Skip to main content

Full text of "Sbírka historických píladv z djin slovanských, zvlát pak eských ; kazatelm, katechetm, uitelm, vychovatelm a vzdlaným echm vbec"

See other formats


/ C- 



SBÍRKA 

HISTORICKÝCH PŘÍKUDOV z DĚJIN SLOVANSKÝCH 



ZVLAŽTE PAlí é^^líÝefl. 



KAZATELŮM, KATECHETŮM, UČITELŮM, VYCHOVATELŮM 
A VZDĚLANÝM ČECHŮM VŮBEC 



SEBRAL A UPRAVIL 



JAN XliP. CEKNOHOUZ, 

OSOBNÍ DÉKAN V HOSTIVAŘI. 



DÍL II. 



^^ V PRAZE. <^ 

-NÁKLADEM CYRILLO-METHODÉJSKÉHO KNIHKUPECTVÍ GUSTAV FRANCL. 

1896. 






Ohi 

dli 2. 



Papež. 



1. Jest hlaya církve sv. 

Petr Velikýy car Rnský, udélil ka- 
tolíkům svobodné vyznání víry a po- 
volal jesaitnv a kapncínňv do svých 
státňv. Onť přál sobe, aby církev 
ruská s římskou se spojila. B 1720 
před smrtí svoa povolal do Moskvy 
metropolito, arcibisknpy a biskupy, na- 
bádal k sjednoceni se s církví římskon. 
Ale biskupové opřeli se proti tomu. Tu 
povstav Petr uprostřed sboru pověděl: 
„Já neznám žádného jiného pravého 
zákonního patriarchv, mimo patriarchu 
západního, papeže Římského. A poně 
vadž ho poslušní býti nechcete, od ny- 
nějška mne samého poslouchati budete." 
A od té doby byl Petr nejvyšší hlavou 
ruské církve. [Theiner. Blahovést 1856.) 

V jisté tlupě hádali se prosti ruŠti 
lidé, pravoslavní a rozkolníci. A tu 
jistý starověrec mezi jiným hájil před- 
nosti Římského papeže mezi ostatními 
oekumenickými patriarchy a to na zá- 
kladě biblických slov: „Ty jsi Petr, 
t. j. skála, a na té skále vzdělám 
církev svou." Hájil toho zcela oprav- 
dově, k velikému hněvu jeho pravo- 
slavného protivníka, jenž se zastával 
cařihradského patriarchy. Kdož by si 
pomyslil, že na úpatí Kremlu ruský 
starověrec zastával se primátu papeže 
Římského ! 

(Jos. Perwolf. Čas. Mus. kr. Čes. 1872.) 

Sv. Vojtěch, patron náš český (f 997), 
po dvakráte když pro hrdost a za- 
rpntilost lidu sobě svěřeného z vlasti 
české odešel, odebral se vždy k sv. 
Otci do Říma a opět k slovu jeho do 
vlasti své se navrátil, jevě takto od- 
daliost a poslušnost k papeži, jakožto 
hlavě církve. [Frenda Postilla.) 



2. Jeho primát nznáTán. 

Okolo svátku sv. Martina Alžběta, 
královna Česká a Karla IV , císaře 
Římského, matka (f 1330), všechno 
pražské kněžstvo, též vzácnější a uče- 
nější pány světské jak vyššího tak niž- 
šího stavu předvolala a jim svůj úmysl 
oznámila, že jediná péče a žádost její 
jest, aby Anežka, panna, pro tak veliké, 
jak ji Alžbětě, tak synáčku jejímu Kar- 
lovi IV. i také mnohým vlastencům 
prokázaná dobrodiní, za svatou veřejně 
obyčejem církevním vyhlášena býti 
mohla. Aby pak ta žádost její tím 
mocnější byla, dožádala se biskupa 
Pražského, též kapitoly jeho i jiných 
duchovních osob vzácných, ano také 
některých měst v Čechách přednějších, 
aby jí v tom nápomocni byli, a listy 
prosebné od sebe k papeži dali. Což 
když od obojího jak duchovního tak 
světského stavu šťastně vyžádala, jich 
listy k svým přiložila a do Říma skrze 
své posly vyslala roku 1328. 

(Jan Beckovský. Poselkyné.) 

Mlada čili Milada, sestra knížete 
Českého Boleslava II. Pobožného (967 
— 999). byla od bratra vyslána do 
Říma, aby pro svůj národ u papeže 
vlastního biskupa vyprosila. I šCastně 
se tam s četnou družinou dostala, a 
sv Otec Jan XIII.. velmi poctivě ji 
přivítal. I přivolil papež k tomu 
1 8 ochotou, a když i nový Řezenský 
I biskup sv "Wolfgang překážky nekladl, 
založeno jest biskupství v Praze r. 973, 
a prvním biskupem v Praze stal se 
Dětmar, Sas (Dř/. ies.) 

Roku 1039 byli kníže České Břeti- 
slav a Severus, biskup Pražský, v Římě 
u papeže od krále Polského Kazimíra 

37* 



580 



Papež. 



a arcibiskupa Hnězdněnského Štěpána 
obžalováni, že zemi polskou vyhubili, 
zajaté Poláky Uhrům prodali a hroby 
Svatých otevrouce, jich sv. těla do 
Čech vzali. Legáti z Čech do Říma 
vyslaní, na první žalobu odpověd! ob- 
šírnou davše, od té žaloby očištěni byli 
a při obdrželi. Druhou žalobu Čechové 
slyšíce vinni se dávali, vyznávajíce, že 
jsou proti řádu křesťanskému zhřešili. 
Na třetí pak žalobu takto odpověděli: 
Ne z všetečnosti ani z potupy Stolice 
apoštolské, ale z upřímné lásky a kře 
sťanské vroucnosti to jsou učinili, když 
tělo sv. Vojtěcha, našeho milého via 
stence a biskupa, též jiná těla sv. z jich 
hrobů počestně jsme vyzdvihli a do 
Čech odvezli tím úmyslem aby y kní- 
žectví našem náboženství křesťanské se 
rozmnožovalo, v kterém ještě velmi 
zhusta modloslužebnictví se nalézá. 
Jestliže pak v těch věcech proti Pánu 
Bohu a proti právu duchovnímu jsme 
zhřešili, hotovi jsme uložené pokání 
vykonati. Biskup Severus také svou 
nevinnost dokázal, když vinu všecku 
přivlastnil bojovnému lidu, který ne- 
znaje duchovního práva vše dle své 
vůle konal a jej ta sv. těla z hrobu 
vyzdvihnouti donutil. Ale papež nechtě 
Břetislava ani biskupa Severa bez po- 
kuty nechati, toto proti nim vydal, 
řka k jich poslům tato slova: Za ta- 
kový účinek přikazujeme knížeti va- 
šemu a biskupu, aby někde v slušném 
místě poctivý kostel vystavěli a oso- 
bami duchovními, proboštem, děkanem, 
kanovníky a žáky k rozmnožení chvály 
Boží jej osadili. Z té milosti poslové 
papeži děkujíce a odpuštění odjíti 
vzavše, 8 velikou radostí do Čech se 
navrátili a vůli Stolice apoštolské kní 
žeti i biskupu oznámili. Břetislav 
kníže ačkoliv o to jedině pečovati za- 
čal, aby co nejdříve rozkaz Svatosti 
papežské vykonal a ten kostel postavil, 
i také náležitě nadal, však pro sedm 
let trvající válku, kterou s Jindři- 
chem III., císařem Éímským, vésti 
musel, ten kostel teprv po sedmi letech 
vystavěl. (jan Beckovshj. Poselkyně.) 

Papež Mikuláš na žalobu bavorských 
biskupův z pravověrnosti povolal sv. 
Cyrilla a Methodia k sobě do Říma, 
aby se od nich dozvěděl samých, co a 
kterak učí. Oni pak ochotně r. 867 na 



cestu se vydali. Pro sočení opětné po- 
volán byl Method od papeže Jana VIII. 
opět do Říma. Přišed tam roku 880 
ospravedlnil se tak dokonale, že papež, 
potvrdiv jej v důstojenství arcibiskup- 
ském, podrobil vrchní jeho správě 
všecko i slovanské i latinské ducho- 
venstvo v říši Svatoplukově a i schválil 
jemu opět užívání slovanského jazyka 
při službách Božích. 

(Fr. Palacký. Dej. nár. Česk.) 

Dne 9. října roku 1045 zemřel sv. 
Gunter neb Vintíř, řádu sv. Bene- 
dikta. Po některém čase za Alexandra, 
nejvyššího biskupa Římského, na tom 
se horliví Čechové usnesli, aby své 
posly do Říma vyslali a to při papeži 
snažně vyhledávali, aby Gunter řádem 
církevním za svatého byl vyhlášen. 
[Jan Beckovský. Poselkyně.) 

Léta 1343. Povstala nevole mezi 
Janem, králem Českým a biskupem 
i vší kapitolou kostela vratislavského, 
protože Jan, král, některé statky držel, 
které náležely biskupu a kapitole ko- 
stela vratislavského. Častokráte byv 
od nich napomenut, aby jim to, co ne- 
spravedlivě odňal, zase navrátil, ale 
když to učiniti zanedbal, z Říma na 
něho klatbu vzali a všady po témž bi- 
skupství i jinde v klatbě jej býti vy- 
hlašovali. Jan, král, vida se býti 
z církve katolické vyobcován, pojal 
Karla, syna svého, markraběte Morav- 
ského, s ním se do Říma vypravil a 
od toho vyobcování rozhřešení dostal, 
když přislíbil, že to, co odjal, zase 
navrátí. Papež tehdejší Klement VI., 
také toho u krále Jana a markraběte 
Karla vymohl, že Ludvík Bavorský, 
úhlavní nepřítel víry křesťanské z cí- 
sařství Římského svržen a na místě 
něho Geraklus, syn hraběte z Nassova, 
za Římského císaře zvolen jest. Ko- 
nečně vymohl i toho Karel u papeže, 
že biskupství Pražské na arcibiskup- 
ství povýšeno jest. 

{Jan Beckovský. Poselkyné.) 

Jaromír, biskup Pražský, v Římě 
obžalován jsa, tam se před Stolicí apo- 
štolskou poslušně postavil roku 1068. 
{Jan Beckovský. Poselkyné.) 

Jiří z Poděbrad, král Český (1458 
— 1471), aby dal papeži Piu IL důkaz 
o své oddanosti a horlivosti pro vzrůst 
a zdar církve římské, odevzdal r. 1460 



Papež. 



581 



pustý klášter sv. Ambrože na Novém 
Městě pražském naproti jeho králov- 
skéma sidlu stojicí, někdy od císaře 
Karla pro milánské benediktiny zalo- 
žený, mnichům sv. Františka přísnější 
řehole Kapistranovy, aby se v něj uvá- 
zali a v něm bydleli zabezpečiv je 
v tom sídle královským listem dne 
14. června 1460 daným. 

{Fr. Palacký. Děj. nár. Česk.) 

Kazimír, král Polský (f 1584), uznal 
říši svou za odvislou od papeže Ke- 
hoře VII. 

Brzy po nastolení sv. Klimenta, 
spolupatrona českého, papeže, mučen- 
nika (f 101), vznikla různice v obci 
korintské v zemi řecké. Povstaloť ně- 
kolik křesťanských osadníků proti 
řádně nařízeným a hodným osobám 
duchovního stavu, ti buřiči strhli i jiné 
a svrhli s úřadů duchovních starešin. 
Ale pořádná, utištěná část té osady 
vznesla touž věc na sv. papeže Kli- 
menta, aby svou vážností, jsa Kristův 
náměstek, neplechu vyplel a obec spo- 
kojil A svatý Kliment napsal a po- 
slal Korinťanům krásný, obšírný list, 
kterýmž provinilce kára a ku kajicnosti 
vyzývá, kterýž list se u KoriatČanú 
choval ve velké poctivosti. 

{Drahé kameny.) 

Roku 1133 legát od papeže do Čech 
přijel a dal do klatby Maínharda, bi- 
skupa Pražského, pro nějaké výstupky, 
pro které při papeži od svých kanov- 
níkův pražských byl obžalován. Ale on 
vypravil se do Mohuče ku svému arci- 
biskupu, aby se z těch žalob, které se 
proti němu daly, vyvedl. I sjelo se tam 
mnoho biskupův, před nimiž Mainhard 
ze všeho náležitě se vyvedl a očistil a 
do Prahy se navrátil. 

(Jan Beckovský. Poselkyné.) 

Svatý Makarius I, metropolita Ky- 
jevský, velmi oddán byl apoštolské 
Stolici, což patrno jest z předůležitého 
listu k papeži Sixtovi IV. ze dne 
14. března 1476, jejž Makarius s ve- 
škerým duchovenstvem kyjevským a 
8 velmoži podepsal, kterýž list začíná 
těmito slovy: „Všeobecnému Otci pa- 
peži, velikému slunci, svícnu oboru 
zemského, světlu církve, přesvatému 
Otci otcův, blahoslavenému Sixtovi, nej- 



důstojnějšímu náměstku svaté, obecné, 
katolické a apoštolské církve." 

(Ben. Kulda. Církevní rok.) 
Helikardus neb Ekkard, biskup Praž- 
ský za knížete Českého Oldřicha (1012 
— 1037), vezma radu od knížete i všeho 
duchovenstva do Říma cdjel ; kdež při 
papeži Benediktu VIII. mnohé obecné 
i velmi potřebné věci knížectví Českého 
jednal a vykonav svá putování i jiné 
všecky věci do Prahy se navracoval, 
proti němuž z Vyšehradu kníže Oldřich, 
též knězi, žáci i lid obecní vyšel, pří- 
větivě ho vítajíce a do kostela sv. Víta 
doprovázejíce, kdež on vstoupiv na ka 
zatelnici oznamoval lidu všecky ty^ mi- 
losti a svobody, které zjednal v Kímě 
kostelu pražskému, a dajf> všemu lidu 
přítomnému otcovské požehnáni do 
svého domu se ubíral. 

(Jan Btckovský. Pjselkyné.) 

Peregrin, biskup Pražský, svoloval 
králi i kostelní statky zastavovati, též 
i prodávati. Proto od duchovenstva byv 
obžalován do Říma před papeže Ho- 
noria povolán jest. Papež poznal jeho 
dobrotu i srdce měkké, a hned mu 
radil, aby Pražské biskupství opustil 
a v pokoji, tak jako na biskupa sluší, 
počestné živ byl. Načež Peregrin 
léta 1226 navrátiv se z Řima dle rady 
I Honoria III., papeže Římského, biskup- 
ství opustil, do kláštera kazatelského 
mezi řeholniky v PoříČanech před Vět- 
ším Městem pražským bydlící odešel a 
mezi nimi až do smrti živ byl. 

{Jan Beckovský. Poselkyné ) 

Přemysl (Otakar), král Český (1253 
— 1278), učiniv pokoj s Belou, králem 
Uherským, od legáta papežského v Pra^.e 
kříž přijal a na žádost papeže Alex- 
andra IV r. 1254 s velkým vojskem 
lidu českého, moravského, rakouského a 
štýrského na pohany, křesťanstvo ve- 
lice sužující, do Prus táhl, je šťastně 
přemohl a do Kristova ovčince uvedl, 
když celou jich zem víře katolické vy- 
učiti a je pokřtíti dal. 

Jan Beckovský. Poselkyné) 

Sv. Vácslav, vojvoda Český (928 — 
935), chtěje chrám sv. Víta na hradě 
pražském vystavěti, poslal vj slánce do 
Říma, aby dle vzoru chrámu sv. Petra 
kostel ten vystavěl. I obdržel povolení 
od papeže Jana XI. I měl kostel ten 
sv. Víta podoba okrouhlou, jako te- 



682 



Papež. 



hdejSí kostel Hmský a dal tomuto ko- 
stelu jméno kostel sv. Petra v Římě 

Zase podruhé sv. Vácslav do Říma 
k Svatosti papežské po«ly vyslal, žá- 
daje, aby týž náměstek Kristův povo- 
lení v tom dal, aby mohl knížectví 
České bratru svému Boleslavovi pod- 
stoupiti. (Jan Beckovský. Poselkyně.) 

Vácslav, jsa král Český (1282- 
1305) rozený, také pořádně volený, 
když byl svým korunováním prodlel, 
potom poradiv se s Pánem Bohem a 
se svými věrnými radami, vyslal 
roku 1297 své posly do Říma k pa- 
peži Bonifáci VIII. a od něho pože- 
hnání žádal, chtě tomu, aby v církvi 
sv. jeho korunování tajné nebylo. Po- 
slové, když se z Říma navrátili a bullu 
od Svatosti papežské přinesli, vyslal on 
král zase nové poselství ku Grerardovi, 
arcibiskupu Mohuěskému, žádaje ho, 
aby dle úřadu svého na království 
České jej pomazal a korunoval. 

(Jan Beckovský Poselkyně.) 

Vilim^ hrabě z Drnholce jinak z Kau- 
nic, přidržuje se Konráda Znojemského 
knížete, do Eakous nepřátelským způ- 
sobem jezdil, kostely a kláštery, též 
jiná stavení pálil a bořil. Sestra pak 
jeho jménem Miroslava, panna velmi 
nábožná, často jej z toho trestala 
i také tak srdce jeho pohnula, že on 
pokáním jsa pohnut roku 1181 do 
Říma jel, tam za své hříchy pokání 
uložené konal a domů se navrátiv na 
svém Kounickém panství slavný klášter 
dle uložení papežského vystavěl a jej 
pro sto panen duchovních bohatě na- 
dal, do něhož také panny duchovní 
řádu praemonstratenského uvedeny byly. 
{Jan Beckovský.) 

Roku 1471 nastoupil nový papež 
Sixtus IV- Král Český Vladislav II. 
nastoupil právě roku toho trůn Český 
a vypravil k papeži posla svého, aby 
mu oznámil, kterak na trůn Český 
vstoupil a že se jemu ku křesťanské 
poslušnosti přikazuje. 

{Fr. Palacký. Děj. nár. Česk) 

Okolo 18. června 1487 přišlo od 
Vladislava II ., krále Českého, slavné 
poselství do Říma, v jehož čele byli 
dva katoličtí pánové Puta Švihovský 
z Riesenburka a Jan Hasišteinský 
z Lobkovic, podávajíce od svého krále 
poslušenství papeži. Papež Sixtus IV. 



nemoha již tomu se vyhnouti, přiznal 
Vladislavovi dlouho žádaný titul krále 
Českého. (Zap. Čes. mor. Kr.) 

Roku 12 I 7 odevzdal Vladislav Odo- 
nicz, kníže Polský, zemi. svou ^ pod 
ochranu papeže a posílal mu do Říma 
ročně poplatek. 

(Bich. Boepell. Gesch. Pol.) 

Roku 1068 kníže Český Vratislav 
skrze legáty sv. papeži Alexandru II. 
vojsko, peníze a všecko, což by k obraně 
katolické církve užitečno bylo, přívě- 
tivě obětoval. A za tu tak velkou pří- 
větivost a k sv. Máti, římské církvi 
lásku od Svatosti papeže Alexandra II. 
obdařen byl takovou milostí, jaké žádný 
kníže, žádný král, ani císař nedosáhl. 
Totiž aby mohl, kdykoliv chtěl, bi- 
skupskou čepici nositi. 

{Jnn Beckovský. Poselkyně.) 

Roku 1079 učinil Vratislav, kníže 
Český, psaní k papeži Řehoři VIL, žá- 
daje ho, aby v jeho knížectví Českém 
mše sv. jazykem slovanským čteny a 
zpívány byly. Avšak papež žádost Vra- 
tislavovu odmíť, udav i důvody. 

tJan Beckovský. Poselkyně.) 

Roku 1088 poslal kníže Český Vra- 
tislav do Říma k papeži Urbanovi II. 
listy a papeže snažně žádal, aby mu 
dovolil v počestném místě pod jménem 
ss. Petra a Pavla kostel postaviti dle 
vzoru kostela v Římě. A když ná- 
kladný kostel ten na Vyšehradě vy- 
stavěn jest, poslal opět do Říma, žá- 
daje, aby mu někoho z Říma poslal, 
kdo by kostel ten vysvětli. Papež po- 
slal Jana, kardinála, Tolosánského bi- 
skupa, a Petra, Svato- Jiřského pro- 
bošta, aby ten kostel posvětili, pro- 
bošta, děkana a celý počet kanovníkův 
při něm ustanovili Všickni pak sa- 
mému papeži a jeho soudu poddáni 
byli a žádnému jinému. 

{Jan Beckovský. Poselkyně.) 

3. Jest ochrance a smírce 
národův. 

Ghorvaté, nemohouce hrozné ukrut- 
nosti, kteréž nad nimi Frankové pro- 
vozovali, déle snésti, sáhli k odboji a 
knížata nad nimi od Frankův ustano- 
vená zbili. Protož veliké vojsko 
z Frank proti nim vytáhlo. Po sedmi- 



Papež. 



583 



leté válce Cborvati s těžkém obdrževše ' 
převahu vSecky Franky, ba i samého 
jejich vůdce Eocilina života zbavili. 
Stalo se to mezi 1 825 — 830 za pa 
nováni knížete Pariua. Dosáhše úplné 
svobody a neodvislosti nemeškali ob- 
noviti smlouvu s papežem, stvrdivše ji 
přijetím víry křesťanské, od níž se byli 
odvrátili, hledíce nepochybně tím způ- 
sobem získati mohutného zástupce proti 
útokům Frankův. I kníže Sděslav £ra- 
nimír nemeškal r. 879 s národem svým 
poddati se pod ochranu papeže Římského. 
{Pav. Šafařík. Slov. Staroiit.) 
Roku 1252 a 1253 vedl Bela IV., 
král Uherský, válku s Přemyslem Ota- 
karem, vojvodou Rakouským a Štýr- 
ským V bitvě před Olomoucí padlo na 
tisíce Moravanův a jiných počet ne- 
sčíslný utíkajíce před divokými Kumany 
v řece Moravě se utopili Tu papež 
Innocenc IV. dívaje se dávno se žalostí 
na to, kterak se knížata jemu oddaní 
mezi sebou vraždi, často je k pokoji 
napomínal. Na počátku července 1253 
poslal svého poenitenciaře, bratra Ve- 
lasca z řehole minoritské, aby se král 
Uherský se svým nezřízeným vojskem 
nazpět do Uher navrátil, jinak jestli 
že by toho učinil, že má od papeže 
poručeni jej i celé království Uherské 
do klatby dáti a služby Boži tam za- 
staviti. Král Bela rozváživ si to upo- 
slechl papeže, činil příměří, od Olo- 
mouce odtrbl a do své země s celým 
vojskem se navrátil. 

(Zap. Čet. morav Kroru) 

Mikuláš, mocný car Ruský, navštíví v 
Řím, odebral se roku 1845 i k papeži, 
ačkoliv katolíky v říši své pronásle 
doval. V císařském skvostu vstoupil 
před papeže ač nevolno mu bylo ko- 
lem srdce. Papež postavil ho po levici, 
což se mu jeŠtě nikdy nestalo a za 
řečí oznámil mu pronásledování kato- 
líků v Rusku. Císař se omlouval zá- 
kony, ale papež mu odvětil: „Vaše 
Veličenství. Zákony v říši Vaši jsou 
lidské a mohou se změniti, ale zákony 
říše mé jsou Božské a nemohou se mě- 
niti. Oba budeme jednou státi před 
soudnou stolici Boži a tam účet klásti 
ze svého jednání.'' Taková přímá řeč 
dojala císaře, tak že jeŠtě jednou pa- 
peže navštívil a oba přátelsky se ob- 
jímajíce, se rozešli. {Westermaifer.) 



Roku 1720 spojili se věřící řecko- 
ruské církve západních krajin říše na 
církevním sněmu Zámostském opět 
s církvi římsko-katolickon, kteréž spo- 
jení trvalo až do roku 1839, kdežto 
dílem uskoky, dílem násilím ruské 
vlády opět jsou odtrženi, a více než 
3 miliony duši v zhoubné rozkolnictvi 
strženo jest. Ale na tom nebylo dosti. 
I věřící sjednocení v Polsku měli se 
rozkolu získati buď jak buď. Byl tudíž 
nejprv úlisně požádán biskup Cblumský 
Felician Szumborski, aby nařídil docho- 
venstvu svému, by při službách Božích 
užívalo obřadů starších, obyčejných 
před sněmem Zámostským. Přílišnou 
služebnou po volnosti učinil tak naříze- 
ním 12 srpna 1841, nenaděje se, že 
tím i sám upadá i své věřící uvrhuje 
v staré rozkolnictvi. Dozvěděvše se o tom 
papež nehoř XVI. neopomenul napo- 
menouti biskupa toho, načež pak tento 
co pravověrný syn církve sv. se za- 
choval. Vydalť odvolání k duchovenstvu 
svému a věřícím ve způsobu pastýř- 
ského listu, z něhož jeho pokora a od- 
danost k sv. církvi vysvítá patrně. 

(Blahovést. 1868.) 

Papeiové prostředníky. Německem a 
Španělskem vyžádané prostřednictví sv. 
Otce Lva XIII. připomíná zajisté kaž- 
dému dějepisnmilovnému ony doby, kdy 
mocnářové v důležitých událostech, ve 
zhoubných válkách spravedlnosti papežů 
se dovolávali, a tito n vědomi svého 
úřadu prostřednictvím svým mnohé zlo 
od národů odvrátili 

Jakmile církev po krutém pronásle- 
dování v pokoji působiti počala a vla- 
dařové sladké jho Kristovo přijali, tu 
slovo papežovo stávalo se pro ně roz- 
hodujícím; spatřovali v něm dobrého 
Otce všech věřících, spravedlivého 
soudce, ochrance nešťastných i proná- 
sledovaných a pevně důvěřovali ve 
spravedlivost jeho. 

V pátém století Innocenc I. jeví se 
prostředníkem mezí Římem a císařem 
Honoriem, Lev Veliký mezi východní a 
západní říší Římskou, též ukrotil hněv 
Atilly r. 452. 

Anastasius II , r. 496 požádán byl 
od krále Theodoricha a Byzantinského 
císaře Anastasia I , aby mír sprostřed- 
koval, což se mu také pomocí vy- 
slanců, římského patricia Festa a 



584 



Papež. 



biskupů Cresconia a Germana, poda- 
Hlo. 

Jan II., r. 533 krále Gothů o mir 
prosil. — Aj,^apit I. r. 536 odebral se 
na prosba Gothického vladaře Theoda- 
hata na Bosporus a smířil jej s císařem 
Justiniánem. 

Řehoř I. (590—604) zvolen za roz- 
hodujícího soudce mezi Longobardským 
králem Agilulfem, méstem Římem, ex- 
archon a císařem 

Jan IV. (641) mezi exarchou Theo- 
fllaktem a vévodou Gisulfem z Bene- 
ventu. 

Události, kde papežové co smírcové 
se objevují, vynikají zvláště v VIII sto- 
letí, kde papežové zároveň i vladaři 
byli a rozhodnutí jejich větší ještě vý- 
znam mají. 

Řehoř II. zabránil velikému krveprolití 
mezi Lvem Isaurským a Itálii a svou 
domluvou pohnul Luitprauda, Longo- 
bardského krále, aby se se Lvem ne- 
spojoval (r. 716). 

Štěpán II. (r. 752) odvrátil svou 
výmluvností válku mezi Desideriem a 
Rachisem. 

Zachariአ(od r. 752—568) od Eu- 
tychia a města Eavenny za smírčího 
soudce byl žádán; jemuž se též poda- 
řilo Longob. krále Luitranda s Éave- 
ňany smířiti. A když později Longob. 
král Rochis proti Římu táhl, vyšel mu 
Zachariáš vstříc, a Rochis tak se po- 
kořil, že korunu svou k nohám veleb 
ného papeže složil a oděv královský 
oděvem synů sv. Benedikta změnil 

Tentýž papež rozhodl při mezi Nero- 
vingem Childerichem III. a Pipinem. 

V IX. století byl Štěpán V. (r, 816) 
králem Burgundským o radu tázán a 
poradil, aby Ludvík, syn Bozoův, za 
krále byl volen. 

. Jan IX. (r 898—900, za něhož 
Morava biskupství Pražskému přivtě 
léna byla) smířil krále Berengara 
8 Lambertem. 

Jan XV. (r. 985) žádán o rozhodný 
výrok mezi králem Hugonem a Franky 
ve při 8 Arnulfem, synem Lothara. 
Smířil též krále Ethelreda Anglického 
8 Richardem Normaudským. 

Lev IX. (r. 1049—1054) smířil cí- 
saře Jindřicha s vévodou Lothrinským 
a později s Ondřejem Uherským. 

Viktor II. (1055 — 1057) svým slo- 



vem zamezil válku mezi Jindřichem III. 
a Fernandem Kastilským. V Zotfeldu, 
kamž sám cestoval, učinil mír mezi cí- 
sařem a Bohumírem Lothrinským. 

Alexandr IL (r. 1061-1073) Jin- 
dřicha se Sasy smířiti se snažil ; rov- 
něž tak i Řehoř VIL (r. 1073—1085) 
jeho nástupce. 

Připomenouti sluší též Urbana II. 
(r 1088—1099), který dva bratry, 
RogeraaBohumunda, vévody Normanův, 
a mnohá jeŠté jiná knížata smířil a je 
ku křižáckým výpravám přiměl 

Řehoř Vin. (r. 1187) smířil repu- 
bliky Pisánskou a Janovskou 

Coelestin IL (r. 1191 — 1198) mezi 
Tankredem a císařovnou Konstantií mir 
zjednal 

Innocenc IIL (r. 1198—1216) pře- 
mnoho rozepří uspokojil, ano, směle říci 
lze, že veškerá jeho činnost byla samé 
usmiřování. Byl žádán za soudce od 
Norvéžska Novarry, Portugalska, Ar- 
ménie, Skotska, Polska, Uher a Dán- 
ska. Zjednal mír mezi Jindřichem La- 
skarisem a Bulharským králem Ivano- 
vičem (Joanicius). Na cestě do Pisy, 
kterouž smířiti chtěl s republikou Ja- 
novskou, v Perugii zemřel. 

Řehoř X. (1271 — 1276) uzavřel mír 
mezi králem Karlem, Janovem, Bononii 
a Benátkami; jeho výroku dovolávali 
se Ghibelinové a Velfové, a jemu se 
i roku 1273 podrobili. 

Innocenc V. (r. 1276) zjednal mír 
mezi Janovem a sousedními městy, 
rovněž mezi městy Pisou. Lukou, Ja- 
novem a králem Karlem Sicilským. 

Mikoláš IV. (r. 1288-1292) usta- 
novil podmínky míru mezi králem Al- 
fonsem Aragonským a Karlem II. a 
Eduardem Anglickým. 

Mikoláš IIL (r. 1277—1280) roz- 
broj mezi Sanciem IV. a Ghibeliny, Fi- 
lipem Rudolfem a Karlem potlačil. 

Bonifác VIII. (r. 1294—1303) byl 
smírčím mezi městy Benátkami a Ja- 
novem. Francii a Aragonii, stran bílých 
a černých ve Florencii, císařů a králů 
Francouzských a Anglických, Filipa 
Krásného a Eduarda III. 

Pamětihodný jsou též smlouvy, kte- 
réž Benedikt XIL (r. 1334-1342) 
mezi Robertem Neapolským a Bedři- 
chem Sicilským sprostředkoval, pak 
Clementa VI. (r 1342-1352) mezi 



Papež. 



585 



Francií a Anglickem, mezi Castilií a 
Aragonii, Toskánskem a Lombardií, Ja- 
novem a Benátkami, Ulierskem a Jo- 
hanon Neapolskoa. 

Mezi Janem 11. Francouzským a Edu- 
ardem Anglickým byl smírčím Inno- 
cens Ví. (r. 1360), kterýž uzavřel mír 
v Bretigny. — Tytéž národy mnsil 
ještě jednou Urban V. (r. 1362-1370) 
smiřovati. 

Řehoř XI. (r. 1370-1373) kard - 
nálem Gny em udobřil Castilii s Portu- 
galskem, Aragon s Novarrou. 

Kalixt III. (r. 1455—1458) zamezil 
válku mezi císařem Bedřichem a Zadi- 
slavem Uherským. 

Mikoláš V. vyrovnal rozepře v ital- 
ských republikách, pak mezi Alfonsem 
králem a vévodou Savojským. 

Alexandr VI. (r. 1492-1503) v ro- 
zepři Španělska a Portugalska o hra- 
nice zemi jejich rozhodnul. 

Pavel III. (r. 1534 — 1549) zjednal 
mír mezi Karlem V. a Františkem I. 
Francouzským a sám, ač stařec, r. 1536 
do Nizzy za tím účelem se odebral. 

Pamětihodný jest též výrok Ře- 
hoře Xlir. (r. 1572 — 1585) vzhledem 
k míru Kuska s Polskem, vyjednaný 
legátera Possevinem r. 1582, o němž 
píše PierliDg v knize: „Un arbitrage 
pontiíicale au XVI. siěcle, mission diplo- 
matique de Possevin á Maseau." 

Řehoř XV. (r. 1621 1623) když se 
Rakousko a Španělsko o Veltlín v kan- 
tonu Graubundenském schodnonti ne- 
mohly, rozhodnul 

Z úryvků těch patrno, jak papežové 
vždy o to se snažili, mír a pokoj ná- 
rodům zachovati a zlo války od nich 
odvrátiti a zajisté, kdyby byl Napo- 
leon III. r. 1870 Piem IX. nabízené 
prostřednictví mezi Německem a Francii 
přijal, nebyl by se pokoření Sedanu 
dožil. 

Toť jisto, kdykoli se národové a vla- 
dařové smiřujícím výrokům papežův 
podrobili, vždy dobře pochodili ; protož 
dobře praví Leibnitz: „Pokoj jest zjištěn 
a národové blíži se zlaté své době, 
když papežové dobročinnou svou moc 
vykonati mohou. 

(P. Fl. B. Čech 18S6.) 



4. Proto ho: 

a) cti. 

Roku 1448 vydal se legat papežský 
kardinál sv. Anděla z Uher na cestu 
do Cech, maje průvod četný a slavný. 
K pánům rakouským, kteří vyjeli s ním 
z Vídně, posláni jsouce od krále Be 
dřicha, připojil se na cestě Oldřich Ro- 
žmberský 8 třemi syny svými, Jindři- 
chem, Janem a JoŠtem, Menhart z Hradce 
a více jiných pánů s lidem svým, tak 
že bylo na 500 koni Dne 1. května 
odpoledne přiblížil se kardinál k Praze 
po silnici od Benešova, a přivítán jest 
se slávou dávno před tím nevídanon, 
jakoby král přijížděl do města. Pražané 
vyšli mu naproti až ku Krči, napřed 
žáci malí i velcí ze vŠech škol, káno- 
ynici, mistři bakaláři a studenti, knězi, 
mniši, též každé řemeslo pod korouhvi 
svou, také konšelé všech tří měst ve 
slavné úpravě se stříbrnými hůlkami 
v rukou dle obyčeje Když legat přijel 
sedě na mezky ni, přivítán jest předně 
řečí oslavnou, potom přijali jej konšelé 
staroměstští pod nebesa, a tak vedli jej 
v průvodě do Prahy se chvalozpěvy. 
Po cestě Novým a potom Starým Mě- 
stem zvoněno jest proti němu ve všech 
kostelích a klášteřích, až přiveden jest 
do kostela Panny Marie před Týnem a 
odtud potom doprovodin k hospodě proň 
připravené u Slonů na rynku Staro- 
méfetském (č. 609, 610). (Čes. m Kr.) 

Roku 1160 musel jiti Dante/, biskup 
Pražský, jakožto legát papežův do Uher 
ku králi Gejzovi II. za jistou záleži- 
tostí, a byl v Uhersku s velkou slávou 
přivítán. (DéJ. česk.\ 

Když se roku 1368 císař a král 
náš Karel IV. ve Viterbu s papežem 
Urbanem konečně sešel, vyŠel mu vstříc 
s celým duchovenstvem a hojným lidem 
a uvedl ho do města Říma Ssednuv 
8 koně u brány vedle kastellu sv. An- 
děla, pojal bílého mimochodníka, na 
němž jel papež, za uzdu a pěšky vedl 
ho až ke stupňům kostela Svatopetr- 
ského v Římě. Nad tímto zjevem kře- 
sťanské pokory většina divákův stanula 
radostí jako u vytržení. Na den vŠech 
Svatých potom císařovna korunována 
jest od papeže v kostele sv. Petra, 
{By. Palacký. Děj. nár. Česk.) 



586 



Papež. 



Když za císaře Josefa II. papež 
Pius VI. sám do Vídně se odebral 
r. 1782, uftinil návštěvu i u mocného 
ministra Kaunice. a6 tento ho ani sám 
nenavštívil. A když papež kancléře dal 
se tázati, kdy by mohl shlédnouti pa- 
mátnosti jeho paláce, určil mu Kaunic 
den a hodinu. Když papež ve ville se 
objevil, přiialo ho služebnictvo v bohaté 
livreji, ale Kaunic v obyčejném oděvu 
domácím a dával na jevo důvěrnost, 
která se zpupné vysokomyslnosti na 
vlas podobala. 

{Fr. KryHufek. Cas. kat. duch. 1874.) 
Roku 1459 vyslal papež Fius 11. dva 
zvláštní legáty do České koruny kněze 
Jeronýma Landrosa, arcibiskupa Kreten- 
ského a doktora Františka z Toleda, 
arcijáhna sevillského k upraveni sporu 
8 Vratislavskými. Dne 25. října přijeli 
do Prahy a král Český, Jiří z Podě- 
brad s velikou ctí je přijal. 

{Fr. Palacký. Děj. nár. Cesk.) 

Papežský legát Řehoř de Crescendo., 
jenž za příčinou vyjednávání mezi pa- 
pežem a králem Českým Přemyslem 
Otakarem I. v Praze se zdržoval, cho- 
ván byl od krále velmi počestně a zdr 
žel se v Praze až dlouho do následují- 
cího roku 1222. {Děj. čenk.) 

Když dne 25. prosince r. 1414 císař 
Sifitnnnd do Konstancie k církevníma 
sněmu zavítal, očekával papež v kostele 
biskupském jej a sloužil sám osobně 
velikou mši sv. zpívanou s neobyčejnou 
stkvostností a nádherou. Podle obyčeje 
ptarodávného ministroval při tom král 
Římský u oltáře, za jáhna odín jsa, 
s korunou na hlavě a zpíval hlasem 
vysokým evangelium „vyšlo jest vy- 
rčení od císaře." Po skonání mše sv. 
odevzdal mu papež meč svěcený s do- 
ložením, aby ho užíval k ochraně Cír- 
kve : což Sigmund s radostnou ochot- 
ností učiniti slíbil. 

{Fr. Palacký. Dfj. nár. Česk.) 

Roku 1378, za krále Českého Vác 
sláva IV. byl arcibiskup Pražský Jan 
Očko z Vlašimi jmenován první Čech 
kardinálem. Papež Urban VL vypravil 
ke dvoru krále Vácslava v prosinci téhož 
roku svého posla kardinála Pileusa, ro- 
zeného hraběte de Prata, arcibiskupa 
Ravennského, aby o Urbanovy záleži- 
tosti, v říši Německé a České pečoval. 
Ten kardinál přišel na počátku března 



r. 1379 do Čech, nesa ssebou kardi- 
nálský klobouk pro Jana Očka určený. 
Celá Praha vy Šla mu dne 6. března na 
přivítanou vstříc; ovdovělá císařovna, 
po císaři Karlu IV. Alžběta, velký po- 
čet knížat, zemských pánův, praelátův, 
mistrův a žákův obecného učení a tu 
nedaleko Proseká kde se říkalo na 
odpočinku sv. Vácslava, již za soumraku 
kardinál Pileus arcibiskupovi Janu Oč 
kovi u přítomnosti vŠech vznešených 
osob s ním z Prahy vyšlých kardinál- 
ský klobouk slavně odevzdal a pak do 
Prahy jest uveden (Zap. Ó. m. Kr.) 



b) Drž se ho. 

Svatý Benno (Zbyněk), biskup Mí- 
šeňský, apoštol Srbův lužických(t 1106), 
držel se pevné a věrně středu a skály 
církve, papeže, raději si přitáhl nená- 
vist a pronásledování císaře a biskup- 
ství své na čas opustil, než by se byl 
odloudil a odtrhl od hlavy církve. 

(Jan Bílý. Legenda.) 

Josef Šumljanskií, uniatovy biskup 
Lvovský (t 1708), pilně se staral 
o rozšíření unie ve své diecési. 

{Děj. poh.) 

Híppolit Zigmunt Terlecký, polský 
spisovatel, stav se před rokem 1840 
v Paříži knězem, snažil se hlavně^ o to, 
aby uniatství, t. j. spojení s Eímem 
siřilo se mezi Jihoslovany. 

Method Terhcky, biskup Chelmský, 
odebral se i do Jihoslovan, kdež pobyl 
i nějaký čas jmenovitě v tehdejší vo- 
jenské Hranici, šíře tu unii od r. 1625 
— 1629. 

c) Haj a podporuj! 

Lešek Bílý, stav se roku 1206 velko- 
knížetem Polským, odevzdal ještě t^^hož 
roku sebe a svou říši pod ochranu Řím- 
ského papeže ^a zavázal se k ročnímu 
příspěvku pro Rím. (Dlugoš. Děj. poL) 

František I. císař Rakouský a král 
Český (1792 — 1835-, roku 1814 vy- 
svobodil od císaře Francouzského Napo- 
leona I. vězněného papeže Pia VII 

(Fr. Vacek. Čas. kat. duch. 1835.) 

Kreuza Rzewuski, Lihau, arcibiskup 
Smolensky (f 1659), člen řádu basili- 
anského. byl učený theolog a horlivý 
zastavatel unie, kterouž i spisy hájil. 

(Děj. poU.) 



Papež. Peklo. 



587 



Sv. Petrský halíř v Čechách do polo- 
vice XIV. století. 

Stolice papežská, music podstupovati 
boj 8 císařstvim Kímským národa Ně- 
meckého, potřebovala vydatných přijmuv, 
ze zemí mimoitalských a zavedla tak 
zvaný sv. Petrský halíř. Jméno má 
peníz ten od toho Mat. 4, 27, jak sv. 
Petr peníz, který v rybě se nalezl na 
daň chrámovou za sebe a za Mistra 
svého dal. Daň tu dávali národové pa- 
peži za ochranu, která zatasto byla jen 
illusorní. V Polsku a Slezsku uveden 
halíř sv Petrský již s křesťanstvím, 
jak z listu Boleslava Chrabrého k pa- 
peži Benediktovi VIII. poznáváme (1012 
v září.) 

V Čechách zavedena daň ta založe 
ním biskupství v Praze r. 973 a to 
odváděna daň ta od knížete samého 
Boleslava II. Daň tu odváděl i kníže 
Břetislav I., doufaje, že biskupství Praž- 
ské povýšeno bude na arcibiskupství ; 
Spytihněv II , touže po důstojnosti krá- 
lovské, sliboval ročně platili papežské 
stolici 100 hřiven stříbra, chtélť daň 
tu zvýšiti. Vratislav II z počátku daň 
tu platil, později poraáhav Jindřicha IV. 



proti papeži r. 1083 daň tu asi nepla- 
til, načež si papež Kliment III. naří- 
kal. Na konci XII a počátkem XIII. 
století daň ta asi správně se odváděla 
za Přemysla Otakara I. r. 12 1 9 na 
sněmu kladrubském usneseno, aby daň 
ta placena byla od celé země a zma- 
řena snaha papežova daň z hlavy. Za 
jeho času uložena byla daň papežská 
i kněžstvu. I Přemysl Otakar II. daň 
tu platil, dokud papež císařovi Rudol 
fovi nestranil. Po neblahém pádu Pře- 
myslovu daň ta opět placena v Čechách 
a ustanoveni zde i výběrči. V Čechách 
záležel toho času haléř papežský v de- 
setině veškerých církevních poplatků. 
Že nástupcové Přemysla Otakara II. 
podporovali stolici papežs'<ou u vybírání 
daní těch. vysvětlují politické okolnosti 
dostatečné Štědrotou Vácslava II. byly 
daně ty i rozmnoženy. Poměry ty tr- 
valy až do časů císaře a krále Karla IV., 
kierýž pozdvižením biskupství Pražského 
na arcibiskupství tím vice papeži po- 
máhal. {Dle Josefa Teige.) 

5. Nepřítel dochází trestu, 

i viz: „Církev 1!" 



Pavláni, 

viz: ^Řehole I. 1!" 



Pečeť zpovědní, 

vi^: „Pokání 2 c, cc!" 



Peklo. 



Jest místo trápení; myšlénka níci a nevěrci po smrti budou uvr- 
na né obracuje. *«»»• (^*"«^ kameny.) 

; Sv. Vácslav 7., kníže Český (928— 
Blahoslavený Karel Spinola, Pražan, 935)^ shledal-li u pohanů, kteréž pou- 
jesuita, mučenník (f 1622)), byv veden joval, tupého rozumu a tvrdého srdce, 
na smrt ohně, učil pohanů, že oheň ty děsil věčnými mukami, neuvěří-li 
vyznavačům chystaný byl sotva stínem y Hospodina Boha a Spasitele svého, 
věčného ohně, do něhož zatvrzelí hříš- \ (Drahé kameny.) 



588 



Penízek, 

viz: „Maria 3 d!" 



Piaristé, 

viz: „Řehole LI!" 



Pilnost, 



viz i: „Vytrvalost!" „Práce!" 



1. Zvláštní se vyznamenali. 

Jan Beckovský, dějepisný spisovatel 
náš a křižovník (f 26. prosince 1725), 
měl v úřadě svém mnoho zaměstnání. 
Avšak vzdor tomu horlivě zanášel se 
pracemi bohoslovnými i historickými, 
a6 nedostatek prázdných chvil i k tomu 
ho nutil, že více při nočním nežli den- 
ním světle pracoval. I malířstvím a 
pracemi ozdobnickými se zabýval. 

(Ant. Beztk.) 

Blahoslavený Ondřej Bobola, muÓen- 
nik, jesuita, Polák (f 1657), v uČení 
filosofickém a bohovědnéin nade všecky 
tak vynikal, že ve Vilně dlouho zůstal 
v paměti učitelům a spolužákům. 

- " (Ben. Kulda. Církevní rok.) 

Josef Dobrovský, slavný spisovatel 
český, kněz, (nar. r. 1753) býval po 
celé gymnasium prvým žákem a jsa 
takto výtečnými vysvědčeními opatřen, 
odebral se v patnáctém věku svém do 
Prahy, na fakultu filosofickou. Ačkoliv 
pak v Praze sám výživy dobývati si 
musel soukromým vyučováním, nicméně 
pilnosti a bystrostí ducha svého vyšinul 
se nad ostatní své spolužáky. 

(Kmži kat. 1890. \ 

František Fuchs, první arcibiskup 
Jagerský (f 1808), vyznamenal se ne- 
obyčejnou pilností, používaje každé 
chvíle. (Mich. Chrástek.) 

Vácslav Leop Chlumčanský, arcibi- 
skup Pražiký (1815 1830), vyzname- 
nal se již jsa studujícím neunavitelnou 
pilností, dětinnou zbožností, jakož i 
skromností. O jeho pilnosti a přežá- 
doucím prospěchtt svědčí, že než na 
kněze byl vysvěcen, povýšen jest na 
hodnost theologické,ho bakaláře. 

(Čas. kat. duch. 1831.) 

Matěj Petr KatanČic, kněz řádu sv. 
Františka v Záhřebu a konečně v PeŠti 
nar. v Slavonii (f 1825), člověk ne- 
obyčejný, učenec záíračné veleobsáhlosti 



výborný zkoumatel starožitností a země- 
pisec, spisovatel neúnavný, žil konečně 
v budínském klášteře a do literních 
prací tak zarytý, že mnohá léta ani 
nohy z komůrky své nevynesl. Sepsal 
mnoho knih latinských a slovenských. 
(Pav. Šofank. Čas. čes. Mus. 1833.) 
Vácslav Maí/j Kramerius, přední kří- 
sitel národa Českého ínar. r. 1759), 
oddal se na universitě Karlové v Praze 
s neobyčejnou pilností studium, a aby 
sobě získal potřebnou výživu, velikou 
část času svého stráviti musel vyučo- 
váním mladších studujících, přepisová- 
ním a podobnými k tomu pracemi, nic- 
méně zdárně prospíval ve vědomostech. 
(Ant. Rybička. Pr. křís. nár. Če-k.) 
Blahoslavený Ladislav Dzielnovský 
minorita varšavský (f 1505), nábožně 
vychovaný konal studia svá na aka- 
demii krakovské, kdež prospíval vědou 
a ctností. (Ben. Kulda Církevní rok.) 

Jošt z Rozenherka, biskup Vratislav- 
ský (t 1467). předčil předky své slávou 
i důvtipem, studoval na universitě praž- 
ské a vynikal výtečnosti, kterou mocná 
postava jeho jeŠtě zvyšovala. 

( Klase. Ss. r. sil. III.) 
Loudou, slavný vojevůdce rakouský 
(f 1790), litovav, že nepožíval z mládí 
žádného vyššího vzdělání hleděl v po- 
zdějších letech nedostatek ten nahraditi 
vytrvalou pilností. (D^j- rak.) 

Bartoloměj Paprocký z Glogola a 
Paprocké vůle (f 1614 v 75 roce věku 
svého), bezpříkladně byl pilným a proto 
i podivuhodně literárné činným. Uznání 
hodná jest horlivost a vytrvalost, s kte- 
rouž, jak sám praví, od mladosti své 
začna od několika 80 let pracoval, bě- 
haje po rozličných krajích. 

(Ant. Bybička.) 

Rajno PopoviČ z Zeravny u Kotle 

(f 1888), památný v dějinách školství 

bulharského, narodil se z rodiny velmi 

chudobné. AvŠak touhou po vzdělání 



Pilnost. 



589 



pažen na daleké cesty se pnstil do So- 1 
lunu do Kydonie v Malé Asii a do 
Bukurešti a daleko to pilností a neu- | 
navnosti svou přivedl. I 

{Konst. Jireček Děj. nár. Bulh.) | 

Alois Potělinik, farář Castalovický, 
básník (nar, r. 1829 , již jako žák 
školy obecné vynikal pilností i prospě- 
chem nad ostatní své spolužáky, což 
pozorujíce starostliví rodiče jeho. umí- . 
nili si dáti synka na studie, kdež tak- j 
též pilností se vyznamenal. | 

[Jos. Flekáček. Vlast r. IX.) | 

Jiři František Procházka de Lauro, 
děkan v Berouně (f 1745), studoval 
v semináři Svato-Vácslavském v Praze 
8 výsledkem tak výborným že při své 
promoci za magistra filosofie jakožto 
primus seminaristů dosáhl akademického 
álechtictvi s titulem ..nobilis de Lauro." 

{Jo8. Vávra. Čas Mus. kr. Čes 1890.) 

Antonín Éehák, vicerektor semináře 
v Litoměřicích a spisovatel patristické 
Encyklopedie (f 1851), s nevSední 
schopností a způsobilostí sjednocoval 
pilnost nennavenon ; proto již v stadiích 
býval mezi spolužáky vždy jedním z nej- 
výtetnějSích. i 

(Jan Drbohlav. Čas. kat duch. 1851) I 

Josef Vojtěch Sedláeek. řeholník tepl- ' 
ský a professor na filosofickém ústavu 
v Plzni (f 1836', již co žák obecných i 
škol při veřejných zkouškách na všecky 
otázky hbitě a vtipně odpovídal, že i 
zkušené paedagogy obdivem naplňoval. 
(J. Jindř. Marek. Čas. čes. Mus. 1836) 

P. Atígustin Strobach, narozen v Ji- 
hlavě, jesuita a missionář, jenž r. 1 682 
na ostrovech Menianských mačennickou 
smrt podstoupil, přijat byv do konvikta 
jesuitského v Olomouci, vynikal i ve 
vědeckém i ve mravonáboženském směru. 
S největší pílí hleděl si osvojiti všecky 
poklady vyšší moudrosti ve vědách a 
vynikal ve směru vědeckém tou měrou, 
že dle seznamu promovovaných magistra 
filosofie v Olomouci r. 1662 byl také 
vavřínem mistra filosofie poctěn ; ale 
neméně vynikal i v pokoře, zbožnosti 
a sebezapíravosti. 

{Mat. Procházka, Missie jesuit.) 

Josef Jiří Strossntayer, biskup Bo 
sensko dakovský a Srěmský (nar. 1815), 
muž veleučený a o vlast svou Chorvat- 
skou velezaslonžilý, všude, kde studo- 



val, byl prvním žákem, všude vynikal 
pilností a mravnosti 

(Fr. Vážanský. Nán domov. r. II.) 

Pavel Josef Šafařík, slavný učenec a 
spisovatel náS (f 1861), na vzdor 
obrovským svým literárnim studiím, ne- 
zanedbával bibliotékami povinnosti své 
v Praze, kdež bibliotéka císařskou zna- 
čně zveleb 1. {Jan Sojka.) 

Karel Ungar, věhlasný historik lite- 
rární, byl členem řádu premonstrátského 
(f 1807); o jeho nevšední pili a schop- 
nostech svědčí, že se podrobil dokto- 
rátu theologickému a filosofickéma; ont 
se hodil ku každé práci 

{Ál. Mattuika. Kvéty 1884.) 

Jiři Ivanovic Venelin (nar. 1802), 
uherský Rusin, spisovatel balharský, 
od mladosti vynikal dachem bystrým a 
pilnosti neúnavnou a proto i s podive- 
ním byla jeho neobyčejná zběhlost v re- 
cích, kterou si osvojil v mnohojazyč- 
ných Uhrách a Bessarabii 

(Konst. Jireček. D^j. nár. btdh.) 

Josef Liboslav Ziegler, kněz, professor 
a spisovatel (nar. r. 1782 v Hradci 
Králové), vynikal již co studující ne- 
obyčejnou pilností. A vstoupiv do semi- 
ráře, připravoval se již zde k přísným 
zkouškám pro dosažení hodnosti doktora 
bohoralnvectvi a odbyl první tři jako 
posluchač theologie. {Ant. Rybička."^ 

2 Zmůže mnoho, dochází 
odplaty. 

Prokop Diviš, farář v PHměticich, 
vynálezce bleskovodu (nar. 1696 , byl 
muž velmi pilný a nčený. I cisařský 
dvůr ve Vídni dověděl se o učeném fa- 
ráři, a osvícený císař František, milo- 
vník i znalec věd přírodních, povolal 
několikráte Diviše do Vidně, aby tento 
před vznešeným panovníkem a jeho chotí 
Marií Terezií konal své zajímavé zkoušky. 
Osvíceni manželé královští darovali ma 
na důkaz přízně své těžké medaillie 
zlaté se svými podobiznami. 

{Jos. Klika. .Tarý věk. 1883) 

Faúknar z Fonkenšteina (nar. v první 
polovici XVI. století, v Praze f 1590), 
písař a soudu komorního a lenního na 
hradě pražském konal služby tak platné 
že jej císař Rudolf II. roku 1581 na- 
dal erbem a titulem z Fonkenšteina. 
' (Ant. Rybička.) 



590 



Pilnost. 



Jan Hlavsa byl rodem z města Stříbra 
z poctivých a řádných rodičův stavu 
městského. Byv prvé chudým žákem 
pak i kantorem po Školách, potom 
oženiv se vzhůru vždy šel a erbu sobě 
za krále Vladislava dobyl s titulem 
z Liboslavě. A jsa osvíceného ducha, 
a vysokého vtipu býval volen na úřad 
konšelský (v Praze poprvé 30. března 
1509) a první místo v něm držíval 
(Bartošova kron.) 

Jan Lohelius, od r. 1612 arcibi- 
skup Pražský, narozen v Chebu r. 1519 
měl rodiče sprostičké a chudé. Dle po- 
věsti živil otec rodinu povoznictvím. 
Patnáctiletý Lohel počal při teplském 
klášteře sloužiti jakožto pacholík u koňů. 
Tehdejší opat teplský všimnuv sobě 
nevinného a vtipného pacholíka, povolal 
ho nejprv k své obsluze, pak ho dal 
učiti hudbě a vědám. Pilností a praco- 
vitostí stal se pak praemonstrátským 
řeholníkem, opatem strahovským a ko 
nečně r. 1612 i Pražským arcibiskupem, 
{Drahé kameny.) 

Vácslav Klement KUcpera, professor 
a spisovatel český (f 1859), nemiloval 
u žáků výstřednosti. Nejmilejší jemu 
byl žák pilný: doufalť, že pilnost vede 
k cíli, ježto pilnost odívá se krunýřem, 
odrážejíc veškeré střely nepřátelské. 
Pilností dodělává se člověk jistého sta- 
noviště, z kterého jemu v životě po- 
spolném v svaté tichosti za jistým cílem 
lze pracovati. (Jan Sojka.) 

Dne 9. července 1882 zemřel zna- 
menitý metropolita Moskevský Makarij, 
dříve Michajl Bulgakov. Pocházel z ro- 
diny chudobné. Záhy osiřev třel nouzi 
a bídu, až obrátiv na sebe ve školách 
pozornost, došel podpory duchovních 
dobrodinců. Ukončiv vzdělám stal se 
mnichem, pak postupoval co professor 
výš a výše, až konečně se stal r. 1879 
metropolitou Moskevským. 

{Osvéta 1883.) 

Za Vladislava Hermana, knížete Pol- 
ského (1080-1102) žil u dvora pol- 
ského sv. Otto, napotomní biskup Bam- 
berský a apoštol Pomořanův. Jsa syn 
chudého Šlechtice ve Švábsku, určen byl 
ku stavu kněžskému a když povyrostl, 
odebral se do Polska, aby si zde štěstí 
hledal. Zde se naučil polštině, vyučoval 
syny šlechtické, až se dostal ke dvoru, 
kdež přízně si vydobyl. Po smrti Ju- 



dity, manželky knížete Vladislava, zpro- 
středkoval Vladislavovi nový sňatek 
s Juditou, sestrou císaře Německého Jin- 
dřicha IV., vdovou po Bélovi, králi 
Uherském. (Rich. Roeppel. Gesch. Pol) 

Jan Pasek byl rodem ze Starého 
Knína, od chatrných rodičů pošlý. Bý- 
val také chatrným žákem po školách, 
rektorem a kantorem ; potom odtud 
oddav se do kolleje pražské byl učiněn 
bakalářem i mistrem r. 1493. A tak 
vždy vzhůru jda byl vzat od Pražanův 
Staroměstských za nejvyššího písaře 
radního r. 1498 a když se zbavil pí- 
sařství, po nedlouhém čase volen býval 
na konšelství. Statkův sobě dobyl řeč- 
ňováním při soudech zemských a zjed- 
nal sobě za krále Vladislava II. erb, 
příjmím z Vratu a za krále Ludvíka 
přišel i k rytířství. 'Bartošova kron.) 

Avram Petronievič, státník srbský 
(f 1852), co písař pilností, činností a 
schopností svou zalíbil se netoliko svému 
představenému, nýbrž i panujícímu kní- 
žeti samému, který vzal jej do své 
kanceláře 

Roku 1678 odebrali so jesuitští mis- 
sionáři na ostrovy Mariánské mezi 
nimiž nalézal se i P. Augustin Strobach, 
Moravan a pozdější mučenník r. 1682 
A Strobach vynaložil na jazyk Mari- 
ánských ostrovanů takovou pilnost, že 
za několik měsíců takové v něm zna- 
losti a obratnosti nabyl, kteráž stačila 
na katechetické vyučování těchto ostro- 
vanův. (Mat. Procházka. Missie jesuit.) 

čeněk Šercl, znamenitý linguista náš 
(nar. r. 1843), dovedl to zvláštní želez- 
nou pilností tak daleko, že rozuměl 
téměř všem jazykům a stal se profe- 
sorem jazykozpytu na vysokých ško- 
lách charkovských. 

Vácslav Šturm, znamenitý jesuita za 
času císaře a krále Českého Rudolfa 11. 
(1576 — 1611), zapomněl v Římě češtinu. 
Proto, aby se Češtině naučil dával si 
Šturm spisovati kázaní od jiných kněží 
v jazyku latinském, sám je překládal 
do češtiny, některý kanovník pražský 
mu je opravil. Potom se Šturm oprave- 
nému kázaní naučil nazpamět a před- 
čítával je před soudraby svými českými 
při obědě a při večeři, až je dovedl 
správně přednášeti. Byla to práce mo- 
zolná a klopotná, svědčí ale, jak Šturm 



Pilnost. Písmo 87. 



591 



ani časa ani práce nelitoval, aby se i 
v úřadě kazatelském a v jazyku českém 
vzdělal a zdokonalil. Proto také v krát- 
kém čase na to bývala kázaní jeho 
hojně navštěvována. 

' (Ant. Gindely Déj. ées. pov. 1. 1618 ) 

Ctibor Tovačovski/ e Cimhurka, pán 
na Moravě, maž velmi ačený i udatný 
(f 1494), vynikal hned v mládí ne- 
obyčejnou bystrostí ducha a velikou 
pilností. (Dr. Mořic Hruban.) 



František Vavák, rolník český, samouk, 
narozen v Milčicích (f 1816), byl od 
dětinství velmi zvědochtivý, důvtipný 
a bedlivý, čítával pilně knihy naučné 
i nábožné, a vycvičil se téměř sám od 
sebe nejen ve čtení, psaní a počítání, 
alebrž i v rejsováni, měření a jiných 
vyšších vědomostech taktéž nabyl zná- 
mostí děje a mistopísných, skládal písně 
nábožné a jiné verše světské a krato- 
chvilné. {Ant. Bybiika.) 



PísncLO sv. 



1. Bibli českou vydali, ji česky 
vysvětlovali. I 

Písmo sv. v jazyku českém stávalo již 
před rokem 1340, tedy před Karla IV 
ua trůn vstoupením. [Herm. Jireitk.) 

Když Vladislav II., nové zvolený 
král Český dne 19 srpna 1471 s ve- 
likým plesáním do Králova Dvoru na 
Starém Mésté uveden byl. vstoupil ve 
veliké královské síni na trůn, a posta- 
vili se tu před ním mistři vysokých 
škol pražských a dali mu v ruce co 
dar bibli svatou velmi čistě psanou a 
skvostnými deskami ozdobenou, aby 
prý v ní čta i sebe i národ Český 
podle vůle Boží spravovati uměl 

(Fr J'alachj. Drj. nár. Česk.) 

Jan Hlavsa z Liboslavi, narozen 
v druhé polovici XV. století ve Stříbře, 
stal se konečně bohatým měšťanem a 
primátorem pražským. Roku 1506 dal 
společně s několika svými přáteli v ital- 
ských Benátkách tisknouti českou bibli. 
{Ant. Rybička.) 

Jiří Palkovič, kanovník ostřihomský 
a probošt u sv. Štěpána, spisovatel 
slovenský (f 1835 1, pieložil více než 
301etou prací celou bibli, svým nákla- 
dem vydal a množství exemplárů sám 
rozdal. (Mích. Chrástek.) 

Sv. apoštolově slovanšti Cyrill a Me- 
thodéj v IX. století první slovanským 
jazykem Písmo sv. vykládali a vyložili. 

2. Prospívá, sílí v utrpení. 

Před mnoha lety přišel hrabě Silvio 
Pellico, dopustiv se velezrády do vězení, 



kdež 10 roků stráviti musel. Sebou 
vzal jen Písmo sv. Ale kniha ta le- 
žela prachem celá pokryta; domýšlel 
se, že se mu bezpráví stalo a proto 
jako Pánu Bohu navzdor v Pismé sv. 
nečetl, nýbrž lehkovážně radosti se 
oddal, z trestu si nic nedělal a jea 
žerty tropil I vstoupiv k němu jednou 
náhle pacholík žalářníkův, řekl: gPane, 
jak se mi nyní líbíte a mnohem vese- 
lejší jste, co v nové knize ošumělé ne- 
čítáte "* „Zdá se ti?" tázal se hrabě. 
I oprášil jsem ji, praví Pellico sám, 
otevřel a bez hledání našel místo, kde 
Kristus praví: „Potřebno jest, aby 
bylo pohoršení ale běda člověku, skrze 
něhož pohoršení pochází." I obešla 
mne hrůza, počal jsem se třásti, že 
pacholík z prachu poznal, že jsem 
v knize nečetl a na Boha zapomněl. 
I zahanben pravil jsem k chlapci : 
„Chlapče, na niž jsi ukázal, velkou má 
cenu, a velmi jsem se zhoršil, že jsem 
v ni nečítal." I četl jsem nyní opět a 
opět. litoval svých hříchů myslil zase 
na Boha a nalézaje hojné útěchy ne- 
strachoval se více žádného neštěstí. 
{Silvio Pellico.) 

j Hrabě Slavata, který roku 1618 jsa 

I místodržitelem pražským od stavů od- 

pořívých z okna svržen byl, po celý 

! rok ode dne vyhození z okna na hradě 

I pražském v domě kněžny z Lobkovic 

jako v žaláři zůstával, neb vždy stráž 

před tím domem stála. V tom pak čase 

nezahálel, nýbrž Písma svatá a mnohé 

podobné traktáty pro potěšení duše své 

čítal. 

(Čas. ées. Mus. 1850.) 



592 



Písmo sy. 



3. Měj v uctiTOsti. 

Roku 1354 obdržel císař a král náS 
Karel IV. pH své první jízdě do Říma 
v Aquileji část Evangelia vlastní rukou 
prý sv. Evangelisty Marka psanou. 
I vypravil dne 31. října hraběte Lud- 
víka z Hohenlohe s Evangelium sv. 
Marka (od 12 kapitoly 20. verše až 
do konce sahající) do Prahy a psal 
arcibiskupovi Arnoštovi a vší kapitole 
pražské list, kterak mají tuto sv. pa- 
mátku přijmouti a při pražském ko- 
stele chovati — Dle žádosti císařově 
vyšel arcibiskup se vším duchovenstvem 
pražským před město, aby řečené Evan- 
gelium slavně přijali, a všickni jáhnové, 
kteří při mši sv. Evangelium čítávají, 
museli v jáhenském ornáte při tom 
býti. Potom se to Evangelium o Božím 
hodě velkonoěním nosívalo v slavném 
processí, a při velké mši sv kanovník 
u něho dotyčné čtení nahlas činíval. 
Z každého kostela a kláštera praž- 
ského museli dva knězi v ornátech té 
mši sv. býti přítomni. Toto Evange- 
lium se posud chová v pokladě hlav- 
ního chrámu sv, Yita. našlo se však, 
že není vlastní rukou sv. Marka psáno, 
nýbrž že teprv z V neb VI. století 
pochází, což ovšem jest veliká vzác- 
nost a ono mezi nejstarší písemní pa- 
mátky křesťanského věku náleží. První 
polovice toho Evangelia, která v Aqui- 
leji zůstala, chová se nyní v bibliotéce 
u sv. Marka ve Vlašských Benátkách, 
avšak působením mořského povětří ne- 
zachovala se tak dobře jako pražská 
částka. (JDéj. česk.) 

Vavřinec z Brindisi, generál řádu 
kapucínského (f 1619), několikráte 
přečetl starý i nový zákon v původním 
textu. Při čtení vždy klečel, říkaje: 
„Kdykoliv slovo Boží čtu, připadá mi, 
že slyším hlas Boží." {Bichter.) 

4. Proto jeí 

a) pilně čítej ! 

Roku 1381 provdala se Anna, dcera 
otce vlasti naší české Karla IV. a 
sestra krále Českého Vácslava IV., za 
Richarda, krále Anglického. Do Anglie 
přinesla Anna také krásně psanou 
knihu Evatigelií v českém, německém 



a latinském jazyce, v níž pilně čítá- 
vala, tak že se tomu lidé y Anglií ne- 
málo divili. {Zap. Čes. m. Kr.) 

Jan Benetka, osobní děkan v Zví- 
kově (t 1844), Písmo sv. po celý rok, 
měl otevřené a k čteni každého dne 
připravené. {Čas. kat. duch. 1844.) 

Josef Dobrovský, slavný linquista 
náš (t 1829', byl v letech 1816—1828 
začasto na zámku chudenickém poho- 
stinu u šlechetného šlechtice hraběte 
Eugena Černína. A tu se chodíval 
i koupat a když napotom po koupání 
šerky sušil, ulehl do stínu pod strom 
a četl Písmo sv., které s sebou vždy 
nosil. {L. Domeček.) 

Godešalk, opat Želivský (f 1184), 
věnoval hodiny, které mu po ruční 
práci a modlitbách v kůru zbývaly, 
čtení Písma sv., a když ho někdo z to- 
hoto sv. zaměstnání vytrhl, říkával, že 
mu ten tak ubližuje, jako kdyby hla- 
dovému bral chleba. (Jos. Solař.) 

Sv. Hedvika (f 1243), manželka 
Jindřicha I , vojvody Vratislavského 
od roku 1201, dávala sobě při stole 
čísti z Písem svatých; témuž čtení na- 
slouchala tak pozorně, že zapomínala 
lžíci s nabranou polévkou v ústa vlo- 
žiti neb sousto v ústech držené požíti, 
ježto jí mezi tím z očí slze kanuly. 
{Drahé kameny.) 
Vácslav z Hořovic v XVI. století na 
výkladech Písma sv. a knih pobožných 
kratochvíli míval. (Břežan.) 

Josef František Hur dálek, biskup Li- 
toměřický (t 1833), denně četl i ve 
stáří alespoň jednu kapitolu Písma sv. 
Dne 18. března roku 1619 naříkal 
císař a král Český Matyáš (1611 — 
1619) na velkou tesknotu, ale příštího 
dne (den před smrti) bylo mu zase 
volno, tak že byl veselejší mysli, s chutí 
jedl a pil a udílel dokonce slyšení. 
Před usnutím dal si ještě několik ka- 
pitol z bible přečísti. {Ant. Gindely.) 

František Palacký, historiograf český 
a spisovatel (nar. 1798), hned za 
mládí přilnul ku knihám V pátém roce 
věku svého přečetl již celou bibli. 

(Fr. Palacký.) 
Sv. Prokop, patron náš český a opat 
Sázavský (f 25. března 1053), velmi 
pilně již, když byl poustevníkem, žil 
blíže Sázavy, čítal v Písmě sv. 

{Drahé kameny.) 



Písmo Bv. 



593 



Antonín Slomšek, kníže biskup La- 
budský (t 1862), již v semináři celé 
pře6etl Pismo sv. a pilně je i studoval. 
A ještě biskupem jsa rozpomínal se na j 
ty blahé doby, jichž mu tehdy posky- 
tovala kniha knih, a přísně na to na- 
léhal, aby i alumnové pilně v Písmě 
sv. Čítali. [Čas. kat. duch. 1872.) 

Josef Čeněk z Wartenberka, děkan 
kapitoly v Solnohrade, působiv dříve 
přes 40 roků v diecési Královéhradecké 
(f 1843), za stálé pravidlo sobě učinil, 
každý večer v řecké bibli čítati a čisté 
mléko pravdy Boží z nepřeberných 
pramenů víry katolické čerpati, aby 
měl z čeho svým duchovním kojencům 
podávati. (čas. kat. duch. 1843.) 

Sv. Vojtech, patron n᧠český a od 
roku 982 druhý biskup Pražský, čítal 
s kaplany Písmo svaté a jiné duchovní 
knihy. {Drahé kameny.) 

b) Studuj je! 

Bl. Edmund Kampanus, Angličan, 
jesuita, mučennik (f 1581), jenž 
i v Praze delší čas blahodéjně půso- 
sobil, věnoval se studiu Písem sv., sv. 
Otcův, a obecníoh sněmů církevních, 
což zajisté bylo velmi pochvalno a coŽ 
mu později velmi prospělo. 

{Ant. Rejzek. Jeho život.) 

Josef Velamin Rutski, metropolita 
Rusínů ve Vilně (1617—1637), již 
záhy studoval Písmo sv., z paměti 
uměl celé odstavce a bádal po jich 
smyslu, nejraději pak dumal o pravdách 
obsahujících věrouku křesťanskou 

(Ant. Rfjzek. So. Jos'^fat) 

Otec Františku Sušila, professora 
bohosloví v Brně, nar. r. 1804 v Rou- 
sinově na Moravě (f 1868), byl biblář 
a pilný čitatel českých spisův. Když 
se synáček naučil čísti, vyhledával mu 
otec z Písma sv. kapitolky a místa, 
která o povinnostech dětí k rodičům 
jednají, a říkával k němu: „Synu můj, 
přečti nám tato .slova a vlož si je sám 
hluboko v srdce své!" A tu už ten- 
kráte budila se v synovi láska k bibli, 
v nížto rád čítával a která se později 
stala jeho živlem. {Mat. Procházka.) 

Sv. Wolfgang, biskup, spolupatron 
český (f 994), již jsa studujícím mnoho 
píle a času na to vynakládal, aby ta- 
jemstvím Písma svatého, pokud lze. 

Sbírka hlst. pilkl. 



porozuměl; i dařila se mu spasitelná 
práce, že ho Duch svatý při tom osvě- 
coval. {Drahé kameny.) 

o) Bosýimej je! 

Sv. Josafatu Kunceviči, mučenníků a 
apoStolu Rusínův (f 1623), bylo Písmo 
sv. nejen každodenním chlebem, ale 
spiSe ustavičným předmětem rozjímání 
ve dne v noci. 

{Ant. Rejzek. Svatý Josafat.) 
Blažej Nožička g Votina, měStěnín 
a senátor Starého Města pražského, 
kdež žil za času krále Ferdinanda I. 
(1526 — 1564), byl muž nábožný, Písem 
sv. znalý. {Ant Rybička.) 

I Sv. Prokop, vlastenec náš (f 1053), 
Písmo sv. vlastnoručně opsal, aby mohl 
v něm dnem i nocí čítati, obsah jeho 
rozjímati a jím se říditi. 
I (H. J. Karlík. Živ. Sv.) 

I Svatý Štěpán král Uherský a spolu- 
I patron český (f 1038), pilným čtením 
a nábožným rozjímáním Písma svatého 
se utvrzoval a povzbuzoval, aby národ 
svůj na křesťanství obrátil. 

{Drahé kameny.) 
I Vácslav II., král Český (1282 — 
1 1304), chtěje křesťanskou moudrostí, 
uměním svatých prospěti, uchyloval se 
rád po vyřízení důležitých úkolů kní- 
žecích do pokojíka, kdež pak dychtivě 
bud některého biskupa bud dvorního 
kaplana poslouchal, an Písma sv. četl 
a vykládal. (Blahovést 1872.) 

d) Znej je! 

Maria Mlada, dcera knížete Českého 
Boleslava I. (936—976), byla pannou 
v Písmech svatých řádně cvičenou. 

{Drahé kameny.) 

Jeden šoýcarský kněs vzal si tu 
práci, aby spočetl, kolik slov a písmen 
jest v celé bibli v hebrejském jejím 
vydání. Počítal celá tři léta a denně 
ztrávil tím způsobem osm hodin. Vy- 
počítal pak, že bible má celkem 31.173 
řádky, 7773.652 slova a konečně 
3,666.488 písmen. Aby tato čísla spo- 
čítal, potřeboval 2.920 hodin čili 121 
dní i nocí. (Čech) 

Známo jest o Ctiboru Tovačovském 
e Cimburku, pánu moravském (f 1494), 
že zvláště písmo sv. znal dopodrobna. 
(Dr. Mořic. Hruban. Náš Domov ročn. III.) 

38 



594 



Písmo 8V. Poctivost. 



Vácslav ze VřesoviCy rada a komoří 
arciknížete Ferdinanda v BySicích 
(t 1585), byl zvláště důkladný znatel 
spisů biblických a patristických a měl 
vzácnou sbírku biblí a jiných knih ná- 
božných a klassiekých. {Ant. Rybička.) 

e) Uměj nazpaměť! 

Jan Kapistrán, františkán (f 1456), 
měl divnou paměť, v níž přechovával 
všecko Písmo sv. nového zákona, též 
knihy církevního i světského práva; co 
ráčil, mžikem z ní vytasil. 

{Drahé kameny.) 

Otec Františka Palackého, slavného 
dějepisce našeho (nar. 1798), bibli celou 
měl v paměti, a ve všech příhodách 
života svého slovy jejími se řídíval a 
těší val. (Fr. Palacký.) 

Před několika léty povolán byl na 
jedné z ěeských osad kněz k nemoc 
nému. Když ho byl vyzpovídal a udělil 
mu s nejsv. Svátostí oltářní zároveň 
poslední pomazání, pozdržel se ještě 
několik okamžiků u něho. Byl to sta- 
řeček, výměnkář. Na stolku vedle lůžka 
ležela rozevřená stará knížka, psaná 
na zažloutlém papíru, a vedle této 
knížky staré nová, úhledná, ve kteréž 
písmo prozrazovalo dětskou sice, ale 
dosti již zběhlou ruku. Kněz nahlédnuv 
do knížky s dovolením stařečkovým, 
nevěřil takřka ani svým oěím. V té 
staré knížce vypsány byly inkoustem 
již vybledlým z každého Evangelia 



v roce církevním nejdůležitější výroky 
Krista Ježíše. „Zdědil jsem tuto knížku 
po svém otci, jenž říkával : „Těmto 
slovům, která jsou na těchto listech 
napsána, nau6 se nazpaměť, bud podle 
nich živ a budeš šťastným a spokoje- 
ným." Já se těm slovům nejen na- 
zpaměť naučil, ale uvykl jsem býti 
podle nich i živ. Za těch osmdesáte 
uplynulých let zakusil jsem mnoho 
zlého a ztratil jsem velmi mnoho. Vy- 
hořel mi statek, umíralo mi jedno dítě 
za druhým, až mi zbyl poslední syn. 
Když jsem se domníval, že neštěstí od 
nás již odešlo, přišla zase smrt, a ta 
smrt vyrvala mi ženu. Pravím ještě 
jednou : tolik jsem toho ztratil ; ale 
zůstala mi spokojenost, třeba byla 
těžce zkoušená. A proto svého vnuka 
již od mládí přivádím k tomu, aby sv. 
Evangelium znal, aby si nejkrásnější 
slova Krista Pána pamatoval, a proto 
je do té knížky opisuje. Vzpomene si 
tak aspoň někdy na dědečka." — Sta- 
rému muži vstoupily do očí slzy, za- 
kýval bílou stříbrovlasou hlavou a po- 
věděl: „Ne každý, kdo mi říká: Pane, 
Pane, vejde do království nebeského, 
ale kdo činí vůli Otce mého, Jenž jest 
v nebesích, ten vejde do království ne- 
beského." — A vnuk onoho starého 
muže znal již jakožto hošík desítiletý 
sv. Evangelium nazpaměť a při veřejné 
zkoušce ze sv. náboženství vzbudil 
svými odpovědmi pravý obdiv a úžas. 
(Pravdou k životu.) 



Pobožnost 40ti hodinová, 

viz : „Oltářní Svátost 4 c 1" 

Poctivost. 



1. Jest ušlechtilá. ' 

Hroznatá nábožný, z rodu slavného, 
šlechetného, pán český (f 1217), ctil 
národ svůj tak velice, že k utvrzení a 
ochraně poslední vůle, již roku 1197 
napsal, jiného prostředku nevěděl, leč 
že se odvolal na neporušitelnou pocti- 
vost Čechů: „Slyšte před Cechy pra- 
vím .. .", dí v závěti své. (Podstr. vykl) 



Následkem rozličných ustanovení sně- 
movních od pána a pak krále (1458 — 
1471) Jiřího z Poděbrad, co správce 
země české rázně v celé zemi prove- 
dených, nastala v Cechách taková bez- 
pečnost na silnicích a po městech ob- 
jevila se taková hojnost a lacinost 
všelikého zboží a potřeb obecného života, 
že tehdejší letopiscové nemohli si toho 
dosti vynachváliti. {Zap. čes. mor. Kr.) 



Poctivost. 



595 



V II. polovici XVIII. století byly 
v Rokycanech pěkné oasy, časy tiché 
prostoty: měStky nosily bohaté čepce, 
sousedé beránkové čepice, Spanělky se 
zlatým knoflíkem a na ulici bylo sly- 
fieti: „Pozdrav Pán Bůh," protože 
všickni slávu toliko v české poctivosti 
hledali. (Dr. Čejka. Čas cti. Mus. 1847.) 

2. JcTÍ se: 

a) jedn& nezištné. 

Viléma Dušana, Čecha, doprovázel 
jistý Černohorec, sluha vladyky Niko- 
laje, DnSan vypravuje : Ale když jsem 
se mu zmínil o náhradě, kterou bych 
ho za věrnost jeho odměnil odpovídal 
mi zkrátka, že on se mnou nic nevy- 
jednal, že také ničeho nežádá. Já namít- 
nul, že mu rád dobrovolně několik dva- 
cetníků daruji, třeba by úmluvy v tom 
nebylo žádné mezi námi. Na to on opět, 
že on je perjanik vladykův a že koná 
toliko povinnost uloženou mu od go- 
spodara, za niž peněz nevezme, ačkoliv 
mne bude i takto míti rád. — Máš li 
mne tedy rád, tak vezmi tuto hrstku 
sttíbrňáků, já to zodpovím u gospodara 
sám a řeknu mu, že jsi vzal peníze 
jen mně k vůli, na mou prosbu Ještě 
chvíli se rozmýšlel a pak si vzal asi 
třetinu peněz a to že bére jenom na 
mé zodpovídání. 

(Vil. Dušan Čas. čes. Mus. 1850.) 

Když císař a král František I. 
roku 1833 do Prahy zavítal, měl 
každý k němu volný přístup. Tu přišla 
k němu i jedna babička a naříkala si, 
že se jí flašinet porouchal, jimž se ži- 
vila a prosila císaře aby jí něčím při- 
spěl. Prostnost stařenky se císaři líbila 
a dal jí desítku. Stařenka se srdečně 
císaři poděkovala a přála císaři štěstí 
a dlouhé panování. PodivavŠi se přede 
dveřmi na desítku, obrátila se a dala 
císaři desítku nazpět, řkouc, že pět 
zlatých má dosii S úsměvem odvětil 
císař: „Jen si ponechte všecky peníze, 
abyste měla, až se vám opět flašinet 
porouchá " (Leop. Chimani.) 

Léta Páně 1577 18. Decembrís uči- 
něn pohřeb kancléři rosenberskému 
panu Vácslavovi Albínovi z Helfenhurku, 
jenž věrně a dlouho domu Rosenber- 
skému sloužil. Nenechal po sobě mnoho 



statků; nebo lakomec nebyl, jen na 
mírném opatřeni přestával a hala- 
fanců nebral. 

(Vác. Břežan. Žio Vil. z Rosnb.) 

Mikuláš Horáček, zemský advokát 
v Praze a syndikus vyšehradský 
(f 1855), zanechal pověst co upřímný 
Čech a advokát nadobyčejně poctivý. 

Roku 1193 stavěl pán český Hroz- 
natOj syn Sezimy ze slibu klášter 
v Teplé. Při stavbě pak denně na 
misku jistou sumu položil a dělníkům 
ji podával, aby si každý sám z ni 
bral zaslouženou mzdu svou. A nikdo 
si nebral více, než co byl podle svě- 
domí zasloužil. Miska tato bronzová, 
krásného díla se smaltovými ozdobami, 
kteroa pan Hroznatá bezpochyby z Itálie 
8 8ebon přinesl, podnes co drahá pa- 
mátka v klášteře se chová {D^. éesk.) 

Roku 1458 a 1461 vyslán byl Jan 
z Rabšteina, probošt Vyšehradský, od 
krále Jiřího do Říma, aby jej smířil 
s papežem. Nepořídiv nic navrátil se 
na Prachatice a tu přebývaje, napsal 
roku 1469 důležitý dialog, ve kterémž 
se ušlechtilost, vzdělanost, vlastenecký 
cit a poctivost nejen jeho, nýbrž i te- 
hdejších katolických pánů na straně 
krále stojících jeví. 

(Fr. Palacký. Dej. nár. Česk.) 

Neobyčejnou poctivosti vyznamenával 
I se náš slavný spisovatel Jas. Jung- 
rnann', neboť když mu roku 1809 Ant. 
Marek společně s Vetešníkem zaslali 
20 z\. na Českou Společnost: odpověděl 
Markovi : „ . . . Peníze zatím u sebe 
ponechám. Vám pak tímto psaním, 
quituju formaliter, že jsem 20 zl. k dot- 
\ čené příčině od Vás obdržel, jichžto 
v nejhorším případu ode mue s pocti- 
vostí opět obdržíte, ano i kdyby po- 
třeba bylo od mých dědicův — prctož 
i moje manželka o tom jest zpravena." 
{Vác. Zelený. Živ. Jas. Jung.) 

Kníže Karel Minsterberský, správce 
království Českého za krále Ludvíka 
(1516—1526), měl s Annou, kněžnou 
Zahaňskou, velmi četnou rodinu a po- 
vědomí chudoby tížilo ho velice ; bylť 
ovšem příliš poctivý, než aby cestami 
nešlechetnými byl nabývati hleděl vět- 
; šího knížecího jmění 

{Fr. Palacký. Déj. nár. Česk.) 
Mezi ctnostmi Vácslava Matěje Kra- 
meriusa, předního křísitele národa Če- 

38* 



596 



Pocti VOflt. 



ského (t 1808), byla staroóeská po- 
ctivost, již si nechtěl sebe menší částky 
nespravedlivého jmění přivlastniti. Vůbec 
prospívati vždy a vSude, krajanům 
svým posloužiti a vSe dobré mezi nimi 
rozšiřovati, bylo hlavním heslem jeho, 
kterémuž nejen slovy, anobrž i skutky 
svými průchodu zjednávati neopomíjel 
{Ant. Bybiěka.) 

Jan Nep. Nejedlý, právník, advokát 
a spisovatel český (f 1834), byl ve 
spravování záležitosti a užívání sum 
peněžitých od stran mu svěřených na 
nejvýše bedlivý a svědomitý; protož 
požíval také u věci té neobmezené jich 
důvěry. (Ant. Eybička) 

Vilém Slavata z Chlumce, místo- 
držitel český r. 1618 z okna svržený, 
byl pán bezúhonný a poctivý. 

{Aug. Sedláček. Hr. a zám d. IV.) 

Tomáš Swigcki, spisovatel polský 
(f 1837), byl mysle velmi šlechetné a 
poctivé. (Eráše.) 

Ludevit Štúr, proslulý národovec a 
spisovatel slovenský (f 1856), byl 
člověk šlechetný, upřímný a poctivý 
(A7it. Springer.) 

Bohuslav ze Švamberka, ačkoliv roz- 
hodný protivník strany pod obojí a 
horlitel pro svrchovanost práv církve, 
byl muž povahy přímé, jemuž čest a 
držení slova daného komukoliv byly 
nade všecko. Žil za králů Českých Ji- 
řího (1458—1471) a Vladislava II. 
(1471-1516). 

(Wác. Wl. Tomek. D^. m. Pr.) 

Jan Slavomír Tomiček, zasloužilý 
spisovatel český (f 1866), byl muž 
opravdu šlechetný a naskrze poctivý, 
vynikaje v životě správností nevšední. 

(Jak. Malý.) 

Daniel Adam z Veleslavína, arci- 
typograf český (f 1599), při všelikých 
pracích a podnicích nakladatelských 
nevyhledával pouze hmotného zisku, 
alebrž při tom všem přihlížel k po 
třebě a prospěchu obecnému, k jehož 
vzděláváni nasazoval statku i zdraví 
svého. (Ant. Ryhička) 

b) Neohává cizí věci na pokoji. 

Lid alpský zřídka kdy dopouští se 
krádeže, a i pak vztahuje se ta k vě- 
cem nepatrným. Tam nejsou zahrady 
ohrazeny, a okolo cest je stromoví 
dost, ale ani děti, ani velcí na cizí 



ovoce nesáhnou. Vzíti si kousek dřeva 
v lese anebo zastřeliti si srnečka, je- 
lena neb kamzíka se tam za hřích ne- 
považuje. Tam jsou i domy ve dne 
v noci otevřené, nářadí polní leží přes 
noc na polích, dříví jest složeno vedle 
cest, vedle neuzavřených domů, ale ni- 
kdo se ho netkne. Aby tam někdo byl 
okraden neb oloupen, o tom ani slechu. 
V osamělých horách a lesích, kde se 
živé duše nenalézá, možno jíti úplně 
bezpečně každé doby denní i noční. 
(Tom. Škrdle. Vlast. 1885.) 

Když r. 1158 Vladislav II., král 
Český, do Lombardie císaři Bedřichovi 
ku pomoci proti Milánským s četnou 
družinou českou táhl ubezpečili Če- 
chové Vlachy v Tridentu, že jim ničeho 
neudělají, jen aby bezpečně a svobodně 
přiváželi potravy na trhy a Čechům 
je prodávali. Čechové pak v údolí 
adiženském hojnost vína nalezli, kte- 
rým se posilnili a obveselili, a u Tri- 
dentu se položivše příchodu císařských 
vojsk očekávali; Tridentští zas hojnost 
potravy a nápoje za hotové peníze jim 
dodávali. (Zap. Č. m. Kr.) 

Krádež a loupež na pocestném pá- 
chaná jest v Černé Hoře od dávných 
dob neslýchaným úkazem. (Jan Vaclík.) 

V Dubrovníku v hostincích nemají 

žádného zámku. Jest to snad jediné 

město na světě, kde nikdo nekrade a 

neloupí. 

{Br. Gráhoioski. Slovanský Sborník 1884.) 

Do našich krajin českých přichází- 
vají na léto naši soukmenovci z dale- 
kého Slovenska. Tito Slováci vedou od 
těch dob, co se rozpadla říše Velko- 
moravská, život chudičký a smutný. 
S dospělými přicházívají asi jedenácti- 
letí hošíci. A u všech nalezli bychom 
jen výminek řídkých, v povaze ctností 
přední jest až příslovná poctivost. 
[Vác. Beneš Třeb. Pravdou k životu.) 

Za krále Vácslava IV. Českého 
(1378-1419) kdyby kdo byl zlato na 
hlavě nesl a cestou by jel anebo šel, 
neměl se obávati, že by potkalo jej 
něco zlého. (Boh. Balbin.) 

c) Nedá, se podplatiti. 

Matyáš, král Uherský, chtěl si roku 
1468 nakloniti Kazimíra, krále Pol- 
ského, aby proti Jiřímu, králi Českému 



Poctivost. 



597 



zdvihl válka, nabízeje mn skrze biskupa 
Tasa rozličné výhody. Tas byl sice se 
vší poctou od Kazimíra přijat, ano byl 
tam dne 8. května synu Kazimírovu 
novorozenému, kmotrem, ale odpověJ, 
kterouž dostal po delších poradách, 
byla přání ieho odporná. 

(W. Wl. Tomek. Děj. m. Pr.) 

Jan Pasek z Vratu, primátor praž- 
ský (-}■ 1533), povolal k sobe Matěje 
hřebenáře a sliboval mu dáti 100 kop 
grošů českých, jestliže proti Hlavsovi 
a jiným, že na jeho a jiných bezhrdli 
úklady strojili, vypovídati bude, ale 
Matějovi hřebenářovi poctivost milejší 
byla a proto raději i mnoho trpěl, ba 
i mučen byl. 

(W. Wl. Tomeh. Čas. cea. Mus. 1844.) 

Při povstání českém r. 1618 pře- 
mlouval kurfiřst Falcký Bedřich Maxi- 
miliána, kuiíirsta Bavorského, aby uchá- 
zel se o korunu Německou proti Ferdi- 
nandovi Rakouskému, že mu zaopatří 
hlasů. Maximilian však ničím se nedal 
másti a povždy se prohlásil, že nebude 
domu Rakouskému opětného nabytí Ně- 
mecké koruny záviděti. A tak odejel 
od něho Bedřich s nepořízenou. 

{Ant. Gmdely. Dij. c. povst. 1. 1618) 

Alexandr VasiljeviČ Suvorov, generál 
ruský (t 1800), byl nepřístupný jaké- 
mukoliv porušení. (Folevoj. htor. Sav) 

d) Nalezeno věci navracuje, 

viz i: „Dostiučinéní 2 d bb!" „SUtek 
nespravedlivý 3!" 

Jistý kupec ruský, cestující z To- 
bolska, hlavního města Sibiře, do Bere- 
zova, druhého většího města v nepoho- 
stínné tčto části Asie, přinucen byl 
stráviti noc na cestě své v chudičké 
chatě nuzného Ostáka ; když z jiira 
druhého dne chatu, kde laskavě poho- 
štěn byl, opustil, aby dále putoval, 
ztratil blíže chý^e sáček řádně zlatem 
naplněný. Syn Ostáka, který tak vlídně 
k cizinci byl se choval, nalezl brzy na 
to sáček, prohlédl ho a ani ze země 
jej nezdvihnuv, zase odešel. Vrátiv se 
do rodné chaty, vypravoval dobrému 
otci svému, že zahlédl na silnici sáček 
plný zlatých peněz, avšak že na cestě 
jej nechal dále ležeti, ponechávaje jej 
jeho osudu. Hodný Osfák poslal ihned 
syna svého zpět na ono místo, přika- 



zuje mu, aby přikryl sáček listnatou 
nějakou větví se stromu, jichž celá řada 
táhla se podle silnice, aby ukryt jsa 
zrakům kolemjdoucích, nemohl býti od- 
cizen, a aby od obchodníka, kdyby 
snad navrátil se hledati peněz svých, 
na témž nalezen byl místě, kde ze šata 
mu vypadl Sáček zůstal v této samotě 
déle tří měsíců. 

Když cestující onen Rus, který to- 
bolky té pozbyl, z Berezova se vracel, 
přišed na nocleh k témuž Ostákovi do 
tiché samoty, vypravoval mu, jaké ne- 
štěstí ho potkalo v den, kdy od vlíd- 
ného hostitele svého k Berezovu odchá- 
zel. Os(ák všecek rozradostněn jsa nad 
tím, že mu může podati zprávu o jmění 
ztraceném, pravil : „Ach, to jste vy 
onen muž, jenž blíže samoty naší ztra- 
til sáček, tak bohatě zlaCáky naplněný? 
Nuže, buďte uspokojen, rozkáži synu 
svému, aby vás dovedl k místu, kde 
až dosud tobolka ztracená leží." A ku- 
pec našel v skutku sáček svůj v místě, 
kde ho byl ztratil. Bohaté odměny mu 
podávané Osták nepřijal. 

{And. Strain. 1886.) 

V ruském městě Oranienbaumu žila 
901etá paní, n níž se lodníci a plavci 
zdržovali. Jednou nalezla pod stolem 
měšec 8 mnoha penězi, které tam jeden 
lodník ztratil. Uschovala peníze a ne- 
i vzala z nich po 7 let ani halíře. I při- 
I šli k ní ětyři lodníci, tři Angličané a 
jeden Holanďan, a tu se Angličané Ho- 
lanďana tázali, jestli místo to zná. 
„Ovšem," pravil rozdnrděně Holanďan, 
„v opilství zapomněl jsem zde mě&ec 
se stříbrnými penězi'^. Tu stará paní 
vyptávala se na pečeť, a když jí lodník 
svou ukázal, odevzdala mu měšec, řkouc: 
„Vidite, že poctivost u nás ještě nevy- 
hynula!" {Mehl. př.) 

e) Dluhy zaplať! 

Kosciuseko, nešťastný vůdce Polákův, 
upadl r. 1794 po bitvě u Macejovic do 
zajetí ruského, ale obdržel od cara 
Pavla, nástupce Kateřiny čarovný, svo- 
bodu. Ba Pavel nabízel Kosciuszkovi 
zemský statek, čítající 1000 duŠí. Kos- 
ciuszko daru toho nepřijal, žádal však 
o zaslání peněz na cesta, které později 
úplně navrátil. (Waligorski) 

Jindřich, pán na Košumberku (f 1597), 



698 



Poctivost. 



žádal v poslední vůli své choti, aby 
dluhů zvláště sirotčích, které by po něm 
spravedlivě se našly, žádnému nezadr 
žovala. (Paprocký.) 

Rudolf Rakouský, stav se roku 1306 
po smrti Vácslava III., králem Českým, 
nařídil pro zaplacení korunních dluhů, 
které vzrostly za posledních válek krále 
Vácslava II a špatným hospodářstvím 
Vácslava III . s velikým zapřením sebe, 
aby se každý týden vydávalo z důchodu 
kutnohorské urbury čili z užitkův hor, 
1000 hřiven stříbra na srážku věří 
řelům koruny; i byla to, jak patrno 
větší suma, nežli obnášel sedmý dil 
královské urbury, kterýž nebožtik král 
Vácslav II synu svému na úmrtním 
lůžku věřitelům dávati byl poručil. 

(Zap. Čes. mor. Kron.) 

3. Dochází odplaty. 

Alexandr 2, car Euský (f 1825), 
cestovav po jižních krajinách rozsáhlé 
říše své, odloučil se u jedné vesnice od 
služebnictva, a tu se sešel s jednou 
stařenkou, která, vidouc ho přívětivého, 
osmělila se otázati, jestli jest ze slu 
žebnictva carova a zdaž jí přináší pe- 
níze od syna. Jest již přes 30 let vdo- 
vou, syn její slouží u dvora a posílá jí 
každoročně 20 rublů, 10 již jí poslal 
a 10 jí odevzdá, jak psal syn sluha, 
ježto car sem přijede. Car chtěl si žert 
učiní i, namluvil jí, aby žádala peníze 
od toho pána, jehož jí ukáže, on že ty 
peníze má. Zatím přišlo služebnictvo i 
hrabě Orlov, na nějž stařeně car uká- 
zal. Orlov, nevěda o ničem, divil se a 
zlobil, když stařena mermomocí peníze 
na něm chtěla a mu domlouvala, že 
snad chudé vdově peníze tv neupře. Tu 
mu dí car, usmívaje se, aby jen sta- 
řeně 60 rublů vj platil, když mu je syn 
vdovy Ivan doručil. Orlov znamenaje, 
že car zase nějaký žertík vyvedl, bez 
meškání vysázel vdově 60 rublů. Ale 
vdova peněz těch nechtěla přijmouti. 
„Proč?" táže se udiveně jednohlasně 
car a pobočník jeho. „To nejsou peníze 
spravedlivé vydělané," dí vdova ostře, 
„můj syn má ročně jen 80 rublů, spra- 
vedlivě nemohl tedy těch peněz odložiti." 
Poctivost ta cara tak dojala, že se jí 
dal poznati a přislíbil, že syn jí bude 



ročně posílati 60 rublů, poněvadž mu 
službu zvýší, aby mohl starou a po- 
ctivou matku vydatněji podporovati. 
(Kal Moravan 1862) 

Léta 685. Dva synové Bohslavovi, 
Jicha a Domaslav, přistoupivše před 
Kroka, pána svého, oznámili jemu, že 
su nalezli v lukách Jasových mnoho 
drobného zlata, kteréžto z písku vodou 
vypravše, ohněm v hromadu spustili a 
Krokoví ukázavše, darem dali, kterýmž- 
to on řekl : „Synové milí, dajte bohům 
lesním chválu, a oni vám zdraví, pro- 
tože vy jste první, kteří jste v této 
krajině za našeho bydlení nalezli v zemi 
bohatství" a pohleděv na zlato, vztáhl 
ruku, jim je zase navrátil. 

{Hájek. Kron. česká.) 

Pan Ladislav starší Popel z Lob- 
kovic na Chlumci u Jistebníce, nejv. 
dvorní mistr království Českého (f 1584), 
pronajal nemalý podíl polí k vzdále- 
nému dvoru náležejících starému, tehdy 
statečnému vojínu. Jednoho času stě- 
žoval si nájemník, že jedno z pšeničních 
polí u lesa honbami náramně trpělo, 
tak že asi málo sklidí, ježto pšenice 
pošlapána jest. Pán z Lobkovic pravil, 
aby mu velkost škody udal, že mu ji 
rád nahradí. Nájemník, vzav si odhadce 
pravil, že sto zlatých, které mu pán 
ihned vysázel. Ale zatím pšenice tam, 
kde byla nejvíce pošlapána, stala se 
nejhustší. I přišel opět nájemník stran 
onoho pole k pánu, kterýž myslel, že 
mu škodu tehdáž úplně nenahradil. Ale 
nájemce pravil: „Ó milostný pane! do- 
statečně. Ale já jsem nyní shledal, že 
nižádné škody není, ba že právě na 
i místech pošlapaných pšenice jest nej- 
I lepší a přináším vám sto zlatých na- 
Izpét." ,Ano, ano," pravil ctihodný sta- 
řeček, pán z Lobkovic, „tak to mám 
rád, tak by měl muž s mužem rozprá- 
věti." Na to se dal s nájemníkem do 
rozprávky, vyptávaje se ho na rodinu, 
dlouho li na vojně byl, v kterých bit- 
vách bojoval atd. Pak odešed do dru- 
hého pokoje, přinesl 300 zlatých, jež 
dal nájemníku, řka : „Tuhle, příteli, 
vezměte to a když syn váš zletilosti 
dojde, dejte mu to a při tom mu řek- 
něte, jak se vám toho dostalo." 

{Macan. výb ) 

V Bojanech zvonili na požehnání. 
Starý Pušník stál zarmoucen a se slzami 



Poctivost. Poddaný. 



699 



v očích u okna své sešlé chalonpky, 
byloť mu líto, že nemohl také jíti do 
kostela, ježto neměl na sebe oděv. Před 
15 lety byl ještě zámožný sedlák a 
nyní zlá vojna pohltila mn peníze, oheň 
ztrávil stavení, tak že se starou man- 
želkou v chaloupce přebývati musel a 
jen almužnou dobrých lidí žil. Ale dnes 
neměli ani kůrky chleba, ani hrsti mouky, 
ani jednoho bramboru, a oděv jejich byl 
tak vetchý, že si v něm ani nedůvěřo- 
vali jíti do kostela Proto byli dnes 
tak smutni, muž stál se slzami v očích 
u okna a manželka usedavě plakala 
n kamen. V tom spatřili na cestě mla- 
dého, slušně ošaceného muže, jenž, po- 
odpočinuv si u chaloupky, šel dále. 
Pušník šel potom ven a nalezl na místě, 
kde cizinec odpočíval, dva velké, zlaté 
peníze. Hned přinesl je ženě a ta chtěla, 
aby si je nechali a hlad zahnali. Avšak 
starý Pušník. poctivec, nesvolil a po 
dlouhé řeči běžel za cizincem, aby ma 
peníze navrátil. Po namáhavé cestě do- 
běhl Pušník cizince, a tu se ukázalo, 
že to je jeho syn. Radostně děkovali 
rodiče Bohu, syn pak Jan doložil: 
„Pravdu máte, otče, kdo živ jest po- 
božně a poctivě, ten již na tomto místě 
jako by byl v ráji." 

(Antonin Slomfek.) 



Před svým odchodem k armádě spo- 
jenců roku 1815 dával polní maršálek, 
kníže Schwarzenberg, ve Vídni hostinu. 
Mezi hostinou hlásil komorník knížeti, 
že jakýsi mladík prosí připuštěnu býti. 
Kníže vyšed, tázal se : „Co žádáte ?" 
„Nic, Jasnosti, nesu tuto tobolku, kte- 
rou jste ztratil a já nalezl." Kníže pro- 
hlédnuv tobolku, nalezl obsah její ne- 
dotknutý. Bylo v ní 80.000 zl., které 
ráno vyzdvihl pro vojsko. .Dal jsem 
oznámiti, že nálezce dostane nálezného 
10.000 zl., tu je máte." „Jasnosti! já 
se bojím je přijmouti." „Proč?" „Stu- 
duji na universitě práva, jsem sice chu- 
dobný, bojím se však, že by mne tolik 
peněz mohlo pokaziti." „Dobře!" Kníže 
pan mu slíbil, že se o něho starati a 
úroky z těch 10.000 zl. mu dávati bude. 
Držel felovo. Student odbyv dobře svá 
studia, byl přijat do knížecí služby a 
když se oženil, bylo mu vyplaceno 
10.000 rl. {Kal. Moravan. 1872.) 

Karel z Žerotina požíval u dvora Vi« 
deftskébo pro svou poctivou povahu ve- 
liké důvěry. A proto, když stavové pro- 
testantští proti císaři Matyáši r. IBIS 
povstali, povolán jest do Vídně, kdež 
se súčastnil při poradách o spokojení 
odboje českého. 

{Ant. Gindely. Dij. česk. povit. I 1618.) 



Poddaný. 



1. Hodný: 

a) vládce cti a miluje. 

Berounští si do register svých nej- 
starších pérem nakreslili koflík, jejž po 
dali Ludvíkovi (1516 — 1526) při koru- 
novaci. Dali zaň 42 kop 6 grošů. 

Též Lounští zapsali sobě r. 1522, 
že dali královně při korunovaci koflík, 
jenž vážil 6 hřiven. 

{Zik. Winter. Kult. obr. č. mést.) 

Konstantin filosof, byv vyzván r. 861 
od cara Michala Konstantinopolitán- 
skébo, aby na žádost Moravského kní- 
žete Rastislava do Moravy se odebral 
a tam křesťanství v jazyku srozumitel- 
ném hlásal, nesměl neposlušen býti ani 
Boha, ani cara po slovich sv apoštola 



Petra, jenž dí: Boba se bojte, krále 
v uctivosti mějte. I šel na Moravu, 
kdež s účinkem velikým slovo Kristovo 
hlásal. {Zap. Česk. mor. Kron.) 

Když mladistvý král Ladislav dne 
25. listopadu 1457 pohřben byl; tu byl 
tak velký křik a pláč od lidí, jako ně- 
kdy, když byl umřel Karel císař starý ; 
a jakož s velikou radostí a se cti, 
s trubači a hudebníky přijali byli jeho 
když do Prahy přijel jednou branou, 
tak druhou branou provodili jeho s vel- 
kým nářkem a s žalostí. 

{Fr. Palacký. Dfj. nár Česk.) 

Když císař Josef (1780 1790) z Ha- 
liče do Uher jel, daroval mu jeden 
Maďar krásného koně, aniž by byl žá- 
dal odměny jaké. {A. Hellmuth) 

Když r. 1804 v Praze v kostele sv. 



600 



Poddaný. 



Vita pohřbena byla arcikněžna Marie 
Amalie, ovdovělá vévodkyně z Parwij, 
byl před pohřbem vyzdvižen kámen 
hrobky, aby se provětrala Sotva roz- 
nesla se o tom zpráva po Praze, hrnul 
se lid na Hradčany a přes všecky pře 
k&žky podařilo se mnohým vniknouti 
do chrámu a sestoupiti do královské 
hrobky. Hledali přede vším a nalezli 
tělo drahého otce vlasti Karla IV. za- 
halené rudým, dosti ještě zachovalým 
šatem, na hlavě jeho dřevěnou korunu 
pozlacenou, v ruce žezlo a pod nohama 
říšské jablko. Tu padli všickni ua ko- 
lena a modlili se s kvílením a naří- 
káním, až když uslyšel lid v kostele 
shromážděný, dal se i on do usedavého 

pláče. 

{Fr. Ekert. Posv. místa hl. m. Prahy.) 

Když r. 1325 královna Eliška, man- 
želka Jana Lucemburského, s dcerou 
Markétou přijela do Prahy, vyšli jí 
Pražané naproti v process! se zpěvy a 
8 ostatky Svatých. 

{W. Wl. Tomek. Děj. m. Pr.) 

Když Karel IV. (1346 1378), vra- 
ceje se z Itálie co korunovaný císař, 
zase poprvé blížil se k Praze, vysuli 
se jemu vstříc veškero duchovenstvo a 
šlechta i obyvatelstvo až do Berouna, 
i uvedli ho se vší slavností, při vše- 
obecném lidu jásání a zvonění vŠech 
zvonův do hlavního jeho sídla. Byloť to 
poprvé, že Čechové svým vlastním jme- 
novati mohli císaře Římského, vrchního 
pána celého křesťanstva r. 1355 ^ 

{Fr Palacký. Děj. nár. Česk.) 

Když roku 1497 Vladislav II, král 
Český (1471-1516) a spolu i Uher- 
ský, ponejprv z Uher Prahu navštívil, 
byl velmi slavně uvítán. Nazejtří pak 
dne 28. února dali se všickni purk- 
mistři, konšelé a obecní starší na hradě 
pražském najíti, aby králi Vladislavovi 
poctu u&iniii. Nesli ssebou asi šestnácte 
pohárův stříbrných, z nichž některé 
také pozlacené byly, práce výtečné a 
velmi krásné, jež králi podali co dar 
od Pražanů. {.Jan z Knina ) 

Roku 1355 při své první jízdě do 
Říma byl císař a král náš Karel IV, 
v Miláně železnou korunou korunován. 
Celých osm dní Karel v Miláně pobyl 
a dostal v tom čase znamenitou posilu 
od pražských měšťanův, kteří na vlastní 
náklad velký zbrojný zástup vystrojivše 



jej za císařem poslali. K tomu praž- 
skému sboru připojil Jošt Botlev, bo- 
hatý měšťan staroměstský, 120 bojo- 
vníkův vlastním nákladem najatých, 
které nejlepšími zbraněmi opatřil a všem 
st jný kroj téže barvy dal, což tehdáž 
bylo něco zvláštního. Karel tím důka- 
zem lásky a věrnosti svých Pražanův 
nemálo byl potěšen. (Děj. česk.) 

Adolf Vratislav ze Šternberka i pán 
v Žirovnicích (f 1703), potvrdily spo- 
lečně s manželkou svou výsady Zirov- 
nickým r. 1694, darovav jim již před 
tím rozličné platy, načež Žirovničií slí 
bili, že dají v kostele 2 mše za vrch- 
nost sloužiti, pro snazší dosáhnutí zde 
časné, potom tam věčné milosti Božské. 
(Arch. Žirovnický.) 



b) Jest mu věrný. 

E,. 1619 byli i komissaři slezští do 
Vratislavě povoláni, dne 22 října, aby 
Bedřichovi, domnělému Českému králi, 
poslušnost, věrnost a poddanost nepro- 
dleně slibovali, což také poslušně vy- 
konali. Eliáš Bachštein, nejvyšší mistr 
křižovníkův s červenou hvězdou, v špi- 
tále při kostele sv. Matěje tehdáž by- 
dlící, těm komissařům na místě Be- 
dřicha věrnost a poslušnost slibovati a 
od řádného korunovaného^ krále Českého 
Ferdinanda II., císaře Římského, od- 
stoupiti nechtěl, z té příčiny od hodiny 
osmé ráno až do hodiny čtvrté z po- 
ledne v domě radním, kde přísahu při- 
jímali, zadržen a přívětivými i přísnými 
slovy také k té nepořádné přísaze na- 
pomínán a přinucován byl, avšak na- 
darmo, ač pak po něm hustě kamením 
házeli, za zpronevěřelého jej vyhlašovali 
a velmi potupně i rouhavě naň pokři- 
kovali. (Jan Beckovský. Poselkyně.) 

Bartoš z Práchňan z Kutné Hory 
jsa velikým ctitelem krále Vladislava II , 
(1471 — 1516) staral se jakožto šeph- 
mistr přede vším o to, aby všem krá- 
dežím při horách konec učiněn byl, a 
král aby velké škody netrpěl. 

(Ant. Bezek.) 

Při polském povstání r. 1831 utekl 
jeden rekrut domů, avšak jeho otec 
Boris Pavlov ihned odvedl zase syna 
k vojsku. I byl pro otce synu trest pro- 
minut, otec pak řádem vyznamenán 
(Šmída Eepr.) 



Poddaný. 



601 



Vácslay IV., král Český, byv od ' 
stavův Českých zajat r. 1394 svolil, 
aby dostali šlechtici úplnou amnestii. 
A proto přiveden byv z Wildberka dne 
1. srpna odevzdán jest bratrovi svému 
Janovi, kterýž u velikém průvodu za 
nekonečného jásání lidu vedl ho do 
Budějovic města, co do věrnosti cele 
zachovalého. Věrností neobyčejnou ku 
králi vyznamenávalo se povždy i město | 
Kutná Horu. 

{Fr. Palacký. Bej. nár. Česk ) 

Usmrcen byl Přemysl Otakar II., král 
náš, v osudné bitvě na Moravě dne 
26. srpna 1278. Děsná zpráva o po- 
rážce a smrti králově rozlítla se v Če- 
chách a v Praze zvláště náhle hromo- 
vým bleskem, a všude ve královském 
paláci jako v nejchudších chýžích roz 
léhal se žalostný pláč a nářek. Po 
celé dni zvoněno se všech téměř sto | 
věží městských všemi zvony, a lii ne- 
přestával se hrnouti k oltářům chrámo- 
vým aby pomodlil se k Bohu za spa- 
sení milovaného panovníka. Nejdojíma- 
vějŠí bylo kvíleni královny Kunhuty, 
jejích dítek i staré abatyše Anežky, 
sestry někdy krále Vácslava I 

(Fr. Palacký. Dfj. nár. Česk.) 

František kníže Ditrichstein, kardinál 
a biskup Oloraúcký, byl od zbůjníků 
r. 1619 uvězněn. A tu pravil zbůj- 
níkům: , Radši chci po žebrotě choditi, 
nežli se řádnému knížeti zemskému 
(Ferdinandu II.) zpronevěřiti " 

{Blahovést 1875.) 

Když r. 1799 Napoleon I až k Vídni 
přitáhl a císař František I. s rodinou 
do Přešburku se byl utekl, naplněni 
jsou Videňané strachem velikým Bohali 
následovali císaře, chudí žádali ministra 
Thunegata, by s nepřítelem uzavřel 
mír. V této všeobecné tísni seděl kapel 
nik Josef Haydn, v bytu svém a složil 
rakouskou hymnu: „Bože, zachovej 
nám krále" atd.. kterouž píseů Haydn 
až do smrti své zpívával a která se 
po celé říši rozšířila. {Šmída. Repert) 

Blahoslavený Hroznatá, pán český, 
zakladatel klášterů (f 1217), žil nej- 
prv v Polsku v Krakově. Když pak se 
navrátil z Polska do Cech a důkladně 
vzdělal, činil vlastiplatné služby, svítil 
panstvu českému nábožným obcováním, 



věrností k panovníkovi a otcovskou 
láskou k poddaným. 

(Ben. Kulda. Církevní rok.) 

Na 8v. Jakuba r. 1620 konal kano- 
vník Kotva v klášterním kostele sv. 
Jakuba v Praze kázaní, jímž hájil pa- 
novnických práv Ferdinanda II. a mluvil 
proti odbojníknra. Za to byl zatčen a 
na Staroměstské radnici uvězněn, kde 
trval až do bitvy bělohorské. 

{Jos. Riss Čas. Mu8. král. Čes. 1880.) 

Kníže Karel z Lichlensteina. pánové 
Trautsonové, z Megova, Harrach Alt- 
han, Colalto Breuneraj, pro svou věr- 
nost k císaři Ferdinandovi II. zaují- 
mali r. 1620 všickni vznešené postavení 
a později dostalo se jim skvělé odměny 
na statcích za vytrvalost, jakou přestáli 
všecka nebezpečenství po boku císařově. 
{Ant. Gindely. Déi. č. povst. 1. 1618.) 

Když roku 1394 spiklí pánové čeští 
ve srozumění s bratrem jeho Sígmundem 
krale Vácslava IV. zajali a Jan Zhoře- 
lecký 8 markrabím Prokopem do Prahy 
přišli jej osvobodit: dokázali měšťané 
Novoměstští zvláštní svou oddanost ku 
králi ; nebo bez rozpaku otevřeli knížeti 
Janovi brány své a přidali se k němu. 
(W. Wl. Tomek. Děj. m. Pr.) 

Když za války pruské Marie Terezie^ 
císařovna a královna (1740 — 1780), 
stavům uherským se šestiměsíčním sy- 
náčkem Josefem se představila a je 
o pomoc, oddanost a lásku žádala, za- 
jásali Uhři co věrní poddaní: ,.Eljen! 
Krev a život za královnu a risi!"* 

(A. Hellmuth) 

Bohumír Jindřich z Pappenheimů, 
císařský vojevůdce v SOleté válce, byl 
císaři co nejvroucněji oddán a zemřel 
i druhého dne po bitvě u Lipska, kdež 
smrtelně byl raněn dne 7. listopadu 1634. 
(D^. SOleté války.) 

Pan Vilém z Pernšteina, výtečný a 
nejbohatší šlechtic svého času v Cechách, 
nejvyšší hofmistr a předseda soudu ko- 
morního za krále Vladislava II (1471 
— 1516), prosil krále, aby nemeškal 
trestati důrazně, kdyby po jeho smrti 
některý syn jeho porušiti měl povinnou 
k němu věrnost a oddanost. 

{Fr. Palacký. Déj. nár. Če»h.) 

Jiří z Poděbrad a král Ladislav 
(1453 — 1457) duchem rovnali se sobě; 
také zdá se, že zanedlouho povstala 
mezi nimi obapoluá přízeň i skutečná 



602 



Poddaný. 



náklonnost a pan Jiří byv od krále 
nazýván otcem, staral se o jeho dobré 
spravedlivě a skutečně. 

(Fr. Palacký. Déj nár. Cesk.) 

Když r. 1440 králoVna Eliška pro- 
sila stavův Českých, jichž poslové byli 
v Komárně, aby ukazujíc jim syna 
svého Ladislava v kolébce, nezbavovali 
sirotka jeho dědictví: tu Prokop Bah- 
štein cítiv se živě dojata sirobou 
ušlechtilé paní, slíbil obětovati se cele 
službě její a syna jejího. Se psaními 
od královny jal se tudíž obcházeti 
všecky pány přední české a prosil je. 
{Fr. Palacký. Děj. nár. Cesk.) 

Vilém mladší z Risenherkn a z Rabí, 
vůbec zvaný krátce pán Rábský, zů 
stal, ač katolík, věren králi Českému 
Jiřímu, a stálost tu odůvodnil i velmi 
krásným psaním, jež r. 1467 poslal 
legátovi papežskému Rudolfovi Lavant- 
skému do Vratislavě. 

{Fr. Palacký. Děj. nár. Cesk.) 

Husové byli v XV. a XVI. století 
toho mínění a té víry, že ti kdož na 
rozkaz carův umírají, ihned blaženosti 
nebeské dosahují jako mučenníci, kteří 
za pravou víru zemřeli. 

{Arn. Herrmann. Děj říše Buské.) 

Když Napoleon I. roku 1812 s voji 
svými do Ruska vtrhnul, byl při jedné 
obhlídce ruský mužík chycen a k tomu 
donucen, aby Francouzům dělal vůdce 
v krajině jim nepovědomé. Jeden z po- 
bočníků císařových dovolil si s muží- 
kem žert, že namaloval mu na ruku 
inkoustem písmeno N. „ Vidíš," pravil 
pobočník, „nyní nejsi více poddaným 
cara. Toto znamení učinilo z tebe pod- 
daného císaře Napoleona." — Aniž by 
byl slova promluvil, vytáhl mužík 
z pasu sekerku, přistoupil ke kolu a 
v tom okamžiku uťal si poznamenanou 
ruku a hodil ji pohrdavě francouzskému 
důstojníku k nohoum. Hrdinství to uči- 
nilo na Napoleona tak hluboký dojem, 
že mužika bohatě obdarovaného pro- 
pastil, poslav k němu dříve svého tě- 
lesného lékaře, aby mu ránu opatřil. 
(Jizer an 1887.) 

Když roku 1142 Načerat a knížata 
moravská branou mocí Vladislava II 
8 trůnu svrhnouti chtěli, zůstali Vladi- 
slavovi přece přemnozí věrni a sta- 
tečně bojovali a dva nejudatnější vůd- 



cové čeští Smil a Ben padli na bojišti 
za oběť oddanosti své. 

(Fr. Palacký. Děj. nár. Cesk.) 

Jan Bedřich ge Švamberka zůstal při 
povstání protestantských stavů Českých 
r. 1619 svému mocnáři Ferdinandu II. 
věren {Fr. Doucha.) 

Když za povstání českého r. 1618 
i stavové Hornorakouští proti Ferdi- 
nandovi II v Řece se shromáždili, 
odejel z místa toho věrný císařův pod- 
daný pán z Traunu, s nikým se ne- 
rozloučiv, čímž skutečně spojení své se 
stavy přerušil. 

{Ant. Gindely. Děj. česk. povst. 1. 1618 ) 

c) Vládce podporuje. 

Benno IL (Lobel), od roku 1738 
opat v Broumově, poslal dne 28. pro- 
since 1740, zaslaným vlastnoručním 
lístkem královny Marie Terezie pohnut, 
bez meškání 6000 zl. a 400 korců 
mouky do Kladska k zásobení vojska 
na oblehnutí se připravujícího a slíbil 
královně, že k zaražení válečné po- 
kladnice 24.000 zl. přispívati bude. Že 
však tato slíbená suma pohromadě ne- 
byla, dal s usnesením kapitoly z vět- 
šího dílu stříbrných nádob kostelních 
peněz nabiti, jež desíti, na klášterní 
útraty najmutými a ošacenými oděnci 
do Prahy odeslal. — Roku 1742 najal 
na panství Broumovském a Polickém 
přes 200 mužů kteréž ozbrojil a na 
vypůjčené peníze vydržoval ; ti nemálo 
k tomu přispěli, že Frankové obsazenou 
tvrz Těšín do 28. listopadu vzdáti 
museli. 

(P. Jer. Bůzička. Čas kat. duch. 1847.) 

Jan Berger z Bergenthálu (narozen 
r. 1745 v Hostinném), obchodník plát- 
nem, v bojích proti Francouzům osvědčil 
horlivost zvláště vypravením 16 dobro- 
volníkův a syna svého Vácslava vlast- 
ním nákladem. 

Stanislav Jan Branič, Polák, mečník 
korunní, velkého jmění svého ušlechtile 
užíval a králi Polskému Sigmundovi III. 
na vojnu proti Rusům dva pluky pě- 
choty a dva prapory husarův, od po- 
zlacených šišákův „zlatými bojovníky" 
zvaných, svým nákladem vypravených 
dostavil; zemřel r. 1620. {Děj pols.) 

Antonín a František Cecinkar z Birnic, 
šlechticové v Čechách, v bězích válec- 



Poddaný. 



G03 



ných na počátku našeho XIX. století 
nemalé činili oběti na vychováni vojsk 
císařských a raských a na zřizování 
obrany zemské. {Ant. Rybička.) 

Hrabě Jan Rudolf Černín (f 1757) 
přeměnil za války francouzské palác 
svnj třikrát ve vojenskou nemocnici a 
zřídil prapor dobrovolníků 

Když saské a švédské voje vpády 
činily do Cech, Heřman hrabě Černtn 
z Chudenic na své vlastní útraty najal 
pro císaře Ferdinanda II (1620—1637) 
regiment kyrysníků. (Fr. Wildmann.) 

Bartoloměj FlaxiuSy arciděkan Plzeň 
ský, táhl roku 1597 za císaře Ru 
dolfa II. s českým vojskem do Uher 
proti Turkům. {Dij. m. Plsné.) 

R. 1793 dávali poddaní císaři a králi 
Františku I. mnoho peněz v dar na 
válku proti Francouzům. Tak přinesl 
jeden rolník 1000 zl. v dukátech a 
když se ho císař ptal, jak se jmenuje 
a odkud je, odpověděl, že to nikdo 
nemá zvěděti a odešel, aniž by se byl 
prozradil. (Šmída Repert ) 

Ondřej Maxim. Fredro, šlechtic pol- 
ský a politik XVII. století, za krále 
Jana Kazimíra za válek křižáckých 
přivedl na své útraty králi na pomoc 
vojsko pod Zborov roku 1648 a pod 
Berestecko roku 1651. (Déj. pols) 

Jindřich z Hradce (f 1507j, nej- 
vyšší purkrabí, ve výpravě proti Šli- 
kům roku 1505 postavil k této vý- 
pravě 200 pěších, 12 vozův a 8 jízd- 
ních tedy více než páni z Rožemberka 
bohatstvím svým prosluli, a mnohem 
více než ostatní páni bohatí v Cechách. 
(Aug. Sedláček. Hr. a zám ) 

Když roku 1310 osiřelá královna 
Eliška měla býti přivedena do Lucem 
burská k sňatku s Janem, poskytli ně- 
kteří měšťané a kupci přes tisíc hřiven 
stříbra na výpravu tu ; biskup Jan 
z Dražíc půjčil ji krásného mimochod 
nika bělouŠe a několik náčiní zlatých 
i stříbrných; mnozí páni a rytíři ji 
provodili osobně. 

(Fr. Palacký, mj. nár. Česk.) 

Roku 1369 připadly Svidnice ku ko- 
runě České Avšak císař a král náš 
Karel IV. poťřeboval k tomu mnoho 
peněz. I obrátil se k národu Českému, 
předložil stavům velikou svou potřebu 
a když by se obecná berně na celou 
zemi rozepsala, že na příští rok žád- 



ných daní nepožádá, slavným úpisem 
se zaručil. Čechové k obecné berní 
svolili, a císař všecky nároky na Svíd- 
nici a Javor hotovými penězi vyrovnal. 

(D4j. česk ) 

Císař a král Karel IV. (1346— 
1378), otec vlasti naší, pro obživení 
chudého lidu v čas neúrody r. 1360 
dal stavěti věž na Petříně a tu nemaje 
jednou peněz, dal vyhlásiti, aby mu 
někdo sto tisíc dukátů půjčil. I půjčil 
mu je ihned jeden měšťan a přijal úpis. 
Ale nazejtří pozval měi^ťan císaře 
k sobě a povolav některých pánův, 
učinil oběd skvostný. Posledně pak 
místo cukrovinek, postavil na zlaté míse 
úpis před císaře a když páni tomu se 
divili, pravil: „Jídla ostatní vám, 
slavný císaři, s ostatními pány spo- 
lečná byla, ale toto vám samému ná- 
leží ; nebo zlato, které jsem včera za- 
půjčil, váin daruji a vSecken dluh od- 
pouštím " (Fr. Svoboda.) 

Když r. 1683 Vídeň od Turkův byla 
oblehána kdež velitelem mě&ta byl 
hrab. Arnošt Riidiger ze Starhembergu 
a peněz se nedostávalo, odevzdal veli- 
telovi biskup Vídeňský KoloniČ značnou 
částku 300.000 dollarův. A odkud vzal 
biskup peníze ty? Contarini, vyslanec 
benátský, jmenuje primasa Uherského 
a arcibiskupa Ostřihomského, tenkráte 
831etého Jiřího Szeleptseny, který cí- 
saři k obhájení Vidně 400.000 zl. při- 
spěl. Arcibiskup poukázal t}to peníze 
Koloničovi, jenž byl předsedou uherské 
komory ; tím bylo správné placení žoldu 
to jest: náležité obhajování Vídně 
umožněno. (Baringer.) 

Když roku 1151 kníže Ruaký Jiří 
8 knížetem Haličským se spojil a proti 
velikému knížeti Ruskému Izjaslavu kn 
Kyjevu táhli: ukázali Kyjevéti neoby- 
čejnou lásku ku Izjaslavu. VŠickni bez 
rozdílu uchopili se zbraně a vyhlásili 
veřejně, že za knížete chti i život svůj 
dáti A vskutku válka ta vnitřní skon- 
čila šťastně pro Izjaslava. 

{Fil. Strahl. Dq. říše Rus.) 

Josef s Lobkovic, vévoda Roudnický, 
(t 1816), byl roku 1809 nejvyšším 
strážmistrem u praporu zemské hoto- 
vosti kraje Žateckého a postavil na své 
útraty prapor myslivců do pole 

(Ant. Vlasák.) 

Na sněmu zemském v Praze v den 



604 



Poddaný. 



8V. Vincencia 22. ledna 1524, při němž 
i král Ludvik (1516-1526) se na- 
lézal, patrná byla náklonnost, vyhověti 
žádostem královým. Tu jsou odvolána 
i zruSena nepříznivá ustanovení přede- 
šlých snémův, a všickni tři stavové 
usnesli se na tom, aby králi bez od- 
kladu postoupeny byly jisté zámky a 
jisté dnchody S věřiteli královskými a 
jich rukojměmi stalo se slušné naro- 
vnáni, mnozí odřekli se požadavkův 
svých dobrovolně a sám pan z Pern 
fitdina odpusUl králi dluh 26.000 zl. 
[Fr. Palacký. Déj. nár. Česk.) 
Jiři Ossolinski, velký kancléř ko 



městě zvoniti a jí pohřeb slavný se vší 
okázalostí vystrojiti, aby tím se jí od- 
měnil. (Fr. Svoboda.) 

Léta 1532. Bratří Rožmburšti shro- 
máždivše na svůj náklad 400 jízdných 
v železné zbroji oděných, též 200 ko- 
zákův, jimž vůdcem byl Bernard Bar- 
chanec, rytíř ěeský slavný, a ty vSecky 
bojovníky Ferdinandovi I., králi, po- 
slali. 

I jiných Sašův jiné a velké pomoci 
ten Rožumburský rod svým králům 
Českým uděloval a u nich skrze to ve- 
liké milosti a chvály získal; ano také 
jeStě tohoto ěasu mimo již uvedené 



runní v Polsku, slavný řečník z ěasu zbrojníky jízdné Jošt, Rožumburský 

králů Polských Sigmunda III. a Vladi- j vladař, pojma 48 oděnců jízdných, 

sláva IV., vypravil roku 1621 na své i6 pěších a dva šífy do Uher proti 

útraty houf žoldnéřů proti Švédům, Turkům Ferdinandovi, králi, na pomoc 

v jehuž čele po tři léta udatně bojoval se plavil. Posléze pak 60 dobře odě- 

a pak komisarem k uzavření míru se ných mužů jízdných, 4 mosazná děla 

Švédy jmenován byl. (Déj. polsJ neb kusy s všemi potřebami vypraviti 



Arnošt Antonín a bratr jeho Maxi- 
milian Fetráš z Petrášů. sloužili od 
r 1690 ve vojStě císařském v Uhrách 
a Sedmihradsku proti Turkům a v říši 
proti Bavorům a Francouzům, na svůj 
náklad vypravovali sbory vojenské 
proti nepříteli. (Ant. Rybička.) 

Měšťané plzeňští tak byli oddáni 
vládci svému císaři Rudolfovi, že mu 
jiné značné částky, nejprv 1 5.000 a 
25 27 míšeňských grošů zvláštního 
jmění zapůjčili. Podobně i knížata Li- 
chtenšteinští darovali později císaři 
r. 1612 12.226 míšeňských grošů co 
pomoc proti Turkům 

{Ant. Housátko. Das Vaterland.) 
Měšťanstvo pražské Starého Města 
poctilo r. 1311 krále Jana Lucembur 
ského a královnu Elišku ku slavnosti 
korunovací drahými klenoty v ceně 
120 hřiven stříbra. 

(W. Wl. Tomek. Děj. m. Pr.) 
Za panování císaře a krále Leo- 
polda I. (1657 — 1705), umřela v Fráze 
stařena, která živa byvši velmi skvostně, 
mimo vše uí^dání mnoho statků pozů- 
stavila, iichž dědicem učinila císaře, 
opatrné nařídivši, aby bez ujmy jemu 
všecko se dostalo. Cena statků ne- 
známá, ale byl prý mezi jiným tak 
dlouhý zlatý řetěz, kterýž výšku člo- 
věka daleko převyšoval, že by se jím 
celé tělo otočiti mohlo. Císař kázal, 
jakožto její vděčný dědic, po všem 



dal. (Jan Beckovský. Posélkyné.) 

Jeden ruský zeman miloval nevolníky 
své, rolníky, jako dítky své a naučil 
je, ani blízko splavné řeky byli, ob- 
chodu čímž zbohatli a mohovitými se 
stali, an je všemožně podporoval. Zatím 
zeman rozličným neštěstím o vše, co 
měl, přišel, a statek se mu měl pro- 
dati. Uslyševše o tom hodní poddaní, 
učinili mezi sebou sbírku a zaplatili 
všecky dluhy pána svého. (Dolz.) 

Lev Sapieha, šlechtic polský, kan- 
cléř velkoknížectví Litevského (f 1633), 
vedle toho že značnými sumami pode- 
přel pokladnu zemskou, když nebylo 
nikde ani krejcaru peněz, nýbrž obě- 
toval také sám ohromné sumy na upra- 
vení vojska a na podporu obyvatelům 
vyssátým. {.Jos. Kořán.) 

Knížecí rodina Švarcenberská byla na 
počátku XVII. století v Čechách a ji- 
ných zemích rakouských pro svou ve- 
likou dobročinnost a šlechetnost dobře 
známa a nemálo oblíbená. Vědělo se 
také vůbec, že od té doby, co v ze- 
mích rakouských své stálé sídlo zalo- 
žila nejen panující dynastii velice plat- 
ných a věrných služeb neustále proka- 
zovala, ale mimo to v potřebách 
válečných velmi značnými peněžitými 
příspěvky velmi často dobrovolně pod- 
porovala. (Jan Votka.) 

Josef Scherzer z Kleinmiihlu, advokát 
zemský v Praze, při obležení měst 



Poddaný. 



605 



pražských skrze vojsko francouzské a 
pruské roku 1741 činil veliké oběti 
peněžité a konal i jinak služby platné, 
po dobytí města odešel do Vídně, začež 
byly dům jeho v Praze a statky ven- 
kovské od lidu nepřátelského dranco 
vány a pustošeny. Za takové šlechetné 
zachování byl Josef Scherzer od císa- 
řovny Marie Terezie povýšen do stavu 
rytířského království Českého. 

{Ant. Rybička.) 

d) Jej háji, ba i život zaň dává. 

Koku 1328 žádal chán Tatarský 
Usbek, aby mu veliký kníže Jan Da- 
nielovič poslal knížete Alexandra, 
vládce v Tveru a Pskově. A hle, věrní 
poddaní v Pskově usnesli se n& tom, 
že až do těch hrdel a statků hájiti 
budou svého knížete Alexandra, a také 
se ozbrojili, chtíce pro svého knížete 
zemříti. I vytáhl velký kníže Jan 
s velikým vojskem proti nim a jen na 
velké naléhání a hrozby arcibiskupa 
Theognosta a i přemlouvání samého 
Alexandra, jenž do Litevska utekl, 
vzdali se dobrovolně knížeti velikéma 
Janovi. (Fil. Strahl D<y. říše Euské.) 

Před bitvou u Moháče dne 29, srpna 
1526, kdež i Ludvík, král Český a 
Uherský, zahynul, nechtěl nikdo odpo- 
vědnost za vrchní velení vzíti na se, 
až konečně Šlechetný a statečný arci- 
biskup Kolocký Pavel Tomory^ jenž 
také v bitvě zahynul a nezkušený Jiří 
Zápolský dali je sobě vnutiti. 

(Fr Palacký. Déj. nár. Česk.) 

V bouřích stavovských r. 1618 byl 
Jan Rudolf Wolfingar z Ploškovic a 
Wolfsbuchu primátorem města Plzně a 
při obležení města skrze Mansfelda byl 
komisařem lidu válečného k obhájení 
města toho zverbovauého, pomáhal pe- 
nězi a zásobami potravními k vycho- 
vání vojska toho a když město Plzeň 
od vojska nepřátelského bylo dobyto, 
usiloval o to, aby nebylo drancováno a 
obyvatelstvo mordováno a jinak sou- 
ženo, protož hleděl ihned opatřiti po- 
žádanou sumu výpalnou, 168.000 zL 
obnášející. Vzdor tomu byl vězněn, až 
teprv po bitvě bělohorské navráceny 
mu úřady předešlé, a povýšen do stavu 
rytířského. (Ant. Rybička.) 

Když r. 1618 stavové protestantští 



Čeští proti Matyáši se zbouřili radil 
Karel ze Žerotina králi Ferdinandovi, 
aby on a zástupce císařův do Brna se 
dostavil na sněm osobně. Ferdinand byl 
již na cestě, a tu mu psal opět Žerotín, 
by nešel dále ; obávalť se, by snad 
Čechové proti Ferdinandovi něco zlého 
neobmýšleli bud přepadnutím jeho na 
cestě do Brna, nebo zpět, buď náhlým 
vtrhnutím válečným do Moravy. On 
dal tedy kardinálovi Dietrichšteinu vě- 
děti o pochybnostech svých a tento 
radil totéž králi, kterýž na to odhodlal 
se k návratu do Vídně. Karel se nedal 
také ani později od stavů Českých 
přemluviti, by odboje se zúčastnil. 

(Děj. povst. čes. 1. 1618.) 

Hrabě Michal Miloradovič, generál 
ruský (f 1825), káyi po smrti císaře 
Alexandra přívrženci velkoknižete se 
spikli, Mikuláše na trůnu míti nechtíce, 
vyšel Miloradovič mezi shluklý lid, 
chtěje ho řečí a vlivem svým utišiti ; 
tu však střelil po něm jakýs Kuchovskij 
a Miloradovič zemřel ještě téže noci 

{D^. ruské.) 

2. Špatný: 

a) vl&dce nemiluje, jej zrazuje, 
dochází trestu. 

Když roku 1521 Turci do Uherska 
vpadli a plenili Srěmsko a nynější 
Banat, volal Ludvik, král Český a 
Uherský, magnáty přední a praeláty do 
boje, avšak mimo palatina Štěpána Bá- 
toryho neuposlechnul žádný rozkazu 
jeho. {Fr. Palacký. Dfj. nár. Česk.) 

Roku 1608 odpadli stavové Moravští 
a i města od císaře a krále Českého 
Rudolfa II. a přidali se k bratru jeho 
arciknížeti Matyášovi. {Ant. Gindely.) 

Za císaře Matyáše (1612 — 1619) ne- 
náviděli Ukři panství Habsburské tak, 
že dle španělského vyslance Seranza 
sami prý již v duchu sobě zvykají na 
vládu Turkův, od kterých prý ostatně 
v mravích a kroji málo se rozeznávají. 

(Ant Gindely. Děj. čes. pov. I 1618.) 

Za Vladislava 11,, krále Českého 
(1471—1516) i Uherského, starali se 
Uherští magnáti a praelati o přepych; 
ale pro daně na obranu vlasti, na 
slušné opatření dvoru panovníkova a 



606 



Poddaný. 



na jiné potřeby obecného dobra peněz 
nikdy neměli aniž míti chtěli. 

(Fr. Palacký Déj. nár Cesk.) 

Přemysla Otakara II. v boji proti 
Rudolfovi zastihla r. 1276 nejtěžší po 
hroma. která přivedla jeho pád a zni- 
Éila jeho moc i slávu z Čech. V nej- 
větSím nebezpečí, kdež Čechové spolčiti 
se měli s králem bez rozdílu, ježto 
vlast česká napotom úpadku byla 
blízká: pozdvihli dva nejmocnější panští 
rodové, páni z Oseká čili z Risenhurka 
i celé hojné plémě Vitkovců, zejména 
páni z Rosenberka, z Krumlova, ze 
Hradce z Třeboně, z Nových Hradův, 
z Lomnice, z Příbenic a z Pelhřimova 
pod vladařem Závišem z Rosenberka a 
vedle nich jeŠtě několik šlechticův če- 
ských, jichžto jména i hanbu kryje již 
nepaměť — zbraní svých proti králi a 
vlasti, přidali se k Rudolfovi a pro- 
spěli pleněním země mnoho nepřátelům. 
(Fr. Palacký. Déj. nár. Česk.) 

Roku 1586 uprázdnilo se děkanství 
karlšteinské a císař jmenoval děkanem 
pražského kanovníka Valentina. Arci- 
biskup Martin Medek vyslal svého ge- 
nerálního vikáře Poutána z Braiten- 
berka spolu s děkanem Felixem z Lindy 
na Karlštein, aby nového děkana v úřad 
jeho církevním způsobem uvedli. Ta 
však protivil se jim purkrabí Vchynský 
řka, že jemu osazování děkanství kari- 
šteinského přináleží, ano i toho se od- 
vážil, že králi Českému všeliké právo 
ohledně děkanství toho upřel, jelikož 
prý stavové Čeští jemu purkrabímu 
kollátorství odevzdali. A kdyby prý 
i císař sám na KarlŠtein přišel, on 
Vchynský teprv prý by si to rozmysliti 
musel, má-li jej bez vůle stavův do 
hradu vpustiti. Řeči tak nestoudné a 
naduté oznámeny bez meškání Rudol- 
fovi n., kterýž Vchynského s úřadu 
sesadil a kollatorskému právu svému 
průchod zjednal. 

(Klim. Borový. Martin Medek.) 

Apel Witzthum, který byl r. 1526 
při volení krále Ferdinanda I., dopustil 
se r. 1530 velezrády. Když se to na 
něj proneslo, měl býti potrestán. Zvěděl 
o tom ještě v čas, právě když byl ve 
Vlašimi na svatebním veselí ; i ujel 
odtud ze země. Statky jeho Pětipsy 
a Vintířov byly od královské koruny 
zabaveny. {Jos. Kořán. Čes. mor. Kr.) 



b) Činí odboj, dochAai trestu, 

viz i: „Odboj 2!" 

Léta 813. Kníže Vojen v Čechách 
rozeslal posly po vší zemi, přikazuje, 
by všickni na vyšehradském vrchu se 
postavili. I sešlo se všecko množství 
lidu. Posláno bylo také i k Rohovicovi 
Vršovskému, by na ten sněm přijel, 
kterýž se nepostavil i někteří jiní, 
kteříž se jeho drželi. Posla pak, kterýž 
k Rohovicovi poslán byl, kázal on jíti 
a dal jemu stíti hlavu a po jednom 
služebníku svém poslal ji, na vyšehrad- 
ského hradu vrata kázal ji nočně 
v mošně pověsiti a to se stalo té noci, 
když jsou se byli všickni před Vyše- 
hrad sešli. Kníže byl hněviv a všed 
mezi své poddané jich snažně žádal, 
aby na Rohovice táhli. I stalo se. Vla- 
dař dobyt. Rohovice pak kázal kníže 
do jednoho pevného sklepu zavříti, při- 
kázav, aby jemu dosti jísti dávali; a 
uradil se s staršími a vlády kami, že 
jemu chce dáti divnou smrt učiniti 

(Hájek. Kron. česk.) 

Když od jednoho z českých pánů 
císař Ota I. o pomoc a ochranu proti 
Boleslavovi I. r. 935 požádán, posláni 
jsou Durinkové a Sasíci ku pokoření 
nového panovníka Českého. Proti to- 
muto dvojímu vojsku rozdělil i Boleslav 
houfy své a nejprv porazil Durinky 
pak obskočen i druhý voj, jemuž velel 
hrabě Asik, od Boleslava a vojsko Asi- 
kovo potřeno i on sám zabit Potom 
teprv obrátil se Boleslav proti odboj- 
nému pánu českému a vyhnav jeho, do- 
byl i obořil jeho hrad, pustý od té doby. 

{Widukind) 

Proti Boleslavu IIL, knížeti Če- 
skému, povstal r. 1002 národ Český a 
v jeho čelo postavili se Vršovci, ač- 
koliv Boleslava sami zkazili, a na jich 
radu zavolán kníže Vladivoj, bratr 
Polského krále Boleslava Chrabrého. 

{Déj. česk) 

Léta 770. Bytiž maje mnoho kov- 
kopův skrze ně jsa velmi obohacen, 
knížeti Nezamyslovi poddán býti ne- 
chtěl, ale všemi obyčeji se jemu pro- 
tivil a škody činil. Nezamysl napo- 
menut jsa od některých svých vladyk, 
aby jemu déle toho netrpěl, poslal 
k němu své služebníky, by jemu pod- 
danost zachoval a plat roční vedle sta- 



Poddaný. 



607 



rodávného svoleni zemského poslal. 
Kterýž doufání v své zboží maje po- 
slům dal tato odpověď: „Pověste pánu 
svému. Netoliko b\ch měl jemu plat 
platiti, ale že jsem kázal stříbrnou 
houžev udělati, na kteréž káži Neza- 
mysla oběsiti, a sám já budu kníže- 
ctvím Vyšehradským vládnouti." 

To když bylo oznámeno knížeti, 
řekl: „Vimt já, co jest Bytiža k té 
pýše přivedlo, nic jiného než hojnost 
stříbra nalezeného." Tu hned kníže 
poslal 300 lidn, kázal mu ty doly ka- 
mením zaváleti a dřívím zametati. To 
když se stalo, B}tiž se rozhněval a 
těch cest hledal, aby kníže byl za- 
vražděn. To když oznámeno bylo Ne- 
zamyslovi, sebrav lid táhl s nimi sám 
životné k Bytižu a tu jest Bytiž na 
domě zastižen, jat a před kníže pH 
veden. Řekl k němu: ,. By tíže, kteraks 
ty jsi směl se o to pokusiti, by chtěl 
dáti kníže a pána svého na stříbrné 
honžvi pověsiti ?"' Kterýž odpověděl : 
„Zlou jsem měl radu." 

Kníže hned tu kázal Bytiža ne na 
stříbrné, ale na dřevěné houžvi na jed- 
nom osekaném dubu před vraty jeho 
dvoru oběsiti a dvůr ten dal jednomu 
z svých služebníkův, jemuž bylo jméno 
Lesa, ten potom vzhledaje na Bytižovn 
příhodu věrné knížeti, pánu svému, 
sloužil. (Hqjek. Kron. čes.) 

R. 1620 přišlo poselství turecké do 
Prahy a tu přední jich posel radám 
Bedřicha falckraběte i to přednášel, 
aby Bedřich sjednocenými zeměmi jeho 
velkomocnému císaři 700.000 tolarnv 
říšských každoročně dáti se uvolil. 
A hle, tehdejší Čechové pod obojí, 
přední radové, odpověděli, že rádi 
chtějí všechno volně učiniti, cokoliv od 
nich velkomocný císař žádati bude, to- 
liko by připověděl, že je chrániti chce 
a bude; ano kdyby jinače býti ne- 
mohlo, že by raději pod moc a vladař- 
ství Tureckého císaře se poddali, nežli 
by pod správou a kralováním císaře 
Ferdinanda II. býti měli. 

{Jan Beckovský. Poselkyn^.) 

Král Ladislav, chtěje r. 1456 proti 
Turkům táhnouti, přitáhl s lidem bran- 
ným a 8 křižovníky asi 44.000 mužův 
k Bělehradu Uherskému; s ním byl 
i kníže Cilský a mnoho jiných pánův 
Když však král s průvodem svým vjel 



do hradu, zavřena za ním rychle brána 
a odepřeno vchodu Němcům a Cechům. 
Nazejtří pak při poradě zabil Ladislav 
Hunyad hraběte Cilského při poradě 
u přítomnosti krále, u něhož se Hunyad 
omlouval. Tu král rozpustil vojsko a 
držen jest takořka co vězeň v Běle- 
hradě. Za to pak králem brzy r. 1457 
dne 14. března jati jsou Hunyadovci 
Ladislav a Matyáš a Ladislav druhého 
dne i sťat jest. 

[Fr. Palacký. Dg. nár. Česk) 

Byli to obzvláště kalvinští Maďaři^ 
kteří ve stálém odboji proti císaři Leo- 
poldovi L (1657 — 1705) trvajíce, všemi 
pákami Portu podporovali, by pod 
ochranou její samostatně a jen od ni 
odvislé a ji podplatné království si za- 
řídili. V čele jich stál tehdáž hrabě 
Emerich Tokoly, který si zvláště v se- 
verních Uhrách pod ochranou sultána 
Tureckého Mohameda IV. založil kní- 
žectví pravé jako maďarský hrabě 
Abaffy v Sedmih radech, a kterýž spolu 
s tímto byl spojencem velkovezíra Kara 
Mustafy před Vídní r. 1683. 

{Mat. Procházka Čas. kat. duch. 1883.) 

Roku 1848 zavraždili revolucionáři 
v Pešti na mostě mimo řádného císař- 
ského komisaře generála Lumberga. 

(Fr. Kryitůfék. Čus. kat. duch. 1877.) 

Již r. 1614 před osudným povstáním 
šlechty české dal hrabě Thurti ve 
spolku s hrabětem Ondřejem Slikem a 
Vácslavem Vchynským kurfirstovi Sa- 
skému vzkázati, že opposice česká od- 
hodlána jest, ssadíti Habsburských a že 
jemu (kurfirstovi) korunu nabízeti míní. 

(^Bť. Gindely. Déj. čes. pov. I 1618.) 

Když roku 1394 učinil král Český 
Vácslav IV. malý výlet ze Žebráka do 
svého venkovského sídla řečeného Krá- 
lův Dvůr u Berouna, byl tam úkladné 
přepaden od páuů spiklých a zajat a 
na hrad pražský odveden, kdež jej vsa- 
dili nahoru do Velké věže nad přední 
vnitřní branou, která se později nazý- 
vala Bílou věží, a pilné jej chovali pod 
stráží. 

(Wácsl. WI. Tumek. D^. m. Prahy.) 

Dne 8. února 1402 byl Vácslav IV., 
král Český a syn Karla IV., podruhé 
od českých pánův jat a v Černé věži 
na pražském hradě po 14 dní vězněn. 
Odtud ho odvezli do Krumlova k pánu 



608 



Poddaný. Podezření. 



z Rosenberku a konečně do Vídně 
k Rakoaskému vévodovi Albrechtovi. 
(Ant. Honsátko. Das Vaterland ) 
Vladislav IL, kníže Český, nastoupiv 
r. 1140 vládu v Čechách, brzy se zne- 
chutil některým pánům českým, v jichž 



čele stál Načerat. I spojil se Načerat 
8 pokrevními knížaty krále Vladislava 
moravskými a přitáhli Moravané do 
Čech, kdež na hlavu poraženi jsou 
r. 1142. Načerat padl se mnohými 
svými. {Fr. Palacký. B^. nár. Cesk.) 



Podezření. 



1. Bývá bezdůvodné. 

Castalď) Jan, vůdce vojska císaře 
a krále Ferdinanda I. (1526—1564), 
v Sedmihradsku nenáviděl Utěšinoviče, 
správce země sedmihradské, jakožto 
přísného hospodáře a vzbuzoval kři- 
vými zprávami o kardinálovi podezření 
u Ferdinanda I Proto dal Ferdinandi. 
Castaldovi tajný rozkaz, kdyby hrozilo 
vojsku nebezpečenství, by směl na 
život Utěšinovičův sáhnouti. A Ca- 
staldo, když Utěšinovič odehnal Turky 
od Temešvárn a na nich Lípu a celý 
Banát opanovav na zimu do Sedmi- 
hradska se vrátil, dal Utěšinoviče 
úkladně zavražditi, pravě, že posly tu- 
recké tajně přijímá a proti Ferdinan- 
dovi zradu osnuje. 

(Zap. Ces. morav. Kron.) 

Roku 1309 vzata svobodná kněžna 
Eliška v' podezření od svaka Jindřicha 
Korutanského, krále Českého, i sestry 
Jindřicha, manželky Anny, jakoby se 
v zámyslech jim protivných účastnila 
a potkávala se od nich vždy s větším 
protivenstvím a zanechána byla schválně 
v rozličném nedostatku. Z okamžité 
jakés neduživosti její roznesla se jedné 
chvíle pověst i nacházela víry, jako by 
jí dáno bylo jedu. Po některém čase 
chtěl Jindřich Korutanský z návodů 
svých rádců, by přestala býti nebez- 
pečnou, přinutiti jí k svatbě se šle- 
chticem českým, pánem z Bergova. 
Tomu však postavila se dcera králov- 
ská na odpor a roku 1310 šťastně 
ujela z Prahy do Nimburka. 

[W. Wl. Tomek. Dý. m Pr.) 
Boris Godunov, car Ruský (1598 — 
1608), byl nedůvěřlivý, naslouchal kaž- 
dému slovu, přijímal tajné zprávy o ne- 
spokojených bojarech, ano i štědře od- 
měňoval otroky, když na své bojary 



tajně donášeli a stíhal pak bojary ne- 
milosrdně. (J. L. Píč. Děj. nár. Pus.) 

Ivan Erosný, car Ruský (f 1584), 
maje Ivana Petroviče Fedorova-Čeljad- 
nina v podezření spiknutí, sám ho, 
ukrutník, nožem probodl šedého starce, 
jehož pak osobní strážníci jeho dobivše 
hodili psům k žrádlu, pak zavraždili 
i obstarožní manželku Fedorovu Marii, 
nazývanou ode všech svatou, 

(Knr. Erben.) 

Jan Lucemburský, král Český (1310 
— 1346), maje manželku svou Elišku 
v podezření, jako by byla proti němu 
a chtěla ho vlády zbaviti, zbavil ji vŠí 
vlády v Čechách a poručil, aby se od- 
stěhovala na Mělník. I tříletý syn Vác- 
slav — Karel IV. i s chůvami držán 
po 2 měsíce ve vězení. 

(W. Wl. Tomek. Děj. král Česk.) 

Jaroslav z Boskovic, komorník olo- 
moucký, tajný rada a kancléř krále 
Matyáše Korvina (1483 — 1484, padl 
v oběť piklům od královny a dvořanův 
proti němu strojeným, nařknut jsa 
totiž, že drží tajně s nepřátely králo- 
vými, a že co vůdce vojska u obležení 
Ebersdorfu v Rakousích s paní Ebers- 
dorfskou tajně si dopisoval a krále 
Matyáše v nebezpečenství života uvedl. 
I jest proto, dobyv Vídně, v žalář 
uvržen, ukrutně mučen a od krále 
k smrti odsouzen. {AI Šembera.) 

Rudolf II, císař a král Český (1576 
— 1611), obával se později, že bude 
s trůnu svržen. A proto počal lidem 
zcela podřízeným věnovati svou přízeň 
a důvěru a odstranil ze služby své 
každého, kdo mu byl sebe méně pode- 
zřelým. Osoby, které byly při králi 
nejblíže, odměněny byly častokráte 
i bitím. Sám tvrdil císař o sobě, že 
jest očarován. ((^es. m. Kr.) 

Za povstání stavů Českých proti Fer- 



Podezření. 



609 



dinandovi II. byl v Olomouci r. 1619 
vězněn ' a ukrutné mučen farář Hole- 
šovský bl. Jan Sarkander. Vzbudil dů- 
věrným svým spojením s náčelníky ka- 
tolickými na Moravě nenávist odpůrců 
proti sobě a jelikož se vědělo, že před 
rokem vydal se do Polska, povstalo 
podezřeni, že je původem vpádu Kozá- 
ckébo. Podezření to bylo arci bezpod- 
statné, a Sarkander jen vykonal po- 
božnost svou v slavném poutníčkem 
miste Čenstochové. Holešovice zachránil 
před Kozáky, že jim vyšel vstříc 
s nejsv. Svátostí oltářní. Tím obviněn 
byl z tajného dorozumění s Polány, 
uvězněn a za strašného mučení vyslý- 
chán, následkem čehož zemřel o Čtyři 
neděle později. 

{Ant Gindely. Déj. čes. pov. 1. 1618.) 
Sigmiind^ od roku 1435 velkokniže 
Litevský, byl velmi podezřivý a proto 
mnoho ukrutností na svých poddaných 
se dopouštěl. Dívaje se z paláce svého 
a vida, že kolem jdoucí spolu mluví, 
ihned měl je v podezření, že mluví 
proti němu. Ihned je dal zajmouti a 
jestli v řeči si odporovali, poručil je 
v blízkém jezeře utopiti. 

(Aug. SchliJzer. Dij. Litvy.) 
Hoku^ 1130 prozradilo se spiknutí 
proti Českému knížeti Soběslavu I. 
Když vinníci na pražském podhradí 
ukrutně usmrceni jsou, ani Soběslava 
zavražditi chtěli : kázal Soběslav hned 
druhý týden po popravě ubohého kní- 
žete Břetislava, jenž měl se státi ná- 
padníkem trůnu a na Děčíně u vězení 
seděl, maje jej v podezření jakožto 
spiknuti toho původce na obě oči osle- 
piti, načež prý také brzo umřel. 

(Zap. Čes. morav Kron.) 

Při povstání stavů Českých prote- 
stantských proti císaři a králi Matyá- 
šovi r. 1619, měli stavové v podezření 
katolíky, jako by tajně proti nim se 
zbrojili. Proto dne 20. září dali di- 
rektoři nenadále v noci v kolleji jesuit- 
ské co nejbedlivěji vše prohlédnouti. 
Ale nebylo nalezeno nic podezřelého. 
Každému katolíku, jenž měl svůj dům. 
vloženo do domu 10, 12 až 18 vojáků 
zemských, aby nic nebezpečného ne- 
mohli podnikati. Že takové jednání 
nebylo podle toho, aby z katolíků na- 
dělalo přátel, nemusíme ani vykládati, 
V každém neznámém a podezřelém 

Sbírka hlst. pHkl. 



člověku spatřován hned také špehoun a 
zvědač. (Ant. Gindely.) 

Roku 1108 když kníže Český Sva- 
topluk 8 vojskem v Uhřích byl, vpadl 
Boleslav III., král Český, do Čech. 
Vacek a Mutiaa, zemští správcové 
v Čechách, ztratili proti Boleslavovi 
bitvu u Náchoda a couvU nazpět. A tu 
Vacek, že Mutina prý šel umlouvat do 
Svídnice se strýcem svým Nemejem, 
vzal podezření, že Mutina jen na oko 
prý bojoval a Bořivoj, vyhnaný kníže 
Český, s Poláky zvítězil. A konec 
všeho byl, že Mutina a Vršovci od Sva- 
topluka r. 1108 strašně povražděni 
jsou na radu Vackovu 

(Zap. Čes. mor. Kron.) 

Pan Závise z Falkenšteina, nejvyšší 
hofmistr v Čechách, upadnuv po smrti 
královny Kunhuty v nemilost u krále 
Vácslava II., vzdal se sám úřadu 
svého a ožeuil s Jitkou, nejmladší se- 
strou Uherského krále Ladislava IV. 
Tím upadl pan ZáviŠe v podezření 
u krále Vácslava, jakoby s králem 
Uherským a knížetem Vratislavským 
proti němu se smluvil, aby Vácslava 
na těch krtinách zabili. I pozval Vác- 
slav roku 1288 pana Závise, který ho 
na krtiny pozval, lstivé do Prahy a 
zde ho zatknul, v Bilé věži uvěznil a 
r. 1290 pod Hlubokou dal stíti. 

(Déj. česk.) 

Vácslav IV., král Český, jsa sám 
nevěrným manželem, pojal jakési po- 
dezřeni i naproti choti tvé, královně 
Žofii , jakoby ona porušila věrnost 
manželskou Nemoha však od ní samé 
ničeho se dozvěděti, jelikož přečinn 
podobného si vědoma nebyla, připadl 
na zvláštní způsob, jímžto viny man- 
želčiny se chtěl dopátrati. Žádal, aby 
mu sv. Jan Nep. zpověď královny 
Žofie vyzradil, a když sv. Jan Nep. 
toho učiniti nechtěl a nemohl, dal král 
Vácslav světce mučiti a pak i do 
Vltavy vhoditi dne 20. března 1393. 
(Kl. Borový. So. Jati Nep.) 

Dovmont Gedrus, kníže Litevský, 
porazil německé křižáky na svých dě- 
dičných polích vidziniských osm mil od 
Vilna a získal si všeobecnou lásku 
lidskostí a štědrotou u litevské šlechty, 
ale upadl proto u velikého knížete Litev- 
ského Vitovda v podezření a byl od něho 
; všech svých statků zbaven. (Děj. liteo.) 

39 



610 



Podezření. Podvod, 



2. Škodí jinému. 

Na sněmu zemském v Brně dne 
4. května 1619 za povst&ni stavů Če- 
ských vypovězeni byli jesuité i z Mo- 
ravy na věčné časy. Hned příštího dne 
oznámeno jim, aby ihned z města a do 
tri dnů ze země odešli. Asi za půl ho- 
diny po jich odchodu vyšel požár ve 
dvoře jesuitském na předměstí a šířil 
se v sousedství tak záhubně, že asi 
100 domů lehlo popelem. Lid hnedle 
byl pohotově s obviněním, že jesuité 
sami oheň založili, aby se pomstili. 
Vypraveno tedy za nimi oddělení jízdy, 
aby je nazpét přivedlo. Stalo se tak, 
a jesuité byli přísně vyslýcháni, ale 
nebyla na nich shledána žádná vina, 
a proto byli puštěni zase na svobodu, 
tak že ještě téhož dne z Brna odešli. 
(Ant. Gindely ) 

Dne 23. listopadu 1457 zemřel mla- 
distvý král Český Ladislav. Po pohřbu 
králova od některých z hostí, když se 
navrátili k svým domovům, rozšiřovány 
jsou již první dni potom zlé pověsti 
o smrti krále Ladislava, jako by byl 
býval otráven neb jiným způsobem ná- 
silným zbaven života, což nacházelo 
víru zvláště ve Vídni a ještě více ve 
Vratislavi z nenávisti k Čechům, a 
bylo odtamtud i dále rozpisováno s po- 
dezřením zvláště na Jiřího Pode- 
hradského. 

(Wácsl. Wl Tomek. Děj. m. Pr.) 

R. 1603 dal císař a král Rudolf 11. 
bratru svému Matyášovi plnomocenství 
k jednání o mír se stranou Štěpána 
Bočkaje. Avšak brzy potom obával se 



Rudolf i zrady od Matyáše se stranou 
odbojnou (W. Wl. Tomek. Nejn. dej. rak.) 

Bl. Jan Sarkander (narozen 1576), 
slavný mučenník, byl za času sporu 
mezi císařskými bratry Rudolfem a 
Matyášem z podezření, jakoby Rudol- 
fovi stranil, v Kroměříži uvězněn a 
hladem mořen, avšak když pak později 
sám markrabě Matyáš nevinu jeho 
uznal, byl z vězení propuštěn a stal se 
farářem ve Zdounkách na Moravě. 

(Jak. Procházka. Sbor. Sv- Method. 1885.) 

Soběbor, bratr sv. Vojtěcha, když 
Vršovci zjevně proti Slavníkovcům po- 
vstali, utekl do Polska r. 995. A tu 
jej Vršovci vinili ze srozumění s ne- 
přátely vlasti 

{Fr. Palacký. Děj. nár. Česk.) 

V letech čtyřicátých scházívala se 
společnost několika spisovatelů českých 
na Pernštýně u „Růžičků", K té spo- 
lečnosti přidružil se, jsa nezván a spo- 
lečnosti nevděk mladý studující chi- 
rurgie, blikavý a velice krátkozraký. 
Človíček ten náramně ku společnosti 
se dotíral, a nebyl příjemným, ba spíše 
za špicla považován Zhruba společnost 
jej odbýti přece nechtěla ale nelibost 
svou na jevo mu dávala ; on však toho 
nedbal. Jednoho dne však požádal Ja- 
kuba Malého, aby mu úsudek svůj 
podal o německém rukopisu, Malý 
přečta ho podal úsudek příznivý. A ten 
blikavý chirug s červenýma očima byl 
proslulý potom novellista český — 
Prokop Chocholoušek, který se později 
Malému přiznal, že onen německý ru- 
kopis byl prvý jeho spisovatelský 
pokus. (Jak. Malý. Národ, bibh) 



Podvod. 



1. Jest hanebný, škodit jinému 
i sobě. 

Kněžna Drahomíra, dozvěděvši se 
o divech a zázracích na hrobě sv. 
Ludmily (f 927) na Teti ně, polekaná 
rozkázala nad hrobem svaté muČennice 
chrám v čest sv. Michala archanděla 
vystavěti, to z úmyslu podvodného, aby 
totiž, stal-li by se tam opět jaký div, 
lid takové Boží působení nikoliv na 



uctění sv. Ludmily, nýbrž na uctění 
těch svatých vykládal, jichž ostatky by 
do nového chrámu byly přineseny a 
schovány. [Drahé kameny.) 

R. 1618 vyšlo na jevo, že Theobald 
Hok z Zweibruku, maje sobě od pana 
Petra Voka z Rožmberka sepsáni po- 
slední vůle jeho svěřeno, zúmyslného 
podvodu na ní se dopustil, vytrhnuv 
totiž několik listův a nahradiv je ji- 
nými výhodného pro sebe znění. Vy- 



Podvod, 



611 



šetřování tohoto podvodn vyzradilo 
i však jiný podvod R. 1606 dogáhl 
totiž Hok na přímluvu pana Petra 
z Rožmberka při sněmu že byl pro 
šlechtictví své co rytíř z Zweibrucku 
do stavu v Čechách přijat; nyní pak 
ukáitalo se, že Hok falešným diplomem 
prokázal šlechtictví svého, a že je člo- 
věk toliko rodu měšťanského. Následkem 
toho tento dvojnásobný podvodník 
k smrti jest odsouzen. Jen povstáním 
stavův ušel podvodník zaslouženému 
trestu. 
(Ant. Gindely. Déj. čes. povst. 1. 1618.) 

Léta 1468. Král Uherský Matyáš 
sebrav vojsko táhl skrze Moravu až 
k Litomyšli. I vytáhl proti němu král 
Jiří a učinil kolkolem záseky. Matyáš 
znamenav to, prosil Jiřího o příměří a 
pokoj a nad to že jemu chce dáti ve- 
likou sumu zlatých. Král Jiří vděčně 
to přijal a poslal hned některé své 
věrné pro tu samu. Král Uherský ote- 
vřev truhlici nemalou, plnou zlatých 
týmž poslům ukázal a zase zavřel a 
zamkl a nad to svým prstenem zape- 
četil. A oni králi svému na vůz vlo- 
živše vše dovezli, zapomenuvše na klíče. 
Zatím Matyáš proti smlouvě Moravu na 
zpáteční cestě hubil Jiří pak kázal 
truhlici s zlatými otevříti a nalezl 
v ní jednu vrstvu zlatých a ze zpod 
byla plná písku. 1 rozhněval se z toho 
velmi, až upadl v těžkou nemoc 

(Hájek. Kron. česká.) 

Když Vladislav IL, král Český (1471 
— 1516) a spolu Uherský, v měsíci 
únoru 1497 jeda do Prahy v Brně se 
zastavil, předstoupili před něj páni, 
praeláti, rytíři a města markrabství Mw 
riivského, ukazujíce mu paměť od sta- 
rodávna prý sepsanou (avšak přece 
podvrženou) o tom, jakým způsobem a 
obyčejem Moravané prý své zemské 
pány (hejtmany) přijímali. V celém 
tom spisu, vyhýbáno se pečlivě nejen 
otázce, kdo by jim měl takového pána 
dávati, ale i každé zmínce o koruně 
i o králi Českém vůbec. Žádali tudíž, 
aby jim král tu paměť potvrdil, čehož 
také dosáhli, obdrževše na to od krále 
diplom v Brně dne 21. února 1497 daný. 
[Fr. Palacký. Déj. nár. Česk.) 

Grigorij Alexandrovič Potemkin, kníže 
ruský, generál, státník a pověstný mi 
lostnik čarovný Ruské Kateřiny II. 



řf 1791), dal při návštěvě Kateřiny 
na Krimu r. 1787 podél cesty, kudy 
se ubírala strojené vesnice a města 
z malované lepenky postaviti a tisíce 
lidu z odlehlejších krajin sehnati, kteří 
museli sem a tam pobíhati a jakoby 
hojnou prací zaměstnáni byli, se pře- 
tvařovati. V noci pak, kdjž Kateřina 
někde odpočívala, bylo vše s velikou 
rychlostí dále přeneseno a druhého 
dne podobná hra opakována. 

(£)<;'. ruské.) 
Když za starších dob v Rusku hlad 
povstal, rozšířili dva podvodníci pověst, 
že ženy jsou příčinou hladu, any si 
obilí a jiné věci schovaly. Hladem 
zoufalí a rozzlobeni mužové mnoho 
manželek, matek a sester povraždili. 
(Fil. Strahl. D^. řiše Ruské.) 

2. Dopustili se ho. 

Ladislav Berka, od r. 1597 rada a 
komoří císaře a krále Českého Rudolfa, 
vrchního velitelství vojska moravského 
v Uhrách užil k obohaceni sama sebe, 
podržev peníze pro vojsko určené pro 
sebe a nehnuv se z Moravy, poslal za 
sebe k vojska náhradníka. 

(Ant Gindely.) 

Jan Lucemburský, král Český, dal 
roku 1325 první zlaté mince v Čechách 
raziti. Avšak tyto zlaté mince krále 
Jana byly tak špatného zrna, že jimi 
lidé veliké škody trpěli, král však ne- 
poctivým způsobem tím peněz sobě 
dobýval. I vypočteno jest, že král Jan 
za dva měsíce neméně než 95 000 hři- 
ven stříbra sehnal, což více než dva 
miliony zlatých nynějších peněz dělalo, 
samu za onoho času náramnou. — 
Podobně roku 1327 nařídil mincířům 
před dvěma lety z Florencie do Čech 
pvvolaným, aby malé stříbrné denáry 
se silnou přísadou mědi razili, které po 
mnohých škodách lidu nikdo bráti ne- 
chtěl, tak že v celé české zemi nářek 
byl veliký, a obchody na mizinu při • 
cházely. Fr. Palacký. Déj. nár. Česk.) 

Jindřich IL Rous z Plavná na 
Kynžvartě, nabyl roku 1412 hradu 
Hasišteina. Pražané jej pod výminkou, 
přijme- li čtyry články pražské a dá-li 
jim 22 soudkův prachu, propustili 
z vězení r. 1419, kamž ho král Vác- 
slav IV. dal vsaditi. Přijímal veřejné 

39* 



612 



Podvod. 



Svátost oltářní pod obojí způsobou a 
když již na svobodě byl, poslal místo 
výplaty soudky naplněné pouhým uhlím 
a hned činně s nepřátely husitův se 
spojil. (^<í^ češí;.; 

MaUjáš svolal r. 1606 mladší bratry 
a strýce k domácí poradě do Vídně, 
kde byl místodržitelera, aby se poradili 
a řekl jim, což pravda nebylo, že po- 
rada ta se děje s vědomím bratra, cí- 
saře a krále Českého Rudolfa. Pozvaní 
se sešli a bez rozpakování se na arci- 
knížeti Matyášovi snesli a zavřeli, že 
on má býti hlavou a sloupem domu, a 
že oni schvalují napřed, co v té věci 
8 papežem a se Španělským králem, 
strýcem svým, vyjedná. Na to se 
všickni podepsali. Ale sotva se z po- 
rady vrátili, seznal Ferdinand, arci 
kníže Štýrský, Rudolfův a Matyášův 
bratranec, že s podpisem se přenáhlil, 
žádaje, aby listina se bud! zničila, buď 
v soukromí uschována zůstala. Ale co 
psáno, to psáno. To nebylo pravda, že 
porada s vědomím Rudolfovým byla 
svolána Ale Matyáš se od té chvíle 
považoval za hlavu a sloup rodiny, a 
vyjednával spíše se všemi takovými, 
kteří o zkázu bratra Rudolfa stáli. 
(P. Jos. Svoboda. Pastýř duch. 1884.) 
Když za povstání Českého r. 1618 
vyslanci francouzští přibyli do Vídně, 
aby spor mezi Českými stavy a císařem 
Ferdinandem II. v dobrotě vyřídili, bylo 
namáhání marné, ježto ve Vídni uznali, 
že jen mocí povstání i v Uhřích i v Če- 
chách dá se potlačiti. Tím byli fran- 
couzšti vyslanci velmi podrážděni a 
uvalovali veškerou vinu příkrého za- 
mítnutí dalšího vyjednávání na vyslance 
španělského Oňata, a tvrdili, že tak 
jedná jen ze zištnosti a že se obohatil 
z podpor, které Filip III. zaslal do 
Rakous tím způsobem, že peníze Špa- 
nělské dal předělati na lehčí minci ra 
kousknu a přebytek že pro sebe podržel, 
{Ant. Gindely. D^. čes. povst. 1. 1618.) 

Roku 1486 chtěli páni Šlikové do- 
mnělá práva svá na dědičnou poddanost 
manu a měst kraje Loketského paděla- 
nými listinami dokázati a proto od- 
mrštil je zemský soud a přikázal jim, 
aby v mezích jim dle práva vykáza- 
ných zůstali. 

{Fr. Palacký. B'j. nár. Česk.) 

Když roku 1355 císař a král náš 



Karel IV. na své první cestě do Ríraa 
se nalézal v Miláně: ukázali Viskon- 
tové (tři bratři), nejmocnější to pánové 
v Miláně, císaři své vojsko; byli to 
větším dílem měšťané a chasníci z města 
do vojenských šatův oblečení. Povídalo 
se Karlovi, že jest 6.000 jízdných a 
10.000 pěších, kteří prý jemu k služ- 
bám jsou hotovi; i museli všickni 
okolo paláce, v němž císař bydlil, ve 
vojenském šiku táhnouti. Avšak zpozo- 
rováno jest, že se několikráte totiž 
vojáci jinudy vrací a zas okolo táhnou, 
aby se zdálo, že jich veliká síla jest 
Karel stál v jednom okně a nevšímaje 
si mnoho těch vlašských kejklů roz 
mlouval se svým přítelem znamenitým 
básníkem vlašským, Petrarkou 

(Děj. ée&k.) 

Soběslav I, kníže Český (1125- 
1140), stoje císaři v slibu svém, vy- 
pravil znamenitý počet ozbrojených 
Čechův k císaři, roku 1136, aby jej 
na jeho tažení do Říma vyprovázeli. 
Vůdcem lidu toho chtěl učiniti mladého 
kněžice Vladislava, syna předešlého 
knížete Českého téhož jména, svého 
synovce. Však tentýž Vladislav ne- 
smýšlel g knížetem upřímně a nedávno 
teprv z vyhnanství směl se nazpět 
vrátiti Nyní zas přijav ob Soběslava 
devět set hřiven peněz na římskou vý- 
pravu, a maje již druhého dne s voj- 
skem na cestu se dáti, s některými 
svými soudruhy tajně pryč ze země 
ujel Soběslav pak musil správu toho 
vojska některému pánu českému svě- 
řiti. {Zap- Čes. mor. Kr.) 

3. Trest. 

a) Trestala se i smrti. 

Sigmund Zikl, starý komorník pana 
Petra Voka z Rosenberka, obžaloval 
u pána svého pana Vácslava Čočka 
v městě Třeboni, že neůpravný chléb 
a žemle peče a když mu domlouvá, že 
ještě na něj brouká Z té příčiny na 
poručení J. M. pána dán do koše nad 
příkop ; a musel se nad vodou s košem 
uřezat a v příkopě se koupat; k tomu 
ke všemu řemeslo mu zapověděno až 
do smrti 

(Kar. Miiller. Čas. Mus. kr. Čes. 1858.) 



Podvod. 



613 



Léta Páně 1580 20. Octobris Jiřik 
Voděradský sťat pro partiky. 

(Vác. Břežan. Živ. Vil. z Bosenb.) 

Roku 1517 věšeli Novoměstští písaře 
Johannesa pro zpronevěru. 

(Archiv pražský.) 

R. 1595 v Mladé Boleslavi Matfj, 
jenž byl syn Mikuláše, ševče z OoStě, 
list falešný sobě napsati dal a pečeť 
městskou k němu odtrhnuv ji od jiného 
listu a uhlem rozhřejí c, vosk přitisk- 
nouti. Tím listem lstivě peníze na li- 
dech vymluvil a vyšantroěil a na Mo- 
ravě krádeže se dopustil. Po útrpném 
právu trestán jest mečem. 

(Mlodob. pam. kn. Zikm. Winter.) 

Roku 1514 měli v Plzni nějakého 
písaře městského, jenž při obecních dů- 
chodech mnohých krádeží se dopustil a 
spravedlivá pokutu proto nésti měl, 
ale milost mu učiněna taková, aby 
města prázden byl a domu svého obci 
zanechal. (Strnad Plachý. Paměti.^ 

Léta Božího 1515 na hT&áé pražském 
stáli dva falešniky pro falešnou minci. 
(Staří Utop čeští.) 

V artikulích stavů vyšších k sněmu 
r. 1545 dí se: Kdo tu minci (Bedřicha 
Lehnického) sem do království by nesl, 
aby vzat byl a bez milosti upálen a 
též tak ten, jenžto naší minci českou 
kupoval, chtěje ji ven z země nésti. 
(Zikm. Winter. Kult. obr. čes. mést.) 

Eduard Talbot, rodem Angličan, žil 
u císaře a krále Českého Rudolfa II. 
(1576 — 1611) co alchymista. Pro pa- 
děláni jakési listiny bylo mu v Lan- 
kasteru uříznuto jedno ucho, načež se 
toulal po zemi, až se dostal ku dvoru 
císařskému do Prahy. (čes. mor. Kr.) 

Roku 1403 za krále Českého Vác- 
sláva IV. byli v Praze dva lidé k smrti 
odsouzeni, a upáleni, protože Šafrán 
byli zfalšovali. {D^. česk.) 

b) Dochází trestu. 

Betsal, polský žid, žil v posledních 
letech panování Jana III. Soběského 
v Polště a najímal všecky královské 
statky za více než stály, ale nahra- 
zoval to sobě mnohokráte, rozdávaje 
milosti a ú^ady prostřednictvím krá- 
lovny Marie Kazimíry. Konečné však 
pohnán jest k soudu a byl k smrti od- 
sousen Král jen tolik mohl proň uči- 
niti, že mu život zachoval, ale celé 



Ijeho nepoctivě sebrané jmění vzato 

I y plen, a podvodník umřel v těžké bídě. 

! (Dřj. pol.) 

, Ivan Alexejovic knize Dolgorukov 

podstrčil po smrti cara Ruského Petra II. 

nepravou závěť roku 1730 a byl za to 

při nastoupení čarovný Anny všech 

svých důstojností zbaven, vypovězen do 

Sibiře a konečně v Novgorodu dne 

17. října 1739 kolem odpraven. 

{Břj. ru8.) 

Roku 1453 dne 30. dubna, když Jiří 
Poděbradský meškal ve Vídni, sťat jest 
soused staroměstský Vácslav Duršmid. 
Bylť jeden z konšelů od Jiřího dosa- 
zených. V úřadě konšelském byl se 
však zachoval nevěrně při správě dů- 
chodů obecních, a protož vyhýbaje se 
počtům, ušel z města : když pak ko- 
nečně musil přece počty činiti, shledán 
jeBt očité v zlodějství. Ostatně byl 
i účastníkem v piklích proti Jiřímu. 
(Wác. Wl Tomek. Jjfí. m. Prahy.) 

Mikuláš Fabr Týnecký. úředník na 
Janovičkách ku konci XVI. století, ně 
které důchody přijímaje, jich sobě za 
příjem do register nepoložil a zase na 
druhé straně, některé věci sobě za vy- 
dáni pokládaje, jich nevydal. I žencům 
na dni připisoval. Podvod se prozradil 
i a Fabr v Pardubicích odsouzen jest. 
(Aug. Sedláček. Ur. a zám.) 

I Roku 1472 poslal doze Benátský ji- 
stého Trevisano s velkými dary a li- 
stem na knížete velikého Ruského 
Ivana II , aby se velkokniže přičinil, 
by Trevisano dobře přijat byl u chána 
Tatarského. Když pak Trevisano k Ivanu 
Fresinskému pHŠel, přemluvil tento vy- 
slance, aby psaní velkoknižeti nedával 
a dary jemu nechal a vymohl sám 
vlivem svým, že vyslanec vše dobře 
pořídil, vydávaje ho za kupce benát- 
I ského Ale když princezna Žofíe do 
I Moskvy se vrátila, vyzrazen jest pod- 
vod. I rozhněval se Ivan III. hněvem 
spravedlivým a uvrhl Ivana Trevisana 
s manželkou i dětmi do vězení, Trevi- 
sana pak chtěl odsouditi k smrti a jen 
na přímluvu legáta papežského a vyš- 
ších propustil ho po nějakém vězení na 
svobodu. (Fil. Strahl D'j. říše Ruské) 

Konrád Hóhler^ bývalý purkmistr 
vídeňský, získal si důvěry mladého 
krále Českého a Uherského Ladislava, 
že se rychle stal jeho nejpřednějším 



614 



Podvod. 



milovníkem. Holzler staral se zdárně 
o svůj měšec. Avšak podvod jeho se 
r. 1457 prozradil i byl opět svržen 
z úřadu svého a do jedné z pražských 
věži vsazen, kdež potom seděl celý rok. 

{Bej. čes.) 
Sigmuvd Huler, měšťan pražský, 
vládnul jakožto podkomoří zemský již 
na osmnácté léto všemi královskými 
městy v Čechách k rukám pána svého 
krále Vácslava IV. Požívav od dávna 
zvláštní přízně královy stal se i pá- 
nem hradu Orlíku nad Vltavou. E. 1405 
upadl však náhle v tak náramnou ne- 
milost, že dne 23. června z rozkazu 
králova na radnici pražské, kdež tak 
dlouho byl panoval, až i hlava mu 
stata. Nedá nám pochybovati o tom, že 
Huler šantročenim a podvrhováním fa- 
lešných kvitancí vinen nalezen byl. 
[Fr. Palacký. Dqj. nár. Česk.) 

Roku 1416 byl sesazen nejvyšší 
písař novoměstský Ondřej Kancléř ovic, 
protože jistý plat dvou kop, který již 
prve jemu zaplacen byl, podruhé žádal 

{W. Wl. Tomek. Čas. čes. Mus. 1845.) 

L. 1537 stínáni jsou na Pohořalci 
v Praze Jaroslav Kapoun z Svojkova 
a Jan Ylkovský z Dálková pro faleš 
kšaftuov. Bylo při tom lidu drahně 
tisíc a oděncuov na tři sta. A pro touž 
faleš utekli Jan Khunc, místosudí, a 
Knobloch a jiných mnoho židuov a 
křesťanuov. (Pam. Mik. Dač. z Hesl.) 

Roku 1536 sťat byl v Praze jakýsi 
Krupý, že udělal falešnou kvitancí, 
kterou se chtěl dluhu 1000 kop zba- 
viti. (Jo?. Kořán, Čes. mor. Kr.) 

Roku 1490 roznemohl se velikému 
knížeti Ruskému Ivanu III. 32 roků 
starý a velmi ohnivý a udatný syn 
Ivan, jenž byl miláčkem i otce i lidu 
pro své vznešené ctnosti. I povolán 
byl mezi jinými k nemocnému Lev, be- 
nátský lékař, žid, jenž drze dotvrzoval, 
že Ivana vyléčí a za to že ručí vlast- 
ním životem. I odevzdali mu nemoc- 
ného, který však brzy na to v straš- 
ných bolestech zemřel. Zarmoucený 
velmi velkokníže ihned lékaře jal a za 
6 neděl ho co podvodníka dal odpraviti. 
{Fil. Strahl. Děj. říše Ruské.) 

Léta Božího 1476 (za krále Vladi- 
slava II,) zjímali Pražané konšely staré, 
to jest Manuška, Klímu, Kosteláka, 
Cernú Knoéi, dávajíce jim vinu, že 



jsou kšafty falšovali, obecné věci ku 
ku požitku brali. A proto Manušek 
musel dáti tisíc zlatých ; k tomu louku, 
vápenici ; Klima Kostelák tři sta kop ; 
Jíra Černá Knože tři sta kop 

{Staří letop. češtU 

Ferdinand I., král český, počal 
r. 1549 desky království Českého pro- 
hlížeti a jednoho z ingrossatorů. Bti- 
riana Medka, v pátek po sv. Matěji 
dne 1. března stíti dal, že ho v jedné 
lsti, které se při svém úřadu dopustil, 
on sám král postihl 

(Jan Beckovský. Poselkyné.) 

Pan Michal z Vrchovišt, horní hof- 
mistr v Kutné Hoře, hledě svého pro- 
spěchu, lepší rudy jinam bráti a klásti 
dopouštěl, při šeptání ne na ty, kdo 
více podávali, ale na sebe a své přá- 
tely ohled bral a kovkopy všelijak při 
jejich právích utiskoval. Za to vynesli 
zemští pánové dne 12. října 1494 svůj 
nález, kterým Michal z Vrchovišt 
v kázeň vzat k ruce královské (Vladi- 
slava II.), a z horního hofmistrovství 
ssazen jest. 

(Fr. Palacký. Děj. národa Česk.) 

Léta Páně 1550 byl v Drslavicích 
na panství pánů mladých z Rosenberka 
písařem při důchodech v ]iivováře Jan 
Plosek, jinak z Ploskovic; ten své 
volně odtud neučiniv počtu, s nějakou 
sumou peněz vyvázl; po němž nelito - 
vavše nákladu páni poručníci spěch 
způsobili a doptavše se jeho v Salc- 
purku vsaditi dali. I zanechán tu a 
konec svůj vzal. 

(Vác. Břežan. Živ. Vil. z Rosnb.) 

Ankudinov Timoška, rodem z Vo- 
logdy, samozvanec, vydával se za ca- 
reviče Ivana Vasiljeviče, syna cara Va- 
sileje Ivanovice Sujského a za takového 
uvítala jej Kristina Švédská, královna. 
Avšak konečně byl chycen a čtvrcen 
v Moskvě roku 1653. ./os. Kolář.) 

Roku 1348 potvrdil císař a král 
náš Český Karel IV. Lzi-Valdemara 
v markrabství Braniborské, který se 
vydával za zemřelého markraběte Val- 
demara, udávaje o sobě, že on jest 
onen zemřelý Valdemar, že neumřel, 
nýbrž pro hryzení svědomí po tajmu 
zmizel, na dalekou pouť pro odpu- 
štění hříchů se vydal a nyní na- 
vrátiv se, že se o své markrabství 
hlásí. Avšak roku 1350 dokázalo se. 



Podvod. Pohanství. 



615 



že Lži-Valdemar jest podvodník. I bylo 
mu markrabství Braniborské odňato a 
dáno Lndvíkovi Braniborskému. 

(Déj. česk.) 

Roku 1497 obžalovali pánové Jin- 
dřich z Hradce a Puta Švihovský 
z Riesenberka pana Viktorina Kornela 
ze VŠehrd, místopísaře království Če- 
ského, že prý se všetečnosti dopustil, 
že starou obyčejnou formuli při zapi- 
sování do desk zemských : „N N při- 
znal se před úředníky pražskými," 
změnil na: „N. N. přiznal se před 
pány úředníky desk zemských." Za to 
pan VŠehrd od krále Vladislava II. de- 
kretem dne 15 března 1497 daným 
s úřadu svého ssazen jest. 

(Fr. Palacký. Děj. nár. Česk.) 

4. Zamezuj ho! 

Jiří z Poděbrad, král Český, co 
správce český ještě v měsíci lednu 
1458 dal rakouské peníze špatné, jimž 
Čechové říkali hahanky, Němci Schin- 
derling-, veřejně v Praze na pranýř 
přibiti a tak přísně jej zapovídal, že 
i všecky cizozemské kupce, kteříž je 
v obchod uvodili, s tím doložením ze 
země vypověděl, že bude-li s nimi ještě 
po čtrnácti dnech v zemi postižen ne- 
toliko všecko zboží mu pobráno bude, 
ale ještě i u vězení se octne. 

(D^. české.) 

Roku 1469 počal Matyáš, král Uher- 
ský, a dne 3. května od zrádné od- 
bojné Šlechty české i za krále Českého 
zvolený, proti Jiřímu, pravému králi 



Českému, raziti svou novou minci pro 
Moravany, Slezáky a Lužičany, kteráž 
všeobecnou nespokojenost způsobila. Tu 
zapověděl král Jiří velmi přísně, aby se 
v Čechách všecky cizí mince nebraly 
vyjímaje toliko nové groše míšeňské. 
(Fr. Palacký. Dej. nár. Česk.) 

Za císaře a krále Českého Maximi- 
liana II. (1564 — 1574) kupci a ob- 
chodníci, zvláště Vlaši a židé množství 
zlé mince do království Českého na- 
vezli, tady je za dobrou vyměnili a 
pak zase v cizině dobrou minci českou 
za lehčí cizí s výdělkem prodávali. 
Tuto neřest zamezili stavové r. 1573, 
na sněme v Praze shromáždění. 

(Čes. mor. Kron.) 

Na snému českém roku 1556 naří- 
zeno, aby řemeslníci lid nepřetahovali ; 
míry a váhy, aby se cejchovaly. 

(Kl. Borový. Déj. arcid. Praž.) 

Vácslav IV., král Český (1378 — 
1419). koná val po Praze přestrojen 
v šaty obecního člověka procházky a 
ke všemu sám přihlédal A tak na př. 
mezi pekařky chodíval, chleba kupoval 
a cenil se s nimi a tržil. By Mi chléb 
hodný a spravedlivý, zaplatil jej a 
odešel, pakli chléb byl malý, tehdy tu 
nějaký podvod poznal a znáti se jim 
dada pobral jim chléb a kázal chudým 
dáti aneb jim na školách žáky podě- 
liti ; pak toho hospodáře na statku, 
druhého i na hrdle trestal. Též tak 
prý činil řezníkům, šenkýřům a všem 
řemeslníkům, ač v jiném přestrojení a 
vůbec všecky podvody i na míře a 
váze hned na místě trestával. 

(Déj. české.) 



Pohanství. 



1. Vzývalo mnoho bohů, ďáblem 
bylo opanováno. 

Ačkoliv víra pohanských Slovanů 
nejvíce k jednobožství se přibližuje, na- 
zývajíce je Bog. Svarog a i Perun. Ra- 
dogost a Zemena, měli i mnoho jiných 
bohů a bůžků. Bohyně jara byla Vesna, 
bohyně smrti a zimy Morana, u Rusů 
zlatá Bába a Lada Z ostatních známi 
jsou: Bělbog, Černobog, Rarach, Zmek 



neb Zmok, Pikulík, Vlkodlak, Div, Vel, 
Plevník, Polednice, Rusalky, Vily a do- 
mácí bůžky: Šetek neb Šotek, Skřítek 
neb Křístek a Hospodářík. 

(J. V. Rozum. Slovanské bájesloví.) 

Sv. Jiři, spolupatron český, mučen- 
ník (f 303 S uveden byv od císaře 
Diokleciana do modlárny, aby modlám 
obětoval, vztáhl pravici proti soše 
bůžka a vzkřikl: „Ty že chceš co bůh 
ode mne vzíti oběť?" I udělal proti 



616 



Pohanství. 



soše znamení sv. Kříže. Z ní pak vydal 
ďas tohle odpověď: „Nejsem bůh, ne- 
jsem; ani kdo z těch druhů mých mně 
podobných ! Jeden jest Bůh, Ten, Jejž 
ly hlásíš a velebíš; my pak z anděl- 
ského sboru Božích služebníkův pro 
jspronevěiilost vyvrženi člověku závi- 
díme a ho klameme." {Drahé kameny.) 

2. Vlastnosti. 

a) Jest pošetilé. 

Svatý Emilian, rau6enník Bulhar 
(t 362), byl za vlády císaře Juliana 
Odpadlika otrokem velmože pohana. 
Vida nesmyslnou modloslužbu pohanskou 
tou měrou rozhorlil se, že za doby pří- 
hodné vzal kladivo, vešel do chrámu 
pohanského a všecky modly roztloukl. 
Svatý Emilian se k činu přiznal, ká- 
raje nesmyslnost těch, jež mrtvé modly 
mají za bohy. Za to byl v peci upálen 
(Ben. Kulda. Církevní rok.) 

Když Hylas pohan, otec sv. Víta, 
patrona Českého, raučenníka (f 303), 
oslepnul, dal se odvésti do modlárny 
od čeledi své. Stoje před obětnicí, slíbil 
Hylas bůžkovi Jovišovi čili Perunovi 
mnoho obětí, zvláště pak velikánského 
vola 8 pozlacenýma roharaa, jestliže 
mu zrak navrátí. Ze mu Perun, slepá 
modla, pomoci nemohl, odvedli ho domů. 
{Drahé kameny.) 

Když svatí Kosmas a Damian, spolu- 
tronové čeští (f 303), s rodnými bra- 
třími od místodržitele Lysia k modla- 
ření vyzýváni byli, aby bůžkům oběto- 
vali a Krista zapřeli, odpověděli 
vyznavači jména Kristova: „My se 
tvých mnk nebojíme; čiň co ti libo! 
Kterak bychom směli poctu Bohu sa 
mému náležitou přivlastniti hluchým a 
němým lidskou rukou z kamene a 
kovu urobeným modlám?" I byliť vy 
znavačí Páně strašně zmučeni. 

{Drahé kameny.) 

Svatá Melitina, muČennice přeslavská 
(t ku konci II. století), jakmile soudně 
vyznala, že jest křesťankou, dal ji cí- 
sařský náměstek Antioch ukrutně zbi- 
čovati a do chrámu pohanského dopra- 
viti, aby obětovala modlám. Melitina 
modlila se k Bohu, a aj modly spadly a 
rozbily se. Podruhé později vedli Me- 
1 tinu do chrámu pohanského, aby obě- 



tovala a podruhé k modlitbě její 
modly sřítily se. 

(Ben. Kulda. Církevní rok.) 

Svatý Otta, biskup Bamberský, apo- 
štol Pomořanuv 'f 1139), na apoštol- 
ské své cestě v Štětině žádal obyvatele, 
aby pohanský chrám a bůžky zničili 
Slouživ mši sv., kdežto ostatní ducho- 
venstvo přijalo Tělo Páně, ozbrojil se 
sekerou a počal modlárnu ničiti. Po- 
mořané dívali se zpočátku, co se díti 
bude, zdaž bohové opovážlivce zničí; 
když však viděli, že se mu pranic ne- 
stává, pravili mezi sebou: „Pakli naši 
bohové sami sebe obhájiti nemohou, 
kterak obhájí nás." I počali nyní 
všickni modlárnu ničiti, ježto dříví si 
směli domů vzíti. Všecky poklady mo» 
dlárny rozdělil biskup mezi lid a vy- 
stavěl ihned křesťanský kostel. 

{Vita s. Ottonis.) 

b) Jest ukrutné, 

Eoku 813 rozložil se Krum, vládce 
Bulharův (pohanských), pod Cařihradem. 
Tajemné obřady předcházely obležení. 
Krum oběti dle obyčeje svého před 
Zlatou branou konaje, lidi i hovada 
četná obětoval a na břehu mořském 
nohy své omočiv a vodou se umyv 
i okropiv lid svůj, blahořečen od něho 
ku předu šel. 

{Konst. Jireček. Děj. nár. Bulh.) 

Roku 1260 dne 13. července byli 
rytířové řádu německého u Durbenu od 
Mendoga, knížete Litevského, krvavě 
poraženi, v kteréž bitvě i vůdce řádu 
Burchard padl. Osm zajatých něme- 
ckého řádu rytířů bylo od knížete po- 
hanského ze Šameytů do ohně vrženo 
a takto bohům obětováno. 

{Ludo. Gehhardi. Děj Lioonska.) 

Léta Páně 1066 vzbouřili se nespo- 
kojenci, jímžto v čelo se postavil PlusOy 
švakr krále Bodrckého Grotšalka proti 
králi a Gotšalka zabili. Pohanští 
JBodrci pronásledovali nyní bratři kře- 
sťany. Biskup Rarožský Jan zajat a za 
posměchu a muk veden až do Indické 
Radigoště, kde pohané nohy i ruce mu 
usekali a hlavu modle Eadigostu obě- 
tovali. {Ben. Kulda Církevní rok.) 

Pohanští Prusové strašně řádili na 
počátku XIII. století v okolních kra- 
jinách. Kulmsko p dobalo se pustině; 



Pohanství. 



617 



Mazovsko celé, část Knjavie taktéž 
zpnstoSeny jsou „Více než 10.000 ves- 
nic" — psal papež Řehoř IX. — 
„skoro všecky kostely a kláštery byly 
v okolí Pruska spáleny ; více než 5000 
křesťanů nalézá se v zajetí a obyvatelé 
Mazovska, Kujavska a Pomerellska 
stojí na kraji záhuby. Zajatí mládenci 
umírají pro těžkou práci a panny — 
jako na potupu květinami okrášleny 
obětují se bohům a bývají spáleny, 
děti a starci se vraždí!" 

(Rich. Roepell. Gesch. Pol) 

R. 1261 válčili pohanStí Prusové 
proti německému řádu návodem knížete 
Litevského Mendoga. Křesťané byli 
přemoženi a zajatý Šlechtic z Magde- 
burgu, jménem Hrichas, byl od vítězů, 
aby pohané bohům se poděkovali, v ry- 
tířském oděvu i s koněm za živa upálen. 
{Au'1. Schlózer. Děj. Litvy.) 

Roku 985 po vítězství lium nad 
Jatvěhy metal lid losy, kdo by obě- 
tován býti měl Perunovi; i padl los 
na syna jistého Varjaha, kterýž byl 
křesťanem ; když pak mu oznámeno, 
že vydati má syna svého na oběť, 
nejen že nevydal syna svého, ale i po- 
haněl bohy pohanské a za to od lidu 
rozzuřeného byl usmrcen. 

(Nesfor. Letop.) 

Rusové buď kníže buď lid přioášeli. 
jakož obyčejem u bojovných národů, 
i oběti lidské. 

[J. L. řič. Děj. uár. Ruského.) 

Lidské oběti přinášeli i předkové 
naši pohanští Slované. 

(J. V. Rozum. Slovan, bájeslovi.) 

V dávnověkosti vyvolili si pohanští 
Prusové za vládce Veidevuta, a tento 
dovolil poddaným svým aby synové 
staré neduživé rodiče zabili, by státu 
a zemi nebyli za obtíž 

{Aug. Schlózer. Déj. Litvy.) 

3. Proto je : 

a) odstraňuj! 

V Boleslavu I , Chrabrém, králi Pol- 
ském (992 — 1025), nalézala církev 
křesťanská, od otce jeho v Polanech 
založená, mocného obránce a horlivého 
opatrovníka ; za jeho panování, již 
dávno viklající se pohanství dokonce 
bylo vyvráceno a vyhlazeno 

(Pav. Šafařík. Slov. Starož.) 



Břetislav II, kníže Český (1092— 
1100), naplněn horlivostí o víru Kri- 
stovu, nařídil všechny háje, v nichž 
přemnozí až dosud v Cechách modlářství 
provozovali, spáliti a všecky hádače a 
čaroděje pohanské vyhnal ze země. 

{Kosmas. Kr. čes.) 

b) Hled obrátiti! 
viz i: „Horlivost 2, b c"; „Křesťanství 5!" 

Avramij, zakladatel bogojavlenského 
kláštera rostovského, kázal slovo Boži 
pohanům v měatě Eostově a jeho okolí 
a umřel r. 1010. {./os. Kolář.} 

Svatý Štěpán Chrap. věrověst a bi- 
skup Permjakův (f 1376), nejprve při 
ústi řeky Vydegdy se zastavil a kázal 
pohanům slovo Boží. Potom v Istrymé, 
hlavním sídle Zyrjanův, získal asi tisíc 
obyvatelů pro křesťanství, vystavěl jim 
kostel Zvěstování Panny Marie a spálil 
chrám pohanských bůžků. 

{Ben. Kuldt. Církevní rok.) 

Svatý Jacek (Hyacint), dominikáa, 
Polák (t 1257), kázal slovo Boží i ve 
hlavoím městě ruském Kyjevě. Oby- 
vatelé samí rozkotavle modly klaněli 
se Pánu Ježíši. {J. Bílý. Legenda.) 

Svatý Ota, biskup Bamberský, apo- 
štol Pomořanův (f 1139), skvělým vy- 
stupováním, jehož u bohatých Pomo- 
řanův bylo zapotřebí a důstojným cho- 
váním získal vážnost; svou laskavosti, 
štědroatí, milostivým nakládáním se za- 
jatými a provinilci zjednal si láska a 
náklonnost Kdožkoli jej poznali, pova- 
žovali jej za velikého dobrodince, a 
pověst ta roznesla se vždy dříve tam, 
kam přijíti měl ; proto bylo požehnáno 
apoštolováni jeho u slovanských Pomo- 
řanův. Krom 8v. Cyrilla a Methoděje 
nepůsobil nikdo blahočinněji v obraco- 
vání Slovanův na víru křesťanskou 
nežli svatý biskup Ota. 

(Ben. Kulda. Církevní rok.) 

Svatý Romedins, věrověst tyrolský, 
postorník (f ku konci IV. století), ode- 
bral se na pouť do Eima. Cestou pak 
zpáteční získal sv. Eomedius tisíc po- 
hanů Krista hlásáním pravdy zjevené. 
{Ben. Kulda. Církevní rok.) 

Ctihodný Jaroslav SvjatoslaviČ, kníže 
Muromský v Rusku (f 1129), dobyl 
města Muromu. Od té chvíle prosbami, 
radou, sliby, dary ba i nebezpečím 



618 



Pohanství. Pohoršení. 



vlastního života pracoval o tom, aby 
Mnromany získal Kristu. Tou měrou 
podařilo se mu, že veliké množství po- 
hanů bylo svaté víře vyučeno a kře- 
stem ssnovu zrozeno. Vystavěl jim ko 
stel a zřídil jim biskupa. 

(Ben. Kulda. Církevní rok.) 



Sv. Vojtěch, patron náš Český a od 
r. 982 druhý biskup Pražský (f 997), 
získal množství pohanu v Uhrách Pánu 
Ježíši V samém městě Ostřihomě ně- 
kolik tisíc pohanův na víru obrátil. 
(Drahé kameny.) 



Pohoršení, 



VIZ i: „ 



Příklad 2 !« 



1. Dali. 

Matyáš, král Uherský a dne 3. května 
1469 od zhojné šlechty ěeské v Olo- 
mouci proti pravému králi Jiřímu za 
krále Českého zvolený, byl velmi roz- 
pustilý. Nejhorší byla již jeho rozpu- 
stilost naproti ženskému pohlaví, které 
proti němu, králi, nesmělo ani cti své 
brániti. Z časův jeho přebývání v Olo 
mouci a Vratislavi roznášely se obzvláště 
velmi pohoršlivé pověsti. {Děj. česk.) 

Když roku 1631 Sašové do Čech 
vpadli, uváděli násilně protestanty do 
kostelův katolických. Tak zmocnili se 
nedlouho po svém příchodu násilně ko- 
stela sv. Víta na hradě pražském, a 
tu mnozí vlažní katolíci, novot žádo- 
stiví brali účastenství na službách jino- 
věreckých v chrámu Všech Svatých, 
kamž se protestante přestěhovali dá- 
vajíce pohoršení, a mnozí i odpadali 
k protestantům. 

{Fr. Krásí. Arn. hr. Harrach.) 

Když císař a král Český Sigmund 
dne 16. listopadu 1437 z Prahy do 
Znojma s dvorem svým se odebral, šly 
8 ním i krásné paní pod svou korouhví 
i 8 jinými kejklíři, nesmějíce v Praze 
zůstati, neboť zajisté volné mravy při 
dvoře císařově za ten čas poslední 
mnoho pohoršení a pokušení činily Pra- 
žanům a zavdávaly Čechům příčinu 
stěžovati sobě na Sigmunda, že zjevné 
hříchy nestaví, ale takořka sám průchod 
jím dává. (Fr Palacký. Dej. nár. Česk.) 

Dne 16. února 1477 sezval před 
sněmem v masopustě Vladislav II., 
král Český (1471-1516), veliký počet 
pražských měšťanův a měStek do Krá- 
lova Dvora na hody a tance, sám 
8 jednou měšťankou, kramářkou, kteráž 



se nazývala Chlupatá, tancoval, a ja- 
kýsi Martin Nedorůstě, měšťan z No- 
vého Města, před ním podle jakéhosi 
tehdejšího způsobu postavník t j. sví- 
cen držel. To způsobilo veliké pahor- 
šení kališnickým kněžím po městě, na- 
zývajíce krále Mahomedem , kázali 
v kostelích proti zkaženým mravům a 
zlehčovali mužům ženy, nazývajíce je 
neřádnými a lehkomyslnýuui. Mužové 
zas svých žen se ujímali a málem by 
byli kněží z města vyhnali. Konečně 
však obec Nového Města pražského 
ujavši se krále, kněžím přísné napo- 
menutí dali, aby jen podle kompaktát 
kázali, sousedův nehaněli a jích tak 
lehce sobě nevážili. 

{Fr. Palacký. Děj. nár. Česk.) 
Roku 1480 ve svátek Božího Těla 
dne 1. června vyšlo v stejném čase 
dvoje processí do ulic Starého Města 
pražského, jedno kališnické z kostela 
P. Marie před Týnem, kteréž vedl kněz 
Olbram, druhé katolické z minoritského 
kostela u sv. Jakuba, v kterém Šli 
také král Český Vladislav II. (1471 — 
1516) a kníže Hynek Minsterberský. 
Obě processí někde, kde se ulice kři- 
žovaly, na sebe vrazila ; král kázal, 
aby se kališnické processí vyhnulo. 
Olbram však nevšímaje si králova roz- 
kazu vyhnouti se nechtěl. Tu přiskočil 
pan Zajimač z Kunstatu k Olbramovi 
a hrubým pokřikem naň se obořiv po- 
ličkoval jeho. Pohoršení lidu bylo ná- 
ramné. {Fr. Palacký. D^. nár. Česk.) 

2. Škodí sobě i jinému. 

Vyšší stavové v Čechách za krále 
Rudolfa II (1576 — 1611), přiznávajíce 
se skorém šmahem k víře protestantské, 



Pohoršení, Pohřeb. 



619 



neměli nad sebou v zemi žádné cír- 
kevní vrchnosti. I oddávali se nezřídka 
svým choutkám a předcházeli v leh- 
kosti mravů ostatní národ svým zlým 
příkladem Hody a radovánky hlučné, 
při kterých jeden druhého hleděl před- 
číti prohýřuváním statku svého, byly 
obyčejné jich zábavy ; smilství a obžer- 
ství rozmáhalo se nad míru, udnSnjíc 
šlechetnější snahy a vůbec chuť k ně- 
jaké práci a k vážnějšímu zaměstnání. 
A jelikož v národě Českém nebylo 
touto dobou nějakého šlechetnějšího 
snažení, nejevila se také ani zvláštní 
touha a chuť k nejvyšší vzdělanosti. 
Národ Český tedy v duchovním svém 
vzděláni ochaboval a klesal. 

(Čes. mor. Kr.) 

Za času Vácslava IV., krále Če- 
ského (1378 — 1419), dáváno u dvora 
rozličné pohoršení Pohoršením 8 hůry 
načichlo panstvo, úřednictvo i měšťan- 
stvo. (Drahé kameny.) 

3. Nedávej ; dané naprav ; 
zamezuj ! 

Svatý Norbert, zakladatel řádu prae- 
monstratského, patron český (f 1134), 
jsa podjahnem žil po světsku pohor- 
Šlívě, až milosti Boží se obrátil. A tu, , 



když na kněžství měl býti posvěcen, 
pokynul služebníku ; a ten doručil pánu 
svému kutnici z beránčího rouna. 
Svléknuv skvostný šat, obléknul Nor- 
bert onu sprostou hazuku a přepásal 
ji provazem, chtěje napraviti pohoršení, 
jež byl dříve svou nádherností lidu 
dával. (Drahé kameny.) 

Blahoslavený Domician, kníže, náčel- 
ník Korutanský v XI. století, zrušil, isa 
horlivým křesťanem, modloslužbu v Mil- 
statu, porazil tré sloupův s hlavami 
modlářskými a ponořil je v jezero, na 
jehož břehu Milstat se rozkládá. 

(Ben. Kulda Církevní rok) 

Sv. Josafat Kuncevič. opat kláštera 
v Bytoni na Litvě (f 1623), přijal 
jednou darem sukno na oděv řeholní 
něco jemnější, než ostatní bratří nosili, 
aby neurazil obchodníka k chudým 
štědrého. A dal si z něho oděv řeholní 
ušíti. Nerovnost společného života ro- 
dině řeholní i při nepatrných věcech 
nedělá dobrotu, ruší svornost a vadí 
lásce bratrské. Tak se stalo i s odě- 
vem řeholním opata sv. Josafata. Ně- 
kolik totiž mladších basilianů vzalo 
z toho pohoršení. Jich nevůle doŠla až 
Josafata samého. Hned zavolal bratra 
jednoho z uražených, dal mu svůj oděv 
vezma na se obnošený oděv jeho. 

(Ant. Ryzek. Sv. Josafat.) 



Pohřeb. 



1. Způsob pohrbení: 

a) u pohanských Slovanův: 
upalovaní, tryzna. 

O pohřebních obyčejích dunajských 
Bulharův (pohanských) vypravují Ara- 
bové, že mrtvého bnd spolu s komon- 
stvem spalovali, buJ v mohyle pohřbí- 
vali, zavírajíce s nim i ženy a sluhy, 
aby tam u mrtvoly ve tmách zemřeli 
hladem (Kotljarevský.) 

Estonoré utrpěli roku 1207 strašnou 
porážku od německého řádu, tak že 
napotom celý měsíc ztrávili upalováním 
mrtvol a při tom spojenými hody. 
(Ludv. Alb. Gebhardi. D^j. Livonie) 

Pohřeb v Litvě odbýval se v XIII. sto- 



letí tímto způsobem v tak zvaném sva- 
tém údolí. Mrtvola položila se na hra- 
nici ze dřeva. U mrtvoly ležely zemie- 
lého zbraně, dole umístěny ptáci sokolové 
a psi nejmilejší jeho otrok a kůň. 
Všecko bylo napotom spáleno, ani bo- 
jarové kvíleli a pracný medvědů a 
partů do ohně házeli. Těchto pracen 
potřebovali zemřelí dle domnění pohan- 
ských Litvanův, aby na vysoký vrch 
se dostali, na němž jednou všeobecný 
soud odbývati se měl. 

(Aug. ScMózer. Dij. Litvy.) 

Priskos, vůdce cařihradský, prodral 
se 1. 594 do země krále Mažuka za 
Dunajem. Tohoto vládce an právě po 
smrti bratrově při zpěvích a víně slavil 



620 



Pohřeb. 



hody, v sídle jeho za čiré noci přepadl 
a po strašné seči zajal. 

(Komt. Jireček. D^. nár. Bulh.) 

A když kdo u Eusův umřel, dělali 
tryznu nad ním, a potom udělali hra- 
nici velikou a položili mrtvé tělo na 
hranici a spálili; ^a potom sebravše 
kosti, vložili je v malou nádobu a po- 
stavili na sloupě po cestách, což Vja- 
tici i nyní ještě činí. Tytéž obyčeje za- 
chovávali také Křivici a jiní pohané. 
{Nestor. Letop.) 

Obřady pohřební u starých Rusův 
byly dle okolí u rozličných kmenův 
i rozličné. Jedni spalovali mrtvoly a 
popel v popelnicích na sloupích vysta- 
vovali u cesty; druzí zase pochovávali 
mrtvoly do země. Mrtvoly spalovali za 
času Nestorova Vjatici a Křivici. 
Mrtvoly pochovávali do země Slované 
kyjevští a volynští. 

{D^iny ruské. Fil. Strahl.) 

Slované mrtvé pálili a sebraný popel 
do popelnice dávali, na sloupy na 
drahách stavěli a tryznu čili pohrobné 
hody ke cti nebožtíkův drželi. 

(Zap. Čes. mor. Kron) 

b) Nynější způsob. Příprava, na- 
říkaní, barva smuteční, kříž, 
hostina. 

Pohřeb v Podolí Ruském koná se 
tímto způsobem. Zemřelý bývá den 
anebo dva dni vystaven ve své chatě, 
kde jej navštěvují příbuzní a přátelé 
načež v rakvi prosté, zbité ze čtyř 
prken kladou jej do země. Kněz mu 
položí na čelo úzký pásek papíru s vy- 
psaným textem z Písma svatého, což 
lid nazývá „pusportem", na rakvi leží 
bochníček chleba, hrudka soli a kus 
plátna - poslední dary rodiny. Po 
pohřbu konají se zádušní služby Boží, 
tak zvané „parastas" a posléz vy ča- 
stují se příbuzQÍ, přátelé a chudí. 

{Lucie Stadnická. Slov. Sbor. 1883.) 

Ve Valašsku pochovávají se zemřelí 
ve 24 hodinách a to tak, že se mrtvola 
v otevřené rakvi, nad kterou u boha- 
tých vysoký baldachin, nese nebo veze 
do chrámu. Popové, kteří četně se 
k pohřbu shromažďují, modlí se dlouho 
v chrámu nad mrtvolou, kropí ji vínem, 
dají jí částku chleba do jedné a malý 
peníz do druhé ruky, načež po pře- 
čtení životopisu při vznešenějších oso- 



bách od některého z příbuzných, přátelé 
kladou mrtvého do blízkého, mělkého 
hrobu a naň něco málo země. Ostatní 
dokoná hrobař. Ten totiž nasype na 
mrtvolu nehašeného vápna a zasype ji 
zcela. Na hrob postaví se kříž. Pokro- 
pování mrtvého vínem a kladení chleba 
a peněz do rukou jeho jest zvyk, který 
se z pohanstva vloudil do obřadní 
knihy východní církve, (Alf. Šulák.) 

Až posud nalézáme v Čechách oby- 
čej, žo po pohřbu příbuzní prosí jmé- 
nem zemřelého za odpuštění. 

Při pohřbu Podtumků zachovalo se 
podnes starodávné „naříkání". Zeny a 
děti naříkají nejprve v domě nad 
mrtvým na to když mrtvolu vynášejí 
a posledně nad otevřeným hrobem. 

{Jan Herbert. Květy. 1883.) 

Až do polovice XVI. století byl 
v Čechách při úmrtí panovníka na 
znamení smutku noŠen oděv barvy bílé. 
Teprve při smrti královny Anny Ja- 
gielovny, choti krále Ferdinanda I., 
která v lednu 1547 na královském 
hradě pražském zemřela, počali podle 
zvyku u dvoru vídeňského, nositi smut- 
kový oblek barvy černé, ač se bílá 
barva při smutku ještě dlouho v Ce- 
chách zachovala. {České listy. 1887.) 

Zajímavo jest, že na smutek ženy 
slovácké nosí sukně bílé. 

{Jan Herbert. Květy. 1883.) 

Zvláštní jest, že u luMckijch Srbův 
jest smuteČQÍ barva bílá, a ženy no- 
sící smutek zahalují se od hlavy do 
paty v bílou plátěnou plachtu. 

(Pr. Sobotka.) 

Od prvních dob stavěli Rusové na 
hroby kříže, a když r. 1092 v Kyjevě 
panovala veliká úmrtnost, prodalo se 
na hroby 7000 křížů. 

(Fil. Strahl. Děj. říše Ruské.) 

Po pohřbu u Slovákův následuje kar 
čili pohřební hostina; bochník chleba, 
jenž k hlavám nebožtíka při pohřbu se 
klade, rozdělí se mezi ty, jež ho k hrobu 
provázeli. 

2. Ode dávna konaly se 
pohřební řeči. 

Anna Jagellonka, královna Polská, 
dcera krále Polského Sigmunda I., 
manželka Štěpána Bátoryho, krále Pol- 
ského, zemřela jsouc poslední z rodu 



Pohřeb. 



621 



Jagajlovcův v Krakově dne 9. září I 
1596. A tu nad jejím hrobem měl po- 
hřební řeč slavný jesuita Petr Skarga, 
která se posud ve sbírce jeho četných 
spisův zachovala. (Fr. Palacký.) 

Vit Beránek, od roku asi 1612 dě- 
kan v Kostelci nad Černými lesy, vy- 
dal po smrti Albrechta Vácslava Smi- 
řického ze Smiřic kázaní pohřební nad 
ním. {Vácsl. Zikmund.) 

Bohuslav Klatovský, roku 1614 dě- 
kan Hořický, učinil v městě Jaroměři 
nad tělem mrtvým Albrechta Vácslava 
Smiřického kázaní. {V. Zikmund.) 

Při pohřbu Adama, svobodného pana 
z JDiirichšteina^ v Praze r. 1590 učinil 
slavný děkan v chrámu u sv. Víta 
v Praze Jiří Pontan z Braitenberka po- 
hřební řeč, kteráž vytlačena jest. 

{Drahé kameny.) 

Marie z Dietrichšteinuj babička kar- 
dinála a biskupa Olomúckého Fran- 
tiška z Dietrichšteinu, umřela v Praze 
léta 1577; o jejím pohřbu řečnil 
v hlavním chrámě sv. Víta Edmund 
Kampian, jesuita, potom v Anglicka 
pro katolickou víru umučený. 

[Drahé kameny.) 

Vít Falderal) (nar v Klatovech), jsa 
roku 1614 správcem duchovním ve 
Skalici České, učinil dne 8. června 
v Starém Náchodě, když se mrtvé tělo 
Albrechta Vácslava Smiřického ze Smi- 
řic z Prahy při slavném průvodu do 
Náchoda dovezlo, vně před hřbitovem 
kázaní pohřební, kteréž pak roku 1615 
tiskem vyšlo u Daniele Karla z Karl- 
šperka. {Vác. Zikmund.) 

Při pohřbu Hedviky^ choti krále Pol- 
ského Vladislava II. (1384—1434). 
která dne 17. července 1399 zemřela, 
měl pohřební řeč Stanislav ze Skarbi- 
mierze, který na útraty královny 
v Praze studoval. Tato řeč se i písemně 
zachovala. (Dlugoš. D^. pol.) 

Léta Božího 1457 zemřel v Praze 
Ladislav, král Český, a slavně byl po- 
chován. Při jeho pochovávání mistr 
Rokycana učinil kázaní nad mrtvým 
králem z knih Bonaventury na hradě. 
(Staří letop. češti.) 

Jan Slxt z Lerchenjelsu, probošt Li- 
toměřický (t 1629), osvědčil zvláštní 
výmluvnost při pohřbech na př. r. 1599 



při pohřbu Mikuláše z Lobkovic a 
r. 1609 při pohřbu KriStofa z Lobkovic. 

[Crugerius.) 
Při pohřbu arcibiskupa Pražského 
Martina Medka v únoru roku 1590 
učinil kázaní latinské učený probošt 
kapitoly sv. Vítské Jiří Berthold Pou- 
tán z Braitenberka. 

(Klem. Borový. D^. arcid. Praž.) 

Léta Páně 1134 zemřel biskup 
Pražský Menhart; pohřeb odbyl Jin- 
dřich, biskup Olomoucký, kterýž držel 
nad mrtvolou řeč a prosil i knížete 
Soběslava i ostatní, aby zemřelému, 
pakli by se byl proti nim v něčem 
provinil laskavě a milosrdně odpustili. 
{Pokrač. Kosmy ) 

Při pohřbu Viléma Rožmberského 
roku 1592 veškeré slavnosti zvláštního 
dodaly lesku dvě řeči v Praze a třetí 
v Krumlově, jež konali otcové z tova- 
ryšstva Ježíšova. {Bálbin. Miscell.) 

Jiři lesák Mošovský (f 1607) byl 
také nějaký čas arciděkanem v Hradci 
Králové a tu měl kázaní pohřební nad 
primasem hradeckým Vácslavem Ji- 
skrou ze Sobince. 

{Jo8. Jungmann Hist. lit. čes.) 

Tobiáš Meziřický Uštvanius, děkan 
v Náchodě, měl dne 8. června 1614, 
prvé nežli tělo mrtvé Albrechta Vác- 
slava Smiřického z Prahy do Náchoda 
přivezené pohřbeno bylo, před kostelem 
velkým s jedné strany náměstí náchod- 
ského druhé kázaní, kteréž jest ve 
sbírce od Víta Phagela v Praze u Da- 
niele Karla z Karlsperka 1615 tiskem 
vydáno. (F. Zikmund.) 

Při pohřbu Vladislavu II., krále 
Polského (1386-1434), měl pohřební 
řeč mistr Pavel Zatorský 

'Dlugoš. D^j. pol.) 

Když dne 29. listopadu r. 1378 
v Pánu zesnul císař a král Český 
Karel IV., obětoval za jeho duši 
v hlavním chrámu pražském arcibiskup 
Pražský a kardinál Ja7i z Vlašimě mŠi 
sv.. obsluhován dvanácti biskupy ; po 
mši sv, učinil srdečnou řeč o císaři a 
pochoval jeho tělo v témž chrámu. 

(Drahé kameny.) 

M. Viktorin Wrbenský, děkan Ně- 
meckobrodský, učinil dne 8. června 
1617 v Želivě řeč nad mrtvolou uro 
zeného a slavného pána Jana Be- 
dřicha Hoffmanna, svob. pána z Gryn- 



622 



Pohřeb. 



pichltt a Střechově a Novém Želivě, 
kteráž i tiskem vyšla. 
(Ant. Rybička. Čas. Mus. kr. Čes. 1860.) 

3. Vyžádali si jednoduchý. 

Jan Arnošt Platais, probošt Olo- 
moucký, byl r. 1637 jmenován bisku 
pem Olomouckým, avšak nežli od Sva- 
tosti papežské Urbana VIII. potvrzeni 
toho svého biskupství dostal, nenadále 
roku 1637 dne 21. srpna v hodinu 
pátou 8 poledne, maje on věku svého 
52 léta, v Holomouci svůj život svatě 
dokonal, do Prahy prostě jak sám za 
to v svém živobytí žádal, vezen, v No- 
vém Městě pražském u augustiánův 
, bosákův v kostele sv. Vácslava v malé 
kapličce počestně byl pohřben. 

(Jan Beckovský Poselkyně.) 

Kněžna Eleonora z Švarcenberka, 
choť Adama Františka knížete ze Švar- 
cenberka, zemřevši r. 1741, ustanovila 
ve své závěti, aby v každém případě, 
nechť ve Vídni anebo kdekoliv jinde 
zemře, mrtvola její do Krumlova byla 
převezena, aby v Krumlově samém 
chudí lidé mrtvolu její ze zámku kní- 
žecího na svých ramenou přenesli do 
kaple sv Jana Nep. a beze vší zvláštní 
nádhery zde pohřbena byla 

[Jan Votka.) 

4. Rouhači a jinověrci se 
odepírá. 

Když 13. září 1600 v Brně KriŠtof 
Tzerte, Vídeňan, umřel, nesměli mu 
pro zápověd kardinála a biskupa 
Františka knížete z Dietrichšttina vy- 
zváněti ani jej pochovati v zemi po- 
svěcené, protože byl za živa věrou 
svatou pohrdal. Tělo jeho z města vy- 
vezeno a na protestantském hřbitově 
v Rečkovicích pohřbeno, 

(Drahé kamefy ) 

Když roku 1606 Jindřich starší Ku- 
naš z Machovic zemřel, kterýž od víry 
katolické odpadl a k husitismu se 
přidal, nedopustil Dubenský farář Jan, 
aby dle katolického obřadu byl pohřben, 
a nad mrtvolou řeč učiněna byla, a 
aby se mu zvonilo, což i Kryštof To- 
máš, děkan a farář v Budějovicích 



stvrdil, ačkoliv si na to Jiřík, syn ne- 
božtíkův stěžoval, ač marně. 

(Aug. Sedláček. Hr. a zám. d. VIL) 

5. Hřbitov. Zdraví lidskému ne- 
škodí; znesvěcený musí se 
znovu posvětiti. 

Že hřbitovy zdraví lidskému neškodí, 
jak by liberálové, kteří by rádi spalo- 
vání mrtvol zavedli, rádi světu namlu- 
vili, dokazuje vysoké stáří hrobniků, 
jakž časopis Čech r. 1892 uvedl a 
z nichž jen některé příklady uvádíme, 
stvrzené vdp. faráři. 

Na Vyšehradě zemřel hrobník Jakub 
Eyšánek, 79 roků fctár a manželka 
jeho skoro 100 roků stará žije až 
dosud. 

Kostelník u sv Mikuláše v Flzni 
Fr. Seidler, bydle na hřbitově pO 
54 roky zastával úřad kostelnický, ze- 
mřel ve stáří 82 let a manželka jeho 
81 let. Kostelník Jan Seidler u Všech 
Svatých v Plzni, a tam jsou dva hřbi- 
tovy, narodil se na hřbitově a zemřel 
také na hřbitově 86 let stár; otec jeho 
byl stár 73 roků a matka 76 roků. 

Hrobník ve Slaném Antonín Volf do- 
stoupil věku 77 let. 

V Divišově jest již 40 roků hroba- 
řem Antonín Fořt 81 roků stár, posud 
zdráv a chlubí se, že již dvě cholery 
zakopal a to r. 1855 a 1866. 

Hrobař v Bukovsku Jan Trubáček 
zemřel ve věku 74 let; před ním Ma- 
těj Leština ve věku 84 let. 

Ve Vamberku dosáhl hrobník v r. 1832 
69 let, r. 1855 66 let a druhý 65 let, 
a žádný z nich na choleru nezemřel. 

V Metlicanech dosáhli hrobníci Vác- 
slav Štrup 82, J. Janda 66 a Fr. Seidl 
67 roků. 

V Chválech zemřel r. 1860 hrobař 
82 r. stár. 

V Českém Brodě zemřel hrobař 
Karel Kurz r. 1876 ve stáří 87 let 

V Semitech zuřila cholera r. 1830, 
1850 a 1866, ale ani jeden hrobník 
nezemřel ; nynější jest 48 let hrobařem 
a čítá 70 roků. 

V Souticích u Vlašimě zemřel r. 1876 
hrobník ve věku 67 roků. 

V RoMalovicích byli hrobníci : J. 
Čejka, stár 65 roků, byl 12 let hrob- 



Pohřeb. 



623 



níkem, po něm Jan Rohlík, stár přes 
80 roků, byl 13 let hrobníkem, po něm 
byl hrobnikem dosud žijící Vácslav 
Řípa, nyní 87 roků stár, byl hrobařem 
plných 56 roků a přečkal dvě cholery. 

V Činěvsi u Dymokur bydlí hrobnik 
na hřbitově již přes 35 roků a je mu 
83 let. 

V Novém Hradci Králové zemřel 
r. 1892 hrobnik Jan Schnoutek 72 roků 
stár a byl 28 let hrobařem i v čas 
cholery. 

Na Svatojanském kopci zemřel r. 1891 
hrobnik Jan Navrátil z Vysoké 82 r 
starý. 

V Přešticích dokonal r. 1882 hrob- 
^ nik MatouS Stehlík ve věku 76 let a 
^ přestál dvě cholery. 

V Oiísobí čitá hrobař 73 let a jest 
36 roku hrobnikem a přežil dvě cho- 
lery. 

V Tochovicích dosáhl hrobnik Josef 
Švarc 85 roků (f 1879) a manželka 
jeho ^t 1881) 70 let. 

František Sima, hrobař v Krásné 
u Vel. Meziříčí dosáhl 76 roků věku 
svého a kope jíž 52 roků hroby. 

V Osvračině jest nynější hrobnik 
Jakub Raška 62 roků stár, hrobařem 
jest 32 léta a teši se výbornému zdraví. 

Ve Zvoli zemřel roku 1841 hrobař 
v stáři 74 let, jeho nástupce zemřel 
r. 1883 ve stáři 74 roků 

V Zdlši zemřel roku 1892 hrobnik 
Jan Mina, 79 roků stár, a jeho žena 
Marie r. téhož 89 let stará. 

V Jeleniku zemřel hrobnik Vácslav 
Michalíčka r. 1861 63 roků stár a 
roku 1883 Antonín Pecivál ve stáří 
90 roků. 

Na Šárce u sv. Matěje u Prahy ze- 
mřel r. 1862 hrobnik Fr. Vdoleček ve 
stáři 73 roků. 

V Malé Chýši zemřel r. 1890 hrob- 
nik Martin Študent 77 roků stár a 
přestál choleru 1866, Před ním byl 
hrobařem Martin Fořt, jenž dosáhl 
věku 68 roků. 

V Soroticich u DobřiSe zemřel 
r. 1843 hrobnik Fr. Vacek ve stáři 
78 roků; jeho nástupce Josef Černý 
nar. r. 1809 žije posud a čtyřikráte 
celý hřbitov překopal. 

V Moravičanech byl velmi mnoho let 
hrobařem Frant. Mazal, až skoro do 
smrti, byl 81 roků stár. 



V Čibuzi u Smiřic zemřel roku 1844 
hrobnik Jan Kudyvejs maje věku svého 
90 let a byl hrobařem od mládí, po 
něm nastoupil nynější nyní roku 1892 
97 roků starý a po celých 48 roků co 
hrobnik jest úplně zdráv. 

Ve farnosti žlunické jsou tři hřbitovy 
a tu hrobnik žlunícký Frant. Lejsek 
slaví letos 1892 SOleté jubileum hro- 
bařské. Ve filiálním kostele kozojed- 
ském koná službu 75 let starý hrobnik 
Jan Melich, v Chroustově pak zemřel 
roku 1892 hrobnik Jan Horáček co 
stařec 861etý. 

V Sloučnicich n Lišova zemřeli 
hrobnici ve věku : Šilhá 89 let, druhý 
82 let a třetí 52 let zánětem plic. 

V Kamenici nad Lipou zemřelí hrob- 
nici r. 1858 Jakub Kotek 70 r. stár; 
r. 1868 J. Šmergl 73 let stár a r. 1892 
Kašpar Němeček 77 roků stár. 

V Pisku zemřel po dlouhé službě 
roku 1877 hrobař Martin Šafránek ve 
věku 88 let. — V Zamlekové zemřel 
hrobnik Bartoloměj Dolivna po 381eté 
službě 70 r. stár a nynější jsa 37 let 
hrobníkem jest úplně zdráv. V Pecce 
zemřel r. 1890 po 501eté službě hrobař 
Fr. Horáček. — V Louúovicich zemřel 
r. 1891 hr. Ant. Tichý v stáří 77 let, 
konav službu hrobařskon 40 roků. — 
V Mnichově Hradišti zemřeli v tomto 
století hrobaří : Ant. Loch man 85 let 
stár ; Karel Šmídt 70 let stár a Ant. 
Lalus 65 let stár. — V Prčici zemřel 
r. 1871 hrobnik František Sova ve 
stáří 76 roků a přestál dvakráte cho- 
leru, nástupce jeho a syn zastává 
službu hrobařskou přes 20 let, jest 
60 roků stár a těší se úplnému zdraví. 
— V Duhě zemřel roku 1869 hrobař 
Matěj Mašek, jsa 91 let stár; syn jeho 
a nástupce Ant. Mašek zemřel r. 1889 
ve stáří 82 let 

Léta Páně 1561. Pří času sv. Víta 
sběhla se nějaká různice v Třeboni na 
krchově mezi kumpány třemi přespol- 
ními a sousedem třeboňským Havlem, 
kožešníkem, a pomocníky jeho tak že 
tíž kumpáni potlučeni a okrváceni byli. 
Pročež kněz opat, poněvadž krchov po- 
skvrněn byl, mrtvých těl nedal tu po- 
chovávati I musel býti krchov zase 
podle řádů církevních posvěcen a oči- 
štěn. 

{Vácslav Břežan. Život Vil, z Rosnb.) 



624 



Pokání, svátost. 



1. I Husité z počátku a utra- 
kvisté jí užívali, blažit 

Roku 1419 sbíral se Český lid v hro- 
mady na hoře nazvané Tábor u Be- 
chyně. A ta knéži jali se poutníky zpo- 
vídati {Děj čes^.) 

Eoku 1422 dne 9. března byl v Praze 
knéz Jan ŽelivsJcý, jenž dlouhý čas 
Prahou a celými Čechy vládl, na rad- 
nici Staroměstské sřat. Jan poznav, že 
z radnice živ již neodejde, vyzpovídal 
86 ještě před smrtí zde přítomnému 
knězi. A všickni měšťané pak, kteří 
potom byli sťati, přišli jeden po druhém 
k tomu knězi, který kněze Jana sem 
doprovodil a vyzpovídali se z hříchů 
svých. {Zap. Čes. m. Kr.) 

Sv. zpověď konati byli věřící pod 
obojí zavázáni a mnozí to vskutku 
ěinili. Nicméně od roku 1580—1590 
naříká sobě konsistoř, že velký počet 
utrakvistů zpověď zanedbává. 

(Klem. Borový. Martin Medek.) 

Silvio PellícOj znamenitý italský 
básník, jenž co politický provinilec po 
mnohá léta na Špilberku na Moravě ve 
vazbě držán byl, praví: „Každého mě- 
síce, kdež jsem ve sv. zpovědi napo- 
menutí a domluvy svého zpovědníka 
přijímal, zatoužil jsem po ctnosti a na- 
plněn jsem láskou ku každému člověku. 
Ach, jak jest nešfiasten, kdo blahodějných 
účinků sv. zpovědi nezná ! Nebo nešťast- 
níku nepomohou ani vlastní rozjímání, 
ani knihy, člověk zapotřebí má živého 
slova a živé potěchy kněze. {Sil Pellieo.) 

2. Částky jeho. 

a) Zpytováni svědomí, 
viz: „Zpytování avédomí !" 

b) Lítost, 

viz : „Lítost !" 

c) Vyznání, 
viz i: „Pokání 1!" 

Nemoha se zpovídati, vzbuď alespoň pravou 
lítost! 

Když dne 25. května 1618 stavové 
protestantští místodržícího Martinice 
Smečanského od země pozdvihli, aby ho 



z okna ven do příkopu hradního 28 
loket hlubokého vyhodili, prosil Marti- 
níc úpěnlivě Krista i Matku Boží o po- 
moc a hříchů svých odpuštění. 

[Ant. Gindély.) 

aa) Zpověď generální čili doživotní konali. 

P, Jarotéj Cisovič, po delší čas no- 
vicmistr basilianů v klášteře bytonském 
r, 1653 celý již upracovaný, vida, že 
se blíží poslední hodinka, konal vše- 
obecnou zpověď celého života u vzly- 
kotu nad svými hříchy. Přijal i veleb- 
nou Svátosť na cestu do věčnosti. 

{Ant. Bejzek. Sv. Josafat.) 
Ondřej Faulhaber, kněz, katecheta 
v Kladště, jenž roku 1757 nevinně od 
Prušákův k smrti odsouzen byl, vykonal 
ve vězení zpověd z celého svého dosa- 
vadního živobytí. {Drahé kameny.) 

Bl. Edmund Kampian, Angličan, je- 
suita, mučenník (f 1 581), který v Praze 
blahodějně působil, obrátiv se, když byl 
za angličanského diákona se dal vysvě- 
titi, učinil vyznání sv. katolické víry 
před katolickým knězem a vyznal se 
mu ze všech hříchův, jichž se byl kdy 
v životě svém dopustil. Po té utišila 
se duše jeho. Do srdce zavítala zase 
jasnota slunce nebeského. Říkával Kam- 
pian. jsa až do smrti napotom mužem 
i veselé a dobré mysli, sám o sobě : „Te- 
I hdy se mi vrátil pokoj do duše, když 
jsem se cítil zbaven „oné psiny."" Ta- 
kové jméno dával kacířskému posvě- 
ceni. {Ant. Bejzek. Jeho život.) 

Sv. Norberty zakladatel řádu prae- 
monstrátského, patron český (f 1134), 
žil na počátku světácky. Byv však při 
nastalé bouři hromem omráčen, polepšiv 
se a odebrav se do kláštera blíže Ko- 
lína nad Eýnem, složil zpověd! z celého 
života svého a duchovní cvičení konal. 
(/. Bílý. Legenda.) 
Vilém Slavata z Chlumu (nar. 1572), 
jenž při povstání stavů protestantských 
v Cechách r. 1618 jsa místodržitelem 
vyhozen jest z okna do příkopu na 
hradě pražském, navrátiv se do lůna 
církve sv. katolické, vykonal doživotní 
zpověd! a složil na Hluboké v zámecké 
kapli vyznání víry katolické, jako jinoch 
dvacítipětiletý. {Vlast. r. VIII.) 



Pokání, svátost. 



625 



Vácslav II., král Český (1282- 
1305), jak za zdraví tak i v nemoci 
pořád n sebe zpovědníka měl ; jemn na 
Božím místě vyznával se upřímně z břichu 
všelikých z pacholectví do té chvíle 
spáchaných, jicbž mu bystrá pamě£ do- 
dávala. (Drahé kameny.) 

bb) Veřejnou konali. 

Boleslav I. Ukrutný, kníže Český 
(936—967), dav tělo sv. Vácslava ze 
Staré Boleslave na hrad pražský pře- 
nésti, zde veřejně před celým národem 
Českým z bratrovraždy se vyznával. 
(Jan Nep Čemohous ) 

Godešalkf opat Zelivský, složil před 
svou smrtí, dne 13. ůoora 1184 u pří- 
tomnosti všech zde trvajících bratři a 
sester veřejnou zpověď {jer. Solař.) 

cc) Pečef zpovědní nezrušili. 

Dne 30. prosince 1758 byl v Klad- 
sku kaplan Faulhaber mladší popraven, 
protože chycený sběh pluku de la Motte 
Fou<iné jej udal, obviňuje ho, že prý 
mu na otázku mnže-li utéci z yojny, 
ve zpovědi odpověděl, že by to nic ne- 
znamenalo. Duchovní dle svých zásad 
náboženských nechtěl ničeho, jen tolik 
pravil na konec, že nelze mu v nřatlě 
svém a ve svátosti sv. zpovědi ničeho 
pověděti. Naproti tomu praví se, že 
voják po přestálém trestu svou denun- 
ciaci odvolal a po odpravení kněze ve- 
řejně prohlásil, že prohřešil se na krvi 
nevinné. Ortel smrti byl ohlášen knězi 
ráno po otevření pevnosti, kdež ve vě- 
zení seděl a potom týž odsouzenec brzy 
tíž z pevnosti vyveden a před branou 
u můstku pověšen. Umřel srdnaté, jak 
se slušelo na mučennika, za něhož se 
tam považoval, a kterýmž jej také 
všickni spoluvěrci nazývali. Tak nale- 
zeno v tajných státních archivech pru- 
ských. — Některé věci v tomto listu 
jsou úředním potvrzením vylíčeni pro- 
testanta Schammela, jež činí ve svých 
^cestách Slezskem v červenci a srpnu 
1791" ze kteréhož spisu katolické ča- 
sopisy jednotlivé statě vděčně svým 
časem uveřejňovaly. Ostatní lze vysvě- 
tliti i z „paměti hrabství Kladského 
od AI. Bacha ve Vratislavi 1841. 

{Čech 1884) 

Roku 1440 byl z Prahy vypověděn 

Sbirka hlst. pilkl. 



kněz Vácslav z Drachova, kazatel v Be- 
tlénaě, druhdy zvolený biskup suffragan 
Jana z Kokycan. se svým středníkem 
(kaplanem) Vácslavem Babkou, protože 
v zradě jistých měšťanů pražských, 
kteří 8 Poláky drželi, ve zpovědnici 
zvěděli a ničehož ne^'evili. 

(Zap. Čes. mor. Kron.) 
R. 1619 pádili kacíři v Litomyšli 
z chrámu s vojskem svým k domu dě- 
kanskému. Nalezli v něm děkana Hájka 
i jeho macešku. Poroučeli mu zhurta 
by jim svátost pokání a oltářní podle 
jejich kacířského zvj'ku rozdával. Toho 
jim sluha Páně zhola odepřel. Provazy 
a řetězy svázaného děkana Hájka yy- 
strčili z domu a tahali ulicemi po mě- 
stě, pak hnali jej do podměstí Zahradí 
do ulice Mostecké až tam, kdež ho do- 
mučiti ustanovili. Cestou ho kopali, 

I tloukli, kamenovali, uplivali. A tn žá- 
dali: „Povídej, co ti ve zpovědnici do 
uši šeptali, zapři svou pověru!** Slyšíc 
pak chátra odpověď: „Radši tisíckrát 
smrt podstoupím I'* přidávala mu trýzně 
a umlátivše ho, nechali ho za mrtvého 
ležeti. i Drahé kameny.) 

Dne 20. března r. 1393 večer přišel 
král Český Vácslav IV. na Staroměst- 
skou radnici a tu dal sv. Jana Nep., 
že mu nechtěl zpověď královny Žofie 
vyzraditi, napřed katem mučiti, potom 
vzav do roky hořící pochodni, počal ho 
sám mučiti. Spálil mu boky a jiné 
částky těla, i rozedral ho až hrůza. 
Očekávala, že sv. Jan mukami zmožen 
bude a na odvráceni dalších muk jemu 
zpověď manželky Žofie vyjeví. Ale zmý- 
lil se ohavný slidič a ukrutník; neboť 
sv. Jan 8 pomoci Boži bolestem odolav, 
svátosti nezradil. Z rozkazu krále Vác- 
slava strčili sluhové zmučenému zpo- 
vědníku dřevo do úst, vynesli jej té 
noci z mučírny na pražský most, při- 
vázali mu k hlavě nohy do kotouče a 
svrhli jej do Vltavy. Umučeni sv. Jana 
Nep. pro jeho mlčelivost v příčině svá- 
tostní zpovědi udalo se v neděli smr- 
telnou dne 20. března 1393. 

{Drahé kameny.) 
Bl. Edmund Kampian., Angličan, je- 

, suita, mnčenník (f 1581), jenž i v Praze 
blahodějně působil, odebrav se co missio- 

, nář nazpět do Anglie, byl zde mučen 
a tázán, koho byl zpovídal, ba i co 
byl ve sv. zpovědi slyšel Avšak Kam- 

40 



626 



Pokání, svátost. 



pian raději trpěl nej větši bolesti, než 
6y byl tajemstvi zpovědní prozradil. 
{Ant. Bfjzek. Kamp. živ) 

Jistý vražedník z Podolí v ruském 
Polsku vyznal svůj zločin katolickému 
knězi ve sv. zpovědí. Ale okolnosti spá- 
chané vraždy tak se seřadily, že pode 
zření padlo na faráře, který, poněvadž 
zn&mého vraha vyzraditi nesměl, za 
vinnika od sondu byl uznán a do Si 
bíře poslán. Po 15 letech konečně vy- 
znal vražedník spáchanou vraždu na 
úmrtní posteli, a nešÉastuý farář byl 
od generálního guvernéra opět do svého 
předešlého stavu dosazen, a jemu jeho 
čest vrácena. Ejhle, raději do vyhnan- 
ství doživotního, do žaláře, na smrt jde 
zpovědník, než aby vyzradil něco ze 
sv. zpovědi ! 

(Škola Bož. Srdce Páně. 1875.) 

Roku 1620 zajali protestante na Mo- 
ravě Jana Sarkandra a ve vězení ho 
mučili. Nespravedliví a nemilosrdní 
svůdcové žádali na něm, aby jim ozná- 
mil, z čeho se mu kníže Lobkovic zpo- 
vídal; neboť věděli, že býval zpověd 
níkem jeho Ale Jan na to neodpovídal 
a modlil se po celý čas krutého mu- 
čení za své pronásledovatele. Ježto ta- 
jemství zpovědního vyzraditi nechtěl, 
byl opět odveden do žaláře. Dne 17 
února dalo se opětně vyšetřování, při 
kterémžto Jan zase na skřipci mučen 
a hořícími pochodněmi pálen byl ; strašné 
močení to bylo mu snášeti po celé dvě 
hodiny. Dne 18 února opět se ho vy- 
ptávali a opět na skřipec dán a po 
celé tři hodiny nelidsky mučen, avšak 
zpověd neprozradil, na polo mrtvého 
odnesli do žaláře, kdež mu ani vody 
napíti nedali. Následkem trýznění toho 
také zemřel. 

{Jak. Procházka. Sbor. Sv.-Meth. 1888.) 

d) DoBtiučiněni, 

viz i: „Dostiučiněni ! Konej!" 

Jistý katolický kněz obdržel nedávno 
r. 1883 od jednoho kněze na světo- 
známém místě v Čenstochové. 2600 rublů 
s prosbou, aby je rozdělil osmi, blíže 
naznačeným osobám, jimžto peníze 
kdysi byly ukradeny. Zloděj prý ve 
zpovědnici peníze ty knězi odevzdal. 

{Čech.) 



3. Konej! 

a) óasto. 

Zvláštní lásku jeví lid alpský ku svá- 
tosti pokání a oltářní. Několik se jich 
tam zpovídává týdně, vždy po sobotním 
požehnáni, několik měsíčně, obyčejně 
pak jdou rolníci ku správě Boží do 
roka třikrát, kdo by méně než třikráte 
k stolu Páně přistoupil, tomu říkají 
sedláci dle českého přísloví, že je „be- 
ran'. V čase adventním jde ke zpo- 
vědi veškeren lid selský — hospodář, 
hospodyně, děti i čeleď — a většina 
lidu městského, v čase však velkonoč- 
ním přistupuje ku správě Boži každý 
domorodec. [Tom. Šrdle. Vlast 1885.) 

Johanna., manželka císaře Římského 
a krále Českého, Vácslava IV., (1378 
—1419), žena ctná a šlechetná, svě- 
domí své skrze svatou zpověď často 
očisťovala a Bohu vroucně se modlívala. 
(Jan Beckovský.) 
Císař a král náš Karel IV. (1346 — 
1378) zpovídával se vždy, kdykoli se 
o sobě domýšlel, že stížen jest hříchem 
nějakým. {Jan I. Očko z Vlašimi.) 

Hrabě Hanuš Kolovrat-KrakovsJcý, šel 
roku 1845 před celou osadou v Břez- 
nici v čas adventní k sv. zpovědi, čímž 
osadníkům tamním zajisté dal dobrý 
přiklad. {Jos. Zd Raušar.) 

Sv. Josafat Kuncevic, arcibiskup Po- 
locký, mučenník, apoštol Rusinů (f 1623), 
měl příležitosti zajíti si každý den ku 
svému zpovědníkovi. Ale ani taková 
příležitost mu nepostačovala. „Já," ří- 
kával, „já bych si přál svého zpověd- 
níka vezdy ssebou míti, abych co nej- 
častěji očistil duši svou.** 

{Ant. Bejzek. Sv. Josafat.) 
Sv. Ludmila, mučennice a matka ná- 
roda Českého (f 927) přijímala pře- 
často a vždy hodné svátosti pokání a 
oltářní. {Drahé kameny.) 

Marie Maximilianka, roz. hraběnka 
ze Žďáru (f 1690), vždycky v neděli 
a ve svátek chodila k sv. zpovědi a sv. 
přijímání {Drahé kameny ) 

Martinic Smečanský byv dne 23 května 
1618 v Praze spolu s místodržícím 
Slavatou z okna ven do příkopu hrad- 
ního, 28 loket hlubokého vyhozen, aniž 
se mu bylo co přihodilo leda že něco 
! málo se pochroumal, a dostuv Re z pří- 



Pokání, svátost. 



627 



kopu do domu Lobkovického, vešel do 
zadní Seledui komory a tu bned po- 
klekoa, zpovídal se knězi Kotvoví Po 
té přišel stálý jeho xpovedník, jesuita 
P. Martin Sentinns, kterémuž se zpo- 
vídal podruhé. {Ant. Gindely) 

V krajinách většinou katolických bylo 
za vlády arcibiskupa Pražského Anto- 
nína Medka (1581 1590) obyčejem, 
že věřící lid v značném počtu ku svá- 
tosti pokání přistupoval. 

(Klim. Borový. Mart. Medek.) 

Adam Mickiewicz, slavný básník pol- 
ský (f 1855), co pravý katolík přistu- 
poval vroucné k sv. zpovědi a sv. při- 
jímání. (Obzor 1890) 

Sv. Prokop, patron náš český a opat 
(f 25. března 1053), opustiv svět, ode- 
bral se do samoty blíže Sázavy, kdež 
několik let sám ztrávil. Sem zabloudil 
při honě kníže Český Oldřich a spatřiv 
sv. Prokopa zvolal: „Kdo jai a co tu 
činíš?" Dí mu poustevník: „Kikají mně 
Prokop; já hřišník bydlím na této tiché 
samotě pod zákonem sv. Beneše za od- 
platu nebeského království " Oldřich 
skočiv s koně, a skloniv hlavy před 
mužem Božím, poprosil ho skrouŠeně 
za svátost řka: ^Otče, zpovídej mne 
hříšného!"* Prokop svatý vy sly Se v zpo- 
věď, dal mu spasitelné poučení, pokání 
a rozhřešeni. Plesali andělé nad duší 
ospravedlněnou, okřálo srdce Oldřichovo 
zlým svědomím na vadlé, (Drahé kameny.) 

Otto II, císař Německý, (f 984) 
času velkonočního vyzpovídal se kajícně 
ze svých hříchů sv. Vojtěchu, biskupu 
Pražskému. (Kosmas. Kron.) 

Všichni zřízenci cechu českého sklář- 
siví byli zavázáni, jednou za měsíc se 
zpovídati a nejsv. Svátost oltářní při- 
jati. Tomuto závazku byl každý podro- 
ben, aniž pod kteroukoliv záminkou se 
ho sprostiti mohl. 

{Jos. Schindler. Čas. kat. duch. 1883.) ' 

Františka hraběnka Slavatová, man- 
želka Joachima Slavaty (nar. r. 16 lO), 
chodívala často k sv. zpovědi. 

(Drahé kameny.) 

Blahoslavený Karel Spinola, Pražan 
missionář, mučenník (f 1622), chodil 
již co řeholní žák několikrát do téhodne 
k správě Boží a ten obyčej zachovával, 
dokud na světě putoval. (Drahé kameny.) 

Jan Bedřich g WaldŠteina, od r. 1675 
arcibiskup Pražský, k správě Boží 



zhusta chodě, zpovídal se tak zevrubně 
a skronšeně, jakoby měl smrt za pasem. 
(Drahé kameny ) 

b) Před důležitou anebo nebezpečnou 
! věcí. 

Kdykoliv mladík učeník z cechu če- 
ského sklářstvi odcestovati měl kam- 
koliv za obchodem, dostalo se mu na 
cestu požehnání u přítomností nejbliž- 
ších příbuzných a přednosty firmy, když 
byl mši sv. přítomen a ve venkovském 
kostelíčku ze svých hříchů se vyzpo- 
vídal a Tělo Páně přyal 

(Jos. Schindler. Čis. kmt duch. 1883) 

Před osudnou bitvou na Bílé Hoře 
r 1620 vojsko císaře Ferdinanda oče- 
kávalo bitvu jakoby se to samo sebou 
rozumělo : duchovní, kteří byli při vojště 
od rána neustále zpovídali a tisícůn 
vojínů poskytovali náboženskou útěchu, 
by je připravili k nastávajícímu boji; 
kdo se nemohl dotlačiti ku knězi, cho- 
pil se růžence a modlil se jej hlasitě 
8 jinými soudruhy 

(Ant. Gindely. Déj. čes. pov. 1. 1618.) 

Vévoda Karel V. e Lothringu, byl 
povolán za nejvyššího vojevůdce r. 1683 
proti Turkům, kteří Vídeň obléhali a 
tam i strašné porážky utrpěli. Karel, 
pojav sestru císaře Leopolda za man- 
želku, ač dědictví svého násilím Lud- 
víka XIV. krále Francouzského, ztratil 
r. 1670, stal se místodržitelem v Ty- 
rolsku, odkudž jej právě na jaře r. 1683 
do Vídně povolal. Týž nastoupil cestu 
přes AltiJtting v Bavořích, přijal tam 
sv. svátosti a vyprosil si před oltářem 
nejsvétéjší Panny Boží ochranu v na- 
stávajícím těžkém boji. (Baringer.) 

Lazar, nešťastný kníže Srbský, před 
bitvou u Kosova pole dne 15. června 
na den sv Víta r. 1389, v níž hrdinně 
padl, přijal, vyzpovídav se, Svátost 
oltářní. (J. Ptrwolf.) 

Arcikníže a vrchní velitel vojska ra- 
kouského Leopold Vilém, zdržuje se 
v Klatovech v čas války se Švédy, 
r. 1645 na den svého odchodu se vy- 
zpovídal a přistoupil kn stolu Páně ne- 
jen sám, nýbrž důstojníci a nesčetní 
vojínové s ním (Jos. Svoboda. Vlast.) 

Před bitvou u Olomouce r. 1241 zpo- 
vídali se vojínové Jaroslava ze Štern- 
berka ze svých hříchův a přemohli 
šťastně a úplně Tatary. 

40* 



628 



Pokání, svátost. Pokoj. 



c) Aspoň v čas velkonoční. 
V instrukci města Poličky k pod- 
daným z r. 1719 nalézá se také: Ve 
likonofiní zpověd a přijímání nejsvě 
tějSí Svátosti oltářní při témž čase jeden 
každý hospodář, manželka, děti a če- 
ládka, které k tomu od velebného pána 
děkana za způsobný uznány budou, vy- 
konati zavázány jsou, žádného pod po- 
kutou neproměnitelnou nevypouštějíc. 
{Čas. čes. Mus. 1846.) 

d) Vřed smrtí, 
viz i: „Pomazání 11« „Smrt 4 d!" 
Léta Páně 1125 Vladislav I, kníže 
Český, když byl do těžké a na smrt 



nebezpečné nemoci padl, v tom čase 
přijel do Prahy biskup Bamberský, aby 
knížete Vladislava navštívil, při kte- 
rémžto navštívení on kníže, jsa nemocný, 
(s povolením Mainharda, biskupa Praž- 
ského jakožto svého pastýře) jemu s vel- 
kým náboženstvím z svých hříchův se 
vyznával a zpovídal. A tak jmenovaný bi- 
skup Bamberský jej k smrti a k šťastnému 
z světa vykročení přihotoviv s ním se roz- 
žehnal a z Prahy vyjel. 

{Jan Beckovský.) 

4. Roubání dochází trestu, 

viz: ,^Rouhání 5 c!" 



V poklady víra, 

viz: „Pověra 8!" 



Pokoj. 



1. Soukromý, 



viz 1 



-Svornost 1" 



K němu napom&hej ! 

Blahoslavený Ivo Odrovaž^ biskup 
Krakovský (f 1229), byl ve společen- 
ském životě dobrým rádcem a smírcem 
pánů svárlivých. 

{Ben. Kulda. Církevní rok.) 

Pokud otec Simeon (Štěpán Nemanja), 
král Srbský, vstoupiv do kláštera živ 
byl, bratří a synové jeho Štěpán a 
Vukan, snášeli se. Po jeho smrti dne 
13. února roku 1200 nastal mezi nimi 
divoký spor, kterýž třetí bratr svatý 
Sáva Z, arcibiskup, patron srbský, 
uklidil r. 1203 a bratry navždy smířil. 
{Ben. Kulda. Církevní rok.) 

2. Pokoj zemský, 

viz i: „Mír!" 
a) Jest milý> prospívat. 

Za krále Českého Vácslat^a IV. 
(1378—1419) let mladých byl dobrý 
pokoj v zemi české a veliké bohatstvo. 
Neb ten pokoj byl zjednal a způsobil 
ještě otec jeho, slavné paměti císař 



Karel. Z kupectví velké požitky byly 
zvláště Praze přivedeny. K tomu také 
Hora Kutná velmi dobře šla, a mince 
čistá byla, a tak země v hojnosti oplývala 
o pokoji. {Přibíka Pulkavy pokr. St. let. č.) 

Léta Božího 1516 zemřel Vladi- 
slav II., král Český a Uherský. Tento 
král z přirozené náchylnosti byl velmi 
pokojný, jenž svá království a země 
pokojně spravoval, a co mohl, způsobil 
jim mnoho dobrého, více než jiní slavní 
králové dovésti mohli velikými boji a 
válkami. {Staří let. čeští.) 

Sněm v Praze na počátku října 1435 
podvolil se k poslušenství netoliko na- 
proti sboru církevnímu v Basileji a 
církvi římské, ale také naproti císaři 
co králi Českému. Kašpar Šlik pak 
psal z Prahy, že taková byla touha 
mnohých v Praze po pokoji, že radostí 
nad usnesením sněmu hlučné „Te 
Deum" zpívali a plakali a když on na 
ulici se ukázal, že mnozí prý před ním 
klekali a ruce zdvihali volajíce: „Totě 
náš anděl ! " {Fr. Palacký. Děj. nár. Čes.) 

b) Zachovej ho! 

Svatý Aleksěj, metropolita Kyjevský 
(t 1378), výtečně zastával úřad svůj. 



Pokoj. Pokora. 



629 



Onť se všemožně přičinil a dokázal, že 
knížata Tverská proti sobě brojící se 
smířila I k nkrutnému synu Tšaaibe- 
govn Bordebeku, chánu Tatarskému, 
jenž otce a dvanácte bratrů povraždil 
a zemi ruskou znepokojoval, vypraven 
^yl. J6j ukrotil a církvi i vlasti vy- 
jednal mír. (Ben. Kulda. Církevní rok.) 
Blahoslavená Anežka ČesTcá, Přemy- 
slovna, abatyše Pražská (f 1282j, 



mnoho působila, aby pokoj zachovala 
mezi bratrem králem Českým Vác- 
slavem I. a poddanými. Zjednávala 
i mír mezi králem Českým a svatou 
Stolicí římskou. 

{Ben. Kulda. Církevní rok.) 

Vladislav Herman, kníže Polský 
(1080—1102 , všemožně hleděl, aby 
pokoj a mír se svými sousedy zachoval. 

{D^. pols.) 



Pokora. 



1. Vé se jí, prospívá i časné. 

Přemi/slav, od roku 1247 kníže 
Velkopolský, tak se ve ctnosti pokory 
cvičil, že sám chudým nohy mýval 

(Baczko.) 

Viktor Šlossar, opat Raj hradský 
(f 1854), navštíviv jednou novice, ptal 
se jich čemu se už naučili? Tito se 
ihned chlubili, jak mnoho z francouz- 
štiny a angličiny umějí. Prelát tiše je 
vyslechnuv, pravil : „A čemu jste se 
posud nenaučili?** A když novicové za 
raženě mlčeli, řekl jim: „Pokoře!" a 
odešel. (Method Halabala.) 

Alexandr, kníže Tverský, pozbyl 
přízně chána Tatarského Usbeka. I ode- 
bral se k němu sám r. 1336 a pokořil 
se před ním, řka: „Zasloužil jsem tvůj 
hněv, rozsuď, jak tě nebe či srdce po- 
hádá. Chceš-li mne utratiti, útrat; 
chceŠ-Ii mne na životě ponechati, po- 
nech. Bohu i tobě budu za to děko- 
vati." Chánovi zalíbila se tato pokora, 
odpustil Alexandrovi a dal mu zase 
knížectví Tverské. 

{Fil Strahl. D^. rise Rus.) 

Vojtěch Buffer, probošt Vyšehradský 
(f 1870), přišel jsa chudý pacholík ze 
Skalice na Vyšehrad, donesa ssebou 
vdp Dittrichovi, kanovníku, rodáku ze 
Skalice, list odporučující. Hoch na- 
stoupil učení. Jednoho dne šel kanovník 
Dittrich s Rníferem Vyšehradem do 
Prahy; přijda ku krámku pekař8i«ému, 
nabídl kanovník svému svěřenci Ruífe- 
rovi, aby sobě housku z krámku vzal. 
Hoch se zpočátku zdráhal, ale pak se 
přiznal že nemá peněz, ninu, tedy 
budu platiti já," odvětil usmívaje se, 



i načež hoch sobě nejmenší housku vzal. 
Skromnost tato knězi se líbila, že se 
ho ujal, až Ruffer bohosloví ukončil. 
Od té doby postupoval Ruffer co kněz 
víc a více, až se stal i proboštem na 
Vyšehradě. Dům pak kdež byl onen 
krámek, koupil v dražbě a založil tam 
sirotčinec. (Škola Bož. Srd. P. 1870.) 

2. Jeví se: 

a) připisoje vše Pánu Bohu. 

! Alžběta Pomořanská, manželka císaře 
a krále našeho Karla IV. (1346— 
1378), byla neobyčejně silná, že i tlusté 
podkovy rukama roztáhla a zlomila. 
Císařovna však nehonosivala se nikdy 
takovou neobyčejnou silou svou, aniž ji 
leckdež na odiv stavěla, nýbrž jen 
když za to od císaře požádána byla, 
připisujíc jí co dar Boží Pánu Bohu. 

(D^. česk ) 

Jan Asěn II.. car Bulharský (1218 
— 1241), v základní listině kostela ke 
; cti sv. 40 mučenníků v Trnově zbu- 
I dovaného, všecka svá vítězství připisuje 
Pánu Bohu, řka ku konci: „Neboť bez 
Něho (Boha) ni dílo ni slovo nekoná 
se. Tomu sláva na věky. Amen." 

{Konst. Jireček. Dy. nár. Bulh.) 

Maximilian, Bavorské kníže, dobyv 
nad odbojnými stavy Českými bitvy na 
Bílé Hoře a vítězství dne 8. listopadu 
^1620 psal papeži: „To tedy, nejsvě- 
tější Otče ! vítězství jest jistě Božské, 
z něhož my sobě dokoná nic při- 
vlastniti nemůžeme, neboť Bůh zvítě- 
zil, když konec našeho s nepřáteli po- 



630 



Pokora. 



týkání propůjčil..." Dáno v Praze 
dne 12. měsice listopadu léta P. 1620. 
(Jan Beckovský. Poselkyně.) 

b) Uznává svou hříšnost. 

Ferdinand L, král Český (1526- 
]564), na kolik neděl před smrtí na 
řídil svému zpovědníku MatyáSi Citar- 
dovi, aby ho více neoslovoval : „VaSe 
Veličenství," nýbrž aby jej nazýval 
jednoduše jeho křestním jménem. 

[Jan Beckovský. Poselkyně.) 
Sv. Hedvika, vévodkyně Polská od 
roku 1207 (f 1243), ač ctnostný život 
vedla, jako anděl a všem lidem příklad 
ctnosti dávala, považovala se za nej- 
větSí hříšnici a žádala, aby lidé o ní 
8 opovržením mluvili. Z pokory ne- 
vzala na sebe nikdy nový oděv, alebrš 
od sestry obnošený a nosila ho tak 
dlouho, až barva zcela zmizela. {Giry.) 
Sv. Josafat Kuncevič, muČenník, apo- 
štol Eusínův (t 1623), činíval poklony 
hluboké Pánu Ježíši, užívaje při tom 
slov: „Pane Ježíši Kriste, smiluj se 
nade mnou bídným hříšníkem!" Čemuž 
jeho ústa tak navykla, že i ve snách 
si je často opakoval. 

(Ant. Rejzek. So. Jos'ifat) 
Kateřina, hraběnka z Montfortu, 
manželka Adama z Jindřichova Hradce 
(f 1631), snažila se, aby v pokoře co 
nejvíce prospěla, čehož důkazem tato 
událost: Jednou hodila mezi množství 
chudých lidí zásobu pokrmů. I upozor- 
nila ji jedna služebná její, aby pama- 
tovala, co činí. Kateřina, chtíc smý- 
šlení své ukázati, pravila hlasitě s nej 
větší spokojeností: „Já ubohá hříšnice 
bych mela býti dole, tito chudí však 
měli by na mém místě nahoře seděti." 
(Balbin Bohemia pia.> 
Kněžna Eleonora ze Šcarcenberka 
manželka knížete Adama Františka ze 
Švarcenberka, zemřevši r. 1741, naří- 
dila v poslední závěti, aby do kamene, 
kterým hrob její v Krumlově pokryt 
bude, zasazena byla tato slova: „Zde 
leží nbobá hříšnice Eleonora, modlete 
se za ni!" (Jan Votka.) 

Jindřich Zdik, biskup Olomoucký 
(f 1157), tak byl pokorný, že nechtěl 
ani, aby podřízené osoby čest mu vzdá- 
valy říkaje, že nemáme od lidí čest 
vyžadovati, ježto všickni jsme z tétéž 
hlíny. [Pokr. Kosmy.) 



c) Po cti a důstojenství nebaží, 
viz i : „Důstojenství 2 !« 

Bl. Anežka Česká (f 1282) odřekla 
se, ačkoliv byla kněžna, již r. 1238 
názvu abatyše a nazývala se odtud 
co představená kláštera toliko starší 
sestrou. (W. Wl. Tomek. Bej. m. Pr ) 

Bominicus a Jesu Maria, karmelitán, 
jehož modlitbě vítězství císařských na 
Bílé Hoře dne 8. listopadu 1820 vše- 
obecně se připisovalo, podal asketickým 
svým životem a zřeknutím se všech 
hodností církevních důkazy o své pokoře. 
(Ant. Gindely. Děj. česk. povst. 1. 1618.) 

Jindřich hrabě Eszterházy de Ga- 
lantha, arcibiskup Ostřihomský a kníže 
primas Uherský (f 1745), byl tak 
velmi poníženým, že proto sebe jen 
bratrem Jindřichem nazýval a ani od 
jiných jinak zván býti nechtěl. 

Kdo má mnoho vtipu, umění a ctno- 
stí, snadno k pyšnému o sobě smýšlení 
pokoušín bývá. Nicméně Josef Fran- 
tišek Hur dálek, biskup Litoměřický 
(f 1833), pravou měl pokoru, nížil se 
v mysli své, nedal si od kněží líbati 
ruku a k nejmenšímu srdečně se klo- 
niti uměl. 

[Vine. Zahradník. Čas. kat. duch. 1834.) 
Když arcivévoda Kakouský Jan 
r. 1822 železné hutě Radverk v Štýr- 
sku koupil a na vrchu kříž vystavěti 
dal, požádal kněze Egida Scherera, 
aby kříž ten posvětil a spolu v listu 
podotknul, aby v řeči o něm pochvalné 
ani slovem se nezmiňoval, řka, že před 
Bohem jsme si všickni rovni. 

(Miinch Jugendbilb.) 
Jan IL, biskup Pražský (1226 — 
1236), byl muž skromný a velmi po- 
božný, kterýž dlouho se zdráhal hod- 
nosti biskupské přijíti, až mnohými 
prosbami jej k tomu donutili. 

(Klem. Borový. Děj. arcid. Praž.) 
K obzvláštním vlastnostem Josefa 
Vlastimila Kamarýta, kněze a básníka 
(t r. 1833 v 36. roce věku svého), 
sluší počítati také to, že byl prost vší 
marnosti a ješitnosti, pokládaje je za 
křehkost na nejvýše malichernou a kaž- 
dého muže a jmenovitě kněze, nehod- 
nou a proto zůstával vždy pokorným 
a skromným, aniž vyhledával slávy 
světské nebo nějaké hlučné pocty nebo 
vyznamenání zevnějšího a lesku lichého. 
(Ant. Rybička.) 



Pokora. 



631 



Karel Khun, kanovník senior a farář 
"Vyžehradský (f 1829), políbil, jsa mnž 
911etý, senior, kněz jubilovaný p. PiŠtě- 
kovi, světícímn biskapn roku a tázán 
jsa, proč tak učinil, pravil: „Vždyť pak 
biskupu sluší ruku políbiti." Když pak 
jindy přišel bohoslovec na kněžství vy- 
svěcený žádaje Khuna, aby při primici 
kázati ráčil a z uctivosti i vděčnosti 
ruku mu políbiti chtěl, nepřipustil tomu 
Khun pravě: „Nesluší, aby kněz knězi 
ruku líbal. (F. Buffer. Hist. Vyš.) 

Vácsíav Molěj Kramerius, přední 
křisitel národa Českého (f 1808), býval 
vždy skromný a mravný, pročež nevy- 
chloubal se se zásluhami svými, nýbrž 
hleděl spíše dobré skutky a šlechetná 
předsevzetí jiných lidí vychvalovati. 
{Ant. Rybička.) 

Když roku 1789 udatný vojevůdce 
rakouský Laiidon slavně dobyl města 
Bělehradu, tak že 7000 Turků upadlo 
v zajeti, a když se pak od vojska do 
Vídně vracel, podobala se cesta jeho 
jedinému vítězoslavnému průvodu, on ale 
vyhýbaje se v skromnosti své všem 
hlučným demonstracím, obejel Vídeň a 
namířil přímo k svému zámku Haders 
dorfu. (Dřj. rak.) 

Vojtěch Nf jedlý yknéz a básník (f 1844 
co děkan v Žebráce, rodném městě), ne- 
vychvaloval sám sebe aniž svých zásluh, 
jsa — téměř až přiliš — skromným a 
mírným neznaje dělati lerma a hluky. 
(Ant. Rybička.) 

Jilji Presiowski, piarista. Polák 
(f 1853), probošt v Chotové, spisovatel, 
takovou měl skromnost, že se ani ne- 
podpisoval na knížky prací svou vydané 

(Děj. póla ) 

So. Prokop (t 1053) stav se kně- 
zem a i kanovníkem na Vyšehradě, 
měl již býti zvolen za probošta, avšak 
seznav zámysly svých bratři, počal se 
děsiti příštího důstojenství a proto ode- 
šel z Vyšehradu. {Blahovist lSb2.) 

Mikuláš Rej z Neglovic, polský šlech- 
tic a spisovatel (f 1569), byl u veliké 
přízni u krále Sigmunda Starého i Sig- 
munda Augusta i královny Bonny a 
u šlechty a všech, kdož ho poznali, do- 
stalo se mu i statků pozemských v hojné 
míře. A při tom všem zachoval takovou 
skromnost v příznivém osudu svém, že 



se na žádném spisa nepodpisoval, ne- 
dbaje o slávu a uznání. 

(Ondry Trzycieski.) 
František Sušil, professor bohosloví 
v Brně, spisovatel (f 1868), miloval 
skromnost a tichý, klidný, avŠak vele- 
činný život; jsa povahy více nesmělé 
u veřejnosti nikdy nevystupoval a po 
hodnostech a vyznamenáních nikdy ne- 
bažil, anobrž jich se i bál. 

[Mat. Procházka.) 

Tomáš ze Štítného, slovutný náš spi- 
sovatel, (f na počátku XV. století) 
studovav co jinoch v Praze, vyzname- 
nal se zvláštní pilností, učeností a zbož- 

' ností. Při tom zůstal vŠak skromným 
a pokorným, neboť neucházel se o žád- 
nou hodnost akademickou a nedosáhl 
ani stupně mistrovského, ani bakalář- 
ského a navrátil se do svého domova. 
(Kal. Poutník 1885. > 
Léta Páně 1278 vyvolen jest za bi- 
skupa Pražského Tobiáš z Bechyně, ač- 
koliv se velmi zpěčoval důstojnost tu 
přijmouti. (Pokrač. Kosmy.) 

Kašpar z Qitestenhergůo, opat Stra- 
hovský, jenž za císaře Ferdinanda II. 
(1620—1635) žil, muž velmi zasloužilý, 
měl r. 1636 volen býti za generála řádu 

i praemonstrátského. Než předstíraje sla- 
bost a podešlost věkem, jakož i povin- 
nosti k nejbližším bratřím svým, s upří- 
mnou pokorou vzdal se ^dávaného dů- 
stojenství. [G. Holubář.) 
Daniel Adam z Veleslavína, muž 

1 o národ náš velezasloužilý, jenž v druhé 
polovici XVI. století v Praze žil (f 1599) 
vyznamenal se i obdivuhodnou skrom- 
ností, což vidno v předmluvách a úvo- 
dech knih, jež vydal. Všude hledí zá- 

' slohy jiných sebe nepatrnější zevrubně 

I uváděti, o svých vlastních ač často 
mnohem znamenitějších, mlče anebo jako 
naschvál je zastíraje. (Fr. Čupr.) 

d) Ponižuje se. 

! Jan Albert z Boy (nar. 1646), Dr. 
bohosloví a kanovník v Olomouci, vzdal 
se místa toho a vstoupil do řádu jesui- 
tův. Zde v noviciate v Brně byl v ře- 
čech svých velice mírným a zdrženli- 
vým, v domácnosti pokorným, že čistí- 
val nářadí domácí a nosil i dřiví do 
kuchyně. Vůbec snažil se, aby co nej- 
více ze sebe vykořenil pýchu a ostatní 



632 



Pokora. 



chyby, jaké z mládí měl a pro nSž 
jediné' do řádu vstoupil. 

{Ff. Menčik. Čas. kat. duch. 1883.) 

Když sv. Cyrill a Method^ apoStolé 
slovanSti, v IX století Chazary na viru 
křesťanskou obraceli, sloužil sv. Method 
bratru svému mladSimu v pokoře jako 
slnžebnik a zvítězil nad nimi modlitbou, 
sv. Cyrill výmluvností svou, bratři rodné 
jako Mojžíš a Aaron. 
[Meth. Halabala. Kal. Movavan. 1885) 

Jiti Černý Karaájodje, náčelník po- 
vstání Srbův proti Turkům (zavražděn 
roku 1813), nenáviděl nádheru a slávu ; 
když moc jeho největší byla, podržel 
svůj prostý Sat, a jeho dcera chodila 
8 konvemi pro vodu, jako jiné dívky. 

(Banke.) 

Maria Maximiliana Hohemollerská, 
manželka Jáchyma z Jindřichova Hrad- 
ce, která před 200 lety žila, byla velmi 
pokorná, nad nikoho se nevynášela, 
majíc v srdci svém za to, že jest ze 
všech lidí nejhorší. Pokud žila v man- 
želství, ozdobovala se, řídíc se v tom 
vůlí tchyně své, náramky, drahokamy 
a jinými věcmi, jimiž se ženy okrašlují 
Když ovdověla a tchyně její zemřela, 
všecko to odložila a chodívala v plá- 
štíku vetchém, hlavu majíc pokrytou 
šatem plátěným. V takovémto oděvu 
kleěela jednou* Maximiliana v chrámu 
Páně na holé dlažbě; i dal jí jeden 
obuvník, který ji za žebra6ku měl, do 
ruky trojník. Maximiliana trojník při- 
jala a srdeěně poděkovala, když pak 
urozená dcera, která v lavici seděla, 
nad tím se horšila, že potupuje se její 
rod, poručila přísně matka dceři, aby 
mlčela a dodala: „Kéž bych k chudým 
Kristovým připočtena býti zasloužila!" 

(Balbin.) 

Jan z Jenšteina, od r. 1379 arci- 
biskup Pražský, pro cvik v pobožnosti 
a pokoře zavíral se v klášteřích roud- 
nickém a kartuzském u Prahy, kdež 
řeholnictvu při jídle slouží val Leckdy 
vyprosiv z kláštera kněze, sedl u jeho 
nohou a poslouchal slovo Boží ; vida 
však, an řeholník odcházeje úklonou 
bo ctí, klekl před ním. Od téhož kají- 
cího pána slyšel zpovědník upřímnou 
prosbiéku: „Velebný Otče, račtež mně 
před lidmi bez ostychu vykrákati hned, 
jak řeči nebo skutkem zaviním!" Mrá- 



ček smutku přistřel jeho tvář, když kdo 
pochvalou o něho zavadil 

(Drahé kameny.) 

Bl Petr Kanýzius, (naroz. v Belgii 
r. 1521) jesuita, jenž i v Praze blaho - 
dějné působil, tento miláček římských 
papežův i svatých Ignáce Lojoly, Fran- 
tiška Borgiáše, Karla Borromejského, 
Filipa Nerra, neŠtítil se domácích spro- 
stých prací; aby duše jeho v pokoře 
bohumilé trvala, poklízel frýburskou 
kollej chvoštištěm a cídil misky po 
bratrech. (Drahé kameny.) 

Kdežto si urození páni za velikou 
čest pokládali, byloli jim volno pro- 
mluviti s arcibiskupem Polockým sv. 
Josa fátem Kuncevičem (f 1623), poni- 
žoval se sám a dával se i s posledními 
služebníky svými anebo s venkovany 
do řeči. Kolikráte se rozhovořil s nimi, 
ani nepozoruje, jaký byl rozdíl mezi 
oběma Rád prý vyprávěl skromné po- 
čátky svého života. I divil se, kterak 
jej dobrotivý Hospodin z kupeckého 
učně a mládence povznesl milostí svou 
k životu řeholnímu, povýšil na kněze, 
až konečně i na biskupa 

(Ant. Rejzek. Sv. Josafat.) 

Svatý Norberty zakladatel řádu prae- 
monstrátského, patron český (f 1134), 
ustanoven byl roku 1126 za biskupa 
Děvínského. I vsedl Norbert na oslici 
a jel v průvodu dvou biskupů truchliv 
do Děvína. Zočiv sídlo své, slezl a pu- 
toval bos do města. Všed do hlavního 
chrámu sv. Maurice, vzýval z toho 
srdce Ducha svatého na pomoc a ode- 
vzdal sebe i stádo své v ochranu 
Krista Ježíše. {Drahé kameny.) 

Svatý Ota^ biskup Bamberský, apo- 
štol Pomořanům (f 1139), slavil vjezd 
svůj do Bamberku u největší pokoře 
bos. (Ben. Kulda. Církevní rok.) 

Svatý Sáva I., arcibiskup, patron 
srbský (f 1236 , ustanoven byv za 
vrchního opata, čím více ho jiní ctili, 
tím více se pokořoval. 

(Ben. Kulda. Církevní rok.) 

Leonard Sloňczewski., dr. theologie, 
biskup Kamenecký (f 1563), šlechtic 
z Mazovic, vstoupil do řádu měchoritův, 
kde z pokory vzdal se šlechtictví na- 
zval se dle rodiště Leonard z Vyšog- 
grodu . 

P. Martin Stredonius, slavný jesuita, 
Moravan (f 1649), byl tak pokorným, 



Pokonu 



633 



že bez odmlavy hrnce i náčiní stolní 
nmýval a knchaři sloaže čistil nádobí 
a topil v kamnech. Často jako žebrák 
přede dveřmi svůj prostý oběd pojedl. 
(Ferd. Menčík. Vlast 1889 ) 

Svatý Štěpán, král Uherský, spolu- 
patron český (f 1038), z pokory že- 
brákům nohy umýval. 

{Ben. Kulda. Cirkeoni rok.) 

Vácslav II, král Český (1282 — 
1305), vyznamenával se i neobyčejnou 
pokorou a říkával začasto : „Nejsem 
hoden slouti králem, leč pastuchou. 
(Blahovést. 1872) 

Jan Bedřich hrabě Waldšíein, od 
roku 1675 arcibiskup Pražský, jsa 
tuze pokorný, kladl sebe za nejmenšího 
všech lidí. {Drahé kamtny.) 

Sv Vojtěch, biskup (f 997), přišed 
do Čech r. 983 a zblíživ se ku Praze, 
ssedl 8 koně a modle se bos kráčel do 
města i do hlavního chrámu svého. Ač 
koliv urodil se byl bohat a krásen, 
přece nebažil po lahodách a rozkoŠech 
jiných, nežli které ze ctnosti, dobročin- 
nosti a nábožnosti plynou. Čím výše 
postaven byl, čím více se mu jiní ko- 
řili, tím pokorněji počínal sobě sám, 
i podnikal dobrovolně všeliké nelahody 
a svízele, aby se uchránil bujnosti a 
hrdosti mysli. 

{Fr. Palacký. Dfj. nár Česk.) 

Když sv. Vojtěch, patron náš český 
a od roku 982 druhý biskup Pražský 
(f 997), návštěvou u Německého císaře 
Oty III v Mohuči dlel: tu. když za 
noci v císařském paláci vŠe vůkol 
spalo, sbíral biskup náš zaprášenou a 
zamazanou obuv tak sluhů jak pánů a 
vycídiv ji, ukládal zase tam, kdež prvé 
stála. Dělal to pořád, až čihař věc naň 
pronesl. {Drahé kameny.) 

Sv. Vojtěch, biskup náš Pražský 
(t 997), vstoupiv r. 990 do kláštera 
sv. Benedikta na hoře Aventinské, ne- 
štítil se nižádné práce a obtíže, nýbrž 
vyžádal sobě na opatovi, aby směl vy- 
metati a čistiti kuchyni, vymývati ná 
dobí a snášeje vše, čehož by koliv bylo 
potřebí kuchařům, konati nejnižší úsluhy 
posledního mezi bratry. Nikdo z řehol- 
níkův netušil, že by byl bratr, jenžto 
druhým před svítáním vodu přinášíval 
k umývání a v poledne i u večer po- 
sluhovával u stolu, biskupem Praž- 



ským ; jediný opat věděl poněkud o pře- 
dešlém důstojenství a obdivoval hlubo- 
kou, nelíčenou pokoru Vojtěchovu 

(V. Štuk.) 

3. Měj: 

a) v živote. 

Arnošt z Pardubic, první arcibiskup 
Pražský (f 1364), aČ učeností nad 
jiné vynikal, přece vědomost ta ho ne- 
nadýmala. Onť zůstal ke všem, kdož 
s ním činiti měli, vždy vlídným a po- 
korným, chtěje všecky potěšiti sladkostí 
lásky. Proto také vycházívaje na hlavní 
síň s tváří přívětivou, se srdcem ještě 
pokornějším dával slyšení ochotně chu- 
dým zároveň jako bohatým. Činíval to 
stoje, jsa dobrotivý a tichý jako be- 
ránek, maje ruce i tvář mile spořá- 
danou. (Jas. Fabian.) 

Vácslav Beneš Třebizskýj kněz a 
slavný spisovatel český (f 1884 
v 35. roce věku svého), při všech 
svých výtečných vlastnostech byl až ku 
podivu skromný Nikomu nemohl ničeho 
odepříti a každého měl za takového 
poctivce, jakým byl sám. 

{Fr. Bílý. Osvěta 1884.) 

Svatý Bonifác (Dobroděj), arcibiskup 
apoštolský pro Litvany, mučennik 
(f 1008), takovou pokorou naplněn byl, 
že bos putoval do Říma, kdež vysvě- 
cen jest za arcibiskupa apoštolského. 
{Ben. Kulda. Cirkeimí rok.) 

Jiří Daničič, spisovatel srbský a 
professor y lyceu bělehradském (nar. 
r. 1825), jevil v celém obcování svém 
velikou skromnost, která vždy neklam- 
ným bývá příznakem pravého zahlou- 
báni do vědeckých prací a jasného vě- 
domí, v jakém poměru stoji člověk 
jednotlivec, třeba mezi svými vynikl 
sebe výše. {Konst. Jireček. Osvěta 1883.) 

Josef Dobrovský, kněz a historik 
český (t dne 6. ledna 1829 v Brně), 
měl pravou skromnost velkého ducha, 
který povědom sobě vyšších idei, dobře 
cítí. nedokonalost i nejvýtečnějšího díla 
svého. {Jak. Malý.) 

Jan Filipec, Hanák, od roku 1476 
biskup Velkovaradínský, arci jen svět- 
ský, stál u veliké přízni krále Uher- 
ského Matyáše, na přátely své mladosti 



634 



Pokora. 



nikdy nezapomínal, nevzdaluje se svých 
prostějovských spolužáků, kdež se na- 
rodil, i když byl již velikým pánem a 
hodnostářem katolické církve. 

(Zap. Čes. morav. Kron.) 

Vácslav Frost, první učitel a řiditel 
ústavu hluchoněmých v Praze (narozen 
r. 1814), byl znamenitý učitel vůbec a 
co v nejnovější době slavní paedago- 
gové za základy nové paedagog-iky po- 
kládají, provozoval Frost ve vší ti- 
chosti a skromnosti již před mnoha 
léty. 

Stanislav Hosius, kardinál, biskup 
Varminský (f 1579), byl skutečně ve- 
liký muž svého času v Polsku, ač vy- 
soké zastával úřady, zůstal vždy po- 
korný beze vší ctižádosti. (Eichhorn.) 

Kosmas, znamenitý náš spisovatel a 
učenec na slovo vzatý (f 1125). co 
kmet osmdesátiletý, učeností nad nej- 
větší část svých současníkův vynikající, 
a ve vysoké důstojnosti jako kanovník 
u sv. Víta v Praze postavený, skromně 
vždy o sobě mluvil. Již v předmluvě 
ke knize I. praví mistrovi Gervázovi, 
že mnohých věcí nevědomý jest. 

[Sborník Velehradský 1881.) 

Ignác Krasicki, znamenitý básník 
polský (f 1801), nepoznal pýchy, ani 
když v největších důstojnostech stál a 
přízně královské požíval. 

[Frant. Dmochovski.) 

Jan Kubíček, infulovaný kapitolní 
děkan a probošt v Českých Budějovi- 
cích, jenž roku 1889 slavil šedesáti- 
leté své kněžské jubileum, zůstal vždy 
přes výši nevšední důstojnosti, jen 
skromným, laskavým a nezištným ob- 
čanem. (Čech) 

František Peřina, spisovatel český 
(nar. 1844), byl velmi čilý duch, vzdě- 
laný a poctivý, avšak ve vŠem skromný, 
ač mnohé mladší na dráhu spisovatel- 
Btví uvedl. (^Fr. Brábek.) 

František Petřina, přírodozpytťc a 
professor výborný v Praze (f 1855). 
byl při vší své neobyčejné učenosti a 
všeobecné vážnosti velmi skromný a 
spanilomyslný. (Ant Rybička) 

Jakub Pontanus, učený jesuita v Mo- 
stě narozený (f 1626), při všeliké své 
učenosti byl muž nad míru skromný, 
mírný a přívětivý, protož býval také 



zhusta brán od mužů učených za smírce 
v jejich hádkách. (Ant. Rybička.) 

Dr. Jan Nep. Bais, generální vikář 
kapituly královéhradecké (f 1883), při 
vší povšechné učenosti a vzdělanosti 
byl muž nanejvýše skrovný a proto od 
veškerého kněžstva nejvřeleji milován. 
(Ferd. Čenský. Osvěta 1884.) 

Reginhard, od roku 1162 opat klá- 
štera sázavského, velkou pokorou a po- 
nížeností se vyznamenal, tak že, ač- 
koliv mezi bratřími, v důstojnosti byl 
první, v každém jednání si počínal 
jako poslední. (Pokrač. Kosmy.) 

Jan Vácslav Rozum, čes spisovatel 
a učitel na německé vyšší reálce v Praze 
(f 1858), byl jedním z nejhorlivějších 
a nejpilnějších dělníků na poli domácí 
literatury v době novější a při tom 
muž správný, skromný, pořádku mi- 
lovný. Šlechetný a vůbec milování hodný. 
{Ant. Rybička) 

František Rubeš, prostonárodní bás- 
ník český (f 1853), byl při vší své 
geniálnosti skromný a srdečný. 

(Ant. Rybička.) 

Jan RycTilovský, slavný kazatel če- 
ský a světící biskup v Praze (f 1811), 
stkvěl se neobyčejnou skromností 

(Ant. Rybička.) 

Josef Slavik, český Paganini (f 1833 
v Pešti v 27. roku svého věku), byl 
co umělec velmi skromný a nehonosný, 
nikdy nepronesl o cizím uměleckém vý- 
tvoru hanlivého úsudku. (Em. Meliš.) 

P Augustin Strobach, narozen v Ji- 
hla vi (f 1682), jesuita a missionář, 
jenž r. 1682 na ostrovech Mariánských 
podstoupil smrt mučennickou, byltě již 
co studující v konvikte jesuitském 
v Olomouci velmi pokorný. Roztomile 
obrážela se v obličeji jeho skromnost 
jako vsobená. Byltě mysli vždy úplně 
klidné, čela vždy veselého, v mluvení 
krotký, ve vŠem jednání nejvyšší sluš- 
nosti bedlivý; nikomu obtížen, ke všem 
lásky blíženské službám ochoten ; k sobě 
toliko přísným, ale v přísnostech také 
pokynů představených poslušen 

(Mat. Procházka, Missie jesuit.) 

Jan Šaníl, český básník a právník 
a i český poslanec (f 1858), byl muž 
velmi skromný, pilný, tichý, vůbec mi- 
lování hodný, nad to upřímný přítel 
jazyka a národnosti české. 

(Ant. Rybička.) 



Pokora. Pokrytství. 



635 



František Jaroslav Vacek Kamenický^ i 
děkan v Blovicích a slavný básník náš 
(7 1869), vynikal přemnohými před- 
nostmi a při tom byl pokorný a skromný, 
pln lásky a dobroty k bližníma i k ce- 
lému světu. (Jos. Zd. Raušar.) 

Vikíorin Kornelius ze Všehrd, práv- 
ník a spisovatel český (f ló21), byl 
muž rozšafný, rázný, šlechetný a při 
tom skromný. (Ant. Rybička.^ 

Stanislav Vydra, znamenitý professor 
a učitel náš (f 1804), byl muž tak 
skromný a pokorný, všelikého sebe 
přeceňování a nedoukům obyčejného 
nadýmání se tak naskrze vzdálený, že 
mnozí cizinci, kteří doma i zde toli- 
keré chvály o něm byli čítali a slý 
chali, sejdunce se s ním osobně, téměř 
ani tomu věřiti nechtěli, že by to byl 
týž muž, o němž tehdáž vůbec pověst 
šla že jest chloubou a ozdobou univer- 
sity pražské. j 
(Ant. Rybička. Čas. Mus. král. Čes. 1870.) 

Josef Zvonař, výtečný hudební skla- 
datel český (f 18G5), byl skromný 
velmi a tichý. 

Bedřich e Žerotina^ pán na Moravě 
(f 1598), byl jelen z nejrozšafnějších 
státníků a nejstatečnějších válečníků a 
vůbec jedním z nejvzácnějších pánů 
svého času a při tom všem velmi 
skromný {Ant. Rybička.) , 



b) Měj i v smrti! 
viz i: „Smrt 2 b!'* 

Když císař Rakouský J'iyse/" J/. (1780 
— 1790) před svou smrtí se chtěl dáti 
zaopatřiti, otázali se ho, koho mají 
k němu povolati. „Koho jiného," od- 
větil, ,než domácího faráře, jsemť 
a Boha tolik, jako každý jioý člověk." 

{Herbsta pf.) 

Břetislav 7/., kníže Český (1092 — 
1100), byv úkladně zabit nejspíše od 
Vrš »vcův, pohřben byl dle přání svého 
poQze na obecném hřbitově kolem 
chrámu sv. Víta na hradě pražském, 
nikoliv v hrobce knížecí. (Déj. česk) 

Vácslav II., král Český (1283— 
1305), cítě, že se konec života jeho 
blíží, povolal k sobě Konráda, opata 
Zbraslavského a mluvil k němu takto : 
, Prosím tě, milý opate, který jsi jako 
duše mé polovice, jakmile z toho světa 
sejdu, oblec tělo mé v kápi řádu svého 
cisterciánského a v tom místě, kde se 
mnichové pochovávají, také mne po- 
chovej ! Pakli se tobě zdá, že toho 
nejsem hoden, polož mne na sprostší 
místo, i třeba někde pod okapem, to- 
liko v ohradě kláštera zbraslavského, 
jen za to tě prosím, neb já jistě znám, 
že nejsem hoden pro své hříchy mezi 
dobrými křesťany pohřben býti " 

{Petr Zbraslavský.) 



Pokrj^tství. 



1. Přetvařuje se, aby jiuému 
i uškodilo; jest hanebné. 

K Abrahamovi a Santa Clara^ pro- 
slulému dvorníma kazateli ve Vídni 
(7 1709), přišla jedna pobožnůstkářská 
paní a pravila vzdychajíc a stavíc se 
svatou: „Ach, velebný otče, jsem nej- 
větší hříšnice na světě I** a zůstala 
skřivená státi, očekávajíc, že Abraham 
jeji pokoru chváliti bude. Ale Abraham, 
dobrý znatel lidi, dal ji za pravdu a 
napomínal, aby hříšný život zanechala 
a opravdu se polepšila. A hle, nyní 
zmizela u paní pokora a rozhořčena 
tázala se, kdo může o ní něco špat- 
ného říci. (Scherer. Exmp. Lex) 



Roku 1355 nalézal se císař a král 
náš Karel IV. v Pise. Tu povstalo 
spiknuti tamtéž, jehož hlavou byl Fran- 
tišek Gamhacurta. A tento náčelník 
radil pokrytecky Karlovi, aby vojsko 
své propustil, že se nemá čeho báti. 
I zavítal Karel do Pisy jen s komon- 
stvem v 1200 koních. A tu náhle 
v noci z 20. na 21. květen vypukl 
oheň v radním domě, v kterém císař 
8 císařovnou přebýval. A jen takořka 
zázračným způsobem císař zachráněn 
jest na životě s císařovnou udatnosti 
Čechův, jichž však přece přes 150 lidí 
padlo. {Beneé z WeitmiU.) 

Pan Florian Grisbtck z Grisbachu, 
statni ministr Ferdinanda I. (1526 — 



636 



Pokrytství. 



1564), ve veřejném politickém životě 
byl před králem horlivým katolíkem a 
potlačovatelem protestantů, avšak na 
Četných panstvích svých v Cechách, 
jež si zde shr(»máždil, byv dříve chůd, 
usazoval predikanty protestantské a 
jich i hájil. 

(Dr. Borový. Jednání konsistor. utrakv.) 

R. 1537 nastoupila v Rusku po smrti 
svého manžela vládu velkokněžna He 
léna ve jménu nezletilého syna svého. 
I dala jménem svého syna dva bratry 
svého manžela a ujce synova, zavraž- 
diti a mnohé bojary potupila. Všemoc- 
ným v říši byl její miláček Telepněv. 
Při tom stavěla se pobožnou a začasto 
s mladým velkovévodou navštěvovala 
kláštery a konala časté pouti, čímž 
zastříti chtěla své nepravosti. I byla 
všeobecně nenáviděna a zemřela již 
r. 1538 v nejlepším věku, byvši nej- 
spíše otrávena. (Herberstein Comment.) 

Ivan IV. Vasilejivič, Ukrutný, car 
Ruský (1534-1584), byl ukrutník nej- 
ohavnější a právem si zasloužil jména 
Hrozného. Při své ukrutnosti stavěl se 
vskutku pokrytecký velmi zbožným a 
začasto na službách Božích podílu bral 
a kláštery navštěvoval. 

{Arn. Herrmann. Dej. říše Buské.) 

Roku 1472 do dvou let po smrti 
otce svého Jiřiho z Poděbrady krále 
Českého, rozhodného kaliŠníka, přijati 
byli všickni tři synové jeho do lůna 
římské církve. Však toto přestoupení 
královských synův dlouho v Čechách 
bylo tajeno, aby u kališníkův oblíbe- 
nosti neztratili. 

{Fr. Palacký. Děj. nár, Česk.) 

Paganus, vládce Bulharský od r. 764. 
vybral se příčinou zjednání míru s Řeky 
sám s bojary svými do Carhradu. Cisaí 
Konstantin, smířiv se s ním na oko, 
opravdu pak vypravil se s branným | 
lidem do Bulhar a z počátku až k řece í 
Tyči se prodral ; než zde nenadálým ; 
strachem pojat jsa, náhle nazpět ucouvnul. 
{Pav. Šafařík. Slov. Starozit.) 

Ladislav nastoupil roku 1453 mlá- 
denečkem jsa sotva čtrnáctiletým, 
vládu v Čechách, nemoha pro věk pro- 
vozovati všude své vůle, protivnostmi 
tužil se v sobectví a prospíval v po- 
krývání a přetvařování se až k oše- 
metnosti. {Fr. Palacký. Bfj. nár. Česk.) 

Leopold, vojvoda Rakouský, myslil 



si, že něčeho pro sebe uloví, když se 
k protipapeži Klimentovi VII. přikloní, 
nechtěje si to při tom přece také s krá- 
lem Českým Vácslavem IV. (1378— 
1419) zkaziti, jenž se držel papeže 
Urbana VI. Dlouhý čas sloužil oběma 
stranám a to velmi chytře a opatrně. 
{Zap. čes. mor. Kr.) 

Po neblahé bitvě na Bílé Hoře 
(8. listopadu 1620), když přísný soud 
nad provinilci v Čechách u vědomost 
přišel, propustil kníže Lichtenštein, aby 
rozjitření v zemi uchlácholil, mnohé 
osoby i z vazby vyšetřovací, a tím po- 
silnil u mnohých napotom odpravených 
naději v lepší budoucnost. 

(Ant. Gindely. Děj. č. povst. 1. 1618.) 

Roku 1341 stavěla se Markéta Hu- 
hatá^ střežena jsouc na hradě Tyrolu, 
k svému manželu Janu Jindřichu, synu 
krále Českého Jana Lucemburského, 
tak jako by svého provinění, státi se 
chotí syna císařova, litovala a ničeho 
více proti němu neobmýšlela. Tím se 
dal Jan Jindřich přelstíti, tak že jí 
věřil a předešlé svobody zase popřál. 
Jakmile však bratr jeho Karel z Tyrol 
do Itálie vytáhl, tuť Markéta zase s cí- 
sařem Ludvíkem hojně vyjednávati po- 
čala A tu v říjnu ošemetnice manžela 
svého Jana Jindřicha od sebe zapudila 
a s Ludvíkem Braniborským, synem 
císařovým, se dala oddati. (Bej. česk.) 

Matyáš^ král Uherský, chtěl již 
r. 1466 proti králi Českému Jiřímu 
z Poděbrad nepřátelsky na Moravu 
vtrhnouti Avšak Tarci vpadli u veliké 
síle do Sedmihradska a do poledních 
Uher, do 40 tisíc křesťanův do otro- 
ctví odvedli, a král Matyáš musel do 
Budína pospíchati. Odložil tedy na pří- 
hodnější čas provedení svých tajných 
úmyslův a činil se králi Jiřímu na oko 
ještě dále přítelem. 

(Fr. Palacký. Déj. nár. Česk.) 

Mail/ liš, král Uherský toužil po tom, 
aby byl zvolen od odbojné katolické 
šlechty české pod Zdeňkem ze Štern- 
berka za krále Českého proti Jiřímu 
z Poděbrad (1458-1471). Ač jeho 
návodem zpronevěřilá šlechta česká 
dne 12 dabna 1469 se na tom již 
usnesla Matyáše za krále Českého zvo- 
liti a vskutku již i zvolila, zdráhal se 
král Matyáš, jenž v Olomouci byl pří- 
tomen, na oko, aby tím jistěji dosáhl, 



Pokrjtství. 



637 



čehož jeho vládychtivá mysl již dávno 
si přála. <Déj. česk) 

Matyáš, král Uherský (f dne 6. dnbna 
1490), byl pokrytcem, jakých svět na 
královských trůnech málo kdy viděl 
(Fr. Palacký. Dij. nár. Česk.) 

Petr Veliký, car Rnský (f 1725), 
chtěje býti pokládán za evropského 
panovníka a ne barbara asijského, 
ukazoval před Evropoo náklonnost ke 
katolické církvi, ano stavěl se, jako 
by celé Rusko s Římem spojiti chtěl. 
Ale tak činil pouze z příčin politických, 
jsa nejurputnějším a nejukrutnějším ne- 
přítelem unie. Chtěje Poláky ukonejšiti, 
začal vyjednávati s apoštolskou Stolici, 
jako by s ní veškerou říši sjednotiti 
chtěl, ale mezi tím dal papeže v Moskvě 
ve fraškách zneuctívati. 

{Fr. KryHůfek. Čas. kat. duch. 188S.) 

Roku 1275 a 1276 povstali přemnozí 
nepřátelé krále Českého Přemysla Ota- 
kara II. proti němu návodem a pod- 
porou Německého císaře, hraběte Ru 
dolfa z Habsburku. Přemysl potrestal 
arcibiskupa Salzburského, učiniv mu 
škod na 40.000 hřiven stříbra. Toho 
se ovšem všickni odbojníci ulekli ; všickni 
se dali jako na pokání, i osvědčovali 
jeden přes druhého že jsou věrnými 
poddanými krále Přemysla. A tu se 
domníval Přemysl, že nepřátelské kva 
šeni v těch zemích již se utišilo ; avšak 
zmýlil se. Oddanost zrádných nepřátel 
jeho byla jenom přetvářka, oni chtěli 
nyní jenom času vyčkati, aby se po- 
zději tím zuřivěji proti němu zdvihli 
{Zap. Česk. mor. Kron.) 

Boreé z Eiesenburka po dvacetileté 
věrnosti králi Českému Přemyslu Ota- 
karovi II., opustil vlast a přeběhl 
roku 1273 k nově zvolenému císaři, 
hraběti Rudolfu z Habsburku, kterýž 
zrádce milostivě přijal a pochvalami 
obsypal. BoreS vzav naučení od Ru- 
dolfa, potom na svůj hrad Osek čili 
Riesenberk se vrátil, naproti králi 
Přemyslovi věrným a oddaným se 
stavěl, aby tak mohl pod rukou tím 
bezpečněji zkázu jeho připravovati. 

(Déj. česk.) 

Roku 1447 psal sám Prokop z Rab- 
Šteina důvěrně pánu Oldřichovi z Ro- 
senberka, kterak od nejpřednějších kar- 
dinálův musel slyšeti výčitky, že to 
jest proti veřejné mravnosti a kterak 



to duše v nebezpečenství uvádí, že pan 
Rosenberk veřejně pro Rokycanu, pod- 
tají proti němu mluví a píše. 

(Fr. P.ilacký. Dfij. nár. Česk.) 

Sigmund., král Německý i Uherský, 
uměje se výborně přetvařovati, s bra- 
trem svým Vácslavem, králem Českým, 
z února 1394 bratrskou a přátelskou 
smlouvu uzavřel, v níž mu i nástupní* 
ctví na uherský trůn přislíbil, zároveň 
však také s českými pány se nmlouval, 
jakým způsobem by se rad a krále 
Vácslava mohla odstraniti a vši moci 
zbaviti. {Děj. česk.) 

Když mistr Jan Rokycana od sněmu 
českého za arcibiskupa zvolen jest a 
císař Sigmund (1436 — 1437) požádán 
jest, aby se o to postaral, aby Roky- 
cana a druzi volení biskupové od pa- 
pežské Stolice a od sboru basilejského 
potvrzeni byli. pravil Sigmund dne 
16. září 1436 k legátům důvěrně, řka, 
že sice musí za Rokycanu dáti sboru 
psaní přímluvné, avšak že sboru basi- 
lejskému radí, aby Rokycana nepotvr- 
zoval a zároveň jemu také naprosto 
neodpíral, alebrž tu věc za dobrými 
příčinami odkládal! 

{Fr. Palacký. Vij. nár. Česk) 

Král Sigmund, snaže se, aby jej Ce- 
chové za krále přijali, dal je r. 1431 
do Basileje ke sboru církevnímu zváti 
a zároveň v Německu děsnou křížovou 
válku proti nim strojil, myslil si totiž, 
nepovede-li ho k cíli válka, učiní to 
mírnou cestou koncilium. (Dj. čes.) 

R. 1610 a sice již na počátku ob- 
držel císař a král Český Rudolf U. 
(1576 1611) z Rakous písemná a ústní 
osvědčení oddanosti, v nichž projevo- 
vána příchylnost protestantů rakouských 
Projevy takové byly však pouhým 
úkladem Gotharda ze Stahrenberku, 
kterýž pracoval nejen proti Matyášovi 
a Rudolfovi, nýbrž v tom směru a 
smyslu, aby rod Habsburský zbavil pan- 
ství nad Rakousy. (A. Gindely.) 

Roku 1608 stavové Češti na sněmu 
českém žádali císaře a krále Českého 
Rudolfa II. za svobodu ve vyznání ná- 
boženství. A když jim to císař odmítl, 
poslali k němu dupliku, čili odpověď 
druhou. V té písemnosti výslovně pro- 
hlásili stavové, že bylo osočení u císaře 
od udavačů, jakoby se nepřidržovali 
viry pravé (pod obojí neb jednou), oni 



638 



Pokrytství. 



pak že se hlásí k víře pod obojí. Sta- 
vové tedy (protestantští) vždy ještě po- 
krytecky se vydávali za přívržence víry 
pod obojí, katolické, kteroužto vírou 
však se nevyrozumí vála ani víra pro- 
testantská, ani bratrská. (Ant. Gindely.) 
Stavové Češti t j. vůdcové jejich tvá- 
řili se proti nejvyššímu purkrabímu a 
velmistru křížovníků, jakoby nifieho ne- 
měli proti vládě královské, proti ostat- 
ním raístodržícím a neopomenuli po- 
každé opakovati a se stavěti, jakoby 
nepodnikali ničeho proti králi, avšak 
shození místodržících Martinice a Sla- 
vaty dne 23. května 1618 z oken a 
další kroky stavovské měly takový ráz, 
že svědčily o skutečné nebojatnosti ke 
králi, o skutečné vzpouře, k níž vý- 
jevy v kanceláři české byly bouřlivým 
a skutečným počátkem. (Ant Gindely.) 

Roku 1618 povstali stavové Čeští proti 
císaři a králi Matyášovi a pronásledo- 
vali i katolíky. A tu musíme se diviti, 
že popírali direktoři všeliké příkoří ka- 
tolíkům, kdežto přece známy byly již 
mnohé důkazy o uásiluíctví proti kato- 
líkům. A hotovou licomérností nazvati 
musíme tvrzení direktorů, že jsou a až 
do smrti zůstanou zrovna jako Plzeň- 
ští poslušnými a věrnými poddanými 
císaře ; nebo tou dobou vojska stavov- 
ská již potírala armáda císařskou, která 
tu poslušnost a věrnost měla v Čechách 
zjednati. A takováto přetvářka naproti 
falešným a ziskuchtivým sousedům kní- 
žeti Bavorskému a kurfiřtu Saskému 
málo prospěla. >Ant. Gindely.) 

Při povstání stavů Českých proti cí- 
saři a králi Matyáši r. 1618 namlou- 
valo se lidu, že porušeny byly svobody 
náboženské, jmenovitě majestát Eudol- 
fův, při^ tom však ten lid utiskován byl 
od stavů po svobodě toužících a za ni 
bojujících zrovna tak nemilosrdně, jako 
když v Cechách vládli místodržitelové 
Matyášovi. (j^nt. Gindely.) 

Léta 988. Přihodilo se, že Strach- 
kvas, bratr knížete Boleslava milosti- 
vého, ten, na jehožto křtinkách sv. Vá- 
clav skrze bratra svého ukrutného Bo- 
leslava zamordován, z Řezná přišel do 
Prahy, o jehožto příští biskup Vojtěch 
když zvěděl, tajně jeho k sobě povolav, 
jeho žádal, aby biskupem Pražským se ! 
stal, že ho spíše Čechové co bratra 
knížete poslouchati budou, sám pak že i 



půjde do Říma do kláštera. Avšak 
Strachkvas biskupskú berlu na zemi 
hněvivě povrhl a lstivě se vymlouval, 
že co mnich světu odumřel. Vojtěch pak 
jsa plný milosti Ducha sv., jinačejší 
úmysl Strachkvasův znaje, řekl: „Věř, 
bratře, čehož nyní, dobře a pořádně 
učiniti moha, nechceš, potom s velkým 
svým zlým učiníš". (A slova ta se po- 
zději vskutku vyplnila) 

(Hájek. Kronika česká.) 
Na sněmu v Praze o suchých dnech 
postních od 24. do 27. února 1467 ujav 
se i král Jiří slova, stěžoval si mezi 
jiným i na ^^Zdmka ze Šternberka, že 
když tuto v Cechách mírně s ním vy- 
jednával, tímtéž časem Zdeněk čtyři 
posly do Říma vypravil, aby papeže 
proti králi popouzeli. 

(JFV. Palacký Děj. nár. Česk.) 

Zdeněk Konopištský ze Šternberka, 
zavázal se r. 1467 legátovi papežskému 
Rudolfovi již napřed, že vyjednávání 
s králem Českým Jiřím prodlouží, ač- 
koliv tázán veřejně od plnomocníkův 
královských, zdali míní pro víru sta- 
věti se proti králi, odepřel, pravě, že 
to není věc jeho, než papežova, jemu 
že jde o svobody zemské. 

(W. Wl. Tomek. Děj. m. Pr.) 

Vácslav J, král Český, když r. 1249 
rakouský hrabě Ota Znojma se zmoc- 
nil, kteréž patřilo kraleviči Přemyslu 
Otakarovi, umínil si, že slova dvakráte 
daného synu svému držeti nebude ; první 
smlouvou měl Přemysl Otakar v Če- 
chách i na Moravě vládnouti; druhou 
pak smlouvou měli se oba dva o pano- 
vání děliti. I zmocnil se Vácslav Prahy 
a slavným způsobem do Prahy vjel a 
v klášteře sestry sv bl. Anežky u sv. 
Františka se ubytoval. (Dy. česk.) 

Pan Závise z Falkenšteina, nejvyšší 
hofmistr krále Českého Vácslava II j 
upadnuv po smrti manželky své Kun- 
huty v nemilost, sám se liřadu svého 
vzdal a roku 1287 s Jitkou, nejmladší 
sestrou Uherského krále Ladislava IV. 
oženil a žil v odloučenosti na statcích 
svých. A Závise, spoléhaje na slib krá- 
lův, že Ješkovi. synu, kteréhož s Kun- 
hutou splodil, dá nějakou krajinu na 
Moravě, mýlil se velmi, spoléhaje na 
nezměrnou přízeň královu, kdežto mladý 
král přívětivě k němu se stavě, v srdci 
však již úplnou nenávist k Záviši cho- 



Pokrytství. Pokušení. 



639 



val a vskutku pana Závise roku 1288 1 
uvrhl do vězení do Bílé věže a r. 1290 | 
pod Hlubokou ho dal stíti. {Děj. čes.) \ 
Jan Vladislav, car Bulharský, pří i 
vrženec bludů bogomilců, hledal bez- 
životí příbuzného svého sv. Vladimíra, 
krále Ďalmatsko- chorvatského a poslal 
pro něj posly s křížem zlatým. Vla- 
dimír vzkázal caru, že jen s křížem 
dřevěným k němu přijde, ježto Kristus 
na dřevěném kříži zemřel, má li víru 
pravou. Vladislav tvářil se býti kato- 
líkem před dvěma biskupy a před mni- 
chem a poslal je s křižem dřevěným 
pro Vladimíra, jenž kleče políbil kříž 
a uschovav ho za ňadry odešel s nimi 
k carovi a sfat jest od zrádného Jana 
Vladislava dne 22. května 1015. 

[Ben Kulda Církevní rok.) 

2. Varuj se ho, nenáviď! 

Joachim Lipovsíý z Lipovce řídil se 
dle hesla svého (1599j : 



Co jest do člověka přívětivého, 
když v něm není srdce upřímného. 
{Ferd. Mikovec Čas. Mus kr. Čes. 1856.) 

Valeyitin Vodník, básník a dějepisec 
slovinský, františkán (f 1819), byl 
muž velmi přímý, nepřítel všeliké pře- 
tvářky a obojetnosti. (Ant. Eybička) 

Vincenc Zahradník, kněz katolický 
a spisovatel (f r. 1836 v 46 roce věku 
svého) byl prost všelikého lichého po- 
božnůstkářstvi a přetvařování i pře- 
pjatého zelotstvi a tudíž nestíhal a ne- 
kaceřoval těch, kdož byli jiného smý- 
šlení. {Ant. Bybička ) 

Alois Josef II, svobodný pán ze 
Schrenků, arcibiskup Pražský (1838 — 
1849), ponhé zevnitřní pobožnůstkářstvi 
nemiloval 

(Klim Borový. Déj. arcid Praž.) 

Jan Žiéka, slavný vojevůdce náš, 
(■{• 1424) nenáviděl velmi pokrytce a 
stíhal je všude stejnou ukrutností bez 
milosrdenství. (Zap. Č. m. Kr.) 



Pokušení. 



1. Každý jest mu podroben. 

Sv. Ivan, poustevník a patron náš 
český (f za knížete Českého Bořivoje 
871 — 894), ač v samotě v jeskyni přes 
40 roků žil, tuhý boj s rozmanitými 
pokušeními podstoupiti musel, kterýchž 
mu ďábel závistivé nastražil. 

(H. J. Karlik. Živ Svat) 

Svatá Pětka, Srbka, panna trnovská 
(žila v XIII. století). Choti nebeskému 
toliko Kristu Ježiši žádala si na pouští 
se líbiti a proto i neohroženě snášela 
a přemáhala častá pokušení zloducha. 
(Ben. Kulda. Církevní rok.) 

2. Odoláš mu: 

a) modlitbou. 

Blahoslavený Isaiáš Boner, Polák, 
poustevník, augustinián v XIV. století, 
modlitbou, postem a káráním těla, zvlá- 
ště pak vroucím vzýváním blahoslavené 
Marie Panny přemáhal krutá pokušení 
zloducha. (Ben. Kulda. Církevní rok.) 



Svatý Nestor, nejstarší známý děje- 
pisec ] uský a slovanský vůbec, jenž psal 
jazykem národním, (f 1115), byl nejen 
vědecky vydělán, ale i ctnostmi ozdo- 
ben. Bylť jeden z těch. jichžto modlit- 
bou mnich Athansus zbaven byl hroz- 
ného pokušeni 

(Ben. Kulda. Církevní rok.) 

Ctihodný Martin Středa, jesuita, Mo- 
ravan (f 1649), povždy měl Pána 
Boha, všady přítomného a vševědoucího 
na mysli, A to na Pána Boha pamato- 
váni bylo mu pavezou proti střelám 
pokušitelův a mečem, kterým je hubil. 
{Drahé kameny.) 

Hylas, otec sv. Vita, patrona českého, 
mnčeníka (f 303), jsa pohanem, po- 
koušel synáčka ďábelským způsobem. 
Připravil mu totiž rozličné rozkoše a 
veselí a zřídil, aby bujné děvky před 
očima jeho rozličné tance prováděly a 
tělesnost jeho dráždily ; ale sv. mučen- 
ník zavřev oči, modlil se a nestydatá 
ženská, která ho měla svésti, konečně 
vyznala, že není možná. 

{J. Bílý. Legenda ) 



640 



PokuéeDÍ. Polepšení se. 



b) Mrtvením se, 
,Mrtvení !« 



VIZ 



o) Odporem. 

Ctihodný Djurdj (Jiří), vladař Srb- 

ský (t 1516), panenské čistoty vážil 

sobě tou měrou, že statečné odolal dceři 

císařově, kteráž krásného jinocha svésti 

chtěla k hříchu. 

(Ben. Kulda. Cirkeoni rok.) 

Car Bulharský Jan Alexandr (1331 
—1365) častými posly vyzýval krále 
Srbského Stepána Dušana i Helenu, 
sestru svou, ať řeckého vzdorocísaře 
uvězní neb usmrtí tím že by císařství 
Byzantinské spojeným Srbům a Bulha- 
rům přesnadně padlo do rukou. Ale 
Du^an i manželka jeho bezbožný ten 
úmysl od sebe odmítali, nechtíce koři- 
stiti z neStěstí hosta a chráněnce svého. 
(Konst. Jireček. Děj. nár. Bulh.) 

Sv. Kazimíra, kralevice polského 
(f 1483), sváděli začasto marní dvora - 
nínové ke hříchu a radovánkám svět- 
ským, avšak zbožný jinoch vždy poku- 
šení Šťastně odolal, říkaje, že raději 
chce zemříti, nežli aby k ohavné a 
krátké rozkoši svolil. (/. Bílý. Legenda) 

Sv. Josafat Kuncevič, mučenník, apo- 
štol Eusinů (f 1623), vzdav se obchodu 
k němuž ho rodiče jeho určili, vstoupil 
ve Vilně do kláštera a dostal jméno 
Josafat. A tu rozkolníci sváděli Josa- 
fata, aby od unie (spojení s Eímem) 
odpadl. Avšak všechna svůdná slova, 
aby jej po sobě potáhli, byla marnými. 
(Fr. Kryštůfek.) 

Bedřich, kurfiřt Falcký, přemlouval 
r. 1618 Maximiliana Bavorského, aby 
se ucházel o korunu německou proti 



Ferdinandovi II, králi Českému (1620 
— 1635), a ukazoval mu i psaní od 
krále Anglického Jakuba I., v němž 
tento projevoval nad tím radost Než 
Maximilian ničím nedal se másti, za- 
mítal co nejurčitěji všecky návrhy a 
prohlásil, že nebude rodu Habsburskému 
koruny německé záviděti. Bedřich tedy 
odejel s nepořízenou. (Ant. Gindely ) 

Svatý Mojžíš, komorník knížete Bul- 
harského Borisa později mnich kyjevský 
(f 1064), upadl nejprv v zajetí polské 
a pak prodán jisté vznešené paní za 
otroka. Vdova ta zahořela vášnivou 
láskou k Mojžíšovi krásnému a kde co 
vynakládala, aby sobě získala náklon- 
nosti jeho. I manželství nabízela jemu. 
Ale Mojžíš opovrhoval jejím lichocením 
a hněvem povstalým z toho, že si jí 
nevšímal. {Ben. Kulda. Církevní roh.) 

Když Josef Velamin EutsM, metro- 
polita Eusinů ve Vilně (1617—1637), 
studoval v Praze, pozván byl na spo- 
lečnou zábavu u jistého přítele. Už je 
půlnoc a vše se bére ke konci: chce 
se rozloučiti s přáteli. Ale tu se blíží 
k němu vyzdobená kráska, koříc se a 
lichotíc, a když se s ní obírati nechtěl, 
sama se naň dotíravě dere. V rozpacích 
postaven hodný jinoch sahá po své 
zbrani a hrozí jí na místě zkoliti, jest- 
liže mu okamžitě odtud nepůjde. Vi- 
douc, že nic nepořídí vytratí se. Než 
i sourodáci jeho prostopášní ustáli ve 
smíchu a zpěvu a dalším hejření, sly- 
šíce, jak perné pravdy jim tu Eutski 
ve svém rozhorlení vtlouká do hlavy 
i do srdce, že se prese vši nestydatost 
nad sebou hanbili; načež odešel, aby 
jich nikdy více neuzřel. 

{Ant. Bej sek. Sv. Josafat.) 



Polepšení se. 



Konej záhy, alespoň v poslední 
hodince ! 

Boleslavi., Ukrut^ý, kníže Český (936 
— 967) zabiv bratra svého sv. Vácslava, 
zpamatoval se brzy z nešlechetnosti skutku 
svého, řka: „Zhřešil jsem a hřích svůj 
i nepravosti své já vím," A proto syna 
svého ve dnech oné vraždy narozeného 



nazval Strachkvasem, obětoval jej Bohu 
a dal na kněžství později posvětiti. 
I veřejně ze svého provinění, když byl 
tělo sv. bratra do kostela sv. Víta na 
hrad pražský přenésti dal, před celým 
národem se vyznal a napotom i v duchu 
sv. Vácslava vládl. (D^. čes.) 

Boleslav II., král Polský, příjmím 
Hrozný (f 1081), dopouštěl se haneb- 



Polepšení se. 



641 



ných ba i nepřirozených chlípných sknt- 
knv a i sv. Stanislava, bisknpa Kra- 
kovského, že hu napomenul a klatba 
církevní nad ním vyřknnl, zavraždil 
r. 1079. Po vraždě, kterouž spáchal 
u oltáře, utekl do Uher ku králi Ladi- 
slavovi. Než osten svědomí nedal mu 
ani zde pokoje a proto obléknuv cha- 
trný poutničky oděv a s jedním toliko 
sluhou nastoupil cestu do Říma. PřiSed 
do Korutan, zastavil se v benediktin- 
ském klášteře, jménem Ossiach, aby 
u dveří o chléb žebral. A pak žádal, 
aby přijat byl do kláštera. I vyhoveno 
žádosti jeho. A tu se zdržoval 7 let, 
konaje nejnižší práce a snášeje všeliké 
ústrky, až dostavila se smrt A tu vy- 
znav se přede všemi bratřimi ze svých 
hanebností a vraždy, smířen s Bohem 
vypustil duši svou. 

(Škola B Srdce Páné 1875.) 

Dne 10. července r, 1341 tři dni 
před svatbou s Kazimírem, králem Pol- 
ským, zemřela Markéta, dcera krále 
Českého Jana Lucemburského v Praze. 
Smrt milované dcery považoval král 
Jan bezpochyby sám za trest Boží, 
i skroušen jest duch jeho ještě více, 
nežli pro jeho úplné oslepnutí. Proto 
založil klášter kartouský na Smíchově, 
dal základ k novému chrámu sv. Víta 
na hradě pražském, jemuž vykázal de- 
sátek přijmu královských ze všech stří- 
brných hor v Čechách. {Dq. čes.) 

Jan Švábský, jenž roku 1308 strýce 
svého císaře Albrechta zavraždil, po 
přeslici poslední Přemyslovec a od po- 
tomstva jménem Parricida t. j. strýco- 
bíjce potupený, litoval pak svého veli- 
kého hříchu a bloudě nestále sem tam 
po světě, potom do Aviňonu k papeži 
dojel žádaje, aby mu pokání uložil a 
rozhřešení dal Papež nechtěl jej před 
sebe předpustiti, pověděv. že náleží, 
aby vražedník císařův od císaře souzen 
byl. Toho času byl již Jindřich Vil. 
Luxenburský císařem a právě v Itálii 
v městě Pisy se zdržoval. Přijda k němu 
Jan do Pisy. obdržel rozkaz od něho, 
aby se dal do kláštera a vezma na se 
řeholi sv. Augustina, v ní do smrti aby 
pokání činil. Neodepřel tomu nešťastný 
kníže a vstoupiv v Pise do kláštera, 
v něm také kajícně mladý život svůj 
již roku 1313 dokonal. 

{Záp. Čes. m Kron.) 

SbírkA hlst. pHkL 



Bl. Edmund Kampian, Angličan, je- 
suita, mučenník (f 1581), jenž i v Praze 
blahodějně působil, dal se nejprv svésti, 
že se dal vysvětiti na anglikánského 
diákona. Když pak věrný jeho přítel 
rozumnou domluvou oči mu otevřel, vy- 
hledal si kněze katolického a učinil 
před 2 svědky vyznamenáni sv. kato- 
lické víry a vyznal se ze svých hříchů. 
(Ant. Rejzek. Jeho život.) 

Roku 1150 dne 13. prosince umřel 
Přemyslovec Konrád III, kníže Zno- 
jemský. Přemnohých nezbedností a ná- 
silnictvi dopustil ^ se kníže ten jak na 
Moravě tak i v Cechách. Zdá se, že ku 
konci života svého skutků svých přece 
litoval, nebot rozmnoživ nadání bene- 
diktinského kláštera v Třebíči, byl tím 
vedle svého otce Litolta Znojemského, 
spoluzakladatele toho kláštera, pochován. 

(Děj. čes.) 

Kunrat, arcibiskup Pražský, byv 
z počátku horlivým husitou, posléze 
stal se ku konci nétnéně horlivým ka- 
tolíkem. fFr. Palacký Dej. nár. Česk.) 

Roku 1339 chtěl Jan Lucemburský, 
král Český, knížete Mikuláše Opav- 
ského za rozličné přečiny přísně po- 
trestati a s vojskem byl již v Olomouci. 
Tu na radu markhraběte Karla Mikuláfi 
sám do Olomouce přijel, králi se po- 
kořil, za odpuštění prosil, chyby své 
napraviti slíbil a tak zase královy mi- 
losti došel. Musel však králi velikou 
pokutu na penězích složiti a některá 
města a hrady i se zlatými horami tam 
se nacházejícími na věčné časy postou- 
piti. {Zap. Čes. mor. Kron.) 

Oldřich, kníže Český, (1012—1037) 
sešel se se sv. Prokopem a rozmlouvav 
8 ním a navrátiv se do Prahy na hrad 
svůj, byl celý proměněn, a hned vy- 
hledal nešťastného bratra svého, sle- 
pého Jaromíra, by se s ním smíříL 
Dobrodušný Jaromír, potěšil se z toho, 
že se bratr obrátil, řka k němu : „Já 
to, bratře, dobře věděl, ze's mně toho 
neučinil po svém rozumu, neb jsi ke 
mně příčiny neměl; avšak měj mne již 
za bratra věrného, nemoudrý pro da- 
leké bližšího pozbývá; bratře, Vršovci 
se nepozdvihuj, a kde můžeš, tu je 
utlačuj ! " A napotom vystavěl Oldřich 
kostel a klášter na Sázavě. 

{D^. české.) 

Soběslav, nastoupiv r. 1174 na trůn 

41 



642 



Polepšení se. Pomazání svátost. 



Český, povolal hejtmana Šturma, u ně- 
hož nařízením Vladislavovým 12 let na 
Přimdě vězněn byl, k sobě a ježto od 
něho velmi přísně chován byl, hněvem 
zapálen jsa, vlastní rukou jej zabil. 
Biskup Pražský, probošt Vyšehradský 
a jiní preláti skutek takový mu před- 
stírali a aby pokání fiinil jej nabádali. 
Kníže vzav na se žíni želel toho s plá- 
čem, prosil Boha, aby mu to odpustil. 
(V. Buffer. Hist. Vyš.) 
Šalomoun, bratranec sv. Ladislava, 
krále Uherského a Chorvatského pa- 
trona sedmihradského, rozeného v Polsku 
(f 1095), baže sám po vládě, mnoho 
ublížil sv. Ladislavovi, ba i Kumany 
do země povolal, nad nimiž však Ladi- 
slav zvítězil. Konečně se však Šalo- 
moun poznal a v poustevně lesní až do 
smrti své ěinil pokání. 

{Ben. Kulda Církevní rok.) 

Vilémy hrabě z Drnholce čili z Kau- 
nic přidržev se Konráda, knížete Zno- 
jemského, v Rakouíích mnoho kostelů, 
klášterů spálil a sbořil. Na domluvu 
však ctnostné sestry své Miroslavy se 
polepšil, do Říma jel, uložené pokání 



vykonal r. 1181 a napotom na panství 
Kaunickém klášter pro panny řádu 
praemonstratenského vystavěl. {Děj. čes.) 
Vladislav Loskonohý, kníže Polský, 
jenž byl církev a duchovenstvo proná- 
sledoval, když mu sám papež Inno- 
cenc III. r, 1207 psal a ho napomínal: 
skutečně se polepšil, s arcibiskupem 
Hnézdenským Jindřichem se smířil a 
církví práva její navrátil. 

{Naruseewicz. History a.) % 

Dne 24. července 1895 vykonána 
o 6. hodině ranní poprava v Korneu- 
burgn na vrahu Vondráčkovi. O čtvrté 
hodině přišel k němu P. Marek a sdělil 
s ním, že bude za něj sloužiti mši sv. 
Vondráček přijal skroušeně nejsv. Svá- 
tost oltářní a pak byl popraven. 

{Čech.) 

Mikuláš Zoul z Osřreíř/ía byl násilník 
a loupežník za krále Českého Vác- 
sláva IV. I byl r. 1404 přemožen, jat 
a dne 9. července oběšen. I byl připra- 
vován k smrti a Zoul obrátil se a pod 
šibenicí k lidu řekl: „Svatá obci! pro- 
sím vás, proste za mne Pána Boha ! " 

(D4/' ces.) 



Pomazání svátost. 



1. Přijmi rád, v čas a zbožně! 

viz i: „Smrt 4 d!" 

Léta Páně 1281. Bohumilá a blaho- 
slavená Anežka když od lékařův k po • 
slednímu těla i duše rozloučení odsou- 
zena byla, svátost posledního pomazání 
dle způsobu svaté katolické církve nej- 
větší pokorou, doufáním a ponížeností 
přijala, jsouc i té naděje, že tím olejem 
svatým pomazaná na cestě tak daleké 
a nebezpečné svým nepřátelům nevidi- 
telným duchům pekelným vítězně odpí- 
rati moci bude. {Jan Beckovský.) 

Arnošt z Pardubic, od r. 1344 první 
arcibiskup Pražský, ulehua v Eoudnici 
na lože, svátostmi řádně opatřen byv 
zesnul v Pánu dne 30. června 1864 
v hodinu nešporní. 

{Klem. Borový. Děj arcid. Praž.) 

Ferdinand /., král Český (1524— 
1564), položiv se před svou smrtí na 
lože (f 25. července 1564), povolal 



k sobě svého zpovědníka kněze Matěje 
Cytardu z tovaryšstva Ježíšova, a při- 
jal svaté svátosti. 

{Jan Beckovský. Poselkyné.) 

Léta 1657 Ferdinand IIL, císař 
Římský a král Český (1637—1657), 
dne 2. dubna měsíce na den slavného 
z mrtvých vstání Krista Pána u večer 
od Vídeňského biskupa svátost posled- 
ního pomazání pobožně přijal a násle- 
dujícího dne po čtvrté hodině z půl- 
noci v svém císařském obydlí k smrti 
velmi příkladně a pobožně přihotovený, 
když mši sv., která mu před jeho 
úmrtní postelí sloužena byla, vyslyšel 
a tehdáž právě, když kněz po mši sv. 
požehnání dával, pokojně a svatě 
v Pánu usnul, který 40 let bez tří mě- 
sícův a jedenácte dnů v živ byl a v Če- 
chách 30 let, v Uhřích 32 léta, v říši 
pak 21. rok kraloval. 

{Jan Beckovský. Poselkyné.) 

MUDr. Josef Hamerník, slavný lékař 



Pomazání svátost. 



643 



a vlastenec český, zemřel dne 22. května 
1887 v Praze. Před svou smrtí dal se 
co pravý katolík svátostmi nmírajících 
zaopatřiti. (Čech.) 

Bl. iťflw, patron n᧠český a pou- 
stevník, poprosil skrze knížete Českého 
Bořivoje, jenž mu laň, která ho živila, 
zastřelil, když již 42 léta tam v sa- 
motě dlel, kněze Pavla, aby jej třetího 
dne v jeskyni navštívil. Tento přišel, 
opatřil na smrt nemocného poustevníka 
sv. svátostmi. Tehdáž oznámil jest 
Ivan zjevně: „Já jsem král Chorvat- 
ský !** Potom hnedle usnul v Pánu asi 
léta 993. (DraJU kameny.) 

Svatý Jacek (Hyacint), dominikán, 
Polák, byl dne 15. srpna 1257 na 
slavnost Nanebevzetí Panny Marie ještě 
na mši sv., přijal nejsvětějŠí Svátost 
i poslední pomazáni a šCastně odevzdal 
duši Pánu Bohu. 

{Ben. Kulda Církevní rok) 

Bl. Petr Kayiýzius (nar. roku 1521 
v Belgii), jesuita, jenž i v Praze bia- 
hodějně působil, přijal 20. prosince 
1597 svátost sv. pokání, nazejtří pak 
Boží Tělo a svátost posledního poma- 
zání a modle se zesnul v Pánu. 

{Drahé kameny) 

Svatý Stanislav Kostka, S. J., Polák 
(f 1568), rozstonav se smrtelně, přijal 
svaté svátosti umírajících z hluboké 
pokory leže na zemi 

(Jan Bílý. Legenda.) 

Vácslav Matěj Krawerius, první kři- 
sitel národa Českého, rozstonav se ne- 
bezpečně, přijal z rukou Diviše Johna, 
připraviv se důkladně, svátosti umíra- 
jících ; jsa takto posilněn k pouti nad- 
zemské, zůstal až do poslední chvíle 
sobě vědom a myslí neohrožené a ze- 
mřel ještě téhož dne 22. března r. 1808. 

(Ant Rybička. Přední kfis. nár. Čes.) 

Před svou smrtí dne 23. listopadu 
1457 povolal k sobě Ladislav, král 
Český, kněží. aby mu podle řádu kře- 
sťanského posloužili svátostmi umíra- 
jících. {Dij. česk.) 

Maria Terezie, císařovna a královna 
Česká (1740 — 1480), cítíc již blízkou 
smrt, žádala si přijmouti večeři Páně; 
i šla sama až do předsíně duchovnímu 
vstříc a na důkaz, jak víra síly dodává, 
pokleknouc, přijala posilu věřících. 
A ráno na to žádala i o poslední po- 
mazání. (A. HéUmuih.) 



Adam Mickiewicz^ slavný básník 
polský (f 1855), umřel příkladně jako 
katolík opatřen sv svátostmi v Caři- 
' hradě. (Obzor 1890.) 

Že může býti lékař dobrým katolí- 
kem, to dokázal věhlasný lékař Dam. 
Nádeniček, který 10. listopadu 1873 
v Tmavé zemřel. Otázán od svých do- 
mácích, chce-li se dáti sv. svátostmi 
zaopatřiti, pravil rozhodně, že si toho 
velmi přeje a aby svět věděl, že jako 
vždy, tak i v hodině smrti věrným jest 
synem katolické církve, což v naší 
době vzdělanému muži brzo by za hanbu 
kladli, že si přeje, aby jeho zaopatření 
nedělo se tajně, jak v městě často to 
bývá. Nemusí tedy býti doktor lékař- 
ství posměvačem církve sv., aniž ne- 
znabohem, chce-li býti výtečným a 
; v léčení šťastným. 

{Škola Bož. Srdce Páni 1874.) 
Svatá Paraskeva, abatyše Polocká, 
I v poslední nemoci své přijala s nábož- 
I ností všecky tři svátosti pro nemocné 
stanovené a klidně odešla do vlasti ne- 
beské dne 12. listopadu 1239. 

(Ben. Kulda. Církevní rok.) 
Roku 1467 byl Ondřej Puklice ze 
Vstup, nejpřednější měšťan v Budějo- 
vicích, pro svou věrnost ku králi Ji- 
římu ve vlastním domě strašně ztýrán 
a co domněle mrtvý, před dům vy- 
tažen I ležel tu Puklice v louži vlastni 
j krve, ale přijda trochu k sobě ana 
chátra v domě jeho drancovala, žádal, 
by mu kněze přivedli, že se chce zpo- 
vídati. Přišel kněz Vácslav Malý z fary 
^ i posloužil mu sv. svátostmi. 
1 (-06. české.) 

I Jan Josef Radecký z Radce, slavný 
I vojevůdce náš (f 1858), cítě, že smrt 
se bb'ží vyžádal sobě útěchy umíra- 
jících ; s pravou křesťanskou pokorou 
a s pevnou důvěrou v Ukřižovaného 
. zpovídal se přítomnému otci duchov- 
! nímu, načež přijal nejsv. Tělo Páně a 
! brzy i poslední pomazání. Nemoha 
již mluviti, poznamenal ještě čelo své 
sv. křížem. 

{Vác. Adamec. Poln. marš. hr. Rad.) 
Rtisín, pamětliv jsa, že po smrti 
nemá pokání, ať již těžce, ať lehce ne- 
mocen hledí jak nejdříve býti zaopa- 
; třen svátostmi umírajících, a to státi 
; se má brzy po ránu, pokud ničeho ne- 
I požiL Žena muže omyje, převlékne do 

41* 



644 



Pomazání svátost. 



čisté košile a lůžko mu vzorně ustele 
I na dvorku uvede vSe do pořádku; 
zvláště před siňkou a na záspi musí 
býti vzorný pořádek, odpovídající vzácné 
návštěvě duchovního s Tělem Páně. 
Též světnice a síň se zametou, okna, 
obrazy, nářadí důkladně oěistí. stěny 
osmýftí, truhla potáhne se ubrusem a 
není li toho. bílým plátnem, jaké vždy 
bývá ve stučce po ruce. Na ní postaví 
86 miska se svěcenou vodou a podle ní 
kropáó z trochu vymlácených žitných 
klasů, na rychlo nití stažený, aby 
kněz namočiv jej ve svěcené vodě, ne 
mocného a světnici vykropil. Dále při- 
chystány jsou zde na misce sul a cho- 
máček lnu v koudel načechraného toho 
nejpěknějšího. V soli otírá si kněz 
prsty, na nichž mu zůstaly částečky 
sv. olejův a Inem osouší místa poma- 
zaná, když kněz chatu opustil, domácí 
chomáček ten spalují na přípecku ve 
světnici. Pro kněze posílá se vůz za 
pohody jakékoliv, jinak, není li v chatě 
koní, kněz přijíždí se svou příležitostí. 
Duchovnímu vyjde plačící hospodyně 
vstříc na dvorek i se sousedstvem, 
jehož se zde dosti sešlo na zprávu 
o zaopatření. Všickni pokleknou po- 
kloní se velebné Svátosti a vrací se za 
knězem do světnice, již potom opouštějí 
a na síni zůstanou, až nemocný se vy- 
zpovídal. Kněz zaopatřiv nemocného, 
domácích těší. Vesničané připisují svá- 
tosti pomazání dvě věci: nemoc se po- 
lepší a musí li zaopatřený zemřít, spasí 
duši jeho. Když nemocný cítí, že smrt 
se blíží, přeje si rozloučiti se se všemi 
známými a prosí je za odpuštění. 

(Fr. Řehoř. Světozor 1887.) 
Soběslav 7., kníže Český (1125- 
1140), když smrtelně se roznemohl, 
přijal svátost posledního pomazání 
u přítomnosti manželky a dvořanstva 
svého. (Pokrač. Kosmy.) 

Spytihnév 7., kníže Český (f 912). 
nemaje nikdy zdraví příliš silného, 
slábnul a chřadnul, až konečně ulehl. 
A tu jej kněz Pavel opatřil svátostmi 
umírajících. 
{Jos. Ehrenberger. Boj a vít. pr. B. v Č.) 

Petr Karel Šlechta z Hrochova, rytíř 
VSehrdský ze Všehrd, jenž r. 1886 
v 94. roce věku svého v Lomnici u Ji- 
čína zemřel, byl muž nejen bohatý, ale 
i štědrý a zbožný. Když byl znamenal 



obtížnější dýchání a poznenáhlé ubý- 
vání sil, přijal, ještě chodě u přítom- 
nosti členů rodiny vroucně svátost po- 
sledního pomazání. Tak s Bohem smířen 
a na dalekou cestu posilněn, odešel na 
věčnost. (Čech.) 

Sv&tf Štěpán, král Uherský a spolu- 
patron český, přijav na svátek Nanebe- 
vzetí bl. Panny Marie uprostřed pan- 
stva a duchovenstva všechny svátosti 
umírajících, usnul v Pánu 15. srpna 
roku 1038. (Drahé kameny.) 

Když roku 1502 král Český Vladi- 
slav z Čech do Uher jeda mnohými 
pány a rytíři českými až na meze 
uherské doprovázen byl, nacházel se 
mezi nimi také Zdislav ze Šternberka, 
horlivý katolík a pán na Bechyni ; vra- 
ceje se však domů a přijeda do Hole- 
šova do těžké nemoci padl, ačkoliv 
k němu lékaři z Brna, Olomouce 
i z Kremže přijeli, on nicméně v sesli 
sedě a všemi svátostmi opatřen jsa 
dne 26. dubna v Praze usnul; při jeho 
smrti bratří bosáci sv. Františka pří- 
tomni byli. {Paprocký.) 

Adam František ze Švarcenberka, 
byv r. 1732 na honě u Brandýsa ne- 
šťastnou náhodou od císaře Karla VI. 
smrtelně raněn kulkou, vzkřikl hlasitě : 
„Ježíši, já jsem postřelen, přiveďte mi 
zpovědníka!" a v tomže okamžení 
omdlel a na zem se svalil I povolán 
Brandýsský děkan Josef Hořický, aby 
raněného knížete zaopatřil. Knize počal 
hned, leže na trávníku, poněvadž pro 
velikou bolest ani povstati nemohl, 
svou zpověd a to s velikou vroucností 
a pokorou vykonávati. Po vykonané 
zpovědi podal děkan knížeti nejsvětější 
Tělo Páně a udělil mu též sv. poma- 
zání. {Jan Votka.) 

Vácslav II., král Český (1282— 
1305), upadnuv v poslední nemoc, ač- 
koliv meškalo tehdáž u krále biskupů 
několik a praelátů mnoho, poprosil 
Zbraslavského opata Kuneše za svátost 
oleje. I posloužil mu opat mazáním 
svátostným, ježto Kuneši a vůkol kle- 
čícím osobám slze z očí kapaly. 

(Drahé kameny.) 
Kníže Český Břetislav a biskup 
Pražský Šebíř navštívili před smrtí bl. 
Vintiře, jenž 37 let poustevničil, a bi- 
skup sloužil před ním mši sv. a opa- 
třil ho sv. svátostmi. Po dlouhé roz- 



Pomazání svátost. Pomlava. 



645 



pravě o životě věčném zesnul Vintíř 
v Pánu 9. října roku 1045. 

{Drahé kameny.) 
Jan Bedřich z Waldšieina^ arcibiskup 
Pražský (zemřel dne 3. června 1694), 
citiv blížíci se smrt a vykonav svatou 
zpověď, přjal i velebnou Svátost 
oltářní a svátost pomazáni. 

{Dra?ié kameny.) 

2. Pro ně byl umučen; může se 
i častěji přijmouti. | 

Roku 1423 přišli táboři pod Bzdin- 
kou do Nymburka a opanovavše město 



I do kostela vešli, kdež farář, kněz Jiři 
Bohovlad, přívrženec učení pražského, 
kázal, schvaluje lidu svátost posled- 
ního pomazání, jakožto věc podle 
učeni sv. Jakuba, apoštola, ku spasení 
potřebnou. Táboři, zvláště pan Hvězda 
z Yicemilic, kazatele okřikli, ale on 
kázal dále. I rozhněvali se táboři a 
odvezli Rohovlada i s kaplanem za 
město, dali každého do vysmoleného 
sudu a na hranici je upálili. 

(!><&•. éesk.) 
Císař a král náš Karel IV. (1346— 
1378) poslední pomazání obdržel ještě 
čtyřikráte. {Jan Očko 1. z Vlašimi.) 



Pomluva, 



viz i: -Sočení!** 



\ 



1. Nikdo jí neujde, bývá lichá. 

Adam Mickiewicz, slavný básník 
polský (f 1855), poslední čas života 
svého neušel zlobě lidské; vlastní ro- 
dáci házeli po něm blátem nenávisti a 
pomluv. {Obzor 1890.) 

Po rozmíškách mezi biskupem Praž* 
ským Ondřejem a králem Českým Pře- 
myslem Otakarem!., kteréž od r 1217 
trvaly, uzavřen jest dne 2. července 
1221 konkordát, a tu teprv biskup 
Ondřej, byv 6 let z vlasti vzdálen do 
Cech se navrátil a na svou biskupskou 
stolici dosedl. Avšak brzy zas zastesklo 
se biskupovi Ondřejovi v Cechách a 
ježto mu někdo pošeptal, že by se Če- 
chové chtěli osoby jeho násilně zmoc- 
niti, ač to byla bezpochyby jen zrádná 
a ošemetná pověst podruhé se zdvihl ! 
a do Říma odešel, kdež pak i nadobro j 
zastal a tam také ve dvou létech dne 
30. července 1224 zemřel. [B^. česk.) 

Když stavové Češti dne 6. května 
1609 proti zákazu císaře a krále Eu 
dolfa II. na radnici Novoměstské se 
radili, přikvapil na koni asi patnácti- 
letý Petr Miller, syn Jana Millera, ta- 
jemníka v císařské kanceláři, a vypra- 
voval, že katolíci skrývají v oboře krá- 
lovské několik set mušketýrův, aby 
z nenadání stavy na radnici obklopili 
a je všecky do jednoho povraždili No- 
vina ta způsobila všeobecné užasnutí a 



j pobouření. I spěchali shromáždění rychle 
ven a že pak dvéře byly jen malé, 
utržili mnozí při tlačenici tělesné po- 
raněni. Ba mnozí spouštěli se po svých 
pláštích oknem dolu. Avšak okamžitým 
vyšetřováním objevila se lichost pověsti 
pobuřujících. (Ant. Gindely.) 

Rudolf 11.^ císař a král Český (1576 
— 1611), od počátku své nemoci se lidu 
neukazoval, tak že po Praze byla po- 
věst, císař že již několik roků není na 
živu a jakýsi švec. jemu v obličeji na- 
skrze podobný, že je místo osoby jeho 
nastrčen. A proto když na sněmu 
pražském r. 1608 se ukázal v zubo- 
zené podobě, zmocnil se soucit všech 
přítomných, což slovy hlasitými osvěd- 
čovali. (Ant, Gindely.) 

2. Škodí: 

a) sobd. 

Roku 1173 byl Soběslav na rozkaz 
císařův od krále Českého Bedřicha a 
Vladislava, otce, na svobodu propuštěn. 
I otevřel se Soběslavovi nenadále tři- 
náctiletý žalář jeho tmavý na Přimdě, 
a uveden jest na hrad pražský, kdež 
ho Bedřich a Vladislav přívětivě uví- 
tali. Soběslav od té cesty unaven, po- 
ložil se hned u večer na lože, chtě od- 
počívati. A tu jemu od některých, kteří 



646 



Pomluva. 



jemu přáli, oznámeno, že Bedřich za- 
mýšlí oslepiti ho hned nazejtří. Byla 
to bezpochyby jen ošemetná kleveta ; 
Soběslav se jí však ulekl a rychle vstav 
na kůň sedl a té nocí s některými 
z Prahy tajně ujel a k císaři se obrá- 
til, který právě v Ermendorfé dvorem 
byl a tam říšským knížatům sněm po- 
ložil. (Zap. Čes. mor. Kr.) 

Vojdil. syn pekařův, byl velmi lstivý 
a ostrovtipný, dosáhl poznenáhla v Litvě 
za velkoknížete Olgerda a Jagiella 
velkých důstojností, až se stal i místo- 
držitelem v Lide Velkoknížeti Jagiel- 
lovi (1381 — 1386), jenž mu i vlastní 
sestru Marii dal za manželku, namluvil 
utrhaěně, jakoby strýc Jagiellův Kjey- 
stut chtěl Jagiella s trůnu svrhnouti. 
I chtěl Jagiell strýce zavražditi a 
statky jeho Vojdilovi dáti. Kjeystut 
však se toho dozvěděl a rozhořčen 
zradou takovou zmocnil se města Lidy, 
hanebného Vojdila dal na vysokém 
vrchu oběsiti a Jagiellovi daroval život, 
avšak sám se stal velkoknížetem. 

(Aug. Schlózer. Déj. Litvy.) 

b) Ponejvíce škodi jinému; jest 
hanebná. 

Eoku 1397 roznášeli a psali pánové 
čeští, kteří od krále Vácslava IV. milce 
jeho odstranili a nyní sami vládli, 
o králi nejhanebnější pomluvy a ža- 
loby, potajmu pak milcům záhubu stro- 
jili- {Dej. česk.) 

Léta 1187. Kníže Bedřich, kdy se 
s svými do Čech navrátil, některý lid 
nepravý a různic rozsévači, něco jemu 
tajně oznamovali, o knížeti Teobaldovi, 
synu Teobaldovu, jenž byl muž dobrý 
a spravedlivý, pravíce, že by chtěl kní- 
žectví Pražské sobě osobití a připojiti 
je k hradě, řečenému Skála Bedřich 
dav těm řečem u sebe místo, umínil 
jíti Teobalda, ale on maje od přátel 
výstrahu, pojav malý počet dvořanův, 
jel ven z země, očekávaje tam lepší štěstí. 
{Hájek. Kron. česk.) 

Menhart z Hradce byv od Jiřího 
Poděbradského ze zajetí svého na Po- 
děbradech propuštěn dal se vézti na 
Karlštein; ale na této cestě, přemožen 
nemocí svou, zemřel dne 3. února 1449, 
Jen několik dní potom sešel se sjezd 
ve Strakonicích a tu byl pomlouván a 



hyzdén Jiří Poděbradský od Oldřicha 
z Hradce a jiných, že prý Menharta 
dal otráviti. 

(TFac. Wl. Tomek. Bčj. m. Pr.) 
Roku 1336 obdržel kníže Alexandr 
milost a odpuštění od chána Tatar- 
ského a vládu v městě Tveru. Dověděv 
se o tom veliký kníže Ruský Jan, 
ihned odeslal k chánu Usbeku nejstarší 
své dva syny, představil mu je co jeho 
sluhy, přinesl mu dary, lichotil mu a 
napntom hanebně pomlouval Alexandra, 
jako by byl nepřítelem Tatarův. I po- 
volán jest nebohý Alexandr k chánovi 
a zde i se synem Feodorem zavražděn. 
{Fil. Strnhl. Déj. říše Euské.) 

Z rozkazu krále Českého Jana Lu- 
cemburského byl dne 4. dubna r. 1313 
odvezen z Čech také sedmiletý syn 
jeho Vácslav, chovaný dosud obyčejně 
v Křivoklátě, poněvadž bylo králi na- 
mluveno znovu, že by jej mohli ně- 
kteří pánové zemští, ovšem v doroz- 
umění s královnou Eliškou povýšiti na 
trůn a jeho vypuditi. Král dal je za- 
vésti do Paříže ke dvoru svaka svého 
krále Francouzského Karla, kdež dostal 
při biřmování jméno Karel. 

(W. Wl. Tomek. Déj. m. Tr.) 

Roku 1315 namluvili mnozí z dvo- 
řanův, nepřející vladaři Českému Jin- 
dřichu z Lipé, králi Českému Janu 
Lucemburskému a královně Alžbětě, 
že Jindřich neupřímně s nimi smýšlí, 
ba o jejich korunu a životy ukládá. 
I povolán jest Jindřich z Lipé na hrad 
pražský dne 26 října a tu královským 
rozkazem jest jat a na hradě Týrově 
uvězněn a nejvyššího maršálství a pod- 
komorství zbaven. (Déj. česk.) 

V postranní chodbě kostela sv. Jiři 
na Hradčanech v Praze stoji kamenná 
socha, představující poloshnilou mrtvolu 
ženskou, po které ještěrky, žábi a hadi 
lezou. O původu postavy té neobyčejné, 
kterou lid pražský Brigitou zove, vy- 
pravuje pověst takto: Na Malé Straně 
přebývala jednou chudá vdova s dce- 
rou jménem Brigitou, do níž se zami- 
loval mladý sochař. Již měli býti svoji, 
an mladík byl povolán na venek po 
práci a tak byl sňatek až po návratu 
jeho odložen. Při odjezdu zapřísahal 
dívku, aby mu byla věrna, neboť byl 
velice žárliv. Když se zase do Prahy 
vrátil, nešel hned k milence své, nébrž 



Pomlava. 



647 



vyptával se v sousedstvu, jak se po řas 
nepřítomnosti jeho chovala Na neštěstí 
přišel na starou nepřítelkyni chudé 
vdovy, která dceři její tak spořádaného 
jinocha nepřála. Babice ta dívku tak 
velice očernila, že jí mladík pomstu 
přísahal Objednal dívku večer do Je- 
leního příkopu, kde se s ní byl častěji 
procházel a tam ji ve váŠni své za- 
vraždil. Mrtvolu pak hodil dolů do pří- 
kopu, kde v houští ležeti zůstala. 
Teprv po delším čase byla mrtvola na- 
lezena, ale již byla od plazů do polo- 
vice ožrána, tak že byl pohled na ni 
hrozný. Mladý sochař byl zatčen a 
když jej k mrtvole přivedli, hned se 
ze svého zločinu vyznal. Byl odsouzen 
k smrti, a když mu ortel přečtli, vy- 
žádal si za milost, aby směl z kamene 
vytesati sochu milenky své, jak ji byl 
v Jelením příkopu spatřil. Přivalen mu I 
tedy do žaláře kámen, z něhož vytesal , 
sochu, kterou nyní v chodbě kostela , 
sv. Jiří spatřujeme. Hned po vykonání j 
díla toho byl pak na hrdle potrestán. | 
(Jos. Svátek. Pražské povésti.) 

Po smrti Matyáše, krále Uherského 
(f 6. dubna 1490), roznášela se po- , 
vest po Praze, že nebožtík Matyáš prý i 
chtěl krále Českého Vladislava 11. (1471 | 
1516) dáti zákeřnicky zavražditi, aby! 
mu v jeho smělých zámyslech nepře- ■ 
kážel. Dal prý se k té ohavnosti i 
kníže Hynek Minsterberský navésti a { 
dva jeho panošové Alexandr a Pod- j 
vinský měli ten skutek spáchati. Byl 
to ovšem nesmysl, o knížeti Hynkovi 
něčeho takového se domýšleti, který ' 
teprv v posledním čase tak velikou ' 
křivdu od téhož krále Matyáše byl 
utrpěl. (Fr. Palacký. Déj. nár. Česk.) \ 

Dne 23. listopadu r 1457 zemřel 
v Praze ne zcela 1 Slety král Český 
Ladislav, an se chystal na svatbu Ne- 
obyčejně krátká nemoc králova, která 
ho tak rychle usmrtila, zavdala Němcům 
a jiným závistníkům národu Českého 
vítanou příčinu k pomluvám, že král 
Ladislav otráven byl. Pověsti ty na- 
před se roznášely z Vídně a z Vrati- 
slavě Avšak král měl jen své německé 
dvořany okolo sebe, i podržel až do 
posledního dechu své jasné vědomí, což 
by při prudkém otrávení možné nebylo. 
(Fr. Palacký. Déj. nár. Česk.) 

O bl. Janu Sarkandru, faráři v Ho- 



lešově na Moravě, roztrušovali r. 1620 
nepřátelé jeho, protestante zvěst, že prý 
byl od Ladislava Popela z Lobkovic 
vyslán do Čenstochova, aby odtamtud 
Poláky a Kozáky do Moravy povolal 
na pomoc katolíkům. Proto byl Jan 
zatknut, uvězněn a krutě trýzněn, 
avšak k ničemu se přiznati nemohl. 

(Kl. Borový.) 

Alexandr Puškin, neJBnameuitějSí 
básník ruský (R 1837 », dostával ano- 
nymní listy, jeden za druhým, přesvěd- 
čujíce ho o nevěrnosti ženy, upírajíce 
lásku ženy, kterouž tak vroucně a váš- 
nivě byl miloval. I ustanovil se na tom, 
býti soudcem své a ženiny cti a vy- 
zval švakra svého, jejž byli podezřívali, 
na souboj. Dne 29. ledna 1737 padl 
Puškin v souboji, 37 roků stár, rukou 
švakra svého ď Anthésa. {Jan Sojka.) 

Vilém z Rožmberka byl od nejvyš- 
šího hofmistra českého Jiřího Popela 
z Lobkovic n císaře a krále Českého 
Rudolfa II. (1576—1611), jak se vůbec 
za to mělo osočen. Pan z Rožmberka 
ale nejsa si vědom žádné viny, vedl 
sobě tak statečně, že na první vyzvání 
císařovo ani ke dvoru se nedostavil 
A pan Vilém se později očistil tou mě- 
rou, že přízeň jeho u císaře zůstala 
nezkrácena. (Vác. Břežan.) 

Roku 1439 zbavil císař a král Český 
Sigmund posavadního správce zemského 
Oldřicha Celského úřadu a ustanovil za 
hejtmany Oldřicha rosenberského a Men- 
harta z Hradce, aby prý Čechové ne- 
měli za správce cizozemce. Patrně však 
pocházelo to z nedůvěry a pomluvy 
k synovci královny Barbory a také ze 
sočení pánů těch, kteří si přáli jeho 
místa. Hrabě Celský následkem toho 
odjel z Prahy a ze země české. 

{Wác. Wl. Tomek. Déj m. Prahy) 

Sotva že Soběslav dvě léta župy Ža- 
tecké spravoval, již povstalo nové ne- 
dorozumění a nedůvěra mezi ním a kní- 
žetem Českým Vladislavem I. Zajisté 
lidé lstiví a klevetiví smyslivše sobě 
rozličné příhody oznámili Soběslavovi, 
že by Vladislav ho radou a původem 
Vackovým zatknouti a na Křivoklát 
k Olomouckému Otovi poslati chtěl do 
vězení. Soběslav tomu uvěřil a dne 
18. června 1113 Vacka zavražditi dal. 

(Kosmas.) 

Někteří šlechtici češti štvali Bole- 



648 



Pomluva, 



sláva Ukrutného na bratra sv. Váslava, 
knížete Českého (928—935) jakoby 
Vácslav o jeho bezživotí ukládal. 

[Drahé kameny,) 

Roku 1870 vSecky noviny hrůznými 
barvami líčily uvěznění jeptišky v Kra- 
kově Barbory Ubrikovy. Přísné vyše- 
třování zavedeno jest a hle, shledalo 
se, že Ubrikova jest zuřivý blázen, že 
oděv na sobě trhá a že jinak s ní na- 
kládati nelze a Ubrikova dána jest klá- 
šteru nazpět. 

Král Vácslav 11. Český uvěřil po 
mluvě, jakoby Závise úklady strojil 

jeho bezživotí. Proto ho dal r. 1288 
na hradě pražském jmouti. I byl od- 
souzen všech svých statkův a co ně- 
jaký zločinec uvržen do Bílé věže nade 
branou hradu pražského, kdež ho dr- 
želi asi půl druha léta, do r. 1290, 
až konečně u hradu Hluboké pod Budě- 
jovicemi před očima bratra Vítka, jenž 
hrad vzdáti nechtěl, odpraven. 

{Fr. Palacký. Děj. nár. Česk.) 

Léta 1097 přišla knížata ruská Sva- 
topluk, Vladimír, David Igorovic, Va- 
silko Rostislavic a David Svatoslavic 
i bratr jeho Oley a shromáždili se 
v Lubči na sjednání pokoje a uzavřeli 
mír a na tom líbali kříž (přísahali) a 
políbivše se šli domů. I pomlouvali 
špatní rádcové Vasilka u Davida, jako- 
by Vasilko chtěl zavražditi i Svatopluka 
i Davida a podílu jich se zmocniti. 

1 uvěřil lži té David a tento přemluvil 
i Svatopluka a tak Svatopluk dal Va- 
silka jíti a ve vězení mu oči vypáliti. 

{Nestorův Letopis ruský.) 
Když manželka Vladislava Jagiella, 
krále Polského, manželu svému nástupce 
porodila, zlobil se na to Jagie lův bra- 
trovec Alexandr Vitovd a roku 1427 
rozšířil o ní pověst, ježto mu odpadla 
naděje, že po smrti Jagiella stane se 
králem Polským, jakoby královna s ji- 
ným držela a králi byla nevěrnou. Ja- 
giello arci musel choť svou hájiti a 
svolal sněm do Hrodla v Litvě, a zde 
86 ukázalo, že řeči podobné jsou haneb- 
nou pomluvou. 

{Aug. Schlózer. D^. Litvy.) 
Když r. 1459 legátové papežství 
Vratislavských k tomu měli, aby jim 
dáno bylo v moc ustanoviti způsob, 
kterým by se město králi Jiřímu Podě- 
bradskému poddalo, neuposlechli Vrati- 



slavští, co legáti pomlouváni jsou, že 
se dali od krále podplatiti a jiným 
způsobem 

(Wácsl. Wl. Tomek. Dej. m. Pr.) 

Boleslavu III, Křivoůstému, králi 
Polskému (1102 — 1139). namluvili po- 
mluvační dvořané, že Zbihněv, bratr 
jeho chce ho zavražditi. A Boleslav 
uvěřiv pomluvám, dal Zbihněva oslepiti 
a snad i usmrtiti. {Dlugoš. Déj. poZ.) 

3. Dochází trestu. 

V XVI. století zhusta nadávali si 
páni v Čechách „lhářů", ale pokaždé 
to stálo vinuíka 20 kop, jestliže to 
původ (žalující) naň svědky neb jinak 
dokázati mohl. 

[Aug. Sedláček. Hrady a zámky.) 

Polský šlechtic, jenž královnu Pol- 
skou Hedviku (f 1243) hanebně po- 
mluvil, musel za trest před shromá- 
žděnými šlechtici pod lavici vlézti a 
jako pes štěkati, ježto skutku tak ku 
zbožné královně sobě počínal. 

(Montálembert.) 

4. Proto: 

a) na ni nedbej ! 

Cúho^ný Tobiáš Jan Bekr^ od r 1702 
biskup v Hradci Králové, byl nepříte- 
lem všelikých klevet a pomluv. 

(Ben. Kulda. Církevní rok.) 

Sv. Hedvice, (f 1243) manželce voj- 
vody Jindřicha I, jenž od r. 1201 
částkou země slezské a polské vládl, 
hnusily se osoby utrhačné, any jednou 
pomluvou dvě duse otravují, svou totiž 
a posluchačovu. {Drahé kameny.) 

Svatý Jan Kentský, Polák, kněz, 
nar. v XV. století, napsal na stěnách 
příbytku svého za příkladem sv Augu- 
stina verše, jimiž sobě a jiným usta- 
vičně připomínal, že se nesmí škoditi 
dobré pověsti bližního ani pomluvou ani 
na cti utrháním. 

{Ben. Kulda. Církevní rok.) 

b) I u jiných zamezuj! 

Hynek Vácslav Richter, jesuita, mis- 
sionář mezi Indiány, kdež i roku 1696 
zavražděn byl, studovav v Qlomůci, 



Pomluva. Poelušnost. 



649 



slyšel domácí zlehčovati a hyzditi je- 
suity. Poznav tu již a zkusiv, že se 
jesuitům šeredné ubližovalo, obraňoval 
je Hynek statečně i hrozil utrhačům 
ztrestáním Božím, když jim rouhavé 
slovo proti sv. Ignáci Loyolskému z ůst 
vyklouzlo, {Drahé kameny.) 

Ústa Františka Sušila professora 
bohosloví v Brně a spisovatele (f 1868), j 



nikdy neprznila nějaká lež aneb po- 
mluva, alebrž komusi, který ve společ- 
nosti jeho na pranýř vystavoval po- 
klésky těch, v jejichž domácnosti sám 
mnohých dobrodiní požíval, dal ostrou 
důtku před celou společností, řka: 
„Styďte se na pranýř stavěti lidi, jimž 
k díkům povinen jste." 

(Mat Procházka.) 



Poslušnost. 



1. Jest potřebná, otrocká škodí. 

Podluzák, hospodář na Moravě, žádá 
od své rodiny poslušnost neobmezenou. 
Je mu věcí trestuhodnou, porušiti pevný, 
starý pořádek rodinný. Proto neposluš- 
ného syna bez okolků vydědí. 

(Jan Herbert Květy 1883.) 

Vaněk, od r. 1454 pán na Jaroměři 
držel Jaroměřské v tak přísném poslu- 
šenství, že mu ani neodporovali, když 
jim vzal některé grunty obecní a rychtu 
městskou se vsí Cáslavkou, kterouž jím 
byla králová Barbora r. 1445 darovala, 
{Aug. Sedláček. Hr. a zám.) 

2. Poslouchej rád a hned! 

Blahoslavená Anežka Česká, Přemy- 
slovna, abatyše Pražská (naroz. dne 
20. ledna r. 1205), čtrnáct roků zů- 
stala pod dozorem klášterních sester, 
až pak k rozkazu otce svého, krále 
Otakara I. roku 1224 ke dvoru se 
vrátila, aby uvedena byla do velikého 
světa. A Anežka uposlechla, 

(Ben. Kulda. Cirkevní rok.) 

Sv. Hedvika (f 1243) ráda by byla 
zůstala v klášteře, ale poslušnost k ro- 
dičům přinutila ji, že se provdala za 
Jindřicha I. od roku 1201 vévodu Pol- 
ského i Slezského {J. Bílý. Legenda.) 

Sv. Josafat Kuncevic, mučenník apo- 
štol Rusínů (f 1623) maje se státi bi- 
skupem a pomocníkem arcibiskupa Po- 
lockého, dal se do hlasitého pláče, 
vrhnul se k nohám metropolity Josefa 
Vilemína Rutského, prosil a zapřísahal 
jej, aby naň neukládal břemene biskup- 
ského. „Vždyť takové práce nejsem ani 
schopen." Avšak metropolita odvětil: 



„Tak se stane, jak jsem vám ohlásil; 
vám jest poslouchati, poněvadž jsem na 
místě Božím." A Josafat ihned upo* 
slechnul. (Ant. Rejzek. Sv. Josafat.) 

Stalo se jednoho dne, že metropolita 
Rutský písemně obeslal sv. Josafata Kun- 
ceviče. arcibiskupa Polockého (f 1623), 
na Novohrádek. Posel právě přišel, 
když ohromný požár zachvátil residenci 
arcibiskupskou. Josafat tu přišel o koně 
a vozy, všecko nářadí a náčiní, mimo 
to byl od residence metropolitovy vzdá- 
len mnoho mil. Každý by byl zajisté 
' za dobré uznal, že alespoň na krátko 
I cesta tak dalekou odložiti třeba. Než 
Josafat jakoby znal toliko poslušnost. 
Ponechav vše družině ani nepomysliv, 
že se snadno na cestě do rukou lupičů 
dostati může, odebral se na cestu, na- 
jav selský žebřinový vozík, aby se co 
nejdříve u metropolity dostavil. Když 
; pak mu metropolita pravil, že v takové 
době neměl residenci opouštěti, odpo- 
j věděl 8 v. Josafat : „Mně nepatří leč 
\ poslouchati. " (^Ant. Rejzek Sv. Josafat: ■ 
Blahoslavená Kunhuta, královna Pol- 
i ská, panna (f 1292), byla dcera Uher- 
ského krále Bely IV. Když dospěla 
v sličnou pannu, ucházel se o ni Bole- 
slav V. toho času král Polský a vladař 
Sandoměřský, a žádost jeho byla vy- 
slysána. Kunhuta nadarmo zdráhala se 
Konečně uposlechla rozkazu rodičův. 
{Ben. Kulda. Církevní rok.) 
Panně Maximiliance Zásmucké, prae- 
monstrátce zastřené v klášteře v Dok- 
sanech (f 1718), rozkázal probošt, aby 
vrata otvírala i zavírala, tam s nikým 
nemluvila a Barboru, bývalou vrátnou, 
sprostou nezastřenou klášternici, poslou- 
chala. Plníc rozkaz svědomitě, sloužila 



650 



FoBluŠDOBt. Posměch. 



pokorná panna u chromé vr&tné, VŠak I 
po některém čase strachem Božího tre- 
stu odproSoval starosta Maximilianku 
a vzkládal na ni převorství, jehož ale 
ona nepřijala. [Drahé kameny.) 

P. Augustin Strobach, jesuita a mis- 
sionář, narozen v Jihlavě, jenž r. 1682 
na ostrovech Mariánských mufiennickou 
smrt podstoupil, v noviciate až příliš 
přísnými posty, mrskáním a žíněným 
opaskem tělo své trýznil, až mu to ro- 
diče, zpovědníci a představení školy 
přísně zakazovati poóali, že mnohem 
milejší oběť Bohu vzdá, promění-li stru- 
hosť postu v zásluhu poslušnosti. I upo- 
slechl zbožný pacholík pokynu předsta- 
vených, podobuje se svíci na oltáři, 
Ateráž svití a hárá, kdy a pokud tomu 
představení chrámu chtějí. 

{Mat. Procházka. Missie jesuit.) 



Sv. Vojtěch, patron náš fieský a od 
roku 982 druhý biskup Pražský, opu- 
stil r. 990 Čechy, že Čechové ho po- 
slouchati nechtěli a připravoval se na. 
hoře Kasinské v klášteře benediktin- 
ském, aby do řehole té přijat byl. A tu 
sv. Vojtěchovi poručil opat nositi vodu 
na raraenou do kuchyně a sloužiti bra- 
trstvu při stole. A pokorný biskup 
měl z toho radost, že mu dáno, býti 
všech bratří služebníkem. 

(Drahé kameny.) 

Sv. Vojtěch, patron náš český, mu- 
čennik Jf 993), dvakráte opustil ne- 
vděčné Čechy a odebral se do Eíma, 
žádaje, aby důstojenství biskupského 
zbaven byl Avšak když mu papež po- 
ručil, aby do Čech zpět se vrátil, ihned 

uposlechl. 

{Jeho životop.) 



Posměch. 



1. Ukazuje necitelné srdce. 

Když r. 1345 král Český Jan s Ka- 
zimirem Polským válku vedl, poslal 
Kazimír slepému králi vyzvání k osob- 
nímu s ním souboji v uzavřeném místě, 
pro ukrácení prý války. Král Jan pro- 
stě dal za odpověď, že hotov bude po- 
týkati se rovnou zbraní s ním, dá-li 
Kazimír dříve vyloupati sobě obě oči. 
(Fr. Palacký. Děj. národa Česk.) 

Když dne 23 května 1618 stavové 
protestantští místodržící v Praze a i pí 
saře z okna po hlavě ven do příkopu 
hradního vyhodili: pro;?il Martinic před 
tím žalostivě, aby mu bylo zpovědníka 
dopřáno. Načež řečeno mu zkrátka, aby 
poručil duši Pánu Bohu ; jiní pak ještě 
posměšně mluvili. (Ant. Gindely.) 

2. Dochází trestu. 

Albrecht, voj voda Rakouský r. 1291 
velmi urazil Vácslava II.. krále Če- 
ského, posmívaje se mu pro jeho mjklon 
a útlou postavu a bázlivou mysl. Avšak 
posměch ten draho přišel Albrechtovi. 
Nebot již v následujícím roku 1292 do- 
vedl toho král Vácslav, že nikoliv Al- 
brecht, jenž o důstojnost tu tak velmi 



stál, nýbrž Adolf Masovský za císaře 
Německého zvolen jest. {Děj. česk.) 

Když za povstání stavův Českých 
Budišínšti v Lužici Janu Jiřímu, kur- 
fiřtu Saskému r. 1620 se vzdali, směli 
důstojníci a vojáci všichni odejíti svo- 
bodně z města se všelikými břemeny, 
se všemi zbraněmi svými, s praporci 
svinutými, s lunty uhašenými a beze 
všeho bubnování, ale neměli po tři mě- 
síce nikomu sloužiti proti kurfiřtovi. 
Z ustanovení toho byli vyjmuti pouze 
ti vojáci, kteří v čas obležení s hradeb 
na kurfiřta potupně pokřikovali a jemu 
se pro jeho loveckou náruživost posmí- 
vali. Ti byli vyhledáni a buď pověšeni 
nebo jinače na hrdle potrestáni 

{Ant. Gindely.) 
Léta 1018 přitáhl Boleslav L, (Chra- 
brý, král Polský) se Svatoplukem na 
Jaroslava s Lechy. Jaroslav pak se- 
brav Kusy i Varahy i Slovany, vy- 
táhl proti Boleslavovi a Svatoplukovi, 
i přitáhl k Vol} ni a stáli po obé straně 
řeky Buhu. A měl Jaroslav u sebe svého 
pěstouna i vojvodu, jménem Budy a ten 
začal tupiti Boleslava, řka: „Aj, toť 
probodnem třískou tlusté břicho tvé!" 
Neb Boleslav byl veliký a těžký, takže 
ani na koni nemohl seděti, ale byl roz- 



Posměch. 



651 



ř 



umný. I řekl Boleslav k družině své- 
„Není li vám té potupy žal, tehdy já 
sám zahynu." I vsedl na koně a vbředl 
do řeky a za ním vojsko jeho. Jaroslav 
pak ani zříditi se nemohl i porazil Bo- 
leslav Jaroslava a vtáhl do Kyjeva se 
Svatoplukem. (Nestor. Lelop. rus.) 

V bouřlivém shromážděni stavův če- 
ských r 1307, kdež se o nového vla- 
daře v Cechách jednalo, mluvil nejvySSí 
maršálek Dobeš z Bechyně pro Bedřicha 
Kakouského. I okřikovali ho, aby již 
konečně nehorlil pro cizince. Avšak 
úsměšně odpověděl Dobeš: „Chcete li 
naprosto někoho domácího míti za krále, 
tedy jděte jen do vsi Stadic ; tam mezi 
sedláky najdete snad nějakého starého 
strýce vymřelého rodu Přemyslova; při- 
veďte ho sem a vsaďte ho na stolec 
královský!" Pro ta slova pan Jindřich 
z Lichtenburka plný vzteku přiskočiv, 
probodl nešťastného řečníka mečem v pl- 
ném sněme, po boku biskupe vě, n pří- 
tomnosti královny Elišky. 

\Fr. Palacký. Dij. nár. Česk.) 

Za obleháni města Plzně od stavů 
Českých r. 1618 pozvali Plzeňští ke 
konci srpna Hoka, vůdce stavovského 
vojska, potupným způsobem k snídaní. 
Huk na to neočekávaně jednoho ran- 
ního jitra vpadl do předměstí plzeň- 
ského, stráž n bran posekal a zajal, 
předměstí poplenil a ke všemu ještě 
Plzeňským 500 ovcí, které byly právě 
na pastvu vyhnány, zajal a do leženi 
svého pryč odehnal. I vzkázal pak do 
Plzně, že podle pozvání dostavil se 
k snídaní, ale když se žádný tak zdvo- 
řilý, kdo by mu je dal, nenalezl, proto 
že sobě sám oběd připraviti mnsil. 
k němuž je zve a až se dostaví, je ná- 
ležitě vyčastí. {Ant. Gindely.) 

Když Bedřich Falcký dne 24. srpna 
1619 od protestantských stavů za krále 
Českého zvolen a dne 4. listopadu u sv 
Víta na Hradčanech korunován a pak 
i královna ; vydala strana protestantská. 
jako by již měla vyhráno v Holandu 
posměšné obrazy o katolících. VyŠlať 
tam méďorytina, představující krále Be- 
dřicha, an v stane sedí na stolici krá- 
lovské a za ním drahně knížat a stavů, 
kteří stojíce, podávají mu něco orličích 
peří, aby jimi podšil svůj plášť králov- 
ský. Po straně pak stála posada sle- 
pičí a v ní orel císařský zavřený a 



opelichaly, při tom kurfirst Sasky maje 
na ruby kožich a za kloboukem ko- 
houta plechového. Nedaleko něho spa- 
třovali se pospolu Španělský král s ko- 
lovrátkem, Spiňola 8 housličkami a 
Buquoy s fejfarkou (trubkou poštov- 
skou), kterak před krčmou sedlákům 
opilým k tanci hrají. Dále pak byl 
houf sedláků českých, kteří duchovni 
kurfírsty, knížata a kněžstvo katolické 
do jámy vháněli. Ale katolíci se na- 
potom po bitvě na Bílé Hoře 8 listo- 
padu 1620 králi Bedřichovi pomstili 
za tuto potupu spisy a obrazy. 

(Ant. Gindely.) 

Když r. 1090 Vratislav, král Český, 
nařízení svá činil k obleženi Brna, 

; ukazuje kde by který zástup měl míti 
stanoviště, prošen jest od Zdirada, mi- 
láčka svého, uštípně u přítomnosti Bře- 
tislavově i jiných vůdcův, aby ráčil na 
břeh mimotekoucí řeky Svitavy posta- 

: viti knížete i stany jeho. au prý bude 
moci nakoupati se v ní dle libosti, na- 
rážeje tím na boj proti Sasíkům, kdež 
kralevic neprozřetelně za velkého parna 
jen 8 několika urozenějšími osobami se 
koupal a byv od Sasíkův náhle tu pře- 
paden a jen s velkou obětí a smrti 
množství pánův českých zachráněn byl. 
Pohanění to popudilo citlivého krále - 
vice náramně, tak že podpalován jsa 
i družinou svou, Zdirada dal zavražditi. 
(Fr. Palacký. D^. nár. Česk.) 

3. Nedbej naň! 

Alexandr IL, od r. 1825 car Ruský, 
ne vyšly šel žádost jednoho poddůstoj- 
níka. Za to sepsal tento posměšnou a 
hanlivou báseň na care a předčítal ji 
druhům. Ale jeden z druhů vzal tu 
báseň a odevzdal ji caru. Car ji dal 
poddůstojníkovi, řka: „Zničte báseň tu 
a podruhé, zachceli se vám básniti, 
vyvolte si jinou látku nebo spis zničte, 
aby vám ho soudruh nemohl odejmouti." 
(Osterr. Volksfr.) 

Jostf II y císař Rakouský (1780— 
1790), slyšel jednou, kterak stráže 
před jeho pokojem stojící všelicos směš- 
ného o něm sobě povídají. Vyšed ven, 
pravil k nim: „Milé děti, když takové 
věci o mně mluvíte, jděte alespoň dál 
od dveří, abych vás neslyšel." Vojáci 



652 



Posměch. Pouf. 



ihned padli na kolena a napotom neměl I spis na hrad císařský. I uslySev o tom 
císař větších vychvalovatelů nad ty oba. Josef, poručil sluhovi, aby list ten dal 



(Kvéty. 1846.) 
Jindy zase pověsil někdo posměSný 



níže, aby ho každý čísti mohl a tím 
účinek zmařil. {Seherer. Expl. Lex.) 



Poustevník, 

viz : „Samota 2 !" 

Pouť, 

viz i: „Maria 2 li !" 



1. Prospívá. Ji zvelebovali, 
ji rušili. 

Roku 1371 v měsíci květnu rozne- 
mohl se náhle a nebezpečně císař a 
král náS Karel IV., na hradě Karl- 
šteině přebývaje, tak že lékaři všechnu 
naději na jeho uzdravení pustili Cí- 
sařovna Alžběta vidouc svého manžela 
již jako na prahu věčnosti a uznávajíc, 
že jemu lékaři nic nemohou pomoci, 
srdcem žalostivým utekla se na pomoc 
k Pánu Bohu a putovala tři míle 
pěšky z Karlšteina až na hrad pražský 
do chrámu sv. Víta k hrobu sv. Sig- 
munda, obětujíc osm mís z čistého 
zlata, kteréž dvacet tři hřivny a pět 
lotu vážily, aby tím zlatem okrášlena 
byla hlava sv Sigmunda. A vykonavši 
při tom hrobě modlitby a oběti své 
zase na Karlštein k císaři se navrá- 
tila, aby mu svou laskavou péči věno- 
vala. A císař Karel se brzy vskutku 
uzdravil a svých předešlých sil nabyl. 

{Kron. česk.) 

Znal jsem předobře stařečka milého 
— praví Vácslav Beneš Třebízský — 
již odpočívá v hrobě, od něhož jsem se 
naučil celé řadě pravd ze života i pro 
život. Stařeček ten chodíval každým 
rokem v máji také na pouť k Boho- 
rodičce a říkával: „Kdybych toho opo- 
menul, stýskalo by se mi celý rok." 
A nemohl se již ani dočkati, až zavítá 
sličný máj, a až se ty zvony rozhla- 
holí na cestu přes hory, řeky a lesy. 
Nescházívalo arci ani těch, kteří říká- 
vali: „Kdyby tam tak peníze rozdá- 
vali, také bych šel!" — „A rozdávají 
tam přece něco!" usmál se kmet. — 
„A co že tam rozdávají?" — „Pojd!te 



a přesvědčíte se ! Rozdává tam Boho- 
rodička spokojenost, trpělivost v ne- 
moci, v soužení posilu, v zármutku 
útěchu, těší sirotky, nahrazuje jim srdce 
mateřské, utlačeným zpomahá!" — 
A já dokládám ke slovům stařečka ne- 
zapomenutelného : „Není-liž dosti těch 
darů z nevyčerpatelných zásluh Krista 
Ježíše?" (Pravdou k životu) 

Zvláštností paulánů kteří i v Nové 
Pace klášter měli, bylo, že všude, kam 
přišli, dílem slavné pouti zaváděli, dí- 
lem již stávající zvelebovali. Také 
v Nové Pace podařilo se paulánům 
pouť, kteráž o Nanebevzetí Panny 
Marie se konávala, tak zvelebiti, že 
přicházela processí z celého dosti dale- 
kého okolí. O mnohých poutích bylo 
v Pace i přes 12.000 poutníků. 
Poutěmi těmi, jež slavně od nich se ko- 
naly, a vůbec celým svým životem zí- 
skali sobě pauláni přízně takové, že 
dostávalo se jím častěji nadání i pří- 
spěvků rozličných, 

{Fr. Krásí. Arn. hr. Harrach.) 

Svatý Štěpán, král Uherský a spolu- 
patron český (f 1038), chtěje svým 
poddaným pobožné putování navrhnouti 
a usnadniti, založil a nadal pro ně ho 
spody v Jerusalemě, v Římě a v Caři- 
hradě, V Jerusalemě založil klášter a 
v Římě chrám sv Štěpána prvomučen- 
níka, též i v Cařihradě vystavěl a 
nadal slavný chrám. {Drahé kameny.) 

Roku 1705 odporučil v poslední vůli 
svobodný pán Jan Vácslav Zeller z Bo- 
senthalú, šlechtic český, všecko své 
jmění a zejména statky v Čechách, 
Hrochův Týnec a Trojovice, ze zvláštní 
úcty k zázračnému obrazu Panny 
Marie opatství hradištskému na Moravě, 



Pont 



653 



aby je spravovalo a výnos obětovalo 
k větši slávě Boží a přeblahoslavené 
Matky Ježíše a na vydržování tolika 
knězi na Svatém Kopečka, kolik jich 
třeba k zpovídáni a dachovní obslaze 
poQtniků domácích 1 cizozemských. 

{N. Zeleek.) 
Císař i král Český Josef 11. (1780 
— 1790) zapověděl konati processí a 
poutě na posvátná místa a líbati 
ostatky Svatých. 

(Klem. Borový. D^. arcid. Praž.) 

Poutě na Velehradě konaly se od 
dávných časů. Zákaz pouti vydaný od 
císaře Josefa II r. 1784 dne 22. srpna 
měl ten následek pro Velehrad, že tam 
poutnici nechodili v slavných průvodech, 
ale chodili přece. Konečně slavně za- 
hájena pouť na Velehradě roka 1858 
a roku 1885. 

(Kar. Eichler. Poutni místa) 

2. Ji konali: 

a) do Jerusalema. 

Svatá Angela Česká, panna, karme- 
litánka (f 1220), nevolíc vstoupiti do 
stavu manželského, vydala se na pouť 
do svaté země. 

(Ben. Kulda. Církenií mk.) 

Bogislav XII., kníže Slovanský na 
Balticku, nazván Veliký (nar. r. 1454 
v Sloupu), cestoval r. 1496 do svaté 
země. íji^í Jahn.) 

Léta Páně 1217 velké množství pout- 
níkův z Čech se vypravilo na pouť za 
moře. {Pokrač. Kosmy.) 

Heřman Čemin vydal se roku 1598 
8 Krištofem Harantem z Polžic a Be- 
družic na cestu do země svaté a šťastně 
domů se navrátili. (Bej. česk.) 

Nacházím v historiích, že i e ná- 
roda našeho Českého, kterýž vždycky 
nad jiné nábožnější býval, mnozí jak 
z obecných tak i z urozených a slav- 
ných lidí na ty sv. poutě se vydávali; 
jako Menhart, biskup Pražský, v počtu 
desátý, vypravil se do Jerusalema za 
přičinoa náboženství 1. P. 1130. 

O cestě té také mnozí psali, tak 
Martin Kabátník z Litomyšle. 

(Dan. Ad. z Veleslavína.) 

Roku 1123 vypravil se v měsíci 
březnu na pouť do svaté země župan 
Dluhomil s nějakými německými pány 



Gumprechtem a Gilbertem i s komon- 
stvem, avšak na zpáteční cestě zemřel. 

(Kosmas.) 

Svatá Eufrosina (Předislava), aba- 
tyše Polocká, dcera slavného Všeslava, 
knížete Polockého a Kyjevského, opra- 
vovavši po mnoho let klášter, putovala 
s bratrem svým Davidem a s Eufrasií, 
soukojenkou, do Jerasaléma. V Jerusa- 
lemě rozstonala se, přijala sv. svátosti 
a odebrala se do Jerasaléma nebeského 
dne 23. května 1173. 

(Ben. Kulda. Církevní rok.) 

Martin Gallus, nejstarší kronikář 
polský, žil v první polovici XII. sto- 
letí a odbyl pouť do Jerusalema, toho 
času od křižáků ponejprv z rukou sa- 
racenských osvobozeného. (D^. pols.) 

Beneš z Hořovic zván byl Zámoř- 
ským pro cestu, kterou byl vykonal 
v XIV. století do svaté země. 

(Aug. Sedláček. Hr. a záw.) 

Léta 1152. Téhož léta pán jeden 
velmi znamenitý a mezí Cechy jako 
první, jemuž bylo jméno Hroznatá, vy- 
pravil se vedle bojovníkův na pouť do 
Jerusalema a nesl sebou kápi kůrní 
velmi drahou, kteráž byla zlatem, per- 
lami a drahým krumplovaná kamením, 
kteříž ji viděli tak pravili, že by vá- 
žila dva tisíce zlatých, kterouž byl dal 
někdy udělati dobré paměti Jindřich, 
biskup, za dnův života svého a před 
svou smrtí dal ji pánu Hroznatovi, 
jeho žádaje, když by jel na pouť, aby 
ji sebou vzal a na hrob Pána Krista 
položil. A on tak učinil a způsobiv tam 
své věci, také ^ jiných Čechův věci 
sobě poručené, téhož léta se zase ve 
zdraví navrátil (Hájek. Kron. čes.) 

Obuvník Ferdinand Hruška z Erteny 
u Svatoňovic okr. Trutnovského konal 
se zvláštní zálibou poutě do Říma a 
Jerusalema. V Římě byl třikráte, ale 
v Jerusalemě již osmkráte Konal do 
svaté země poslední doby pout téměř 
každého roka a sice chodíval pěšky až 
do Terstu, odtamtud přeplavil se do 
Jaffy a pak putoval zase pěšky do Je- 
rusalema. Zpáteční cestu konal rovněž 
tak. ačkoliv cesta ta s velikým nebe- 
zpečenstvím spojená jest. Hruška sám 
byl před třemi lety přepaden a do nahá 
oloupen. V roce 1883 v lednu vydal 
se na devátou pouť jerusalémskou. 



654 



Pouí. 



HruSka čítal padesát roků a byl po- 
stavy celkem nepatrné a malé. (Čech.) 

Josef Chtvalibog, spisovatel polský 
(f 1841), vydal se i na cestu do Je- 
rusalema, odkudž se roku 1840 na- 
vrátil. 

Léta Páně 1236 zemřel Jan, biskup 
Pražský, muž velmi dobrotivý a sva- 
tého obcování. Za jeho času mnoho 
poutníkův z Čech s chvátáním a s vel- 
kou pobožností šlo do země svaté, 

Svatý Jan Kentský, Polák, kněz, 
nar. v XV. století, do Jerusalema pu- 
toval a čtyřikráte do Říma. 

{Ben. Kulda. Církevní rok.) 

Jan Lobkovic z Easišteina na Ka- 
dani, roku 1493 s panem Dětřichem 
z Gatšteina se vydal na cestu k Bo- 
žímu hrobu a jiným svatým místům 
v Palestině z Kadaně a šťastně se na- 
vrátiv pak 8. srpna 1517 zemřel 

(Ant Vlasák.) 

Léta 1130 Mainrad, biskup Praž- 
ský, jel na pouť k hrobu Božímu do 
Jerusalema, tak aby se Pánu Bohu za 
svůj lid český modlil. I provodili su 
jej kanovnici, knězi a žáci. někteří až 
do bavorské země s velikým nábožen- 
stvím a s pláčem. A navrátivše se 
zase do Prahy, ustavičně při svých 
hodinách a modlitbách památku zaň 
činili. {Bajek Kron. čes.) 

Svatá Pětka, Srbka, panna trnovská 
(žila v XIII. století), putovala do svaté 
země a tam u Jordánu bytovala na 
poušti po delší čas. 

(Ben. Kulda. Církevní rok.) 

Léta Páně 1132 zemřela bl. Pňby- 
sláva Tato prahnouc, spatřiti místa sv. 
odebrala se společně s biskupem Praž 
ským Menhartem a s mnohými jinými 
na pouť do Jerusalema, odkudž se 
i šťastně do vlasti své navrátila. 

{Pokrač. Kosmy.) 

Radziwill, kníže Mikuláš Krištof Si- 
roteček na Olyce a Nesvíži (f 1616), 
stal se v 18. roce věku svého nádvor- 
ním maršálkem litevským a pak vel- 
kým maršálkem, přijal víru katolickou 
a putoval 1582—84 do svaté země a 
do Egypta. (jos. Kořán.) 

Kašpar Bogojský z Rohožnika, štolba 
Stanislava Pavlovského, biskupa Olo 
mouckého, navštívil v XVI. století za 
mladých let Boží hrob v Jerusalemě. 
{Primus Sobotka.) 

Korunní princ Rtidolf (f 1889), syn 



císaře a krále Českého Františka Jo- 
sefa I. od roku 1848, ještě než vyko- 
nán slavný obřad sňatku svého, odebral 
se za příkladem svých předků do kra- 
jin, kde někdy noha Spasitele kráčela, 
na pouť roku 1881. {Věnec perlový.) 

Svatý Sáva II., arcibiskup Srbský, 
syn Srbského krále Štěpána (f 1224), 
vykonal i pouť do svaté země a po 
delší dobu trval v Jerusalemě. 

(Ben. Kulia. Církevní rok) 

Léta Páně 1141 podnikli v měsíci 
lednu pouť do Jerusalema: Spytihněv, 
syn knížete Bořivoje, Miroslav a Mukar. 
(Pokrač. Kosmy.) 

Pan Jindřich ze Stráže (f 1466) 
odebral se jednou do Jerusalema a vy- 
konal dlouhou tuto pouť 

{Staří letop. čeští.) 

Ivan Svadič Draskovic, hrabě chor- 
vatský, byl v XIII. století s králem 
svým Uherským Ondřejem II. v Pale- 
stině. {Vác. Křížek.) 

Mikoláš z Toliskova, polský astrolog 
na^ začátku XVI. století, odebral se 
z Říma do Jerusalema, kdež — jak 
sám praví — po tři neděle slze ronil 
v stopách Spasitelových (/. Hourá.) 

Svatý Virgilius, biskup Salcburský, 
apoštol Slovinců (f 794', na kněžství 
vysvěcen, putoval do Jerusalema ke 
hrobu Božímu, pak do Říma ke hrobům 
svatých apoštolů Petra a Pavla. 

{Ben. Kulda. Církevní rok.) 

Vítek z Prčic vykonal jsa starcem 
roku 1192 pouť k sv. hrobu do Jeru- 
salema a zemřel brzy po návratu u vy- 
sokém věku. {Ant. Vlasák.) 

Oldřich Prefát Vlkanovský^ pán na 
Solnici, puzen touhou, viděti posvátná 
na východě křesťanům místa a chtě 
sebe i krajany své s národy cizími se- 
známiti, pouť do Palestiny nastoupil 
z Prahy do Benátek a odtud po moři 
až do sv. země. Stalo se to o vigilii 
před Božím Tělem 1546, o čemž pak 
po roce domů se navrátiv učinil po- 
psání. 

{Jos. Ehrenherger. Osudy m. Solnice. Čas 
čes. Mus. 184S) 

Léta Páně 974. Svatý Vojtech žá- 
dostiv jsa navštíviti a putovati na 
místa svatá s bratrem Graudencem do 
Jerusalema se ubíral, však ale přijda 
na vrch Kassiuo nazvaný do kláštera 
sv. Benedikta řádu, z jistých důležitých 



Poaf. 



655 



příčin, od tak daleké a nebezpečné | z Anglie sUdičům, kteří ho měli za- 
cesty odvrácen byl. tknonti, dostal se Šťastně do Belgie ; 

{Jan Beckovský. Poselkyné.) | vykonal pou( odtud do Říma jakožto 
Tomáš Wolski, papežský admiral, kajícný pontník bez peněz, pěSky, živ 
narozen v Polsku (f 1744), navštívil jga almužnou. A když na cestě té se 
Itálii, Kím a odtud vydal se do Jeru- ! setkal se starým známým a přítelem a 
saléma, kamž po mnohých nebezpečen- tento mu peněženku dal, odvětil Kam- 
stvích na moři dostal se v dubna 1726. pjan: „Jed s Pánem Bohem dále; já 
Na zpáteční cestě upadl do zajetí tvých peněz nepotřebuji." 
Arabů, odkud šťastně uniknuv dostal i Ant. R^zek. Kamp ziv.) 

se do Říma a byl od papeže generálem i Léta Páně 1604 putovali dva polští 
lodstva, stav se rytířem maltanským, j šlechticové Adam Markovský a Albert 



jmenován 

Roku 1 122 navrátil se z pouti jem- 
salémské i kompostelské do vlasti své 
znamenitý pán český a župan Vzňata 
a již téhož roku 17. října umřel. 

(Kosmas.) 

Alexandr Zborotcskij šlechtic polský, 



Laský do Říma a do Lorety na pouť. 
{Drahé kameny.) 
Sv. Norbert., zakladatel řádu prae- 
monstrátského, patron český (f 1134), 
zavítav i co niissionář do Augsbnrka, 
vrátil se do Řezná ze svaté missie. 
Vzav odpuštění od biskupa Hartvika, 



muž smělý a odvážlivý (f 1621), chtěje odešel s třemi nově získanými učenníky 
ulehčiti svému svědomí vykonal krátce na pouť do Říma k hrobům svatých 
před smrtí svou pouť do svaté země. knížat apoštolských. {Drahé kameny.) 

(Dij polské.) Svatá Paraskeva, abatyše Polocká 

Zbyněk z Hazmburka^ příjmím Zá- | (| ] 239). odebrala se na pouť do Říma, 
mořský (f 1368), putoval za moře do t^ež celých sedm let ztrávila. 
země svaté. (Jan Beckovský. Poselkyné.) (Ben. Kulda. Cirkevni rok.) 

Horlivý biskup Olomucký Jindřich; Zbožní bratří Petry Oldřich a Jan 
Zdik ve společnosti opata Sázavského |« Rožmberka vykonali roku 1779 pouť 
Silvestra i mnoha pánů českých na po- do Říma. (Fr. WildmannJ) 

čátku r. 1137 zabral se po druhé na Léta Páně 906. Spytihněv, spanilý 
pouť do Jerusalema. \ kníže Český, jel na pooť do Říma a 

{Fr. Palacký. D^. nár. Česk.) \ přijeda proti Hadrianovému mostu blíž 

Jan Žtceykal, zlatnický v Praze kostela sv. Lucie dům neb špitál pro 

(f 1854 v 72. roce věku svého příchozí z Čech poutníky (neboť mnozí 

v Praze), čtením knih zamiloval si • křesťané horliví již tehdáž z Čech do 

poutě do Evropy, Asie a Afriky. Říma putovati začínali) velmi pro- 

Koku 1833 vrátil se z třetí cesty své stranný dal založiti, který napotom sv. 

a nosíval vždy velký růženec okolo Vácslav náležitě dostavěti dal, i také 

krku na znamení že byl navštívil dostatečně nadal. Když pak zpust, 

místa svatá v Palestině. Všeliké tyto císař Římský a král Český Karel IV. 

cesty vykonal jako opravdový poutník obnovil a štědře nadal. 

pěšky a živil se z větší částí almužnou. {Jan Beckovský. Poselkyné.) 

{Ant. Bybička.) Léta Páně 927. Svatý Vácslav, když 

blíž řeky Vltavy prostranný kostel sv. 

b) Do Ďlma. apoštolů Petra a Pavla postaviti dal, 

od tehdejšího nejvyššího biskupa, pa- 

Léta Páně 1253. Papež Innocenc IV. peže Římského, pro ten kostel ob- 
blahoslavené panně Anežce řádu sv. , zvláštní milost vyžádal kdožkoliv na 
Františka mnoho svátostí poslal, pro- { pouť do Říma pro svých hříchů odpu- 
tože zprávu a známost od mnohých Štění jíti a putovati nemohl, do toho 
poutníkův, těch totiž, kteří jsou z Čech kostela kdyby putoval, aby těch mi- 
do Říma putovali, jest dostal. A tak lostí (jako by do Říma k sv. Petru 
tehdy naši staří předkové na místa putoval* účasten býti mohl. Což také 
svatá i do samého Říma putovali. od tehdejšího náměsta Kristova Jana. 

{Jan Beckovský. Poselkyné díl I.) papeže Římského, šťastně jest obdržel. 

Bl. Edmund Kampian, Angličan, je- 1 (Jan Beckovský. Poselkyné.) 

suita, mučenník (f 1581), uniknuv j Vavřín Baríilius, Polák, jesuita 



656 



Pouť. 



(nar. 1584), vykoDal z Tarnova celou 
témřř cestu pěšky co pouť do Rima a 
Lorety. (Em. Tonner.) 

Léta Páně 1139 Jindřich {Zi\k), bi- 
skup Olomoucký, odebral se na pouť 
do Kíma. (Pokrač. Kosmy.) 

O) Do Staré Boleslave. 

Bohuslav Balbín, tento věrný syn 
svého národa Českého a spisovatel 6e 
ský, jenž r. 1677 vydal svůj „Výtah 
dějepisný", chodíval za věku chlape- 
ckého se svou zbožnou matkou na pouť 
do Staré Boleslave. 

{V. Beneš Třeb. Pravdou k životu.) 

Léta Páně 979. Boleslav, kníže Če- 
ský, příjmím Pobožný, dne 8. měsíce 
června pojav některé služebníky své 
z příčiny náboženství, jel s nimi na 
pouť do Boleslave, aby to místo, kde 
8v. krev jeho strýce sv. Vácslava byla 
vylita, navštívil. A když tam přijel, 
plakal s velkým náboženstvím, žádaje 
od Pána Boha milostivého zpravování 
a svých hříchův odpuštění, 

{Jan Beckovský. Poselkyně.) 

Léta Páně 1160. Když obraz Panny 
Marie Staroboleslavské zázračným způ- 
sobem nalezen a na poli vyorán byl. 
Cechové houfně k něaau putovali a své 
potřeby Pánu Bohu přednášeli a skrze 
přímluvu Panny Marie vyslyšáni byli. 
I jiní národové z toho se těšíce puto- 
vali sem také na to místo, kde sv. 
Vácslav zavražděn byl. 

(Jan Beckovský. Poselkyně díl I.) 

Jan Ignác Blouhoveský z Dlouhé 
Fsř, světící biskup Pražský (f 1701) 
a děkan v Německém Brodě sám pout- 
níky do Staré Boleslave vodil, potom 
však jako velekněz rád poutnických 
chrámů navštěvoval a v nich mše sv. 
sloužíval. (DraU kameny.) 

Léta Páně 1383. Sv. Jan Nep. před 
smrtí svou, učiniv k lidu velmi horlivě 
a poslední kázaní, se všemi se roz- 
loučil a na to po několika dnech vedle 
svého pobožného způsobu do Staré Bo- 
leslave k zázračnému obrazu Panny 
Marie putoval a tam svou duši Stvoři- 
teli a Utěšiteli svému v Trojici Bohu 
jedinému též Marii Panně horlivě po- 
roučel. (/. Beckovský. Poselkyně d. I.) 

Roku 1600 zařídili jesuité putování 
katolíků k jeskyni sv. Ivana a k zá- 



zračnému obrazu Panny Marie do Staré 
Boleslave. (Poselkyně.) 

L, P. 1351 konal císař Karel IV., 
otec vlasti české, s arcibiskupem Praž- 
ským Arnoštem pouť do Staré Bole- 
slave, kde sv. Vácslav mučennickou smrt 
pro víru křesťanskou vítězně podstoupil. 
{Císař Karel IV. J. Kř. V.) 

Sv. Vácslav, vévoda země české, na- 
vštěvovával města říše své ve výroční 
čas posvícení kostelů jejich. Tak přišel 
ke dni sv. Kosmy a Damiana (27. září 
r. 936) také do sídla bratrova v Staré 
Boleslavi, aby účasten byl slavných 
služeb Božích tam ke cti oněch dvou 
svatých konaných. 

(Fr. Palacký. Děj. nár. Česk.) 

Léta Páně 938 Ke hrobu sv. Vác- 
slava v Staré Boleslavi, tu, kdež za- 
vražděn a pohřben byl, jak křesťané, 
tak pohané houfně putovali bud pěšky 
buď na vozích a hojných milostí 
i uzdravení dosáhli. 

(Jan Beckovský. Poselkyně.) 

Léta Páně 981. Dne 27. měsíce září 
sv. Vojtěch šel na pouť do kostela sv. 
Kosmy a Damiana, kterýžto kostel od 
sv. Vácslava mezi Prahou a Vyšehra- 
dem (kdež nyní říkáme v Slovanech, 
jinak v Emauzích v Novém Městě 
pražském) byl založen. V tom kostele 
když mši sv. odsloužil, do Boleslave 
k krvi sv. Vácslava pospíchal a pu- 
toval a tam svou pobožnost vykonal. 
(Jan Beckovský. Poselkyně) 

d) Na sv. Horu. 

Bernhard Ignác hrabě z Martinic, 
nejvyšší purkrabí pražský (f 1685), 
puto vá val čtyřikráte do roka na Svatou 
Horu nad Příbramí, tam pak modlíval 
se klečmo i za tuhé zimy přes dvě 
hodiny pod soškou Rodičky Boží. 

{Drahé kameny.) 

e) Do Prahy. 

Za císaře Karla IV., otce vlasti če- 
ské (1345— 1378), přicházeli cizí pout- 
níci do Prahy a navzájem putovalo se 
zase z Čech do rozličných proslavených 
míst pobožných v cizích zemích, jakož 
jmenovitě do Říma k sv. Petru, do 
Cách ku Panně Marii, druhdy i do Je- 
rusalema ke hrobu Božímu. Putování 
do Říma z Čech bylo zvláště valné 



Poustevník. 



657 



v čas milostivého léta roku 1350 a 
opět 1390. 

{Wác. Wl. Tomek. Dfj. m. Fr.) 

Mezi svatojanskými poutniky r. 1892 
byla také stařičká a vetchá žena 
z Třeboně, 821etá Anna Kubtováj 
vdova po Aug. Kubtovi, obuvníku 
z Třeboně. Stařenka ta vykonala roku 
toho svatojanskou pouÉ do Prahy po 
padesáté. (Čech.) \ 

Do Prahy pak přicházeli rok co rok, 
ano den co den vzácní i chudí ctite- 
lově ku hrobu sv. Jana Nep., jeho pří- , 
mluvě se odporučujíce, u př. Ferdi- j 
nand I , Ferdinand 11 , Ferdinand III.. 
Leopold I., králové Čeští a přemnozí 
jiní. (Kl. Borový. Sv. Jan Nep.) 

Roku 1370 neobyčejné množství 
poutníkův a jiných cizincův do Prahy 
přicházelo. Roku předešlého 1369 v den 
svátostí druhý pátek po velikonoci, 
13. dubna, celé velké náměstí Novo- 
městské, kde se svátosti ukazovaly, lid- 
stvem, namnoze z dalekých cizích zemí 
přišlým, přeplněno bylo, tak že všichni 
za to měli, že tolik lidi na jednom , 
místě shromážděných nikdy ještě vi- 
dino nebylo. {Beneš z Weitmile.) 

Léta Páně 1060. Za knížete Če- 
ského Spytihnéva II. k slavnosti pře- , 
neseni sv Yácslava veliké množství \ 
lidu sešlo se na pouť k hrobu sv. Vác- 
slava nejenom z Čech, ale i z jiných 
zemí, tak že těch poutníků více než 
jedna polovice před kostelem zůstati 
musela ; protože ten kostel, od sv. Vác- 
slava založený, ne velmi prostranný 
byl, ale malý a okrouhlý k podoben- 
ství tehdejšího kostela římského, v kte- 
rémžto kostele pražském na ten čas 
také tělo sv. Vácslava odpočívalo. Při 
tom byl také druhý kostel posvěcen, 
ale menší jako sínec, v kterémž leželo 
ř tělo sv. Vojtěcha v hrobě krásně ozdo- 
beném. {J. Beckovský. Poselkyné d. I.) 

Léta Páně 1388. Dvanáctý den po 
slavnosti velkonoční, to jest na den 
Svdtostiy veliké množství lidu v Praze 
bylo. Někteří Pražané obávali se, aby 
se ti hosti měst pražských nezmocnili, 
ale oni jakožto lid nezbrojn^ a pout- 
nici pobožní pokojně se chovali, kostely 
navštěvovali, almužny sv. chudým lidem 
hojně udělovali a modlitby své pokorně 
Pánu Bohu obětujíce na mnohých mi- 

Sbírka hlst. pííU. 



Stech a zvláště hrobův sv. Vácslava, 
knížete, a sv. Vojtěcha slzy své mnozí 
vylévali, s velkým náboženstvím za 
své hříchy plakali a spatřivše v Novém 
Městě pražském při kostele Božího Těla 
svaté ostatky Pánu Bohu z toho veliké 
díky činili a do svých zemí pokojně 
z Prahy odešli. Moudřejší Pražané po- 
važujíce, co by mohl jeden každý z těch 
hostí a poutníkův utratiti, napočítali 
více než sto tisíc kop groŠův praž- 
ských, skrze kteréžto shromážděni lidu 
Praha velíce bohatla. 

{Jan Beckovský. Poselkyné dil I.) 

Léta Páně 1398. Po slavnosti vel- 
konoční tak mnoho poutníkův k spa- 
třeni Svátosti do Prahy přišlo, že skrze 
ně v městech pražských byl veliký ne- 
dostatek chleba, piva i vína, pro kte- 
rýžto nedostatek obecní lid pražský 
počal se proti těm poutníkům zdvihati; 
ale Pražané osadivše vojskem dobře 
svá města, mnoho vozův do Zřípska 
poslali a okolo Roudnice za sedm set 
zlatých neb dnkátův obilí koupili, kte- 
réžto když ouředníci přivezli, chudým 
lidem tak je prodávali, jak je sami 
tam na místě kapovali, a hned na 
všech mlejních také mleli a lid maje 
dostatek chleba ukojil se. 

(7. Beckovský.) 
Léta Páně 1369. Na den Svátosti, 
kterého se v Novém Městě pražském 
nad kostelem Božího Těla ostatky sv. 
lidi ukazovali : tak mnoho z Čech a 
jiných okolních zemí do Prahy pout- 
níkův se sešlo, že počna od Zderazu 
až k jmenovanému kostelu, ano i všudy 
okolo něho nemohlo jim to místo neb 
Novoměstské trhoviŠté postačovati a je 
v sobě obsáhnouti, kteréhožto lidu do 
Prahy příchozího dle zdání moudrých 
mužů více než na jedenkráte sto tisíc 
se počítalo. [J. Beckovský. Poselkyné.) 

Léta Páně 943. Lidé z rozličných 
krajin německých hlučně přicházeli do 
kostela sv. Vita na pouť k hrobu sv. 
Vácslava a tu se modlili, prosíce Pána 
Boha za milost a sv. Vácslava za pří- 
mluvu a od svých neduhů a nemocí 
uzdraveni byli. Toho jenom roku 
z francké země přišlo 50 mužův, 35 
žen bolevokých, hluchých, němých a 
uschlé ruce majících, kteří zdraví si 
zde vyžádali. Boleslav, kníže, vida co 
se děje, srdečně plakal a daje každému 

42 



658 



Poustevník. 



poutníku hojné dary. zlaté mince, do 
jich vlasti je propustil. _ ^ „ ,^ 
(Jan Beckovsky. Poselkyne.) 

1) Na rozličná jiná místa. 

Léta Páně 1078. Dne jednoho knéz 
jménem Hrozek, jenž byl muž dobrého 
života a chvalitebného obcování, šel na 
pouť do kostela sv. Petra, jenž jest na 
Budči. {Jan Beckovsky. Poselkyne.) 

Dne 11. září 1884 navštívila Ra- 
kouská císařovna Alžběta poutní místo : 
„Maria Celli". Po obchůdce v okolí to- 
hoto místa přišla císařovna o 6 ho- 
dině vefier do kostela, klekla před mi- 
lostivým oltářem a setrvala po celé 
slavné požehnání. Na památku návštěvy 
poutního místa darovala vznešená paní 
kostelu zlaté srdce, ozdobené draho- 
kamy a umělý mosaikovaný obraz, 
představující zbičovaného Spasitele^ 
(Ecce homo!). Obraz ihned zavěšen na 
zed, srdce ku přání císařovny ověšeno 
má býti milostné soše Panny Marie. 
Druhého dne přijaly v tomtéž kostele 
Tělo Páně arcivévodkyně Valerie a její 
družka princezna Auerspergova. (Čech.) 

Ku Panně Marii Montserratské na 
vrchu u Cizhrajova na Moravě konali 
ku, konci XVIII. století i vysocí šle- 
chtici pouť a tam pobožnosti své vy- 
konali, na př. hrabě Lothar Fr. 
z Osteinu; hrabě Josef z Debliua, jenž 
ěastěji v průvodech pěšky chodíval ze 
St. Hobzí, jeho manželka roz. hraběnka 
Braidova, generál Antlau kanovník 
olomoucký Karel z Rosenthalu, hrabě 
Julius Hardegg a jiní. 

(Kar. Eichler. Poutní místa ) 

Bl. Jan Sarkander (nar. ve Slezsku 
1576) stav se farářem v Holešově na 
Moravě, vydal se v ěervnu 1619 na 
pouť do Čenstochova v Polsku, kdež 
před obrazem Rodičky Boží modlitby 
své s mnohými slzami před Bohem 
proléval. {Kl. Borový.) 

Chodové mají mezi sebou zařízeno 
několik katolických spolků, a zvláště 
na poutě Mariánské chodí daleko k Dobré 
Vodě, na sv. Horu a do Bavor do No- 
vých kostelů. 

(Fr. Wildmann. Vlast 1888.) 

Boleslav III. Křivoůstý, král Polský 
(1102 — 1139), začasto putoval k hro- 



bům sv. Egida, sv. Štěpána a sv. Voj- 
těcha. (Mart. Gallus. Děj. pol) 

Sotva tři léta po smrti sv. Vojtěcha 
(f 997), minuly a již císař Ota III. 
sám vykonal pouť ke hrobu jeho do 
Hnézdna (1000). 

{Fr. Palacký. Děi. nár. Cesk.) 

Leopold Z, císař Rakouský, jako 
Ferdinand II. a IIL putovali k sv Janu 
pod Skálou uctít sv. Ivana 

(Fr. Krásí. Arnošt hr Harrach ) 

Od r. 1598 v oblibu vešla, zvláště 
u Šlechty, pouť ke hrobu sv. Ivana při 
klášterním chrámu benediktinů u sv. 
Jana pod Skálou. Dne 2. července 1600 
vyšel z kostela strahovského průvod 
300 účastníků s kříži a korouhvemi 
i s hudbou, zpívaje litaníe ; slabí jeli 
na voze, ostatní kráčeli pěšky, mnozí 
sňali svou obuv a nedbajíce častých 
přeháněk deště, jimiž promokli, na ve- 
čer stihli k sv. Ivanu, kdež se zpoví- 
dali a dlouho do noci na modlitbě 
trvali. Noc přespali bud pod širým 
nebem aneb ve stanech ze chvojí, a na 
úsvitě zase šli do chrámu Páně na 
služby Boží. A tak byla ta pouť ko- 
nána rok co rok. (Schmiedl.) 

Jan Filipec, biskup Velkovaradínský, 
důvěrník a miláček krále Uherského 
Matyáše (nar. v Prostějově na Moravě 
roku 1431), když se r. 1478 v Praze 
zdržoval, vybral se na pouť k 14 sv. 
Pomocníkům do Kadaně. (Ant. Rybička.) 

Alexandr II., od roku 1855 car 
Ruský, sám putoval do Kyjevské Lavry 
pečerské a do kláštera solovejského na 
Bílém moři s carevnou. {Jan Vaclík.) 

Ferdinand IL, císař a král Český 
(1620 — 1637), v mladém věku svém 
za nejlepší přípravu k dílu tak bohu- 
milému (aby totiž katolickou víru roz- 
šiřoval) podnikl pouť do Itálie, kamž 
se vydal léta 1598. V Loretě učinil 
slib, že ze zemí zděděných vyplení 
všecky sekty a bludy, i kdyby proto 
o svůj život měl přijíti. (Ant, Gindely.) 

Florian Jetřich Ždiárský ze Žďáru, 
pán v Tachlovicích, Jenči a Hostivicích, 
vykonal roku 1621 s manželkou svou 
pouť do Lorety ve Vlaších, chtějíce 
sobě tam vyžádati dědice mužského. 
(Ant. Bybička.) 

Hrabě Karel Josef Badvit de Souches, 
jenž roku 1701 vládu v Hlubokých 
MaŠůvkách na Moravě nastoupil, brávalj 



PouBtevník. Pověra. 



659 



se častěji pěšky s processím ze svého 
zámkn jevišovického do Mašůvek a 
trvával tam příkladně a mnohé radostné 
slzy prolévaje na pobožnosti. 

(Fr. Poimwi.) 

Do Nepomuku již v první polovici 
XYII. století, konaly se processí. 
v nichž se osadníci i se správci svými 
duchovními sáčastnili, zvláště pak 
v čas moru v Čechách r. 1649 a 1681 
zuřícího. (Kl. Borový. Sv. Jan Nep.) 

Nikde nepěstuje se tolik poutí jako 
n Podluěanů na Moravě a to velice 
daleké. Jsou ženy na Podluži, které 
byly třicetkráte ve Vambeřicích, v Pru 
sku, dvacetkráte v Marii Celli ve 
Štýrska a několikrát v Praze, menších 
poutí do Šaštiua uherského, do Žarošic 
a j. nepočítaje. 

(Jan Herben. Kvity. 1883) 

Nikde po Slovanstvu neputuje se tak 
horlivě jako v Folsku k hojným obra- 
zům zázračným. (J. Perwolf. Děj. pol.) 

Rylský klášter v Bulharsku navště- 
vují četní poutníci, jichž na některý 
svátek přijde do 2500, ba po válce 
poslední ruskoturecké, když na místo 
krušných dob a nejistot nastoupil mír 
a nevídaná bezpečnost, přitáhlo najed- 
nou prý 6000 lidí se stejným počtem 
koní. Každé město nebo kraj má svůj 
svátek, na který putuje do rylského 
kláštera. Nejvíce poutníků přichází na 
Velik den. velkonoční neděli. 

{Konst. Jireček. Cesty do Bulh.) 

Vzácný příklad pobožnosti viděl če- 



ský i německý lid v Čechách r. 1596, 
kdy větší počet paní ze šlechty s frau- 
cimorem a služebníky, provázeny dvěma 
. kněžími podnikly dalekou pouť do Šej- 
■ nova u Krupky. V čele byla ovdovělá 
j paní Marie Manrlguez z Pernšteina, 
8 ní dcery Alžběta, hraběnka z Fiirsten- 
berka. Polyxena z Eožmberka, Fran- 
< tiška panna. Dílem šly pěšky, pokud 
I nohy stačily a dílem se vezly a 
28. května stihly do Kadaně ; tam 
I zdržely se dva dni na pobožnostech 
v kostele 14 Pomocníků, jemuž daro- 
valy stříbrný kalich a jiné vzácné pa- 
ramenty a chudým mnoho almužny 
rozdaly. Dále putovaly přes Chomúto^4 
a Most do Šejnova, kdež se zdržely 
dva dni na Mariánské pobožnosti. Po 
I pobožnosti odebraly se do Roudnice. 
I (Schmiedl. Sbor. hist, krouž. sei. 3.) 

Léta Páně 985 Svatý Vojtěch na 
rozličná svatá místa jest putoval, 
předně: do města Turonu, v němžto 

I hrob sv. Martina, biskupa, navštívil ; 

; odtud dále jda, přišel do Paříže a tam 
u hrobu sv. Dionysia Areopagity své 
vroucné modlitby s vyléváním mnohých 
slz konal. Z Paříže přišel do Floryaka, 
kdež tělo sv. Benedikta v klášteře na- 
lezl a počestně uctil. 

iJan Beckovský. Poselkyné ilil I.) 

U sochy Panny Marie na Vápence 
u Frýdku ve Slezsku vykonali pouf a 
pobožnost roku 1744 kníže biskup Olo- 
moucký Lichtenštein ; roku 1745 král 
a královna Polská a Saska i s krá- 
lovskými princi. (Jos. Kar. Schipp.) 



Pověra. 



I. Vůbec. 

1. Jest hnusDá; známka neiréry. 

v jisté vesnici Bogrujského kraje 
v Rusku nalezen r. 1883 ráno na ži- 
dovském hřbitově otevřený hrob ne- 
dávno pochované židovky, jejíž mrtvola 
bez hlavy ležela v hrobě nezahrabauá. 
Uhodlo se ihned jakým způsobem a 
z jaké příčiny byl asi zpáchán hnusný 
ten čin. Y sousední vesnici zuří totiž 
dobytčí mor, a jelikož mezi tamějším 



ruským lidem panuje pověra, že možno 
zahnati mor, když nemocný dobytek 
kostmi z mrtvého těla se podkuřuje, 
tu zajisté sedláci z blízké vesnice do- 
pustili se tohoto zohavení mrtvoly. 

(Novosti ) 

Vaněk Hudl, rybnikář, ten v Želez- 
ných Horách zabil ženu, vykuchal dítě, 
uřezal mu pravou ručičku a vytahoval 
z ní žilky na prst zdélí, a když jsme 
přišli do krčmy, tehdy ručičku vyndal 
na kamna, aby uschla, a když chtěli 
komu Škoditi, tehdy otočil tu ruku žíl- 

42* 



660 



Pověra. 



kami a na každý prstek přilepil vo- 
skovou svíčku malou a když svičky ho- 
řely, v tom domě žádný neprocítl, by 
ním házel. To udělali v jedné vsi u Lo- 
hovic, Vaněk vstrčil tu ručičku na ja- 
kous hůl a svíčky na ty prsty dal a 
oknem ji na stůl postavil do prostředka. 
{Zik. Winter. Kult. obr. č. měst.) 

2. Vlastnosti : 

a) jest pošetilá. 

Adam Yácslav, kníže Těšínský (1595 
— 1617), byl velmi pověrčivý. Tak po- 
slal k jedné babě, zdali by se s dobrou 
potázal, kdyby frýdecké panství na- 
zpět koupil. Baba odpověděla, že ni- 
koliv, a kníže Adam upustil od svého 
úmyslu. Později se tázal baby, zdali 
bude míti na vojně štěstí a zdali na 
rodí se mu syn. — Adamově sestře 
Sibyle věštila ona baba, že přiměřeně 
se vdá. Toto proroctví se však ne- 
splnilo, neboť Anna Sibyla se vůbec ani 
nevdala. {fr. Sláma. Děj. TéUnska.) 

Dne 3L října 1619 byl nově zvo 
leny král Český Bedřich Falcký v Praze 
slavně uvítán. Den příjezdu králova 
byl pošmourný a nad míru větrný, což 
mnozí považovali za málo potěšitelné 
a dobré znamení budoucích věcí. Také 
se vypravuje, že proti pěchotě králov- 
ské, když v pořádku svém táhla, při- 
letěl celý roj včel, kterýž kdosi z pě- 
choty do klobouku shromáždil a ssebou 
do Prahy přinesl. Oznámeno také, že 
téhož dne 31. října po celé Praze ani 
jeden člověk nezemřel, ani žádné 
mrtvé tělo nebylo pochováno ; což v tak 
lidnatém městě považováno za náhodu 
velmi příznivou. I příhoda s včelami 
vykládána za příznivé znamení. Než 
bitva na Bílé Hoře dne 8. listopadu 
1620 učinila panství Bedřichovu v Če- 
chách konec. (Ant. Gindely.) 

V noci na Blagovest (Zvěstování 
Panny Marie 25. března) v Berkovi- 
cích v Bulharsku octneme se tu jako 
při nějakém pohanském posvícení; se- 
dláci nedávají voly na přípřež, podku- 
řují dobytek a při měsíčku řinčí řetězy 
okolo domův proti „zmojům". Obyčej 
ten je rozšířen po celém Bulharsku. 
{Komt. .Jireček. Cesty po Bulh.) 

Pan Závise z Falkenšteina, byv 



j roku 1288 na hrad pražský ku králi 
j Vácslavovi 11. pozván, aby napotom 
s králem jel na krtiny syna svého, 
chtěl se královně Gutě zavděčiti, při- 
nášeje jí darem skvostný závoj velmi 
uměle utkaný; však mladá královna, 
naposlouchavši se již drahně o tom, že 
pan Závise umí čarovati, bála se na 
ten závoj i rukou sáhnouti, aby v něm 
nějaké zlé kouzlo ukryto nebylo, i dala 
jej potom co zlé pokušení a dílo ďá- 
blovo do ohně vrhnouti. (Bej. česk) 

Huculové ua pohoří karpatském všudy 
ještě vidí čáry a divy. 

(Jan Wahylewič. Čas. čes. Mus. 1839.) 

Kuká-li kukačka ponejprv na východ 
slunce, oznamuje lidu štěstí, požehnání, 
úrodu a j , kuká-li na západ — ne- 
štěstí, neúrodu, drahotu, mor, hlad, 
vojnu atd. Nekuká-li před sv. Janem, 
bude neúrodný rok nebo kroupy po- 
tlukou; po sv. Jané říká se: kukačka 
nám neúrodu, pohromu a drahotu na 
letošní rok už odkukala. — Kdo ji 
ponejprv slyší, je -li hospodář, táže se 
kolik let bude živ, jak drahé bude 
obilí atd. 

Eoku 1612 byl Matyáš, král Český 
(1611—1619), za císaře Německého 
zvolen. Nežli se král ua cestu vydal, 
přihodilo se na hradě pražském, že 
starý orel, jejž mnoho let na hradě 
v kuchyni královské chovali, a jenž od 
drahného času nikam nelítal, vyletěv 
rychle do povětří, posadil se na krove 
pokoje královského, což hned všickni 
v tehdejší pověreční době pokládali za 
šťastné znamení budoucí důstojnosti 
krále Matyáše. (a. Gindely.) 

Fasovští, když r. 1611 za císaře a 
krále Rudolfa II. do Čech vpadli a na 
Malé Straně se zdržovali, oznámili 
bratru Pavla Skály, že jim věrně 
sloužil, jakým prostředkem jsou bez- 
pečni před střelbou a všelijakým zra- 
něním. Máť prý každý z nich zakou- 
zlený a zahojený svěcený oplatek v tom 
tlustém místě na ruce nad loktem; a 
když ráno hned jak vstane, nad tím 
oplatkem odříká jistou formuli, že po- 
tom celých 24 hodin se nemusí obávati 
žádné škody na svém těle od zbraně 
jakékoli. Že takováto žoldácká sběř 
skutečně všelikých pověr a čar se při- 
držovala, o tom jsou i jiné bezpečné 
zprávy. (Pavel Skála.) 



Pověra. 



661 



Na jízdě své pozoroval jsem, že 
ženy, vidouce pocestné, zůstanou státi, 
aby nekřižovali jich cesta - pověra, 
která se vyškytá v SrhskUj ale v Bul- ] 
harsku je vzácná. 

. (Konst. Jireček. Cesty po Bulh.) 

Když za povstání stavů Českých 
roku 1619 hrabě Thurn, vůdce sta- 
vovský, s pomocí Uhrů jal se postu- 
povati výbojně k jihu, aby se Vidně 
zmocnil, přihodilo se několik obyčejných 
věcí, které pověrčiví vojáci za dobré 
znamení považovali a o svém budoucím i 
Štěstí proti nepříteli byli přesvědčeni. 
Nejprve vítr praporci vesele třepetal. 
Dále zajíc, jenž byl z lože svého vy- 
rušen, utíkal stranou, kde měl Dam- 
pierre, vůdce císařský, své ležení Ko- 
nečně krkavci sami vyletujíce, ukazo- 
vali vojsku cestu k ležení nepřátelskému. 
Avšak nezdařený výsledek dokázal 
právě opak. {Ant. Gindely.) 

Při povstání stavů, Českých počal 
dne 8. července 1619 generální sněm 
v Praze, v němž se konfederace zemí 
koruny České utvořila. A tu když se 
průvod vracel z kostela, kdež odbývány 
služby Boží. na hrad pražský, okolek 
bílý obklopil slunce jako věnec, což 
vŠickni považovali za velmi dobré 
znamení a s velikou chuti se pak pu- 
stili do práce sněmovní. Avšak bitva 
na Bílé Hoře dne 8. listopadu 1620 
poučila je jinak. {Ant. Gindely.) 

Vladislav Jagiello, král Polský 
(t r. 1434), prvé velkokníže Litevský, 
kdykoliv z domu vycházel, obrátil se 
třikráte na patě o jedné noze; při 
mši sv. pak, když kněz sv. hostií po- 
zdvihoval, pokaždé brával, leže na 
zemi, kousek třísky do úst, rozkousal 
ji a hodil na zem. Snad že to byl 
ještě pozůstatek z modlářství, v němž, 
než se králem Polským stal, se nalézal. 
{Aug. Schlózer. Děj. Litvy.) 

b) Jest škodlivá. 

Prokop Bivišj farář, vynálezce ble- 
skosvodu (nar. 1696), postavil si již 
r. 1754 dne 15. června u svého obydlí 
v Příměticích bleskosvod. Roku 1754 
., bylo v Příměticích veliké sucho ; roz- 
' mrzeli sedláci v okolí Přímětic přičí- 
tali pak věc kouzelnickému působeni 



tajemného stroje. I shlukli se jednoho 
dne, přístroj strhli a rozbili. Dal tedy 
Diviš přístroj odvézti do Luky, kde 
posud pečlivě se chová. 

{Jo8. Klika. Jarý věk. 1883.) 
Roku 1547 povstal v dubnu strašný 
požár v Moskvě, při němž i 1700 mužů 
a žen mimo děti zahynulo. Po ohni 
vzbouřil se lid, udávaje, že oheň ča- 
rami povstal; ba i carovi Ivanu IV. 
pošetilost tu namluvili zpovědník jeho, 
Skopin — Šuiski a jiní. Car ustrnut dal 
záležitost tu vyšetřiti a tu všickni po 
dvou dnech zvolali: „Glinski, kněžna 
Anna, její matka, vyňali prý mrtvému 
srdce, vhodili do vody a vodou tou, 
pokropili město a proto povstal oheň." 
A tu rozkácený lid v kostele, kamž se 
strýc carův utekl, ubohého zavraždil a 
mrtvolu soudcům předhodil. I domy 
Glinských byly od rozzuřeného lidu vy- 
drancovány 

(Arn. Herrmann. D^. Hše Riiské.) 

Jednou zpozorovalo služebnictvo arci- 
biskupa Polockého svatého Josafata 
(f 1623), že se v paláci ztratilo ja- 
kési náčiní stříbrné. Aby totiž našli 
zloděje, usnesli se služebníci, že po- 
věrou snadno se dopídí pachatele pra- 
vého ; neboť ač tolikráte jim zapově- 
zena byla všeliká pověra, přece tu a 
tam se našly i v paláci Josafatově po- 
věrečné návyky. Přinesli tedy sýr, 
jejž na kusy rozkrájeli, na každý pak 
pověrečná slova napsali. V pátek ta a 
: tu hodinu po přísném postu mají se 
I dáti do něho. Kdo by nebyl v stavu, 
shltnoutí svou částku, tenť prý vinen. 
I stalo se, že jeden ubohý sluha 
vskutku nemohl snísti svůj sýr. Tu se 
všichni naň shrnuli, volajíce : on že 
jest zloděj a dělali povyk, že se hluk 
až do komnaty dostal arcibiskupské. 
Rozhorlen Josafat pro takovou nezve- 
I denost a ještě více pověru, činil jim 
i přísné výčitky a ubožáka vzal sám do 
j své ochrany ; ale což, když nepřestá- 
I valí domácí si jeho dobírati, a prstem 
I naň ukazovati, jelikož on byl tato 
1 krádež spáchal. I chtěl je arcibiskup 
sám usvědčiti o jich zlém nařknutí a 
nevinnosti člověka. Po svém obyčeji 
utekl se k modlitbě. A za chvilku již toho 
pravého našli, tak že byla patrná jich 
i nesprávnost a jeho nevinnost. Od té 
doby nestalo se nie více v residenci , 



662 



Pověra. 



která se podobala svatyni, v níž se 
pěstovala všaká ctnost. 

(Jakob Susza.) 

Stavba mostu Kadina v Bnlharsku 
podařila prý se teprve, když b>la za- 
zděna žena nejmladšiho majstora. Mi- 
stři, tři bratři, viděli, že most žádá 
oběti, a smluvili se, že tu z žen svých, 
která nazejtří ráno nejdříve přijde ke 
stavbě, nesouc jídlo pracovníkům, zazdí, 
a sice do prostředního oblouku. Starší 
dva bratří ještě večer ženy své vy- 
střehli. aby k mostu ráno nechodily; 
tím způsobem osud stihl ženu nejmladší. 
Nebohá plakala a si vyprosila, aby jí 
aspoň nechali, ofii a prsa otevřeny, aby 
mohla nemluvňátko své vidět a kojit. 
(Kon. Jireček. Cesty po Bulh.) 

Roku 1494 byl v Trutnově jakýs 
Kolb z vraždy své manželky viněn. 
Právo dalo ho přivésti k mrtvole a po- 
něvadž z těla krev chlípěla, byl manžel 
nalezen vinným smrti své ženy. 

(Huttel. Chron. Traut.) 

Roku 1191 bylo v KuronsJcu zatmění 
slunce a obyvatelé byli toho mínění, 
že kněz jejich Didrich chce slunce 
snísti a proto hleděli se ho zmocniti, 
aby ze msty ho zabili. Didrich jim 
však unikl a když nemocného napotom 
uzdravil, získal si opět jich přízně. 
(Ludv. Gebhardi. Děj. Kuronska.) 

O životě a smrti císaře a krále Če- 
ského Rudolfa IL, zemřelť dne 20. ledna 
1612. rozhodla nejvíce ta okolnost, že 
touto dobou zcepeněl jeho zamilovaný 
lev. Tycho de Brahe byl totiž tvrdil 
kdysi, že cisař a lev mají tutéž pla- 
netu. Z toho tedy, že lev právě doko- 
nal, soudil Rudolf, že i jeho smrt jest 
neodvratná a že snad nastoupí co nej- 
dříve. (Čes. mor. Kron.) 

Chce-li kdo zloděje vypátrati, vezme 
bibli, vstrfii mezi listy, obsahující Evan- 
gelium sv. Jana, nůžky a sváže knihu 
tak, aby na nůžkách visela. Na to 
uchopí nůžky a pověsí uchem na malík, 
modle se: „Svatý Jene, Kiliáne, pro- 
sím Vás pro rány Páně, povězte, zda 
tu věc ukradl N." Nyní jmenují se 
osoby, na něž je podezření, jedna po 
druhé a u které se kniha otočí, ta jest 
zlodějem. 
(JFV. Čelakovský. Čas. Mus. kr. Čes. 1855.) 



3. Odstraňuj! 

Ještě za knížete Břetislava IL (1092 

1100) zachovávali mnozí v Cechách 

staré pohanské svátky jarní, letní a 
zimní, a tu výslovně rozkázal kníže, 
aby byly stavovány pověrčivé obyčeje 
za letních svátkův, neboť prý v úterý 
a ve středu po svatém Duchu činili 
ještě lidé všeliké oběti u studánek a 
nad vodou, zabitou drůbež a jiné oběti 
přinášeli, a skřítky, šotky a jiné modly 
za prospěch a pomoc prosili. Mnozí 
též ještě pochovávali své mrtvé v le- 
sích, na rozcestích, křižovatkách a 
starých pohanských pohřebištích, a oby- 
čejem pohanským kobky tam stavěli, 
aby tu duše předkův odpočinku do- 
sáhly. Jiní ješiě provozovali všeliké 
pohanské obřady nad mohylami čili ho- 
molemi mrtvých, duše jejich vzývali, 
tváře škraboškami přikrývajíce, zpívali, 
tancovali a divoké skoky vzhůru činili. 
Že pak tyto staré obyčeje a pověry, 
ač již přes dvě stě let Čechům světlo 
sv. Evangelia svítilo, nechtěly konec 
vzíti, a vždy mnohým lidem jeŠtě 
rozum mátly, ohlášeno po vší zemi 
velmi přísně, aby se nic takového více 
nedalo. {Děj. česk.) 

Konrád Fischer, probošt Borovanský, 
dal na místě, kde se dle pověsti Žižka 
naroditi měl, postaviti kapličku sv. 
Janu Křtiteli posvěcenou a pak ^poručil 
podtíti dub, u kterého matka Zižkova 
poroditi měla, poněvadž prý kováři, 
zámečníci, tesaři i jiní na tento dub 
lezli, větve usekávali, z nich k svým 
kladivům a k sekerám rukověti dělali 
a pověrečně tomu věřili, že skrze ty 
rukověti oni řemeslníci větší síly na- 
bývají. {Jan Beekovský. Naděje.) 

Dne 17. února 1135 stal se probošt 
u sv. Petra a Pavla na Vyšehradě Jan 
biskupem Pražským. Nejznamenitější 
dílo jeho jest, že zcela zapudil pověry, 
jakých se při pohřbech užívalo. 

{Ant. Uonsáťko. Bas Vaterland.) 

Jan Očko, arcibiskup Pražský (1364 
— 1378), nařídil r. 1366, aby pově- 
rečný způsob, jímž u prostřed času 
postního obraz smrti za říkání rozlič- 
ných propovědí a písní se nosil a ko- 
I nečně do řeky uvržen byl, přestal, jinak 



Pověra. 



663 



interdikt (klatba) uvržen byl na místo, 
kde způsob ten zachováván byl. 

(Ant. Frind. Kircheng. Bóhm.) 

Cisař Karel IV., otec vlasti naSí 
(1346 — 1378), zavedl novou formu při 
skládáni přísahy, kteráž formule dá- 
vala místa všelijakým uskokům a pod- 
vodům a stávala se i nebezpečnou pro 
přísahajícího za jakési pověry pohanské. 



II. Zyláštní druhy. 

1. Alchymie. 

a) Zabývali se ji. 

Alchymie v Čechách nalézala pří- 
vržence své již v první polovici 
XIV. století, přínesliť umění to učenci 



Třásl-li se např. někdo, když takovou t ' ^.^J^V^ šlechticů z vysokých 
dlouhou přísahu před soudem odříkával, Í^^J italských a francouzských. Z po- 
podříkal li se aneb zajíkal-li se, tu ^^^^^ ""^^"^ *^ ^ ^j"^' *^® ^* «^8*^« 



a krále Karla IV. přišli italští adepti 
do Cech a umění to zde rozšiřovali. 
I Arnošt z Pardubic, první arcibiskup 
Pražský, a arcibiskup Albik se jí za- 
bývali. Také arcibiskup Konrád z Vechty 



hned již tím samým při svou ztratil 
Kikávalo se totiž, že prý Bůh sám 
jeho paměť anebo jeho smysly zmátl, 
a že tudíž Bůh sám ho odsoudil. Pří- 
pa'iy takové nazývaly se vůbec zmat- ,,.-., 
kem. Císař Karel, byv upozorněn, k ja- í ^^'"'^^^ J' ''^.^^^ ^^^ * P^^^^j^ ^*^^ «í 
kým podvodům, uskokům tato nešvára ' «*^^^?,* Barbora Celská, vdova po cí- 
vede a kterak se zakládá na pohan- Sf"^'"'""'^'^*'^^ za pobytu svém na 
ských pověrách, zasadil se r 1368 na ^^^°'<^« ^ ^ H*^^^* ^^^^^^^'^ prakticky 
sněmu zemském o to, aby hned zru- J^ ProYkáé\a, a četné alchymisty k sobě 
Sena byla. I ustanoven byl krátký ^*^"*- ^' ^^^^^^ ^^'^ ^- ^^^^ laboratoř 
způsob přísahy alchymistická v domě knížete Vácslava 

(cisař Karel IV. J. Kř. V.) i C^Pf^jk^ho na Dobytčím trhu zřízena; 

podobnou dunu měl kníže Hynek Min* 

Jan Mauric Gustav, hrábě z Man- ! sterberský v Kutné Hoře — Z počátku 

deršaidu, arcibiskup Pražský (1733- XVI. století zabývali se v Čechách al- 

1766), také nařízení uděloval, vedle chymií četní páni a rytíři jako Petr 

nichž kazatelé u vykořeňování pověr Rlenovský z Janovic, Hairaan Krušina 

zachovati se mají. |z Lichtenburka, Jindřich Špetle z Ja- 

(Čas. kat. duch. 1836.) i novic, Michal Pluman z Kynšperka a j. 

Antonín Petr, hrabě Přichovský z Při- Zvláštním příznivcem alchymie stal se 

chovicj arcibiskup Pražský (1764 — Vilém z Rožmberka, jenž zřídil labo- 

1793), vydal r. 1775 pastýřský list ratoře na Krumlově a v Třeboni, kdež 

k věřícím, napomínaje jich, aby ne- PO mnohá léta hemžilo se domácích 

brali útočiště své k faráii Janu Gass- i cizích alchymistů, kteří ho o ohromné 

nerovi, který v sousedním Bavorsku ^nmy peněz připravili. I Jan z Hazm- 

(v Ehvangách, také v Řezně a jinde i. burka se ji ku vlastní škodě zabýval. 

rozličné nemoci zaklínáním zlého ducha ^ obou těchto šlechticů laborovali váS- 

vyhojiti přisliboval, a tndiž mnohé lidi ni^í alchymisté Bavor Rodovský z Hu- 

V pověře utvrzoval. Císař Josef II. stiřan a Vácslav Vřesovec z Vřesovic, 

i papež Pius VI přísnými zákazy tuto kdežto nejvyšší mincmistr Petr Hlavsa 

nešvaru konečně odstranili. z Liboslavé měl alchymistickou kuchyni 

(Kl. Borový. Dij. arcid. Praž.) ^ ^^^^^ Hoře. — Nejvyššího rozvoje 

- ^ »,.,,».. došla alchymie v Cechách za císaře 

Jeronvm liozrazewsk, hr^hé polský g^^^j^^ j^ j^^j ^^^ byl nejhorlivěj- 

biskup Kujavský (t 1600) mýtil hojně g.-^ péstitelem jejím a mecenášem 

nepořádky, pověry a jiné zlořády v dié ^^^^^^^ ^teří se ze všech zemí k němu 

*®" ^^^ (^<&- í^^-> ; hrnuli. V pověstné hradčanské labora- 

Svatý Štěpán, král Uherský a Choř- toři pracovali pověstní angličtí zlato- 

vatský a spolupatron český (f 1038), dějové John Dee a Eduard Kelley a 

prohlásil národu zákon, jimž pod uva- němečtí Filip Jak. Giistenhofer, Jan 

rováním přísných trestů zapovídá ho- Jind. Miiller, řecký dobrodruh Marco 

věti pověrám pohanským. Bragadino a Vlach Alex. Scotta. Al- 

(Drahé kameny.) chymii hověli i učenec u dvora císař- 



664 



Pověra. 



ského jak TadyáS Hájek z Hájku, 
Tycho Brahe, Šimon Tad Budek atd, 
— Za války třicetileté byli jí oddáni: 
hrabě Jan Huraprecht Černín z Chu- 
denic, hrabě Jindřich Šlik. — Ba jeŠtó 
v XVIII. století zabývali se zde hrabě 
Eugen Václav z Vrbna, pak Josef Mla- 
dota ze Solopisk, jenž ve Faustově 
domě v Praze pověstnou větrnou vodu 
vyráběl, dále Jan Vácslav Astfeld 
z Vydři, koneěně hrabě Jiří Kristián 
z Waldšteina, jenž ještě roku 1765 
pověstného dobrodruha Casanovu ja- 
kožto zlatoděje z Paříže do Duchcova 
přivezl. Posledním pak alchymistou če- 
ským byl Krištof Bergner, rodák cho- 
mutovský, v jehož pražské laboratoři 
pracovalo mnoho adeptů německých. 
ku konci XVIII. století zanikly v Ce- 
chách všecky alchymistické pokusy. 
(Ottův Slov. nauč.) 

liodovbký Bavor mladší z Hustiřan 
(f 1600) proslul co alchymik a hvěz- 
dář Hlavním zaměstnáním jeho na 
statku Rado sto vu v Hradecku byla al- 
chymie a to v té míře, že byl jedním 
z nejhorlivějších zlatodějů ěasu svého, 
jsa proto také v nemalé lásce u pp 
Viléma z Rosenberka a Jana Zbyňka 
Zajíce z Hasenburku, ba i dobře znám 
u samého císaře Rudolfa II. 

{Primus Sobotka.) 

Jan Zahaňsky, jenž mnohých násilí 
a ukrutností se dopustil, statků svých 
pozbyv dal se na dělání zlata. Zemřel 
r. 1504. [Fr. tlama. Déj. těšínské.) 

Carolus Widinan z Augsburku ten 
také alchymisty fedroval. — Léta 
Páně 1565 Magister Antonius Michael 
již znám byl panu vladaři Rosenber- 
skému o jeho podvodech mnoho by bylo 
psáti. — Léta 1570 Nicolaus Reusper- 
ger, mathematicus (jakož se tituloval), 
z Jocbimsthalu v tom se slyšeti dal, 
že vynalezl raotum perpetuum, taková 
věc, o níž žádný od počátku světa ne- 
věděl, a to kolo vyrýsované pánu ode- 
slal, jen aby něco na pánu vylouditi 
mohl. — Dne 23. Martii 1. P. 1583 
přijel pan vladař na Krumlov, jměv tu 
také některé laboranty, jenž pracovali 
o nejtajnější moudrost a vyhledání ka- 
mene filosofického. Dne 28. Aprilis 
1. P. 1588 poznamenáno vlastní rukou 
pana Viléma z Rosenberka : „Toho dne 
vsazeno do díla a začasto od písaře 



třeboňského; nebo pan Eduardus dal 
písaři tincturam, aby dělal." Než co 
tin go váno, zlato -li, či stříbro, a jak 
mnoho, nenacházím a s jakým užitkem, 
ale sotva, nebyl-li to podvod 

{Vácslav Břežan. Život Vil. z Rosnb.) 

Petr Vak z Rožmberka (nar. 1539) 
zdržoval se v pokročilejším stáří ne- 
ustále na Třeboni. A zde si krátil 
dlouhou chvíli vedle politiky také al- 
chymií. (Ant. Gindely.) 

Mikuláš Z Éesné. urburář na Kaňku, 
úředník na Horách Kutných, zanášel 
se více alchymií, nežli rozumným spra- 
vováním hor. Proto byl také r. 1612 
složen z úřadu svého. (Ant. Rybička) 

Joachim ze Šternberka^ pán na Rad- 
nici (t 1808). zabýval se v mládí 
svém i alchymií. (i. Svoboda.) 

Vácslav z Vřesovic, rada a komoří 
arciknížete Ferdinanda v Bišicích 
(f 1585), ačkoliv byl muž vzdělaný a 
nábožný, nicméně dle tehdejšího způ- 
sobu astrologií a alchymií se zanášel 
a fedroval nejednoho ze současných 
zlatodějských dobrodruhů, zvláště po- 
věstného Manila Syria. {Ant.' Rybička.) 

b) Podvádí a škodí jmění. 

Nějaký pokladač, alchymista Mag. 
Antonius Michael z Ebersbachu hubil 
pana Viléma z Rožemberka, jenž žil 
v XVI. století netoliko velice na pe- 
nězích, ale i na zdraví svými čarami. 
I jest hned po smrti Vilémově naříze- 
ním Petra Voka z Rožemberka hejt- 
manem krumlovským Mikulášem Šreibers- 
torfem jat a vězením dostatečným ob- 
dařen. Ten potom do vězení temného, 
dobře opatřeného v bráně zámku, kdež 
dnem i nocí ponocovali, dán a jako 
pes život svůj dokonal. Přiznal se ve 
vězení tom, že lidem do 78.000 kop 
míš. rozpůjčil; Petr Vok z Drážďan 
okolo 20 000 kop na penězích hotových 
pokladače tohoto dostal. 

(Aug Sedláček. Ur. a zám.) 

Jan Zbyněk z Hasenburka., pán na 
Budyni, MŠenem, Hostinicích a Břeža- 
nech, president nad apelacemi (f 1616), 
zabývaje se spolu alchymií , upadl 
v takové dluhy že věřitelově po jeho 
smrti veškeré jmění uchvátili, a dětem 
jeho pranic nezbylo. {Ant. Maloch.) 

Léta Páně 1591 Měsíce máje i před 



Pověra. 



665 



tím drahný čas Eduardus Kelleus, En- 
gellender, jměv pro své umění v al- 
chymii, však více schytralé než prav- 
divé, veliké slovo, tak že i J. M. císař 
Rudolf jeho práce užiti žádal, za tou 
příčinou v Praze zůstával a v labora- 
torium císařském netoliko ve dne, ale 
druhdy i celé noci zůstával ; než jak- 
koli přehlídl, upadl ve veliků nemilost, 
tak že J. M. císař, když z Prahy ujel, 
mandáty svými otevřenými jej stíhati a 
jatého na hrad pražský dodati poru- 
čiti ráčil 

(Vácsl. Břežan. Život Vil. z Bosnb) 

Pan Vilém z Rožmberka, jenž 
v XVI. století žil, po příkladu souvě- 
kých velmožů hověl také choutkám al- 
chymistickým, propůjčuje čarodějné ku- 
chyni zlatotvůrců místa na panském 
svém sídle na Krumlově. Vácslav z Vře- 
sovic a Petr Hlavsa byli tehda patrony 
alchymistické kolonie krumlovské, v níž 
setkáváme se také s příšernou Hektatou 
v postavě Salomeny, kouzelnice. Do- 
vední kejklíři jali stárnoucího Rožm- 
berského pána, brzy v jemně tkaná 
tenata klamů tou měrou, že jim divné 
zápisy od sebe činil, jako i nějakému 
Krištoťu z Hištemberka, hejtmanu, když 
lživě dal se slyšeti, že dvě tajnosti 
umí : předně v měsíci jednom stříbro ve 
zlato proměňovati s pateronásobným 
užitkem, za druhé z jedné hřivny 
stříbra tři loty čistého zlata vj'tah- 
nouti. Ůlisný podvodník sliboval ještě 
hory, doly a napjal zvědavost pánovu 
tou měrou, že zapsal se mu konečně 
6000 dukáty. 

Lehkověrnost pánova šla již tak 
daleko, že pojímal vážně i patrný čirý 
nesmysl, jakým byl návrh jednoho 
z alchymistů, který navedl jej, „že 
zlato v zemi jako jiná semena, když 
se k tomu připraví, růsti může a tudíž 
vymluvil na pánu 80 dukátů a sevřel 
je v jistém místě do země. pokropovav 
je k tomu strojenými vodami. Za ně- 
který den Šejdíř dohlédnuv k nim a 
když svou chvíli uhlídal, vybral „se- 
meno", vyvázl pryč a tak pána pod- 
vedl. (Vácslav Břežan.) 

Michal Sendzitcoj, Sendigovius, po- 
věstný svého času alchymista (f 1646), 
takovou měl pověst, že jej král Polský 
Sigmund III. povolal ku svému dvoru; 
také u dvora císaře Rudolfa II. dobře 



pochodil. Konečně však lid dlouho kla- 
mány poznal, že je Sendziwoj pouhým 
dryáčníkem a podvodníkem Pozoruje 
všeobecnou rozhořčenost prchl z Polska 
r. 1617 na statek svůj ve Slezsku, 
kdež žil až do smrti své. 



2 Astrologie. 

Zabývali se ji; jest pošetili 
a škodlivá. 

Dne 7. května 1458 korunován jest 
■Tiři z Poděbrad na krále Českého. 
Však nežli se králi koruna na hlavu 
postaviti mohla, muselo se čekati asi 
hodinu na znamení k tomu dané ; neboť 
v onom věku silně se věřilo v to, že 
postavením planet na nebi řídí se osudy 
lidské, a dle předpisů tehdejších hvěz- 
dářův, nesměl nový král korunu dříve 
na hlavu si dáti postaviti, až planety 
takovému skutku příznivé postaveni 
míti budou. I veliký duch jako bez od- 
poru byl král Jiří, podléhal vplyvu 
pověr takových 

(jFV. Palacký. Dfj. nár Česk.) 

Ve válkách Slezáků proti Jiřímu, 
králi Českému (1458—1471), utrpěli 
Slezáci velmi mnoho, a tu ve shromáž- 
dění jednom ve slezském klášteře tře- 
benickém naříkal také Konrád Černý 
Oleénický. Někdo z přítomných pro- 
hodil, že jest to rána od Boha, plane- 
tami na nebi ohlášená, jak to hvězdáři 
vykládali Avšak kníže Konrád okřikl 
ho, řka: „Co ty báješ o planetách na 
i nebi, které nikomu nic neškodí ! Kdyby 
j nebylo divu zlořečených planet ve Vra- 
' tislavi, probošta a kantora (t. j. Du- 
stera a Tempelfelda), kdyby je byl čert 
pobral před dvacíti léty, neměli bychom 
těch válek ; oni jsou ti ďáblové planety, 
kteří svou nezladnosti uvedou nás ještě 
na mizinu všecky." Na ta slova celé 
shromážděni se rozesmálo, a byl při 
tom také jeden kanovník vratislavský, 
kolega těch planet. 
' (Fr. Palacký. Bij. nár. Česk) 

Léta Božího 1439 den sv. Viktorína, 
umřel poctivý muž mistr Krišfan, hvěz- 
; dář a farář Svatomichalský v Starém 
Městě pražském. (Stáři let. češti) 

Z hvězdářů za císaře a krále Éu- 
dolfa JI. (1576-1611) byli Tycho de 
Brahe a Keppler poctivými muži a 



666 



Pověru. 



u6enci, ostatní vSickni hvězdopravci a 
alchymisté bj'li většími neb menšími 
dobrodruhy, šarlatány a podvodníky, 
kteří z vášní a slabostí králových ve 
svůj prospěch těžiti dovedli. 

[Čes. mor. Kr.) 

Roku 1610 vypočítali astrolog-ové ve 
službě císaře a krále Českého Ru- 
dolfa 11. (1576 — 1611) se nalézající, 
že Rudolf bude tenkráte ve válce < proti 
bratru Matyášovi a stavům Českým) 
šťastným, a že Matyáše zajme. Za to 
byli od Rudolfa hojně odměněni, a Ru- 
dolf neomylně tomuto proroctví věřil, 
více nežli sebe pádnějším a mocnějším 
důvodům rozumovým. (Muselť se ko- 
nečně i koruny České vzdáti.) 

(Ant. Ginddy.) 

Rudolf II., císař a král Český (1576 
— 1611), opíraje se o proroctví zná- 
mého nám Tychona de Brahe věřil 
pevně a nezvratně, že jej stihne osud 
jako krále Francouzského Jindřicha III , 
že bude totiž od mnicha zavražděn. 
Proto bylyť okamžiky, kde rozum cí- 
sařův skalen byl podivnými myšlen 
kami, tak že pak i při úplném a jas- 
ném vědomí byl bojácným a nedůvěři- 
vým. Odtud pofial se vystříhati veřej- 
nosti a ostatním povinnostem vyhýbati. 
{Ces. mor. Kron.) 

Albrecht z WaldŠteina, proslulý voje- 
vůdce v třicetileté válce (f 1634), po- 
byl jsa mladíkem delší čas v Padově, 
kde se seznámil důkladně s astrologií, 
již pak po celé své živobytí s oblibou 
pěstoval. (Ant. Gindely.) 

3. Čarování. 

a) Jest pošetilé. 

Horalé v Caribrodsku, Březnicku, 
v horských částech Radomirska a Ky- 
stendilska, v jistých končinách trnských, 
ba i v Nišsku v Bulharsku jsou velice 
pověreční. VŠude po těchto horách je 
plno čarodějův a čarodějek, kteří ča- 
rováním léčí nemocné, vyhledávají ztra- 
cené věci atd., arci vždy za dobrý 
plat. U Březnicka jedna baba hádá 
z kostí pečených kuřat. Po vsích světí 
se rozličné babské svátky. Slyšel jsem 
stížnosti, že se nalézají i selští popové, 
kteří sami věří v podobné pověry. 

{Komt. Jireček. Cesty po Bulk.) 



Na čarodějnice nemá prý se ukazo- 
vati prstem, poněvadž mohou pustiti 
střelu do prstu 

(J. V. Houška. Čas. Mus. kr. Čes. 1856.) 

Jan Janovský ze Soutic^ majitel 
hradu „Orel" u Slatiňan. zemřel 
roku 1574; jak tehdejší povést pra- 
vila, jedna žena z Libanic „skrze Čáry 
a kouzla jej sušila a trávila." 

{Ant. Sedláček Hrady a zámky.) 

Léta Páně 1557. Při vánocích na 
panství Krumlovském vlci veliků škodu 
činili, aniž myslivci co dovésti mohli ; 
neboť jim sležeti nechtěli pro některé 
čarodějníky, jenž se v tom slyšeti dali, 
že je zaháněti a posílati umějí, a na 
kterú ovci ukáže, že tu vlk udáví. 

{Vác Břežan. Živ. Vil. z Rosnb.) 

V noci sv. Janské pálívají Srbové 
v Lužicku čarodějnice běhajíce se za- 
pálenými košťaty. (Fr. Palacký.) 

b) Škodi ; zamezovali i smrti ! 

Léta Páně 1586. 4. Junii Joannes 
Dee., muž učený, byv s manželkou a 
dítkami a tovaryši svými vypovědín od 
císaře z Cech jednáním legata papež- 
ského, do Němec k Erfartu táhnouti 
míniv, dostal se do Loun, odtud k Anna- 
berku, nazejtří pak předse dále do Ně- 
mec ; ale když v Erfartu v nebezpečen- 
ství byl, do Gothy dostal se mezi lu- 
therany, když fedrunku a lásky 
u Římanů nemohl užíti. Příčina vypo- 
vědění byla nějaké omluvení ho u cí- 
saře, jakož by černokněžníkem byl, 
měv k tomu proti sobě velikého ne- 
přítele pana Jiřího z Lobkovic, nejvyš- 
šího hofmistra. 

{Vác. Břežan. Živ ^ Vil. z Rosnb.) 

Léta 1378 v Horách* Kutných byla 
nějaká dcera Havla Judexa. řezníka, 
kteráž se ďáblu poddala již on tak 
vynaučil kouzlům a čarám, že uměla 
lidi nemocné činiti, je sušiti a sklíčiti 
a zase koho chtěla zhojiti. Na milence, 
jenž si ji vzíti nechtěl, poslala zlé 
duchy, kteří s ním hodovali a po půl 
noci oknem ho vyhodili. Ta pak upá- 
lena byla v Králové Hradci.^ 

(Štelcar. Čas. Mus kr. Či-s. 1864.) 

Rytíř Albrecht Křinecký z Ronova a 
Dětenic odevzdal roku 1609 podda- 
ného svého Jana Kočího a rytíř Bu- 
rian Slibovský ze Skřivan a Barchova 
roku 1610 člověka svého Víta Kučeru, 



Pověra. 



667 



co domnělé čaroděje hrdelnímu právu 
v Kopidlně, jichžto hlavy tamtéž na 
popravišti pod mečem klesly. 

{Fr. Wacek. Čas. čes. Mus \840.) 

Při právě města Třeboně přiznala se 
roku 1590 Markéta Panenská, jinak 
Holubka z Borovan a zůstala na tom 
po trápení (aby raději měla konec bo- 
lestného živobytí), že zlého umění ča- 
rodějného užívala, jím lidi mámila, 
trávila, o zdraví i o hrdlo připravo- 
vala, dobytky mořila s pomocnicemi 
svými Annou pastýřskou ze vsi Sla- 
věnic a Voršilou klisnařkou z Borovan 
U práva třeboňského vyneSen ortel aby 
Markéta nejprv mučena, všecky pak tři 
upáleny b>ly. (Archiv třeboňský.) 

Za času století XVII množství kní- 
žat z rodu vévod Pomořanských umí- 
ralo, což se kouzlům přičítalo, a bylo 
příčinou vyšetřování, do něhož r. 1619 
také Sidonie z Bořku zapletena byla. 
Po nesčíslných mukách z ní vynutili 
vyznání, že z pomsty a uražení cti, 
ježto jí vévoda Bolehostský za man- 
želku nepojal, ona kouzla nastrojila, 
načež 1620 v Štětině sťata a její 
mrtvola spálena. {Jiljí Jahn.) 

Ronovští roku 1608 byli přesvědčeni, 
že Anna Tichá, žena starožitná, lidem 
kouzly svými opravdu škodila a přece 
ji zanechali při hrdle. Ale vyhnali ji 
z obce, vstavivše do knihy, že jí na 
snažné přímluvy dobrých lidí milost 
učiněna jest, ačkoli, kouzly a čáry lidi i 
o rozum připravujíc, měla jakožto ča- 
rodějnice spravedlivě na hrdle trestána 

býti. i 

[Kniha sirotčí v Ronové. Kl. Čermák.) 
Marie Terezie, císařovna Rakouská 
(1740 — 1780), odstranila upalování 
ubohých, nevinných čarodějnic. (Čech.)\ 
R 1680 musel Krištof Alois Lauthner, 
děkan Mohelnický (MUglitz) na Moravě, 
za statečnou obranu nevinně nařknutých 
a vražděuých čarodějnic sám život svůj 
na hranici skončiti. 'Fer. Šebánek ) \ 
Po smrti Konráda Krajíře z Krajku | 
r. 1542 zemřelého, zdědil syn jeho On- \ 
díej Krajíř z Krajku statky otcovské 
Ml. Boleslav a Brandýs nad Labem. 
Tento magnát, horlivý přívrženec učení 
bratří českých, dal zajmouti ženu ča- 
rodějnictvím podezřelou Trpným prá- 
vem se žena k čarodějnictví přiznala, 
ačkoliv byla cizí poddanou. Tomu opřel , 



se kapitolní děkan v Staré Boleslavi 
Sigmund a zajatou poddanou svou lidem 
svým z městského vězení vysvobodil, 
že trestání čár a kouzlu bohopustým 
nerozumem jest. Toto tvrzení stalo se 
panu děkanovi osudným. Upírati jsouc- 
nost kouzel, bylo tehdáž hrozným hří- 
chem proti zdravému rozumu. Pan dě- 
kan Sigmund zemřel co vězeň a čaro- 
dějnice byla upálena. (Fer. Šebánek.) 

Roku 1685 byl upálen duchaplný p. 
děkan Sumperský (Schonberg) na Mo- 
ravě ve společnosti 5 čarodějnic. Marně 
dokazoval, že čarodějnictví jest výmy- 
slem buď lidské hlouposti neb lidské 
zloby, marně se proti tomu odvolával 
pomoci papeže a císaře. (Fer. Šebánek.) 

4. Hádáni. 

Jest pošetilé, škodlivé, zamezuj ! 

Pohanští Bulharocé byli dle příkladu 
Řekův velmi pověrčiví, což i co kře- 
sťané podrželi. Tak na př. jak kdo 
maní mezi listy Písma svatého píchnul, 
ze hIov tam stojících vykládaly se věci 
budoucí. 

(Fr. Čelakovský. Počátky d^. vzdél. a liter, 
národ. Slovnn.) 

Staří Rusové po řehotu koňském há- 
dali. Vůbec u pohanských Slovanů há- 
dání a věštby náležely k obřadům ná- 
boženským V Arkoně, v Retře i v Ště- 
tině užívali k hádání koně chrámového, 
vodice jej přes kopí na zemi položená 
a soudíce z toho, zavadí-li kůň o kopí 
čili nezavadí, o východků důležitějších 
podniknuti válečných. {Kar. Erben.) 

Pohanští Slované soudili o budoucí 
úrodě neb neůrodé z množství vína, 
jež zůstalo v rohu Svantovítově ke 
konci každého roku. Ženštiny rujemské 
hádali z čárek na ohništi v popeli udě- 
laných, byl-li počet jich rovný neb ne- 
rovný. Nejobyčejnější způsob hádání 
však bylo losování rozštěpeným dřív- 
kem, deštičkami neb i plochými ka- 
mínky, jich strana jedna bílá a druhá 
černá byla (hřeby), hodíce je na zem 
a soudíce z toho, kterak padly, zdali 
bílou čili černou stranou vzhůru, 
o štěstí neb neštěstí. Stopa pohanského 
hádačství shledává se v Čechách po 
všecka století až na naše časy. 

{Kar. Erben.) 



668 



Pověra. 



V XVI. století povstala proroctví 
v Čechách že celé Čechy zulčeny budou, 
pouze že pět míst a to; Plzeň, Zatec, 
Louny, Slané a Klatovy zachráněny 
budou. A tu měšťané i stav selskj^ pro- 
dávali domy své a živnosti, ve vŠech 
krajích ve množství velikém. A svrchu 
podotknutá města byla přeplněna ute- 
čenci ze všech stran, tak že náměstími 
bylo nakupeno lidu, že by, jak se říká, 
nebylo jablko propadlo. 

[Vác. Beneš Třeb. Pravdou Tc životu.) 

Za času husitských válek rozšířili 
husité pověrečné proroctví, že na nej- 
bližší svátky svatodušní oheň s nebe 
na všecka města a vesnice v Cechách 
padati bude, vyjma pět měst, kteráž 
i jmenovali. A hle, ačkoliv naznačeného 
dne oheň s nebe nepadal, přece spě 
chali pověreční lidé houfně ze všech 
stran k oněm pěti městům, kdežto hu- 
sité opuštěná města a vesnice dle li 
bosti vydrancovali a zničili. 

(Aeneáš Silvius.) 

Kníže Břetislav ku konci XI. století 
hleděl v Cechách hádače násilně vyhu- 
biti. V XIV. století horlí Štítný na ty, 
kteří po věštbě stojí. V XV. věku hu- 
sité vyloučili od přijímání svátosti 
oltářní hádače. V XVI. století Štelcar 
Želetavský, farář Mnichovský, horlivě 
bojoval živým slovem i spisy proti há- 
dačům, V polovici XVII. stol. r 1641 
vyšel zvláštní dekret místodržítelský, 
aby rada městská v Praze kouzelnice, 
hádačky, čarodějnice vyhledávala a je 
přísně potrestala, kteréž nařízení potom 
několikráte, ano ještě i ve XVIII, sto 
letí se obnovuje. (^Kar. Erben.) 

5. Kometa. Značí prý neštěstí, 

viz: „Příroda 4!". 

6 Loterie. 

Jest škodná. 

Znal jsem jednoho muže vzdělaného, 
jenž měl býti vůdce podřízených svých, 
A tento nebohý muž, ač měl postavení 
veliké a příjmy značné, chtěl zbohat- 
nouti a že mu cikánka předpověděla, 
že vyhraje v loterii, sázel velké peníze 
v loterii. Každého snu použil k číslům 
loternim, ba i jiných se v} ptával na 



sny. Tím způsobem nejen přišel o své 
značné jmění, alebrž zanechal po sobě 
i mnoho dluhů a učinil několik lidí ne- 
šťastných. (Jan Nep. Černohouz.) 

Znal jsem muže, nadaného právníka, 
jenž odevzdal se pověře, že musí v malé 
loterii vyhráti. Než čísla nechtěla vy- 
jíti a tu činil dluhy, ba dopustil se 
i podvodu. Byl soudně potrestán a tu 
ve vězení se zbláznil. Byv z vězení 
propuštěn pil kořalku a co neškodný 
blázen potuloval se po světě a s kaž- 
dým mluvil jen o číslech a loterii a 
každý krejcárek uspořený vyžebraný 
prosázel v loterii, až konečně bídně 
skončil život svůj. 

{Jan Nep. Černohouz.) 

7. Nemocných léčení. 
Jest pošetilé a podvodné i škodlivé. 

V jistých smíšených vsích provadij- 
ských v Bulharsku se časem provozuje 
slavné podkuřování dobytka; ženou ho 
ulicí mezi řadami ohůův a popové 
i hodžové brebencují při tom modlitby 
slovanské a turecké. Obyvatelé v ten 
den doma ohně nerozdělávají, ale vaří 
si jídlo u těch ceremoniálních ohňův a 
odtud si berou zapálená dřeva jako po- 
chodně domů k rozžehnutí domácího 
krbu. {Kon. Jireček. Cesty po Bulh.) 

Hlavní zaměstnání bulharských čaro- 
dějů je vyhánění upírů. Upírem stane 
se nebožtík, když na něj před smrtí 
padne stín jakýsi anebo když jej pře- 
skočí pes anebo kočka, tělo zůstane 
v hrobě ale neviditelný upír lítá vzdu- 
chem a způsobuje bolesti lidem, nejvíce 
však dobytku, jemuž pije krev. Když 
se najde, kdo je upír, hrob jeho se 
otevře, tělo se probodne v prsou hlo- 
hovým kolem a spálí se na ohni z hlo- 
hového trní. 

(Konst. Jireček. Cesty po Bulh.) 

V Dlouhé Vsi u Laband ve Slezsku 
pruském nalezeny 1879 na tamním 
hřbitově tři hroby otevřeny, ve hrobě 
ženy pak scházela hlava I chycen jest 
po bedlivém pátrání Jan Kravčík, po- 
druh z Dlouhé Vsi, jenž právě ve rži 
ukrýval hlavu mrtvoly ženské. Byv po- 
lapen přiznal se, že on všecky ty hroby 
otevřel a oboum mrtvolám ženským 
hlavy uťal. Maje hrozné křeče ode 



Pověra. 



669 



dávna, radil se, kde mohl. A tu mu 
jakás ženská prý poradila, že prý se 
ničím jiným nevyléči, leč když nějaké 
ženské mrtvole již pochované v hrobě 
hlavu utne, na popel upálí a popel 
s kořalkou po trošce vypije. {Čech.) 

Ve vsi řečené Nevša v Bulharsku , 
vypukla nedávno (před rokem 1888) 
nemoc na ovcích. Povolali na ni dža- 
dadžiju (čaroděje), který s ikonou v ruce 
hledal upíra od jedné ovce ke druhé; 
neviditelný zlý duch před ikonou utíkal 
do zvoncuv ovčích, do vlny, do úst jed- 
noho psa a konečně do jedné dřevěné 
roury; ta ucpána a spálena, načež prý 
nemoc za málo dní přestala. 

(Konst. Jireček, Cesty po Bulh.) 

Rudolfu, císař a král Český (1576 
- 1612), od roku 1600 až do smrti 
své měl za to, že je očarován a te- 
hdejší věk pověrčivý lámal si hlavu 
vedle toho, jak by se dala nemoc Ru- , 
dolfova vyléčiti. (Ant. Gindely.) i 

Roku 1551 roznemohla se nebezpečné 
Barbora, choť krále Polského Sigmunda 
Augusta. Charakteristickou známkou 
tehdejší doby jest, že král, nemoha se 
pomoci u lékařů dovolati, zavříti dal 
jakousi babku čarodějníci, která měla 
se starou královnou Bonou známost, 
poněvadž mu někdo namluvil, že krá- 
lovně udělala. Nepomohlo nic; královna 
zemřela 8. května r. 1551 bez potom- 
stva. {Světozor 1887.) 

8. Víra v poklady a duchy. 

Jest pošetilá a podvodná. ' 

i 

Jan Antonín Harhuval hrabě z Cha- j 
maré, pán na Kostelci a Potšteině | 
v XVIII. století, slyšel, že na PotSteinS 
jsou poklady zakopány a dal se tou 
pověrčivostí svésti. I jal se prokopávati 
hradiště potšteinské, čímž sám velikou 
část hradu pobořil, při tom však objevil 
také podzemní chodby, jimiž rozličné I 
části hradu spojeny byly. Roku 1762 ' 
dal udělati podrobný plán, do něhož 
nakreslil všechny chodby podzemní, aby ; 
potomci jeho, kdyby také pokladů chtěli 
dobývati, věděli, kudy se k nim mohou 
dostati. (Aug. Sedláček. Hr. a zám.) 

V Chocni slíbil na konci předešlého 
století XVin. dávno již krajánek za 



dobrou záplatu panu otci dobýti po- 
kladu v zříceninách zámku starého tak 
zvaného Vranova, I dal se spustiti se 
svítilnou po lanu do této šije a při 
samém zaklínání, čarování a obcházeni 
najednou v blízkých skalínách i se zá- 
vdavkem zmizel. 

{Aug. Sedláček. Hrady a zám.) 

Za Plity Švihovského, pána na Rábí, 
sídlel zde jakýsi čaroděj z Němec, 
který se tam pokoušel o dělání zlata, 
i uvedl se panu Půtovi tvrzením, že 
postihl tajemství přírody a zná kámen, 
jímž nedokonalý prostý kov mění se 
v dokonalý, ve zlato. Po marných jeho 
pokusech dal jej Puta přivésti mocí na 
hrad i s jeho tajemnými čarami a zde 
jej zavřel do věže, aby hledal kouzelné 
magisterium. Čaroděj dlouho hledal, ale 
marně, až posléze, když pokoušel se 

útěk, dal jej pan Puta uvrhnouti do 
vězení a konečné vyštvati z hradu. 

(Čechy.) 
í Rudolfu IV., vévodovi Habsburskému, 
vychloubal se jistý kejklíř, že umí duchy 
vyvolávati a žádal, aby ho zkusil Ru- 
dolf svolil a tu ho kejklíř uvedl do 
vídenského lesa k prohlubni, kdež byl 
dříve starou babu se žhavým uhlím a 
měchem schoval a jak si počínati má, 
poučil. Zaklínač duchů udělal nyní kolo 
kolem Rudolfa a přikázal mu, aby ne- 
vystupoval z něho, ač chce li zdráv a 
živ odejíti. Na to počalo čarování a 
otazování duchů, načež baba odpoví- 
dala a jiskry pouštěla. Rudolf poznav 
podvod, vyskočil z kruhu a chytil babu 

1 i 8 nástroji, dal oba spoutati a dle te- 
I hdejšího práva do pytle zašíti a utopiti. 
i {Hábshurg. I.) 

9. Víra v strašidla. 
Jest pošetilá a podvodná- 

Za mladého věku Vácslava Matěje 
Krameriusa, předního křísitele národa 
Českého (f 1808), měl býti v Klato- 
vech prodán dům v sousedství domu 
rodičů jeho ležící. Ohlásilo se již ně- 
kolik měšťanů tamních, kteří chtěli dům 
ten koupiti, avšak najednou roznesla 
se pověst po městě, že v domě tom 
straší, načež ihned ubylo kupců, čímž 
cena domu toho valně klesla a držite- 
lům jeho bylo se obávati, že utrpí pa- 



670 



Pověra. 



trne Škody. Kramerius, který byl právě 
přišel z Prahy domů na prázdniny, vy- 
rozuměv, že tu vězí nějaké šibalství, 
umínil sobě přijíti věci té na stopu. 
Ukryl se tedy v chodbě domu toho, 
v němž byl dobře znám a očekával od- 
hodlaně té hodiny, kdež strašidlo oby- 
čejně rejdy své provádělo. I čekal 
dlouho a chtěl již odejiti, když ko- 
nečně přišlo strašidlo se silným racho- 
tem a přiblížilo se k místu, kde Kra- 
merius byl schován, jsouc v dlouhé 
roucho bílé zakukleno a majíc obličej 
dlouhými šedými vousy téměř zakrytý. 
I popadl odhodlaně zakuklence za prsa, 
mrštil jím o zemi, učinil pokřik a když 
se sousedé okolní sběhli a strašidlo 
v rukou Krameriových na zemi ležící 
odhalili, spatřili na místě domnělého 
ducha jednoho z tamních obyvatelů, 
kterýž skroušeně vyznal, že chtěl stra- 
šením jiné kupce odstrašiti a sám dům 
ten levněji koupiti. (Ant. Bybička.) 

Za starších dob bylo viděti v noci 
v tak zvané „hluboké cestě" na Malé 
Stravě v Praze projíždějícího se v ma- 
lém dětském kočárku, k němužto ma- 
lincí koňové byli zapraženi, bezhlavého 
mnicha bílého. Vyjíždíval vždy z téhož 
místa a vždy opět na jistém místě mi- 
zíval, ale nikdy nikomu neublížil. 
{J. V. Houška. Čas. Mus. kr. Čes. 1856.) 
Ve vsi N. panovala vůbec pověst, že 
u kříže a u rybníka straší, že se tam 
ukazuje bezhlavý muž, jenž okolo jdoucí 
škádlí, nejraději jim na záda skáče a 
od nich nositi se dává. Nejvíce se stra- 
šidla toho bál podruh Ondřej. Musel 
jednou v advente do mlýna, veza pytel 
na trakaři touž cestou, kdež najednou 
tma ho přepadla. I pádil co nejčerstvěji 
a u kříže zamhouřil oči. V tom vrazil 
kolečkem do kamenu, na cestě ležícího, 
zaslechl podivný zvuk, jakoby zasmání 
a najednou ucítil náramnou tíži na tra- 
kaři. I myslil, že strašidlo mu sedlo na 
trakař, i tlačil a tlačil jej, až nemohl 
z místa. I opustil trakař a zavřenýma 
očima pádil do blízkého již mlýna a 
zde bez ducha teprve po dlouhé chvíli 



vyrazil ze sebe, že strašidlo ho honilo. 
I šli mléči, smějíce se mu, s ním na- 
zpět a co uviděli? Na trakaři nesedělo 
nic, ale kolečko leželo u kříže, uraženo 
byvši nárazem do kamene, uprostřed 
cesty ležícího. Tu se teprv mléči notně 
Ondřeji vysmáli a brzy na to víra 
v černé strašidlo u kříže zmizela, a 
nikdo se nestrachoval okolo jíti. 

{Čas. Zlaté Klasy. 1855.) 

v 

Po smrti císaře a krále Českého Ru- 
dolfa II. dne 20 ledna 1612 byl ko- 
morník jeho Ruchy uvržen do vězení, 
aby byl vyšetřován, ale ze zoufalství 
se oběsil. Hned následujícího dne roz- 
šířila se po Praze pověst, kteráž u te- 
hdejšího lidu pověrčivého docházela 
úplné víry, že Rucký straší a že rejdy 
své provádí ve svém bývalém pokoji a 
jinde na zámku, jednak na ohnivém 
kozlu, maje okolo sebe divně laškující 
a křičící kočky, kozly a jiné obludy 
ohavné, jeda na rychlém mimochodníku. 
Proto bylo poručeno mistru popravnímu, 
když tělo jeho na kusy rozsekané a 
zakopané nemá v zemi pokoje, aby je 
vykopal, na prach upálil a ten uvrhl 
do řeky Vltavy. Stalo se tak a hned 
prý také přístrachy noční na hradě 
pražském docela přestaly. 

(Čes. mor. Kron.) 

Když císař Eudolf (1576—1612) do 
Plzně jel, zastavil se na hradě Točníku, 
aby zde přenocoval. Ale když císař vjel 
do zámku, nelíbilo se mu tam zůstati 
(dána mu zpráva prý, že na Točníku 
straší) a byl by hned poručil obrátiti 
a dolů do Žebráka jeti, ale nešlo to 
proto, že cesta, kterou se na zámek 
jen jedním vozem za druhým jeti mohlo, 
jinými vozy zatržena byla. Zůstal tedy 
tu, ale když se potom ku Praze vracel, 
zastaviti se na Točníku pominul. 

(Aug. Sedláček. Hr. a zám.) 

10, Znamení na nebi, věští prý 
i neštěstí, 

viz: „Příroda 8!" 



671 



Povinnost, 

viz i: „Úřad!" 



1. Konej horlivě a svědomitě! 

Jan Dubravius, čtyřicátý biskup Olo- 
moucký (nar. v Plzni, zemřel r. 1553), 
ačkoliv světských věcí se účastnil, přece 
nezanedbával povinností biskupského 
svého úřadu. (Kor. Ninger.) 

Michalu Feslovi, řediteli semináře 
v Litoměřicích (nar, 1788), všetranné 
vzdělávání a mravné zdokonalení alumnů 
bj-lo hlavní úlohou ; v čemž jakož 
i v snaze vlastního uschopnění k to- 
muto úkolu takovou pilnost osvědčoval, 
že větší část nocí studiemi a poučová- 
ním probděl, velmi často 3 — 4 hodiny 
sedě a oblečen na křesle mezi 2 skří- 
němi prospav. 

Ivan IV. Vasilijevič Hrozný, car Ru- 
ský (1534 — 1584), dopouStěl se na 
svých poddaných neslýchaných ukrut- 
ností a páchal hanebnosti a mrzkosti. 
Když pak dne 22. března 1568 s dru- 
žinou svou do chrámu přišel na mši sv., 
patriarcha Filip byl již v chrámu, 
avšak caro, že byl oblečen v roucho 
cizinské ani když opětně byl požádán, 
požehnání nedal I upozornil cara na 
ukrutnost jeho ku svým vlastním pod- 
daným, jak právo v Rusku nohama se 
šlape, jak hůře car si počíná než Ta- 
taři. Ať pomní car na to, že z prolité 
krve účet bude klásti u Boha ; kamení 
samo, že na cara žalovati bude. — 
A když napotom Filip před soudem 
byl, mluvil opět neohroženě, že ani 
smrti se nebojí a že jsa 79 roků stár 
povždy věrně povinnosti své plnil a 
proto i carovi pravdu říci musel. — 
Za ta slova byl Filip svržen z důstoj- 
nosti své a do vzdáleného kláštera od- 
vezen. 

(Arn. Herrmann. Děj. fíše Buské.) 

Antonín fíirnle, od roku 1815 děkan 
Staroboleslavský (f 1824), spolu s ka- 
novníkem Hynkem Schustrem v Tere- 
sově (Terezíně) v domě trestním zdarma 
skrze mnohá léta správu duchovní při- 
jal a když r. 1806 nakažlivá nemoc 
mezi zločinci vypukla, zastával Hirnle 
povinnost svou tak pilně, že mezi 



400 zemřelými toliko dva nezaopatřeni 
sv. svátostmi z tohoto světa sešli. 

{Jos. Hořčice. Čas. kat. duch 1841.) 

Jan Hýbl, český spisovatel a kor- 
rektor (f r. 1834), veškeré své práce 
a povinnosti konal se vzornou bedli- 
vostí, neobyčejnou vytrvalostí a nevšední 
důkladností. {Ant Rybička.) 

Starý postilion Keresztes v Pešti byl 
podivín a častěji viděl císaře na honbě, 
avšak nedbaje naň, počal hlučně trou- 
biti a bez ohledu v před jeti, tak že 
i sám císař s průvodem svým musel se 
mu vyhnouti. Když jednou císař pán, 
František Josef I , samoten koňmo po- 
tkal starého Koreszta, zastavil ho a 
ptal se ho, proč že i jemu, samému cí- 
saři, nechce se vyhnouti? „Že ani Va- 
šemu Veličenstvu se nevyhnu," — od- 
větil postilion, — „činím, aby jen pošta 
v pravý čas přijeti mohla " A hned, 
nečekaje nějaké odměny, práskl do 
koní a ujížděl dále. A císaři se tato 
svědomitost u vykonávání úředních po- 
vinností velice líbila. Vypravoval ji pak 
ve společnosti a dodal: „Ze starého 
vozky poštovního mohl' by si mnohý 
úředník vzíti příklad." (Věnec perlový.) 

Ondřej, od roku 1214 biskup Praž- 
ský, byl velice oddán povinnostem svým 
a pamětliv jsa naučení, jakého při svém 
posvěcení v Římě obdržel, mnoho měl 
co napravovati, čeho předchůdce jeho 
Daniel II. obmeškal. Přísně hleděl na 
kázeň kněžstva a zachování řádů všech- 
něch dle novějších zákonů církevních, 
i také, jak se zdá, přísně to provedl, 
že již žádného ženatého kněze v Če- 
chách nebylo. Rovněž tak horlivě chtěl 
napraviti křivdv, kteréž dle tehdejšího 
mínění církev trpěla na světských právích 
a statcích svých. (Zap. Čes. mor. Kron.) 

Tomáš Pěšina z Cechorodu, kanovník 
a pak i děkan kapitolní u sv. Víta 
v Praze (f 1680) slavný spisovatel za 
císaře Ferdinanda III. a Leopolda I , 
ve všech postaveních až do konce života, 
jevil takovou píli a svědomitost ve službě 
církevní, že možná představiti si, s jakou 
horlivostí asisejí oddal jako mladý kněz, 
plný jinošského zápalu a důkazem nepopí- 



672 



Povinnost. 



ratelným jest neob3'čejné rychlé povýšení 
jeho. Již 261etý kaplan dosazen na 
děkanství v Kostelci a brzy na to na 
děkanství v LitomySli kdež se stal 
i vikářem, pak kanovníkem u sv. Víta 
a konečně i děkanem. 

(V. V. Zelený. Čas Mus. Ir. Čes 1884.) 

Antonín Petr, hrabě Přichovský z Při- 
chovic, arcibiskup Pražský (1764 — 
1793), byl v biskupských povinnostech 
svých nad míru horlivý a pilně konal 
visitace v diecési své, 

{Klem. Borový. Děj. arcid. Praš.) 

Jan Rajič, srbský spisovatel (f 1856), 
byl daleko pro své přísné konání úřed- 
ních povinností znám. 

(Augustin Sedláček.) 

Antonín M. Slomšek, biskup Labud- 
ský (f 1862), procházeje širé biskup- 
ství své vždy pěšky, často si nohy velmi 
sedřel a zbolavěl, tak že tytýž za ně- 
kolik dní se na ně postaviti nemohl. 
Často b^^valo mu spáti na holé slámě 
v bídné jízbičce, však doléhali-li na 
něj společníci, aby šetřil svého zdraví, 
odpovídal jim: „Abych byl živ, toho 
tak netřeba, ale abych plnil svoji po- 
vinnost, tohoť mi potřebí nade všecko." 

{Ant. Mužík.) 

Tdatfj Josef Sychra., kněz katolický 
a spisovatel (nar. r 1776 v Ústí nad 
Orlicí), stav se administrátorem v Ně 
mecké Bělé v Chrudimsku hleděl, třeba 
i byl těla slabého, všem nemálo obtíž- 
ným povinnostem pastýřským s největší 
horlivostí zadost učiniti, nedada se žád- 
nými překážkami a obtížemi u věci té 
odstrašiti. Ano horlivostí svou přitáhl 
si i hlavničku, navštěvováním nemoc- 
ných, tak že lékařové o jeho pozdra- 
vení již pochybovali. Avšak vyležev 
čtvrt léta na lůžku nemocných zotavil 
se k nemalé radosti svých osadníkův a 
vykonával jako před tím všeliké povin- 
nosti úřadu svého co nejbedlivěji. 

{Ant. Bybička.) 

Sv. Vácslav, patron náš, dědic země 
české (t 935), konal za dne bedlivě 
své knížecí povinnosti, v noci pak se 
modlíval a dobré skutky konal. 

{Život Svat.) 

Vácslav II j král Český (1283— 
1305), důležitostí a svatostí svého po- 
volání tak hluboce a vroucně byl pro- 
niknut, jako málo který panovník 
v oněch starších časech. Často prý 
k svým důvěrníkům povídá val, řka: 



„Kdybych věděl, že by někdo s ještě 
větší horlivostí a upřímností o dobro 
mých poddaných pečovati chtěl, milerád 
mu moci své postoupím a na Zbraslavi 
v klášterní tichosti živ budu." 

(Děj. česk.) 
Sv. Wolfgang, patron český, biskup 
(f 994), byl u vykonávání svých po- 
vinností neúnavný ; kázával téměř každo- 
denně, napomínal a poučoval, jak a kdy 
toho potřeba kázala a projížděl často 
své biskupství, aby hned na místě mohl 
zaříditi, což by k prospěchu církve, 
k spasení bližního a oslavení jména 
Božího užitečno a prospěšno se ukázalo. 
{H. J. Karlík. Živ Svat.) 

2. Konej, by's musel i trpěti, 
ano smrt podstoupiti! 

Dne 15. března 1417 byl suífragan 
a biskup Nikopolský Herrmann z Min- 
delheimu ve Švábska, kněz řádu augu- 
stianského, od odpadlíka arcibiskupa 
Pražského Konráda z Vechty důstoj- 
nosti své zbaven, že nechtěl táboritům 
kněze světiti. Utekl s dvěma katoli- 
ckými zámeckými kaplany do Říčan, 
kdež byl chycen a s oběma kaplany na 
rukou a nohou svázán a do blízkého 
potoka uvržen, v němž všickni tři mu- 
čenickou smrt vytrpěli. 

(Ant Housátko Das Vaterland ) 

Roku 1888 dne 11. března zemřel 
v Praze MUDr. Karel Kolcher v 26. r. 
nadějného života svého, zaopatřen sv, 
svátostmi umírajících. Zemřel jako oběí 
svého povolání na skvrnitý tyfus. 

{Čech.) 

Roku 1630 řádily ve Znojmě nakaž- 
livé zimnice a tu skytala kollej jesuit- 
ská výpomoc v duchovní správě, při 
kteréž výpomoci sám rektor kolleje 
Antonín Klesel a jiný otec duchovní 
téže kolleje nemocí tou uchváceni byli. 
Podobně obětovali se v čas moru 1. 1645 
ve Znojmě službě nemocných tři otcové 
jesuitští a tři frateři a hle, tři z nich, 
mezi nimiž i rektor Matěj Hartman 
morem uchváceni zemřeli. 

{Mat. Procházka., Missie jesuit.) 

Tomáš Křen., od roku 1597 biskup 
v Lublani, ^ horlivě rozšiřoval víru ka- 
tolickou. Čím více statečný biskup sv. 
kat. víru oživiti a koukol nevěry vy- 
mítiti se snažil, tím více zuřili ne- 



Povinnost. 



673 



přátelé proti neunavenémii apoStoln. 
V Lublani chtěli bludaři Tomáše za- 
jmouti, a oblehli jej ve vlastním paláci: 
avšak stateční rolníci z Dobrové a 
okolí přišli, bludaře rozprášili a svého 
pastýře ze spárů supů štastně vysvo- 
bodili. Nicméně nevěrci neustávali pří- 
koří mu činiti ; Boží muž však nedal 
se ničím másti, ničím v předsevzetí 
svém zdržovati ; naopak statně i útoky 
odrážeje, říkával: „Chci s pomocí Boží 
v tomto obtížném díle zůstati si dů- 
sledným, byť i moji protivníci řádili 
jak chtěli. Proste za mne Boha, aby 
mi udělil té milosti, bych jako až dosud 
i nadále nepřátele své statečně pře- 
máhal.'' (Škola Bož. Srd. P. 1S75.) 

Hokn 1421 táhli Pražané válečně až 
k Mostu. A tu padli dva synové pur- 
krabího mostského do ruky Pražanům. 
Purkrabí věda o tom, kterak za nedo- 
bytný považovaný hrad bilinský jedním 
rázem do rukou Pražan upadl, ztrativ 
srdnatost vyšel k Pražanům vyjednávat 
o vzdání se. I spatřil tu oba syny své 
zajaté, kteří jej s pláčem prosili, aby 
se nad nimi slitoval a bez výminky 
bradu podstoupil ; on však maje slze 
y očích pravil: „Nemohu tak učiniti, 
neboť jenom mně a nikomu jinému svě- 
řen jest hrad tento, abych ho věrně 
hájil.'' Prosil Pražany, aby mu dopu- 
stili pod smlouvou hrad opustiti a jim 
ho postoupiti, i nemohl toho od nich do 
sáhnouti I učiněn útok od jedné části 
vojska na hrad mostský, i zdá se. že 
skutečně vyplněna byla pohrůžka, že 
synové purkrabího v předním šiku k ta- 
rasu přivázáni budou, avšak beze škody 
i bez úrazu obou jich. Purkrabí most- 
ský udatně se držel a Pražané byli od 
přišlého německého vojska poraženi. 
(Zap. Česk. mor. Kron.) 

Když r. 1680 zuřila v Praze mo- 
rová rána a všickni kanovnici z Prahy 
utíkali, zůstal děkan kapitoly u sv. Víta 
Tomáš Pěšina z Cechorodu, znamenitý 
spisovatel český. Učinil tak z neoblomné 
věrnosti k povinnostem svým kapitolnim, 
zůstávaje věrným strážcem chrámu a 
také povinnost svou zaplatil smrtí 
dne 3. srpna 1680 

(V. Zelený. Čas. Mus. král. Čes.) 

Leopold Radda, farář v Hulíně na 
Moravě, klesl roku 1836 v oběť ne- 

Sbírka hUt. přikl. 



únavné své horlivosti v čas cholery, 
oplakáván co muž dle srdce Božího, 
plný nábožnosti a jadrné vzdělanosti, 
od svých farníku, spolubratra, přátel a 
známých. 
j (Tom. Bečák. Čas. kat. duch. 1846.) 

Když r 1682 vypukla vzpoura na 
ostrovech Mariánských proti Španělům a 
spolu i proti missionářům, nalézal se 
mezi nimi P. Augustin Strobach, Mo- 
ravan. Tohoto a druha jeho Karla Bo- 
ranga prosili obyvatelé ostrova Roty, 
kdež právě povstání vypuklo, aby jich 
neopouštěl, slibujíce, že je chrániti 
chtějí do těch statkův a hrdel. A je- 
likož své duchovni pastýře upřímně mi- 
lovali, nebylo třeba o upřímnosti slibu 
jejich pochybovati. Měliť se dostaviti 
do Agadny. Oba missionáři domluvili 
se, že duchovního stádce svého neopu- 

! stí ; i zůstali při svých novoobrácencích, 
kterouž věrnost zaplatil však Strobach 
mučenickou smrtí dne 27. července. 

I (Mat. Procházka. Missie jesuit.) 

Léta 904. Svatoboj, král Moravský, 
na den sv. Petra a Pavla apoštolův, 
umínil si s služebníky na lov jeti. A bi- 
skupu rozkázal, aby mše sv. nesloužil, 
až se zase z lovu navrátí. I očekával 
biskup jeho navrácení až do poledne, 
pak ale přistoupil k oltáři. A král 
' velmi dlúho prodléval, tak až již bi- 
skup Těla Božího pozdvihoval. Tu král 
přijel a slyše, že biskup mši dokonává 
a jeho přikázání že nevyplnil a krále 
nečekal, hned na svém koni do kostela 
vskočil a v trúby lovecké trubiti dal. 
A jiní za nim též do kostela na koních 
běžali. Tu byl hřmot a křjk veliký 
trubení. psův štěkání v tom kostele. 
A král skočiv s koně vytrhl meč chtě 
biskupa tu u oltáře zavražditi, služeb- 
níci aneb dvořané ale jej rychle chytili 
toho jemu nedadúce učiniti. Biskup pak 
Metudius šel z toho kostela a města a 
země pryč. (H<^ek. Kron. čes.) 

3. Nezanedbávej, docbází trestu. 

Daniel, biskup Pražský, zemřel dne 
9. srpna 1167 před Ankonou v Itálii. 
Daniel spravoval biskupství Pražské 
19 let a byl muž i slavný i vážený. 
Jezdil daleko, avšak co politický jed- 
natel a prostředník mezi Českým krá- 

43 



674 



Povinnost. Povolání. 



lem Vladislavem a císařem, mezi cí- 
sařem a papežem, mezi panovníky a 
národy a stal se až i knížetem sv. 
Římské říSe. Avšak Daniel méně o své 
povinnosti biskupské pečoval a vynikal 
více ve věcech světských a politÍ3kýcb. 

(Zap. Čes. mor. Kron.) 

Nejvěrnější dvořané Ludvíka^ krále 
Českého i Uherského (1516-1526), 
8 Žalostí patřili na to. kterak mladý 
panovník, v okolnostech nanejvýše po- 
vážlivých a požadujících moudrost ne- 
obyčejnou i činnost a setrvalost želez- 
nou, vyhýbaje se péčem a pracím po- 
volání svého, zůstavuje vše dobré vůli 
úředníkův; kratochvíle a milování za- 
nášely mysl jeho v té míře, že mu 



zbývalo málo ěasu a ještě méně chuti 
ku konání povinností královských 

{Fr. Palacký. Bfj. nár. Česk.) 

Když r. 1771 v Čechách a na Mo- 
ravě hlad vypukl, dováželo se na roz- 
kaz císařův obilí na místa, kde byly 
úřady. I přivezly se též vozy s obilím 
do jednoho města, že ale soudce okresní 
měl právě hosty, nechal vozy státi, ač 
hladový lid již na obilí čekal. I hlásil 
se u soudce důstojník a žádal ho, aby 
obilí to přijal. „Potom vám nic není," 
rozdurdil se soudce. „Mně na tom zá- 
leží," odvětil důstojník rozhrnuv kabát 
a před ustrnulým soudcem stál císař 
Josef II. (1780—1790). Kozumí se 
samo sebou, že lehkomyslný úředník 
došel zaslouženého trestu. [A. Link.) 



Povodeň, 

viz: „Nehody živelní 13!" 

Povolání, 

viz i: „Stav!" „Rod!" 



1. Jeví se už ve věku dětském. 

Bohuslav Alois Balbin, jesuita, zna- 
menitý historik český (f 1688) jevil 
již v pacholetství lásku k historii če- 
ské, tak že Hájkovu kroniku již byl 
přečetl, dříve nežli 7 let věku svého 
počítal. (^as. čes. Mus. 1833.) 

Jan Kopecký, znamenitý malíř český 
(t 1740), vzal co učenník tkalcovský, 
do ruky uhel, jímž vykreslil na zdi 
několik ozdob, kterýmž se malíř Klaus 
jakož i jistý hrabě Cobora velmi zdi- 
vili. Naučil se tomu Kopecký sám A tu 
šlechetný hrabě, vida tolik schopností 
pacholíkových, smiloval se nad ním a 
dal ho k řečenému mistru do učení. 
(J. Múller. Čas. Mus. kr. Čes. 1855.) 

Eliška Pešková, čes. dram, umělkyně, 
člen král. zemsk. divadla v Praze 
(nar. 1833), záhy již chovala lásku 
v sobě k divadlu, které již v útlém 
věku náruživě navštěvovala. Rodiče její, 
pozorujíce tuto náklonnost, dali ji 
v 14. roce na dramatická studia. 

{Vine. Vávra.) 

Ignác Baab, dobrý český malíř z řádu 



jesuitského (f 1787 v klášteře vele- 
hradském na Moravě), již jsa chlap- 
cem jevil neobyčejnou náklonnost k ma- 
lířství, počmárav všecky stoly a stěny 
křídou a uhlím, pročež jej otec jeho 
dal na malířství ; u jesuitů byl bratrem 
laikem. {Boh. Plaček.) 

2. Poraď se s Bohem a cítě ná- 
klonnost vstup i vzdor 
překážkám ! 

Bl. Edmund Kampian, Angličan, je- 
suita, mučenník (f 1581), který delší 
čas i v Praze blahodějně působil, usta- 
novil se, připutovav do Říma na tom 
pevně, že vstoupí do řádu tovaryšstva 
Ježíšova Avšak než úmysl svůj pro- 
vedl, zkoušel se, modlil tím horlivěji 
k Bohu a Královně nebes, aby jej opa- 
třili světlem s výšin nadhvězdných. 
Mimo to radíval se i s vůdcem duchov- 
ního života, jakož i s muži svou zbožností 
a učeností proslulými, I poznav v sobě 
povolání, vstoupil do řádu toho r. 1573. 
{Ant. Bejzek. Kamp. život.) 



Povolání. 



675 



Ctihodný Eustachius, arcibiskap Srb- 
ský (f 1286), jakmile dosáhl let jinoS- 
ských, tajně odešel z domu otcovského 
do dioklejského kláštera Svato-Michal- 
ského a stal se mnichem. 

(Ben. Kulda. Církeoní rok.) 

Eoku 1601 njel Albrecht Chanovský 
z Dlonhé Vsi u Sušice v noci z Krum- 
lova na Morava do Brna, kdež jesuité 
měli kollej. V Krumlově ostavil lístek, 
prose rodiče, aby v řádu tovaryšstva 
Ježíšova Bohu sloužiti směl. Otcův 
hněv a matčin pláč nedovedly hnouti 
jeho svatým úmyslem. Že jinače lze 
nebylo, svolili rodičové, načež se stal 
ihned nováčkem řádu (Drahé kameny.) 

Sv. Jan Kapistrán (nar. roku 1385 
v Neapolsku) byl nejprv sudím a vla- 
dařem. Od nepřátel královských byl 
však uvězněn a tu si umínil, že opásti 
svět a stane se františkánem. Když 
r pak se ze žaláře vykoupil a ostatní 
statek svůj chudým rozdal, pospíchal 
vyplniti úmysl svůj. Avšak tu přijela 
k němu nevěsta jeho a srdečně a use- 
davě plačíc prosila ho, aby ji pojal za 
manželku. Kapistrán však od svého 
úmyslu neupustil, ba ani tehdáž, když 
představený kláštera dvakráte žádost 
jeho odmítl a i v noviciáte velmi poko- 
řoval. Kapistrán zvolil si povolání, 
k němuž se cítil zrozen a stal se fran- 
tiškánem. (Drahé kameny.) 

Sv. Jan Nep., patron náš český 
(f 1493), cítě v sobě povolání ku stavu 
kněžskému a pamětliv i slibu svých 
rodičův žádal o přijetí do řádu duchov- 
ního a brzo na to byl i vysvěcen 

(J. Bily. Legenda.) 

Sv. Josafat, mučennik, apoštol Ru- 
sínů (f 1623), byl synem obchodníka 
Gabriele Kunceviče ve Vladiméři. Od 
rodičů byl poslán do Vilna, aby v ob- 
chodu se vzdělal. A tu Josafat se roz- 
hodl, že obchodu se zřekne a vstoupí 
do stavu duchovního. Svůj úmysl ozná- 
mil svému principálu, který nemaje dí- 
tek, chtěl jej učiniti dědicem svého 
jmění, pročež jeho záměr mu vymlouval. 
On však zůstal stálým a vstoupil do 
kláštera Boží Trojice, kdež obdržel 
jméno Josafat. (Fr. Krystůfek.) 

Stanislav Hieronym Konarski, nej- 
mladší syn Jiřího, kastelána Zavichot- 
ského, jenž později se stal ozdobou 



I 



řádu svého, cítiv v sobě povolání vstou- 
pil do řádu piaristského (f 1772). 

(Déj. polské ) 

Milic z Kroměříže, maje pěkné po- 
staveni jsa kanovník pražský a při cí- 
sařském dvoře (Karla IV.) podkanclé- 
řem, konečně i pánem statku Tmaně, 
rozhodl se najednou roku 1363, že se 
všech svých důstojenství a příjmů cír- 
kevních odřekne a jen Kristu a Jeho 
nauce v úplné chudobě sloužiti bude. 
Chtěl býti kazatelem a napomínatélem 
českého lidu a nikdo jej od tohoto před- 
sevzetí odvrátiti nemohl. Arcibiskup 
Arnošt nerad muže tak zbožného a po- 
božného propustil. (Dy. česk.) 

Andrea Schivanoe., naroz. ve městě 
Šibeníku v Dalmácii, znamenitý malíř 
(f 1582), toulaje se v chlapectví v Be- 
nátkách po městě, pozoroval často, jak 
mnozí malíři ve svých dílnách a před 
nimi vykonávali své práce, i cítě v sobě 
nesmírnou náklonnost k onomu uměni, 
rozhodl se též pro maUřství. 

[J. B. Mailer. Čas. Mus. kr. Čes. 1855.) 

3. Zastávej věrně, by's i život 
obětovati musel! 

Apoštolská horlivost biskupa (od 
roku 1599) a kardinála Olomouckého 
Františka knížete Dietrichšteina byla 
skutečně obdivuhodná Nejen papež, ale 
i císařové Rudolf 11., Matyáš a Ferdi- 
nand II. ukládali mu jakožto biskupu 
a kardinálovi, spoléhajíce se na jeho 
výtečné ctnosti a zručnost věhlasnou, 
rozličné a velmi těžké úlohy církevní 
a také politické. 

(Mat. Procházka. Živ. bl. Jana Sark.) 

Maria Uofbauer , redemptorista 
(f 1820), po všechen čas života svého 
nenmdléval, kde mu kynula práce kde 
mu bylo lze přispěti něčím na oslavu 
jména Božího a ku prospěchu svých 
bratří. (Bláhovist 1858.) 

Albrecht Chanovský. jesuita a missio- 
nář při reformaci v Čechách za času 
císaře Ferdinanda 11. (1620—1636), 
byl v missiich jako ve svém živliL Po 
celých 20 let neunaveně apoštoloval 
v Prachaticích, v Blatné, v Horaždo vl- 
cích, v Sušici, v Strakonicích, v Břez- 
nici, v Klatovech, v Nepomuku a 
v Plzni. Katolíky vyučoval a utvr- 

43* 



676 



Povolání. Poznání sebe. 



zoval u víře, jinověrce do lůna katol. 
církve uváděl. Města i vesnice, zvláště 
Klatovy a Sušice učinil katolickými. 

(Balbin.) 

Josef Vlastimil Kamarýt, kněz a bás- 
ník (nar. r. 1797 v městečku Velešíně), 
oddal se stavu svému duchovnímu celou 
duší a celým srdcem, nemaje ničeho 
tak velmi na mysli, jako aby mu do- 
stál co nejsvědomitěji, tak že ze všeho, 
co napotom po celý čas svého života 
kněžského smýšlel, mluvil, káral a před 
se bral, vyrozuměti jest, jak dobře cítil 
a pochopil důležitost, podstatu a vzne- 
šenost svého stavu duchovního a povo- 
lání kněžského. {Ant. Bybička.) 

Hypac Počej, arcibiskup a metropo- 
lita Kyjevský na bojišti srdnatě až do 
73 let věku svého pracoval, kdežto jiní 
pastýřové hledají u vysokém věku odpo- 
činuti. Bylť pravým biskupem stádci 
svému a pravým otcem svých věřících, 
byl i právníkem, státníkem, řečníkem a 
spisovatelem. Zemřel r. 1614. 

(Ant. BejzeJc. Sv. Josafat.) 

Dr. Jan Nep. Stárek, kněz, spiso- 
vatel, professor v semináři v Hradci 
Králové (f 1883 v 89. r. věku svého), 
působil blahočinně ; živ jsa jen Bohu, 
církvi a vlasti, byl činným ve svém po 



volání až do dní posledních a sestoupil 
v 58. roce svého učitelského úřadu tiše 
a do vůle Boží odevzdán se stolice uči- 
telské do hrobu (Osvéta 1884.) 

Antonín Burger, děkan v Brandýse 
nad Labem (f 1850), dobrovolně udě- 
loval nemocným a umírajícím vojínům 
útěchy svatého náboženství skrze více 
než pět měsíců, ve mnohý den desíti 
i dvacíti mužům pojednou svátosti umí- 
rajících a pojednou klesnul v temné 
obydlí chladného hrobu co oběť duchov- 
ního povolání v 68. roce věku svého. 
{Fr. Doucha Čas. kat. duch. 1851.) 

Josef Vlastimil Kamarýt, kněz a bás- 
ník (nar, r. 1797 v městečku Yelešíně), 
byl v měsíci listopadu r. 1832 po tři 
velmi bouřlivé noci k nemocným volán, 
nastydnul a nachladil se velice, od kte- 
réž chvíle chřadnul, až dne 19. března 
1833 v 36. roce věku svého zemřel. 
(Ant. Bybička.) 

Matěj Josef Sychra, kněz katolický 
a spisovatel (f 1830), zpovídal odrána 
až do poledne, při čemž tak se na- 
studil, že již druhého dne na to ne- 
málo onemocněl a konečně dne 19. března 
1830 v 54. roce věku svého zemřel. 
'yAnt. Bybička.) 



Poznání sebe. 



1. Jest potřebné, starej se o ně! 

Císaři Josefu 11. (1780—1790) co 
mladíku učitel jeho P. František, je- 
suita, přednášel vhodně i poznání sebe, 

čemž Josef hluboce přemýšlel a pro 
sil učitele, aby mu ještě jednou o po- 
znání sebe přednášel. „Neboť," pravil, 
„poznání sebe a jiných jest mu co bu- 
doucímu panovníku velmi zapotřebí," 

(Weinachtsblixttchen.) 
Matěj Hutský z Křivoklátu měl za 
heslo v XVI. století : „Znej sám sebe!" 
iFr. Mikovec. Čas. Mus. kr. Čes. 1856.) 
Indše, jeden z náčelníkův Kudžalijů 
v XIX. věku, vpadnuv do vsi Urumu 
Jenikjoju v Bulharsku, plenil ji. V jed- 
nom domě stihl chlapce, pasáka prasat, 
8 porouchanou starou puškou na rameně. 

1 škádlil chlapce a žádal od něho pušku. 



Ten však s potupou odvětil: že svou 
pušku nedá nikomu. Indže jal se chlapce 
honiti, ale ten tak se po dvoře točil, 
že mu přišel do zadu. Padla rána. 
Indžu prorazila kule a projela mu od 
zadu skrz prsa ven. Sklesl s bělouše. 
Krdžaliji sběhli se a vrhli se na chlapce. 
Indže volal, ať ho chytí i přivedou, a 
když ho přivedli, řekl mu: „Já jsem 
mnohé matky rozplakal, a ty moji 
matku. Blaze tobě !" I dal mu 500 grošů 
a povelel družině, ať ho pustí. Tak 
skonal Indže. 

{Konst. Jireček. Děj. nár. Bulh.) 

Kosmas , VIII. biskup Pražský 
(f 1098), mnoho času na to obětoval, 
aby sám sebe poznal a proto mnohými 
ctnostmi se stkvěl. 

{Kosmas. Kronika česka.) 



Poznání sebe. Pracovitost. 



677 



2. Prospívá, vede k polepšení. 

Když 1. 1239 Jan Asěn II., car 
Bulharský (1218—1241), spojil se 
8 Latiny a Kumany a společně oblehali 
řecké posádky v Thrakii a když tábo- 
řili před hradem Tzurullem, doSla Asěna 
z nenadání zpráva, že v Trnově man- 
želka a syn jeho i patriarcha Joakim 
zemřeli. Asěn viděl v tom trest Boží 
za zrušení smlouvy s Vatacem a za 
spolek s Latiny. I spálil oblehací stroje 
a táhl domů. 

(Konat. Jireeek. Déj. nár. Bulh.) 

Jan Milic, jeden z nejslavnějších ka- 
zatelů, vytkl kdys veřejně jakýs po- 
klések císaři a králi našemu Karlu IV. 
(1346-1378). A Karel? Když arci- 
biskup, jehož samého kazatel ostrostí 
svých slov nešetřil, chtěl smělého napo- 
mínatele potrestati, panovník sám mu 
odpustil, bije se v prsa: „Má vina, má 
největší vina I" 

(V. Beneš. Třeb. Pravdou k životu) 

Jednou se zeptal panovníka mocného 
dvorský šašek: „Pověz mi, pane můj, 
kdo pak přece jsi?" — Za těch časů 
směli na dvorech císařských a králov- 
ských mluviti pravdu jen blázni, ti 
lidé, kteří byli k pouhým žertům šprý- 
mům a kratochvíli. — Byli však vy- 
soce ostrovtipni a řízným slovem pře- 
mnoho dobrého nejednou způsobili. 
„Sloužím ti už hezký 6as a přec nevím, 
kdo jsi?" 

Panovník se nad tou otázkou zara- 



zil, ale hned odpověděl: „Jsem císař, 
kterýž má na své hlavě říšskou korunu, 
kterýž má na své hlavě korunu něko- 
lika království, kterýž má klobouků vé- 
vodských, kolik dní do roka." 

„Co pak ještě jsi?" malý mužik se 

' jízlivě pousmál. 

„Jsem pánem nad životem i smrtí 
mnohých milionů, jsem nejvyšším veli- 
telem první armády v celém světě, jsem 

I nejvyšším soudcem " 

„Toto všecko, milý pane můj, v hrdlo 

! lžeš. Jsi tyran, jsi násilník, jsi uchva- 
titel, jsi zpyšnělec nadutý. — Či ne- 
vpadl jsi beze vši pitíčiny do sousední 
země, nehubil jsi měst, vesnic a oby- 
vatelstva bez počtu? Neukládáš li pod- 
daným svým břemen nesnesitelných ? 
Nebi6uješ-li jich biči uzlovatými ? Ne- 
odehnal jsi onehdy otce starého, jenž 
tě prosil na kolenou, abys mu na vojnu 
nebral syna, jenž byl jedinou jeho pod- 
porou?" 

Panovník již třímal v pravici důtky, 
jimiž hodlal svého šaška sešlobati, ale 
potom svěsil hlavu, rozmyslil si všecko 
dobře a řekl mu: „Slova, která jsi mi 
pověděl dnes ty. nesmí mi říci nikdo, 
ale tobě dovoluji, aby's mi je opakoval 
každý den dvakráte." 

A panovník ten v letopisech říše 
dotčené jest zaznamenán mezi nejšle- 
chetnější. K rozdílu mezi životem dří- 
vějším a příštím dala podnět nepatrná 
otázka: „ty kdo jsi?" 

{Bldhověst. 1883.) 



Pracovitost, 



viz i: -Pilnost!" 



1. Každá práce šlechtí. 

Vzpomeňme si na onu selskou Bo- 
ženu, kteréž zlomyslná šlechtična Mi- 
lada poručila křoví kopati, domnívajíc 
se, že se od ní kníže Oeský Oldřich 
(1012—1037) 8 opovržením odvrátí, 
když ji dopadne při tak sprosté práci. 
A hle, kníže vzal od Boženy motyku a 
sám za ni pracoval; šlechetnou, pokor- 
nou Boženu povýšil na kněžnu Českou, 
ale onu pyšnou šlechtičnu potupil. 

{Anežka 1883.) 



Godešalk, od r. 1148 opat Želivský 
(f 1184), měMi kdy, oddával se ruční 
práci a pomáhával bratrstvu o žních 
na poli. (Drahé kameny.) 

Petr Veliký, car Ruský (1689—1725), 
najal si v Holandsku u jakéhos tesaře 
byt, zaopatřil si oblek tovaryše a dal 
se v loděnicích na tesařství, prohlížeje 
zároveň všechny dílny, v kterých na 
lodích se pracovalo. 

(J. L. Pič. Dej. nár. Rus.) 

Svatý Ondřej Svorad, poustevník na 
Slovensku za panování Uherského krále 



678 



Pracovitost, 



Štěpána (997—1038), mimo hodiny 
modlitbě věnované ustavičně pracoval 
sekyrou v lese. 

I Ben. Kulda Církevní rok.) 
Svatý Vojtěch, patron náS český a 
druhý biskup Pražský od roku 982 
(f 997), leckdy, zvláště v čas setí, ne- 
Stítil se ruční práce na poli a jinde; 
vše to konal o lačném životě 

{Drahé kameny.) 

2. Konej práci s Bohem a pro 
Boba! 

Blahoslavený Ondřej Bobola, mučen - 
nik, Jesuita, Polák (f 1657), stav se 
představeným kláštera v městě Bobruj- 
sku, při nekonečných pracech svých 
měl ustavičně Boha na mysli modle se 
a rozjímaje o věcech svatých. 

(Ben. Kulda. Církevní rok.) 

Beneš Kulda, kněz, spisovatel český, 
posledně kanovník na Vyšehradě (nar. 
1820 v Ivančicích na Moravě), spra- 
voval úřad svůj v ochranovně pro za- 
nedbalou mládež v Brně s největší svě- 
domitostí, spravedlností a dovedností. 
Ostatně konaje povinnosti své k církvi 
a národu, byi vždy pamětliv výroku 
Sušilova: „Musíme dobře činiti, namá- 
hati se, ale nikdy odměny a uznání ne- 
smíme očekávati na tomto světě!" 

(Jan Soukop. Obzor 1889) 

Svatá Pětka, Srbka, panna trnovská 
(žila v XIII. století), v Epibutách za 
ustavičné práce, modlitby a bolesti doč- 
kala se blaženého odchodu k božskému 
chcti svému Kristu Ježíši. 

(Ben. Kulda. Církevní rok.) 

Blahoslavený Karel Spinola, Pražan, 
jesuita mučenník (f 1622), pro Boha 
a pro svého bližního rád a mnoho pra- 
coval, trpěl a života se opovážil. 

{Drahé kameny.) 

Ctihodný Martin Středa, jesuita, Mo- 
ravan (f 1649), podřízených bratří na- 
pomínal, aby všelikou práci z pouhé 
lásky k Pánu Bohu a na Jeho oslavu 
podnikali a vykonávali, na sebe, na 
svůj vezdejší zisk zapomenouce. 

(Drahé kameny.) 

3. IVemímé se varuj! 

František Linhart, professor církevní 
v Budějovicích (f 1833), velmi byl 
horlivý a pracovitý. A práce s velkým 



namáháním spojená a nadobyČejná hor- 
livost v přednášení ve škole přitáhly 
mu v brzce plícní neduh a souchotiny. 
(Max. Xav. Millauer Čas. kat. duch 1841.) 

Jan Macha, Dr. theologie a profes- 
sor na vysokých školách olomouckých 
íf 1845). namáhal se až přespříliš po 
dvacet roků na obtížném poli vědeckém, 
tak že ve věku 47 let klesl co oběť 
velikého namáhání svého. 

(Tom. Bečák. Čas. kat. duch. 1846.) 

Xaver Max. Millauer, člen řádu 
kláštera vyšebrodskébo, doktor boho- 
sloví a professor pastorální theologie 
na universitě pražské (f 1840), před- 
nášel nejprv v klášteře a sice úřad 
svůj s takovou horlivostí zastával a 
s tak velikým namáháním, že jej horká 
zimnice na lůžko uvedla a po mnoho 
měsíců na ně poutala. 

(Čas. kat. duch. 1842) 

Hrabě František Stadion, ministr 
vnitra v Rakousku, muž velmi nadaný, 
zemřel příliš záhy dne 17. května 1849 
následkem přespříliŠného namáhání 
v tvůrčích pracích, které vycházely nej- 
více z jeho ducha. 

(W. Wl. Tomek. Nejn. děj. rak.) 

Jan Stoppani, doktor bohosloví, 
strahovák (f 1836), byl muž neoby- 
čejně nadaný a učený a při tom velmi 
pilný a pracovitý. Avšak pro velké 
namáhání podlehlo ústrojí jeho tomuto 
neustálému usilování, tak že upadl 
v nervní nemoc a předčasně zemřel. 

(Max. Millauer. Čas. kat. duch. 1841.) 

Antonín lotnsiČ, slovinský publicista 
(t 1871), muž velice vzdělaný, pod- 
kopal si velkým namáháním zdraví, 
tak že v 30. roce věku svého zemřel. 

Jan Wuhileivicz, spisovatel slovan- 
ský, dle rodu Malorus (f 1866), na- 
máhal se tak velice, že vyčerpal tolik 
své síly, že urychlil konec lopotného 
záslužného života svého. (j. Hourá.) 

Stanislav Vydra, mathematik český, 
jesuita (f 18Ó4), pracoval a namáhal 
se přespříliš a proto neustálým čtením, 
psaním, počítáním, kreslením a namá- 
háním oslepl nejprv na jedno a potom 
na obě oči. (Ant. Rybička.) 

4. Prospívá časně. 

Alexej Semenovic Gohhin, ruský bo- 
háč, pocházeje z obchodnické rodiny, 
v útlém již věku pilně dohlížel k ob- 



Pracovitost. 



679 



chodu a později vlastní silou dobyl si 
velikého jmění, které se po smrti jeho 
páčilo na 15 a půl milionů rublů, ač 
již za života svého mnohé odkazy 
učinil. Zemřel roku 1884. 

{Světozor 1885.) 

Chodové jsou v hospodářství svém 
přičinliví a pracovití, proto též jsou 
zámožní. {Fr. Wildmann. Vlast 1888.) 

Císař Josef II. (1780 — 1790) pro- 
cházeje se uzřel jednou mladé děvče, 
ano ze studně vodu váží. I promluvil 
k ní: „Je ti, děvče, voda těžká P"* 
„I arci," odpovědělo děvče neznámému 
muži, „zvláště když člověk břemena 
nositi neuvykl." Dalším dotazováním 
vyrozuměl císař, že jest dcera po úřed- 
níku. Otec umřel a zanechal vdovu 
s pěti sirotky kteří při skrovné pensi 
dosti bídně se živili. Josef řekl: „PřijJ 
zítra se svou matkou k císaři snad že 
vám udělí nějakou podporu." Druhého 
dne šla dcera s matkou do císařského 
hradu a užasla nemálo, když v císaři 
poznala včerejšího, neznámého pána. 
Matce povolil podporu a když odchá- 
zely, pravil k dceři: „Nepřestávej pilně 
pracovati. Ne práce, ale lenost a za- 
hálka hanobí člověka. (Podstr. vykl) 

Jan Lexa, rytíř z Aehrenthalu, muž 
povahy šlechetné, koupil r. 1821 pan- 
ství Hruboskalské. Cti i jmění do- 
sáhnul muž ten prací neůmornou. 

{Vác. Uurych. Z česk. rájey 

Maciejowskyi (f 1793 v Kalvárii), 
dějepisec polský, jenž dvě veliká poko- 
lení viděl zacházeti, v práci a ne v mu- 
čen nictví nerozvážném spatřoval spásu 
národa svého jeho znovu vzkřišení, 
svým životem vytrvalým celým záře 
jakožto vzor a světlý příklad součas- 
níkům. (Osvéta 1883.) 

Jiři Melantrich RožJalovský z Aven- 
tina, jenž v XVI. století v Praze Žil 
a ve své knihtiskárně mnoho knih vy- 
dal; jsa muž rozšafný, obezřelý, správný 
a bedlivý a maje požehnání Boží ve 
své živnosti, nabýval den ode dne ob- 
chodem svým vidy většího jmění. 

{Ant. Bybička. Čas. Musea král. Čes.) 

Petr Teliký, car Euský (f 1725), 
učil se v Holandsku stavěti lodi. Vrátiv 
se do své říše, pracoval pilně s ostat- 
ními tesaři v přístavišti den co den a 
dohlížel zároveň na stavbu lodí. Po čas 
stavby přijímal i on denně plat jako 



druzí tovaryši. Vraceje se jednou z práce 
hladov do paláce, koupil si cestou kou- 
sek chleba a sýra a pochutnávaje si 
na tom, vkročil do pokoje carevny, své 
manželky, hodil jí s veselou tváří stří- 
brný rubl, svou denní mzdu na stůl a 
I řekl : „VidíS Kateřinko, že bych tě 
mohl uživiti i tehdy, kdybych carem 
nebyl. (Náš Domov, roč. II.) 

Antonín Pich, proslulý léčitel zláma- 
nin na Hořičkách (f 1865), vydobyl si 
svou prací veliké zámožnosti. 

Jan Skála, zakladatel sirotčince v Tur- 
nově r. 1880 v ceně 100 000 zl., na- 
rodil se v Turnově r. 1816 z chudob- 
ných rodičův a odebral se do Vídně, 
kde začasto s bídou mu bylo bojovati. 
Avšak pilností, pracovitostí, vzdělal se 
tak velmi, že učinil Dunaj vylamováním 
skal pod městem Greinem v Hor. Ra- 
kousích splavným, čímž nabyl i jmění 
i vyznamenání. {Jar. Svoboda. Jeho živ.) 

Jakub Veith (nar. r. 1758 ve Vola- 
rech v Prachensku), pocházel z chudé 
rodiny a vynčiv se tkalcovství odešel 
v 18. roce věku svého do Vídně a při- 
Činlivostí v obchodu zbohatnul, tak že 
zemřev r. 1831 zanechal dětem svým 
mnoho panství. 

Daniel Adam z Veleslavína, muž 
učený a o vlast naši velmi zasloužilý 
(f 1599), stal se jím sám sebou, svým 
důmyslem, svým neunaveným přičiněním. 
Onť obdržel i uprázdněnou stolici děje- 
pisu na universitě pražské a vyučoval 
takto sedm let. Zastával též v tomto 
čase některé jiné úřady a hodností aka- 
demické až do r. 1576, kdež se byl 
oženil a napotom knihtiskárnu vedl a 
mnoho českých vydal knih. 

5. Ji milovali. 

JiH Černý Karadjordje, náčelník po- 
vstání Srbů proti Turkům (zavražděn 
r. 1813), i když moc jeho nejvyšší byla, 
zůstal pracovitým, kácel dříví, vzdělá- 
val zemi ; jedenkráte pobíjeje sud obru- 
čemi, zamazal si stužku, kterou od 
Ruska na vyznamenání obdržel 

[Ranke ) 

Vlády ka Černohorský Nikolaj řikával 
o Češích: „Já mám Čechy rád. oni 
jsou ze všech Slovanů nejpřičinlivější " 
{Vil. Dušan. Čas. česk. Mus. 1880.) 

Jiří Daničič, spisovatel srbský a pro- 



680 



Pracovitost. 



fesor na liceu bělehradském (f 1882), 
po celou dobu života svého osvědčoval 
se zápalem mladistvým energickou pra- 
covitost a pilnost. [Osvěta 1883.) 

Martin z Dunina, arcibiskup Hněz- 
denský a Poznaňský, muž neohrožený 
(f 1842), byl stálý v práci fcira dále, 
tim více. V poslední své nemoci bral 
jeStě, pokud mohl, v ouřadování úča- 
stenství. (Čas. kat. duch. 1845.) 

O Elišce , poslední Přemyslovně 
(f 1330), se vypravuje, že v letech 
panenských, kdy důchody její bývaly 
velmi chatrné, připravila sobě nádherný 
Sat, zlatem protkávaný, v němž při 
svatbě s Janem Lucemburským stkvěla 
se vedle tchyně své, královny Římské, 
až všickni vidoucí žasli a letopisec ne- 
viděl nikde v žádné zemi tak skvost- 
ného oděvu u žádné paní. 

{Petr Zbraslavský.) 

O královně Jutě (f 1300), matce 
Elišky, poslední Přemyslovny, vypravuje 
souvěký letopisec, že nechtíc jídati chléb 
v zahálce, zaměstnávala se ženskými 
pracemi, aniž trpěla, aby její dvorské 
slečny zahálely; protož ukládala jim 
rozmanité práce a sama jako pilná 
učitelka učila onu tkáti, jinou přísti 
nebo šíti. 
{Jo8. Kalousek. Kál. ústř. Mat. šk. 1886 ) 

V Hercegovině na matce jest obsta- 
rávati veškeré domácí potřeby i práce, 
obsluhovati muže a celou rodinu. A přes 
toto všestranné zaměstnání vejděte do 
kuče hercegovské, kdykoliv vám libo, 
matka je vždy veselá doma. 

(Ant. Jřeštík. Vlast, r. VIL) 

Jiří Poděbradský, král Český (1458 
— 1471), vyřizuje vládní věci, jak se 
zdá do posledního dne, zemřel ve sto- 
lici sedě v noci po 22. dni měsíce března 
ve dvou hodinách roku 1471. 

(W. Wl Tomek. Déj. m. Pr.) 

Karel IV.., otec vlasti naší české, 
císař a král (1346 — 1378), vždycky se 
něčím zaměstnával a tak k tomu při- 
vykl, že i tehdy, když zemské úředníky, 
cizí posly, neb jiné osoby k vyslechnutí 
jejich záležitostí před sebe připouštěl 
něco při tom dělati musíval, řezaje to- 
tiž vrbové pruty neb jiné měkké dříví. 
Při tom těkaly oči jeho po přítomných 
osobách a na mluvícího se ani nedíval 
Při tom však mu ani slova toho neušlo, 
co se k němu mluvilo a uměl na to 



nemnohými avšak jasnými slovy bez 
dlouhého rozpakování a radění se od- 
povídati. Tomu všemu cizinci se velmi 
diví valí, říkajíce, že císař Karel čtvero 
věcí najednou umí dělati: předně že na 
přítomné osoby pohlíží, aby z jejich 
očí smyšlení poznal; za drnhé že pilně 
poslouchá, co se k němu mluví ; za třetí 
si odpověď v duchu připravuje a konečně 
ještě rukama pracuje. (Děj. čes.) 

Vácslav Matěj Kramerius, první z kří- 
sitelů českých (f lb08), pracoval jest 
pro národ Český do poslední chvíle a 
můžeme říci, že umřel takřka s pérem 
v ruce. (Jan Sojka. Naši mužové.) 

Karel Khun, kanovník senior a farář 
Vyšehradský (f 1829), byl po celý ži- 
vot svůj. zemřel v 93. roce věku svého, 
velmi pilný a pracovitý. Stal se magi- 
strem filosofie, bakalářem bohosloví, ve- 
řejným papežským notářem. Při tom se 
zábavo val spisováním knih, 62 let byl 
kazatelem Ve dne i v noci přemýšlel 
o tom, čím se zabavoval, maje křesadlo 
u lože svého, rozžal světlo nočního 
času, kdykoliv nějaká dobrá myšlénka 
mu připadla a hned ji poznamenal. Ne- 
ustále doma trval, pakli ho povinnost 
křesťanská neb úřad nevolal, 

(V. Buýfr. Hist. Vyš) 

Leopold Vilém, arcikníže rakouský, 
syn císaře Ferdinanda II , biskup Olo- 
moucký a Vratislavský (f 1662), byl 
muž neobyčejně činný ; naučilť se pra- 
covitosti a střídmosti od otce svého. 
(Bedř. Hrabal. Čas. kat. duch. 1840.) 

Marie Terezie, císařovna a královna 
(1740 — 1780), ač sama dědila celou 
říši, zabývala se s dvorními dámami 
ručními pracemi, šijíc kostelní roucha 
a dávajíc je chudým kostelům. 

Hrabě Jaroslav z Martinic, místo- 
držitel pražský, byv r. 1618 od stavů 
odpořivých z okna svržen, utekl pře- 
strojen do Mnichova, kamž i manželku 
a dítky své povolal. Zde nezmařil v da- 
remné zahálce nikoliv, ale vždycky po- 
kojně a pobožně se chovaje nějakou 
chvalitebnou prací se obíral. 

[Čas. cesk. Mus. 1850.) 

Maximilian, císař a král Český (1564 
— 1576), tak byl pracovitý, že začasto 
dlouho do noci psával anebo ve zbraní 
se cvičil. (Guspinianus.) 

Sv. Prokop, patron náš český a od 
roku 1039 první opat kláštera sázav- 



Pracovitost. Pravda. 



681 



ského (f 1053), pro sebe z klášterského 
jmčaí nic nebral, dobývaje sobě potřeb- 
ných věcí mozolem rukou svých; nad 
to ještě udílel rád nuzným z výdělku 
svého. {Drahé kameny.) 

V letech před vyzdvižením kláštera 
velehradského r. 1784, bydlel tam po- 
hostinně bratr exjesuita, známý malíř 
Baah. Byl muž velmi jarého a veselého 
ducha a práce hravě mu šla od ruky, 
tak že i při malování, dostal-li návštěvu, 
rád laškoval, se smál, ale štětec v ruce 
jeho jen jen se kmital. Čímž ovšem po- 
chopiti lze velký počet obrazů, ježto 
až podnes u velikém počtu se naskytuji. 
(Sborník velehradský.) 

Petr Skargaj slavný kazatel polský 
(nar. r. 1536), neuměl nikdy hověti si. 
Stále byl zaměstnán a čeho mu v do- 
mácnosti třeba bylo, sám si robil. Ne 
dlouho před svou smrti poslal do Čen- 
stochova (zdržoval se v Krakově) vos- 
kové svíce, jež sám byl zhotovil, aby 
tam před obrazem Panny Marie hořely. 
Umíraje psal o ctnostech křesťanských ; 
smrt zastala ho při psacím stole a ne- 
vyrvala mu péro z ruky dříve, aŽ ká 
zaní o trpělivosti dopsal 

(Blahovést 188.',.) 

Jedna z předních ctností Františka 
Josefa Slámy, kněze církevního a spi- 
sovatele (nar. r. 1792 v Bojenicích), 
byla neunavitelná činnost a neustálá 
pracovitost, jižto na jevu dával téměř 
od dětinství a která v letech pozdějšich 
dosáhla té míry, že ti, kdož jej znali 
a 8 ním důvěrněji obcovali, nemohli se 
tomu dosti nadiviti, kterak při tom 
skrovném způsobu těla svého takových 



prací duševních i tělesných mohl pod- 
nikati a k místu přiváděti. Neboť ne- 
byl-li Sláma zaměstnán ve správě du- 
chovní nebo ve škole, seděl zajisté doma 
u stolku a psával nebo čítal bez pře- 
stání a to hluboko do noci a záhy 
z rána již. {Ant. Rybička.) 

Slovák rád a mnoho pracuje. Když 
v neúrodném kraji svém nemá co dělati, 
jde do krajů požehnaných na jih, kde 
najímá se do práce o žních a při vino- 
braní, aneb chodí světem s rozličným 
vyrobeným zbožím. 

(Zlaté lístky, rač. XXV.) 

Vůbec bylo známo, že František Sušil, 
professor bohosloví v Brně (nar. r. 1804 
v Rousinově na Moravě f 1868), z rána 
záhy vstává a obětovav Bohu prvotiny 
dne v modlitbách, hned ku práci du- 
chovní zasedává a v ní až do večera 
8 malou jen přestávkou pro snídani a 
oběd vytrvává. {Mat. Procházka.) 

Jan Adolf ze Švarcenherka, hrabě, od 
roku 1670 kníže, spojoval v sobě pil- 
nost a pracovitost nevšední a svědomi- 
tost, jaká zřídka se nachází. 

(Th. Wagner. Jol. ad I. Graf.) 

František Bohumil Tomsa, český spi- 
sovatel (nar. r. 1 793 v Kadeřavci blíž 
Turnova, \ 1857 1, patří mezi nejpil- 
nější dělníky na poli ožilé literatury 
české, ježto výše 200 svazečků, práce 
jeho obsahujících, tiskem vyšlo. 

[Ant. Rybička.) 

Alexandr Vitovd, velkokníže Litev- 
ský (f r. 1430), byl muž velmi činný, 
a pracovitý. Začasto i při jídle odbýval 
vojenské porady anebo soudil. 

(Aug. Schlózer. Déj. Litvy ) 



Pravda. 



1. Nerada se slyší, ae konečně 
vítězí. 

Jiři Carolides z Karlšperka, bakalář 
a básník v Praze (nar v Praze 1579), 
podráždil Němce do Čech přistěhovalé 
ódou, kterouž jim vyčítal, že se v Če- 
chách obohacují a za to zemi českou 
pomluvami stíhají. Poněvadž směle líčil 
vady tehdejších lidí zvláště pak Němců, 
uvalil na sebe nenávist těch, kterých 



se dotkl a proto mu kladli nepřátelé 
všude překážky, aby žádného úřadu 
nedosáhl. {Kar. Ninger.) 

; Petr Nutrizio-Grisogono, spisovatel, 
Dalmatin (f 1823), káral ve spisech 
svých nemilosrdně zlořády republikán- 
ské vlády v Benátkách, pro něž ne- 
jednou ze země vypovězen a internován 
býval. 

Ve válce Vratislavských proti Jiřímu, 
králi Českému (1458—1471), mnoho 



682 



Pravda. 



Utrpěli i Slezáci i VratislavStí a tu 
v jednom shromáždění ve Vratislavi 
vyzval se r. 1469 kněz doktor Tem- 
pelfeld, dříve úhlavní nepřítel husitův: 
„Ach Bože! kdo pak mohl nadíti se 
tolikeré moci od nich!" Jiní přítomní 
8 lítostí vzpomínali si na předešlého bi- 
skupa Vratislavského Jošta z Bosen- 
berkn, kterak hned od počátku moudře 
a věrně radil a varoval, aby to k žád- 
nému prolévání krve nepřišlo, a kterak 
proto od Vratislavských mnoho příkoří 
musel snášeti; nyní blahoslavili jeho 
památku, pravíce, že byl muž ducha 
prorockého. 

{Fr. Palacký. Děj. národa Česk.) 

2 Pravdu 

a) miluj a mluv! 

V Josefu Kohlrussovi, zpovědníku 
u sv. Víta v Praze (f 1893 v 78. r. 
věku svého), nebylo lsti, byl upřímný, 
rovný, vždy pravdu mluvil a třeba se 
nelíbila, jí nezatajil. Jistý vážený pří- 
znivec jeho v semináři pravil o něm: 
„Aj, právě israelský, v němžto není 
lsti!" (Vojtěch Hlinka. Vlas{ r. IX.) 

Jindřich pán na Košumberku (f 1597). 
byl pán ctností plný, v jehož srdci 
lsti a klamu nebylo, protož si ho také 
pro takovou správnost a rozšafaost 
vůbec vážili. {Paprocký.) 

Kosmas, náš kronikář český zemřel 
dne 21. října 1125 co osmdesátiletý 
stařec. Byl to muž na tehdejší věk ne- 
obyčejně vzdělaný, miloval vlast a ná- 
rod svůj upřímně a citelným srdcem 
všímal si všeho dobrého a zlého, co po 
všecky časy, pokud jeho paměť zasa- 
hovala, vlast i národ potkalo. Pravdo- 
mluvnost nikdy mu nedovolovala, aby 
byl do své kroniky položil takové věci 
za zcela pravdivé, o kterých sám s ji- 
stotou ani z dobré paměti psáti ne- 
mohl, pročež nikde se nestavěl tak, 
jakoby více věděl, nežli skutečně věděl. 
Jeho kronika jest pravou perlou nej- 
starší literatury v Cechách a on jest 
vskutku důstojným náčelníkem a patri- 
archou \šeho dějepisectví českého. Byl 
děkanem kapituly u sv. Vita v Praze 
(Zap. Ces. morav. Krov.) 

Adam Kmvarský, jesuita, proslulý 
missionář v Čechách za císaře Ferdi- 



nanda II (t 1660), co měl v srdci, 
to i na jazyku a v obličeji ; sebe menší 
neshodu srdce s jazykem byla by hned 
jeho tvář prozradila. 

{Jan Dlouhoveský.) 

Jan Nep. Nejedlý, právník a spiso- 
vatel český (t 1834), byl, jakož všickni 
nestranní vrstevníci vysvědčují, muž 
pravdomluvný, přímý a spravedlivý, 
úhlavní nepřítel všelikých obojetností a 
licoměrností, miluje, jak říkáme, co na 
srdci to na jazyku. (Ant. Rybička.) 

František Peld, český dějepisec a 
gramatik (f 1801), byl pravdy ctitel 
a proto také značně se přičinil ke kri- 
tickému vzdělání historie české a k vy- 
tříbení jí od mnohých až dosaváde běž- 
ných omylů. [Ant Rybička) 

Feodor VasUjeviČ Bostopčin, hrabě, 
ruský general a státník (f 1826), po- 
žíval pro svou přímost a pravdomluv- 
nost plné důvěry u cara Pavla, 

{Děj. ruské ) 

Vácslav Alois Svoboda, professor a 
spisovatel (f r. 1849 v Praze), byl 
muž přísný, ueznaje přetvářky a po- 
krytství, maje vždy co na srdci, to na 
jazyku a vůbec málo dbaje na mali- 
cherné formálnosti a vnější škrobené 
způsoby. íAnt. Rybička.) 

Karel kníže ze Švarcenberka, cis. kr. 
polní maršál měl za heslo : 

Bud vždycky pravdivým a zřejmým, 

i jemným buď a pevným 

a vlast svou zcela znej, 

i vždy jen o ni dbej! 
(Ferd Mikovec. Čas. Mus. kr. Čes. 1S56.) 

Čechel Sendziwoj, šlechtic, také zván 
Sř^dek, kanovník katedrální v Hnězdně 
(f ku konci XV. století), byl povahy 
přímé a otevřené; miluje pravda, ne- 
tajil se s ní, nýbrž řekl každému, co 
na něm shledal závadného, od nízkého 
sluhy až nahoru ke králi. 

Z úst Stanislava Vydry, spisovatele 
a professora mathematiky, prvního kří- 
sitele národa Českého (f 1804), ne- 
vyšlo slova obojetného, úskočného neb 
nepravdivého, byť to i pouze v žertu 
bývalo; aby tvrdil, schvaloval něco, 
aneb se k něčemu přimlouval, nebyv 
o podstatě a pravdě toho úplně pře- 
svědčen, pokládal za věc muže počest- 
ného a rozšafného nehodnou a neslušnou. 
{Ant. Rybička.) 



Pravda. Právo. 



683 



Josef Liboslav Ziegler, kněz, pro- 
fessor a spisovatel (f 1846), ve svém 
obcování s jinými byl přímý, nenucený, 
beze vší licoměrnosti a přetvářky, mí- 
vaje — jak se říká — co na srdci, to 
oa jazyku. {Ant. Bybička.) 

b) Haj i smrti. 

Svatý Emilian, mučennik, Bulhar 
(7 362), sloužil jsa otrokem u velmože 
pohana. A tu se rozhorlil tak na mo- 
dloslužbu pohanskou, že za doby pří- 
hodné kladivem všecky modly v chrámu 
pohanském rozbil. Pohané nevědouce, 
kdo by to byl učinil, jali jistého rol- 
níka, bili a k soudci vedli jej. Emilian, 
jakmile o tom zvěděl, pospíchal k soudci 
a pravil: „Jáť jaem, který to učinil!" 
I byl bičován a pak v ohnivé peci upálen. 
(Ben Kulda Církevní rok.) 

Nejeden z františkánů v Bosně a 
Hercegovině vstoupil směle, prve než 
Rakousko provincie ty okupovalo, přede 
tvář tureckého paše a s neohroženou 
srdnatostí vytýkal mu ukrutnosti na 
křesťanech spáchané. Jsa pak na po- 



pravu veden, chválil Boha a povzbu- 
zoval svým hrdinstvím malé církevní 
stádce své k rekovné vytrvalosti, až 
sám v nevýslovných mukách vypustil 
bohatýrského ducha svého. 

{Čas. kat. duch. 1887 ) 

Svatý Virgilitis, biskup Salcburský, 
apoštol Slovinců (f 794), učil tenkráte 
neslýchané pravdě, že naše země má 
podobu koule, že i dolejší polovice oby- 
dlena jest lidmi, protichůdcí a že tudíž 
jest více dílů světa, nežli tehdy jich 
známo bylo. Svatý Bonifác, arcibiskup 
Mohučský, nutil jej co primas v celém 
Německu, aby nové toto učení odvolal ; 
avšak svatý Virgil tak důkladně učení 
své odůvodnil a sebe ospravedlnil, že 
papež mu dal za pravdu a svatý Bo- 
nifác k jeho učeným náhledům přistoupil. 
(Ben. Kulda. Církevní rok.) 

c) Dané slovo drž! 

Alexandr Vasiljevič Suvarov, generál 
ruský (f 1800), byl vždy věrný da- 
oéma slovu. 

(Anthing. Kriegsgesch. d. Gr. S.) 



Právo. 



\ 



1. Rušili je. 

Dne 16. února 1486 stalo se, že na 
říšském sněmu ve Frankfurtě kurfir- 
stové zvolili Maximiliana, syna císaře 
Bedřicha III., za krále Německého a 
9. dubna v Cáchách korunovali, vše 
bez kurfirsta Českého Vladislava II. 
(1471 — 1516), mlčíce o něm, jako by 
ho ani nebylo. Císař Bedřich III. 
z úmyslu nestaral se o krále Vladi- 
slava o hlas pro svého syna. 

{Fr. Palacký. Děj. nár. Česk.) 

2. Haj ho i smrti! 

Když r. 1448 legát papežský kar- 
dinál sv. Anděla z Prahy s nepořízenou 
se ubíral, stal se pokřik, že legát vzal 
s sebou kompaktáta jemu odevzdaná. 
Tu Čechové mistr Příbram a mistr Jan 
Bokycana spěšně přišli ke konšelům, 
žalujíce na to a usilujíce o opatření. 



! Konšelé ihned pospíšili za legátem 
8 mnohým lidem jízdným pánů v Praze 
přítomných a doléhali naň, aby jim 
kompaktáta vrátil; neučini-li toho, že 
vzbouřená obec nedá mu odtud jíti. 
Legát přiznal, že má kompaktáta na 
svém voze a prosil, aby toliko nyní ne- 
musel věcmi svými hýbati; než v Be- 
nešově že je vrátí. Tedy posláni jsou 
za ním pan Petr Holický ze Štern- 
berka a Přibík z Klenového s více než 
čtyřmi sty jezdci s rozkazem, nechtěl-li 
by po dobrém vrátiti, aby na něj a na 
Eosenberského, jenž legáta doprovázel, 
udeřili. V Benešově stalo se vydání 
kompaktát od legata beze všelikého 
odporu. [W. TF7. Tomek. Béj. m. Fr.) 

Roku 1510 přijal Vladislav II., král 
Český i Uherský, přísahu poddanství a 
věrnosti od slezských pánův ve Vrati- 
slavi křivopřísežně co král Uherský a 
nikoliv co král Český. Sotva že se toho 
češti pánové v Čechách dověděli : došla 



684 



Právo. 



krále rázná protestace od pánův če- 
ských, v které mu jasně dokázali, že 
po chybných cestách kráčí, a že po- 
vinen jest dodržeti přísně přísah svých, 
kterými České koraný dosáhl a že 
nemá práva odcizovati země a krajiny 
od koruny České, které byly na věčné 
časy do ní vtěleny. Král uleknuv se 
opravdových slov těch, upustil konečně 
od požadavku, aby Slezáci jemu a jeho 
synovi tenkráte ten slib věrnosti složili. 
[Fr. Palacký. Děj. nár. Česk.) 

Dne 27. května 1471 byl na sněmu 
v Kutné Hoře za krále Českého zvolen 
Vladislav, nejstarší syn Polského krále 
Kazimíra. Téhož dne však ohlásil ještě 
dopoledne legát Eovarella v Jihlavě 
potvrzení Matyášovo na království Če 
ské jménem papeže Pavla II. A tu vy- 
jednával Albrecht Sasky, jenž sám 
chtěl se státi králem Českým na žá- 
dost správce království Českého Jin- 
dřicha s králem Matyášem. A ta Ma- 
tyáš žádal, aby obojí volení, Matyášovo 
a Vladislavovo, podáno bylo k rozsudku 
na papeže a^ císaře a koho tito za pra- 
vého krále Českého uznají, aby přijat 
byl od strany obojí Uslyševše o tom 
stavové Češti podobojí v Praze, bez 
rozmyslův dali Matyášovi rozhodnou 
odpověď, že království České neodvislé 
jest a že nepřísluší ani papeži, ani cí- 
saři, dávati mu krále. 

{Zap. Ces. morav. Kron.) 

Koku 886 odeslán po mnohých útra- 
pách a žalářování do vyhnanství Mo- 
ravan Gorazd spolu s mnohými Slovany 
moravskými a sice proto, že když ná- 
vodem nesnášenlivého biskupa Nitran- 
ského Vichinga, zjevného to nepřítele 
Slovanův, vypuklo pronásledování kněží 
slovanských, tento šlechetný kněz, od 
sv. Methoděje za nástupce jeho ustano- 
vený, neohroženě hájil práv své strany, 
pracoval pak neúnavně mezi Bulhary 
až do své blažené smrti. Památka jeho 
připadá 17. července. 

{Ant. Víšek. Kalend, pro kat. r. II.) 

Za povstání stavů Českých přibyl 
dne 6 září r. 1620 G-mnthal. gene- 
rální vojenský komisař kurfirsta Sa- 
ského, do Budišína, aby vyjednával se 
stavy Hornolužickými. Avšak Crrunthal 
byl v pokoji svém přepaden za zaja- 
tého prohlášen a odvlečen z Budišína 
do Prahy, kde byl uvězněn v Bílé věži. 



Porušením nedotknutelnosti vyslance byl 
kurfirst arci velmi podrážděn. 

{Ant. Gindely. Déj. čes. pov. 1. 1618.) 
Když za povstání českého r. 1618 
Jakub, král Anglický, od zimního krále 
Českého Bedřicha, zetě svého, požádán 
byl za podporu, pravil mezi jiným Ja- 
kub : „Také falckrabě je mužem bez- 
božným a uchvatitelem ode mne nemá 
se mu pomoci dostati. Mladý muž, ja- 
kým on jest, má se spravovati podle 
muže starého, jako jsem já a má uči- 
niti, co je s právem, totiž vzdáti se 
Čech, ale ne mne zaplétati do špatné 
věci. Knížata Unie žádají mě totiž za 
pomoc, ale dávám vám slovo, že ode 
mne neobdrží ničeho." 

(Ant. Gindely. Déj. česk. povst. 1. 1618.) 

Jan z Jenšteina., od r. 1379 arci- 
biskup Pražský, s velkou žárlivostí nad 
církevními právy a jměním bděl a často 
v maličkostech tak neústupný býval, 
že světských lidí i krále Vácslava IV. 
vesměs proti sobě popuzoval. 

(Dej. české.) 

Po zahynutí krále Českého Ludvíka 
v bitvě proti Tarkům u Moháče dne 
29. srpna 1526 byl trůn český uprázd- 
něn. Avšak arcikníže Rakouský Ferdi- 
nand udával sněmu českému, že choť 
jeho Anna, ^ co sestra Ludvíkova, je 
království Českého dědičkou a že je 
podle smluv nejbližší jeho nápadnicí. 
A proto aby je stavové za pány při- 
jali. Než sněm český hájil právo své 
ohledně volby nového krále a usnesl se 
dne 18. října 1526 takto: Poněvadž 
za krále Vladislava kněžna Anna, jeho 
dcera a Ferdinanda, arciknížete Ra- 
kouského, manželka, odbyta a vdána 
jest, ona tedy že žádného více nápadu 
k tomuto království nemá. Král pak 
Ludvík ^ po smrti krále Vladislava za 
krále Českého přijatý, žádného ani 
mužského ani ženského dědice nepozů- 
staviv umřel; nápadové pak všechny 
před sebou jdou a ne zpátkem; protož 
neuznává se, aby království České 
komu napadalo, ale stavové mohou svo- 
bodně voliti krále dle svobod a výsad 
tohoto království. {Děj. česk.) 

Pan Závise z Falkenšteina byl na 
rozkaz Vácslava II, krále Českého, 
roku 1288 na hradě pražském zatčen 
a do Bílé věže uvržen. Téměř dvouleté 
vězení hrdou mysl Závišovou v ničem 



Právo. Processí. 



685 



nesklonilo, i tvrdoSijně při tom zů 
stával, že mu hrady a statky po krá- 
lovně Kuuhutě právem náležejí, ba ani 
roku 1290 před Hlubokou od práva 
svého neustoupil, ale raději stiti se 
dal. {D^. česk.) 

3. Písemné sestavili. 

Dne 26. července 1494 umřel zem- 
ský hejtman markrabství Moravského 
na svém hradě Tovaóové pan Ctibor 
Tovačovský z Cimburka-, byltě zajisté 
nejvýtečnější a v politickém ohledu 
nejvzdělanější muž svého věku a ná- 
rodu, pozůstaviv svým krajanům nej- 
krásnější památku v tak zvané „Tova- 



(ovské knize", ve spise totiž, v němž 
všecka práva a zřízení, jakož i řády 
zemské a soudní velmi pilně a důkladně 
sneseny a sepsány jsou a kterýž Mo- 
ravanům až do nejdelších časů v. pokud 
svoboda České koruny neporušena zů- 

I stávala, sloužil za knihu jejich práv 

I a zákonův. 

{Fr. Palacký. Déj. národa Česk.) 

Pan mistr Viktorin Kornelius se 
Všehrd, místopísař království Českého, 
počal roku 1495 za krále Českého Vla- 
dislava II. (1471 — 1516) psáti: „O prá- 
vích a soudech i u deskách země české'', 
z čehož povstala kniha, kterou si o če- 
I ská právnictví nesmrtelných zásluh zí- 
; skal. {Fr. Palacký. Dý. nár. Čes.) 



Praemonstráti, 

viz: „Řehole I. 1!" 

Processí, 

viz i: „Maria 2 cn!" 



1. Koná se 
a) na oslavu Boži. ^ 

Léta Páně 922. Po vyzdvižení ze 
země a z hrobu neporušeného těla sv. 
Lidmily druhého dne ke cti toho bv. 
těla držána byla slavná processí, neb 
vyšel kníže sv. Yácslav s kněžimi, též 
i 8 velikým zástupem lidu křesťanského 
a vzavše tělo svaté s velikým nábo- 
ženstvím je nesli s pobožným a radost- 
ným prozpěvováním až do kostela sv. 
Jiří. (J. Beckovský. Poselkyně.) 

Léta Páně 1253. Papež Innocenc IV. 
když blahoslavené panně Anežce, dceři 
Přemysla Otakara, sestře krále Vácslava, 
z Říma mnoho osiatkův byl poslal : Mi- 
kuláš, biskup Pražský, o tom pokladu 
zvěděv, vyšel jest naproti těm svátostem 
s processí i s jinými kněžimi a s lidem 
a přijavše ty sv. ostatky, poctivě nesli 
jsou je zpívajíce do kláštera sv. Fran- 
tiška ve Větším Městě pražském a tu 
jsou ty dary na oltář, aby je lid spa- 
třiti mohl, počestně položili. 

(Jan Beckovský.) 

Léta Páně 1365. Arcibiskup Pražský, 



maje o tom zprávu, kterak císař Karel IV. 
z města Agaunu tělo sv. Sigmunda, 
mučennika Božího a krále Burgundského 
do Čech jest přivezl, s processí slavnou 
u přítomnosti celého duchovenstva i svět- 
ských pánův, též velkého zástupu hor- 
livých křesťanův, proti císaři a tomu 
svatému tělu až na Bílou Horu na den 
sv. Augustina vyšli, je vezmouce s nej- 
větší počestností do kostela sv. Víta 
vnesli a do kaple po levé straně proti 
kapli sv. Vácslava položili. 

[Jan Beckovský.) 

Léta Páně 1039. Knize Český Bře- 
tislav a biskup Pražský Severus navra- 
cujíce se z Polska a vezouce tělo sv. 
Vojtéchay sv. Gaudence, jinak Radmila, 
vlastního bratra sv. Vojtěcha, jako i ji- 
ných pěti duchovních neb řeholních bra- 
trův téhož sv, Vojtěcha; když již ta 
sv. těla až k potoku Rokytnice přive- 
zena byla, hned na ráno o vigilii sv. 
Bartoloměje od duchovenstva pražského 
velmi počestně byla vzata a na hrad 
pražský s slavnou processí nesena. 

(Jan Beckovský.) 

Roku 1673 poskytl papež Klement X. 
všem, kdožby kterýkoliv den v roce 



686 



Processí. 



milostivé místo Panny Marii Tuřanské 
na Moravě v processí navštívili, a tam 
8v. svátosti přijali, plnomocných od- 
pustkův. {Kar. Eichler. Poutní místa.) 

b) Prosebné v čas moru, sucha, 
drahoty, války, 

Z přífiiny moru konalo se processí 
v Praze za 6asu arcibiskupa Arnošta 
jmenovitě v letech 1359 a 1362; za 
Jana Očka roku 1369, za Jana z Jen- 
šteina v letech 1380 a 1400. 

(W. Wl. Tomek. Déj. m. Prahy.) 

Léta Páně 1014. V české zemi su- 
chota byla, neboť od slavnosti veliko- 
noční až do 19. srpna žádný déšt ne- 
pršel, tráva uschla, dobytka mnoho padlo, 
potokové a studnice mnohé přeschly, 
v mnohých rybnících vody se zasmra- 
dily, ryby lekly a země na mnohých 
místech, též i lesy velikou horkostí se 
zapalovaly. Pražský biskup Bohdal 
svolal kněžstvo do kostela sv. Víta, 
kdež vŠickni ve dne i v noci Pána Boha 
ve processí za deštíček od 18. dne čer- 
vence až do 28. dne srpna vroucně žá- 
dali a jej také vyžádali ; neboť Bůh 
následujícího dne seslal velmi hojný a 
užitečný deštíček na zem českou. 

{Jan Beckovský. Poselkyné, díl 1.) 

Město Brno dávno před rokem 1645 
vyprosilo si veřejným průvodem déšt, 
který po dvě léta nechal vyprahlou 
zemi na sebe čekati. 

{Kar. Eichler. Poutní místa.) 

Když v dubnu r. 1328 vznikl mor 
v Čechách, iak i v jiných zemích okol- 
ních, nařídila královna Eliška, man- 
želka Jana Lucemburského, všemu du- 
chovenstvu v Praze, konati slavnou pro- 
cessí k modlení se za odvrácení hněvu 
Božího; i pozorovalo se na to ulevení 
záhubné nemoci. 

(W. Wl. Tomek. Děj. m. Prahy.) 

V pondělí svatodušní dne 1. června 
1637 z kostela Panny Marie před Tej- 
nem, v kterém se z tří Měst pražských 
konšelové i lid obecný sešli, do kostela 
sv. Víta na hrad pražský hlavní pro- 
cessí šla, odkudž ona vedena byla 
(s kterou také šel císař Ferdinand III., 
i také Leopold Vilém, bratr jeho), do 
kostela sv. Jiří, velebných panen řádu 
sv. Benedikta, odtud ona do kostela 
Všech Svatých doprovázena byla a 



z něho zase do kostela sv. Víta se na- 
vrátili, kdež kázání i mše sv. se ko- 
naly a všickni přítomní za déšt, neboť 
tehdáž veliké sucho bylo. Pána Boha 
prosili. (Jan Beckovský. Poselkyné.) 

Po násilné smrti vévody Friedland- 
ského Albrechta Valdšteina jmenován 
jest vůdcem vojska císařského Ferdi- 
nand III. K prosbám jeho naklonil se 
arcibiskup Pražský a kardinál Arnošt 
hrabě Harrach a pořádal tři slavné prů- 
vody na vyprošení vítězství zbraním 
císařským. Průvody ty zařídil, sám se 
jich súčastniv a to nejprve z kostela 
týnského ke hrobům sv. patronů českých ; 
druhý z chrámu sv. Víta do chrámu na 
Strahov a třetí od P. Marie Vítězné do 
kostela břevnovského. Vroucí prosby ty 
byly vyslyšeny; neboť Ferdinand III. 
porazil na hlavu vojsko švédské v bitvě 
u Nordlink dne 4 září 1634. 

(Fr. Krásí. Am. hr. Harrach) 

Když rána morová kolem města Chrw 
dimé všudy řádila a již již městu hro- 
zila; vida to starostlivý pastýř, dékan 
Chrudimský, aby hněv Otce nebeského 
skrze prostředníka mezi Bohem a lidem 
skrotil, ustanovil jest hlučnou processí 
s svatým obrazem Jeho (P. Ježíše), 
kteráž se s tou nejraožnčjší pobožností 
dne 1. Septembris okolo půl města, 
osmého pak téhož měsíce okolo druhého 
půl města vykonávala a na ní půl dru- 
hého tisíce lidu se vynacházelo. Kterážto 
ten největší užitek přinesla; neboť Spa- 
sitel prosbu lidu svého vyslyšeti a všechny 
obyvatele města tohoto přepodivně od 
morového nakažení zachovati ráčil. 

(Jan Beckovský. Poselkyné.) 

Když roku 1341 Markéta, vdova po 
Jindřichovi Bavorském a dcera Jana 
Lucemburského., krále Českého, majíc 
s Kazimírem, králem Polským, v Praze 
býti již oddána, co nevěsta nebezpečně 
se roznemohla ; vyžádal si král Jan na 
biskupu Janovi, že dal na její uzdra- 
vení ode všeho duchovenstva světského 
i řeholního v Praze slavné processí 
8 korouhvemi a ostatky Svatých po ce- 
lých čtrnácte dni držeti. Král sám i král 
Kazimír konali tyto processí spolu, 
oděni jsouce v roucha jednoduchá a ten- 
kráte oba vroucně se modlili. Avšak 
Markéta dne 16. července tři dni před 
svatbou zemřela. 

Léta Páně 1369. Od strany polední 



Processí. 



687 



neb od Rakons náhlý mor přiSel do 
země české, kterýž trvaje dloahý čas 
okolo Jindřichova Hradce posledně i do 
Prahy přišel a v 30ti dnech se rozmohl, 
že jsoa n jednoho kostela pražského 
po osmi a někdy i desíti osobách každo- 
denně pochovávali. Jan^ arcibiskup 
Pražský, vida, že se ten mor od Boha 
pro lidské hříchy rozhněvaného, velice 
rozmáhá, ustanovil půst, modleni a pro- 
cess!, která když velmi horlivě od Pra- 
žanův vykonána byla a lidé, koříce se 
před Pánem Bohem, vysokými hlasy 
pobožně k Němu volali, řkouce: „Smi- 
luj se nad námi. Pane, smiluj se nad 
lidem Tvým a od náhlé smrtí zachovej 
nás"; v osmi dnech mor přestal. 

(Jan Beckotský.) 
Dne 18. června roku 1757 vystoupil 
slavný průvod z Kroméřiže s děkanem 
Jindřichem Krausem a 10 kněžími na 
posvátnou horu Hostýn, aby obětoval 
zvláštní dar za vyprošení vítězství nad 
PruSáky, kterého vskutku téhož dne 
bylo dobj'to 

(Kar. Eichler. Poutní mi sta ) 

Za času válek švédských před rokem 
1 645 vyžádal si arcikníže a vrchní ve- 
litel Leopold Vilém, aby v Klatovech 
konal se prosební průvod s nejsvětějši 
Svátostí oltářní, podobné jako o Božím 
Těle se konává. A stalo se tak. Veliké 
zástupy lidu přišly se svými kněžími, 
sám arcikníže a všickni obristové a 
důstojnicí za velebnou Svátostí pobožně 
kráčeli. A Bůh požehnal vojska císař- 
skému, tak že roku 1645 a 1646 ne- 
přítele z Čech a Bavor vytlačilo. 

{Jos. Svoboda. Vlast 1891.) 

Na den sv. Jana Evangelisty r. 1639 
v Městech pražských konaný byly pro- 
cessí. Na zámku šla processi z kostela 
sv. Víta do kostela sv. Jiří, k všem 
Svatým i k sv. Vojtěchu, při které také 
šel arcikníže rakouské Leopold Vilém; 
ona lid3Ž se do kostela sv. Víta na- 
vrátila, byla v něm kázaní a po ká- 
zaní zpívaná mše svatá ; v Menším 
Městě pražském z kostela sv. Vácslava 
šla processi k svatému Tomáši ; v Sta- 
rém Městě pražském z Tejna šla do 
kostela tovaryšstva Ježíšova ; v Novém 
Městě pražském od sv. Jindřicha k Matce 
Boží Sněžné do kostela processi vedeno 
bylo, a sice na prosbu vítězství nad 
Švédy. (Jan Beckovský. Poselkyné.) 



I Když r. 1617 na sněmu českém měl 
býti přijat nástupce císaře a krále 
Českého Matyáše (1611-1619), konali 
I katolíci po celý květen modlitby a pro- 
I cessí veřejná, aby zvolen byl králem 
I Ferdinand Štýrský, až se i stalo. 

{čes. mor. Kr.) 
Roku 1733 na den sv. Floriana pod- 
niknut slavný průvod z farního chrámu 
novojičinského na Moravě, za vyprošeni 
potřebného deště do Španělské kaple ; 
súčastnilo se ho téměř celé město. 
(Wilh. Jakel Kurzg. Gesch. der span. 
Kap. zu Neuíitschein.) 

Léta Páně 1831 navštívena byla 
Opava cholerou asijskou; když nechtěla 

I ustáti, slíbili měšCané, že budou každo- 

: ročně putovati k nejsv. Salvátorovi do 
Životic z obou farností — načež cho- 
lera zanikla. Opavské průvody těší se 
značné oblibě. 

( Knr. Eichler. Posv. místa ) 
V čas moru v Praze r. 1680 dne 
15. března konáno po vyzváni arcibis- 

, kupovn k odvráceni moru veliké obecné 
processi z kostela sv. Ignáce na Novém 
Městě do chrámu Svatovítského, pro- 
vázené zvoněním všech zvonů a uvítané 
u sv. Víta samým arcibiskupem 

{Kapitolni archiv.) 
Dne 28. července r. 1805 odbývalo 
se processi z kostela týnského v Praze 
do metropolitního kostela sv. Vita na 
Hradčanech. Panovalaf toho roku strašná 
drahota a proto prosili Pražané, aby 
všemohoucí Bůh se smiloval, hlad odvrátil 
a hojnou žeň uděliti ráčil. 

{Ant. Honsátko. Das Vaterland.) 

I Není Pražana, který by známon ná- 
rodní slavnost ve Hvězdě n Břevnova 
nebyl aspoň jednou za živobytí svého 
navštívil. Každoročně v nedělí po sv. 
Markétě putují k ní tisícové Pražanů, 
oboru ve Hvězdě veselostí svou naplňu- 
jíce. O původu prastaré národní slav- 
nosti této vypravuje pověst takto : 
Když Český král Přemysl Otakar IL 
zvítězil nad Uherským králem Bélou 
v bitvě u Kressenbrunnu v Rakousích, 
dobyli Čechové v táboře uherském ve- 
liké kořisti. V stanu králově nalezeno 
též mnoho svatých ostatků, které král 
Přemysl kostelům v Čechách daroval. 
Ruku sv Markéty přivezl vŠak do Prahy 
a ta byla jednou za velikého sucha ve 
slavném průvodu nesena, aby byl tou- 
žený déšt od Boha vyžádán. Processi 



688 



Processí. 



se nalézalo právě poblíž kláStera břev- 
novského, ana se ta náhle obloha za- 
táhla a vydatný déšt vyprahlou zemi 
svlažil. Na památku toho byla ruka 
sv. Markéty v klášteře břevnovském 
uložena a od té doby konáno o sv. Mar- 
kétě z Prahy processí do Břevnova, po 
němž se lid v blízké oboře Hvězdě ve- 
selil. Když les později stranou od klá 
stera vymýtěn byl, vzdalovalo se místo 
staré národní slavnosti vždy více od 
Břevnova, až se v nynější ohrazené 
oboře octnulo. Od jména obory přijala 
pak i národní slavnost jméno „Hvězda," 
jak posud sluje. Proto přezdívá vtip 
lidu pražského návštěvo vatelům slavnosti 
té: „hvězdářů". 

(Jos. Svátek. Pražské pověsti.) 

Když roku 1492 sultán Bazajet 
s velkým vojskem do Uher vtrhl: utí- 
kali se v Óechách jako jinde k modlení. 
V českých městech ukládán půst a ko- 
nala se slavná processí s modlením, aby 
Bůh pomáhal Vladislavovi II., králi 
Českému a Uherskému, v nebezpečenství 
velikém. (Fr. Palacký. Bej. nár. Česh) 

Roku 1778, dne 13. srpna bylo, co 
snad Vyšehrad stál, poprvé vedeno pro- 
cessí z Vyšehradu na hrad k sv, Vítu, 
aby Bůh dal zeměpánu vítězství. 2000 
lidí, 3 vyšehradští vikáři, 2 duchovní 
z konviktu, 4 choralisté a školní mlá- 
dež v tom zástupu byli. Process! toto 
se dalo nařízením arcibiskupovým. 

(V. Rvffer. Hist. Vyš.) 

c) Na poděkováni Pánu Bohu. 

Když roku 1741 a 1742 Bedřich 
Pruský vtrhl na Moravu a Brno od 
9. února do 7. dubna 1742 obléhati 
dal : učinili Moravští stavové a městská 
rada slib, že každoročně v pondělí ve- 
likonoční z kostela sv. Jakuba uspořá- 
dají průvod do kaple P. Marie. Dne 
15. dubna 1743 průvod ten ponejprv 
se konal. (Kar. EichUr. Poutní mista.) 

Dne 28. září o sv. Vácslavu r. 1757 
dostavilo se slavné processí z Budovic 
na sv. Hostýn. Poutníci ti zbožní při- 
nesli drahocenný a ozdobný dar: na 
červeném hedbáví stříbrem vyšívaný 
nápis poděkovací za vítězství 18. června 
u Kouřimě v Cechách a 21. června 
u Prahy nad PruSáky dobyté. Dar ten 



byl pak zavěšen v kostele na sloupu 
presbytáře v právo. 

(Kar. Eichler. Poutní místa.) 

Roku 1758 dne 2. května přišli Pru- 
šáci do okolí olomouckého a oblehali 
město Olomouc nepřetržitě. Do 2 čer- 
vence, na kterýž den s nepořízenou od 
města odtáhli a to na den Navštívení 
Panny Marie. A vděční Olomoučtí brzy 
u slavnostním průvodu, jakož i Hra- 
dečtí odebrali se na sv. Kopeček, aby 
se poděkovali za vyproŠenou ochranu a 
pomoc Boží, a až podnes vydává se 
processí olomoucké v den vysvobození 
od nepřátelských vojů na sv. Kopeček, 
aby tam památku výroční s myslí vděč- 
nou slavilo. [Karel Eichler. Poutní místa.) 

Když roku 1648 uzavřen jest mír, jako 
vřelý projev díků za osvobození od ne- 
přátel (Švédův), vedeno bylo dne 6 li- 
stopadu slavné processí v Fráze z ko- 
stela sv. Jindřicha do chrámu týnského. 
Na processí podíl měli generálové vojska 
Goltz, Colloredo, Conti, Spork a oddíly 
vojenské, všickni kněží té doby v Praze 
meškající, studující omladina a nesčíslné 
množství měšťanův. 

[Fr. Krásí. Arn. hr. Harrach) 

2. Ber na něm podíln! 

Ferdinand IL, císař a král Český 
(1620—1635), ke všem průvodům cír- 
kevním se osobně dostavoval, ačkoliv 
jich v tehdejší době byl přehojný počet ; 
tak na př. průvod o Božim Těle trval 
osm dní a pokaždé viděti jej bylo v prů- 
vodu tom s odkrytou hlavou a s po- 
chodní v ruce. Při jubilejním processí 
nařízeném od papeže Urbana VIII. 
pršelo tak prudce, že dvořané císaře 
zapřísahali, aby ostal doma. On však 
se nedal zadržeti a zúčastnil se v prů- 
vodu za lijáku, tak že mu klobouk pro- 
močený vpadl do obličeje a voda mu 
tekla za krk. Ale toho všeho Ferdinand 
nedbal, nýbrž skrýval jen ruce své pod 
mokrým pláštěm. 

(Ant Gindely. Děj. čes. pov. 1. 1618.) 

Léta 1638. Dne 12. září měsíce obraz 
Panny Marie Staroboleslavské slavným 
způsobem z Prahy do Staré Boleslave 
nesen jest byl. Napřed šli řádové, za 
nimi jiné duchovenstvo, farářové, ka- 
novnlci, kardinál z Harrachu a za ním 



Processi. Proklináni. 



689 



čtyři preláti hlavního kostela pražského, 
nesouce okráSlený trůn, na němž spo- 
číval obraz. Za těmi čtyřmi preláty šel 
Ferdinand III. císař, král Český, maje 
při sobě z každé strany své hardciře 
a drabanty a jeho následovali dvoření- 
nové, urození páni a velký počet obec- 
ného lidu. Šli až ku kamennému mostu 
a odtud jel císař až do Staré Bole- 
slave, kdež obraz ten zase na své místo 
slavně uložen jest. (J Beckovský. Poselk.) 
Léta Páně 1343. Král Jan & Karel IV., 
syn jeho, přivezSe ssebou od papeže 
římského Klimenta VI. z Říma pro bis- 
kupa Pražského Arnošta plást arcibis- 
kupský ; tu neděli před adventem, když 
Arnošt v kostele sv. Víta do něho oble- 
čen byl: vešli všickni přítomní jak du- 
chovní tak světští páni s processi slav- 
nou až na příkopy, aby v nich nového 
kostela gruntovní kámen založen býti 
mohl. I položen jest tu základ nového 
kostela s dvanácti kaplemi 

(Jan Beckovský.) 



Za času Karla IV., otce vlasti české, 
viděla Praha nezřídka jedním dnem 
100.000 nábožných poutníků, kteří ku 
rozličným nábožným místům putovali. 

{Balbin.) 

Jindřich Liebšteinský Kolovrat, pán 
na Žichovicích, na počátku XVII, sto- 
letí sám vodil několikráte do roka pro- 
cessi, napřed skoro soukromí se svou 
manželkou Alžbětou Lobkovicovnou a 
s některými známými šlechtici, potom 
8 lidem, jehož množství stále vzrůstalo, 
a to na pouť ku Svaté Krvi, na hra- 
nících bavorských. 

(Jas. Svoboda. Vlast 1891.) 

Když za krále Polského Vladislava II. 
(1386—1430), přišli papežští legáti do 
města Vilna, odbýval biskup slavné pro- 
cessi po městě, na němž i král sám 
bral podílu. (Jak. Cárov. Gesch. Pol.) 

3. Rouháni dochází trestu, 

viz: „Rouhání 7 e!" 



P roklináni. 



1. Jest hanebné, dopustili se ho. 

Eokn 1618 poslal císař a král Če- 
ský Matyáš přímé psaní stavům Českým. 
V Čechách vzniklo z toho psaní, když 
se dostalo do veřejnosti, veliké pohor- 
šení : i vzývalo se tisíceré proklínáni 
původců jeho. Šelť o tom obecný hlas, 
že místodržící sami list tento sepsali a 
císaři k podpisu předložili. 

{Ant. Gindély.) 

Za času Jiřího e Poděbrad, krále 
Českého (1458—1471), panovalo v oby- 
čejném životě hromování, láni, přísahání. 
(Fr. Palacký. Bij. nár. Česk.) 

A to kletí — naříká Antonín Lu- 
kavský ze Solnice v XVII. století — to 
hulákání mně sluch i srdce rozedírá. 
(Čas. čes. Mus. 1848.) 

Když četné poselství stavů Českých 
roku 1610 majestát od císaře Rudolfa 
potvrzený na Karlštein přivezli, ča- 
stoval je Vilém Slavata co první pur- 
krabí hradu Karlšteina v pátek i v so- 
botu rybami a postními krměmi. Tím 
Slavata pány nekatolické velmi roz- 

Sblrka hlst. pHkl. 



mrzel, takže dle svého způsobu nemálo 
naň hubovali a kleli. (čes. mor. Kron.) 
Aleš z Ryzemburka na počátku 
XVI. věku byv pro dvojženství pohnán 
k soudu, tu vysokými slovy klel, pravě, 
že jisté Ofce tak nesliboval. 

(Aíig. Sedláček. Hr. a zám.) 

Na sněmu stavů Českých protestant- 
ských v Praze r. 1609 za císaře a 
krále Českého Rudolfa II byla chatrná 
žaloba Vácslava Vchynského proti Ada- 
movi ze Šternberka zamítnuta Proto 
chtěli VchynStí od stavů se odloučiti, 
což však sněm zavrhl. Zároveň ostře 
pokáráno pohoršlivé jednání Vchynských, 
kteří nadávkami a klením byli podpo- 
rovali na radnici své požadavky. 

(Ant. Gindély.) 

Hrabě Thurn shledává za času po- 
vstání stavů Českých r. 1618, — pra- 
vil, — že jsou Slavata a Martinic, vy- 
míně v tom nejvyššího purkrabí a kří- 
žovníka a „ten šelma sakramentská, 
Michna sekretář" — kterému by dali 
na pamětnou, kdyby ho mohli dostati 
— takové poručení vymyslili, sepsali a 

44 



690 



Proklínání. 



jménem císařským k němu na záhubu 
jeho odeslali. {Ant Gindelý.) 

Eoku 1420 doléhali^ čeStí páni ze- 
jména Aleš Holický ze Šternberka. Vác- 
slav z Dube a na Lesné a Mikuláš 
Divůček z Jemniště, nemohouce se bez 
veliké lítosti dívati na zkázu vlasti své, 
na krále Sigmunda, aby žádosti české 
vyslyšeti ráčil a s poddanými svými 
raději milostivě a mírně se hleděl umlu- 
viti, nežli je vyhubiti Avšak král Sig- 
mund nedbaje na řeči jejich vždy s ve- 
likou zuřivostí se zaklínal, že české 
buřiče zkrotí a potrestá, byť i proto 
celou zemi zkaziti a plémě české vy- 
hubiti měl. Avšak později rád s Čechy 
vyjednával. {Zap. čes. mor. Kr.) 

2. Trest. 

a) Trestalo se. 

Jirn^ řeč. Hromů, jinak Kačerovský, 
šenkýř, člověk zlolejný, dán do vězení 
šatlavního a odtud do trlice před vy- 
sokým kostelem (na Hor. Kut.), pro 
jeho hanebné zlořečení, láni a hromování, 
od čehož tak vůbec Jíra Hromů nazván 
byl, r. 1591. {Pam Mik. Dač. z Hesl.) 

Roku 1607 dne 12. ledna odsouzen 
byl Bartoloměj Mácha, rychtář z Le- 
děnic, aby stoje za hrdlo v kruhu před 
radnicí třeboňskou, tři Ižice „kolomasti 
rozhříté a stemperované s máslem" 
snědl. To se tak stalo, že nějaký Havel, 
tkadlec, byv u něho na rychtě když 
zvoněno k modlení, poklekna na hlas 
modlil se. řka: „Bože, buď milostiv 
mně hříšnému!" a rychtář, protože na- 
hlas modlil se, hromoval mu, řka : „Aby 
té s tím modlením hrom zabil!" Z té 
příčiny donesen byv před regenta pan- 
ství, musil Mácha kolomazi okusiti. 
{Břežan. Petr Vok.) 

L. 1556. Sněm držán byl v Fráze., 
na kterémž berně svo ena a při tom 
nařízeno: Kdo by lál a hromoval, aby 
do trlic dáváni byli a kdo by o plnou 
připíjel, aby deset kop pokuty dal. 

(Pam. Mik. Dač. z Hesl.) 

Kdo na panství Červené Řečice zlo- 
řečil, složil 2 libry vosku a po 3 ne- 
děle v trdlici seděl; v touž pokutu 
upadla úřední osoba neb soused, kteří 
slyšíce zlořečení, nic neoznámili. 

{Aug. Sedláček. Hr. a zám. d. IV.) 



b) Dochází trestu. 

Léta 1679. Měsíce října jeden zlola- 
jícný muzikář když zlořečil, hned oně- 
měl a náhle umřel bliž Litoměřic. 

{Jan Beckovský Poselkyné.) 

Léta 1580. V sobotu před sv. Vítem 
u městečka Paky v kraji Boleslavském 
jeden zlolající pastucha pásl stádo na 
poli, kdež připadl na něho velký příval ; 
on hněvaje se a zlořečiv, nadále od 
hromobití s dobytkem sám dvanáctý 
zabit byl. {Jan Beckovský. Poselkyné.) 

V neděli na den sv. apoštolů Petra 
a Pavla r. 1559 v městečku českém, 
Zásmuky řečeném, nějaký Šťastný, vy- 
plativ boty od ševče Mikuláše Zoubka, 
šel od něho a zlořečil mu, řka: „Dal 
jsem od podsítí těchto bot pět grošů 
bílých a mám ještě dáti jeden groš bílý, 
přál bych mu toho, aby ho hrom zabil 
i s těmi botami!" V tom ukázalo se 
mračno, počalo i hřímati a blýskalo se. 
I bel ten Šťastný, aby zvonil proti tomu 
mračnu a tu hrom udeřil a ho zabil. 

(Jan Beckovský. Poselkyné, díl 11.) 
L 1571 nedaleko Litomyšle u Tisové 
vsi na Huraňovém poli v čas hřímání 
pacholek jeden velmi zlořečil a nežli se 
nadál, od hromobití byl zabit. 

(Jan Beckovský. Poselkyné.) 

V klášteře královském v kapli sv. 
Barbory ve Yidni, kterýž klášter 
roku 1782 zrušen jest, visel kříž, kte- 
rýž při požáru jedině zachován jest. 
R. 1462 hráli dva protestante s do- 
mácím pánem, jenž byl katolík, v karty. 
Oba hosté, sedíce pod křížem prohrá- 
yali a rozzlobivše se, proklínali a hro- 
zili, že kříž shodí se stěny, budou-li 
prohrávati. Začali novou hru a hle, 
kříž spadl se stěny a zabil oba rou- 
hače, domácího pak dosti značně po- 
ranil, tak že v brzku také zemřel 
Kříž ten daroval domácí pán, umíraje, 
jménem Jan Kašpar Zwingl, klášteru. 

(Šmíd. Bepert.) 

3. Zamezuj! 

V mandátu Františky hraběnky Ber- 
kové k poddaným panství Rychmbur- 
ského vydaném okolo roku 1620 — 1626 
mezi jiným nařizuje se : Láni, zlořečení, 
hromování i všelijaké hry, tance a 
noční povyky se zapovídají. 

(Čas. čes. Mus. 1843.) 



Proklínáni. Prozřetelnost Boží. 



691 



Pan yiorian Griespek z Griespachu 
v řádu svém sondním z roku 1588 
mezi jiným nařizuje : „Láni, všelijaká 
přisaháni, hromováni, nevážná mluveni, 
ta se všem přísně zapovídají a vám, 
rychtáři a konšelé, slyšíce to od koho- 
koliv, že by se toho kdo dopustil, 
přísně se poroučí, abyste takového z vý- 
stupku učiněného trestali." 

{Čas. čes. Mus. 1835.) 

V instrukci města Poličky se pod- 



daným z roku 1719 také nalézá, aby 
hromování, sakramentováni, přisaháni 
a čertová ní se varovali. 

(Čas. čes. Mus. 1846.) 

Přes tu chvíli musí hroziti Pražané 
v XV. a XVI. věku vesničanům svým 
Kovářským, Oujezdeckým a jiným, ne- 
budou li pobožní, budou-li láti a hro- 
movati, což jest proti Pánu Bohu, že 
dostanou se do trlice nebo do šatlavy 
{Zik. Winter. Ktdt. obr. č. mést.) 



Prozřetelnost Boží. 



1. Řídi osud náš, i pohanští 
Slované věřili. 

Jan III. Sobieski, jenž dne 21. května 
1674 byl zvolen za krále Polského a 
r 1683 slavného vítězství nad Turky 
u města Vídně vydobyl, pevně přesvěd- < 
čen byl o prozřetelnosti Boží, což 
i slovy o sněme volebním ukázal, řka : 
„Domnívá-li se kdo, že osudy a činy 
lidské jen náhodou nebo slepým štěstím 
a nikoliv zázračnou opatrnosti Nejvýš ■ 
Šího jsou spravovány a řízeny, nechť 
jen pohledná na mne přestane haněti 
nejmoudřejší pečlivost našeho Pána a j 
Otce, Jejž právem nazýváme nejvyšším '■ 
a nejlepším . . , Posvěcuji drahé vlasti 
své krev svou i tělo, žití své i jmění, 
posvěcuji a práhnu posvětivše ke cti 
Boži, k obraně všeho křesťanstva, ke 
službám této pravé záštity, té naŠí 
společné matky koruny Polské, již nám 
ještě zúplna nevyrvala nenasytná slávy 
chtivost porty Otomanské."* 

(Obzor 1883.) j 

P. Augustin Strobach toužil potom, 
aby se stal missionářem. avšak byl vy- 
loučen. Tu se stalo, že představený 
provincie, prohlížeje missijní kněze po- 
střehl mezi nimi i jednoho, šedivého 
kněze a velezasloužilého missionáře, 
v jehož zbrázděném obličeji spatřiti 
bylo všecky svízele tvrdých přestálých 
missii. Proto ho představený nechal 
doma. A hle ! řízením Božím padl los 
na Augustina Strobacha, kterýžto ta- 
kovou radosti nad tímto nenadálým 
obratem plesal, že téměř nekonečné 
vzdával za to diky Bohu i představe- j 



veným r. 1678. A co missionář pod- 
stoupil Strobach na ostrovech Marián- 
ských mučennickou smrt r. 1682. 

(Mat. Procházka. Missie jesuit.) 
Že bohové člověkem od narozeni 
vládnou, Slované věřili. Tomu nasvěd- 
čuji české pověsti o sudičkách, slovou- 
cích u Rusův rožanice, u Bulharův 
nerečnici, u Srbův i Chorvátův vodje- 
nice neb sudjenice. 

(Konst. Jireček. Dčj. nár. Bulh.) 

2. Podivuhodně působí. 

a) Fomáh& v bidd. 

Dne 12. října r. 1347 zemřel náhle 
císař Ludvík, úhlavní nepřítel císaře a 
krále našeho Karla IV. (1346 — 1378), 
nedaleko Mnichova na medvědím honu, 
byv mrtvici raněn. Tuto událost pova- 
žoval Karel IV. za řízeni Boží a dě- 
koval Bohu, že jej od tak mocného ne- 
přítele osvobodil. {D^. česk.) 

Josef Vlastimil Kamarýt, kněz a bás- 
ník (t r. 1833 v 36 roce věku svého), 
důvěřoval pevně a nezvratně, že co- 
koliv se zde s člověkem děje, vše k jeho 
dobrému se stává a zachoval tudíž 
v sebe větších bouřích poklid duše a 
snášel mužně všeliké nehody a trpkosti, 
s kterýmiž již od dětinství bylo se mu 
často potkávati. (Ant. Bybička.) 

Kazimír Spravedlivý , nejmladší syn 
Boleslava Křivoůstého (f 1194), byl 
pominut od otce, když umíral, jsa sy- 
nem z druhého manželství v druhém 
roce věku svého, kdežto říŠe rozdělena 
mezi čtyři starší syny. Avšak jaká 

44* 



692 



Prozřetelnost Boží. 



opnštěný sirotek nabýval tim více přízně 
národu a řízením Božím zvolen i za 
krále Polského. {D^. pols.) 

Když hrabě Jaroslav z Maríinic, byv 
r, 1618 od stavů odporných co místo- 
držitel z okna vyhozen, dal se v pře- 
strojení na útěk, direktoři vyslali za 
ním rejthary. A hle, asi čtvrt míle od 
Plané dohonili tři rejthaři Martinice, 
však řízením Božím nic jsou protivného 
před sebe nevzali, budto že jsou téhož 
hraběte z Martinic tak Škaredí ošace- 
ného s bradou oholenou a s tváří očer- 
něnou nepoznali, anebo snad do půtky 
se neodvážili a tak hrabě šťastně do 
Tachova odjel. {Čas. čes. Mus. 1850.) 

Léta 1021. Přihodilo se, že obyčej 
měl Oldřich, kníže Český, časem noč- 
ním vstana a osvětě světlo, žaltář čísti 
a Pánu Bohu se modliti. Toť někdo 
nenadále, přistaviv veliků ostřev k jeho 
oknu, jizlivu a s nálepem střelu, tím 
oknem naň vstřelil a mimo samu hlavu 
jeho, do jednoho sloupu vstřelil tak 
silně, až se tomu všíckni divili. Kníže 
se nemálo ulekl a zhasiv světlo a Pánu 
Bohu poděkovav, zase se na svém loži 
položil. (Hájek Kron. čes.) 

Obležení Vídně r. 1683 Turkem po 
62 dni a její osvobození v témž roce 
12. září jest i událostí světodějnou 
právě jako porážka Tatarův u Olo- 
mouce Jaroslavem Šternberským r. 1241. 
Na ní záviselo rozhodnutí otázky, má-li 
hrozné vlnobití fanatismu tureckého, 
jež od r. 1299 sultánem Osmanem I. 
začínajíc, národy křesťanské na jihu a 
východě pod surovou moc svou vítězně 
podbíjelo ; má-li vlnobití to dále k zá- 
padu země křesťanské zaplavovati a 
všechny pokroky křesťanské kultury, 
mravnosti a civilisace ničiti čili se mu 
zde u Vidně položiti hráze, závory a 
břehy s velením s hůry „Až dotudto 
půjdeš a nepůjdeš dále a tuto rozrazí 
se dutí vlnobití tvého." 

Jestliže historie jest vůbec učitelkou 
života a nás tomu učí, že vyšší nad- 
zemská moc rozhoduje osudy člověčen- 
stva, tedy nám právě obležení a osvo- 
bození Vídně roku 1683 tuto nauku 
v bleskotu nejzřejmějších důkazů na oči 
staví. Na straně Turků vidíme mnoho- 
leté tajné a velmi lstivé osnování války, 
ohromné hromadění zbraně a všelikého 
střeliva, pod zbraně svolávání divokých 



hord asiatských z Tatarská, Sýrie, 
Assyrie, od Eufratu a Tigrisu, z Maíé 
Asie a evropského Turecka a lestné, 
jen zdánlivé vyjednávání s císařem 
Leopoldem I o mír od něho navržený; 
na druhé — křesťanské — straně 
8 úžasem pozorujeme hydru nesrovna- 
lostí mezi křesťanskými knížaty, spo- 
lečnost na dva tábory proti sobě vál- 
čící rozpadlou, na tábor katolíkův a na 
tábor protestantův a co nejtěžším jest 
pro nás kamenem úrazu, spatřujeme, 
že „nejkřesťanštější král," král Francie 
Ludvik XIV. podněcuje sám Turka 
k válce překruté a všepustošivé proti 
občanské hlavě říše Římské, císaři Leo- 
poldovi I., že jej ustavičně ohrožuje 
válkou, že podkupuje po mnohá léta 
velikými penězi kurfirsta Braniborského 
Bedřicha Viléma, aby mu proti Turkům 
napomáhal, že i ostatní kurfirsty od 
skytání takové pomoci ohrožuje, že 
podněcuje přečetné odbůjce protestant- 
ské v Uhrách a je i velikými obnosy 
peněžními podporuje. I sám král Polský 
Jan Sobieski jest sítí jeho zatrhnut; 
nebo že nikoli Karel, vévoda Lotrin- 
ský, nýbrž Sobieski od šlechty polské 
a rusínské volen za krále Polska, stalo 
se velikým podkupným nákladem krále 
Francouzského. Dne 1. května r. 1683 
hne se velkovezír Kara Mustafa z Bě- 
lehradu k Vídni a čítá své vojsko: 
jestiť ho ohromný počet , vesměs 
230.000 mužů. V týž den koná i císař 
Římský přehlídku svého vojska na ro- 
vině blíže Vídně a shledává, že jest ho 
ve všem všudy jen 33.000 mužů, čili 
že jeden křesťan má přebojovati sedm 
Turků. Nadlidská to zajisté úloha! 
A přece zbožný císař, jenž rychle vyhle- 
dává spojence mezi křesťanskými moc- 
nostmi, doufá, že vroucná jeho v Boha 
důvěra zahanbena nebude. A hle, ne- 
byla; nebo i tentokráte se na novo 
skvěle potvrdil tehdejší všeobecný ná- 
zor, že nad nejvyšším císařským rodem 
naším a křesťanstvím zvláště bdí oko 
prozřetelnosti Boží a že všemocná 
ochranná ruka Její v nejhorších svíze- 
lích pomáhá i zázrakem. 

{Mat. Procházka. Čas. kat. duch 1883.) 

Jan Vladimir^ král Dalmatský 

(t 1015), uvázal se v mladém věku 

u vládu a byl spravedlivým, rozšafným 

a dával lidu svému přiklad sv. života. 



Prozřetelnost Boží. 



693 



Samuel, car Bulharský (967—1015), 
vtrhl tu 8 velkým vojskem do země 
dalmatské. I odebral se Jan Vladimír, 
aby lid svůj krveprolití ušetřil, ku caru 
sám, ten pak poslal ho do sídla svého 
Prespy, kde kázal ho vsaditi do vě- 
zení. Ve vězení úpěv trval Vladimír 
dnem i nocí na modlitbách. I požádala 
jednoho dne Kosara, dcera Samuelova, 
aby směla navštíviti vězně. Otec svolil 
milerád a Kosara spatřivši ve vězení 
v okovech sličného, nábožného a ctnost- 
ného Vladimíra, politovala ho a když 
se dozvěděla, že pochází z rodu vzne- 
šeného, přistoupila k otci a prosila ho 
snažně, aby jí vězně toho dal za man- 
žela. Car nemoha milované dceři ničeho 
odepříti, dal ihned Vladimíra vyvésti 
ze žaláře, poručil ho přiodíti rouchem 
královským, políbil ho a prohlásil jej 
před celým dvorem za manžela dcery 
své Kosary. Po slavnostech svatebních 
jmenoval car Vladimíra králem Dalmat- 
ským a přidal mu k území jeho jeŠtě 
krajinu dračskou Tak dostal se Vladi- 
mír řízením Božím náhle z okovů ža- 
lářních na trůn královský. 

(Fr. Ekert. Církev vitéz) 

b) V nebezpeól sachrafiuje na 
životě. 

Dne 27. října 1888 jel car Ruský 
Alexandr 11. po dráze mezi Taranovkou 
a Bořky na místě kde vede se dráha 
dosti hlubokým úvalem. A tu se vlak 
vyšinul. Car právě zasedal s rodinou 
ke stolu. U nohou cara posadil se pes. 
Sluha přinesl kávu a na stůl kladl ta- 
lířky a šálky, když v tom neštěstí se 
stalo. Tento sluha, caru kávu podáva- 
jící, byl usmrcen; také pes u nohou cí- 
sařových sedící byl zabit. Car zachrá- 
něn byl přímo zázrakem. Šestiletá 
velkokněžna Olga vyhozena byla až na 
pokraj přikopu, s něhož svalila se dolů 
avšak neublížila si ; desítiletý velko- 
kníže Michal byl několik minut zahra- 
bán v troskách a rovněž neutrpěl žád- 
ného úrazu. Car sám chová také pře- 
svědčení, že byl jen zázrakem zachráněn. 

{Čech) 

Dne 4. července 1892 byl dni cme- 
ranský u Biliny postižen neštěstím. 
Sesulať se mohutná vrstva pískového 
nánosu a zahradila štolu v délce 



j 150 metrů. Šest dělníků v dolu pracu- 
1 jících bylo úplně od ostatního světa od- 
I loučeno. Po usilovné práci, 36 hodin 
I byli dva horníci ve stavu velmi zbědo- 
i váném zachráněni. V odstraňování pí- 
sku a kameni bylo ovšem i dále usi- 
lovně pracováno, ale nadarmo. Osmého 
dne prohlášeni ubozí čtyři horníci za 
ztracené. A hle, po sedmnácti dnech 
podařilo se všecky čtyři horníky na- 
lézti ještě na živu. Bylit to hornici 
Jindřich Horák, Jakub Šatka, Fran- 
tišek Makulík a J. Masařík. První tři 
nalezeni skoro již bez vědomí, kdežto 
' Mařík, jenž své soudruhy ve strašné 
situaci po celých sedmnácte dní opa- 
třoval vodou, ze skulin skalních se de- 
roucí a tak je při životu zachoval, byl 
poměrně nejčilejší. Na poděkování ko- 
naly se v Bílině slavné služby Boži za 
šťastné zachránění dotčených horníků. 
Všickni čtyři hornici úplné se zotavili 
a předešlého zdraví zase nabyli. {Čech.) 
Dr. Jan Ev. Bílý, spisovatel a farář 
v klášteře Tišnově na Moravě, píše ve 
své autograííi : Světlo tohoto světa spa- 
třil jsem 6. prosince 1819 v Dolních 
I Kounicích, kde stojí zříceniny kláštera 
„Rosa Coeli" a hrad, kolébka Kouniců. 
Otec můj byl řeznický mistr. Kolébka 
moje stála v domě vedle řeky Jihlavky. 
I Byla tehdáž v zimě veliká povodeň a 
i Jihliivka prý brala s sebou do proudu 
polovici domu otcovského i s mojí ko- 
I lebkou, — na Štěstí však to ubohé ne- 
mluvně jako druhého Mojžíše lítostní 
lidé z vody uchránili. {Vlast 1888.) 

V Krajinské třídě, nejstarší a nej- 

' lidnatější ulici to v Budějovicích, stojí 

starobylý dům zvaný „u mrtvého pe- 

; káře". Podivný název ten vysvětluje 

neobyčejná událost, která sběhla se 

I před dávnými lety. Žil totiž v řečeném 

I domě počestný mistr pekařský, jemuž 

' zemřela v květu mládí jediná dcerka. 

Nářku nebylo konce a mladá nevěsta 

i pochována s okázalosti, jaké vůbec 

byl schopen patricijský přepych starých 

' zlatých časů. Skvosty, jež vloženy do 

rakve dívčiny, podráždily lakotu hrob- 

nikovu tou měrou, že odhodlal se k olou- 

I pění mladistvé mrtvoly. Odhrnul tenkou 

vrstvu země, kterou nasypali smuteční 

hosté na zimné svatební lože dívčino a 

I lakotně rval s mrtvého těla klenot za 

i klenotem. Zbýval ještě prsten zásnubní. 



694 



Prozřetelnost Boží. 



který tkvěl však tak pevně na něžném 
prstíku, že nebylo možno odstraniti jej 
v divém spěchu. I odhodlal se lakotou 
zaslepený rouhač k násilnému zohaveni 
mrtvoly a jal se řezati nepodajný prst. 
Sotva dotklo se však břitké ostří nože 
ruky mrtvoly, počala tato jeviti známky 
života. Dívka pootevřela víčko, po- 
zdvihla se v rakvi a spěchala šíleným 
chvatem k otcovskému domu, jehož 
dvéře byly jeStě otevřeny. Úžas — a 
napotomni radost rodičů lze si přeď 
staviti. {Čechy.) 

Za hrozného hladu a moru v Čechách 
roku 1281 — 1282 vypravovalo se o ja- 
kémsi lékaři, že držán za mrtvého vho- 
zen byl do Šachty, tam pak přišed 
trochu k sobě tři dni živil se hlodáním 
mrtvol lidských až polou živ zase jest 
vytažen. (D^/. česk.) 

Ferdinand I., císař Rakouský a král 
Český V. (1836—1848), ušel r. 1832 
šťastně úkladu setníka Františka 
Reindla, podniknutému bez politické 
příčiny pouze pro oslyšenou prosbu. 

(D^. čes.) 

Dne 16 května 1618 byl Ferdi- 
nand II. prohlášen na sněme uherském 
za krále Uherského. Potom podle oby- 
čeje odebrala se do obydlí Ferdinan- 
dova deputace sněmovní, aby mu gra- 
tulovala. 1 usadil se Ferdinand v síni 
rytířské před otevřeným oknem, kdež 
jej z náměstí před zámkem bylo lze vi- 
děti. Po boku jeho stál kardinál Khlesl. 
Lid provolával slávu a poslanci sně- 
movní líbali mu ruku. Za toho obřadu 
německé vojsko před zámkem vystřelilo 
z pušek na dané znamení; z nenadání 
proletěla koule mezi hlavou Khleslovou 
a Ferdinandovou a zaryla se do stropu 

{A. Gindély.) 

Léta 1637. V úterý dne 26. máje 
měsíce císař Ferdinand III. Rakouský 
s arciknížetem bratrem Leopoldem Vi- 
lémem na hrad pražský šťastně sice 
přijel, však na cestě jeda on z Vídně, 
troje veliké neštěstí míti měl; neboť 
na té cestě kůň jeho pod ním postřelen 
byl, který také hned padl a zcepeněl; 
před tou střelbou, kteráž na téhož cí- 
saře byla směřována. Bůh jej chránil. 

V městě Znojmu na noclehu jeho ži- 
votní kuchař měl ho z ouplatku také 
otráviti, což on sám oustně témuž cí- 
saři v tajnosti vyjevil a ty bezbožníky, 



vyzradil, kteří zjímáni i slušně trestáni 

byli. 

Jeden Vlach v Čechách na Žlebích 
do kamen vlezl a dvě pistole, každou 
dvěmi kulkami, také prachem, který 
nebouchá, při sobě nabité maje, štiletem 
neb tulichem, jinak bodcem kamna vrtal, 
chtěje viděti, kde císař sedí a jeho za- 
vražditi; ale popaden jsa, přísně byl 
potrestán. 

To taky se tehdáž jistilo, že ve Vídni 
nejpřednější jeho služebník dal mu 
jednu velmi krásnou jedem nastrojenou 
trubičku, kterou velmi chválil, jak lí- 
bezně píská, když se na ni troubí. Cí- 
sař zpytoval ji bedlivě a dal ji jinému, 
aby na ni pískal, do které jak on 
foukl, hned do něho jed vskočil, od 
něhož ten nešťastný pískač v malé 
chvíli umříti musel. 

{Jan Beckovský Poselkyně.) 

Pavel, manžel sv Eáty Hildegardy, 
hraběnky palatinky korutanské, uvěřiv 
křivé žalobě bratrově, že sv. Háta ci- 
zoložstvím poskvrnila jeho dům, ve 
vzteku vyhodil i choť i děvečku její 
oknem z hradu na příkré skále zbudo- 
vaného v záhubu jistou Stálť hrad ten, 
Prosnica zvaný, nad řekou Dravou ne- 
daleko kostela zasvěceného sv. Pavlu. 
A hle, nevinná sv. Háta Hildegarda 
i děvečka Dorotka bez úrazu zůstaly. 
{Ben. Kulda. Církevní rok.) 

Roku 1609 usnesli se rozkolníci za- 
bíti metropolitu Ruthenů v Polsku Hi 
patia. K této hanebnosti najali jakéhosi 
Jana Tupeku, který 11. července na 
nejživějším náměstí vilenském metropo- 
litovi zákeřnicky hlavu stíti chtěl. Me- 
tropolita pozdvihl právě v tom oka- 
mžení pravé rámě a tak padla rána na 
pravou ruku, v kteréž hůl držel; meč 
zákeřníkův proťal vrchní roucho, řetěz 
na krku, kolář a košili a uťal mu dva 
prsty. Stařičký 701etý metropolita padl 
bez sebe k zemi. Brzy shromáždilo se 
tam duchovenstvo a veliké zástupy lidu 
a konaly se služby Boží na poděkování 
za zázračné zachování metropolity. 

{Fr. Kryštůfek.) 

R. 1355 v noci z 20. na 21. května 
vypuklo vzbouření v Pise, kdež císař a 
král náš Karel IV. právě se s man- 
želkou svou Annou Svídnickou nalézal. 
Vypukl oheň v radnici, kdež oba man- 
želé bydleli, a tak prudce se zmáhal, 



Prozřetelnost Boží. 



695 



že císař s císařovnou a se slažebnictvem 
8 nebezpečenstvím života a polonahý do 
sousedního domů utéci se musel a ráno 
vzbouřenci se spikli křičíce : „Ať žije 
lid! smrt císaři!" zatarasili ulice a ob- 
sadili všecky brány města. Češi zbrojní, 
jsouce na druhé straně protloukli se 
přes most kdež jich přes 150 padlo, 
napotom císaře mezi sebe vzali a hro- 
zivě se postavili, načež Pisané obrátili 
a císař vinníky přísně potrestal. 

{Beneš z Weitmile,) 

Roku 1310 za krále Českého Jin- 
dřicha Korutanského obrátila se zlost 
MiŠňáků a Korutanův na cisterciany 
zbraslavské. A tu byl jistý Korutan 
nastražen, aby po okolojdoucím opa- 
tovi Konrádovi Šípem střelil, ale Bůh 
opata střehl. (Déj. česk.) 

Adam Kravarský, proslulý jesuita 
(t 1660), když v Olomúci studoval, 
tonul kdys v řece a byl by utonul, 
kdyby mu někdo, vyskytnuv se tam, 
nebyl tyčku podal a jej vytáhl. 

{Drahé kameny.) 

Adam Kravarský (f 1660), jenž byl 
horlivým missionářem za času Ferdi- 
nanda II., císaře, v Čechách, podivu- 
hodně byl v nebezpečí života chráněn. 
Když Středové na statku jesuitském 
v Žampachu po chuti loupili, zamykal 
náhodou Kravarský nějaké dvéře. V tu 
chvíli střelil do něho nějaký voják 
z ručnice, avšak koule smekla se po 
růženci, který se Kravarský často mo- 
dlil. Jednou po něm střelil loupežník a 
zase byl Kravarský zachráněn. Jednou 
padl pod kolo, které přes něho jelo a 
přece vyvázl životem Vraceje se z Bu- 
dyšína došel zálohy, ve které na něho 
čekali zlí lidé, když tu potkal posla, 
nesoucího císařský list k hejtmanu lu- 
žickérau, s ním vrátil se do města a 
tak vyvázl z rukou jinověrců. (Balbin.) 

Sv. Ladislav^ král Uherský a Chor- 
vatský, patron sedmihradský, rozen 
v Polsku (f 1095), Šalomounovi, bra- 
tranci svému, vykázal důchody a příjmy, 
aby mohl stavu svému přiměřeně živ 
býti. Šalomoun však touto laskavostí 
bratrance a krále Ladislava neuspokojil 
se, nébrž hledal bezživotí jeho. K tomu 
cíli žádal, aby král Ladislav na urči- 
tém místě 8 ním se sešel a připovédě- 
nou smlouvu dokonale spořádal. Ladi- 
slav netušil nic zlého a slíbil, že usta- 



noveného dne přijde. Avšak řízením 
Božím v pravý čas dostal výstrahu 
zvláštním poslem, aby k bratranci 
svému nechodil, ježto život jeho jest 
v nebezpečenství. Ladislav dostavil se 
s mocnou stráží a Šalomouna, celé zemi 
nebezpečného, zajal a uvěznil. 

{Ben. Kulda. Cirkevni rok.) 
V bitvě u Lipska roku 1642 proti 
Švédům také Leopold Vilém^ arcikníže 
Rakouský, byl by jistě byl tehdáž za- 
střelen, kdyby pistole, kterou jeden 
švédský rejthar k boku téhož arcikní- 
žete položil, byla vystřelila a nebyla 
(jak vůbec mluvíváme) selhala. 

(Jan Beckovský. Poselkyné.) 

Osvald z Lichtenšteinu, rytíř něme- 
ckého řádu, bránil roku 1643 Sovinec 
na Moravě proti Švédům. Zabloudiv 
kdys na honě v lese, nemohl z něho 
vyblouditi; hladem a vysílením zmoien 
jsa už se viděl v hrdle smrti. Tu však 
našel uhlíře, kteří jej zachránili. Z vděč- 
nosti vystavěl pak na místě tom na 
Hoře uhlířské u Bruntálů v rak, Slezsku 
kapli ku poctě Rodičky Boží. 

{Ant. Neumann ) 

Maximilian, Ferdinanda I., krále Če- 
ského, syn (1564—1576), který také 
po otci učiněn byl císařem toho jména 
druhým, jsa mládeneček v pobožnostech 
a v všelikých ctnostech dobře zvedený, 
přítomného 1548 roku do Španěl od 
svého otce poslán a ředitelem téhož 
království učiněn byl, jemuž k pomoci 
a k radě dáni byli vážuí a rozumní 
páni. Dne jednoho dostána on zprávu, 
že okolo města, Granada řečeného, 
mnoho jelenů se nachází, vyjel s ně- 
kterými dvořeníny na to místo, aby si 
nějakou kratochvíli učinil. Sotva že 
honba začala, veliký jeden jelen Maxi- 
mílianovi se ukázal kterého zhledná, 
hned za ním na koni tak prudce i da- 
leko se pustil, až své dvořany i toho je- 
lena ztratil, z čehož velmi teskliv býti 
počal, věda o tom velmi jistě, že v těch 
místech mnoho zbůjníkův se nachází. 
I pornčiv se Pánu Bohu bloudil po 
lese, hledaje svých dvoíenínův i na ně 
častěji volaje, až do večera žádného 
se dovolati nemohl. V lom nenadále 
spatřiv nějakou chatrnou pastýřskou 
chalupu, k ní \ ospišil. pastýře ředivce, 
aby luu nocleh dal, piusil i tak<5 vy- 
prosil; pročež ihned s koně stoupil, do 



696 



ProzretdlnoBt Boží. 



pastnSky veSel a v ní pět osob mimo 
starce pastýře naSel, neboť ten pastýř 
při sobě choval svého dvacetiletého syna 
8 jeho manželkou, manželka také svou 
i dceru jednu dospělou a jednoho pa- 
cholka. Pastýř vida tak vzácného a 
dobře ošaceného hosta, snesl se s do- 
mácími, aby ho, když spáti bude, za- 
vraždili. Manželka syna pastýřového 
nad tím tak krásným panáčkem srde& 
nou majíc lítost, všelijak se o to sta 
rala, aby ho z těch nešťastných osidel 
smrti vysvobodila, věrně mu všechno, 
co se 8 ním má díti, vyjevíc Maximi- 
lian, lekna se toho, všelijak i dosti 
dlouho rozmýšlel, má li se jim vyjeviti 
že on jest vladař království Španělského, 
aneb, má-li se tajiti ; konečně rozváživ 
sobě bedlivě, že u těch zbůjníkův jeho 
důstojnost nic platiti nebude, ustanovil 
u sebe, jim se mužně, když budou 
chtíti na jeho bezhrdlí jíti, srdnatě 
brániti. Když tehdy s pastýíem, který 
jemu kozlový hnát předložil, skrovně 
povečeřel a do jakési chatrné komůrky, 
kde byly dvéře velmi zetlelé, od pa- 
stýře byl doprovoděn, aby odpočinul, 
našel v té komůrce velkou, starou 
i dosti těžkou truhlu, jí jak mohl 
k dveřím přitáhl, je zastavil a ubezpečil, 
aby se na něho vrahové dobýti ne- 
mohli. O půl noci šedivec pastýř, do- 
mnívaje se, že již ten host po cestě 
• unavený, usnul, k dveřím přistoupil a 
nemoha je otevříti volal na hosta, aby 
otevřel, že by sobě rád bílé šaty z truhly 
vzal. Maximilian, který neustále bděl a 
stráž pozornou držel maje při sobě 
kord, tulich i ručnici, pastýři odpověděl, 
že otevříti nemůže Poznaje pastýř, že 
jeho úmysl zlý jest vyzrazený, počal 
ty dvéře mocně otvírati a velkým kři- 
kem okolní vrahy svolávati I Maximi- 
lian znamenav, že se s ním bude zle 
díti, uchytil svou ručnici a skrze díru 
ve dveřích pacholka pastýřova za- 
střelil a vyskočiv z komůrky synu pa- 
stýřovu nenadále hlavu sťal. Pastýř, 
pospíšiv sobě, do lesa hbitě vběhl a 
velkým křikem vrahy svolával; po- 
dobně Maximilian do téhož lesa za- 
běhna, v něm se jak nejlépe mohl, 
ukryl. Když se pak rozednívati počalo. 
žádné cesty nevěda, blouditi opět počal 
tak dlouho, až na něho pastýřové a 
sedláci přišli a jej chytili. I nevěda on 



sobě jinače pomoci, kdo by byl, jim se 
vyjevil a jich žádal, aby ho před ry- 
chtáře vedli a obžalovali. Oni slyšíce, 
kdo by byl, ulekli se a při živobytí ho 
zachovali, však nevěříce, aby on jich 
vladařem býti měl. ruce mu svázali a 
k rychtáři do nejbližšího místa (kde 
někteří dvořané jeho, hledajíce ho, 
byli) jako zločince svázaného vedli ; 
ad^ dvořané hned ho z rukou selských 
vzali, jemu počestnost náležitou činili a 
z toho se radovali, že pána svého zdra- 
vého viděli, jimž on také ihned, kterak 
se s ním té noci dalo, oznamoval. Chy- 
cen byl neprodleně pastýř, jeho žena, 
i také žena zavražděného syna, která 
mu zlý svého tchána i manžela svého 
úmysl vyzradila. Na to stařec pastýř 
ukrutnou smrtí byl trestán, žena jeho 
upálena a jich nevěsta neb synova 
manželka k dvoru Maximilianovu vzata, 
počestně chována i od všech až do své 
smrtí ctěna byla. 

{Jan Beckovský. Poselkyně.) 

Když Pražský biskup Menharf, pře- 
bývaje nějaký čas ve vsi Chuchli (asi 
1132), která ves náležela k biskupství, 
jednoho večera léhal do postele a slu 
žebníci jeho ještě stáli tu, zdvihl se 
najednou jakýs hrozný rachot, který 
prý jako z nějaké jeskyně blížil se 
k domu. Služebníci všickni utekli, bi- 
skup pak ve zmatku vyskočil z postele 
a stanul u protější zdi vedle komína. 
V tom velký kámen, který se svalil 
s hory nad vesnicí, uhodil na dům, po- 
bořil dvě zdi i postel biskupovu a zde 
zůstal ležeti, tak že biskupovi, šťastně 
uskočivšímu, nic se nestalo 

(Pokračovatel Kosmy.) 

Léta 1258. Přemysl, král Český, 
když po cestě se k městu pražskému 
přibližoval, nad míru strhlo se veliké 
povětří. A když vjížděl na hrad pražský, 
tu rytíře jednoho znamenitého, jenž slul 
Miloš z Hrádku, kterýž jel blízko před 
králem, vítr s koněm svrhl s mostu 
zdvihnutého do přikopá. Kůň se zabil, 
ale jemu nic neškodilo. 

{Hájek. Kron. Česk.) 

Vynálezce šroubové lodi Josef Eessel, 
jsa polesným v Horní Krajině, vyjel si 
jednou z večera do lesův a byl ode tří 
loupežníků přepaden a o peníze i ho- 
dinky oloupen Když mu také koně 
chtěli odníti, Ressel varoval je: „Ne- 



Prozřelnost Boži. 



697 



čiňte toho, kůň můj daleko jest v okolí 
znám, vedli byste ssebou svůj vlastní 
zatykač. ' Tímto jsonce zaraženi, lupiči 
ponechali mn koně. Za několik dni po 
té v noci bylo na obydlí jeho zakle- 
páno, přišli oni lupiči, oznamnjíce, že 
byli se dověděli, že on jest tím u ve- 
škerém okolí milovaným lesníkem a že 
tedy přinášejí mn, oč byli jej oloupili. 
Sotva Ressel byl po této zprávě vyšel 
ze světnice, sřitil se strop její, tak že 
byl by jej zasáhl a snad i zabil. Za to 
se odměnil Ressel lupičům tím, že po- 
znav je — bylíÉ to vojáci, tvářil se, 
jako by jich neznal. (Slavín, II. odd.) 

Roku 1420 zanevřeli taborité na 
Oldřicha e Rožmberka, ačkoliv několika- 
mésiční přiměří s hrdinným jich vůdcem 
uzavřel. Neměli táboří k němu důvěry 
více ani tehda, když Oldřich na potvr- 
zení přátelských svých úmyslů zavedl 
poznovu přijímání pod obojí na svých 
statcích. I osnovány ze strany husitské 
potají různé úklady o bezživotí vlada- 
řovo a jen Prozřetelnost Boží zachrá- 
nila Rožmberského pána od zahynutí 
jedem, který mn měl býti podán ku- 
chařem Ditlem v rybě při tabuli. Do- 
slechnuv Oldřich o nástrahách mu osno- 
vaných, zanevřel na stranu táborskou 
nadobro. (Čechy.) 

Léta Páně 1132 nalézal se Soběslav, 
knize Český, s družinou v Bamberku 
u císaře Německého Lotara na sněmu 
A tu Soběslav seděl s císařem v leto- 
hrádku vedle paláce se nalézajícího. 
Než buď zpukřelostí anebo přičiněním 
některého člověka zbortila se podlaha 
v paláci a všickni, kteří se tam na- 
lézali, spadli dolů, a mnoho Němců 
těžce i lehce zraněno jest, ale Čechové 
všichni šťastně vyvázli. 

(Cosmae prag. contin.) 

Roku 1771 vloudili se spiklenci do 
města Varšavy a přepadli krále Pol- 
ského StanUlava Augusta, když o de- 
sáté večer vracel se v povoze svém 
z návštěvy od Čartoryských. Komonstvo 
královo bud rozplašeno neb pobito, král 
sám vyvlečen z vozu, posazen na koně 
a odváděn z města směrem k Često- 
chové. Nedaleko za městem, když ubí- 
rali se lesem, spiklenci rozdělili se; tu 
padl pod králem kůň a zlomil nohu ; 
když pak spiklenci s králem dále lesem 
se brali, uslyšeli hlomoz a myslíce, že 



to jsou Rusové, dali se na ůték mimo 
jediného Eosinského, kterého král pře- 
mluvil, aby ho propustil na svobodu. 
K ránu vrátil se král, arci velmi zbě- 
dovaný, do Varšavy. 
I (J. L. Píč. Děj. nár. Rusk.) 

R. 1683 přišel Vídni ku pomoci proti 
Turkům i Jan Soběský, král Polský, 
jehož vojsko bylo nejen polské, nýbrž 
skoro většinou rusínské a v jeho dru- 
žině i rusinsko-katolický biskup ze 
Lvova Josef Sumlanský, jenž při boji 
n Vídně dvěma tureckými koulemi po* 
raněn byl, ačkoliv nikterak smrtelně. 
Obě koule byly pak stříbrem obloženy 
a spolu se stříbrným plátkem, do něhož 
popis této události vryt, zavěšeny na 
milostný obraz Matky Boží v rusínsko- 
katolickém chrámu ve Lvově, kde až 
podnes je viděti jest 
(Dr. PeUss Gesch. d. Union d. ruth. Kirche.) 

Dr. Jindřich Vankl, slavný archeo- 
log moravský, byl nejednou zkoumaje 
jeskyně vysočiny drahanské v nebez- 
pečenství smrti. Při výpravě do jeskyně 
Hngenovy n Jedovnic, kteráž ukázala 
se býti 66 sáhů hlubokou a do nížto 
před tím nikdy ještě nevkročila noha 
lidská, byl jen prozřetelností Božskou 
i s celou společností zachráněn od zá- 
huby hrozné; nebo nevědomky jedné 
chvíle stál celý hlouček mužův oběta- 
vých, mezi nimiž i kníže Salm, na bal- 
vane příčním, který jen visel nade pro- 
pasti bezednou a potom silou jediného 
ramene lidského shozen byl do hlubiny. 
{Koleda 1876.) 

Roka 1145 nastoupil Jitidřich Zdik, 
biskup Olomoucký, cestu do Říma, a tu 
na cestě ve vsi Biskupicich od knížat 
Moravských Konráda, Vratislava a Dě- 
polda byl přepaden, aby ho zavraždili. 
Prozřetelnosti Boží však hluk ten pro- 
budil biskupova kaplana Unkaře a ten 
ihned biskupa zbudil A tu se vyskytl 
mladý rolník Bolebud, který šel voly 
své hledat a poznav biskupa byl od 
něho požádán, aby mn otec jeho Sobeň 
poslal koně anebo povoz. Bolebud hned 
domů běžel a otce s koněm přivedl; 
oděli biskupa v šaty selské, místo bot 
senem jemu nohy obalili a obvázali, na 
kůň jej posadili a tak postranními, avšak 
velmi špatnými a obtížnými cestami 
s nim rychle do Litomyšle spěchali. 
Tam biskup ZMk v těžkou nemoc upadl, 



698 



ProzretelnoBt Boží. 



pak převezen jest do Prahy, kde ještě 
dloaho nemocen ležel, ale konečně se 
zcela uzdravil. (Dej. česk.) 

c) Obraouje, 

viz i „Milost Boží 2!" 

K jistému knězi přišel jednoho dne 
slušně ošacený sluha s prosbou: „Dů- 
stojný pane ! Milostivá pani uctivě žádá, 
abyste ji co nejdříve navštívil; jest těžce 
nemocná a přeje si přijmouti sv. svá- 
tosti." Po té tázal se kněz: „Kde 
bydlí?" Sluha odpověděl: „V ulici N. 
č. 67, 2. poschodi, dvéře 6. 3." Kněz 
slíbil, že přijde co nejdříve a sluha 
odešel. Asi za hodinu vstoupil kněz do 
bytu svrchu udaného a nalezl obstárlou, 
velmi slabou dámu, ana na svém lůžku 
spočívala. Na přívětivý pozdrav duchov- 
ního pastýře odvětila dáma velmi roz- 
horleně; „Pane, čeho zde žádáte? Jak 
se opovažujete klid můj rašiti? vždyť 
vidíte, že jsem churava, vaše návštěva 
mne rozčilaje a je to velmi neslušné, 
že se ke mně vtíráte." Kněz odvětil 
klidně : „Račtež odpustiti, milostivá paní, 
nepřicházím nepovolaně. Asi před hodi- 
nou byl u mne váš sluha a povolal mne 
do ulice N č 61, posch. 2, dvéře č. 3, 
k nemocné paní, zkrátka vše úplně 
souhlasí." Dáma odpověděla rozhorleně : 
„To si tedy s vámi neb se mnou tropí 
někdo zlomyslné žerty," — „Takovou 
zlomyslnost odpouštím každému, neboť 
nemocný potřebuje posily. Že se vás, 
milostivá paní, má návštěva tak nemile 
dotkla, velice lituju. Já vás také hned 
opustím, jen mi dovolte, abych si trochu 
odpočinul, nebo jsem dnes již dlouho 
byl zaměstnán ve zpovědníci a cesta 
až sem jest daleka. Dovolte mi, abych 
se mohl jen několik okamžiků posaditi, 
snad vám budu moci dlouhou chvíli va- 
šeho trápení zkrátiti." Nemocna pře- 
kvapena i zahanbena nabídla knězi se- 
dadlo. Rozpředl se mezi nimi hovor, 
jehož konec byl, že nemocná ještě téhož 
dne přijala sv. svátosti. V duchu děkuje 
radostně Bohu, že mu dal příležitost 
získati duši, která na Dárce všeho do- 
brého po mnohá léta zapomněla ubíral 
se domů. Když se navrátil horlivý kněz 
do svého příbytku, přiběhl sotva dech 
popadaje, týž sluha a pravil: „Důstojný 
pane, račtež, prosím, r jehle přijíti 



k milostivé paní, která vás již toužebně 
očekává ; k vám právě má důvěru, rač- 
tež prosím, rychle se odebrati." — 
„Vždyť, milý příteli," odvětil kněz, 
„přicházím právě od vaší vrchnosti." 
Sluha: „Račtež odpustiti, já odsud spě- 
chal přímo domů a nevzdálil jsem se 
ani na krok z předpokoje a jiného 
vchodu k mé vrchnosti ani není. " Kněz : 
„Pravím, že přicházím právě, jak jste 
udal, z ulice N č. 67, 2 posch., dvéře 
č. 3. od dámy těžce nemocné." Sluha: 
„Což, udal jsem č. 67?" Kněz: „Ovšem 
že." Sluha: „Ach, pak odpusťte, to 
jsem se zmýlil; my bydlíme v domě 
č. 76, 2. posch., dvéře č. 3." Kněz: 
„To je ovšem jinak, než nermuťtež se 
nad tímto omylem, který Pán Bůh do- 
pustil, aby zachoval také jinou duši. 
Jděte v pokoji, přijdu hned k vaší vrch- 
nosti." Kněz odešel a navrátiv se, dě- 
koval vroucně Bohu, že tohoto dne 
dvěma duším usnadnil cestu k věčnosti. 
Druhého dne časně z rána dvakráte po 
sobě zvonilo se umíráčkem — obě ne- 
mocné paní zesnuly jedna v č. 67 a 
druhá v Č 76. — Vizte cesty Páně. 
{Blahověst 1880.) 

Sv. Vintýř, poustevník český (f 1045), 
pocházel z rodu landkrabí Darynských. 
Při dvoře vychován hned z mládí 
chlípnému životu se odevzdal a na věč- 
nost si ani nevzpomenul. I stalo se, že 
jednou přítel Vintýřův při hodech 
smrtelně probodl soka svého. I zachvěl 
se Vintýř a rozpomenuv se na svůj 
hříšný život a že spěchá do pekla, opu- 
stil svět a stal se nejprv mnichem be- 
nediktinským a konečně i poustevníkem 
ve vlasti naší české. 

Svatý Vit, patron český, mučenník 
(f 303), narodil se z pohanských ro- 
dičův. Přejasnýin okem bděla jest 
Boží prozřetelnost nad pacholátkem, 
aby v propasti bludův a neřestí pohan- 
ských neutonulo; neboť mu opatřila 
chůvu Krescencii, kteráž, jsouc kře- 
sťanka, spolu s manželem svým Mode- 
stem o jeho křesťanské vychováni a po- 
kreslení tajně sice však svědomitě pe- 
čovala. Rychle hloub a hloub pouštěla 
víra, naděje a láska v srdci Vítka ko- 
řání své, až ten ušlechtilý štípek po- 
mocí Boží prudké vichřici a tuhé bouři 
odolal a obdtál. 

{Drahé kameny.) 



699 



Přátelství. 



1. Požaduje stejného smýšlení a 
proto vol s rozmyslem ! 

Pan Bohuslav z Lobkovic a pan Vi- 
ktorin Kornelius ze Všehrd, nejpřednější 
nčenci a vzdělanci za krále Vladi- 
slava n. (1458 — 1516) mezi Cechy, 
byli mnoholetí přátelé Avšak r. 1493 
napsal Viktorin list k Janovi z Doma- 
slavě, úředníku při deskách zemských 
v Praze, v kterémž co odpověď na 
vzletnon báseň pana Bohnslava prosil 
Boha, aby to nové nsilování některých 
spojiti Cechy s papežem, zmařil, poně- 
vadž prý Rim ničím jiným není, leč 
studnice všech nepravostí. Slova ta 
urazila pana Bohnslava z Lobkovic 
smrtelně a přestal najednou si dopiso- 
vati s mnoholetým přítelem a jejich po- 
savádní přátelství najednou přestalo a 
zahynnlo navždy. 

{Fr. Palacký. Bfj. nár Česk.) 

Břetislav^ probošt Vyšehradský (1191 
— 1196), ku všem byl přívětiv, ale 
známosti si tak snadno neučinil, leč 
8 těmi, jež dobře znal. 

(V. Buffer. Hist. Vyš.) 

František Josef Sláma^ kněz církevní 
a spisovatel (f r. 1844 v Lázních 
Mariánských >, byl u volení přátel svých 
velmi obezřelý, že sotva bude někoho, 
který by byl opravdovému přátelství 
tak dobře vyrozumíval a na ně takové 
váhy kladl, jako náš Sláma. 

(Ant. Rybička) 

2. Jest trvalé, vřelé. 

Martin z Duninu, arcibiskup Hněz- 
denský a Poznaňský (f 1842). muž 
neohrožený, vešel v přátelství se Stani- 
slavem z Hatenic, potomním biskupem 
z Ermelandu, kteréž pevně spojené 
trvalo po celý život jejich. 

(Čas. kat. duch. 1845) 
Jos. Jungmarin, slovutný spisovatel 
náš (f 1847), teprv u věku mužském 
ir nalezl mezi chovanci semináře litomě- 
k řického jinocha o 12 let mladšího An- 
tonína Marka, v jehož jímavé mysli 
símě vroucí lásky k národu a plodného 



nadšení nalezlo půda nejúrodnější, jenž 
v ntistru a učiteli svém spatřoval ideál, 
k němuž vši silou hleděl přiblížiti se, 
ježto Jungmann raduje se všelikému 
vlasteneckému úmyslu i skutku jeho 
okří val mladickou ohnivostí jeho ducha, 
jejž neustále k nové činnosti povzbu- 
zoval. Děiiny literatury naší, obzvláště 
pak životopis Josefa Jungmanna sa- 
mého váží se ze vzájemného 401etého 
dopisování obou přátel velmi důležité, 
neocenitelné zprávy o době v našem roz- 
voji národním přepamátné od r. 1807 
do 1847 Již v semináři získal si Ma- 
rek přátelství Jungmannovo tou měron, 
že ho Jungmann o prázdninách r. 1807 
v Turnově navštívil a s ním n matky 
jeho několik dni příjemně trávil. 

Josef Vlastimil Kamarýt, kněz a 
básník (nar. r. 1797 v městečku Vele- 
šiněi, seznámil se již v I. třídě gymna- 
sijní 8 Frant. Čelakovským (f 1852), 
s nímž pak přebýval také společně 
v téže světnici a vešel s ním tudy 
v upřímné přátelství a důvěrné spo- 
jení, v němž oba až do posledních dnů 
života věrně setrvali. {Ant. Rybička.) 

Vácslav Klicpera (f 1859) a Frant 
Turinský (f 1852) byli nejmilejší, ba 
jediní soudruhové a přátelé Jos. Chme- 
loví (t 1858), by lať je horlivost vla- 
stenecká sblížila a poutala k sobě čim 
dále tím více, až konečně z nich uči- 
nila nerozlučnou téměř trojici přátel- 
skou. Upřímnost a láska jevily se při 
nich ve všem jednání; i na prázdniny 
chodívali z Prahy pospolu doma se na 
vStěvujíce. A přátelství to potrvalo až 
do smrtí 
(Ant. Truhlář. Čas. Mus. kr. Čes. 1882.) 

Dr. Fil. Stan. Kodym, spisovatel če- 
ský (t 1881), seznámil se roku 1860 
8 Vácslavem Zeleným, taktéž spisova- 
telem a tu oba výborní tito mužové 
spojili se tichým, ale upřímným přátel- 
stvím, jež teprve předčasná, bohužel, 
smrt Zeleného přetrhla. 

{Fr. Čenský. Osvěta 1884) 

Dominik František Kynskýj kněz, 
professor a spisovatel (f dne 5. pro- 
since 1848 v Brně), měl za přítele 



700 



Přátelství. 



Vácslava Žáka, jejž si velice vážil a 
ctil. Aby pak přátelská láska mezi 
DÍmi ujmy neutrpěla, zavázal sebe 
i Žáka slibem, že ve společnostech, při 
stole hostinském a t. p. příležitostech 
nikdy nebudou mluviti o gramatice — 
v čemž se rozcházeli — a slibu tomu 
i dostál. (Ant. Rybička.) 

Když nejmladší dceři FrantiSka Jo- 
seía I., od roku 1848 císaře a krále 
Českého, bylo oznámeno, že se musí 
rozloučiti se svou přítelkyní z mládí, 
princeznou Auerspergovou, aby nastou- 
pila život svému stáří důstojný, těžce 
to nesla, neboť milovala Marie Valerie 
svou družku vřele ; i přála si, aby byla 
8 družkou svou na jednom obraze vy- 
podobněna. Odpovědíno jí, že se to ne- 
sluSí, aby člen císařské rodiny, třeba 
s dítkem knížecím, na jednom obraze 
se nacházel. Avšak přátelství Marie Va- 
lerie bylo tak vřelé, že požádala o svo- 
lení matku, císařovnu Alžbětu a tato 
vyplnila přání svého šlechetného dítěte. 
A tak vypodobněna arcivévodkyně 
Marie Valerie se svou družkou, prin- 
ceznou Auerspergovou, na zámku G6- 
dolo. (Věnec perlový.) 

Ondřej, poustevník, muž svatý, syn 
polského zemana v Opatovci, měl za 
soudruha a přítele skrovného, tichého a 
zbožného Benedu Stejní věkem i po- 
vahou, přilnuli k sobě brzy láskou nej- 
vřelejší. A přátelství jejich bylo tak 
pevné a upřímné, že se od sebe, až do 
smrti neodloučili a společně totéž po- 
volání si volili a všude Bohu sloužili. 
(Škola Boz. ťrd. Páně 1885) 

František Poimon, kněz katolický a 
spisovatel (nar. 1817 v Polně v Če- 
chách), seznámil se v druhém ročníku 
semináře v Brně s Vincencem Furchem, 
básníkem českým. A tento přátelský 
poměr trval mezi nimi v pozdějších le- 
tech až do smrti Furchovy (1864). 
(Alf. Hornek. Vlast r. IX.) 

Svatý Bomedius, věrověst tyrolský, 
poustevník (f ku konci IV. století), 
uzavřel se sv. Vigiliem, biskupem Tri- 
dentským, přátelství, kteréž trvalo až 
do konce života. 

{Btn. Kulda. Církevní rok.) 

František Josef Sláma, kněz církevní 
a spisovatel (nar. r. 1792 v Bojenicích, 
t 1844), seznámiv se r. 12:3 s Jos. 
VI. Kamarýtem vešel s ním v nejdů- 



věrnější přátelství, jež trvalo bez pře- 
rušení až do smrti Kamarýtovy (1833). 
Oba tito přátelé dopisovali sobě na- 
potom velmi zhusta. {Ant. Rybička.) 

Františka Sušila, professora boho- 
sloví v Brně a spisovatele (nar. r. 1804 
v Rousinově na Moravě f 1868), spo- 
jovala s Tomášem Procházkou, posledně 
kaplanem v Ivančicích, po vŠecken ži- 
vot páska přátelské lásky, s ním ra- 
doval se a truchlil a pokropiv hrob 
jeho slzami roku 1859 věnoval mu ve 
svých „Smíšených básních" jednu pod 
nápisem: „Hrob". (Mat. Procházka.) 

František Jar. Vacek Kamenický, dě- 
kan v Blovicích a básník (f r. 1869), 
seznámil se s Fr. Ladislavem Čelakov- 
ským (f 1852) v Praze, již ve stu- 
diích a od té doby trval mezi oběma 
přátelský poměr, který nikdy ničím 
nebyl porušen a po rozchodu dopiso- 
vali si truchlíce neb se radujíce nad 
událostmi právě sběhlými. 

(Jos. Zd. Baušar.) 

3. Blaží, podporuje se, napomíná. 

Balbin, učený jesuita náš (nar. 1621), 
pěstoval přátelství srdečné s Tomášem 
Peřinou z Čechorodu (f 1683) a Bal- 
bin byl pyšným ua toto přátelství. Pě- 
šina svěřil se se svými plány a pra- 
cemi úplně Balbinovi a byl od něho 
úplně radou i pomůckami podporován. 
Za nejdůvěrnějšího přítele ale měl 
Balbin jesuitu J. Crugeria, o němž 
praví, že „nade všecky učeným histo- 
rikem své doby byl" a bez počtukráte 
radil se o důležitých otázkách svého 
spisovatelství s Grugerem. 

{Jos. Šimek. Čas. Mus kr. Čes. 1887.) 

Benedikt, probošt Litoměřický od 
r. 1199, býval dříve kaplanem krále 
Přemysla Otakara, ba konečně stal se 
i kancléřem i přítelem královým. Mi- 
loval ho Přemysl tak velmi, že v listu 
k papeži ho nazývá svou pravou ru- 
kou a že na prosbu jeho a přímluvu 
jistému Jiřímu z Maršovic vesnici Vel- 
bez daroval. 

(Ant. Frind. Kircheng. Bohm ) 

Pan Ctibor z Cimhurka, hejtmaiv 

markrabství Moravského, muž výtečný 

(t dne 26 června 1494), a pan Vilém 

z PernŠteina, šlechtic český, jenž v Če- 

j chách blahodárně působil, byli, ač ro- 



Přátelství. 



701 



děno, věkem i náboženstvím (tento ka- 
tolík, onen horlivý kališník) různí, přece 
přátelé nejdůvěrnější, ježto bratrovali 
sobě a podporovali se navzájem v úmy- 
slech a podniknutích svých k obec- 
nému dobrému. 

(Fr. Palacký. Déj. nár. Česk) 

Roku 1291 strhly se velké půtky 
o Krakov a Sandoměř v Polsku. Hlá- 
sili se o ně Přemysl Velkopolský a 
Vladislav, příjmím Lokýtek, kníže Sie- 1 
radský. Xa hradě krakovském žila ještě 
vdova Grifina po Leškovi Černém, kní- 
žeti Krakovském. Tato Grytina byla 
sestra nebožky královny České Kun- 
huty, manželky Přemysla Otakara 11. 
a tudíž teta Českého krále Vácslava II , 
a vědouc o jeho právu nápadnictví po 
Jindřichu Vratislavském, hned po smrti 
téhož u německých měšťanův krakov- 
ských to vymohla, že všickni jejího se- 
střence Českého krále Vácslava 11. vy- 
hlásili za pravého krále země krakov- 
ské. Král Vácslav příležitosti té použil, 
a roku 1292 vskutku se i knížetem: 
Krakovským a Sandoměřským staL | 

(D^. česk.) 

Roku 1453 přijat Ladislav za krále 
Českého, anto v Čechách byl správcem 
země Jiří z Poděbrad První potkáni 
dne 29. dubna Jiřiho e Poděbrad s mla- 
dým králem Ladislavem bylo z počátku 
s obou stran velmi šetrné. Mladý král 
poznav Jiřiho. přilnul k němu tak 
srdečně, že jej počal otcem nazývati a 
jako syn k němu se choval. 

(D^'. české.) 

Při sjezdu krále Českého Jiřiho z Po- 
děbrad a krále Polského Kazimíra 
v Hlohově od 14. do 16. května 1467 
stali se oba králové přáteli dokonalými. 

(D^j. české.) 

Kněz Mat^ z Janova, kanovník a 
zpovědník u sv. Víta na hradě praž- 
ském (f 30. prosince 1394), přilnul ku 
svému spolukanovníkovi "Vojtěchovi Ban- 
konisu z Ericino takovou láskou přá- 
telskou, že si s ním i společné obydli 
vybraL {Zap. Čes. m. Kr.) 

Alžběta, vdova po Vincenci Granov- 
ském , nepatrném šlechtici polském, 
žila v přátelství s Alexandrou Mazov- 
skou, sestrou krále Polského Vladi- 
slava II. (t 1162), když Vladislav 
ovdověl, postarala se Alexandra o pří- 



telkyni svou, že se stala manželkou 
Vladislavovou a královnou Polskou. 

(D^. polské.) 

Jan Nep. Nejedlý, právník a spiso- 
vatel český (t 1834), býval s Hněc- 
kovským a Puchmayerem jedna duše, 
s nimiž se scházíval každého roku 
o prázdninách na Velize, v MiroŠově, 
v Radnici nebo Žebráce, stráviv tam 
vždy několik dní příjemných v roz- 
mlouváních a jiných předsevzetích vla- 
steneckých. Kdokoliv pak z přátel 
těchto přišel do Prahy, musel u J. Ne- 
jedlého hospodou býti, kterýž i sice ne- 
váhal přátelům svým všeliké možné 
služby prokazovati a jim raden a po- 
močen býti. {Ant. Rybička.) 

Tomáš Pěšina z Čechorodu, napo- 
tomní děkan kapitolní u sv. Víta 
v Praze (f 1680), slavný spisovatel za 
Ferdinanda m. (1637-1657), studoval 
v Praze theologii zároveň s třemi členy 
řfidu sv. Pavla, poustevníka, z Uher po- 
cházejícími, s nimiž vstoupil až v přá- 
telství. Jeden z těchto přátel jeho, 
který pocházeje z bohaté rodiny míval 
s dostatek peněz, pomáhal jimi PeŠinovi 
a jakmile jen uhodl nějaké jeho přání, 
nešetřil nákladu, aby chudší přítel opa- 
třen byl vším, čeho potřeboval a zvláště 
knihami, kterých byl nesmírné chtiv. 

(F. V. Zelený. Čas. Mus. kr. Čes. 1884.) 

Josef Miloslav Bautenkranc, kněz a 
spisovatel vlastenecký (narozen 1776 
v Hradci Králové), zvláště často na- 
vštěvoval bratry Nejedlé a Hněvkov- 
ského, s nimiž byl téměř jedna duše a 
zdržoval se u nich o každých prázd- 
ninách delší čas. {Ant. Rybička.) 

Mezi nejstarší a nejdůvěrnější přátele 
Josefa Vojtěcha Sedláčka, kněze řehol- 
níka a spisovatele (nar. r. 1785 v Če- 
lákovicích), sluší pokládati Á. J. Puch- 
mayera, času toho faráře Radnického, 
o jichžto vzájemném přátelství svědčí 
pilné sobě dopisování radění a vzá- 
jemné všech příhod oznamování. 

{Ant. Rybička.) 

Josef Kajetán Tyl, spisovatel český 
a herec (f 1856), bydlel v Králové 
Hradci co studující v domě Vácslava 
Klicpery, jehož na gymnasiu se stal 
miláčkem. Mezi Klicperou a Tylem roz- 
vinul se krásný svazek přátelský: co 
Tyl za dne napsal, to večír čítal jemu. 



702 



Přátelství. 



co mistrn svému, a mistr opět četl, 
jemu, co sám byl toho dne napsal. 

{Jan Sojka.) 

Karel Ungar, věhlasný historik lite- 
rární , 61en řádu ' praemonstrátského 
(t 1807), tomu, kdo dovedl si přátel- 
ství jeho získati, v čas k pomoci při- 
chvátal, třeba i ku své vlastní Škodě; 
ten mohl na věrnosti jeho jako na 
skále budovati. Přítelem tím byl Unga- 
rovi Jiljí Chládek, v literatuře české 
ne neznámý, Pražan. 

i AI. Mattuška. Kvéty 1884.) 

Jan Žizka a kníže Sigmund Kory- 
butovič, nově přijatý král Český r, 1422, 
když se potom seznámili, takovou pří- 
zeň k sobě měli, že kníže říkal Zižkovi 
otče a Žižka knížeti pane synu. 

{Fr. Palacký. D^. nár. Česk.) 

4. Neopouští se ani v bídé 
a neštěstí. 

Boleslav Křivoústý, král Polský, byl 
přítelem knížeti Českému Bořivojovi II. 
(1100-1107). Avšak když Bořivoj od 
Vladislava I. z Čech vypuzen byl, utekl 
se do Polska a Boleslav Bořivoje v ne- 
štěstí jeho neopustil, ale r. 1110 i voj- 
sko do Čech poslal, ač od Vladislava 
poražen jest. (Déj. česk.) 

Když r. 1593 upadl Jiří Popel Lob- 
kovic u císaře Rudolfa II. v nemilost, 
stranili se ho všickni jeho bývalí přá- 
tele, každý se bál osudu podobného 
(bylť v brzku zatčen a konečně i po 
1 21etém věznění odpraven) ; slavné vý- 
minky činí jedině pan Jiří Bořita z Mar- 
tinic na Smečně, Adam Havel a Jan 
Vácslav z Lobkovic, kteří i v tuto dobu 
věrně k němu se hlásili 

(Blahověst 1876.) 

Když František Lad. Čelakovský, náš 
básník (t 1852), roku 1835 zbaven byl 
redaktorství a suplentství, upadl v hmot 
nou bídu. A tu věrný přítel jeho Chme- 
lenský, panenský pěvec, učinil, sečkoliv 
byl, aby zmírnil trapný stav Čelakov- 
ského. (ja„ Sojka.) 

Když mrtvola sv. Vácslava, knížete 
Českého a mučenníka, ve Staré Bole- 
slavi ve vratech chrámových ležela 
r. 935 dne 28. září a všickni, bojíce 
se zuřivého Boleslava utekli, přišel pří- 
tel sv. Vácslava kněz CJirastéj a po- 
kryl údy jeho prostěradlem, napotom 



tělo obmyl a oblečené položil v prostřed 
chrámu. [Drahé kameny.) 

Eoku 1276 připravoval Německý císař 
hrabě Rudolf z Habsburku vojsko proti 
králi Českému Přemyslu Otakarovi II. 
Před válkou vyjednával pilně s jediným 
spojencem Přemyslovým Jindřichem, voj- 
vodou Bavorským a všemi způsoby toho 
na něm dovedl, že ve chvíli, kde bylo 
nebezpečenství pro Přemysla největší, 
ten od něho se odvrátil. Tak se stal 
z domnělého Přemyslova přítele nebez- 
pečný nepřítel, poddal se Rudolfovi, 
přijal od něho léno své, vojvodství Ba- 
vorské a ještě Rudolf svou dceru Ka- 
teřinu jeho synovi Otovi za manželku 
a celé Horní Rakousy, až budou dobyty, 
v zástavu za věno dáti přislíbil. 

[Zap. Č. m. Kr.) 

Chebskými smlouvami r 1459 pro- 
měnil Jiři z Poděbrad, král Český, sou- 
sedy někdy nebezpečné, jakým byl od 
nejdelšího času jmenovitě kurfirst Be- 
dřich Mírný, v přátele věrné a stálé, 
kteří po letech, když mu nastali dnové 
zlí, kdežto celý svět zdál se spiklým 
býti k jeho záhubě, téměř samojediní, 
nezapřevše ho nikdy, až do smrti stá- 
lým přátelstvím se mu odměňovali. 

{Dej. česk.) 

Kazimír, král Polský, mimo dlouhé 
panování své nebyl znamenitý panovník, 
meltě více štěstí než rozumu ; ale to 
mu slouží za velikou chválu, že v přá- 
telství svém ku králi Českému Jiřímu 
(1458 — 1471), přes veškery klevety, 
lákadla a vnadné přípovědi přece věrně 
setrval. [Fr. Palacký. Déj. nár. Česk.) 

Kazimír Přemek J., kníže Těšínský 
(1358 — 1407), když česká šlechta Vác- 
slava IV. jala a jako vězně do Rakous 
zavezla, staral se o krále, svého pří- 
tele, aby brzy unikl nepřátelům svým, 
až hodina spásy Vácslavovi udeřila. 
Němečtí knížata chtěli krále Vácslava 
zbaviti hodnosti krále Německého a 
Přemek spěchal do Němec ku shro- 
mážděným knížatům ve Frankfurtě a 
mluvil ve prospěch Vácslavův; ovšem 
nadarmo. {py. Sláma. Dej. Těšínská.) 

Když dne 20. července r. 1618 Khlesl, 
pravá ruka císaře Matyáše a rádce, 
lstivým způsobem jménem domu Ra- 
kouského od Matyáše zajat a do vě- 
zení v zámku ambrasském u Inšpruku 
odvezen jest: ujímali se ho jeho věrní 



Kátelitví. Představený. 



703 



přívrženci Khuen a Trautmannsdorf, 
nejvySSí hofmistr císařové, jakž jen 
mobli a císaře Matyáše i císařovny, 
avšak marně. 

(Ant. Gindely. Dy. i. povst. 1. 1618.) 

K. 1833 zemřel našemu slovotnémn 
spisovateli Jos. Jnngmannovi (f 1847), 
jediný jeho nadějný syn Josef. A tu 
těšil a ue nadarmo jej věrný jeho přítel 
Antonín Marek, jakž vidno z listu 
Jnngmanna k Markovi : „Líbám Vás 
tisíckrát za přátelskou sdílnost mého 
ukrutného neštěstí Jest to zajisté velké 
utěšení bolesti, když člověk vidí, ano 
jiné dobré duše jí sdělojí a jako roz- 
bírají, aby celou svou tíží na hrud ji- 
ného nepadala." 

(Vácsl. Zelený. Živ. Jos. Jungm.) 

Když jesuité r. 1678 ubírali se na 
missie na ostrovy Mariánské stala se 
missijni lodi nehoda, že narazila na 
úskalí. Proto museli lod velkou opustiti 
a rychle na lodičky čili čluny přesed- 
nouti. Tu žádali přijati býti i P. Au- 
gustin Sfrobach^ Moravan a J. Neumann. 
Ale řídi tel lodi chtěl přijmouti jen jed- 
noho Byli pak oba sobě vespolně upřím- 
nými bratřimi, přáteli, byli jedno srdce 
a jedna duše; i nastal tu krutý boj 
vnitřní, který z nich má ustoupiti ; oba 
chtěli jeden druhému ustoupiti, což když 
viděl kapitán lodi, smiloval se nad nimi 
a přijal je oba. 

(Mat. Procházka. Miaňe jesuit ) 

Léta 1057. Znamenav šalomun, král 
Uherský, že jest nad míru zarmucen 
pro smrt své manželky Arabony, Vrati- 
slav kníže Český, těšil jej slovy milo- 



stivými a posadiv ho za stůl kázal no- 
siti hojnost rozkošných krmi, často jemu 
podávaje píti vína dobrého, kteréž ob- 
veseluje lidská srdce. Měl jest on král 

i Šalomun sestru, kteráž byla dcera někdy 
Ondřeje, krále Uherského, již jméno 
bylo Adletha a již dospěla a krásné 
tváře a měla mnoho snoubcův, kternž 
také i Vratislav zamiloval. A král 
dobrý na odpor tomu býti nechtěl a po 
některých dnech učiniv, jako bratr 
sestře na místě otce svého a jejího již 
mrtvého, slavné hodování, Vratislavovi 
dal ji za manželku, ačkoliv od Spiti- 
hněva, z údělu svého na Moravě byl 
vypuzen. (Hajek. Kron. éesk ) 

Konstantin Felician Szaniowski, erbu 
Junosza, biskup Krakovský (f 1732), 
byl nerozlučným rádcem krále Polského 
Augusta II. v štěstí i neštěstí, jakož 
i společníkem. (Dý. polské.) 

Bl. Edmund Kampian. Angličan, je- 

; suita, mučenník (f 1581), jenž ponej- 
více v naší Praze blahodějně působil, 
seznámil se co professor oxfordský 
8 biskupem Richardem Cheyneyem a 
známost ta svedla Kampiana, že se dal 
vysvětiti za anglikánského diákona. 
Sotva že o tom dozvěděl se jeden z nej- 
důvěrnějších jeho přátel, Dr. Řehoř Mar- 
tin, napsal Kampianu dopis, v němž ho 
pro přátelství a pro Boha zapřísahal, 
aby povážil, co Činí a se zpamatoval, 
seznav konečně, kam jej nešťastná cti- 
žádost zavedla? A hle, list zvítězil. 
Kampian opustiv Londýn, odebral se do 
Oxfordu a konečně vstoupil do řádu je- 
suitského. (Ant. R^zek. Jeho životopis.) 



Představený. 



1. Hodný 

a) podřízeným a poddaným dobře 
činí a je miluje. 

Ctihodný Tobiáš Jan Bekr, od r. 1702 
biskup v Hradci Králové, dával na 
služebníky své pozor; nesměli od hosti 
přijímati žádných dárků a museli býti 
bohabojní. (Ben. Kulda. Církevní rok.) 

Kryštof Betenglov z Neyenperka a na 
Borohrádku, od roku 1587 také majitel 



Rychnovská, byl poddaným svým pá- 
nem milostivým a dobro ti vrým, a i okol- 
ním městům sousedem laskavým. 

(Aug. Sedláček. Hr. a zám.) 

Jan Bezdruzický z Kolovrat, pán 
v Týnci Hrochově (f 1604), byl dobrý 
pán, jenž se poddaných svých ujímal. 
(Aug Sedláček. Hr. a zám.) 

Blahoslavený Ondřej Bobola, mučen- 
ník, jesuita, Polák (f 1657), stav se 
představeným kláštera ve městě Bo- 
brojsku, ač velice ku ryzosti kázně 



704 



Představený. 



prohledal, stávaloť se to s tak otcov- 
skou myslí, že podřízeni jeho k němá 
útlon se odnášeli láskou a každý to za 
štěstí pokládal, kdo se pod jeho veleni 
dostal. (/. Bílý. Legenda) 

Karel Eugen Černín^ hrabě, velký 
milovník vlasti své české (f 1868 a 
v Hradci Jindř. pohřben jest), pro 
vdovy a děti svých úředníků založil 
ústav zaopatřovací, jehož jmění se 6ítá 
na 200.000 zl. Podobný ústav založil 
i pro své dělníky. {Fr. Vohnout.) 

Zuzana Černinová^ z Harasova, která 
v XVII. století v Cechách žila, byla 
hodnou paní poddaných svých, takže 
synu svému psáti mohla: „Pán Bůh 
ví, že se těm sedlákům chudinkám zdá, 
jakoby se na svět znovu zrodili, co je 
to za jejich radost z mého příjezdu 
domů, jaké vinšování mně všeho do- 
brého, plakali někteří radostí, až jim 
srdce usedalo. Nemohu ti ty radosti 
našich milých poddaných vypraviti, jak 
mne rádi vidí doma " 

(Obrana viry 1886.) 

Servác Engl z Englsflussu, Pražan, 
koupil r. 1655 zboží MniŠecké avšak 
velmi zpustlé. Nový pán podporoval 
své poddané dobytkem, nářadím, obilím 
k setí i k melivu, dal jim potřebná 
stavení znovu vystavěti, platil za ně 
po 17 let daně a městečko Mníšek 
opatřil opět vodou. 

[Aug. Sedláček. Hrady a zámky.) 

Eugen, princ Savojský a znamenitý 
vojevůdce rakouský (f 1736), byl na 
vojáky své velmi laskav. 

(Karel Ninger.) 

Jan Frik, děkan kapitoly starobole 
slavské (f 1755), byl k poddaným 
velmi náchylný a dobročinný a ještě 
v poslední vůli odporučil poddaným 
třetinu z peněz 4.513 zl. 54 kr. a 
proto dlouho žil v blahé památce ve 
Staré Boleslavi. {jos. Hořčice.) 

Antonín Hirnle, od roku 1815 děkan 
Staroboleslavský (f 1824), poddaným 
mnoho daroval, zvláště pak chudým a 
nemocným na statku staroboleslavském 
štědrou ruku svou otvíral. 

{Jo8. Hořčice. Čas. kat. duch. 1841.) 

Klement Maria Hofbaur (Dvořák), 
redemptorista (f 1820), co představený 
pro lékaře nezapomínal nikdy otce. 
Jednoho dne — vypravuje jeden z jeho 
žáků — dostalo se mi od něho do- 



mluvy, kteráž mé citlivosti poněkud 
ostrou se zdála. Odešel jsem od něho 
do svého pokojíku, ale za několik mi- 
nut přišel ke mně ctihodný sluha Boží, 
ukázal mně lístek s jakousi písni a 
pravil: „Znáš tuto píseň? Pojď a za- 
zpívej se mnou: 

Marii, Panně úctu vzdejme, 
u Její nohou v prach padejme. 
Toto jednání, napodobujíc tichost Kri- 
stovu a přiklad Svatých, hluboce mne 
zahanbilo. 

(Mich. Haringer. Jeho životopis.) 

Adam Pavel z Hradce (f 1657), po- 
tvrdil a rozmnožil r. 1653 Hradeckým 
výsady, pamětliv jsa svízelí, jichž zkusili 
ve válkách švédských, platíce výpalné, 
jímž zámek, město a všechno panství 
před ohněm a dokonalou záhubou za- 
chovali. {Aug. Sedláček. Hr. a Z. d. IV.) 

Koku 1383 propustil Litomyšlským 
biskup Litomyšlský Jan právo volného 
přijímání i propouštění sousedů ; dovolil, 
aby všecky nápady ze statku odoumrt- 
ního padaly ua nejbližšího přítele; 
štědrý biskup složil se sebe také všecky 
příjmy z pánevného v pivovaře i sla- 
dovní peníze i tržní důchod. Ba i cla 
jim zanechal, aby jim město spravovali. 
( Jelínek . Litomyšl.) 

Jan ze Středy., biskup Litomyšlský a 
Olomoucký a kancléř císaře a krále na- 
šeho Karla IV. (1346 — 1378), pod- 
dané kostela svého hájil, aby nebyli 
potahováni k soudům cizím, zvláště ne 
za hranice země moravské. I jinak 
chránil poddané biskupství Olomouckého 
proti bezpráví některých pánů a rytířů 
moravských, hlavně v dobách rozbrojů. 

(Ferd. Tadra. Čas. Mus. kr. Č. 1886.) 

Josef hrabě Jelačiéz Bužíma, hrdinný 
ban chorvatský (f 1859), byl lidumilný. 
Vlídnost a dobrotivost zdobila jej; 
ochoten byl zajisté vždy pomáhati a 
raditi. Tak jako jeho srdce, byly i jeho 
dvéře pro každého vždy otevřeny. 

(Kar Koristka.) 

Jiři z Poděbrad, král Český (1458 
— 1471), služebníky své vždy štědře 
obdarovával. {Ctibor Tovač. z Cimburka.) 

Když Zbyněk z Kamenice asi r. 1389 
zemřel, nezůstaviv po sobě ani manželky 
ani jakéhokoliv dědice, a když mrtvolu 
jeho do hrobky uložili a nad ní meč a 
pečet jeho zlámali, plakali Kameničtí, 
ztrativše rod panský, jenž jim v po- 



Představený. 



705 



třebách jejich vždy věrně a bohatýrsky 
pomáhal. {Aug. Sedláček. Hr. a Z. d. IV.) 

Dne 5. srpna 1887 přihodilo se 
v Kinšperku u Chebu politovánihodné 
neštěstí, jež málem bylo by si dva lidské 
životy vyžádalo za oběť. V tamní to- 
várně přesunovali na železničních kole- 
jích vozy s uhlím. Pojednou přišla jistá 
dívka mezi vozy, jež byly by ji jistě 
roztříštily, kdyby ředitel továrny s na- 
sazením vlastního života nebyl dívku 
chopil a ji odtrhl. Při tom však sám 
při srážce vozů utrpěl povážlivé pora- 
nění na ruce a delší dobu trvalo, než 
ruka se zahojila. Kdyby k řediteli pak 
nebyl přiskočil jistý dělník a nebyl jej 
po srážce vozů odtáhl, snad by byl ře- 
ditel zaplatil šlechetný čin svůj životem. 

(Čech.) 

Na počátku XVI. století vládl na 
Kopidlně Zdeňko Kopidlanský lil., muž 
čacké, Šlechetné mysli, kterýž nehledal 
toliko svého pozemského blaha, alebrž 
i o dobro poddaných svých čeBtně se 
staral a i k zvelebení církve rád při- 
spíval ze jmění svého. 

{Frant. Wacek. Čas. česk. Hus. 1842.) 

Ferdinand hrabe z Khůnburku, po- 
zději arcibiskup Pražský (1713-1731), 
jsa biskupem v Lublani, vystavěl tam 
zvláštní dům pro kněze zasloužilé, kte- 
říž pro stáří neb chorobu nemohou ko- 
nati službu církevní. 

{Kl. Borový. Déj. arcid. Praž.) 

Karel Ludviky arcikníže rakouský 
(f 1847 ve Vídni), třetí syn císaře 
Leopolda II., byl otcem a miláčkem vo- 
jáků a památka jeho nezahyne ve vojšté 
rakouském. (Běj. rak) 

Sv- Lidmila, (f 927), když se oběd 
dokonal, vší své kázala zavolati čeledi 
a každému jeho službu zaplatila a kaž> 
dého zvlášť objavší políbila a spolu se 
všemi se rozžehnavši, do svého odešla 
příbytku a Pánu Bohu se s velkým ná- 
boženstvím modlila. {Hájek. Kr. česk.) 

Oldřich František Lihšteinský z Ko- 
lovrat (f 1650), byl pán dobrotivý, 
Bysterským hned r. 1643 obchod se 
solí vrátil, shořené domy jejich nově 
stavěti dal i pole a krávy a polní ná- 
řadí jim koupil. 

{Aug. Sedláček. Hrady a zámky.) 

Když po nešťastné bitvě u Prahy dne 
6. května 1757 císařovna Rakouská 
Marie Teresie část Čech mezi Kladskem 

Sbírka hist, přlkl. 



a Labem Pruskému králi Bedřichu II. 
odstoupiti chtěla, odpíral tomu Barten- 
stein, místokancléř království Českého 
a prosbami i císařovnu k tomu přiměl, 
že se vzmužila a bitvou u Kolína Čechy 
zachránila. Za to uznávala také císa- 
řovna zásluhy Bartensteinovy plnou mě- 
rou a vyslovila se, že jemu jediné dě- 
kuje zachování říše své. I o něm praví 
v listech svých: „Nezapomenu, pokud 
žíti budu, těmto mužům, jich dětem a 
vnukům, jaké služby mně a státu pro- 
kázali; též zavazuji své potomky, aby 
těchto zásluh oněch mužů pamětlivi byli 
jich potomkům, pokud tito stávati budou. 
(Fr. Štnbl. Čech 1887.) 

Hrabě Karel Clam Martinic, pán na 
Smečně (f 1840), byl oplakáván od 
poddaných, jimž byl laskavým pánem 
a dobrodincem. Ještě v poslední vůli na 
ně pamatoval, ustanoviv vydatné nadání 
těm, kteříž by na panstvích jeho ohněm 
neb krupobitím utrpěli {Ferd. Mikovec.) 

Marie Maximilianka , rozená hra* 
běnka ze Ždáru (f 1690), s poddaným 
lidem vždycky milostivě zacházela a 
témuž před svým zesnutím dluhy odpu- 
stila. {Drahé kameny. "i 

Vácslav Vratislav z MitroviCj od roku 
1648 majitel Jinec v Hodovsku, byl ku 
svým poddaným velmi hodný. Poddaný 
ať co chtěl, hledal u vrchnosti, všeho 
se dopídil, žádný na cizí místa neuchá- 
zel, kde se rodil, tu se hodil, kde byl 
křtěn, tu byl ctěn (Jakub Hrkal.) 

Pan Vilém z Pernšteina, nejvyšší hof- 
mistr a předseda soudu komorního 
v Praze za Českého krále Vladislava 11. 
(1471 — 1516), postavil sobě památku 
nejchvalnější, v městě Pardubicích. Až 
do jeho času bylo městečko malé. ne- 
patrné, poddané, někdy majetek pánův 
ze Staré a z Pardubic; on z něho 
utvořil město úpravné, úhledné, hrad- 
bami, branami, kostelem, školou špitá- 
lem a vší úpravou, výsadami a živ- 
nostmi dobře zaopatřené, tak že 
v XVI. století již veliké části králov- 
ských měst nejen se rovnalo, ale je ve 
mnohém i převyšovalo, jakž podnes jeho 
výstavnost, jak zajímavá tak úpravná, 
někdejší blahodárné panování Viléma 
z Pernšteina připomíná. 

{Fr. Palacký. Déj. nár. Česk.) 

Vilém z Pernšteina, pHvrženec krále 
Matyáše oproti Vladislavovi II., králi 

45 



706 



Představený. 



Českému (1471-1516), a důvěrník a 
milostnik oplýval pro moudré hospo- 
dářství bohatstvím v Čechách bezpří- 
kladným. Onť nebyl milovníkem bláhové 
nádhery jako uherští a polští velmoži, 
ale činil se velkolepým raději ve sku- 
pování statkův, v opravování jich, a 
v dobročinění lidem, takže za šťastné 
se pokládali, kdožkoli se stali podda- 
nými jeho. (Fr. Palacký. Děj. nár. Česk.) 
Eegonhard, od roku 1162 opat Sá- 
zavský, všemožně hleděl, aby podříze- 
ným bratřím více láskou, než bázní a 
přísností panoval, {Pokrač. Kosmy.) 

Pan Vilém z Rožemberka k poddaným 
svým choval se laskavě, měšťanům tře- 
boňským roku 1565 jménem svým a 
bratra svého Voka listy všechny a vý- 
sady staré potvrdil. 

(Archiv městský v Třeboni.) 

Když se na zámku třeboňském, kdež 
Petr Vok, z Rožmberka (naroz, 1539), 
v pokročilejším věku svém stále se zdržo- 
val, k obědu jakož i k večeři zvonilo, 
lidé z města i z okolí valem do zámku 
šli, pána do okna pozdravovali, dobrého 
a dlouhého panování, zdraví a štěstí 
přáli, což pán s vděčností rád přijímal 
a jim děkoval. Tu jedenkaždý kus masa, 
neb kus ryby, chleba řízek a půl pinty 
piva dostal. (čes. mor. Kr.) 

Rudolf IL, císař a král Český (1576 
— 1611), k družině a služebnictvu svému 
vůbec choval se dosti laskavě a blaho- 
sklonně. (Čes mor. Kr.) 

Michal Spaňovshy z Lisova^ majitel 
panství Vožického od roku 1579, byl 
k Vožickým i Pacovským pánem milo- 
stivým. Vožickým vletech 1581 — 1583 
vystavěl nový kostel, udělil jim i vý- 
hodné výsady, staral se i o povznesení 
řemesel. [Aug. Sedláček. Hr. a Z. d. IV.) 

Vedle Mikuláše Špaňovského byl Kri- 
Stof Karel, nejznamenitější starých drži- 
telův Šelraberku ; pečoval věrně o blaho 
svých poddaných. 

(Aug. Sedláček Hr. a Z. díl IV.) 

Jak otcovsky Alois Josef zt Šrenků, 
arcibiskup Pražský (f 1849), s domá- 
cími svými smýšlel, osvědčuje i poslední 
vůle jeho, dle které ty, jenž mu nej- 
blíže stáli, štědrými odkazy obdařil, 
ostatním pak služebníkům dvouletou 
službu vyplatiti nařídil. 

(Čas. kat. duch. 1849.) 

Kardinál Bedřich Schwarzenberg, arci- 



biskup Pražský (f 1885), rozstonal-li 
se mu některý ze služebníkův, dával 
mu na jevo starost v pravdě otcovskou. 
Když v březnu 1885 meškal kardinál 
ve Vídni, roznemohl se starší služebník 
v domě panujícího knížete. Ač zanesen 
byl kardinál poradami biskupskými a 
pracemi sněmovními, navštěvoval jej 
častěji, připravoval jej ku přijetí sv. 
svátostí a při posledním pomazání klečel 
při úmrtním lůžku jeho, drže rukou 
hořící svíci. 

(Bob. Nostic Bienek. Jeho životopis.) 

Po skončené válce francouzské r. 1815 
přišli poddaní knížete Schwarzenberga 
na Vorlík, aby uvítali svého pána a 
prohledli sobě při tom dary a skvosty, 
jimiž mocnářové evropští tehdáž po ce- 
lém světě oslaveného vojevůdce byli po- 
ctili a nadali. Když pak kníže mezi 
shromážděné zde rolníky vstoupil, pravil 
jeden z nich: „Ach, knížecí Milosti, 
jaká to sláva, jakých to zde spatřiti 
drahých klenotů!" — „Ovšem jsou to 
drahé klenoty a od hlavních mocnářů," 
odpověděl kníže „avšak vy jste mně 
přec milejší, nežli všechny tyto skvost- 
nosti." (Ant. Bybička.) 

Hrabě Jan Adolf ze Švarcenberka, od 
roku 1670 kníže, byl ku svým podda- 
ným a podřízeným velmi lidumilným a 
mnoho dobrodiní jim prokazoval. 

(Ant Sedláček. Hr. a Z.) 

Matěj Tonner. člen řádu jesuitův 
(f 1692), jako provincial český byl 
jako představený spravedlivý ku všem 
a nehledě na osobu všecky k tomu při- 
držoval, aby zachovávali předpisy a roz- 
kazy starších. 
(Ferd. Menčík. Čas. Mus. král. Česk. 1850.) 

Léta 1234. Král Český Vácslav jel 
k císaři Bedřichovi na svadbu v Vor- 
maci. Když pak již byl tu při císaři 
čtyřicet a pět dní, žádal i prosil od 
císaře odpuštění. Císař jako muž dobro- 
tivý a milostivý, přátelsky se s ním 
rozžehnal a při tom rozžehnání opět 
císař jemu se mnoho zakazoval a dal 
jemu ctí a darem tisíc hřiven stříbra. 
Král to od něho vděčně přijal a z toho 
daru poctivě poděkování učiniv, to všecko 
stříbro svým (tu hned) dvořanům roz- 
dal. Jeho štědrosti a takové veliko- 
myslnosti císař se všemi knížaty se 
velmi divil. (Hájek. Krou. česk) 

Jan Bedřich z Waldšteina, od roku 



Představený. 



707 



1675 arcibiskap Pražský, štědrý otec 
chudiny, panoval milostivě poddaným. 
Obec města svého Duchcova propustil 
roku 1680 z poddanství. Za drahoty 
nakoupil obili draze a prodával podda- 
ným lacině. {Drahé kameny.) 

Antonín Veith, pán na Kolíně, na 
Libichově (Ý 1853), byl velkým dobro- 
dincem poddaných svých, jimž dopou- 
štěl vykupovati se z roboty za mírnou 
cenu. 

Roku 1169 sebrav císař Německý 
Bedřich I. něco lidu svého do arcibis- 
kupství Salcburského vpád učinil a zemi 
tu pleniti začal. Ale arcibiskup Vojtěch, 
syn krále Českého Vladislava I. roz- 
váživ škody a nesnáze, kteréž by Sale 
burští od císaře snášeti musili, kdyby 
se i pomocí svého otce císaři protiviti 
a ubrániti chtěl, odřekl se raději všech 
regalií, t. j. práv světského panství 
svého, odevzdav je císaři ; důstojenství 
a moci duchovní se nechtěl vzdáti, nýbrž 
pro svou osobni bezpečnost a ochranu 
do Alp korutanských a štýrských, po- 
tom k otci svému do Čech ustoupil, 
kdež nějaký čas na svém proboštství na 
Mělníce přebýval. (Déj. čes.) 

b) Proto jest také od podřízených 
milován. 

Když za krále Českého Přemysla 
Otakara I. (1197 — 1230) roku 1198 
vojsko české na pomoc králi Filipovi 
k městu Wiirzburku přišlo, vzbouřili se 
vojínové a na vůdce své se rozhněvavše 
a je opustivše téměř všickni domů se 
navrátili, ač pánové při knížeti věrně 
vytrvali: došel pan Juřík z Milevska, 
mocný a znamenitý pán český, velké 
slávy, jelikož jej ani jediný muž ne- 
opustil. Z věrné oddanosti a lásky pa- 
nošů jeho lze souditi, jakou laskavostí 
se skvěl, když ani zřejmá vzpoura ve 
vojště lid jeho nenakazila. 

{Ferd. Lehner. Method 1889.) 

Leopold Vilitn, arcivévoda rakouský, 
syn císaře Ferdinanda JI., biskup Olo- 
moucký a Vratislavský (j 1662), byl 
tak laskavý k podřízeným, že služeb- 
nici dvorští jej nazývali svým andělem. 
{Bedř. Hrabal. Čas. kat. duch. 1840) 

Josef hrabě Badecký, udatný a za- 
sloužilý vojevůdce náš rakouský (f 1858), 
byl vojínům svým pravým otcem a tu- 



díž požíval plnou měrou jejich úcty a 
lásky. [Ben. Kulda. Církevní rok.) 

Vilém Florian kníže Salm Salm, arci- 
biskup Pražský (1793—1810), zemřel 
v Hombachu v Horním Falcku dne 
14. září. Když se mrtvé tělo jeho ku 
pohřbu do Prahy skrze Rožmitál na 
arcibiskupském panství vezlo a v tam- 
ním kostele přes noc se uložilo, sešlo 
se tam se všech stran mnoho poddaných, 
aby naposledy svému dobrotivému pánu 
úctu prokázali, při čemž náramně kví- 
leli a naříkali. I nechtěli druhého dne 
přivoliti, aby tělo v Praze pochováno 
bylo. nýbrž chtěli laskavého otce mezi 
sebou míti, tak že pro vojsko posláno 
býti muselo, aby mrtvolu vydali. 

(B^em. Borový Dij. arcid. Praž.) 

Roku 1576 dne 15. března zemřela 
v Hořovicích mydlářka Regina, kteráž 
panu urozenému Vácslavovi z Říčan na 
Hořovicích odporučila zlatý prsten nebo 
sekryt a kamínek jako by křišťál byl 
a čtyry zlaté uherské na zlatě. Urozené 
paní jeho Salomeně z Talmberka na Ho- 
řovicích tři zlaté uherské na zlatě ,Neb 
jsem," praví ve svém pořízení, „vždycky 
od jich Milosti lásku k sobě seznávala 
a mne jsou ochraňovati a opatrovati 
ráčili." Dceři Kateřině odkázala také 
dva zlaté uherské na zlatě. {Pam. arch. XL) 

c) &ídl vice vlastním příkladem. 

El. Česlav, dominikán a převor ve 
Vratislavi (f 1242), byl podřízenému 
řeholnictvu zrcadlem všeliké ctnosti. 
{Drahé kameny.) 

Marian Hermann od roku 1711 opat 
Strahovský, napomínával a otcovsky 
povzbuzoval bratří svých zvláštními pa- 
stýřskými listy, kteréž tím více účin- 
kovati musily, čím více on sám byl na- 
vykl dobrým příkladem jich vždy pod- 
porovati. 
(Erv.Ant. Weyrauch. Čas. česk. Mus. 1841.) 

Hroznatá (j 1242), stav se předsta- 
veným od něho založeného kláštera 
v Teplé, byl bratřím netoliko příkladem 
nejvýbornějším poslušnosti, pokory, zbož- 
nosti a lásky, nýbrž i vzorem bedlivosti 
a opatrnosti. {Hugo Karlík.) 

Sv. Kazimíry kralevic polský (f 1483), 
se služebníky svými vždy vlídné a pří- 
větivě nakládal a mzdu slušnou v určitý 
čas jim uděloval. Ale také toho horliv 
byl, aby služebníci jeho Boha se báli, 

45* 



708 



Představený. 



a proto je svým příkladem k pobožnosti 
povzbuzoval. Dopustil-li se některý ně- 
jaké rozpustilosti, hned ho přísně po- 
káral pakli se polepšil, zvláštní laska- 
vostí se k němu choval, zůstal-li však 
zarytý, bez odkladu jej ze služby pro- 
pustil. (Mac. výh.) 

Sv. Josnfat KttnceviČ, muftenník a 
apoStol Rusínův (f 1623), byv r. 1614 
ustanoven za archimandritu kláštera 
Boží Trojice ve Vilně, byl mnichům 
svým pravým otcem a vzorem řeholní 
dokonalosti. {Fr. Kryštůfek.j 

Poddaní sv. Josafata KunceviČe. arci- 
biskupa Polockého (t 1623), milovali 
jej jako otce a poslouchali na slovo 
i v nejmenším; a přívětivostí svou do- 
sáhl na nich více, nežli jiné vrchnosti 
svou velikou přísností. Na6 nejvíce do- 
hlížel, bylo, aby všichni poddaní na 
jeho statcích se stali hodnými křesťany, 
kteří by povinnosti náboženské znali a 
je konali. (Jalcoh Lisza.) 

Svatý Norbert, zakladatel řádu prae • 
monstrátského, patron český (f 1134), 
svítil všem domácím křesťanskou do 
konalostí. Co do kázně, vzkládal on 
sám na sebe těžších břemen ; tak na 
př. povoliv bratrstvu obuví, chodil sám 
bos dokud opatoval v Praemonstrátě. 
{Drahé kameny.) 

Svatý Prokop (f 1055), stav se asi 
r. 1032 představeným kláštera na Sá- 
zavě, setrval v úřadě tom po celá 
23 léta až do r. 1055. A muž Boží 
při povýšení svém rozhojnil se v po- 
koře, ochotě a lásce. Srdce jeho oplý- 
valo blahým poklidem, na jasné tváři 
obrážela se mu záře milosti posvěcující. 
Ve všelikém jednání jeho patrná byla 
přívětivost ku každému sebe nepatrněj- 
šímu z bratří. Staral se i o to, aby 
nikdo z nich nezahynul, ale klášter 
aby se mu stal branou k nebesům. 
Učíval bratří zákonu a sám nejprve 
íiníval. Sám všem ve všem předcházel. 
{Blahovést. 1852) 

Sv. Sáva, arcibiskup a patron srb- 
ský (t 1237), jakožto představený 
kláštera žil prostě a přísně jako který- 



koliv mnich. Spával na holé zemi, bi- 
čoval se, požíval jen chudičkého bylin- 
ného pokrmu a byl pilen modlitby a 
rozjímání. (Fr. Ekert. Cirk. vítěz.) 

Blahoslavený Šimon Lipnický, mino- 
rita krakovský (f 1482), zvolen byv 
za představeného bratří svých pokorný 
a laskavý rádce a vůdce více vlastním 
příkladem nežli slovy vzdělával podři - 
žence své. [Ben. Kulda. Církevní rok.) 

Svatý Tkeodosius, stav se opatem 
v Kyjevě (f 1074), podřízených bratří 
svých nejoddanější služebník více pří- 
kladem nežli slovem vyučoval mnichy 
ctnostem : zdrželivosti, sjednocení s Bo- 
hem, pokoře, kázni klášterské a zvláště 
bratrské lásce. 

(Ben Kulda. Církevní rok.) 

2. Špatný podřízeným ubližuje. 

Císařovna Eliška (f 1393 v Hradci 
Králové) nebyla matkou Hradeckým, 
nýbrž pánovitou macechou, ukládající 
veliká a těžká břemena na ně. Vybí- 
rala od nich peří a ukládala jim daně 
a půjčky, že i od židů sobě peníze 
půjčovali, (Aug. Sedláček. Hrady a zám.) 

Karel Řičanský, pán Pelhřimova, ne- 
byl poddaným svým pánem laskavým. 
Pelhřimovským činil překážky ve va- 
ření piva, odňal jim šenk vína, živnost 
starobylou a písaře jejich, který mimo 
poručení rady nic neučinil, do vězení 
těžkého bez hodné příčiny dal. Proto 
utekli se Pelhřimovští roku 1569 k cí- 
saři Maximilianovi. (Archiv pelhř.) 

R. 1558 dal pan Hynek Rychnovský 
z Rychnova ubohému poddanému Pe- 
trovi ze vsi Bukoviny nohy přerážeti a 
jazyk týlem vytáhnouti. 

Fridrich Ghrástecký z Chrástu vězil 
poddané své tak, až jim nohy upadaly, 
tak že potom chodili jen po kolenou. 

Pan Vojtěch Fětipeský roku 1589 
nutil tesaře robotného v poutech pra- 
covati do úpadu a nepustil ho, ani 
když mu žena umřela, aby ji poctivě 
pochoval. 

(Zíkm. Winter. Kult. obr. čes. měst.) 



709 



Přijímám. 



1. Prospívá tělu i duši. 

Jan z Jenšteinoj od roku 1379 arci- 
biskup Pražský, sám zkusil, že by Ve- 
lebná svátost byla i tělu lékařstvím; 
nebo několikráte rychle ozdravěl, jak- 
mile Pána Ježiše v srdci svém pohostil. 
(Drahé kameny ) 

Císař Karel IV., otec vlasti naší če- 
ské, zachránil se roku 1331 v Papii, 
městě italském, tím způsobem, že na 
hod Boží při veliké mŠi sv. Sel k sv. 
přijímání. Neboť z úcty k nejsvětějSí 
Svátosti oltářní nechtěl před obědem 
ničeho požívati. Ale jeho komonstvo 
nezdrželo se jídla před obědem a sotva 
že byli něčeho pojedli, shledáno na 
nich, že byli otráveni; nebot jeden 
mladý Italian pustil tajně jed do jídel. 
A vskutku od toho jedu zemřelo ně- 
kolik pánů z průvodu Karlova i ně- 
kolik služebníků, ale Karel, jakož sám 
doslovně praví, obráněním milosti Boži 
byl před smrtí zachráněn. 

(P. Jan Krt. Votka. Cůtaf Karel IV.) 

Ctihodný Martin Středa, jesuita, Mo- 
ravan (f 1649), přijímal často nejsv. 
Svátost oltářní. Chtěje Božím Tělem 
nasytiti lačnou duši svou, umínil sobě: 
Přijmu Velebnou Svátost, abych chle- 
bem života dušičku svou obživil, mu 
své nevědomosti světlem přítomného 
slunce spravedlnosti rozptýlil, žár své 
žádostivosti uhasil, svou mdlobu v sílu 
obrátil, svou zatvrzelou zlost slitovnou 
dobrotou Páně obměkčil; týmž přijímá- 
ním Beránka Božího rád bych sobě a 
bližním zde putujícím odpuštěni břichů 
zjednal, věrným pak dušičkám v očistci 
do nebe pomohl k spatření tváře Boží. 
{Drahé kameny.) 

Královna Žofie^ manželka krále Če- 
ského Vácslava IV. (1378 — 1419), byla 
v manželství svém nešťastná a proto 
pro svou hořem sklíčenou duši hledala 
rady, útěchy a posily v častém přijí- 
mání svátosti pokání a Velebné Svá- 
tosti oltářní. (Drahé kameny.) 

2. Připrav se svědomitě! 

Maria Maximiliana Hohengollerská, 
která před 200 lety žila, manželka Ja- 



I chyma z Jindřichova Hradce, přijímala 
nejsv. Svátost oltářní o všech svátcích 
se zbožností, co možná nejvroucnější. 
K sv. přijímání se celý den před tím, 
ano i v noci dlouho připravovala tisí- 
cerými zbožnými vzdechy, modlitbami 
a sliby. A jaké bylo její díkůčiněni 
po sv. přijímání! Aby svému Spasiteli 
za prokázanou milost vděčnou se stala, 
trvala vždy po sv, přijímání na kolenou 
přes poledne v chrámu Páně. 

{Balbin. Obrana viry. 1885.) 

Blahoslavený Karel Spinola, Pražan, 
jesuita, močenník (f 1622), již v ji- 
nošství kolikrátkoliv mu zpovědník 
povolil, tolikrát chodil Boží Tělo při- 
jmout. Ani před zřízením na kněžství 
ani potom neopovážil se přikleknout 
k stolu Páně, dokavad mu svědomí ně- 
jaký všední hřích vyčítalo. 

{Drahé kanieny.) 

' Když bylo Martinu Středoví, jesuitu, 
Moravanu (f 1649), sedm let, šel k sv. 

1 zpovědi a přijal Boží Tělo, uchystav 
se k tomu třídenním tuhým postem. 
(Drahé kameny.) 

3. Přijímej! 

a) často. 

R. 1433. Poslové čeští oznamovali 
na koncilium v Basileji a sice Roky- 
cana dne 8. března velikou horlivost 
lidu Českého v přijímání Svátosti večeře 
Páně a velikou uctivost k Tělu a Krvi 
Kristově; kterak v Praze každou ne- 
děli několik tisíc lidí přichází k sv. zpo- 
vědi a sv. přijímání, ovŠem s velkou 
prací duchovních, kteří se ani nemohou 
najísti. [W. Wl. Tomek. Děj. m. Pr.) 
I Anna Eleonora z Mantov//, manželka 
císaře a krále Ferdinanda II. (1620 — 
1637), chodila za živobytí chotě svého 
každého týhodne jednou k sv. přijímání 
s velkou pobožností. Po smrti chotě 
chodila třikráte týhodně k stolu Páně. 
A ač žádnou ze společnic k tomu ne- 
nutila, následovaly všecky jejího pří- 
kladu. Jednou v roce ale musel 'každý 
z domácích k stolu Páně přistoupiti 
v čas velkonoční a kdo tak neučinil. 



710 



Přijímání. 



tomu zadržela plat. „Nikdo nemůže za- 
zliti," říkávala, „když všeobecný zá- 
kon žádné výminky nepřipouští. 

(Mehl. př.) 

Ferdinand IL, císař a král Český 
(1620 — 1635), každý týden přijímal 
jednou nejsv. Svátost oltářní. 

{Ant Gmdely. D^. č. povst. 1. 1618) 

Žáci jesuitův za krále Českého Fer- 
dinanda I. (1526 — 1564), přistupovali 
každého sedmého dne k sv. přijímání, 
někteří z nich i dvakráte týdně 

(Poselkyně.) 

Svatý Stanislav Kostka, S. J , Polák 
(f 1568), co studující již každou ne- 
děli a každý svátek přistupoval ke 
stolu Páně a na to vždy náležitě při- 
pravoval se rozjímáním a postem. 

(Ben. Kulda. Církevní rok.) 

Arcivévodkyně Marie Anna, sestra 
císaře Františka I. (1792—1836), pře- 
bývala r. 1797 u sv. Markéty v Bře- 
vnové. A tu službám Božím velmi ráda 
dílem v kostele, dílem v oratoři obco- 
vala a k stolu Páně dvakráte týdně 
s příkladnou pobožností a pokorou při- 
stupovala. 

(P. Bon. Holub. Pam. farnosti u sv. Mar. 
v Břevnově.) 

Marie Anna (f 4. května 1884), 
manželka císaře a krále Ferdinanda I. 
Dobrotivého, Často přijímala sv svátosti 
pokání a nejsv. Svátost oltářní. 

{Kal. Poutník. 1885.) 

Kněz Matěj z Janova, kanovník a 
zpovědník u sv. Víta na hradě praž- 
ském (f 30. prosince 1394), zvláště 
mnoho přemýšlel o večeři Páně a za 
příkladem svého učitele Milice z Kro- 
měříže na tom se ustanovil, že laikům 
ovšem sluší přistupovati k stolu Páně 
jak nejčastěji. (Zap. Č. m. Kr.) 

Panna Maximilianka Zásmucká, prae- 
monstrátka v Doksanech (f 1718), 
velmi často přijímala svátost pokání a 
nejsvětější Svátost oltářní, což se jistě 
nikdy bez rádné přípravy a bez díků 
činění nedělo. {Drahé kameny.) 

Milic z Kroměříže, kanovník pražský 
a místokancléř císaře Karla IV., slavný 
kazatel (f 1374), navodil křesťany ku 
přijímání častému. {Vác. Tomek.) 

Sigmund Jan Myslik z Hyršova, ge- 
nerál znamenitý ve vojště císařském 
rakouském za války 301eté a miláček 
císaře Ferdinanda II. pro svou pevnou 
povahu, chodíval s manželkou svou 



Eliškou, i-oz. Černínovou, vždy bedlivě 
k sv. přijímání. 

{Vlast. Hálék. Čech. 1893.) 

Kateřina, hraběnka z Montfortu, 
manželka Adama z Jindřichova Hradce 
(f 1631), přijímala nejsvětější svátost 
oltářní, o níž věděla, že jest nejsilněj- 
ším a nejprospěšnějším pokrmem duší 
našich, přijímala dvakráte, ano i více- 
kráte v témdni. (Balbin. Bohemia pia.) 

Bl Jan Sarkander (nar. ve Slezsku 
r. 1576) studoval i v Praze filosofii. 
Zde pilně studoval a při tom pak 
stejně prospíval v nábožnosti a začasto 
ku sv. svátostem přistupoval. 

(Kl. Borový.) 

Františka hrab. Slavatová (f 22. září 
1676), manželka Joachima Slavaty, 
bažíc bez ustání po nejsvětějším, nej- 
milejším hosti, chystala v srdci svém 
Pánu Ježíši prostředkem svátosti po 
kání stánek důstojný a přijímala jej 
ve Velebné svátosti oltářní převroucně 
třikrát do téhodne. V každý den na- 
vštěvovala nejsvětější Svátost. {Balbin.) 

Svatý Vavřinec z Brindisi, kapucín 
(f 1619), když při poslední své nemoci 
již nemohl mši sv. sloužiti, přijímal 
denně nejsv. Tělo Páně ; zdálo se. že 
přijav pokrm andělský stává se zcela 
jinou bytostí. {J. Schindler.) 

Vladislav IL, král Polský (1386 — 
1434), pokud první manželka jeho 
Hedvika žila, přistupoval čtyřikráte do 
roka k stolu Páně. (Jeho život.) 

b) Před důležitou věd, v bídách 
těla i duše. 

Boleslav III., Křivoůstý, král Pol- 
ský (1102—1139), než vytáhl proti 
vojsku českému za knížete Svatopluka, 
dal mše sv. od biskupů čísti a veškeré 
vojsko přistoupilo k stolu Páně. 

{Mart. Gallus. Bej. pol.) 

Před bitvou blíž Ústí nad Labem 
dne 16. června 1426 nechtěli Čechové 
proti Němcům v neděli bojovati, avŠak 
vidouce, že boji se nevyhnou, pomodlili 
se a přijímali Tělo Páně a dosáhli 
slavného vítězství nad Němci. 

{Děj. české.) 

Když r. 1715 se světila socha nejsv. 
Trojice na náměstí Malostranském, kte- 
rouž občané malostranští r. 1713 za 
strašného moru přislíbili vystavěti, při- 



Příjímání. 



711 



stoupili při mši svaté všickni členové 
městské rady k stolu Páně. 

(ír. Ekert. Posv. m. kr. W. m. Pr.) 

Léta Páně 1550 dal si hrabě pan 
Jeroným Šlik nohu odejmouti, aby 
zdraví nabyl. AvSak nejprve učinil 
kšaft a rozkázání u přítomnosti man- 
želky své a dvou hrabat mladých, synů 
svých a se všemi se smířiv a odprosiv. 
ač by komu ublížil, svátost Velebnou 
přijal. 

(Vácdav Břežan. Život Vil. z Rosnb) 

Jak nám Karel Spinola, Pražan, je- 
suita, mučenník (f 1622 , vypravuje, 
pokoušel rozpustilý mladík z pohanstva 
nedávno pokřtěnou k smilství ; ona pak 
uhasila plamen jeho chtivosti touhle od- 
povědi : „Kterak bych směla poskvrniti 
těla svého, ježto jsem přijala Boží Tělo." 
{Drahé kameny.) 

c) Uctivě a zbožnd. 

Ferdinand II., císař a král Český 
(1620 — 1635), v před večer sv. přijí- 
mání postil se vždy přísně, třebas toho 
cirkev nenařidila. A když Tělo Páně 
přijímal, byl proniknut takovou zbož 
nosti a vroucnosti, že se zdálo, jako 
by duše jeho jatá tělesnou schránku 
svou opustila a vstříc spěchala ku svému 
Spasiteli. {Jos. Keller.) 

Sv. Hedvika (f 1243), manželka Jin- 
dřicha I, od roku 1201 voj vody Vrati- 
slavského, velkou víru, naději, lásku a 
pokoru k tajemství Velebné Svátosti 
oltářní v srdci chovala. Když šla při- 
jmout Boží Tělo. tolik se ji slz z očí 
hrnulo, tolik se naklekala a rozprostí- 
rala, že plamenem její pobožnosti také 
ř jiní tu přítomní chyceni byli 

(Drahé kameny.) 

Před některým časem umřel v jed- 
nom z přednějších měst rakouských 
stařičký general. Byl to muž výtečný, 
odvahou a bystrosti ducha na bojišti 
hrdina slavený hned od mladosti. Když 
se mu přibližovala smrt, poslal si ře- 
čený vévoda pro kněze, by Tio zaopa- 
třil. Kněz přišel a kmet vážný, šedo 
vlasy vyzpovídal se mu před Bohem, 
jak sluší na katolíka. Nastala sv. 
chvíle přijímání. K tomu sešla rodina, 
celý dům, známi a ctitelé generála. 
Mezi tím modlil se kněz před nejsvě- 
tějSí Svátostí. A co učinil sesláblý vě- 



kem a nemocí generál? On se vzchopil 
8 lože, chtěje kleknouti. Sám duchovni, 
znaje jeho mdlobu, kynul, aby sedě 
Pána Boha přijal, A general? „K Bohu 
na kolenou!" osvědčil pevným hlasem 
a již klečel skutečně s celou vroucností 
duše, naplněné věrou, toužil po Spa- 
siteli. Jak krásná to příprava: „K Bohu 
na kolenou!" (Blahooést. 1855) 

Svatý Stanislav Kostka, S. J., Polák 

(f 1568), častěji přijímal Velebnou 

Svátost a při svatém přijímání padal 

! u vytržení, a co potom mluvil, bylo 

jak nadšeno nebem. (J. Bily. Legenda.) 

d) Před smrti, 
viz i: „Pomazání!" „Smrt!" 

František kníže g Ditrichšteina, kar- 
dinál a biskup Olomúcký (f 1 636), 
cítě smrt se blížící dal se zaopatřiti a 
' přijal svátosti velmi pobožně. Jakmile 
kněz do jeho pokoje s Pánem Bohem 
vstoupil, vzchopil se biskup vzpřímil 
statečnou vůlí polovičku schřadlého těla 
na ložci a roné slzy a vzlykaje vítal 
Spasitele svého, slůvky láskou se chvě- 
jícími, že pohnutím srdečním všickni 
přítomni slzeli a vzdychali. 

{Drahé kameny.) 

Léta Páně 937. Svatý Vácslav^ maje 
jisté předzvěděni o své smrti, služeb- 
nika svého nejmilejšího Podivína pro 
kněze poslal a tu hned Pánu Bohu a 
tomu knězi z svých hříchův srdcem 
skroušeným se vyznával a tak od 
úřadu kněžského rozhřešení a Pánem 
Bohem smířeni dostal. Na to žádostivě 
poklekl na holá kolena a kněz jen)u 
podal těla Pána Ježíše Krista v svá- 
tosti Velebné na posilnění cesty života 
věčného. 

{Jan Beckovský. Poselkyné, díl I.) 

4. Po něm Pánu Bohu děkuj ! 

Marie^ manželka císaře Německého 
Maximiliana IL (1564-1576), koli- 
krátkoli Velebnou Svátost oltářní při- 
jala, vždy dvoudenní pobožnost na po- 
děkování Pánu Ježíši konávala. Lásku 
a stálost k dikůčinění tomu nejjasněji 
ukázala, když její syn taktéž Maximi- 
lian, tajně ze Španěl domů přišel, kamž 
k hrobu sv. Jakuba, apoštola, putoval 
a matku překvapiti chtěl návštěvou, 



712 



Přijímáni. Přiklad. 



ana pravila: „Zítra předpnstím syna, I přijala, povinné díky vzdávati mušíma 
dnes ještě Bohu v nejsv. Svátosti ol- ! nesluší se, abych je pro syna opome- 
tářní přítomnému, Kterého jsem vóera | nula " (Maeana výb.) 



Přiklad. 



1. Dobrý. 

a) Působí mocně na jiné. 

Roku 993 založil Boleslav II., kníže 
Český (967 — 999), první klášter rádu 
8v Benedikta v Čechách v Břevnové. 
Sv. Vojtích měl v benediktinech zku- 
šené spolupracovníky. Kníže Boleslav 
získal jimi výborné zemědělce, kteří 
ukazovali lidu, jak se mají mýtiti lesy, 
stavěti hospodářské budovy a zřizovati 
cesty a mosty. 

(Frant. Ekeit. Církev vítěz.) 

L. 1018 přitáhl Boleslav (I. Chrabrý, 
král Polský) se Svatoplukem na Jaro- 
slava do Kyjeva s Lechy. U Volyni 
stála po obé straně řeky Buhu vojska 
a žádné nechtělo přes řeku. Tu ko- 
nečně Boleslav vsedl na koně a vbředl 
do řeky a za ním vojsko jeho. A tu 
Boleslav porazil Jaroslava a vtáhl do 
Kyjeva. {Nestor. Letop. rus.) 

Šlechetný Bořivoj, první kníže kře- 
sťanský v Čechách (871—894), byv 
pokřtěn a v základech víry sv. kře- 
sťanské poučen, dobře znamenal, že 
tudy neocenitelného štěstí dosáhl. Pří- 
klad knížete a přednějších dvořanův 
jeho působil, že bývalá bázeň ^před 
křesťanstvím přestala a národ Český 
přijímal ochotně slovo věčného života. 
( V. Štulc. Živ. sv. I '. a M.) 

Bl. Edmund Kampian, Angličan, je- 
suita, mučenník (f 1581), skvěl se co 
veleučený professor v Praze jako hvězda 
mládeži akademické i z vyšších rodů, 
tak že si jinoši tito za nemalou po- 
kládali čest, směli-li tak smýšleti, tak 
mluviti, tak se chovati, jako výtečný 
Kampian, ano i v oděvu a chůzi jako 
o závod jej napodobovali. 

{Ant. Bejzek. Kamp. život ) 

Na ohnivou mysl Jana Josefa Ra- 
deckého z Radce, proslulého vojevůdce 
rakouského (f 1858 v 92. roce věku 
svého), působily výkony slavného voje- 



vůdce Laudona tou měrou, že se mu 
zdál tento vojevůdce býti nedostižitel- 
ným vzorem, jemuž se snažil přiblížiti. 
{Vác. Adamec. Pol. marš. hr. Bad.) 

Karel Spinola, rodem Pražaa (nar. 
1564), slyšel, jsa chlapcem řeč jesuity 
Bartoloměje Ricci-ho o hrdinském jed- 
nání kněze Rudolfa Akvavivy, missio- 
náře v Japonsku. A příklad ten hnul 
tak velmi Spinolou, že jsa synem voj- 
vody vzdal se světa a vstoupiv do řádu 
Tovaryšstva Ježíšova odplul do Indie a 
zvěstoval tam učení Kristovo pohanům, 
od nichž léta 1583 na ostrově salse- 
tanském byl umučen. {Drahé kameny.) 

Suvarov, slavný generál ruský, octl 
se v říjnu 1798 na nebetyčných alp- 
ských výšinách. Otužilí vojínové jeho 
počali náhle ochabovali. Nechtěli živou 
mocí ku předu a žádné prostředky již 
nepomáhaly. Tu rozkázal Suvarov svým 
granátníkům, aby uprostřed cesty vy- 
kopali hrob a když byl hotov, lehl si 
do něho a poručil, aby ho zasypali 
zemí, vrátili se domů a vypravovali, 
kde nechali svého generála. Nyní po- 
klekli všickni kolem něho, prosíce jej, 
jak mohli, nejúpěnlivěji, aby zase 
vstal; ale on toho neučinil, dokud jej 
násilím z hrobu vykopaného nevynesli 
a od té chvíle šli za ním s nezlomnou 
věrností do nejmožnějšího nebezpečí. 
(Vác. Beneš Třeb. Pravdou k živ.) 

Když roku 1158 Čechové s králem 
Vladislavem II. Bedřichovi, císaři, Mi- 
lána dobývati pomáhali, přitáhli až 
k řece Addě velmi prudké a nemohli 
dále, že mostu nebylo. I přešli přece 
dva smělí bojovníci Čeští Bernard Sobě- 
slav a Odolen Střízovic. Uslyšev to 
Vladislav svolal vojsko své a pravil : 
„Jako ti dva, tak může tisíc jiných 
přepraviti se." A tu král sám první do 
řeky skočil a hned za ním všickni 
ostatní až do posledního, kteří tu v le- 
žení při králi byli Arci že mnozí za- 
hynuli, avšak Vladislav s jádrem svého 



PHklad. 



713 



vojska šťastně přes prudkou řeku na 
druhý břeh se dostali a Milánské, 
kteří se na ně vrhli, přemohli. > 

(Dfj. české ) ! 

b) Prospívá jiným. Povzbuzuje, 
obraouje. 

Blahoslavený Ondřej Bobola, mu- 
čennik. jesuita, Polák (f 1657), vstou- 
pil roku 1611 do řádu jesuitského. Zde 
měl ve zkoušebně dvacet druhů, jež 
svou řečí a příkladem k svatému obco- 
vání rozněcoval. {Drahé kameny.) 

Dobravka, dcera knížete Českého Bo- 
leslava I. (936 — 967), jenž činil po- ^ 
kání, provdaná za Polského knížete Me- 
čislava, svým ctnostným a křesťanským 
životem obrátila i manžela i lid jeho 
na víru křesťanskou. (Podstr. vykl) 

Při povodni, kterouž řeka Dunaj 
v předměstích Vídně způsobila, hrozilo 
obyvatelům velké nebezpečí, ana led a 
dříví rozvodněná řeka ssebon brala. 
Z domu nešťastníci volali o pomoc. Tu 
náhle dostavil se císař František I. 
(1792—1835) Lotharinský a zpozo- 
rovav nebezpečí a malomyslnost pří- \ 
tomných, vskočil na lodičku a zvolal : 
„Doufám, že poddaní svého císaře ná- 
sledovati budou, vidouce, že i on ne- 
bezpečí se neštíti." Těmito slovy a pří- 
kladem povzbuzeni mnozí ho následo- 
vali a nešťastníci zachráněni jsou. 

(Hober.) 

Vida jeden rakouský arcivévoda 
o processí na Boží Tělo kněze Alex- 
andra HeUera v průvodu byl jeho 
mravností a zbožností tak dojat, že ho 
k sobě povolal a kázal mu, aby před 
ním šel, aby od něho se naučil, jak za 
Nejsvětější kráčeti máme. 

(Wieser Před. Lex.) 

Svatý Jan Nep^ patron nአčeský 
(f 1393), vyvolen jest od arcibiskupa 
Pražského Jana II. z JenŠteina za ta- 
jemníka. A není pochyby, že sv. Jan 
Nep. svým mírným jednáním, nelíčenou 
pokorou a vroucí nábožností svou si 
arcibiskupa velice naklonil tak že Jan 
z JenŠteina na radu svého tajemníka 
bedlivě dbal a jeho příkladem vždy 
více v ctnostném životě se utvrzoval. 
(Kl Borový. Sv. Jan Nep.) 

Sv. Ladislav, král Uherský a Chor- 
vatský, nar. v Polsku (f 1095), pod- 



dané své k tomu měl, aby zachovávali 
a plnili přikázaní Boží a církevní. 
Avšak mnohem rázněji působil na lid 
živý příklad sv. krále, než moudré zá- 
kony. (J. Bily. Legenda.) 

Za císaře a krále Českého Rudolfa 
(1576—1612) přišla ze Španěl uro- 
zená panna Monriquez de Lara a 
vdala se za pána Vratislava z Pern- 
šteina. Byla všecka horlivá o rozkvět 
náboženství katolického a za nedlouho 
jiné paní české roznítila. K ní se při- 
daly paní mnohé : z rodu Berků z Dnbé 
paní Alžběta, Johanna, Helena a Mar- 
kéta; Marie hraběnka Martinicová; 
Anna, paní Eolovratová ; Isabella kněžna 
Fiirstenberková ; Maximiliana, hraběnka 
Šternberková a šest paní v slavném 
rodu Lobkoviců. — Tyto a mnohé iiné 
pani z nejpřednějších domů českých se 
teď slavně hlásily k své víře na služ- 
bách Božích a při průvodech církevních 
bývaly napřed, staraly se o čistotu 
chrámů Páně a byly apoStolkami tam, 
kde žádný kněz přístupu neměl. Jich 
příkladu následovaly i manželky nej- 
vyšších pánů, úředníkův. 

(P. Jo8. Svoboda. Pastýř duch. 1884.) 

Sv. Vojtěch, druhý biskup Pražský 
od r. 982 (f 997), strávil s knězem 
vychovatelem Eadlou devět roků v ša- 
škem městě Děvíně, aby se zde zdoko- 
nalil A hle. spasitelné řeči a příklady 
pěstouna Radly, též arcibiskupa Děvín- 
' ského Adalberta povznášely nevinného 
mládence co den k vyššímu stupni kře- 
sťanské dokonalostí. (Drahé kameny.) 

Svatý Sigtnund, spolupatron český, 
král Burgundský, mučenník (f 524), 
veřejně se vzdal kacířství Arianského 
a vyznal víru katolickou. Snahou 
o rozmnožení cti a chvály Boží plá- 
polaje, posloužil svaté církvi platně 
tím, že jeho příkladem a návodem Bur- 
gundský národ znenáhla střásl pouta 
kacířství Arianského a obejmul choť 
Kristovu. {Drahé kameny.) 

Vladimir, velkokníže Ruský, dav se 
roku 988 s bojary pokřtíti, prohlásil 
v městě, aby všickni lidé ruští přistou- 
pili ku příjímání sv. křtu: tu ve- 
škeren národ, svatě následnje příkladu 
knížete a bojar, valil se po zástupích 
i hromadách na břeh Dněpru a dal se 
pokřtít'. {Karamzin. Dij riis) 



714 



Příklad. 



O) Dávej dobrý! 
viz i: „Představený 1 c!" 

Arcivévoda ^Z&rec/íť Rakouský f 1895, 
zdržovav se v roce 1892 v lázeňském 
místě Areo, po tři měsíce působil mocně 
svým vzneSeným zářícím příkladem. 
Každého dne obcoval arcivévoda mši 
sv. Častěji se stalo, že vznešený host 
potkal na veřejných místech duchovního 
se svátostmi umírajících. Arcivévoda 
obnažil vždy hlavu a poklekl na zemi, 
až duchovní přešel Při svém odjezdu 
obdaroval vznešený host chudinu lá 
ženského místa, jíž stařičký vojevůdce 
jest tam zrovna otcem. {Čech.) 

Blahoslavený Isaiáš Boner, Polák, 
poustevník augustinián, zachovával před- 
pisy řádu tuhého svědomitě tou měrou, 
že bratřím řeholníkům byl vzorem a 
zrcadlem; žilť v XIV. století, 

(Ben. Kulda. Církevní rok.) 

Císař Rakouský a korunovaný král 
Český (1835—1848) Ferdinand Dobro- 
twý, jenž od roku 1848, kdež pano- 
vání se vzdal, až do své smrti v Praze 
přebýval, dal dvorní kapli sv. Kříže na 
Hradčanech rozšířiti a skvostně obno- 
viti, císařovna Marie Terezie ji vysta 
vela. A zde v této svatyni trávil Fer- 
dinand nejmilejší chvíle své, dávaje lidu 
pražskému skvělý příklad nábožnosti. 
Stařičká ovdověla císařovna Marie 
Anna Pia vydržovala do své smrti 
(1883) služby Boží v kapli té, jak zde 
za času Ferdinanda Dobrotivého ko- 
nány byly. 

{Fr. Ekert. Posv. m. kr. Til m. Prahy ) 

Ferd. Eejrovský^ purkmistr rokycan- 
ský, kterýž úřad 41 roků velmi svě- 
domitě zastával, jsa v povinnostech 
prvním plnitelem, mohl i u jiných na 
zachování jich úplný důraz klásti. 

(Dr. Čejka. Čas. čes. Mus 1847.) 

Bl. Jolenta, manželka Polského krále 
Boleslava Pobožného (f 1278), čemu 
se od sestry své zbožné Kunhuty na- 
učila, co slyšela i viděla, když ještě jí 
po boku meškala, sdělovala pilně dcer- 
kám svým, střežíc jich nad zřetelnici 
oka svého, (škola B. Srdce Pán é 1875.) 

Při povstání stavů Českých proti cí- 
saři a králi Českému Matyáši r. 1618 
vypravil se do pole Albrecht Jan SmiřicTcý 
z lásky k vlasti s 1100 pěchoty a 80 
jezdci a sám snášel, ač bohatý byl 



velmi, všecky útrapy a svízele v poli, 

předcházeje vŠem dobrým příkladem 

v trpělivosti a udatnosti. {Ant. Gindely.) 

Svatoslav, kníže Ruský (957 — 972), 

na výpravě vozů za sebou nevozil, ani 

kotlů, aniž maso vařil, ale po tenku 

i rozřezav buď koninu anebo zvěřinu, na 

I uhlí upekl a jídal ; ani žádného stanu 

neměl, ale prostřel houni a sedlo pod 

hlavu ; a takoví byli také všickni vojíni 

jeho. I dával vojsku povzbuzující příklad. 

{Nestor. Letop.) 

Korunní princezna Štěpánka, man- 
želka f Rudolfa, korunního prince ra- 
kouského, vyjela si za krásného dne 
odpoledne z Laxenburgu do blízkého 
poutního místa, Maria Lausendorfu 
s dvorní dámou hrab z Waldšteinů. 
Před městem na křižovatce opustily 
obě dámy kočár a šly pěšky do pout- 
ního kostela, kdež se po delší dobu 
modlily. Vyšedše pak z milostného 
chrámu, zastavily se u prodavačů věcí 
nábožných a tu nakoupila kněžna ně- 
kolik obrázků svatých. — Poutí touto 
Marii Panně děkujíc za šťastný porod, 
dala vznešená dědička královské a cí- 
sařské koruny příklad všem matkám 
katolickým celé říše.^ {Čech.) 

František Michal Subiř, rytíř v Cho- 
bině, majitel Jaroměře na Moravě (žil 
na počátku XVIII. století) a manželka 
jeho Johana, oba nelíčenou zbožností, 
příkladným životem a nezištnou dobro- 
činností získali si úctu všech, kdož je 
znali. {Kar. Eichler. Poutní místa.) 

Léta 1250. Když král Vácslav I. 
pokojně a slavné v Čechách kraloval a 
lidi duchovní a domy Boží v veliké měl 
poctivosti: jiní jeho poddaní to vidouce, 
na veliké vydávali se náboženství. Neb 
toho času kdož nábožnějším byl, více 
se králi líbil, a Pán Bůh jim i české 
zemi velikú hojnost stříbra i zlata dá- 
val. Všickni v té zemi bohatí byli, 
domy Boží k poctivosti Pánu Bohu slavně 
a nákladně stavěli. Klášter svatého 
Klimenta toho času v Větším Městě 
pražském nákladným stavením až k nebi 
se vyzdvihoval. (Hájek. Kron. čes.) 

Léta 1293 Vácslav, král Český, velmi 
snažně Pánu Bohu služiti počal a službu 
Boží v kostelích Pánu Bohu a Svatým 
Jeho k poctivosti vždycky den ode dne 
rozmnožoval, V kostele když byl a Pánu 
Bohu svému počal se modliti vedle svého 



PHklad. 



715 



obySeje, nikda nechtěl s žádným nic 
mluviti. Páni, rytířstvo tak i lid obecný 
jeho takové dobré a chvalitebné vidoace 
obyčeje při činění poctivosti Pánu Bohn, 
také se tak zachovávali. 

(Hájek. Kron. česk.) 

Jeho císařská Výsost arcivévoda Vi- 
lém, polní zbrojmistr a generální in- 
spektor dělostřelectva dal dne 30. dubna 
1887 v Terezíně, kamž byl přijel na 
inspekci, sloužiti mSi sv. za svého otce 
arcivévodu Karla. Mši sv. byl arcivé- 
voda přítomen i se svým pobočníkem 
u vřelé modlitbě a po celou mši sv na 
kolenou klečel, dav všem krásný příklad, 
jak se křesťan katolík ve svém chrámě 
a před svým Bohem chovati má (Čech) 

Sv. Vojtěch, patron náS český, druhý 
biskup Pražský, raučenník (f 997), 
vstoupil, opustiv Prahu, r 991 do řádu 
sv. Benedikta v Římě. A zde dával po- 
korou, poslušností a sebezapíravosti pří- 
klad všem ostatním mnichům. 

Fr. Ekert. Církev vítězná.) 

2. Zlý, 

viz i : „Pohoršení !" 
a) Zlý dávali. 

Boleslav II. Smělý, král Polský, jenž 
r. 1079 sv. Stanislava, biskupa Kra- 
kovského zavraždil, hověl chlípnosti, 
dopouštěl se ukrutnosti a násilnictví a 
dával zhýralým životem svým lidu 
i šlechtě špatný přiklad a pohoršeni. 
{Frant Ekert. Cirk vité z.) 

Za císaře Bedřicha III. mnoho mlu- 
veno o výpravě proti Turkům zvláště 
na sněmu novoměstském r. 1455, avšak 
bez výsledku Příkladem bylby Bedřich 
vždy více pořídil, nežli řečí kdyby jen 
sám byl schopen býval oběti a nadšení; 
aspoň byl by odňal knížatům příčinu, 
omlouvati svou nečinnost nečinností jeho. 
{Fr. Palacký. Děj. nár. Česk.) 

Leopold Jakub Girard, pán na Hamru 
Ostrově, zapudiv r. 1677 manželku od 
sebe, dával poddaným svým nemravností 
svou špatný příklad a nddal se, tuším, 
opilství. {Aug. Sedláček. Hrady a zám.) 

Po osudné bitvě na Bílé Hoře dne 
8 listopadu 1620 vtrhl kníže Bavorský 
Maximilian s vojskem do Prahy. A tu 
vojsko vítězné ohlíželo se po kořisti. 
A v plenění zúčastnili se i vyšší dů- 



stojnici Do rukou padlo jim na hradě 
pražském osm vozů královských, na- 
plněných drahými věcmi. Z této první 
kořisti připadly knížeti Maximilianovi 
dvě bedny naplněné zlatým a stříbrným 
nádobím, jízdečtí koně Bedřichovi a jiné 
věci. Kdož by se tedy divil, že prostý 
voják také hleděl si zjednati nějaký 
lup, když věděl, jakým příkladem pře- 
dešel je sám vrchní velitel Maximilian. 
Proto vojáci všude v Praze loupili, ba 
veřejně na ulici za dne bílého oběti 
své napadali. Zejména ženským na ulici 
trhány a těla klobouky a pláště. 

(Ant Gindély.) 

Když dne 21. května 1618 stavové 
protestantští., návodem hraběte Thurna 
vyhodili z oken místodržící Martinice 
a Slavatu a sekretáře Fabricia, sbíhal 
se, uslyšev o tom, sprostý lid na ulici 
a chtěl se vrhnouti na katolíky, vybí- 
jeti domy a kláštery jejich. Že by o trsem 
i židé zle při tom pochodili, rozumí se 
skoro samo sebou. Thurn, obávaje se 
výstnpův takového způsobu, konejšil lid, 
což se mu i podařilo. 

(Ant Gindely. Děj. čes. pov. I 1618.) 

b) Škodí, přivádí i jiné k následováni. 

Bona, královna Polská, Italianka, 
manželka Sigmunda I. Jagajlovce, od 
roku 1518 krále Polského, zkazila staré 
dobré mravy při královském dvoře pol- 
ském, kdež zahnízdily se její působením 
italská rozmařilost a zvláště nepoctivé 
pletichářstvi. (Děj. pol) 

Roku 1 438 za krále Českého Albrechta 
Rakouského, sám správce země kníže 
Celský vypravil se tajné s oděnci z Prahy 
maje v úmyslu, města Tábora zradou 
se zmocniti. Byl k tomu bezpochyby ně- 
iakým zrádcem naveden, který si chtěl 
něco vydělati, avšak nepodařilo se mu, 
lidé jeho nemoudře si počínali, i ač již 
žebříky ke zdem přistavené měli, musel 
kníže s hanbou odjeti Když země 
správce sám takových výtržností se do- 
pouštěl, jaký to byl příklad jiným? 
(Zap. Čes. mor. Kron.) 

Za času Martina Medka, arcibiskupa 
Pražského (ku konci XVI. století), pů- 
sobil příklad protestantských pastorův 
a mnohých kněží utrakvistických, kteří 
se ženili, záhubně i na duchovenstvo 
katolické. Dříve aspoň bratří čeští ná- 



716 



Příklad. Příležitost zlá. 



sledovali příkladu katolické církve, tak 
že duchovenstvo jejich zachovávalo bez- 
ženství ; ale ku konci XVI věku i mezi 
bratry coelibát přestával, starší 6ili 
kněží jejich se ženili. 

(Klem. Borový. Martin Medek.) 

Prokop, markrabě Moravský, za krále 
Českého Vácslava IV. škodil jak jen 
mohl biskupovi Olomouckému a jeho 
kapitole. A hle, příkladu toho následo- 
vali i mnozí páni a rytíři na Moravě, 
a činili násilí duchovenstvu a dopou- 
štěli se i svatokrádeže. (D^j. české.) 

Léta 1221. Krkl Přemysl Český, ne- 
vím jakým ponuknutím, velikú úzkost 
a těžkost neobyfiejnú činil mimo všecku 
spravedlnost lidem duchovním. To vi 
dúce páni čeští i vladykové, počali ko- 
stelův farních i klášterův míti v nená- 
visti a je lupiti a některé bořiti. Ta- 
kové věci často byly na krále vznášeny, 
ale on činil z toho posměch. A tak jeho 
páni lehkomyslného býti poznavše a že 
se Pána Boha nebojí, mnoho klášterův 
i kostelův zbořili a knéží, služebníky 
Boží všemi obyčeji sužovali a trápili a 
nad to rozličnými a vymyšlenými ber- 
něnii je obtěžovali, tak že se jim již 
stejskalo živu býti. (Hájek. Kron. čeak.) 



Po smrti krále Českého Jiřího roku 
1471 požíval Samuel z Hrádku, pod- 
komoří královský, při mladém králi 
Vladislavovi velkou moc, avšak moci té 
zneužil Samuel ku svému zisku. Purk- 
mistři a konšelé pražští, berouce si 
příklad z něho, nakládali libovolně s dů- 
chody obecními, obohacovali se z nich, 
nečinili žádných počtů z příjmů a vy- 
dání a dopouštěli se také nesprávností 
v řízení právních věcí, jakož při po- 
sledních vůlích a vykonávání jich. 

(W. Wl. Tomek. Děj. m. Fr.) 

Při povstání stavů Českých proti cí- 
saři a králi Matyášovi r. 1618 roz- 
mohlo se ve vojsku českém nemírné pití, 
které bojovnosti a kázni vojsku bylo 
na závadu. Vrchní velitel a vyšŠí dů- 
stojníci neřád tento do jisté míry trpěli, 
ano sami zlým příkladem podporovali. 
(Ant. Gindely.) 

Vácslav IV., král Český (1378— 
1419), jakož i dvůr jeho ničil vážnost 
kněžstva, nešetře ovšem ani arcibiskupa 
samého. Nešetřil ani soukromých ani 
stavovských práv duchovenstva. Příklad 
dvora nezůstal bez vlivu i na jiné panstvo. 
(Čas. kat. duch. roč. XXXV.) 



Příležitost zlá. 



škodí a proto se jí varuj ! 

Bl. Edmund Kampian, Angličan, je- 
suita mučenník (f 1581), jenž po 
delší čas i v Praze působil blahodějně, 
co professor a doktor v Oxfortě, měl pří- 
ležitost v domě hraběte z Leicestru 
scházeti se s biskupem anglikánským 
Richardem Cheyneyem roku 1567. Na- 
pohled byl biskup ten vzezřeni svatého, 
avšak víře katolické nevěren pletichář, 
který stavem duchovním kupčiti do- 
vedl a o poklady a bohatství tohoto 
světa stál a královně odpadlici Alžbětě 
sloužil. Příležitost tata a rozmluvy 
zhoubně působily na Kampiana, že na 
krátký čas myslel, jakoby anglikánská 
církev od katolické se nelišila, a i za 
anglikánského diákona od biskupa vy- 
světiti se dal. 

(Ant. Rejzék. Jeho životopů.) 



Kunhuta, vdova po králi Českém 
Přemyslu Otakaru II. (f 1278), do- 
stala se roku 1279 lstí z Bezděze, 
kdež ji Ota Braniborský takořka vě- 
znil, do Prahy a na Moravu. Přičině- 
ním pak pánův moravských obdržela 
zemi opavskou, aby zde jako na vý- 
měnku žila. I zařídila si tu dvůr četný 
a nádherný a shromáždila kolem sebe 
mnoho pánů jí se kořících, trávíc čas 
v radovánkách. A tu Závise z Fal- 
kenšteina celou ji omámil a na &ebe 
upoutal. Učinila ho hofmistrem svého 
domu a zamilovavši ho sobě náruživě 
v tajný sňatek s ním vstoupila a po- 
cítila se i brzy matkou. I žehrali na 
ni mnozí, že učinila hanbu rodu svému 
a ostře- ji odsuzovali. {Děj. česk.) 

Mladého hraběte Viléma z Rosen- 
berka, když 1. P. 1551 s tovaryšstvem 
jel pro nevěstu arciknížeti Maxirailia- 



Příležitost zlá. Příroda. 



717 



novi, napomínal pan Joachim z Bradce^ před očima srdce svého měli a nedali 
Svakr jeho, psaním i mezi jiným takto : se bídnému světu a tovaryšstvu na nic 
„Vás, nejmilejší švakře můj, napomí- na to navésti, proč byste Pána Boha 
nám, i jakž nejvýše býti může, pro- svého rozhněvati měli a duši uškoditi." 
sím, abyste Pána Boha všemohoucího ; ( Vác. Břežan. Živ. Vil. z Eosnb.) 



Příroda. 



1. Krvavý déšť, déšť dubového 
lisťi. 

Léta Božího 1416 v sobotu před sv. i 
Matějem spadl v Cechách na sníh d銝 
krvavý a na ten déšť připadl sníh 
v noci, že toho byla trojí barva, ve- 1 
spod bílá, uprostřed krvavá a svrchu i 
bílá. {Staří let. čeští.) ' 

Roku 1525 padal d銝 červený, krvi \ 
podobný. (Jan Beckovský. Poselk.) 

Též těch dnuov (r. 1590) krápěje; 
červené pršely s oblakuov okolo Hor. i 
Kut. a Dvora Králové 

(Pam. Mik. Dač. z Hesl) \ 

Červený déšC pršel v prosinci 1882 ; 
v Sedmihradské Bystřici a zavdal při- | 
činu k mnohým povérečným řečím o krva- 
vém dešti. (Čech.) 

Dne 18 dubna 1623 okolo hodiny 
čtyrmecitmé dubové listí po celé Praze 
pršelo (Jan Beckovský. Poselkyné.) 

2. Duha neobyčejná. • | 

Léta 1034. Téhož léta při slavnosti 
sv. Petra a Pavla apoštolův, duha velmi 
veliká a jasná ukázala se nad Vyše- 
hradem a trvala tři dni pořád bez pro 
měny. To lidé vidúce, všickni se divili 
a modlili se Pánu Bohu, žádajíce, aby 
takový zázrak ráčil v dobré obrátiti. 
A hned okolo sv. Bartoloměje velicí 
dešťové pršali a z toho veliké rozhoj- 
nění vod trvalo až do svatého Vácslava. 
(Hájek. Kron. česk.) 

Léta 1283. Roku toho při konci den 
sv. Štěpána mučenníka: duha velmi ve- 
liká a jasná ukázala se a všecko město 
pražské obklíčila, ode zdí, které su 
na poledne, až k Letné se táhla. Ta- 
ková věc že se času zimního ukázala, 
všickni se divili a z toho mnozí pra- 
vili, že bude pokoj v české zemi, neb 
jako duha bouře zastavuje, tak Pán 



Bůh všemohoucí svů milostí takové 
bouřky a těžkosti lidské že zastaviti a 
přetrhnutí ráčí. (Hájek. Kron. česk.) 

Roku 1420 Když Vyšehradští (cí- 
sařští) 8 Pražskými o vzdání se vyjed- 
návali, zjevila se nad Prahou duha ne- 
obyčejné krásy a velikosti, pozorována 
několika mistry a bakaláři svobodných 
nauk ; jeden konec duhy té byl takořka 
zaražen v řece Vltavě ; oblouk byl roz- 
piat nad městem, druhým pak koncem 
sahala na kostel sv. Pankráce. 

(W. Wl. Tomek D^. m. Pr.) 

Dne 6. února 1504 bylo nad Prahou 
viděti tři duhy, z nichž prostřední po 
obou stranách měla růžky. 

{Ant. Honsátko. Bas Vaterland.) 

Dne 21. června 1621 ranního času 
ukázala se v Praze velmi pěkná duha 
na obloze nebeské ; i divili se tomu 
všickni, že obloha nebeská tehdáž obla- 
kem potažena nebyla, také dva dni před 
ukázáním té duhy i dva dni potom 
žádný déšt nepřišel, protož času toho 
ranního nebeská obloha velmi jasná byla. 
{Jan Beckovský. Poselkyné.) 

Dne 22. února 1623 troje slunce 
spatříno bylo nad Prahou a duha 
okrouhlá v polednách i hvězdy některé 
viděny byly. (Jan Beckovský. Poselk.) 

3. Fata morgana. 

Dne 1. máje 1625 ve dvě hodiny na 
noc nad domem Saiterovským v městě 
Rakovníku lev s medvědem v povětří 
se potýkal tak dlouho, dokad lev med- 
věda nepřemohl; po takovém potýkání 
při tom lvu ukázal se muž s malým 
pacholátkem. Na to divadlo všickni té- 
měř obyvatelé rakovničtí s velikou hrů- 
zou se dívali, jakž staré památky města 
Rakovníka vysvědčují. 

(Jan Beckovský. Poselkyné.) 

Velkolepá Fata morgana objevila se 



718 



PKroda. 



v Tunisu v oase Lanedo-Marbo r. 188á 
Obyvatelé oasy a několik cestovatelů 
francouzských právě tam přitomných 
spatřili dne 24. srpna odpoledne asi 
200 sáhů před sebou v pustině celé, 
dle všeho evropské město s mostem, 
po němž kráčelo vojsko. Všecko bylo 
prý tak zřetelno, že rozeznávali jedno- 
tlivé osoby po mostě kráčející a že mohli 
poznati, že vojáci jsou oblečeni v ital- 
skou uniformu. Celý čarokrásný zjev 
trval 10 minut, načež se zvolna roz- 
ptyloval ve vzduchu. (Čech.) 

Z Královce ve východním Prusku se 
oznamuje: Fata morgana na pobřeží 
baltického moře jsou zajisté největší 
řídkostí. Dne 15. května 1886 dopo- 
ledne při zachmuřeném nebi a za nízké 
temperatury objevil se tento vzdušný 
přelud poblíže Niddenu a poděsil nemálo 
plavce a rybáře. Bárka „Hansa", ka- 
pitán Et(5ssen, plula tu dobu od Němna 
(Memel) k Pillavě a dostala se poblíž 
Niddenu. Plula as dvě neb půltřetí míle 
od pobřeží. Moře bylo velice klidno. 
Pojednou přiběhl ku kajutě plavčík a 
pijavil poděšen kapitánovi, aby vyšel na 
palubu, že lod octla se před velkým 
neznámým městem. Kapitán se domní- 
val, že hoch ztratil rozumu, ale slyše 
na palubě zmatené hlasy, vyŠel nahoru. 
Poznal ihned, jaké divadlo má před 
sebou, neboť byl na svých cestách v již- 
ních mořích častěji vídal podobné vzdušné 
přeludy. Viděl velké, rozlehlé město 
s vysokými budovami, věžemi a zahra- 
dami, jež se od hladiny mořské odrá- 
žely tak zřetelně, že mužstvo jej pro- 
silo, aby dal spustiti kotvy, by lod při 
rychlém veplutí do přístavu neutrpěla 
pohromy, kapitán kázal, aby se plulo 
zvolna, aby báječný ten obraz nezmizel 
tak rychle s očí. Na to vysvětlil svému 
mužstvu tento úkaz přírodní, vzal zá- 
pisník a nakreslil si náčrtek celého 
zjevu. Podle náčrtku, který ukazoval 
kapitán v hotelu v Pilavě jest zřejmo, 
že se za husté mlhy odrážela na moři 
velká část města Královce. Zámecká 
věž vystupovala zcela zřejmě ze zpousty 
domů a jednotlivé čtvrti města, ba i ně- 
které menší časti jako u př botanickou 
zahradu bylo lze zcela zřejmě rozeznati. 
Odpoledne téhož dne mezi 4. a 5. ho- 
dinou zpozorována v téže končině moř- 
ské mocná vodní smrž, jež ale díky 



příznivému směru větru, hnala se dále 
do moře Možno, že tato smrž byla ve 
spojení s tímto vzdušním přeludem. 

{Čech.) 

Dne 14. března 1»93 po 8. hodině 
v sousedství u Česh. Janovic bařina- 
tého místa byla část krajiny — jme- 
novitě alej stromův a příkop při vozové 
cestě, ano i právě tuto jedoucí vozy, 
koně i biče vozků — vše pokryto a 
jako obaleno jemným, rudým, fosforo- 
vitým světélkováním. Podivuhodným 
tímto zjevem, ohněm sv. Eliáše, jenž 
trval prý asi 10 minut, byli vozkové 
tudy jedoucí ovšem z míry poděšeni. 

U týchž Janovic objevila se v únoru 
téhož roku velezajímavá Fata morgana 
(manévry vojenské). [Čech.) 

4. Kometa. 

Věští prý neštěstí. 

Kometa někdy zvěstuje smrt knížat 
a pánů vzácných. 

Tak se stalo 1, 16., kdežto po ko- 
metě následovala smrt převelice dobrého 
císaře Augusta; a 1. 56. následovala 
jest smrt Claudia císaře ; a 1. 79. smrt 
Vespasiana, 1. 337. smrt císaře Kon- 
stantina Velkého; 1. 814. smrt Karla 
Velkého. 

A 1. P. (ať jinší mnohé pominu) 1313. 
po kometě jest císař Jindřich Lucem- 
burský jedem otráven. 

Též 1. 1618. po kometě následovala 
jest smrt tří největších světa knížat: 
Matyáše císaře, Pavla V., papeže a Fi- 
lipa III., krále Španihelského. 

{Jan Beckovský. Poselkyne.) 

Některé komety táhnou za sebou — 
vojnu. 

Tak se stalo léta Páně 68 a 69, 
kdežto kometa na způsob ohnivého meče 
zkázu Jerusalema předcházela. 

L P. 410 byla též jako meč vidina, 
po níž vlašská zem mečem zkažena, 
Řím od Alaríka krále Gótského dobyt 
a celá Europa, anobrž i větší díl Asie, 
též i Afrika velikou vojnou zbouřena 
byla. 

L. P. 550 ukázala se kometa na 
způsob kopí, po nížto Rím od Totily a 
mnohé krajiny římské, obzvláště Thu- 
ringia a Franconia od Hunův zloupeny 
a opuštěny byly. 



Příroda. 



719 



L. P. 905 po kometě Uhři německou 
zem zloupili. A 1. P. 1211 po kometě 
vpadli do Polska a do Slezska Tataři, 
kdežto nesčíslný počet lidí pohubili, tak 
že sedm velkých pytlů samých uší 
polských nasbíráno bylo (jak píše Mar- 
tin Cramerius, Polák) 

Též léta 1240 kometa vidina, po níž 
zase na Poláky, Moravce a Uhry Tataři 
přitáhli, kdežto všechno ohněm a mečem 
pokaženo. 

My též v Čechách pamětníky máme, 
kteří 1, P. 1618 a 1619 tu velikou 
kometu, z Bílé Hory nad Prahou vy- 
cházející, jsou viděli, po nížto pak ve- 
liká vojna přes třicet let pořád byla a 
jak válečné zdvižení a potom skrze 
švédský a saský pád českou, morav- 
skou, slezskou, uherskou zem a nemalý 
díl říše jest zhubilo, není žádný z star- 
ších lidí, který by na to s pláčem ne- 
připomínal. 

Tureckou pak vojnu obyčejně jsou 
komety za sebou přitáhly, tak se o tom 
čte 1. P. 633 a 1457; a zase 1491; 
1527, kdežto taky Řím od Borbonia 
dobyt, římský papež od císařských vo- 
jákův zajat byl. Léta pak 1529 uká- 
zaly se étyry komety, po nichžto od 
Turkův skoro celá zem uherská zhu- 
bena a podmaněna byla. 

{Jdii Beckovský. Poselkyné.) 

Po kometě následuje — hlad. 

Tak 86 stalo léta Páně : 594 ; item 
1033 ; item 1095. A léta 1477 násle- 
dovalo jest po kometě tak horké léto, 
že netoliko všechno osení vypráhlo, ale 
také louky a lesy od slunce zapáleny 
hořely, k tomu i hluboké a široké řeky 
vyschly, což vše ten největší hlad ná- 
sledoval ; tolikéž se stalo léta 1539. 
{Jan Beckovský. Poselkyné.) 

Léta Páně: 459; 729; 745; 1006; 
1305; 1400; 1402; 1541 ukázaly se 
na nebi komety ; po kterýchžto násle- 
doval veliký a neslýchaný mor. A léta 
Páně 1491 po kometě následoval mor 
na všeliký dobytek. 

A tak kometa někdy hrozí — morem. 
{Jan Beckovský. Poselkyné.) 

Roku 1066 viděla a spatřovala se na 
hod Boží velkonoční ponejprv kometa 
v Cechách která po 30 nocí na obloze 
zářila. Dle tehdejšího smýšlení připi- 



sovala se kometě velká na to následu- 
jící úmrtnost lidí v Cechách. 

(Ant Honsátko. Das Vaterland.) 
Dne 16. února 1106 ukazovala se 
po 25 dní neobyčejná hvězda; byla 
sice jen malá, ale vydávala neobyčejnou, 
podivuhodnou zář. 

(Ant. Honsátko. Das Vaterland.) 

Léta 1283. Ukázalo se druhé zna- 
mení, pátý den měsíce dubna, to jest 
na noc po sv. Ambroži, hvězda velmi 
jasná, na jednom rohu měsíce stojící, 
velmi svítila. To viduce lidé mudřejší, 
příští Vácslava, syna Ottakarova, dě- 
dice českého, v brzkém času býti pra- 
vili a z toho se radovali, pravíce, již 
Pán náš Božsku pomocí z vězení a 
z ruku ukrutného markrabě Branibor- 
ského bude vysvobozen. 

(Hájek. Kron. česk.) 

Léta 1301. Roku toho času podzim- 
ního hvězda vlasatá, kteráž kometa 
slově, na znamení štíra ukázala se, pa- 
prsky své jednak k vajchodu, jednak 
k poledni obracujíc, za jeden měsíc 
trvala. {Hájek Kron. čes.) 

Léta 1316. Kometa veliká, to jest 
hvězda ocasatá, od půlnoční strany vy- 
cházela. Mnozí tak soudili, že by v če- 
ské zemi hlad býti vyznamenávala. 
(Hájek. Kron. česk.) 

Léta 1337. Hvězda ocasatá, jonž ko- 
meta slově, vycházeti počala a ta se 
každé noci ukazovala, až za čtyry mě- 
síce a než ta od svého vzcházení pře- 
stala, což druhá nastala, kteráž také 
trvala za dva měsíce. Potom byl veliký 
nedostatek obile a vína. 

(Hájek. Kronika česká.) 

Léta 1438. Při konci toho roku uka- 
zovala se rozličným způsobem hvězda 
vlasatá, po kteréž, co by znamenávala, 
byli rozliční důmyslové. 

Při slavnosti Ducha sv. léta 1439 
ukázala se hvězda ocasatá, jíž hvěz- 
dáři říkají kometa. 

A hned potom začal se mor veliký, 
v kterémžto zemřelo množství pánův, 
rytířův a vladyk obojího pohlaví, mla- 
dých i starých a tomu se všickni di- 
vili, že při tom času lidé povýšení tak 
zhusta mřeli. [Hájek. Kron. čes) 

Léta 1444. Ve čtvrtek u vigilii Bo- 
žího narození ukázala se kometa hvězda 
se třemi ocasy rovnými proti poledni a 
ta 86 rozličně ukazovala, někdy ve dne 



720 



Příroda. 



a někdy v noci, ježto se tomu i lidé 
učení velmi divili. {Hájek. Kron. čes.) 

Léta 1456. Roku toho hned po slav- 
nosti sv Víta kometa aneb hvězda 
ocasatá při straně půlnoSní ukázala se 
v způsobu prostředním, kteráž celu noc 
až do východu slunce vždy ukazovala 
se za dvacet a osm dní aneb nocí to- 
liko vidina byla. {Hájek. Kron. čes.) 

R. 1457 zjevily se na nebi najednou 
dvě komety, jedna větší, druhá menší, 
kteréžto spatřiv král Ladislav modlil 
se ku Pánu Bohu; neb ty hvězdy oca- 
saté neokazovaly prý nikdy k dobrému 
(Fr. Palacký. Děj. národa Česk.) 

L. 1462 dne 7. ledna v neděli po 
třech králích spatřína veliká kometa, 
mající ocas přes jedno znamení nebeské, 
takže od znamení ryb přes kopce do- 
sahoval až do znamení býka a stála 
více nežli na pět neděli, aneb, jakž 
jiní zapsali, za dva měsíce. Potom 
hned druhého roku byl veliký mor v Če- 
chách a sucho náramné téměř za tři 
léta. {Lupáč.) 

Léta 1473. Hvězda ocasatá, jíž ří- 
kají hvězdáři kometa, ukazovala se, 
kteráž ocas svůj k východu slunce obrá- 
tila. Snad ty různice a války, kteréž 
na ten čas byly v TJhřích, v Čechách, 
v Polště, v Francích a v Burgundu zna- 
menávala. (Hájek. Kron. čes.) 

L P^. 1527. Strašlivá kometa dlouhý 
čas v Čechách i téměř po celé Evropě 
ráno ve 4 hodiny se ukazovala, která 
na způsob ohnuté ruky, jako by ně- 
jaký meč z pošvy vytahovala, vidina 
byla, všeckna ohnivá a jako krvavá; 
na konci meče byly tři velké hvězdy, 
po stranách mnoho ohnivých a jako 
krvavých mečův i kopí mnoho, také 
ohnivá světlá záře a v ní mnoho fou- 
satých hlav se spatřovalo. Ta mnoho- 
tvárná a divná kometa snad vyznáme 
návala mnohotvárné Luterovo bludné 
učení, které se tohoto roku po celé 
Evropě rozmáhati počalo. 

{Jan Beckovský. Poselkyné.) 

Léta 1532 kometa hvězda vycházela 
na východ slunce po hodině 16. 

(Pam. Mik. Dač. z Hesl.) 

L. 1538. Kometa neb ocasatá hvězda 
ukazovala se na znamení býka dne 
18. ledna a ocas svůj k východu slunce 
obracovala, téměř tři neděle trvajíc. 
Potom toho roku následovalo takové 



sucho, že i lesové místy horkem se za- 
palovali, studnice i dosti veliké řeky 
vyschly ; neboť to sucho od března mě- 
síce až do vánoc trvalo. 

{Jan Beckovský. Poselkyné) 

L. 1539 kometa hvězda ukazovala 
se na obloze nebeské, pouštějíc od sebe 
paprslek dlouhý ku poledni. — A toho 
také roku při pam. sv. Voldřicha při 
východu vidina jsú tři slunce pojednou 
vyšlá, čistá, jasná, z dálí jedno od dru- 
hého na bony zdýlí. 

{Pam. Mik. Dač. z Hesl) 

L. 1577. Při času pam. sv. Martina 
kometa, hvězda ocasatá, divná, vychá- 
zela a ukazovala se na obloze nebeské, 
pouštějíc od sebe paprslek dlouhý, velmi 
jasný a zřetelný k východu slunce 

{Pam. Mik. Dač. z Hesl.) 

Dne 13. listopadu r, 1578 kometa 
neb ocasatá hvězda nejprv ukázala se, 
(V. Břežan. Živ. P. Voka z Rosnb.) 

L. 1580. V pondělí dne 11. října 
spatřena byla v Čechách i jinde ko- 
meta, hvězda ocasatá ; ocas její táhl se 
na východ slunce, trvala až do svaté 
Lucie a svým hnutím zpátkem od vý- 
chodu na západ čtvero znamení nebe- 
ské, totiž: Ryby, Vodnáře, Kozorožce 
a Střelce přešla. 

(Jan Beckovský. Poselkyné.) 

L. 1596 Kometa, hvězda ocasatá, 
vycházela na obloze nebeské, pouštějíc 
od sebe paprslek kolmo vzhůru. 

{Pam. Mik. Dač. z Hesl.) 

Léta 1607 v září ukazovala se ko- 
meta. (Čes. mor. Kron.) 

Léta 1618. In Novembri na úsvitě 
před vejchodem slunečným kometa, 
hvězda ocasatá, ukazovala se na obloze 
nebeské: Ipse vidi. 

(Pam Mik. Dač. z Hesl.) 

Léta 1619. Hvězda opét jakási po- 
divná, jasná a se třpytící dnuov noč- 
ních vidina byla v obloze nebeské, ja- 
koby dvojitá byla. 

{Pam. Mik. Dač. z Hesl.) 

Léta 1652. Od dne 9. prosince až 
do třetího dne ledna měsíce roku ná- 
sledujícího na obloze nebeské velká 
ocasatá hvězda vidina byla 

(Jan Beckovský. Poselkyné.) 

Léta 1680. Dne 25. prosince po- 
nejprv v Praze vidina jest kometa za- 
jisté strašlivá; vystoupila na horu od 
západu přes Bílou Horu, s ocasem svým 
přes celá téměř města pražská a hrozně 



Příroda, 



721 



roztaženém, tak že na oko třetí skoro 
částku našeho viditelného nebe přikrý- 
vati se zdála. Neboť ponejprv ocas svůj 
dál než na 80 stupňů dlouze a šíř než 
na 4 za sebou táhla, ačkoliv potom 
dlouhosti ubj^lo. Tohoto roku 1681 od 
6. až do 10. ledna, kdež pro mračno 
viděti se mohla, toliko na 60 stupňů 
dlouhosti, in tropíco cancri u samého 
raka se vytahovala, šířka téměř zů- 
stala jedna. (Jan Beckovský. Poselkyné.) 

5. Meteor. Mlha. Vodní pavouci. 
Sira pršela. 

Na den 4 února 1892 krátce před 
půlnocí pozorován byl na obloze jasný 
meteor, povstalý nad Petřínem u Prahy, 
z počátku barvy červené, změnil se 
pak v žlutou a konečně nabyv barvy 
zelené zmizel nad královským hradem. 
Zjev tento byl v ulicích pražských zá- 
stupy obecenstva pozorován. (Čech.) 

. Léta 1067. Roku toho času jarního 
okolo svatého Řehoře, počaly v Če- 
chách veliké mlhy každého dne bývati, 
tak že člověk člověka před sebo vzdáli 
za čtyry kroky neviděl a z toho jakýs 
neobyčejný a dosti nesnesitelný zápach, 
tak že su jej lidé čijíce těžce nesli a 
taková věc trvala až za 35 dní. 

(Hájek. Kron. čes.) 

Dne 13. března 1077 nastala mlha 
v Čechách a trvala 35 dní za sebou a 
byla tak hustá, že člověk člověka na 
kolik kroků neviděl. Následkem mlhy 
umírali pak i lidé i dobytek. 

{Ant. Honsátko. Dos Vaterland.) 

Roku 1617 jedné chvíle přiletělo na 
Novoměstskou radnici nesčíslné množ- 
ství pavouků vodních a usadilo se na 
něm. (čes mor. Kron.) 

V Praze i v Žatci dne 31. měsíce 
máje r. 1559 pršely kusy síry, velké 
i malé, a byly téměř všechny čtver- 
hranné; ty pak kusy lidé sbírali a 
místo jiné síry užívali; však ona když 
se zapálila, velmi zapáchala. Následu- 
jící pak noci krev pršela. A na to 
v městech pražských morová rána roz- 
máhati se počala. 

(Jan Beckovský. Poselkyné.) 

Léta 1626 v Praze síra pršela. 

(Jan Beckovský. Poselkyné.) 

Sbirka hlst. přikl. 



6. Sněhu mnoho. 

Dne 23. dubna roku 1334 napadlo 
strašné množství sněhu, který teprv za 

5 dní roztál. Úroda i obilí i ovoce 
byla roku toho veliká. 

(Ant. Honsátko. Das Vnterland.) 
Dne 11. května 1353 byla v celých 
Čechách velká zima a napotom na- 
padlo na dva lokte sněhu, jenž trval 

6 dní. Sníh však neuškodil, jak obá- 
váno, nýbrž byla velká úroda. 

(Ant. Honsátko. Das Vaterland.) 
Léta Božího 1433 v neděli a v pon- 
dělí před sv. Antonínem, spadl jest 
v Čechách sníh velmi veliký, že pro 
ten sníh lidé ze vsí nemohli do měst 
na trhy jeti ani jíti. A proto byl v Praze 
chléb velmi drah. (Staří letop. češti) 

Léta Božího 1448 ve středu před 
sv. Martinem, napadl byl tak veliký 
sníh, Ž8 se rozličné dřiví a štěpové 
z kořen vyvraceli. (Stáři letop. čeští ) 

Léta 1486 v pátek před sv. Jiřím 
velké množství sněhu v Kolíně napadlo 
a silní větrové mraziví jsou váli, že 
obyvatelé kolínští po tři dni na sněhu 
jezdili ; však toho roku hojné žně byly. 
(Pam. kr. m. Kolína.) 
Léta Božího 1483 král J. M (Vla- 
dislav II.) položil hned u Hory sněm 
všeho království na den sv. Mikuláše. 
, Ale že jest byl sníh převeliký, takže 
j od 40 let nebylo většího tak že ža- 
: tečtí páni a lounští a slánští, vyjevše 
', na ten sněm, nemohli dále jeti, než na 
Knovíz, museli se zase domův navrátiti, 
než by měli v každém vozu 20 koní, 
nemohli by byli jeti. ani s saněmi ; 
: i bylo málo na tom sněmu a tak mnsil 
I král odložiti až do Hromnic. 

(Staří letop. češti.) 
Dne 28. března 1787 napadlo v ce- 
lých Čechách mnoho sněhu, který při 
stálé zimě vytrval až do 9. března. 
(Ant. Honsátko. Das Vaterland.) 
Dne 14. května 1795 napadlo v Praze 
a na venkově tolik sněhu, že místem 
až na půl lokte ležel. 

(Ant. Honsátko. Das Vaterland.) 

7. Zatměni: 
a) měsíce. 

Dne 31. ledna 734 bylo v Čechách 
strašlivé zatmění měsíce. Měsíc byl po 

46 



722 



Příroda. 



celou hodinu červený jako krev a pak 
tmavý. (Ant. Honsátlco. Bas Vaterland.) 

Dne 17. června r. 1156 v jednu ho- 
dinu v noci bylo zatmění měsíce, jemuž 
se suchý rok a i následující mor při- 
pisoval {Ant. Honsátko. Bas Vaterland.) 

R. 1348 za císaře Karla IV., otce 
vlasti naší české, za předvésti zlých 
příhod považovalo se zatmění měsíce 
dne 17. ledna, které trvalo od sedm- 
nácté hodiny, t. j. od nynější páté ho- 
diny popolední a sedmé minuty potom 
až do osmé hodiny a dvacáté osmé mi- 
nuty večer, při kterém prý spatřovalo 
se nebezpečné spojení jistých zlých 
planet. A vskutku již za týden potom 
odpoledne o nešporách bylo třesení země 
nemalé a potom přišel i mor, jakého 
tehdáž nikdo nepamatoval, aniž se prý 
bylo dočísti v kronikách. 

(Wác. Wl. Tom-.k. Bej, m. Pr.) 

Léta 1352. Byla veliká proměna na 
měsíci a potom z toho veliká ujma na 
obili, takže pro nedostatek chlebův lidé 
hladem mřeli a zvláště ve vsích a při 
horách. {Hájek. Kron. čes.) 

Léta Božího 1519 bylo náplně za- 
tmění všeho měsíce, (Staří letop. čeští.) 

b) Slunce zatmění. 

Léta 1093. Téhož léta měsíce září 
dne dvacátého o vigilii sv. Matouše 
v pátek při poledni bylo se tak velmi 
slunce zatmělo a umrklo, že jsu se lidé 
noc býti domnívali. {Hájek. Kr. čes.) 

Léta 1186. Byla na slunci veliká 
zatměna, jíž Latiníci říkají exlipsis a 
potom při konci toho roku byla v če- 
ské zemi veliká drahota. 

{Hájek. Kron. česká.) 

Léta 1241. Měsíce října dne jednoho 
při polední bylo zatmění slunce tak 
velmi, že se lidé soumrak býti domní- 
vali. {Hájek. Kron. čes.) 

Léta Božího 1415 ten pátek po sv. 
Bonifacii ráno proměnilo se slunce a 
zatmělo. (Staří letop. čeští.) 

Dne 17. června roku 1433 bylo na 
večer zatmění slunce a sice tak velké 
a viditelné, že i nerozumná zviřata 
bázní a úzkostí naplněna byla. Dobytek 
se třásl na celém těle, jako by měl za- 
hynouti. {Cramers.) 

Dne 25. února 1476 bylo ráno ve- 



liké zatmění slunce, kteréž prý bylo 
příčinou mnoha neštěstí. 

(Ant. Honsátko. Bas Vaterland.) 

Léta Božího 1485 ve středu po ne- 
děli Laetare, stalo se slunce zatmění 
téměř všeho s svrchní stránky; příčina 
toho měsíc, že jest menší než slunce a 
proto nemohl hořejší strany slunce za- 
stíniti. (Staří letop. čeští.) 

Léta Božího 1519 bylo zatmění 
slunce téměř přes polovici 

{Staří letop. čeští.) 

Léta 1540. Strašlivé zatmění na 
slunci ráno při východu jeho zběhlo se 
dne 7. dubna, které také 2 hodiny na 
den trvalo. Po něm následovalo velké 
horko. {Jan Beckovský. Poselkyně.) 

Léta 1630. Veliké zatmění na slunci 
bylo dne 7. máje měsíce a po něm mo- 
rová rána následovala, také drahota 
velká, že chudí lidé hladem velmi umí- 
rali. {Jan Beckovský. Poselkyně) 

8 Znamení na nebi. 

Věští prý i neštěstí. 

Léta 908 — 11 zjevila se hvězda ve- 
liká na západě, na způsob kopí. 

(Nestorúo I^etopis ruský.) 

Léta Páně 958 ukázalo se na nebi 
znamení svatého kříže, oznamujíc, kdo 
se mu posmívali, smrt; kdož uctivě a 
nábožně jej pozorovali, blaho. 

(Kosmas. Kron.) 

Léta 1013. V krajinách poledních 
divní a neobyčejní divové se ukazovali, 
na slunci a na měsíci, mimo jich běh 
přirozený a zemětřesení veliké bylo. 
Měsíc po několik nocí v krev se pro- 
měňoval. Času jednoho letního veliká 
jako svíce neb pochodně hořící světlost, 
jako by nějaká věže horala ukazovala 
se a stála jako za třicet dní každé 
noci a potom hrozně dolů zasvítivši se 
upadla. A toho najvětší spatření bylo 
v vlaské zemi a okolo Římu a v Nea- 
poli. V vajchodních pak krajinách také 
mnoho hrozných světel bylo vidino, 
kteráž dolův na zemi padala. V Ce- 
chách a zemích půlnočních ovšem ne- 
bylo těch exaltací tak mnoho, však 
proto lidem v noci i ve dne rozličné se 
i strašlivé obludy ukazovaly. 

{Hájek. Kron. česká.) 

Léta 1065 bylo znamení na západě, 



Příroda. 



723 



hvězda převeliká, paprsky majíc jako 
krvavé, vycházejíc s večera po západě 
slnnečním a zůstala po sedm dní. Toto 
pak nezvěstovalo nic dobrého ; neb po- 
tom nastalo mnoho domácích nepokojů, 
i pohané vpadli do země ruské. 

Podobně i roku 1091 bylo znamení 
v slunci, jako by mělo zahynouti, a 
málo z něho zůstalo, byl jako měsíc, 
v druhou hodinu dne, měsíce 21 den. 

I roku 1102 bylo znamení na nebi, 
měsíce ledna v 29 den, po tři dni : 
jako požárná záře od východu ; i jihu, 
i západu, i severu, a bylo tak světlo 
celou noc jako kdyby plný měsíc byl. 
Téhož léta bylo znamení na měsíci, 
pátý den února měsíce. Téhož měsíce 
sedmý den bylo znamení na slunci : 
slunce bylo se třemi duhami ohradilo 
a byly jedny k druhým hřbety k sobě. 

I léta 1104 bylo znamení: slunce 
stálo v kruhu a prostřed kruhu byl 
kříž, a prostřed kříže slunce a v ně 
kruhu po obé straně dvě slnnce a nad 
slancem kromě kruhu duha, rohama na 
sever : a takové znamení spatřovalo se 
i na luně týmž způsobem 

{Nestor. Let. rus.) 

Dne 27. ledna 1074 ukázaly se 
v Cechách při východu slunce dva 
zlatožluté sloupy oslňujícího světla, což 
trvalo tak dlouho, až slunce několik 
linii nad horizont vystoupilo. 

{Ant. Honsátko. Das Vaterland.) 

Léta 1123. Téhož léta času postního 
divná (jednak po všem světě) ukazovala 
se znamení na nebi. Neb zdálo se ně- 
kdy, že hvězdy jako déšť prši na zemi. 
O bile ozimí i jaří byla veliká hojnost, 
ale časem letním kroupy na mnohých 
místech uškodily. (Hájek. Kron. čes.) 

L. P. 1130 dne 6. ledna dennice 
ráno vycházela divným obyčejem, tak 
jakoby tancovala jednak výš, jednak 
níž, čehož prvé v Cechách nikdá ví- 
dáno nebylo. 

(Dan. Adam z Velesl., hist, kat.) 

Léta Páně 1135 ukázalo se v březnu 
znamení na slunci; objevily se čtyři 
kruhy jistými spojeny látkami mezi 
sebou, jeden uprostřed, který byl nad 
ostatní mnohem větáí, druhý k východu, 
třetí k západu, čtvrtý k půlnoci, mezi 
nimiž záři; a mnohá znamení jako fa- 
lešná slunce. A znamení to trvalo téměř 
tři hodiny. {Pokrač. Kosmy.) 



Léta 1138. V jeden den března mě- 
síce přihodilo se po samém západu 
slunce, že se ukázalo znamení pod 
oblaky na východ slunce jako drak 
mající křídla, kterýž zdvihl se a létal 
jako přes všecku českou zemi od vý- 
chodu až k západu a to tak znenáhla, 
že su jej mnozí lidé vyběhše z měst a 
vesnic viděli a kudyž létal velmi veliké 
ohnivé jiskry z sebe trousil, z nichž 
některé až na zemi padaly. 

Při času sv. Vácslava rozličná sě se 
znamení na obloze nebeské časy večer- 
ními ukazovala, tak že lidé vídajíce je, 
z toho nemálo strašliví byli. 

{Hájek. Kron. čes.) 

Léta 1141. Času letního divná a 
rozličná znamení ukazovala se časy 
nočními v oblacích, takže se tomu lidé 
velmi divili a někteří z toho budoucí 
zlé soudili. (Hájek. Kron. čes.) 

Léta Páně 1142 viděli ' v předměstí 
pražském znamení na nebi, jakoby had 
lítal. (Pokrač. Kosmy.) 

Léta 1169. Téhož léta pátý den mě- 
síce září ukazovaly se tři slunce a 
všecky zdály se býti jednostejné jas- 
nosti a stály tak málo více než za dvě 
hodině a potom v jedno se spojily a 
prostřední zůstalo a to jediné toliko 
zapadlo. Mnozí lidé, ten div viduce. 
Pána Boha, aby ráčil v dobré obrátiti, 
za to snažně prosili. 

(Hájek. Kron. česká.) 

L. 1416 v sobotu při pam. sv. Ma- 
těje ap. spadl na sníh déšť krvavý 
v noci a na ten déšť opět sníh, že bylo 
jako mazanec. Potomně ve čtvrtek a 
v pátek po pam. sv. Maurice vidin jest 
křiž červený na nebi. Nota. To oboje 
bez pochybnosti vyznamenávalo a pre- 
sagium bylo těch následujících vojen 
, krvavých. (Pam. Mik. Dač. z Hesl) 

Roku 1527 dne 24. října viděli lidé 
v rozličných místech a krajích po zá- 
padu slunce znamení takové, jakoby 
z oblaků pochodně ohnivé létaly. Jiní 
sloupy ohnivé od oblaků až k zemi 
pozorovali. [Zap. Čes. mor. Krotí.) 

A před tím časem, v sobotu před 
Božím křtěním (2. ledna), když se již 
psalo léta Božího 1529^ stalo se mno- 
hým lidem vidění v noci, jakoby se 
nebe otevřelo, a z toho velmi jasná 
záře a blesk se na malou chvíli uká- 
zal. A v tom blesku někteří hodno- 

46* 



724 



Příroda. 



věrní lidé, v rozdílných místech jsouce, 
to spatřili, jakoby nějací lidé zbrojní 
a ohniví se spolu v bitvě potýkali; a 
jiní jiné rozličné věci pravili že tehdáž 
viděli. (Bartošova Kron. praš ) 

L. 1571 okolo třetí hodiny na noc 
26. srpna předcházející nad Prahou 
spatřeny byly metly a přes ně oblou- 
žené kopí na západ slunce tak světlé 
jiiko blesk měsíce, kteréžto vidění za 
půl hodiny zmizelo. 

iJan Beckovský. Poselkyně.) 

Léta 1573. V noci, která osmnáctý 
den ledna měsíce předcházela, na mnoha 
místech v Čechách od hodiny osmé až 
do hodiny desáté strašlivé vidění na 
obloze nebeské ukazovalo se; nebo 
mezi dlouhými, bílými čárami neb 
sloupy poóernalý plamen ohnivý od vý- 
chodu slunce k straně půlnoční se 
vznášel, i .také se ukázal velký oblak 
krvavý a mnoho jasně hořících sem 
tam se zmítajících plamenův, kteří tu 
noc velice osvěcovali a lid na to se 
dívající velmi děsili; opět ohnivé zna- 
mení dne 3. března v noci nad Prahou 
i jinde v Čechách se ukázaly a mnoho 
nepříjemných věcí budoucích předchá- 
zely i vyznamenávaly. 

(Jan Beckovský. Poselkyně.) 

Léta Páně 1583. 6. Martii, jinak 
v úterý po Invocavit, po první hodině 
na noc nad městem Sedlčany velmi ši- 
rocí oblakové ohniví neb krvaví na 
způsob sloupu vidí ni, tak že lidé do- 
mnívali se, že hoří 

31. Martii, v sobotu před nedělí Ju- 
dica, na neděli okolo osmi hodin až 
do dne vidíni sloupové ohniví, potýka- 
jící se. {Vác. Břežan. Živ. Vil. z Bosnh.) 

Léta Páně 1591. 1. Novembris ně- 
jaké obludy bílé na bílých koních jez- 
dící ukazovaly se při městě Krumlově 
na Flecherce v noci. 

(Vác. Břežan. Živ. Vil. z Bosnh.) 

L. 159S. Při počátku roku tohoto 
zázrakové na obloze nebeské vidíni 
byli, o čemž vuobec tištěno bylo; totiž 
kříž a meč krvavý v jasných oblacích, 
při tom hřmot a křik v oblacích : Běda ! 
běda ! běda ! To že viděl a slyšel jeden 
prostý člověk, Jarolím Mařík tak řeč. 
ve vsi Zlatníkách dvě míle od Prahy, 
od kteréhož to vidění že oslnul a na 
to, že pravda jest, svátost přijímal. 
[Fam. Mik. Bac. z Hesl.) 



Dne 17. listopadu r. 1605 ukázal se 
div veliký okolo druhé hodiny na noc 
na půl orloji. Nejprve se nebe od zá- 
padu a východu zardělo a začervenalo, 
potom hrozní udělali se sloupové čer- 
vení jako od jednoho centrum, kteréž 
nebylo nám právě nad hlavami na 
všecky strany se táhnoucí. To centrum 
od nás schylovalo se ku poledni. 

(Vác. Břežan. Živ. P. Voka z Rosh.) 

Dne 27. listopadu 1607 v noci 
zdvihla se u Brna strašlivá mračna a 
z nich šlo hrozné hromobití, blýskání, 
hučení strašlivé i zemětřesení. Byla 
také v tu dobu tma převeliká. Tu se 
obloha otevřela, koule ohnivá sletěla 
z ní na zemi a tak jasně celé okolí 
na hodinu téměř osvítila, že bylo jas- 
něji nežli ve dne a lidé za jiné neměli, 
než že v tom světle syn Boží k soudu 
poslednímu přijde. (Čes. mor. Kron) 

Dne 6 května 1609, kdy drželi sta- 
vové Čeští na radnici Novoměstské 
v Praze schůzi proti zákazu císaře a 
krále Eudolfa II., tu v poslední době 
spatříno okolo slunce, jasně na obloze 
svítícího, pěkné, světlé, bílé kolo. To 
všickni stavové vykládali za zřetelné 
a platné znamení Boží přítomnosti a 
ochrany v nynějším předsevzetí. 

(Skála.) 

L 1613 Dne 12 měsíce Octobris 
v sobotu na ned. Salus populi, divy 
hrozné byly na Hor. Kut. na obloze 
nebeské, oblakové krvaví v rozdílných 
místech ze všech stran. Ipse vidi. 

(Pam. Mik. Dač. z Hesl.) 

L. 1615. Také toho roku tři slunce 
spolu zapadaly ohnivě. 

(Jan Beckovsiký, Poselkyně.) 

Dne 4. srpna 1616., když slunce za- 
padalo, spatřín byl v Praze na západ 
oblak krvavý, jehož způsob byl k lvu 
podobný a při něm z každé strany 
byli dlouzí dva provázkové, kteří se 
k půlnoční straně táhli; ten pak oblak 
půl hodiny na obloze nebeské trval. 
Nedaleko toho oblaku ukázal se jiný 
oblak černý, k orlu podobný. 

[Jan Beckovský. Poselkyně.) 

Roku 1617 spatřovali lidé zhusta 
strašlivá vojska na nebi v oblacích 
společně se potýkající se zbraněmi 
krvavými, sloupy veliké, jež Řekové 
dokes jmenují a jacíž ukazovali se na 
nebi v dobu tu, když tam před mnoha 
sty léty onino Lakedemonští, byvše 



Příroda. 



725 



přemoženi v moři, o celé panování a 
velkomocnost svou přišli. {Č. m. Kr.) 

L. 1619. V markrabství Moravském 
divy v oblacích nebeských byly, o čemž 
vuobec vytištěno a oznámeno bylo, 
totiž : kříže a kola krvavá, a střelba 
jako z děl že slyšena byla, prach ruč- 
niční že z oblakuov pršel a tři kusové 
horcí nějakého kovu k zvonovině po- 
dobného na zem upadli 

(Pam. Mik Dač. z Hesl.) 

Roku 1619 v listopadu několikráte 
v kostele sv. Víta na hradě pražském 
vidino bylo tak jasné světlo, že jím se 
všecka kostelní okna, jakoby celý ko- 
stel vnitř hořel, osvěcovalo. Později 
bylo i zpěvy v témž kostele slyšeti. 
Ihned otevřen od kazatele zimního 
krále Českého Bedřicha od Abrahama 
Skulteta kostel, avšak nikdo v něm 
nalezen nebyl. I později zvláště před 
bitvou na Bílé Hoře se vše často opa- 
kovalo. {Jan Beckovský. Poselkyné.) 

R. 1619 dva sedláčkové z vesnice 
Vořech řečené a bliž Prahy ležící, 
8 obilím v noci na trh do Prahy jeli a 
blížíce se ku Praze před svítáním vi- 
děli na Bílé Hoře mnoho světel se uka- 
zovati a nejvíce na tom miste, na kte- 
rém následujícího roku Bedřichovo České 
vojsko poraženo bylo. Ta světla na té 
Bílé Hoře viděli také jiní sedláci, kteří 
té noci do Prahy z vesnice Stodůlky 
nazvané dříví na trh vezli. Skrze ta 
světla chtěl spravedlivý Bůh ukázati, 
že na tom místě vojsko Bedřichovo 
i kacířských stavův Českých v půl ho- 
dině od vojska Ferdinandova poraženo 
bude. (J. Beckovský. Poselkyné.) 

Dne 12 září 1620 nové a divné vi- 
dění v kostele sv. Víta na hradě praž- 
ském opět vídáno bylo. Okolo hodiny 
deváté v noci, když obloha nebeská 
velmi jasně svými hvězdičkami lidskou 
mysl obveselovala, velké a jasné světlo 
na způsob jasného oblaku od západu 
slunce vyvstávalo, nad Bílou Horou 
blíž Prahy celou téměř hodinu stálo a 
jako na nějaké jasné hvězdičky se roz 
dělovalo a třpytilo; odtud se nenadále 
hnalo a k Praze se blížilo, krásné pa- 
prsky z sebe vydávajíc a když nad ko- 
stel sv. Víta přišlo, nad ním se jed- 
nou zatočilo a ihned se ztratilo, v tom 
ale okamžení nenadále velké světlo 
v zavřeném kostele sv. Víta vidino 



bylo a v něm celou hodinu trvalo. To 
oboje světlo nejenom v městech praž- 
ských na věžích ponocní a hlásní, ale 
' také mnozí u brány Strahovské i na 
vrchu sv. Vavřince, jinak na Petříně 
strážní a vojenští úředníci očitě viděli. 

{Jan Beckocský Poselkyné.) 
! L. 1623. V pátek v noci na sobotu 
I po neděli postní Reminiscere divové zá- 
! zrační se v oblacích ukazovali a vidíni 
byli, kříž přes měsíc a při tom jiné po- 
divné jasnosti. (Pam. Mik. jjač. z Hesl.) 
L. 1625 Dne 1. máje měsíce ve čtvrtek 
I po 20. hod. k východu slunce velká hvězda 
I se ukazovala a ohniví draci v povětří lítali. 
Mezi desátou a jedenáctou hodinou 
poloviČného orloje^ před polednem dne 
26. prosince v Čechách vidino bylo 
slunce v rozličné barvy se měnící z ně- 
hož vycházely koule a proti sobě se 
házely, jako by se potýkaly, z sebe 
třeskot vydávaly, v dým se proměňo- 
valy a od nich dolů na zem jiskry jako 
od nějakých rachetlí padaly. 

(Jan Beckocský. Poselkyné.) 

Léta 1630 ledna měsíce v Čechách, 
v Moravě, v Slezsku, v Švábích, v Do- 
lejších Saších, Rakousích i jinde na 
obloze nebeské aneb v povětří rozličná 
vidění se ukazovala ; neboť dvoje voj- 
sko jízdného i pěšího lidu, do šiku vo- 
jenského postaveno, tak se spolu potý- 
kalo, že lidé patrné 'viděli, kterak ta 
' vojska na sebe doráželi, pikami dlou- 
hými své povinnosti konali, meči ob- 
naženými blýskali, praporci točili, kusy 
a jinou malou střelbu nabíjeli, ano také 
na sebe stříleli, kterážto střelba však 
I jako z daleka také slyšána byla. Na 
' to mnoho ptactva se sletělo, které 
když se na dva, na tři i někdy na 
čtyry houfy rozdělilo, tak se ono jedno 
8 druhým potýkalo, že mnoho jich na 
zem až do krve, ano také mnoho až 
do scepení poštípaných padlo. - Na 
outerek v noci, jenž byl den 4. ledna 
měsíce, mezi 8. a 9. hodinou polovic 
niho orloje v povětří nad Prabuu vi- 
dino bylo veliké blýskání a fechrování, 
až z něho lidem hrůza šla. Dne 
j 3. února od hodiny 17. až do hodiny 
[ 23 po třikráte na obloze po dvou du- 
hách se ukázalo, mezi 21. hodinou 
strhl se veliký vítr a následovalo ve- 
liké povětří, které v Čechách veliké 
škody učinilo. Také v mnohých studni- 



726 



Příroda. PKsaha. 



čich v Čechách voda v krev se obrá- 
tila a jiné mnohé věci divné na zemi 
se daly, z čehož veliké budoucí ne- 
štěstí, proměna a krve prolití v Ce- 
chách i jinde se poznávalo. 

(Jan Beckovský. Poselkyně.) 

Léta 1636. Nad městem LitomySlí 
dne 13. března ětyry slunce na obloze 
nebeské vidina byla. 

{Jan Beckovský. Poselkyně) 

Vmarkrabství Moravském dne 1 5. října 
měsíce roku 1643 o jedenácté hodině 
v noci na obloze nebeské divné světlo 
se ukázalo, které od sebe dlouhý ocas 
na způsob uherské šavle křivé a jako 
světlost měsíce jasné vydávalo, jehož 
konec k městu Brnu obrácen byl. 
V Slezsku nad městem Vratislaví, také 
nad okolními místy veliká ohnivá koule 
té noci v hodinu devátou se ukázala, 
jasně svítila, z povětří dolů padla a 
velké bouchnutí a třeskot ze sebe vy- 
dala. V Štutgartu krvavý déšť pršel 
i také na obloze nebeské dv oje vojsko 
se potkalo a potýkalo a na sebe také 



obě strany střílely, že to jich střílení 
nejen lidé slyšeli, ale také ohnivé kulky 
dolů z povětří padati viděli. V středu 
na den sv. Martina, biskupa, v městě 
Norimberce když slunce zapadalo a již 
také jedna polovic zapadla, druhá po- 
lovice všechna krvavá se ukázala a 
velmi dlouhý a tlustý paprslek, skrze 
který dva jiné malé procházeli, vychá- 
zel, tak že ten paprsek s dvoumi men- 
šími k dvojatému kříži, jaký v svém 
štítu neb erbu království Uherské nese, 
podobný byl, na což se několik set lidí 
s velkou hrůzou dívali. 

{Jan Beckovský. PoseUyné.) 

Když r. 1683 Turci Vídeň oblehali, 
bylo dne 25. srpna asi o půlnoci na 
jasné obloze viděti ěerný trám (mrak) 
přes mléčnou dráhu a nad táborem tu- 
reckým rozložený, což si všelijak vy- 
kládáno. 

Dne 7. září pozorováno nové zna- 
mení; bílá holubice vzlétla prý nad 
tureckým táborem a vznášela se pak 
nad městem. {Huhn.) 



Přísaha. 



1. Způsob. 

U pohanských Bulharů, v Čechách 

u sv. ostatků; jak na Téšlnsku se 

skládala. 

U Bulharův pohanských při uzaví- 
rání smluv přísaha skládána na obna- 
žený meč a při tom psy na poli roz- 
sekáváni. 

(Konat. Jireček. D^. nár. Bulhar.) 

Dne 4. června 1387 byla mladá krá- 
lovna Uherská, Marie, napotomní man- 
želka císaře Sigmunda, z vězení z No- 
vého Hradu od Chorvátův propuštěna, 
byvši v něm 10 měsícův a 10 dnů, 
musela však na sv. relikvie přísahati, 
že se mstíti nebude. (/. Kořínek.) 

Léta Páně 1138 povolal Soběslav, 
kníže Český, vojsko do Sadské a dílem 
jim poručil, dílem je prosil, aby po 
jeho smrti poslouchali syna jeho. I pří- 
sahalo vojsko před svatými ostatky, že 
tak učiní. (Pokrač. Kosmy.) 

Na Těšinsku přijímána v XIV, až 



XVL století přísaha podle starodávného 
způsobu na mezích. Měšťan svědčil 
kleče s odkrytou hlavou s podnesenými 
prsty, bez zbraně všelijaké. Lidé selští 
svědčíce byli svlečeni až do košile a 
museli bosi kleknouti do hrobu, který 
k tomu konci byl vykopán, aby se tam 
přísahati mohlo V hrobě klečíce pří- 
sahali svědci, nemajíce zbraně žádné 
ani nože. (Fr. Sláma. Děj. Těšínská.) 

2. Konej s rozmyslem! 

a) Nekonej lehko vážně, dochází 
trestu. 

Za času Jiřího z Poděbrad, krále 
Českého (1458 — 1471), panovalo v oby- 
čejném životě mnoho přísahání. 

{Fr. Palacký. Dej. nár. Česk.) 

Ota Olomoucký, kterýž na Vyšehradě 
roku 1125 u lůžka umírajícího knížete 
Vladislava I dlel, velkou přísahou se 
zavázal, že z Vyšehradu nepojede, leč 
prve knížecí stolice dosáhne, anebo tu 



PKsaha. 



727 



raději umře; vida, že Vladislav s bra- 
trem Soběslavem se smiřil a lid český 
za knižete ho i chce, poznal, že mu 
není bezpečno déle na VySehradě meš- 
kati; pročež truchliv jsa a hněviv, na 
svou přísahu zapomněl a z Vyšehradu 
ujev do Moravy se odebral. 

(Zap. Čes. mor. Kronika.) ; 
Na sněmu ce'^kem roku 1556 zapově- 1 
děno jest lehkomyslně přisahati ; kdo 
by se provinil v té věci, šatlavou 
bud trestán. 

{Khm. Borový. B^. arcid. Praž.) 

b) Nevnucuj ! Vynucená neplatí. 

Když roku 1237 na říšském sněmu 
v Řezně císař Bedřich II. obeslav krále 
Českého Vácslava I. a milostníka krá- 
luva Ojíře z Fridberku před sebe. oba 
chtěl dáti do vazby pro urážku opatu 
Fuldenskému učiněnou a řekl: „Již 
jsem dávno zle o tobě smýšlel, chtě 
tvou pýchu zkrotiti, však to nyní skut- 
kem nad tebou dokáží," odpověděl král 
přistoupiv k samému císaři: „Ještě mne 
u vazbě nedržíš, aniž jsem zbaven síly 
údův svých" a vyňav dýku chopil se 
císaře za obojek, řka: „Aneb přísahati 
budeš, že odejdu odtud svobodně, aneb 
tě v tomto okamžení touto dýkou pro- 
bodnu." A Ojíř tu při králi stál, drže 
meč dobytý v rukou svých. Tedy ulek- 
nuv se, císař přísahal a oba svobodné 
propustil. [Zap Česk. mor Kr ) 

Vasilij Vasiljevič. velkokníže Moskev 
ský, byl roku 1446 od knížat Šamjaky 
a Ivana Andrejoviče Mozajského, pře- 
paden, oslepen a donucen ku přísaze 
že se vzdává stolce velkoknížecího Od 
této přísahy však sproštěn domohl se 
opět Moskvy. (/. L. Píč. Děj. nár. Busk.\ 

3 Drž ji! 

H Dne 27. října roku 1450 vrátilo se 
■ české vojsko z výpravy proti Bedři- 
chovi kurfirstovi Saskému do Prahy, 
vezouc 8 sebou a ženouc veliké kořisti 
z Míšně, zejména mnoho dobytka a zna- 
menitý počet zvonův, vezouc i zname- 
nité vězně saské. Přední z nich Jin- 
dřich hrabě z Gerova byl od pana Ji- 
řího na Poděbrady do vězení poslán, 
potom propuštěn byv na čest a víru, 
když starý kuríirst jej vyplatiti váhal, 



zas do vězení se vrátil, v němž také 
až do smrti byl dochován (Dej. česk.) 

Dne 5. dubna 1355 byl císař a král 
náš Karel IV. v Římě na Římské cí- 
sařství korunován Avšak ještě téhož 
dne u večer kázal všemu vojsku s ním 
do Říma přišlému, aby z města vytáhlo 
a venku táborem se položilo. Sám pak, 
aby své přísaze i co do nejmenšího 
věren zůstal, ačkoliv papež Innocenc 
mu v tom dal plnou svobodu, také ani 
přes noc v Římě nezůstal, nýbrž za 
vojskem ven z města odešel a v klá- 
šteře u sv. Vavřince přenocoval, v je- 
hožto sousedství jeho vojska táborem 
ležela (Dej. česk.) 

Petr Kazimír ski, udatný válečník pol- 
ský, bráně zámku Izborga, padl v za- 
jetí ruské, načež kníže Moskevský, při- 
jav od něho přísahu na návrat, vypravil 
jej do Polska pro výměnu zajatých 
r. 1569, což Petr vyřídiv vrátil se do 
Moskvy a za to propuštěn ze zajetí. 

(Béj. p'dsk.) 

Léta 1 323 Kníže Jindřich Rakouský^ 
jenž byl ve vězení na Křivoklátě, po- 
staviv králi Janu Českému rukojmě, 
některé pány české, odpuštěno jemu, 
aby dojel do Rakus k bratřím svým. 
I žádal jest jich, aby jej z toho vězení 
vypravili, ale oni více milnjíce peníze 
než bratra, toho učiniti zanedbali. I na- 
vrátiv se Jindřich na den určitý do 
téhož se vězení postavil. 

(Hňjek, Kron. česk.) 

TJ haličských Rusínů často se stává, 
že náruživý piják rok. dvě léta, anebo 
po celý život píti se zařekne a přísahy 
nezruší. {Čas. česk. Mus. 1842.) 

Karel z Žerotína, slavný pán mo- 
ravský, když roku 1618 stavové Čeští 
proti Ferdinandovi II. se vzbouřili, zů- 
stal věren přísaze králi Ferdinandovi 
učiněné a to přes všeliké domlouvání 
a výhrůžky, přes veškeré nátisky a ná- 
silí proti němu užívané. (Ant. Gindély.) 

4. Křivou 

a) složili. 

Eoku 1505 odejmul Alexandr II.., 

velkokníže Litevský a král Polský, 

místodržiteli v Lide Krištofu Hiniči 

místodržitelství a dal ho beze vší pří- 

í činy jinému. Tím porubí Alexandr při- 



728 



Přísaha. 



sahu, kterouž bjl u&inil bojarům litvin 
ským, že bez příóiny žádnému z nich místo- 
držitelství neodejme bez jich vědomí. 
{Aug. Schlózer. Děj. Litvy. ' 

Před bitvou u Kressenbrunu r. 1260 
stála obě vojska české i uherské proti 
sobě, ana je řeka od sebe dělila, den 
proti sobě. Proto Přemysl Otakar II , 
král Český poslal ku králi Uherskému 
Bélovi, žádaje, aby si zvolil bud vojsko 
své převésti přes řeku v pokoji od něho, 
bud aby jemu slíbil nepřekážeti vojsku 
českému v přechodu, tak aby potom 
v rovině bitvu mohli svésti poctivou a 
dle obyčeje rytířského. Král Bela vzká- 
zal 11. července, že sám se svým voj- 
skem přejde a aby mu v tom král 
Český nepřekážel, učinil s ním příměří 
na dva dni, na kteréž, že je držeti 
budou, oba králové i knížata při nich 
jsoucí přísahy složili. AvŠak Uhrové 
zrádně již druhého dne vojsko české 
přepadli a strašnou porážku u Kressen- 
brunu utrpěli dne 12. července 1260. 

{Děj. česk.) 

Boleslav, král Polský, zavázal se na 
počátku XII. století bratru svému Zbi- 
hněvovi přísahou, že mu neublíží, aby 
jen k němu přišel v příměří. Zbihněv 
bratru uvěřil, a Boleslav ho dal třetího 
dne oslepiti. [Dej. polsk.) 

Jeroným^ mistr pražský, byl r. 1410 
ve Vídni co kacíř jat od oíficiala bi- 
skupa Pasovského Ondřeje Grillemperka. 
A tu Jeroným přetvařoval prý se, že 
bludy své odvolá. Official obměkčen 
žádal od něho, aby mu přísahou stvrdil, 
že z Vídně se neodebere, dokud pře 
jeho nebude ukončena. Jeroným sice 
přísahal, ale utekl podtají z Vídně a 
na Moravu se dostal. 

{Zap. česk. mor. Kron.) 

Dne 7. května 1458 byl Jiří z Po- 
děbrad na krále Českého korunován. 
Jihlavští na Moravě nechtěli však no- 
vému králi přísahu složiti. Proto při- 
táhl Jiří s vojskem k Jihlavě a tu mě- 
šťanům pojednou mysl klesla, vidoucím, 
jak velkou moc král s sebou vede, ote- 
vřeli mu brány, podvolili se a slíbili 
mu poslušenství. Však sotva s vojskem 
dále odtáhl, strhla luza bouři v městě, 
a obec nezdrževši svých přísah věrnosti 
opět proti králi se prohlásila. Avšak 
za to později Jihlava krutě byla od 
Jiřího potrestána. (Zap. Česk. mor. Kr ) 



Mansfeld, známý generál z třicetileté 
války, vstoupil po roce 1609 do služeb 
arciknížete Leopolda a měl koramando 
20 jízdných sobě svěřených. Ješto Leopold 
žold řádně nevyplácel, dopouštěl Mans- 
feld lidu svému šacovati střídavé kra- 
jiny jiilišské, lucemburské nebo trevir- 
ské. Při takovém počínání dostal se 
však do zajetí hraběte z Solmsu, jenž 
držel město Diiren z rozkazu kurfiřta 
Braniborského a falckrabí Neuburského, 
obou to pretendentův dědictví jiilišského. 
Mansfeld očekával ovšem, že Leopold 
ho vykoupí; když však tento, nemaje 
nikdy dosti peněžitých prostředkův, pou- 
hými sliby ho chlácholil, rozhodl se 
Mansfeld v nechuti své, sám sobě po- 
moci, což také vykonal, ovšem, jak se 
zdá, způsobem málo poctivým. Praví se 
totiž, že hraběti Solmsovi a pánům jeho 
zavázal se, zraditi za dobrou příleži- 
tostí arciknížete. Mansfeld byl totiž bez 
výkupného na svobodu puštěn, načež 
v opětné službě arciknížete zverboval 
1000 pěších a 500 jízdných. Nemoha 
se dlouho toho doprositi, aby lid tento 
byl vymustrován, dostal konečně přece 
k tomu svolení, zároveň s částečnou 
výplatou dřívějšího dluhu svého a no- 
vých výloh. Sotva měl však peníze 
v kapse, přivedl lid svůj do takového 
postavení, že musil Unie se vzdáti. 
Mansfeld sám hleděl všeliké srážce se 
vyhnouti, ano vyzval lid svůj přímo, 
aby přešel do služeb Unie proti Leo- 
poldovi, dávaje k tomu sám příklad. 
Značná část vojákův následovala vůdce 
svého, kterýž byl před několika nedělmi 
věrnost přisáhl arciknížeti Leopoldovi. 
(Ant. Gindely. Povst. 1. 1618.) 

Přemysl Otakar II, král Český, aby 
si vojevůdcův svých ujistil, všecky je 
večír před osudnou bitvou na Morav- 
ském poli dne 26. srpna 1278 k sobě 
do svého stanu obeslal. Tu pak vstoupil 
mezi ně bez zbraně a v lohkém oděvu 
a pravil k nim, řka: „Došly mne vý- 
strahy, že jsou také mezi vámi zrád- 
cové! Nemohu tomu víru dáti; avšak,^ 
je-li tuto, kdo by o můj život ukládal, 
nuže vystup, i vykonej na mne skutek 
pomsty. Lépe jest, abych tuto na místě 
sám zemřel ještě dnes, nežli zjitra ti- 
sícové padlí obětí nějaké zrady ! •' Všickni 
jsouce zaražení mlčeli, nebylo tu nikoho, 
kdo by měl té smělosti a špatnosti, a 



Přísaha. 



729 



chtěl ruky na svého krále vztáhnouti 
Vzpamatovavše se, všickni přísahali, že 
chtějí pro svého krále statky a životy 
své položiti. Přísahal i křivě hanebný 
Milota z Benešora a z Dědic, jehož 
zradou druhého dne bitva ztracena a 
král Přemysl Otakar II zahynul. 

(Déj. éesk.) 

Eoku 1033 vládli Jaromír a Břeti- 
slav/ společné v Cechách. Oldřich vězel 
až do velikonoci roku následujícího ve 
vězení v městě Řeznu na rozkaz císaře 
Kunrata II., kdežto na přímluvu císa- 
řovny teprv na svoboda propuštěn. Císař 
uložil mu za výminku, aby podělil se 
8 bratrem Jaromírem o nejvyšší vládu 
a postoupil jemu polovici země české : 
on ale vrátiv se domů, hned zrušil pří- 
sahu bezděky složenou, a zmocniv se 
celé vlády opět, dal bratrovi oči vylou- 
piti, vypudil syna i z Moravy a postavil 
se v zjevný odboj proti císaři. 

(Fr. Palacký. Déj. már. Česk.) 

Andrej Ivanovic Stariskij, mladší syn 
Ivana (nar. 1490). ustrašen osudem 
staršího bratra svého Jiřího, kteréhož 
cařice Helena dala utratiti, vytáhl s voj- 
skem ze Stařice, údělu svého, proti Nov- 
gorodu. Milostnik Helenin Ovčina Te- 
lepněv-Obolenský ho s vojskem zaskočil 
a Andrej žádal vyjednávati. Ovčina mu 
přísahal, že ho car Jan Hrozný a vla- 
dařka Helena nebudou trestati, ale He- 
lena ho dala uvězniti a po 6 měsících 
v Moskvě utratiti r. 1537. 

(Jos. Kolář.) 

Svatopluk, veliký kníže Ruský, (na- 
stoupil vládu r. 1093), byl muž velmi 
nevěrný, nevděčný, podezřívavý a na- 
dutý. Zvláště pak na něm tupiti se 
musí, že přísahu rušíval a co slíbil, 
neplníval. (Fil. Strahl. Dej. rise Ruské.) 

Roku 1270, byv v Korutanech na 
vojvodství Korutanské slavně nastolen, 
obrátil se zase nazpět do Rakous. Šla 
tehdáž ještě jenom jedna schůdná cesta 
ze Štýrska do Rakous, totiž přes horu 
Semerník čili Semering. Tu ukázal 
Štěpán V., král Uherský, špatnost ve 
likou. Sotva měsíc uplynul, co na smlouvu 
a přátelství s Českým králem se svými 
pány přísahal, a tu si usmyslil, že ho 
na té cestě přes Semerník zaskočí a 
zajme. Vyslal tě silné zástupy Uhrův 
do Rakous, aby se pod Semerníkem do 
zálohy položily a až král Přemysl se 



I svými s hory dolů pojede, aby ho pře- 
; padly a zajaly. Avšak král Přemysl 
I dostal ještě v čas výstrahu a proto 
'jinou cestou šťastně do Rakous se dostal. 
I Na to počala opět válka s Uhry. 
I ^ (D^. čes.) 

Po vítězství Čechův u Tachova dne 
4. srpna 1427, chováni jsou přednější 
pánové čeští a němečtí mezi zajatými 
pod závazkem cti a víry a přísahy na 
svobodě. Byltě mezi nimi též Vilém 
Svihovský, vězeň pana Jana Tovačov- 
ského z Cimburka, avšak pan Vilém 
zapomenuv se nad svou ctí a vírou, a 
21 jiných podobných vězňův, uvidivŠe 
svou příležitost, v noci pryč ušli, z če- 
hož pan Vilém napotom po celé vlasti 
veliké ostudy požil. (Děj. česk.) 

Roku 1510 přijel Vladislav II., král 
Český i Uherský, do Vratislavi i se 
synem svým Ludvíkem. A tu knížata 
a stavové Slezští, mající oběma králům, 
Vladislavovi a Ludvíkovi, slib poddanství 
a věrnosti učiniti, tázali se, maji-li jim 
přísahati co králům Českým anebo co 
králům Uherským. A tu nerozmýšlel se 
Vladislav říci, že přijme přísahu jejich 
I co král Uherský ! Neumělť Vladislav 
odolati nátlaku uherských pánův, jak- 
koliv věděl, že se křivopřísežníkem 
stane. (Fr. Palacký. Déj. nár. Česk.) 
I Vladislav II., král Český (1471— 
I 1516), přidal zápisem roku 1501 dne 
j 8 prosince daným bratru svému nej- 
mladšímu Sigmundovi také knížectví 
{ Opavské, jehož byl od Jana Korvína 
j dosáhl. Toto zadání knížectví Opavského 
co části koruny České, učinil Vladislav 
bez svolení stavův Českých, jen co král 
Uherský, čímž zřejmě se prohřešil na 
i koruně České. 

(Fr. Palacký. Déj. nár. Česk.) 
Vladislav II., král Český (1471 - 
1516), aby po smrti krále Matyáše 
I r. 1490 Uherské koruny dosáhl, pro- 
hřešil se proti přísaze své zlehčením 
koruny České, ba snížením království 
j Českého téměř na provincii, t. j. na zem 
j od jiného státu takořka již odvislou 
' Jeden článek olomouckých smluv r 1479 
' učiněných pravil výslovně, že jestliže 
I král Uherský po Matyášovi byl by spolu 
i králem Českým, že se Morava, Slezsko 
I a obojí Lužice mají České koruně beze 
' vší výplaty vrátiti." Král Vladislav ale 
\ bez rozpakův potom jeŠtě jednou to 



730 



Přísaha. 



Uhrfim potvrdil, že ty země Uherské 
koruně neodcizí. Zároveň veSed v zá- 
vazek, že uapotom dvorem svým stále 
jen v Uhřich bydleti bude, jakož na- 
potom v Čechách jenom co velmi řídký 
host se ukázal, přímo království České 
snížil, které od té chvíle z počtu sa- 
mostatných mocností v Evropě vyma- 
záno a k budoucímu pouze provinciál- 
nímu živobytí odsouzeno bylo. 

{Fr. Palacký. Děj. nár. Česk.) 

b) Došil trestu za křivou. 

Vedle silnice, vedoucí z Nových Be- 
nátek do Mladé Boleslavi, leží na vý- 
chod (hned u Kbel) les tři čtvrti ho- 
diny cesty od Nov. Benátek vzdálený 
a označující se jménem „Soudní les^. 
Jméno to prý dostal v těch dobách, 
když se oň soudil hrabě Benátecký 
(hrabě z Thurn Hohensteinův) s hra- 
bětem Horeckým (Nosticem Rienekův). 
Lesa toho prý užíval hrabě Benátecký, 
ale i hrabě Horečky dělal si naň ná- 
roky. Ve knihách pozemkových však 
nebylo o tom lese ničeho zapsáno, komu 
by měl příslušeti Tak povstal z ť-ho 
veliký soud, ale nechtělo to bráti konce. 
Konečně podle císařského rozhodnutí 
měl si každý z hrabat vyhledati starce 
pamětníka, kterýž by svému hraběti 
dosvědčil že sporný les jeho panství 
náležel. Tu si tedy každý z obou hra- 
bat vynašel takového starce. Když se- 
šel se ohledací sbor na určitém místě 
u značného lesa, předpovědělo kněžstvo, 
že ten starec, který bude křivě svěd- 
čiti, ve čtvrt hodině po přísaze zemře. 

Vykopali tedy na sporném tom místě 
z obou stran silnice po jednom hrobu. 
Po té starci učinili svoje výpovědi a 
stvrdili je slavnou přísahou. Sotva že 
doříkali přísahu, tu tomu starci, jenž 
svědčil ve prospěch hraběte Hereckého, 
začaly modrati rty a nehty a on bral 
se k poslední hodince. Hned také, když 
dokonal, pochován byl ve hrobě na té 
straně, která čelila k Horkám. Les 
tedy přiřknut hraběti Benáteckému. Od 
té doby jmenuje a píše se les ten: 
„Soudný les." (Jos. Smola. Světozor 1887.) 

V Družci ukazuje se v nemalém, 
hrubém, pískovém kamenu před koste- 
lem stojícím zkamenělý křivopřísežník. 
(Čaa. kat. duch 1830) 



Lazar Kuračič, pravoslavný, žaloval 
u soudu v Mitrovci v Chorvatsku jistou 
starou ženu pro dluh 60 zlatých. Dne 
4. prosince 1895 bylo soudní přelíčení, 
při němž stařena tvrdila, že není Ku- 
račičovi ani haléře dlužná, kdežto on 
dokazoval, že je. Došlo na přísahu. 
Když rozžaty byly svíce a Kuračič při- 
stoupil ku kříži, varovala a prosila ho 
stařena, aby křivě nepřísahal Kuračič 
zůstal tvrdošíjným — přísahal — a 
když položil ruku na kříž a řekl: 
„K tomu mi dopomáhej Bůh" — tu 
v témž okamžiku se svalil bez sebe na 
zem. Když ho sluhové přinesli na 
chodbu, byl mrtev. Mimochodem řečeno, 
Kuračič byl zámožný člověk, 

(Hrvatski Braník.) 

Z ustanovení pana Oldřicha z Hradce 
a Pražanů mělo r. 1420 dne 10. pro- 
since odpoledne v kolleji Karlově býti 
veřejné slyšení mistrů a kněží praž- 
ských i táborských Pozván byl i Mi- 
huláš z Husí, avšak odepřel přijíti, 
předstíraje, aby ho nezabili Ano ještě 
téhož dne uzavřel opustiti Prahu 
s úmysly ovšem nepřátelskými a přísa- 
haje, že jak živ nemíní více město toto 
spatřiti. Když pak přijel ještě s jinými 
k můstku přes Botič, poplašil se kůň 
Mikulášův a smekl se do jámy vedle 
cesty, při čemž Mikuláš z Husí padl 
tak nešťastně, že si zlámal nohu ve 
půli a také na prsou poranil se. Proti 
zařeknutí svému musel býti donesen 
nazpět na Staré Město, kdež i dne 
24. prosince na Štědrý den zemřel. 
{W. Wl. Tomek. Dej. m. Pr.) 

Na křivou přísahu před soudem klade 
právo Soběslavovo (II 1173 — 1178) 
trest že měl takovému jazyk týlem 
vyvlečen býti. 

(WácsL Wl. Tomek. Děj. m. Pr.) 

Léta 1067 počal válku Všeslav Po- 
lotský, syn Břetislavův, i dobyl Novo- 
hradu. Tři pak Jaroslavci : Izjaslav, 
Svatoslav a Vševlad, sebravše vojsko, 
táhli na VŠeslava a přemohli ho. VŠe- 
slav pak utekl. A potom měsíce čer- 
vence v desátý den Izjaslav, Svatoslav 
a Vševlad políbivše svatý kříž (na 
místo přísahy Všeslavovi), pravili jemu : 
„Přijď k nám, neučiníme tobě nic zlého." 
A on spoléhaje na jich políbení kříže, 
přeplní v lodi přes Dněpr. A když 
Izjaslav šel napřed do stanu, jali tak 



Přísaha. PHzeň. 



731 



Všeslava na UU u Smolenska, přestou- 
pivše kříž (přisahá). Izjaslav pak při- 
vedl Všeslava do Kyjeva i vsadil jej 
do vězení s dvěma jeho syny. Avšak 
trest Boží jich neminul. Již následujícího 
roku přitáhli cizozemci Plavci a pora- 
zili všecky tři na Altu úplně na hlavu, 
že se dali na útěk. Za to vyhnali Ky- 
jevští Izjaslava a posadili na stolec 
uvězněného VŠeslava. {Nestor. Let. rus.) 

Roku 1153 žádal veliký kníže Ru- 
ský Izjaslav skrze vyslance Haličského 
knížete Vladimirka, s nímž byl dlouhý 
čas válku vedl, o pokoj. Když pak se 
vyslanec na přísahu Vladimírkovu od- 
volával a na Boží trest poukazoval, 
dělal si z toho Vladimírko posměch. 
Než najednou se Vladimírko nebezpečně 
roznemohl a za několik hodin, ani všickni 
okolo něho se zhrozili, zemřel. 

{Fil. Strahl. D^. říše Rus.) 

Roku 1161 přepadl kníže Soběslav 
Soběslavic Olomouc nočním časem a 
opanoval, an se byl již jedenácte roku 
potloukal po Němcích. Vladislav II., král 
Český, vyšel s vojskem proti Soběslavovi, 
ale nemohl města dobyti. Tu nabídl So- 
běslav Vladislavovi, aby mu dal kousíček 
země ve vlasti k výživě, an v cizině psotn 
snášeti musí. Vladislav mu to i přísa- 
hou přislíbil a stvrdil. Soběslav proto 
ihned králi hrad Olomouc odevzdal a 
s ním do Prahy jel. Zde pak Soběslav 
zrádně zajat a na hrad Přiradu do vě- 
zení odvezen, kdež se s ním ukrutně a 
nelidsky nakládalo. Za to Vladislava 
Pán Bůh potrestal, že syn jeho Bedřich, 
jemuž vládu odevzdal, ze země české 
vypuzen jest, a Vladislav sám s chotí 
do Durynku utéci musel, kdež i zemřel 
roku 1174. (Béj. česk) 

Vladislav II., král Český a Uherský 
(1471 — 1516), uzavřel smlouva s Amu- 



j ratem, císařem Tureckým a přísahou 
ji stvrdil. Ale Vladislav brzy proti 
smlouvě chopil se zbraně a bojoval 
šťastně. Tu vytáhl Amurat smlouvu a 
drže ji v ruce a dívaje se k nebi pra- 
vil : „Zde jest, ó Kriste! smlouva, kte- 
rou mi křesťané přísahou stvrdili, nuže, 
potrestej, ó Bože, rušitele smlouvy a 
přísahy, jsi-li pravý Bůh!" A vskutku, 
štěstí válečně se obrátilo, Uhrové na 
hlavu poraženi a vůdce Vladislavův 
zabit jest. (Biladen.) 

5. Papež může od ní rozvázati. 

Svidrygailo, velkokníže Litevský pro 
ukrutnosti a opilství i odboj proti králi 
Polskému velkoknížectví roku 1432 
zbaven jest a na místě jeho ustanoven 
I za velkoknížete Litevského Sigmund I., 
Kjeystutův syn a Vitovdův bratr. Při 
nastoupení pak Sigmundovu četl Oles- 
nicki v kostele sv. Stanislava ve Vilně 
papežskou bullu, kterouž Sigmund a 
všickni Litvané před rokem složené 
přísahy Svidrygailovi dané sproštěni 
jsou. (4tt</. Schlózer. D^. Litvy.) 

Vácslavl^ král Český, musel r. 1249, 
byv od syna kralevice Přemysla Ota- 
kara I. v Žatci s vojskem sevřen, dne 
26. března přísahou vládu v Čechách 
a na Moravě postoupiti a jen třemi 
hrady ku své výživě se spokojiti. Avšak 
papež Innocenc IV., dostav o tom 
zprávu, co se v Čechách přihodilo, 
dvěma bulami dne 22. a 24 dubna 
téhož roku v Lyoně danými, celou tu 

i smlouvu za neplatnou vyhlásil a biskupu 
Míšeňskému nařídil, aby nejen krále od 
dané přísahy rozvázal, ale i kralevice 
a pány odbojné aby Vácslavovi opět 

i v poslušenství uvedl. (Děj. česk.) 



nzen. 



1. Prospívá, příliš po ní bažili. 

Roku 1445 vzala ovdovělá císařovna 
po Sigmundovi Barbora Jiřího Podě- 
bradského za svého obránce a správce, 
tak že poručila jemu vykonávání vše- 
likých práv svých, čímž se Jiřímu do- 



stalo důležitého rozmnožení moci a 
vážnosti jeho. 

{W. Wl. Tomek. D^. m. Pr.) 

Arcibiskupovi Pražskému Albikovi 
(1411 — 1412) přízeň krále Vácslava IV. 
šla nade všecko. Byl sice muž mravů 



732 



Přízeň. 



bezúhonných, ale nehodil se k úřadu 
arcibiskupskému v těžké době oné. 

(Klim. Borový. Déj. arcid. Praž.) 

2. Jest nestálá, 

viz i: „Nevděk 1!" „Sláva 2!" „Štěstí 3!" 

Bagration Petr Ivanovic (f 1765) 
Rus, bojoval slavně v Itálii r. 1799, 
tak že jej Suvorov svou piavicí na- 
zýval. Avšak pozbyv zároveň se Suvo- 
rovým milosti cara Pavla I., vrátil se 
do Rus. (Jos. Kolář.) 

Nikota VasiJjevič BeJclemišev, dů- 
věrník cara Ruského Jana III., stál 
u veliké milosti a vyřizoval důle- 
žitá rozličná posláni. Avšak r 1525 
upadl v nemilost a pro urážku cara 
byl odsouzen a sťat. ijos. Kolář.) 

Alekséj PetroviÓ Bestuzevi byl r 1790 
povolán čarovnou Ruskou do Petrohradu 
za kabinetního ministra. Avšak upadl 
v nemilost a byv nejprv uvězněn ztratil 
úřad svůj. Však r. 1741 povolala ho 
čarovná Alžběta Petrovna opět ke dvoru 
a obsypala ho milostmi ano i kancléř- 
stvím a darovala mu město a zámek 
Verden a po 14 let řídil nejdůležitější 
záležitosti ruské, avšak za Petra III. 
opět byl svržen, vězněn a konečně na 
svůj statek Gore to vo vyobcován. 

(Jos. Kolář.) 

Léta Páně 1274 ztratil šlechtic Bor so 
přízeň krále Českého Přemysla Ota- 
kara 11. beze vší viny, ani ho závist- 
níci u krále očernili. (Pokrač. Kosmy.) 

Jan Věňavita JDlugosz., kanovník 
krakovský a nejznamenitější kronikář 
polský XV. století (f 1480), byl 
u svého krále Kazimíra u veliké přízni 
a vážnosti. Pro volbu biskupa Krakov- 
ského upadl však u svého krále u vel- 
kou nemilost, tak že se musel po celý 
rok na zámku Melštýně ukrývati. 

{T>(j. polské.) 

Starý již Federov stál ve velké přízni 
u cara Ivana IV. Ruského (1534 - 1 58 i) ; 
19 roků sloužil věrně caru co stolmistr 
a co strážce pokladu carova. Najednou 
byl od závistníkův u Ivana obžalován, 
že ho chce s trůnu svrhnouti a eám 
panovati. Beze všeho vyšetřování povo- 
lal Ivan Federova k sobě, kdež již celý 
dvůr shromážděn byl. Ivan oblekl sám 
Federova rouchem carovským, posadil 



ho na trůn, dal mu žezlo, smekl čepici 
před ním a pokloniv se hluboko pravil : 
„Zdráv buď! veliký care říše Ruské. 
Hle, důstojnost, po níž jsi bažil, máš 
ode mne. Avšak mám nejen moc tebe 
carem učiniti, nýbrž tebe i z carovství 
svrhnouti." Po těchto slovech vrazil 
Ivan sám nebohému a nevinnému Fe- 
derovi nůž do srdce. 

(Am. Herrmann. Dej. říše Ruské) 

Jan III., probošt Vyšehradský, pří- 
jmím Volko, bratr královny Elišky 
(f 1352), upadl po smrti královny 
(1330) do nemilosti u krále Českého 
Jana Lucemburského, byl do vězení 
vsazen v domě křížovnickém, druhý den 
vyšel soukromí a ušel do Bavor. 

(Čas kat. duch. 1837.) 

Pan Jaroslav z Boskoiic sloužil Ma- 
tyášovi, králi Uherskému a stál u něho 
ve veliké vážnosti a cti, tak že ho 
jmenoval r. 1479 svým českým kan- 
clířem (ovšem jen titulárním) a dal se 
od něho v politických jednáních potře- 
bovati, avšak r. 1485 upadl v nenávist 
královny Uherské Beatrix, a pan Ště- 
pán Zápolský ze žárlivosti naň zase 
sočil u krále, tak že Jaroslav nespra- 
vedlivě, aniž by byl souzen, sťat jest 
ve Vídni. {Děj. česk.) 

Sv. Jan Kapistrán (nar. 1385 v Nea- 
polsku f 1456), byl nejprv sudím a 
vladařem. I dopustil Pán Bůh, že byl 
od nepřátel králových zajat a uvězněn. 
Ubožák myslel, že král ihned mu za- 
opatří svobodu, ale král naň zapomenul, 
až se teprv sám vykoupil a pak stal 
se františkánem. Drahé kameny) 

Jiří z Lobkovic, pán na Libochovi- 
cích, pak i v Mladé Boleslavi a Kos- 
manosech, stal se i hofmistrem králov- 
ství Českého. Avšak již za 9 let roku 
1594 upadl náhle v nemilost u císaře 
Rudolfa II., načež do vězení uvržen, 
v němžto až do smrti své dne 28. května 
1606 držán jest. (Ant. Vlasák.) 

Vácslav František Eusebius z Lob- 
kovic, pán na Chlumci, Roudnici a voj- 
vodství zahánském ve Slezsku (f 1677), 
byl u císaře Leopolda I. zvláště u ve- 
liké milosti, jsa nejvyšším dvoru jeho 
hofmistrem, vojenské rady presidentem, 
polním maršálkem atd. Vedení nejdůle- 
žitějších záležitostí státních, zejména 
věcí zahraničních, leželo drahný čas 
v jeho rukou. Roku 1674 upadl však 



Přízeň. 



733 



z příčin ne dosti objasněných v nemi- 1 Boku 1471 dne 27, května zvolen 
lost císařskou a musel dvoru prázden jest za krále Českého Vladislav, nej- 
býti, načež se odebral do Roudnice, starSí syn Kazimíra, krále Polského, 
kdež i dne 24. dubna 1677 zemřel. lA tu zle se vedlo Řehoři z Eeimhurka. 

[Ant. Vlasák.) I Tento věrný někdy krále Jiřího pomoc- 
Nicon, patriarcha Moskevský (1652 1 nik a obhájce nepřál Polákům a měl 
— 1667), narodil se z chudé selské ro- < to Cechům velmi za zlé, že Vladislava 
diny ve Velemanově u Nižního Novgo- na trůn volají. Proto byl napřed z Prahy 
rodu. Po žádosti otcově oženil se a stal vypovězen, což starého Němce toho, 
se světským knězem. Se svolením své jinak tak zasloužilého, bolestně se dotklo, 
manželky vstoupil do kláštera solove- Chtěl pak se aspoň na zámku chvatě- 
ckého, konečné se dostal do Moskvy, kde rubském usaditi, jejž mu byl král Jiří 
si jej car Aleksej Michajlovič tak za- i se statkem nelahozeveským daroval; 
miloval, že ho pohnul, aby v Moskvě avšak i to mu odepřeno bylo, ačkoliv 
zůstal a učinil jej archimandritou klá- co od krále Jiřího obdržel, nikdo mu 
Stera novospaského ležícího na řece . bráti nechtěl Musel se nadobro vystě- 
Moskvě. Nikon stal se důvěrným příte- ho váti ; ve průvodu čtyř jezdcův a čtyř 
lem a rádcem carovým, který všecky pěšákův branných byl pfes Litoměřice 
žádosti skrze Nikona podané vyplňoval, ze země vyvezen, osedl v Drážďanech, 
přenechávaje pravidelně jemu samému kdež se ho vojvoda Sasky Albrecht ujal 
rozhodnutí a tak postupoval v přízní | a tam brzo i umřel r. 1472. 
carově, až konečně r. 1652 povýšen na {Zap. Čes. m. Kr.) 

patriarchální stolec a později dostal Ji^i Ludvik z Linzendorfu stál u ve- 
i název „Veliký gosudar (pán) a patři- ^^^^ přízni císaře a krále Českého Leo- 
archa velikého i malého Ruska Avšak P'>l<ia I- (1657—1705), avšak r. 1679 
později upadl v nemilost carovu a ko- npadl v nemilost a zbaven býl úřadů 
nečně se své důstojnosti patriarchální svých. (Mikovec Ferd. Lumir) 

sesazen a do osamělého kláštera vypo- j Roku 1445 zjevil se v Stadicich nový 
vězen roku 1667. i král Český, udávaje, že ho za krále 

{Fr. Krystůfek. Čas. kat. duch. 1888.) Bůh nad Čechy ustanovil. I hnuly se 
liosstcurm vyznamenal se za císaře veliké davy lidstva do Stadic, přicházel 
a krále Českého Rudolfa II. (1574 — i nejeden rytíř a panoše, aby se no- 
1611) v boji proti Turkům v Uhřích vému. Bohem poslanému králi k věr- 
a stál n císaře ve veliké přízni. Přišed i nosti a poddanosti přikázal. Když však 
okolo nového roku 1604 do Prahy k cí- zemští pánové s vojskem Stadice obsa- 
sařskému dvoru, podnikl zde mnohá mi- dili a krále poustevníka a jeho rady 
lostná a rozpustilá dobrodružství, čehož i svázali a co zajeté na Roudnici odvezli: 
nepřátelé jeho použili, tak že císař ne- 1 tu ti, již prvé nejhorlivěji jeho králov- 
důvěřivý vedení vojska Rosswurmovi ské důstojnosti pomáhali, nyní jej za- 
odejmul a když na jisté vraždě v Praze přeli a každý byl rád, kdo mohl utéci, 
se ziičastnil, byl Rosswnrm na dvoře Když pak páni poznali, že král pou- 
Staroměstské radnice r. 1605 sťat. stevník na mysli jest pomaten, opatřili 



{čes. mor. Kr.) 



ho v Praze, rady pak jeho pustili na 



V tajné radě Rudolfa II., císaře a ' svobodu. (Zap. Ces. morav. Kron.) 

krále Českého (1576— 1611), nalézali Alexandr Josef Sutkowski, erbu Su 



se i Rumpf a Trautson. Tito pak ná- 
vodem Matyáše, bratra císařova, vyklá- 



lima povznesl se za krále Polského 
Augusta ni., stav se vrchním komořím, 



dali králi, jak by sobě a zemím svým vrchním lovčím, generálem pěchoty a 
posloužil, kdyby si vzal již nyní po- j kabinetním ministrem, avšak r. 1738 
mocníka k panování. Z počátku Rudolf , °pa<ll v nemilost, byl největší části 
jen mlčel ke všemu přemlouvání, avšak . svých hodností zbaven a ode dvora pro- 
ku konci měsíce září r. 1600 tak se pnštěn. {D^. pols.' 

rozlítil na své rádce, a oba dosud vše- Alexandr Vasiljevič Stivarov, ruský 
mohoucí ministry vyhnal, tak že sláva j general (nar v Moskvě, f 1800 v Petro - 
jejich byla v koncích. i hradě), upadl za cara Ruského Pavla I. 

{Ant. Gindély. Dej. čes. pov. 1. 1618.) I do nemilosti a byl se své důstojnosti 



734 



Přízeň. Půst. 



ssazen r. 1798, tak že zármutkem až 
nmřel. (D4/- rus.) 

Antonín Tyeenham, podskarbí litev- 
ský v XVlil. století (f 1788), byl 
n veliké přízni a vážnosti u krále Pol- 
ského Poniatowského, avSak pomluvami 
nepřátel svých zbaven jest úřadu svého. 

iD^. polské.) 

Když v Španělsku Filip IV. vládu 
nastoupil r. 1621 nabyl na místě Uzedy 
Olivares úplné moci nad králem, tak 
že podléhal vlivu jeho skoro tak, jako 
otec jeho vlivu Lermy a Uzedy. Uze- 
dovi byly odňaty úřady, které ještě 
zastával a konečně byl vypovězen ode 
dvora, což s otcem jeho již dříve se 
stalo. Úřad nejvyššího komoří propůjÓen 
hraběti Olivaresovi. 

(A. Gindély. Děj. čes. povst. I 1618.) 

Český král Vácslav II. (1283—1305), 
nabývaje s léty vždy lepšího rozumu. 



začínal vždy více poznávati, kterak ne- 
důstojně ba nebezpečně postaven jest 
vedle tak mocného rádce svého pana 
Závise z Falkenšteina, který jménem 
jeho neobmezeně v Cechách vládl ; na- 
chyloval proto znenáhla ucho k jiným 
rádcům, kteří nebyli přátely jeho otčima, 
jakkoliv Závíš pilně snažil se, aby jim 
nedopustil přístupu ku králi. I ubývalo 
Závišovi vždy víc a více moci, až ko- 
nečně i uvržen do bílé věže roku 1288 
a roku 1290 sťat jest ^ pod Hlubokou. 
(Zap. Cesk. mor. Kr.) 

Zhygnév OlešnicM, arcibiskup Hněz- 
denský a kardinál, jenž osudy Polska 
po mnohá léta za krále Vladislava III. 
řídil najednou upadl v nepřízeň šlechty 
a roku 1451 na sněmu říšském tak 
ponížen jest, že v mnohém ohledu pod- 
řízen jest biskupu Krakovskému. 

(Dlugoš.) 



Půst, 



viz i: „Mrtvení se!" „Zapírání se!" 



1. Vůbec. 

a) Konali ho. 

Svatý Antonijj zakladatel kyjevsko- 
pečerského kláštera (f 1063), trval 
dnem i nocí na modlitbách a postech. 
Jednou za den požil kousek tvrdého 
chleba ; začasté po celý týden zů- 
stával o hladě, 

(Ben. Kulda. Církevní rok,) 

Postních dnů v roce jest u Bulharův 
dobré dvě třetiny. Tak jest 48 dní 
velkého postu, 25 dní Petrových postů, 
15 dní Mariánských postů, 40 před 
koledou, k tomu středy a pátky v roce 
104 dní, což sečteno dává 232 dny 
postů v roce, po kteroužto dobu netkne 
se Bulhar ani masitých pokrmů, ba ani 
vajec a másla, nepočítaje v to ještě do- 
brovolné a takřka národní posty, které 
8i Bulhar sám ze zvyku ukládá, jako 
na př. to, že do sv. Jiří jehněte neza- 
bije ani na maso neprodá. Po všechny 
ty dny žije Bulhar jako asketa a 
hlavní výživu poskytují mu zeleniny, 
které ke kusu chleba přikusuje. Proto 
Bulhar jsa přivyklý neustálému poží- 



vání zeleniny, může i delší dobu o hladu 
vydržeti v přírodě, aniž by nějakého 
pokrmu sebou nositi musel. [Čech.) 

Půst u Černohorců velmi přísně se 
zachovává. 

{Vil. Dušan. Čas. čes. Mus- 1850.) 

Svatý Eusfrdt, mnich kyjevský, mu- 
čenník (f 1110), velmi veliké a tuhé 
pQsty konal, proto nazývali jej vůbec 
„Pěstitelem." (Ben. Kulda. Církevní rok.) 

Sv. Jan Eentskýj Polák, kněz, nar. 
v XV. století, za posledních třiceti pěti 
let svých načisto odřekl se masitých 
pokrmů. (Ben. Kulda. Církevní rok.) 

Sv. Ladislav, král Uherský a Chor- 
vatský, patron sedmihradský, narozen 
v Polsku (f 1095), postíval se často 
a přísně. (Ben. Kulda. Církevní rok.) 

Svatý Oía, biskup Bamberský, apo- 
štol Pomořanův (f 1139), vyznamenal 
se tuhými posty 

(Ben. Kulda. Církevní rok.) 

Svatá Pětka, Srbka, panna trnovská 
(žila v XIII. století), žijíc na poušti 
krotila panenské tělo své postem. 

(Ben. Kulda. Církevní rok ) 

Husové zachovávají posty neobyčejně 
přísně, nepožívajíce ani vajec, ani 



Půst. 



735 



másla a mléka. Postav do roka jest 
v Euské církvi, tošim, okolo 200 dní, 
ne-li více. 

(Jos. Per wolf. Čas. Mus. kr. Čes. 1872.) 

Svatý Ondřej Svorad připutoval za 
panování krále Uherského svatého Ště- 
pána (997 — 1038) z Polska na Sloven- 
sko a zde žil, stav se prve řeholnikem. 
žil v jeskyni co poustevník. A zde po- 
stil se tuze, že po tři dny ničeho ne- 
jídal a teprve dne čtvrtého chlebem a 
vodou poobčerstvil se a posilnil. 

{Ben Kulda. Církevní rok) 

Svatý Vojtěch jsa biskup Pražský 
íf 997), vyjímaje neděle a svátky po- 
stival se téměř den co den přes po- 
ledne, na obědě pak míval každého dne 
tři nebo čtyři chudáky za hosty, kte- 
rýmž i pokrmy a nápoj podával a při 
stole sloužil. [V. Štulc.) 

Jan Žižka, slavný vojevůdce český 
(f 1424), zachovával po vždy posty. 
{Zap. Čes. mor. Kron.) 

b) Na prosbu a poděkováni 
postili se. 

Léta Božího 1520 uložen byl v Praze 
půst k sv. Šťastnému, a to z dvojí pří- 
činy, jedno pamatujíce den srovnáni a 
v jednotu uvedení obcí pražských ; druhé 
pro mor, aby milý Bůh tu ránu ukrotiti 
ráčil, neb již šachty kopali, do nichž 
lidi kladli. (Staří Utop. čeští) 

Léta Páně 1524 na sv. Jana Zlato- 
ústého uložili v Praze půst, protože 
oblohy nebeské hrozily velkou povodeň. 
I uslyšel Pán Bůh modlitbu dobrých, 
že povodeň obrátil v větry silné. 

(Staří letop. čeští.) 

Po osvobozeni Mosh-y od Poláků 
zahájen roku 1613 sněm třídenním po- 
stem a prohlášen tu jednomyslně za 
care Ruského sedmnáctiletý Michail 
Fedorovič Eomanov. 

(J. L. Pič. Děj. nár. Rtts.) 

2. Církevní. 

a) Zachovávej svědomité! 

Anna Eleonora, manželka císaře a 
krále Ferdinanda II. (1620—1637), 
zařasto se postila a církevní půst co 
nejsvědomitěji zachovávala. 

Bojkové, lid ruskoslovanský v Haliči, 



kteří se k sjednocené církvi řecké při- 
znávají, jsou zvláště přisni v zacho- 
vávání postův a všelikých náboženských 
obřadův. 

(Dal. Wahilevič. Čas. čes. Mus. 184Í.) 
Roku 1618 nařídili direktoři v Praze 
skrze konsistoř pod obojí, aby lid ve 
středu a v pátek se postil. 

(Ant. Gindely. Děj. č. porst. 1. 1618.) 
V okolí domažlickém jest velmi slušný 
starý obyčej, který dosud se tam vesměs 
u venkovských žen a děvčat zachovává. 
V čase postním nevezmou na sebe za 
žádnou cenu jinou sukni, nežli tmavě 
modrou, kdežto sobě vůbec libují v lát- 
kách červených a velmi křiklavých 
barev. (čas. Ludmila 1884.) 

Ferdinand II., císař a král Český 
(1620 — 1637), přikázané posty církevní 
přísné a správně zachovával a sám 
z dobré vole ještě více se postil, nežli 
církev předpisovala. 
(Ant. Gindely. Dq čes. povst. 1. 1618.) 
Léta 1652 dne 4. ledna měsíce císař 
Ferdinand III. svým otevřeným listem, 
který i v chrámu vyvěšen byl, nařídil 
mezi jiným, aby každý v Cechách oby- 
vatel o dnech od sv. církve kat. zapo- 
věděných od masitých pokrmů se zdržo- 
val, leda že by od své duchovni vrch- 
nosti dle důležitých potřeb a příčin 
takových masitých pokrmův požívati 
dovoleno měl. (/. Beckovský. Poselkyné.) 

Gehhardus , VII. biskup Pražský 
(f 1089) v čas postní přiodíval se 
rouchem drsným a v noci chodíval do 
chrámu Páně, kdež uvrhnuv se na zemi 
hořké slzy prolévaje dlouho trval na 
modlitbách. (Kosmas. Kron. čes.) 

Katolíci v Haliči jsou velmi zbožni. 
Zde se lid i v obyčejné pátky a so- 
boty zdržuje nejen masitých pokrmů, 
ale i všeho, co pochodí od mléka a 
vajec a to i y čas nejtěžší prací žňo- 
vých. (Čech. 1893.) 

Půst na Moravě zachovával se velmi 
přísně. Na Hané masa nebylo ani v ne- 
děli, jídla se mastila konopným olejem. 
y pátek se pučila pučalka z hrachu. 

{Obzor 1892.) 

Arnošt hrabě Harrachy kardinál a 
arcibiskup Pražský v XVII. století 
(Ý 1667), posty církevní velmi svědo- 
mitě zachovával, postě se dvakráte 
v témdni v pátek a v sobotu, od kte 



736 



Půst. 



rého zvykn nechtěl ani v těžké ne- 
moci upustiti. 

{Fr. Krásí. Am. hr. Harrach.) 

Sv. Hedvika, manželka Jindřicha I. 
od roku 1101 vojvody Vratislavského 
(f 1243), nechtic tomu, aby tělo zbuj- 
nělo a duši rozkazovalo, krotila je 
tvrdým postem a jinačí trýzní. Masa 
nechutnala skoro po čtyřicet let; v ne- 
děle a slavnější svátky jídala jednou 
za dfu; na suchém chlebě a vodě pře- 
stávala vždycky ve středu a v pátek, 
v svaivečery čili vigilie slavnějších 
svátků, po celý advent a postní čas 
před Božím hodem velkonočním. Půst 
schvalovala propovědí asi takovou : „Jest 
nám toho třeba, bychom tělo sužovali 
postem, jenž hříšných žádostí potlačuje, 
k nebeským věcem duše povznáší, 
k ctnosti napomáhá i k zasloužení 
věčné odplaty valně prospívá." 

{Drahé kameny.) 

P. Klement Maria Hofbauer, redem- 
ptorista (f 1820), pravil ve Vídni 
k jakémusi chlapci, jménem Karlovi, 
synovi dvorního rady, kterýž ho pro- 
vázel: „Karle, přikázaní církve musíme 
přísně zachovávati, v pátek žádného 
masa jísti. Tuto malou oběť přinášíme 
našemu Pánu a Spasiteli Ježíši Kristu, 
Který v pátek za nás na kříži se obě- 
toval " 

Karel přišel domů a když zase v pá- 
tek maso bylo předkládáno, pravil 
zcela rozhodně: „Milý otče, dnes ne- 
budu jisti žádného masa." — „Proč?" 
tázal se otec. Karel odpověděl : „Poně- 
vadž jest pátek a církev svatá toho 
dne, kde Spasitel náš na kříži umřel, 
zdržení masa předepsala." — „A kdo 
ti to řekl?" ptal se otec pln nevrlosti. 
„P. Hofbauer " odvětil chlapec. Otec 
poručil mu jísti. Ale chlapec snažně 
prosil, by mu dovolili, aby pro dnešek 
směl masa se zdržeti. Ale tato prosba 
rozhněvala otce a přísným hlasem ode- 
hnal chlapce od stolu: „Nyní mi jdi 
hned s očí a dnes nesmíš celý den ni- 
čeho jísti." 

Karel šel a vypravoval matce, co se 
stalo. 

„Nuže, udělám ti tedy nějaké moučné 
jídlo," pravila matka, majíc s chlapcem 
útrpnost. Ale Karel zamítl i toto jídlo 
a pravil: „Nikoliv, maminko; neboť 
otec mi poručil: Dnes celý den nesmíš 



nic jísti, a musím tedy poslechnouti ; 
neboť P. Hofbauer řekl: Děti, poslou- 
chejte rodičů svých! Mohu to i bez 
jídla vydržeti." 

Plačíc běžela matka k svému man- 
želovi a činila mu výčitky. „Co děláš? 
Chceš, aby Karel celý den hlad trpěl 
a se rozstonal? Masa nechce a mouč- 
ného jídla také nechce, poněvadž jsi 
mu řekl, že nesmí celý den ničeho jísti." 

Takovéto smýšlení o poslušnosti otci 
tolik se líbilo, že Karla zavolal a řekl 
mu: „Budoucně v pátek masa více ne- 
dostaneš, ale nyní jen něco z mouky." 
Od té doby nepřišlo více maso v pátek 
na stůl, ba otec byl úctou k sluhovi 
Božímu tak naplněn, že sám synáčka 
svého do kostela Voršilek vodil, aby 
P. Hofbauerovi při mši sv. přisluhoval. 
(Mich. Harirtger.) 

Sv. Jaceh (Hyacint), nar. ve Slezsku 
v Kameni z rodu panského Odrovanžů, 
stal se r. 1222 převorem kláštera sv. 
Dominika v Krakově a tu mimo cír- 
kevní a řeholní půst kormoutil žaludek 
tuze v každý pátek, v svatvečer slav- 
ností bl. Panny Marie a svatých apo- 
štolů, na krajíčku chleba a číši vody 
přestávaje. (Drahé kameny.) 

Sv. Kazimír, kralevíc polský (f 1483), 
posty církevní tak přísně zachovával, 
že ani, jsa churav, sproštění od nich 
(dispensí) nepřijal. „Nikdy jsem se ne- 
stal," řekl lékaři svému, „postem chu- 
ravějším a nemají-li léky žádné moci 
k uzdravení, neprospěje ani dispense." 
(Jan Bílý. Legenda.) 

Sv. Josafat Kuncevič, mučenník, apo- 
štol Rusínů (f 1623), nebyl jenom 
velmi střídmý v jídle, ale cvičil se v po- 
stech více, nežli křehkost lidská pod- 
stoupiti může. Kolikráte několik dní 
uplynulo, nežli si vzal něco na posilu 
těla svého a přinucen jsa pokrm vzíti, 
brával to nejhorší a oč nikdo by byl 
nestál. (Jakob Suša.) 

Blahoslavená Kunhuta^ manželka Pol- 
ského krále Boleslava V. Stydlivého 
(f 1292), postila se o chlebě a o vodě. 
(Ben. Kulda. Církevní rok.) 

Po celý půst zpívají v LužicJcu v ne- 
děli a ve svátek dívky srbské a pě- 
vecká družstva na návsích nábožné 
písně, o velkonocích pak chodíce dům 
od domu zpívají a vybírají dárky. 

{Fr. Palacký.) 



Půst 



737 



Marie Maximilianka^ rozená hraběnka ' trávě nejvíce času při službách Božích, 
ze Ždáru (t 1690), co nejsvědomitěji, ve bdění, postě a na modlitbách.^ 



ba toze ostříhala církevní pust. 

(Drahé kameny.) 



(W. Wl. Tomek. D<&". král. Cesk.) 
Terezie Eleonora, manželka císaře a 



Káyi hr&U Jaroslav e Martinic, byv ^rále Leopolda I. (1657—1705), již 
roka 1618 od stavů odpořivých co mí- ^ ^tlém věku postem a kajícími skutky 
stodržitel pražský z okna vyhozen, ^i^ g^g mrtvila, což i co císařovna 
utekl přestrojen z Cech a tu jel až do konala. V ustanovený církevní půst 
města Schwarzenhoffu, kdežto hospodář nejedla nejen maso, alebrž nepožila 
v sobotní den chtěl jim maso k jídlu mnohdy ničeho, obyčejně něco málo 
dávati, ale oni ho nechtěli, nýbrž za (Alverá Cassianea.) 

přistrojení ryb žádali, čehož jsou také Vladislav II., král Polský (1386- 
užili. (Cas. čes. Mus. 1850.) us^^ požíval v pátek jen chleba a 

Přemysl Otakar 7., král Český (1197 yody i tehdáž když byl churav a u vy- 
— 1230), čtyřicetidenní půst co nej- gokém věku. {Dij. polské.) 

přísněji zachovával; začasto 8 jedním y^^j^^^^ jj ^rál Polský (1386- 
jen služebníkem v noci v kostele dlel, ^^3^ čtyřicetidenní půst tak přísně 
prolévaje slzy nad svými hříchy a ^^^^^;^^^ že ani ryb nepožíval, ale 
hojné almužny udílel. (Tokrač. Kosmy.^ i^gtg^inami se spokojoval, pakli žád- 

Za času Petra Voka z Boeemherka , ných j^og^^ neměl. (D^. polské.) 

(nar. 1539) dávalo se na zámku tře- . , .i / 

u * 1 ^ j« v„»u„«x ^ ^\.r,AA uAi Léta Božího 148.6 sjeli se králové 

boňském do kuchyně pro chudé lidi . Vladislav TI a Uherski^ Matváš 
také 30 kaprů a drobu co potřeba pro J^®"! !; , . tÍV x T.^ fr\, 
, . , v * ,A ,, X ku sjednáni v Jihlavě. A tu ve čtvrtek 

patek a sobotu. (Ces. mor. Kron.) ,. "' - ^r *u r> x- ..-i- i * 

'^ ^ o j v P^í narozeni Matky Boži postih se krá- 

Kniíe Hugo Salm, jenž dne 18. dubna j^^^^ ^ ^^^^^ ^^^^ j^^j. ^^^ ^^^ ^^^ 

1888 ve Vídni zemřel tiSe a bez bo^ ^^^j^^ ^^^ ^ ^^^^^ ^^^. ^ -^^^^^^ 
lestné nemoce, byl vzorný křesian, což 
dosvědčuje, že jeStě letos na zelený 
čtvrtek, velký pátek a bílou sobotu co 
nejpřísněji se postil skoro nic nejeda, 
ku poctě umučení Páně. (Čech.) 

Sihjla, matka Tob áŠe Jana Bekra, 



{Staří Utop. čeští.) 

b) Spoj 8 almužnoa, modlitbou, 
mrtvením ! 

Přemyslav., od roku 1247 kníže 



od roku 1702 biskupa Královéhrade- Velkopolský, nosíval v čas postní ží- 
ckého, jsouc horlivá katolička, nedo- něné roucho na holém těle (Baczko.) 
pouštěla domácím zavazovat v postě g^^tý Theodosius, opat Kyjevský 
o zákaz církve sv. {Drahé kameny.) (a. 1074), posvátný čtyřicetidenní půst 

Dne 26. února 1610 za císaře a trávil v pečeře, v podzemní komůrce, 
krále Českého Rudolfa II. odvezli sta- přísným postem, modlitbou a mlčením ; 
vové Čeští majestát od Eudolfa jím po- jenom maličko sedě spánku se oddával, 
tvrzený, uložený v krabici stříbrné a {Ben. Kulda Církevní rok.) 

porovnání mezi stranou pod jednou a Sv. Vácslav 7., kníže Český (928 — 
pod obojí a amnestii krále Rudolfa na 93 5)^ zvláStě v čas svatopostní měl 
Karlštein. Vilém Slavata, kterýž byl gváteční pružnost a spanilost v pobož- 
prvním purkrabím hradu KarlSteina ze nosti; neboť tehdáž rozhojňovaly se 
stavu panského, odjel napřed na hrad jeho modlitby, posty a milosrdné 
a tady jako hospodář četné poselství skutky ; modlitba byla téměř ustavičná, 
uvítal. Že však byl pátek a k tomu pjgt tužŠí, udělování almužen štědřejší ; 
čas postní, nedal jim ani v pátek ani pakli mu pro věci zemské den za světla 
druhého dne žádného masa, nýbrž ča- k tomu nepostačoval, tož noci nasta- 
stoval je dobrými rybami a jinými post- yoval. Po vrších a dolích neschůdných 
nimi krměmi. {čes. m. Kr.) v průvodu Podivena, po stezkách ka- 

Spytihněv II., kníže Český (1037— menitých bosýma nohama putuje, na- 
1055), ob3Čejně celý půst přebýval vštěvoval chrámy Páně. Z takové pouti 
v domě kanovníků, anebo v klášteře ^ leckdy chodidla jeho krvácela, 
mnichů břevno vských, uděluje almužny, j (Drahé kameny.) 



Sbirkk hiát. pHId. 



47 



738 



Půst. 



Jákvh e Haguj císařský purkrabí na 
hrade, žádá u arcibiskupa Martina 
Medka pro sebe a chnravou manželku 
svou za dovolení aby na cestách 
v postě 1582 směli požívati másla, 
vajec i masa. 

{Klem. Borový. Martin Medek.) 

Vácslav Hoberg z Kruhy, hejtman 
na Litomyšli, roku 1583 a opět 1584 
sám vznesl žádost a též děkan Flaxius 
zaň u arcibiskupa Martina Medka se 
přimlouval, aby jemu bylo pro nedo- 
statek zdraví dovoleno v pátek, ve 
čtyřicetidenní půst a o suchých dnech 
některé krmě od masa, od vajec a 
mléčného požívati; děkan dává jemu 
svědectví, že vždycky jako hodný kře- 
sťan se choval a duchovenstvo proti 
nátiskům chránil 

{Klem. Borový. Martin Medek.) 

Maria Leszytiská, Polačka, pobožná 
manželka Ludvíka XV , krále Fran- 
couzského v XVIII. století, byla v po- 
sledních letech tak slabá, že nemohla 
církevní přikázaní postu zachovávati, 
proto poslala k biskupovi, aby jí udělil 
církevní prominutí. {Mehl. př.) 

Ladislav starší z Lobkovic na Chlumci, 
nejvyšší hofmistr království Českého 
(1583), jsa nemocí velmi zemdlen, žá- 
dal arcibiskupa Martina Medka o dovo- 
lení, aby mohl v postní dni od vajec 
a mléčného jísti, jelikož ryb pro cho- 
robu požívati nesmí. 

{Klem. Borový. Martin Medek.) 

Léta Páně 1581. 17. Februarii pan 
vladař Vilém z Rosenherha z jisté rady 
lékařův dle zachování zdraví, aby od 
ryb se zdržoval, zjednal sobě od nun- 
ciusa apoštolského Horatia indulgenci, 
aby v postě nastalém mohl maso jísti. 
(Vác. Břežan. Živ. Vil. z Rosnb.) 

R 1297 udělil papež Bonifác VIII. 
zvláštním listem kiáli Českému Vác- 
slavu II.., že pro svou slabou tělesnost 
smí v postě masných pokrmů požívati. 

{I>'3. české.) 



o) Jsa nemocen, vyž&dej si dispens! d) Bušeni a rouh&ni docházi trestu. 

V jednom městě v severních Cechách 
přišel jistý člověk do hospody a ač to 
v pátek bylo, žádal masa k obědu. 
Dalo se mu, vŠak s tím připomenutím, 
že je dnes postní den. Host, jako by 
byl uražen, odpověděl ve své osvícené 
moudrosti: „No, no, snad se neudá- 
vím!?" — Hned pak vstrčil sousto do 
úst — a hle ! sotva že počínal poly- 
kati, vyskočil, běžel ven dech lapaje a 
než se kdo nadál, byl mrtev. Udávil 
se skutečně zapovězeným masem. 

{čas. Vácslav 1884.) 

Roku 1624 rozkazem císaře Ferdi- 
nanda I. vydal místodržitel Karel 
z Lichtenšteina i toto nařízení: Kdo 
by masa jedení v pátek neb sobotu, 
také v posté, v suché dny a v kterou- 
koliv vigilii bez dovolení arcibiskupa se 
dopustil, pokutu 10 zl. aby složil. 

{Kl. Borový. Děj. arcid. Praž.) 

V Klatovech způsobila náhle smrt 
jednoho člověka nemalé pohnutí. Vešel 
totiž v sázku, že sní na velký pátek 
dvě libry uzeného masa. I snědl dvě 
libry masa, v noci pak zemřel. 

(Blaho vest. 1871) 

V Krumlově v Cechách zlobil se 
roku 1602 jeden bludař, že kazatel je- 
suita na květnou neděli v kázaní hor- 
lil proti jedení masa v den postní. 
I vyšel na práh domu svého a jal se 
láti a nadávati a pravil, že na velký 
pátek před kostelem katolíkům a je- 
suitům na vzdor bude jísti maso. Avšak 
v noci zachvátila ho a jeho dva syny 
morová rána, na niž všickni tři na 
bílou sobotu zemřeli. 

{Rist. S. J. prov. Boh.) 

Za biskupa Pavla ve Vilně rozšiřoval 
jistý Viklef víru luteránskou. A tu, aby 
i příkladem víru tu rozšiřoval, jedl 
jednoho pátku maso veřejně. Avšak zle 
pochodil. Rozkácený lid ho chtěl za- 
vražditi a jen rychlým útěkem z města 
Vilna se spasil r. 1556. 

{Axig, Schlózer. Dej. Litvy.) 



739 



Pýcha. 



1. Nadýmá se, bývá směšná. 

Roka 1328 sešel se Jan Lucembur- 
ský, král Český, s Bedřichem Rakou- 
ským, jenž se zval králem Římským, 
aby spolu o mír vyjednávali. A když 
tak oba králové k sobě přijeli, tu král 
Jan velmi zdvořile a rytířským způ- 
sobem krále Římského pozdravil, ob- 
uaživ lilavu svou, voj voda Bedřich vSak 
velmi nadutým způsobem sotva svůj 
biret na hlavě trochu pozvedl. To když 
král Jan viděl, propukla v něm stará 
nechuť k Bedřichovi, i řekl: „Já jsem 
syn císaře a skutečný král, kdož médie 
by pochyboval, komu z nás přednost 
náleží?" Řekl, obrátil koně a pryč 
odejel. A nyní se chystal král Jan 
k válce, ze které seŠlo jen velkým ua- 
inaháním vojvodň Rakouských, jemuž 
znamenité sumy peněz zaplatiti museli. 

(Déj. české.) 

Když za povstání českého na sněme 
českém r. 1620 listina o spolku uher- 
ském měla se vložiti do desk zemských 
a páni a rytíři dle starobylého obyčeje 
některé osoby z prostředku svého 
k tomu ustanovili, požadovala města, 
aby také měla relatory ke deskám 
zemským. Ale požadavek tento byl 
zamítnut. 

(Ant Gindely. Dej. čes. pov. 1. 1618.) 

Kateřina II., čarovná Ruská (f 1796), 
chtěla vypuditi Turky z Evropy a za- 
ložiti nové císařství byzantinské. I dala 
opatřiti bránu moskevskou nápisem : 
„Cesta do Cařihradu," a jeden z vnuků 
Kateřininých obdržel jméno Konstantin. 

{Péj. ruské ) 

Pan Karel z Lichtenšteina, nejbo- 
hatší a nejmocnější pán na Moravě, byl 
nejvyšším hofmistrem císaře a krále 
Českého Rudolfa II (1576-1611) a 
tím také předsedou tajné rady, nej 
vyšší to hodnosti v Rakousku. Avšak 
v poradách v Praze byl velmi nedbalý. 
Když se mu konečně nedbalost ta vy- 
týkala, odvětil prudce, že neví, co by 
tam dělal. Není prý peněz a vůbec 
žádných prostředků, aby se mohly se- 
hnati. Uslyšev o tom císař, dal si ho 
k sobě povolati. Došlo k ostré hádce, 



jejíž následek byl, že Lichtenštein pí- 
semně se vzdal svých hodností a ode- 
šel na své statky do Moravy, aniž by 
se byl osobně rozloučil s císařem. 

(Ces. mor. Kron.) 

Liwané, kmen slovanský, v nejstar- 
ších již Časech v Čechách vedle Čechů 
osedlý, byl rod velice pyšný, jakž i Ko- 
smas na to žaluje, řka, že rodu tomu 
od zlého ducha podnes vštípeno jest se 
vypýchati. (Kosmas.) 

Roku 1347 dne 7. ledna poslal císař 
Ludvík zvolenému králi Německému 
našemu Karlovi IV. hanlivý list, plný 
hrubých nadávek, výhrůžek a pýchy 
Tak mezi jiným psal: „My císař Řím- 
ský na trůnu věčné slávy sedíme, který 
jsme sloup celý vesmír nesoucí, kterým 
celý svět slouží a se koří, před kterým 
se třesou národové barbarští — — my 
se diviti musíme a smáti tobě pidimu- 
žíkovi, který se proti nám velikána 
staví, mravenci, který lva chce pohltiti. 
Setrváš li ve svém šeredném bláznov- 
ství, zbudíme tě ze sua a rozdrtíme 
moc tvou vymyšlenou jako nádobu brn- 
čenou a v nivec ji obrátíme a rozptý- 
líme, jako prášek kmitající se na 
slunci ....'* — Karel mu na to odpo- 
věděl v Chebu káravě, z vysoká a spolu 
duchem nábožensko-biblickým. 

{Zap. Č. m. Kr.^ 

Když r. 1469 král Jiří Český s krá- 
lem Uherským Matyášem u Olomouce 
vyjednával, přijel král Jiří první na 
místo a po dlouhém čekání, když blížil 
se Matyáš konečně, vyšel mu vstříc ve 
průvodu obou knížat Slezských i před- 
ních pánův svých k uvítání jeho. Zdvo- 
řilost kázala, aby Matyáš, jakmile spa- 
třil Jiřího, ssedna šel také proti němu : 
on ale popnuv koně a dělaje, jakoby 
, zplašeného držeti nemohl, minul ho bez 
pozdravení a letěl přímo do stanu 
svého. Ostatně přirozený Matyášův pych 
a důraz bezohledný, nešetřivši ani 
stavu, ani věku a pohlaví, a rozpustilý 
humor kterým i přední rady své, vážné 
starce a hrdiny, často chtěl míti za 
šašky, urážely a odvracovaly nejedná 
mysl od něho i činily ho tytýž ne- 
snesitelným. (íV. Palacký. Dej. nár Čes.) 

47* 



740 



Pýcha. 



Roku 1468 poSal Matyáš^ král Uher- 
ský, válku 8 králem Českým Jiřím. 
A tu král Matyáš sám, aby svým lidem 
dobré mysli dodával, říkával, že za 
4 neb 6 neděl, Bůh dá, vztýfií své ko- 
rouhve na hradě pražském. Avšak 
Prahy nedobyl nikdy. 

{Fr. Palacký. Děj. nár. Cesk.) 

Když r. 1479 dne 9. července Vla- 
dislav II, král Český, s Matyášem, 
králem Uherským, v poli se mezi Olo- 
moucí a Uničovem sešli: tu král Ma- 
tyáš s lidem svým z Olomouce k ležení 
krále Českého velmi slavně s odkrytou 
hlavou, maje ji dosti velkým věncem 
okrášlenou, proto aby před králem Če- 
ským při přátelském pozdravení ne 
musel ji odkrýti, přijížděl. Vladislav, 
král Český, z ležení svého proti němu 
také vyjel a vidouce Čechové, že král 
Matyáš hlavu odkrytou věncem okrá- 
šlenou má, dovtípili se, pro6 to u6inil: 
protož také ihned radili králi svému, 
aby on na své hlavě šňůrou tak svůj 
klobouk zavázal, aby jej nikdo roz- 
vázati nemohl, což on také spěšně učinil. 
{Fr. Palacký. Děj. nár. Česk.) 

Když při povstání českém r. 1619 
hrabě z Thurnu co vyslanec zimního 
krále Českého Bedřicha na uherském 
saěmu žádal stavy, aby za příčinou 
konfederace se zeměmi českými vyslo- 
vili své přání a aby k uzavření smlouvy 
prosby své s plnou mocí do Prahy vy- 
pravili: odpověděno mu na sněme, že 
stavové Uherští nemohouce se s ním pu- 
stiti do vyjednávání, jelikož má jen 
plnomocenství od krále a ne od stavů 
Českých. Do Prahy však že poslů 
svých nepošlou, jelikož království Uher- 
ské vždycky má přednost před králov- 
stvím Českým a proto že se sluší, aby 
Čechové sami vypravili své důvěrníky 
do Prešpurku. {Ant. Gindely.) 

Pavel Zídek, kněz a spisovatel (nar. 
v Praze r, 1413), přeceňoval sám sebe, 
latinskou učenost nade všecko vynášel 
a jazyk domácí za sprostý a surový 
pokládal a nechtěl dovoliti, aby knězi 
v kostelích zpívali česky, leč latinsky. 
{Ant. Rybička.) 

2. Škodí jinému, ba i vraždí. 

Matyáš, král Uherský a roku 1469 
dne 3. května oi odbojné šlechty české 



v Olomouci za krále Českého zvolený, 
byl velmi pyšný a v jednání bezohledný 
proti vyšším, an neušetřil ani stavu, 
ani věku, ani pohlaví. {D^. česk.) 

Když nějaký Mikuláš, soused od Hlo- 
hové Koruny v Praze, z povinnosti 
úřadu svého Jana Paska z Vratu, kan- 
cléře staroměstského za krále Ludvíka 
(1516 — 1526), napomínal v domu jeho 
z dluhu obecního za cihly a za vápno, 
prose ho nízkými prosbami jako krále, 
aby ten dluh jemu ku počtu nastávají- 
címu zaplatil ; on pak sám sebe neznaje 
v pýše dal mu v odpověd : „Hlohova ko- 
runo a ty mne bodeŠ? shledáš to, že 
mne víc bůsti nebudeš." Ale Mikuláš, 
jakž jest pro chudobu té služby po- 
třeboval, v ní jsa osmnácte let pořád, 
padl na kolena před ním, aby mu toho 
nečinil a prosil pro Pána Boha, ale on 
jako přeukrutně rozpálená zvěř lítá 
nedal se obměkčiti, ale brzy potom 
zbavil ho služby té a nic mu nedal. 
{Bartošova Kronika pražská.) 
Když Matyáš, král Uherský, byl 
roku 1469 ku konci února od českého 
vojska pod králem Českým Jiřím ob- 
klíčen, žádal Matyáš o příměří a také 
ho obdržel Oba dva králové sešli se 
spolu ve vsi Úhelné Příbrami, kdež po 
smíření se odbývala hostina. Jiří tam 
přijel potom se svými syny a vstoupiv 
do večeřadla podával ruky své předním 
osobám okolo Matyáše shromážděným, 
i panu Zdeňkovi ze Šternberka. Ten 
však nepřijav ruky královské, vyhnul 
se a nahlas řekl, že nedá ruky své 
kacíři leda k jeho smrti. Uslyšev ta- 
kovou surovou řeč král Matyáš hned 
v žert a smích ji obracel, král Jiří zas 
dělal se jí neslyšev. {Dej. česk.) 

Bona, matka Sigmunda Augusta, 
krále Polského, velmi těžce toho nesla, 
že syn její jen šlechtičnu Barboru Rad- 
zivillovnu za choť pojal a proto národ 
Polský všeobecně královnu Bonu vinil, 
že najatým lékařem italským Barboře 
(f 1551) jedu dala. (Dej. pol.) 

Roku 1534 přitáhl Ludvik Gritti, 
vůdce Turkův se 7000 muži do Sedmi- 
hradska ku pomoci Janu Zápolskému a 
tu chování Grrittovo bylo takové, ja- 
koby se mínil sám uvázati v panství 
nad Sedmihradskem. Když se vojvoda 
Sedmihradský Emerich Cibak, biskup 
Varadinský, dosazený od Jana Zápol- 



Pýcha. 



741 



ského, nechtěl hned podrobiti pyšnému 
jeho rozkazování, dal jej úkladně za- 
vražditi. 

{Wác. Wl. Tomek. Nejnovější dej. rcik,) 

3. Dochází trestu. 

R. 1291 měl král Český Vácslav II. 
schůzi se svakem svým Albrechtem Ra- 
kouským ve Znojmě. A tu Albrecht 
Vácslava velmi jízlivě urazil, jsa velmi 
pyšný. Avšak tato pýcha těžce se na 
Albrechtu pomstila, neboť když starý 
Rudolf brzy na to umřel, dovedl toho 
Vácslav, že nikoliv Albrecht, který cí- 
sařství měl již jisté, nýbrž Rudolf Na- 
sovský za Německého císaře zvolen jest. 

\Děj. české) 
Álbzbéta, hrdá manželka zimního 
krále Českého Bedřicha Falckého, po 
osudné bitvě na Bílé Hoře dne 8. li 
stopadu 1620 musela chtíc nechtíc uvě- 
řiti zvěsti o porážce, kterou anglické její 
hrdosti zasazena rána veliká, neboť do 
duše se jí příčilo, že měla ve svém 
vlastním městě prchati před cizími 
žoldnéři. Než hrdost její nemohla více 
změniti porážky a tak ovšem chtíc ne- 
chtíc musela s manželem svým odjeti 
na Staré Město, kde podle výroků ge- 
nerálů českých kynula jí úplná bez- 
pečnost. (Ant Gindely) 

Dne 11. července r. 1260 stála celý 
den proti sobě vojska Přemysla Ota- 
kara II., krále Českého, a Bely, krále 
Uherského, u Eressenbranna a pozoro- 
vala vzájemné každé hnutí své ; avšak 
žádné nechtělo přes řeku v očích dru- 
hého přejíti, obávajíc se nehody. Něko- 
likráte posílal král Přemysl posly ku 
ki*áli Uherskému, aby s ním o pokoj a 
narovnání jednali, avšak s Belou ne- : 
bylo žádného jednání; spoléhaje se na 
sílu svou nechtěl o mírnosti v požado- 
vání svém ani slyšeti. A proto také 
pýcha Bélova strašně potrestána jest 
krvavou bitvou u Kressenbrunuu. 

(Dfjj. české.) 

Jekaterina Daškova Romanovna^ spi- 1 
sovatelka ruská, dcera generála (na- 
rozena 1743), byla za čarovný Ruské 
Kateřiny II. pro nesmírnou hrdost 
roku 1770 vypověděna z Petrohradu, 
načež vydala se na cesty. (Jos. Kolář.) 

Mikuláš Frankopan, šlechtic chor- 
vatský (t 1647 ve Vídni), stal se, 



roku 1616 banem chorvatským a vy- 
dobyl si v bojích s Turky znamenitého 
jména Avšak urputností a nadutostí 
svou popudil chorvatské šlechtice tak 
[proti sobě, že se musel roku 1622 
chorvatského důstojenství vzdáti. 
I {Vác. Křížek.) 

\ Michal Glinskýj dvorský maršálek 
litevský (f 1534), osvobodil vlast 
roku 1506 od Tatarů, kteréž úplně 
zničil ; avšak ve své neskrocené hrdosti 
přední pány litevské urážel a ve sporu 
s nimi mnoho násilných skutkův se do- 
pouštěl. A proto král Sigmuad, jsa 
proti němu poštván a nedůvěrou na- 
plněn, nepřipouštěl ho k sobě do svých 
pokojův. Glinský se tím trápil. 

{Dij. polské ) 

Do jistého hraběciho hradu přicházel 
poustevník každý pátek pro almužnu a 
byl po každé bochnikem chleba obda- 
rován Příčina té almužny byla, že před 
léty děd paní hraběnky přispěním onoho 
poustevníka z rukou loupežnických 
osvobozen byl Poustevník dostávaje 
onen chléb místo hlubokých poklon, 
jichž se ctižádostivé hraběnce od dru- 
hých almužníků dostávalo, vždy jen 
toho promluvil: „Co činíš, činíš pro 
sebe," a odešel. Slova ta nemile nesla 
hrdá hraběnka a umínila sobě, poustev- 
níka ze světa zprovoditi. Při druhém 
pečení chleba poručila hraběnka pekaři, 
by do jednoho bochníku bylo namíŠeno 
jedu, ten pak měl darován býti nená- 
viděnému poustevníku. V pátek přišel 
opět poustevník pro chléb a zase ode- 
šel se slovy : „Co činíš, činíš pro 
sebe.* 

Druhý den na to byl hon nedaleko 
poustevny, v němž se i mladý hrabě 
sůčastnil. Náhle onemocněv byl do blízké 
poustevny donesen. Poustevník znaje 
moc léčivých bylin, rychle učinil odvar 
a dal jej hraběti píti, kterýž brzy po- 
okřál a uzdraven byl. I žádal, by mu 
poustevník něco k jídlu předložil. Načež 
odpověděl poustevník : „Mimo chléb, 
který od vaší milostivé matky dostá- 
vám, a čerstvou vodu nemám ničeho.** 
I podal mu chléb ještě nenakrojený. 
Hrabě jedl s velkou chutí chléb vlastní 
matkou věnovaný. Po malé chvíli při- 
padly strašné bolesti na hraběte, bylo 
na rychlo posláno pro lékaře a hra- 
běnku, kteří se brzy dostavili. S hrů- 



742 



Pýcha. 



zou a zděšenim patřila hraběnka na 
umírající milené dítě své, zoufale vlasy 
sobě 8 hlavy trhajíc; poznalať tresta- 
jící ruku spravedlnosti Božské. 

{Jos. Fosplšil. Ludmila 1883.) 
E 1421 oblehali htisité hrad most- 
ský. Oblehaní podávali se prosebně ku 
smlouvě, konečně uvolovali se vzdáti 
hrad bez výminky, jen aby holým ži- 
votem odtud odejíti mohli. Avšak zma- 
řeno to skrze jistf^ho kněze Jana, jenž 
chtěl je zcela zničiti Ale u Boha ten- 
kráte jinače uloženo bylo ; i zde pýcha 
předcházela pád a pokutu. Bedřich, bo- 
jovný markrabě Míšeňský, spojiv se 
s pány českými strany královy, přitáhl 
dne 5. srpna k Mostu a obořil se na 
vojsko pražské s takovým důrazem, že 
po kruté seči, v níž s obou stran asi 
tisíc mužův zahynulo, Pražané konečně 
ponejprve v útěku divokém hledali 
spásy. Veliké skrze to nastalo v Praze 
kvílení a naříkání; plakaly vdovy a 
sirotci, ztrativše muže i otce, duchovni 
i světští všichni litovali neřádného 
bratří svých skutku 

(Fr. Palacký. Děj. nár. Česk ) 

Po dobytí Pannonie chán Avarský 
vzkázal vojvodovi čackých Slovanův 
Dobretovi (ka konci VI věku) a sta- 
řešinám Slověnův, ať Avarům se pod- 
robí a daň jim odvádějí. Ale Dobrota 
a stařešiny odvětili pánovitým cizoja- 
zyčnikůra. Kdo z lidí, kteří paprsky 
slunečními jsou ohříváni, moc naši sobě 
podmaniti by mohl? Uvykliť jsme vládu 
nad jinými sobě zjednávati a ne jiným 
se poddávati ; při tom i zůstaneme, 
pokud válek bude a mečův! Avarští 
poslové hněv svůj zkrotiti nemohouce, 
pýchu a nadutost svou na odiv stavěli, 
ač ve vzniklé z toho svádě počínání 
své zaplatili životem. A marné hleděli 
Avaři Slovanův si podmaniti. 

(Konst. Jireček. Děj. nár. Bulh.) 

Roku 1185 dobylo několik spojených 
knížat Ruských slavného vítězství u řeky 
Ugolu nad Plavci, ukořistili značné ko- 
řisti a zajali 7000 mužů. Ostatní kní- 
žata Ruská, kteří v této bitvě pří- 
tomni nebyli, umínili si, že Plavce pře- 
padnou v jich vlastní zemi. Rozumní 
mužové tomu odporovali, ale kníže No- 
vohradský Igor, pyšný vítězstvím, ne- 
uposlechl. Avšak vpád ten špatné do- 
padl. Porážka Rusův byla všeobecná, 



nikdo záhubě neušel. Igor sám byl za- 
jat, ač s ním napotom chán Končak 
velkomyslně zacházel. 

(Fil. Strahl. Děj. říše Ruské.) 

Když r. 1458 Jiří z Poděbrad vládu 
v Čechách nastoupil, vzpírali se mu 
i Jihlavští a podavše se mu, opět od- 
padli. Proto poslal král proti nim opětně 
vojsko. A tu německá zuřivost Jihla- 
vany tak zaslepila, že když jim pro- 
středkováním samého císaře milost byla 
zjednána, jestliže se králi Jiřímu pod- 
dají, oni ji zamítli. Boj nad míru 
vzteklý a krvavý trval ustavičně až 
do polovice měsíce listopadu; již byla 
všecka předměstí vypálena, rybníky 
skopány, městské dvory a všeliký ma- 
jetek v poli zničeny, takže i ten nej- 
zarytější vztek octnul se v koncích ; 
nezbývalo, nežli na úmluvu se poddati, 
jejížto výminky mnohého zuřivce krutě 
zasáhly. Stalo se to 15. listopadu; obec 
musela vystěhovalé spoluměšťany s je- 
jich rodinami zase k sobě přijmouti ; 
ti se vrátili, zprávy města opět sami 
se ujali a napotom králi Jiřímu věr- 
nými zůstali {Zap. Čes. mor. Kron.i 

Když r. 1040 Jindřich III., císař 
Německý, proti Břetislavovi, knížeti 
Českému, do pole k velkým vojskem 
vytáhl a v Čechách záseky nalezl, tu 
se rozhněval a rozkřikl: „A kdyby 
nejen tyto záseky, ale i zdi okolo sebe 
udělali, vyšší nežli tyto lesy, a věže 
při nich do oblakův, nic to není proti 
nám jiného než jakoby postavili sítí 
před ptáky, kteří křídla mají Jistě 
nic není tak vysokého v Čechách, če- 
hož by Němci dosáhnouti nemohli, aniž 
tak pevného, čehož by nedobyli. Byť 
pak až pod nebesa vlezli, nic bídným 
Čechům neprospěje." To když pověděl, 
počal bitvu, uhnuv se zásekám, řka : 
„Jdětež, moji milí lvové, a chytejte 
lesní zvířata; běžte, moji milí vlci, a 
rozrazte stáda bázlivých ovcí ; leťte, 
milí sokolové, a zlapejte plaché holu- 
bice; a žádný z vás ničeho nejez, až 
oškubete všecko peří jejich a rozdělíte 
loupež a kořisti, kteréž vám přinesli." 
Avšak hrdé této řeči dostalo se od 
Čechův slušné odpovědi bitvou u Do- 
mažlic, v níž Němci úplně na hlavu po- 
raženi jsou, v níž císařská korouhev 
padla Čechům za kořisť a z níž císař 
sotva sám se zachránil. {Kosmas.) 



Pýcha. 



743 



Léta 1082 Leopold III. se tedy také 
k válce jak náleží připravil, a do 
pole velké vojsko postavil. Kníže Vra- 
tislav spojil své vojsko s vojsky knížat 
Moravských a s Bavory, které jemu 
íiezenský biskup poslal, a překročil hra- 
nice rakouské blíž Mailberka, nedaleko 
hranic moravských na velkých rovinách 
vojska svá rozložil. To vida markrabě 
Leopold hned vojska svá na spůsob 
klínu zřídil, a k svým Eakušanům, aby 
jich k boji rozpálil, takovou ře6 prý 
učinil: „Rytíři moji milí! vaše udat- 
nost kterou jste v mnohých bitvách na 
sobě ukázali, již mně dosti povědomá 
jest. I nestrachujte se těchto utíkajících 
stínův, a líto jest mi, že za sebou pro- 
stranné pole mají k utíkání pohodlné. 
Neboť já dobře vím, že se oni s vámi 
nebudou směti potkati v tomto boji, 
neb hned z daleka je znáti, že mají 
velký strach, neb již se stlačili v hro- 
madu jako ovce, aniž se při nich ně 
jaká zbraň spatřuje. Nuže, lití a hltaví 
vlci, obořte se na ty plaché ovce, 
uhoďte na ně, ježto již strachem zbledli, 
a jak za to mám, prvé než se bitva 
počne, na zem padnou, a našim raro- 
chům a jestřábům za pokrm budou. 
O peklo, jak my tobě dnes mnoho oběti 
dáme, nuže, otevři svůj nenasytný jícen, 
a požírej ty české duše. Znám to jistě, 
že Pána Boha a Jeho svaté těžce roz- 
hněvali, a že ti ukrutní lidé proto do 
naši země tak valně vešli, aby nám 
naše životy, statky, manželky a dítky 
pobrali. To Pán Bůh rač od nás od- 
vrátiti. Jestl že pak kdo z vás v tomto 
boji zahyne i věztež, že utěšená a 
slavná jest věc, za svou vlast umříti!" 
Chtěl ještě více mluviti, ale tu již se 
české vojsko zdvihlo a k udeření na 
Eaknšany se chystalo Kníže Vratislav 
tot ž vida. že se vojsko Leopoldovo ne- 
hýbe, a bitvu přijmouti chce, poručil, 
aby se zástup Bavorův postavil po 
pravé straně a Moravané aby bojovali 
ua levém křídle , sám pak stál 
8 Cechy u prostřed. Bylo právě 12, května 
1082, i strhla se tu jedna z nejurput 
nějSích a nejkrvavějších bitev onoho 
věku. Vojska s obou stran proti sobě 
stojící troubením sobě znamení k útoku 
dala, a hned šípy z kuší na sebe házeti 
počali, pak se meči sekali. Vratislav 
svým jízdným s koní ssedati poručil. 



protože tu pro jízdu nepohodlné místo 
bylo, a oni rychle s koni ssedavše 
pěšky boj začali, a nejinak, než jako 
když oheň prudkým větrem na suché a 
husté strniště puštěn všecko před sebou 
požírá a kazí, tak se také Cechové a 
Moravané na nepřátely obořili, je po- 
řád poráželi, a mečem tak potírali, že 
jich tu malý počet při životě zůstalo, 
kteří 8 Leopoldem utíkajícím utekli. 
A tak Vratislav úplného vítězství nad 
Rakušany dosáhl, a jeho vojsko dlou- 
hým stíháním množství lidi jalo a 
množství kořistí nabralo. {Kosmas.) 

Před bitvou n Ústí nad Labem dne 
16. června 1426 psali Čechové listy 
k Němcům milostivé tak, že když by 
Pán Bůh vám pomohl, abyste nás jí- 
mali a jestliže nám Bůh pomůže, téhož 
86 od nás zase nadějte. Ale Němci ve- 
likou svou pýchou a zpupnosti, úfajíce 
ve množství lidu svého, hrdě zase vzká- 
zali, že oni kacířův (husitův) živiti ne- 
budou; proto také Cechové všichni za- 
vázali 86 sobě vespolek, že také ne- 
přijmou nikoho na milost. Měli pak 
Němci vozův ke 3000, dél 180 a bo- 
jovníkův asi 70.000, Čechové pak po- 
čítali as 25.000 mužův, mezi nimiž 
i kněz Prokop Holý, co vrchní velitel. 
A hle Němci tu poraženi úplně. Na- 
stalo tu krveprolití tak náramné, že 
potok tudy tekoucí k Ústi toho dne 
celý prý byl krvavý. I zahynulo toho 
dne ku 15.000, mezi nimiž mnohé vzácné 
osoby, ježto nikdo nedostal milosti. 

{Fr. Palacký. Dfj. nár. Česk.) 

Roku 811 vtrhl Nihefor, císař Caři- 
hradský, v čele veliké armády do Bul- 
har, po tři dni strašně loupil a plenil. 
Dvorec Krumův vypálil a nabídnutí 
míru sobě činěná hrdě odmítal Leč 
domů se nevrátil Dalte Krum, vládce 
Bulharský, průsmyky horské zásekami 
zaroubiti. Nikefor byl zaskočen a dru- 
hého dne na úsvitě začala seč dne 
26. července 811. Celé vojsko zbito. 
Císař a množství vzácných Kekův 
padlo ; zajatých nešetřeno. 

(Konst. Jireček. Déj. nár. Bulh.) 

Při obléhání města Plzně od stavů 
Českých roku 1618 bylo dne 22. září 
stříleno ohnivými kulemi na kostel sv. 
Bartoloměje k zastrašení obyvatelstva. 
Ale když kule nezapálily, rozradovali 
se Plzeňští tou měrou, že večer vy- 



744 



Pýcha. 



pouStěli prskavky, hostinu uspořádali a 
na počest císaře dali městem vytrubo- 
vati. Plzeňští, aby nepřítele pozlobili, 
zastavili v městě svém věžní hodiny a 
pobili vSecky kohouty, tak že obleha- 
telé nevěděli, kolik je hodin. Mans- 
feldŠtí tedy musili si vypomáhati tím, 
že měřili 5as na doutnáky, takže stráž 
byla vystřídána, když doutnák dohořel. 
Avšak město od stavovských dobyto jest. 
{Ant. Gindely. Děj. čes. povst. I 1618) 

Jiří Popel z Lobkovic nejvyšší hof- 
mistr český za krále Rudolfa II , byl 
velmi pyšný. Nabyv velikého jmění a 
touže po místě nejvyššího purkrabího 
pražského, navedl sněm pražský k od- 
poru proti králi. Proto byl také r. 1594 
odsouzen cti, hrdla i statku a do vě- 
zení uvržen, kdež roku 1607 zemřel. 
A tu propukla proti němu dlouho ta 
jená nenávist lidu. Vydáványť byly ze- 
jména potupné spisy proti němu a přá- 
telům jeho, v nich se dostatečně zrcadlí 
všeobecná nenávist proti tomuto hrdo- 
pýškovi. (íev. mor. Kron.) 

Před bitvou u Vyšehradu dne 1. li- 
stopadu 1420 radili mnozí pánové králi 
Sigmundovi, aby o Pražské se nepo- 
koušel, jinak že vezme škodu na svém 
lidu. Ale král jim řekl: „Jáť dnes mu- 
sím s těmi sedláky bojovati." A p. Jin- 
dřich z Plumlova vece králi! „Vězte 
to jistě, že dnes škodu vezmete, a 
8 hanbou utečete; ját se bojím selských i 
cepů" Jemuž král odvětil, „že ví, že | 
Moravci jsou bázliví a jemu nevěrní." 
Moravané výčitku tu odmítli. Hned na- 
stal boj a Moravané postaveni na místo 
nejnebezpečnější. A hle, porážka Sig- 
mundova byla úplná i tím žalostnější, 
že ačkoli mu jen asi 500 osob na poli 
zahynulo, mezi nimi však nacházel se 
takořka květ šlechty české a morav- 
ské. V tom ohledu neznal celý tento 
věk boje ukrntnějŠího nad bitvu vyše- 
hradskou. {Fr. Palackrj. D^j. nár. Česk.) 

Roku 1645 dne 3. května počal švéd- 
ský vůdce Torstensohn město Brno ob- 
léhati ; vojsku svému sliboval, že je za 
tři dny uvede do města a za 8 dní na 
hrad Špilberk. Avšak po šesti nedělích 
musel Torstensohn s hanbou od města 
odtáhnouti, ztrativ mnoho vojska. 

{Kar. Eichler. Poutní místa) 

Před osudnou bitvou u Moháče 



r. 1526, kdež i Ludvík, král Český a 
Uherský, zahynul, naduti byli Uhři 
přílišnou důvěrou v sebe. Ačkoli na- 
cházeli se staří někteří, jenžto pováž- 
livě patřili na válku nastávající 
(s Turky), většina však tak byla pře- 
svědčena o své síle a nepřemožitelnosti, 
že slýchati bylo i veřejné chvasty, 
kterak prý sami toliko prstenové od 
Uhrův nošení postačí k zaplašení ve- 
škeré moci turecké. Však pýcha ta 
byla strašnou porážkou u Moháče dne 
29. srpna 1526 citelně potrestána. 

{Fr. Palacký. Dej. nár. Česk.) 

R. 1628 Albrecht Waldštein, kníže 
Saganský a Meklenburský, všech téměř 
míst v Hollsteinu a Meklenburku se 
zmocnil ; však potoin při dobývání 
Glikštatu také při Štralsundu, kte- 
rýchžto měst nikterak se zmocniti ne- 
mohl, velkou Škodu na svém vojsku 
vzal ačkoliv je před obležením města 
Štralsundu prohlásil: „A by ono řetězy 
k nebi zavěšeno bylo, musím je dobýti " 
{Jan Beckovský. Poselkyně.) 

Vitovd, kníže Litevský, v pýše své 
chtěl se státi osvoboditelem Evropj' od 
Tatarův a sám se zmocniti celého Ru- 
ska. V pýše své nedbal Hedviky, 
královny Polské, jenž upřímně ho va- 
rovala, aby s mocnými Tatary v boj 
se nepouštěl a porážku mu předpoví- 
dala, I shromáždil veliké vojsko Lit- 
vanů, Samogitův, Malorusův a Vala- 
chův, počal sám boj a utrpěl dne 
12, srpna 1399 úplnou porážku. I padlo 
74 knížat a mnoho tisíc vojska, zbytek 
pak hledal spásu v útěku. 

{Fil. Strahl. Děj. říše Euské.) 

Za času Neklaná, knížete Českého, 
povstal Vlastislav, kníže Lucké, proti 
vlastnímu knížeti. A Vlastislav kázal 
k boji všecky psy přivésti a všecky 
ptáky, sokoly, krahulce a rarohy s se- 
bou nésti, aby je lidským masem krmili, 
kdyžby všecky Pražany pobili. Neboť 
že takto se stane již napřed se chlu- 
bil, avšak chlouba předčasná bývá zle 
trestána. Kníže Neklaň poslal proti 
Vlastislavu udatného Čestmíra, kterýž 
v bitvě Vlastislavu hlavu rozpoltil, že 
smrt jej zachvátila. I byli Lučané pře- 
moženi úplně, ač i rekovný Čestmír 
slavně padl. 

(Zap. Čes. mor. Kron.) 



Pýcha. Rada. 



745 



4. Varuj se jí! 

viz i: „Pokora!" 

Z rozkazn sv. ProJcopa, patrona na- 
šeho českého (f 1053) a od r. 1039 
opata Sázavského, sloužival a zpívával 
jeden bratr mŠi sv. jazykem staroslo- 
vanským. Nejmenovaný bratr, aby lidu 
se zalíbil, prozpěvoval sobě vysokým 
hlasem Hlas jeho pochválili lidé, řkouce, 
že zpíval jako anděl Opat zvěděv, že 
se ten bratr hlasem chlubil, sezval 
bratry v hromadu, aby soudil provi- 
nilce. I káral ho, yece : „Ó bratře 
milý ! proč tak činiS, že svou duSi 
velmi viníš? Žel mi toho, že nevíš, že 
pro vinu takovou potratíš věčnou od- 
platu. I poznej hned svou vinu a střež 
se potom toho činu." Domluviv, přičinil 
jemu trest, obyčejem řeholním vyměřený. 
[Drahé kameny.) 

Jakub Sobieski, otec Jana III. Sobie- 



ského, krále Polského od roku 1674, 
nařizoval vychovali synů svých Orchov- 
skémn, aby syny jeho vším způsobem 
pýchy odvaroval, neb není před Bohem 
většího hříchu a u nás v Polsku sty- 
díme se za takové lidi a místo ve váž- 
nosti za posměch je máme. Proto jak- 
koliv jinak na to kladl důraz, aby sy- 
nové jeho před méně urozenými si 
nezadávali, tož ve školách neznal před- 
nosti podle urozenosti a titulu, nýbrž 
dle umění. 

{Jaroslav Klika. Jarý vek. 1883.) 

Vincenc Zahradník, kněz katolický 
a spisovatel (f roku 1836 v 46. roce 
věku svého), byl pH vší své genial- 
nosti, důvtipnosti a laskavosti nad míru 
skromný i prázden všeliké pýchy a na 
dýmáni se. říkávaje, „že velmi mnoho 
znali jiní mužové, s nimiž od nemůže 
se rovnati, že ví málo a že mu tedy 
nelze býti pyšným." (Ant. Bybička.) 



Rada 



1. Dobrá. I 

a) Ji hledej ! 

Eugen, princ savojský, vojevůdce 
rakouský (f 1736), povždy volným 
býval, radu od kohokoliv pocházející 
vyslechnouti a dle ní i jednati. 

[Zlaté Klasy 1855.) 

Bl Česlai\ převor řádu dominikán- 
ského ve Vratislavi (f 1242>, oplývaje 
důvtipem, vědou a zkušenosti, v ni- 
žádné důležité věci na svůj rozum ne- 
spoléhal, nýbrž u moudrých mužů po- 
korně rady hledal (Drahé kameny.) 

b) Na ni dbej ! 

Roku 1376 panovala v Polsku ve 
jménu nepřítomného syna Ludvíka stará 
lehkomyslná matka jeho královna Alž- 
běta Senát ji napomínal, aby chystala 
se k válce s Litvany, ale nedbala rady 
té, řkouc, že Litvané ji nechají na po- 
koji. Zatím vskutku Litvané vpadli do 
Polska a strašně zemi zpustošili a 
8 ohromnou kořistí domů se navrátili, 
ana Alžběta v tom čase hodovala a se 
vyrážela. (Aug. Schlózer. D^j. Litvy.) 



Léta 1275. Přemysl, král Český, 
obeslal k sobě všecky pány a rytířstvo 
do Prahy a tu se s nimi radil, Rudol- 
fovi má-li činiti poddanost, čili jemu 
mocnu ruku odpěrati. I byl jest toho 
času v království Českém muž velmi 
znamenitý, kterýž můdrostí, radou 
i vierkem jiné převyšoval, jménem Bo- 
I res, syn BorŠúv z Oseká a ten vyzván 
radil králi, aby se s Rudolfem smluvil 
a s ním vešel v přátelství, neb poně- 
vadž jest od kurfirstův a od říše po- 
řádně za císaře vyzdvižen, ti ho i pod- 
porovati budou. Avšak král rady té 
neuposlechl a konečně i bídně v bitvě 
zabit jest. (Hájek. Kr&n. četk.) 

Když roku 1090 kralevic Břetislav 
proti vlastnímu otci Vratislavovi II. 
povstal asi s 3 000 muži a k němu se 
i ostatní bratří připojili: tu vkročil 
mezi krále a kralevice kníže Kunrat, 
co věrný prostředník ; opětovanými 
z města do leženi a nazpět jízdami 
usiloval smířiti je oba, i pohnouti Bře- 
tislava k tomu, aby zbraň odloživ, se 
pokořil, až konečně uposlechnul i hlasu 
přírody, i napomínání strýcova 

{Fr. Palacký. Děj. nár. Česk.) 



746 



Rada. 



Když za času Přemysla, prvního kní- 
žete Českého v VII století, ženy proti 
mužům povstaly, radil dobře Přemysly 
kníže: ^Eadím vám, nechtějte jim vě- 
řiti, badte jisti, že vás chtějí jen zhu- 
biti." Ale neuposlechli mnozí mužové 
i jali se na dívčí hrad jíti a když do 
hradu veSli, tu děvky na ně vyšly a 
hned tu všecky pobily, ani jednoho ne- 
živily. {Zap. Čes. mor. Kron.) 

Sigmund I (1506—1548), král Pol- 
ský, ničeho bez rady sněmu nepodnikl, 
ba mnohdy se mu proti vlastnímu pře- 
svědčení podrobil. {Cromerus.) 

Za povstání českého proti Ferdinan- 
dovi II , radil r. \620 člen vojenské 
rady zimního krále Českého TschernemU 
mezi jiným, by válka s císařem dobře 
dopadla, aby zrušilo se nevolnictví, čímž 
by lid selský mohl býti nadšen k veli- 
kým obětem. Avšak rady jeho se ne- 
uposlechlo. 

(Ant. Gindely. Déj. čes. povst. r. 1618) 

Před osudnou bitvou u Moháče dne 
29. srpna 1526, kdež i Ludvík, král 
Český a Uherský zahynul, odbývána 
vojenská porada, v níž uvažováno, zdali 
by nebylo rádno čekati ještě na pomoc 
slíbenou a již se blížící z Charvát, ze 
Sedmihradska, z Čech a z Moravy, 
zvláště králův hofmistr, Polák Ondřej 
Trepka přimlouval se v tom smyslu 
Ale Uhři stavěli se zuřivě proti kaž- 
dému odkladu, hrozíce sami bíti se 
8 těmi, kdo by do bitvy jíti nechtěli. 
(Zap. Čes. mor. Kron.) 

Vácslav J., král Český, opanovav 
roku 1249 opět Prahu proti synovi, 
nařídil dne 16 srpna velkou slavnost 
v kostele sv. Františka při klášteře 
sestry své Anežky. Potom drŽány jsou 
veřejné, veliké hody královské. A tu 
dobře smýšlející poradili králi, aby 
i Přemysla Otakara syna a jeho rady 
k tém hodům pozval a se s nimi smířil. 
Stalo se tak a Přemysl přišel k otci 
uraženému, a poddav se jemu bez vý- 
minky, prosil jen za milost pro ty, 
kteří dosud ho byli hájili, on sám že 
se spokojí se vším. Král Vácslav přijal 
tedy nejen syna, ale i přívržence jeho 
dokonale na milost a u všeobecném, 
slzavém pohnutí dával každému z nich 
políbení míru. (Děj. česle ) 

Když královna Eliška v Komárně 
dne 22. února r. 1440 porodila syna 



Ladislava, napotomního i krále Českého : 
přišli poslové z Uher brzy před tím kn 
králi Polskému Vladislavovi, aby přijal 
korunu Uherskou. Avšak Vladislav, usly- 
šev o narození Ladislavově, zastavil 
všecko své s Uhry vyjednávání. Ale 
když poslové jen tím horlivěji nastu- 
povali na účel vyslanství svého, svolil 
konečně přece až k slzám pohnut jsa, 
k žádostem jejich, aby totiž postavil se 
v čelo křesťanstva a hájil jeho proti 
Turkům spojenými silami národův Po- 
labského i Uherského. 

{Fr. Palacký. Déj. národa Česk.) 

c) Dobrou dávej ! 
viz i: „Skutek milosrdný duchovní 3!" 

Když v květnu r. 1609 stavové pro- 
testantští proti zákazu císaře a krále 
Českého Eudolřa II. v Praze schůzky 
odbývali a za svobodu náboženskou žá- 
dali, Rudolf pak povoliti nechtěl, tu 
radil tajemník císařův Hannewaldt, roz- 
hodný přívrženec strany římsko špa- 
nělské, nepřítel všech práv a svobod 
stavovských a k tomu úskočný diplomat, 
upřímné i ve prospěch císaře i strany 
katolické, aby císař povolil a stavům 
vyhověl, A císař vskutku také povolil. 
I Ces. mor. Kr.) 

Když vypukl po sedmi úrodných le- 
tech za dob Josefa v Egyptě hlad a lid 
všeho k živobytí potřebného zbaven 
k Faraónovi přicházel žádaje potravy, 
tu Farao je propouštěl slovy: „Jděte 
k Josefovi a cokoli vám řekne učiňte ! " 
A když kněžstvo z celé diecése Pražské 
v rozličné tísni přicházelo do Prahy, 
tu arcibiskup a kardinál Bedřich ze 
Schwarzenbergů, úplně důvěřuje v svého 
generálního vikáře Vojtěcha Hrona 
(f 1873), muže velmi zkušeného, ode- 
sílal prosebníky k němu říkaje: „Jděte 
k mému kancléři, jděte k Josefovi a co 
on vám řekne, učiňte!" Onť byl přívě- 
tivý spolubratr, laskavý ochrance, šetrný 
lékař, upřímný rádce všech a každého 
kněze. [Blahověst 1874.) 

Léta Páně 1618 přišel do Anglie vy- 
slanec zimního krále Českého Bedřicha, 
kurfirsta Falckého, Krištof z Donína 
ku králi Jakubovi aby ho přemluvil 
pro Bedřicha. Vyslanec, vykládaje stav 
věcí v Čechách pronesl se, že pán jeho 
má naději, dostati se k trůnu Českému. 



Rada. 



747 



Jaknb odpověděl k těmto narážkám, že 
by po smrti císařově (Matyáše) nepro- 
tivil se takovému povýšení zetě svého, 
afi bude- li volení jeho po právu t. j 
přísluší -li Cechům právo volby. Přes to 
všecko dal kurfirsta po poslu jeho va- 
rovati, aby se v té věci nepřekvapoval 
i oblíbil sobě tuto výstrahu přioditi for- 
mou klassickou, totiž několika verši 
z Aeneidy. 

{Ant. Gindely. Děj. č. pocst. 1. 1618) 

Jan Očko z Vlašimě^ arcibiskup Praž- 
ský (f 1380) byl upřímným rádcem 
mladého krále Českého Vácslava IV., 
tak že tento mnoho byl činným. Arci- 
biskup, již 861etý a vždy ještě čilého 
ducha, kmet, již za Karla IV., jehožto 
byl nejpřednějším důvěrníkem, účastnil 
se co nejvýše vŠeho, cokoli směřovalo 
k tomu cíli. 

(Fr. Palacký. Déj. nár. Česk) 

Když roku 1465 katolická šlechta 
vedením pana Zdeňka ze Šternberka na 
povel papeže Pavla II. zjevně proti 
králi Českému Jiřímu povstala: vystří- 
hal Jošt z Rosenberka, biskup, i pana 
Zdeňka i jiné pány, aby náboženství 
do svých žalob nemíchali, neboť že jest 
se báti o to, aby jejich vlastní poddaní 
dílem jich neopustili a ku králi se ne- 
připojili, spíše aby své stížnosti zahalili 
vlasteneckou barvou, tím že spíše vět- 
šinu národu a stavův na svou stranu 
dostanou. (Fr. Palacký. Déj. nár. Česk.) 

Po osudné bitvě na Bílé Hoře dne 
8 listopadu 1620 udělil kníže Bavor- 
ský Maximilian, obsadiv Prahu, císaři 
Ferdinandovi II. radu k odklízení t. j. 
k odpravení náčelníků, ke zrušeni pri- 
vileii, jimiž prý povstání bylo způso- 
beno, římž rozuměti dlužno nejen ma- 
jestát a porovnání mezi stavy, nýbrž 
také důležitá práva ústavní ; aby jen 
císař času a příležitosti užil a kul že- 
lezo, dokud je žhavé. 

(Ant. Gindely. Děj. č povst. 1. 1618) 

Feodor Vasiljevič Boztopčin, hrabě, 
ruský generál a státník (f 1826), po- 
žíval plné důvěry u cara Pavla a měl 
na něj blahodárný vliv, i odvrátil ho 
často od jednání přenáhleného. 

{Dějiny ruské.) 

Xa sjezdu v Chebu roku 1289 císaře 
Eudolta s Vácslavem II., králem Českým, 
po vyřízení záležitostí zemských, když 
se král Vácslav zase do svého králov- 



ství měl navrátiti, povolal ]%] co svého 
zetě a manželku jeho Gutu, svou dceim, 
císař Rudolf k sobě soukromí a dobrá 
naučení, jak by se chovati měl, mu dal. 
řka: „Mládenče a synu můj! Až do té 
doby byl jsi pod mocí jiných, kteříž tě 
zahubiti chtěli (míně Otu Braniborského 
poruční ka a Závise z Falkenšteina, nej- 
vyššího hofmistra Vácslavoval a vyvázl 
jsi z rukou jejich, i milost Božská tě 
králem učinila Drž se vždy přikázaní 
Božího a užiješ pokoje. Boj se Boha 
a miluj Ho srdečně. Čti Matku Boží a 
jiné Svaté a oni tobě pomocí svou při- 
spěji. Zákona Božího pilně ostříhej, 
krom manželky své žádné jiné ženy 
nehledej. Krátké řeči a pravé užívej, 
žádných klamu do sebe nepřipouštěj ; 
ano neb ne jenom říkej, čeho dáti ne- 
míníš, téhož nepřipovídej. Vystřihej se 
marnotratnosti, abys potom sám nuzen 
nebyl. Kněžstvo v uctivosti měj. Čiň 
dle rady moudrých, chceš-li panovati 
bezpečně. Prv než mluvíš, rozvažuj moc 
a způsob řeči své. Nemstí kvapně vý- 
stupkův svých poddaných. Zdržuj se od 
loupeží a sondy spravedlivé vynášej 
S hostmi bud vesel, však jídlem a pi- 
tím se nepřebírej. Takové ti dávám na- 
učení, v Krista Pána víru svou skládej 
a vrať se domů v pokoji." Tak císař 
mladého Vácslava v Chebu od sebe pro- 
pustil. (Petr kronikář.) 

Sigmundovi radili někteří páni čeští, 
jako Aleš Holický zt Šternberka, Vác- 
slav z Dube a z Leštna i Mikeš Di- 
vůČek z Jemništ, ani v radě králově se 
nalézali před bitvou na Zižkově r. 1420, 
nemohouce bez lítosti dívati se na 
zkázu vlasti své, aby žádosti české 
slyšeti a s poddanými svými raději mi- 
lostivě i mírně umluviti se nežli je vy- 
hubiti hleděl. 

{Frant. Palacký. Déj. nár. Česk.) 

Po vyhození z oken místodržícícb 
Martinice a Slavaty do příkopu hrad- 
ního (23. května 1618) podávali ostatní 
místodržící v Praze Adam ze Šternberka, 
Adam z Waldšteina a Běpolt z Lobkovic 
císaři a králi Matyášovi zprávy do 
Vídně takřka každý den, líčili věci 
věrně, dávali rady, jaké uznávali za 
nejlepší podle svědomí svého. Vypravu- 
jíce, kterak povstání roste jako zhoubná 
povodeň, radili k přátelskému vyrov- 
nání a k tomu, aby císař do Čech se 



748 



Rada. 



navrátil a otázku o náboženství pod 
obojí a o statcích duchovních podle zá- 
kona uspořádal: Katoličtí místodržící 
se tedy přiznávali, že proti protestan- 
tům, jmenovité proti poddaným na stat- 
cích duchovenských nejednalo se podle 
zákona, když se jim překáželo ve svo- 
bodném vyznávání víry a v stavění a 
užívání vlastních kostelů, 

(Ant. Gindely.) 

Adam ze Šternberka, nejvyšší purk- 
rabí, pozoruje dne 23 května 1618, že 
stavové chtějí Martinice a Slavatu 
z okna smetati, slzavýma o6ima pány 
pod obojí napomínal a pro Boha prosil, 
aby se pamatovali a nic před sebe ne- 
brali, z čeho by pojíti mohly zlé ná- 
sledky a čeho by mohli litovati Prosil 
také přítomných přátel krevních, aby 
se místodržicích ujali. Ale proseb těch 
nikdo více nedbal; Kolona z Felsu 
uchopil nejvyššího purkrabí za rameno 
a osopil se na něj, aby vyšel ven z kan- 
celáře, nechce-li, aby ho potkal stejný 
osud. (Ant. Gindely.) 

Za císaře a krále Českého Rudolfa 
(1576—1612) byl to sv. Vavřinec 
e Brundisij kněz kapucínského kláštera 
na Hradčanech v Praze (f 1619), který 
pánům katolickým pověděl a poradil, 
aby se proti protestantům taktéž spol- 
čili a spolek^ taktéž s cizinou, pomoc 
u papeže a Španělského krále a jiných 
katolických knížat na obranu proti ná- 
silí protestantskému vyhledávali. Co zde 
poradil, stalo se a on sám prosadil. 
(P. Jos. Svoboda. Pastýř duch. 1884.) 

Když r. 1618 vyslanci stavův Mo- 
ravských do Prahy se dostavili k sta- 
vům Českým, mluvil tu první Karel 
z Žer o tíná s pravým mistrovstvím a 
radil, lituje příhody, kteréž posud se 
byly staly, a prosil přítomné zástupce 
stavův, aby lid válečný rozpustili a 
před J. M. císařskou (Matyášem) se 
snížili a skrze svou pokoru zase J. M. 
císařskou v lásku sobě uvedli. Na to 
dovozoval Žerotín výmluvným způso- 
bem svým smutné následky války sotva 
vypuklé, spustošení a ochuzení země, 
zastavení práva a spravedlnosti, pro- 
tržení všech obchodův a živností atd. 
Vůči takovým a jiným bědám sluší prý 
pochybovati, jdou-li ty věci po Bohu a 
jsou-li s Bohem začaty, čili nic. (Ovšem 



stavové Čeští rady té neuposlechli a do- 
žili se osudné bitvy na Bílé Hoře.) 
{Děj. čes. povst. 1. 1618.) 

2. Zlá. 

a) Ji dali. 

Bedřichu., král Pruský, dal r. 1772 
první tu radu a myšlénku ku kroku, 
kterým se veškeré mezinárodní právo 
šlapalo, aby se totiž nešťastné v sobě 
nesvorné Polsko rozdělilo K návrhu 
tomu přistoupila nejprv čarovná Ruská 
Kateřina II. a pak i císařovna Rakou- 
ská Marie Terezie. (Fr. Kryštůfek.j 

Milostníci arciknížete Matyáše pod- 
něcovali jej proti císaři a králi Rudol- 
fovi II. Rakouskému a jeho radám. 
Matyáš uposlechnuv rady jejich, vzbou- 
řil se proti bratru svému a postoupeno 
mu bylo roku 1608 království Uher- 
ské, arciknížectví Rakouské i markrab- 
ství Moravské. 

{Wác. Wl. Tomek. N^n. děj. rak.) 

Roku 1259 vypověděl Přemysl Ota- 
kar Il.y král Český, válku vojvodám 
Bavorským, při tom málo si jich moci 
váži v, bez rady starších, nejvíce buj- 
nými, nezkušenými mládenci se otočiv. 
A proto válka tato i nechvalně dopadla. 

{Děj. české.) 

b) Škodí jinému. 

Léta 1004. Toho léta Kochan Vršov- 
ský poddal se v službu Boleslavovi, 
králi Polskému, (oproti vlasti své če- 
ské) a jemu pilně radil, aby knížectví 
České sobě podmanil. Napotom v obydlí 
Boleslavově k Boleslavovi pravil : 
„Chceš-li pořádně zem českou míti, mu- 
síš najprvé Oldřitha, kníže České, syna 
Boleslavova a bratra Jaromírova, o jeho 
hlavu připraviti, neboť mnozí Čechové 
v Oldřichovi naději mají." 

Král tou radou jsa pohnut, shromáž- 
div mnoho zlata, císaři poslal velké 
dary. A císař porušen zlatem, kázal 
Oldřicha nevinného do věže jedné spu- 
stiti a králi Polskému to pověděti. 

{Hájek. Kron. česk.) 

Roku 1090 urazil Zderad milce a 
rádce Vratislava II., krále Českého, 
královice Břetislava, vytýkaje tomuto 
neopatrnost. I rozzuřil se Břetislav a 



Rada. 



749 



radil se se svými přátely a slažebniky, 
kterak by nad Zderadem se pomstil. 
Žádal též od strýce svého Konráda 
Brněnského proti Zderadovi rady. 
A Konrád mu poradil, aby Zderada 
zničil. A Břetislav vskutku Zderada 
dal před Brnem zabiti. {Déj. česk.) 

Svatopluk, kníže Moravský, jsa Štván 
rádci německými, opovrhoval sv Metho- 
dějem (f 885) a utiskoval ho i s u6en- 
niky jeho. (Kar. Eichler. Posv. místa.) 

Král Český Vácslav I. (1230-1253) 
bjl velmi marnotratný a sháněl se jen 
po rozkošech a vyraženích a zaváděl 
i cize rozličné způsoby u př. turnaje 
v Cechách. Ve všech těchto cizozem- ; 
ských věcech byl králi Vácslavovi 
předním rádcem Ojíř ze Friedberka, 
šlechtic německý, jeho miláček a dů- 
věrník nejlepší. (Dfj. české.) 

Za Jiřího Poděbradského prospíval 
v Praze klášter sv. Kříže cyriakův, 
tak že vzbudil závist Jana Hokycany, 
kterýž prý dne 4. května 1470 porad- 
dil králi, aby cyriaky ze země vyhnal 
a domnělé veliké poklady jim pobral ' 
Tu poslal prý král Jiří do kláštera 
své rady, žádaje půjčky 5000 dukátů 
a když řeholníci žádosti té vyhověli, ' 
přišli po třech dnech k návodu Roky- 
canovu jiní poslové královští žádajíce 
10.000 zl. půjčky. Cyriakové vydali 
i tyto peníze, ač jim to již podezřelé 
bylo, prosili však, aby nadál ušetřeni 
byli, jelikož mají již jen 2000 dukátů, 
které nedávno do kláštera přinesl novic 
Stepán, bratr biskupa Nitranského. 
Avšak král, byv naveden Rokycanou, 
žádal od nich znovu 100 000 dukátů. 
Tu odešli řeholníci ti jednou z jitra 
z Prahy, obávajíce se hněvu králova 
a odebrali se do Krakova. 

{Hájek. Kron. česk.) 
Po smrti své matky Heleny r. 1538 
panoval v Rusku Ivan IV. Vasilijevič 
Hrozný a ihned, ačkoliv bojarové pa- 
novali, počal tento páchati ukrutnosti 
Tak úředníku dvornímu Baturlínu dal 
pro nezdvořilou řeč prý veřejně před 
lidem jazyk uříznouti. Ostatně panující 
Suiskové utvrzovali mladého vládce 
v ukrutnosti, nechávajíce ho ve hru- 
bých hrách cvičiti. A tak velkokníže 
8 potěšením trápil divou i krotkou zvěř 



a bojarové se mu smáli a s ním sou- 
hlasili, když 8 mladíky hrubě nakládal 
a po ulicích rychle jezdil a starce a 
stařeny přejížděl a když hořekovali a 
plakali a kvíleli, se tomu těšil. 

(Arn. Herrmann. Děj. říše Buské.) 
Když r. 1108 vyhnaný kníže Český 
Bořivoj n. 8 Poláky nad Čechy u Ná- 
choda zvítězil nad Vackem a Mutinon, 
uvaloval vinu Vacek na Mutinu a 
Vršovce a poradil knížeti Českému 
Svatoplukovi, aby Mutinu a všecky 
Vršovce povražditi dal. A Svatopluk 
ukrutné rady té uposlechl a bez vyše- 
třování slavný rod VrSovcův vyhladil. 

(Dé;. české.) 
Boleslavovi III., příjmím Ryšavému, 
jenž roku 999 knížetem v Čechách se 
stal, špatně radili Vršovci, takže kníže 
oba bratry utratiti chtěl, proti biskupu 
Thiddagovi zuřil a krutěji než prvé 
vládnul. I hověli Vršovci jeho vášním, 
a o tom i pomýšleti počali, aby vládu 
samu na svůj rod převésti mohli. 

(D^. české.) 

o) Neuposlechni ji! 

Když roku 1091 velký kníže Ruský 
VŠevlad zemřel, namlouvali Kyjevští 
Vladimiroviy aby se ujal velkoknížecího 
stolce, avšak Vladimír odpověděl: 
„Stolec přináleží Svatoplukovi Izsasla- 
vovičovi, knížeti z Trnová, jehož otec 
prve vládl v Kyjevě. A sednu -li na 
stolci otce svého, tehdy musím válku 
vésti se Svatoplukem. I odevzdám mu 
ho dobrovolně a zamezím domácí 
válku." I poslal pro Svatopluka do 
Trnová a sám šel do Černíkova a Sva- 
topluk přišel do Kyjeva a sedl na 
stolci otce svého i strýce. 

{Nestorův Letop. rusjcý ) 
\ Sv. Wolfgangu, biskupu v Řezně 
■ (t 997), jemuž i Čechy patřily, radili 
I rádcové jeho, jichž o radu se tázal, 
aby žádným způsobem nepřivolil, aby 
, v Praze zřízeno bylo nové biskupství. 
Avšak sv. Volfgang, ačkoliv věděl, že 
časný zisk svolením utrpí, neposlechl 
špatné rady té, ale milerád svolil, aby 
biskupství v Praze založeno bylo, což 
se i stalo a napsal listinu, kterou sa- 
mostatnost biskupství Pražského po- 
. tvrdil. {Škola Bož Srd. P. 1875.) 



750 



Rada evandělická, 

viz: „Čistota 1 b!" „Chudoba 3!" „Poslušnost 2!" „Řehole!" 

Radost, 

viz i: „Zábavy I!" 



1. Ukazuje se i zevnitř, spojena 
bývá se žalostí. 

Eoku 1290 odebral se Vácslav II., 
král Český, k s\rému tchánovi císaři 
Rudolfovi do Erfurtu. Císař Rudolf ve- 
lice se radoval, jsa již stařec letitý, 
z příjezdu zetě a dcery své, že hned 
hody strojiti, hudbu a veselé tance pro- 
vozovati dal, ano i sám na svá stará 
kolena tancovati a sobě poskakovati 
I'afiil {Béj česk.) 

O svátcích roku 1838 dokončil Josef 
Jungmann (f 1847) zhruba svůj 
„Slovník". Nesnadno pomysliti jest, ja- 
kou rozkoší oplývala mysl neúnavného 
dělníka, vidoucího po více nežli třiceti- 
leté klopotné práci dokonané rukou 
svoji dílo, které sílu jednoho člověka 
téměř přesahovalo. Ale této radosti ne- 
dopřáno mu užíti, neboť zemřelť mu 
roku toho, jediný syn Josef Josefovič. 
A když roku 1839 dílo své dovršené 
vydal, zemřela mu nejstarší zamilovaná 
dcera Johanna, když se mu dostalo 
i nejskvělejšího uznání, totiž udělení 
řádu Leopoldova. [Zelený. Jungm. život.) 

2. Pravá vyplývá ze ctnosti, 
blaží. 

Jan Hammerschmidj spisovatel český 
a posledně i farář Týnský (f 1737), 
byl po celý čas života svého — dosáhl 
85 roků — při velké přičinlivosti a 
pracovitosti veselý. (Knrel Ninger.) 

Již zevnějšek Josefa Františka Eur- 
dálka, biskupa Litoměřického (f 1833', 
vymáhal úctu a důvěru; jasná veselost 
rozpoložena byla na čele jeho, přívětivý 
úsměv pohrával rty jeho a laskavost 
zářila mu s očí. 

Léta Božího 1458 zvolili sobě Če- 
chové za krále Českého pana Jiříka 
z Kunšíatu a z Poděbrad, správce če- 



ského. A z toho byla radost věrným 
Čechům ; a mnozí jsou plakali pro ra- 
dost, že milý Bůh vysvobodil je z toho, 
že jsou již vyšli z moci Německých 
králův, kteříž jsou myslili zle učiniti 
lidu českému. {Staří letopisové čeští.) 

Tvář sv. Josefa Kunceviče, mučenníka, 
apoštola Eusínů. opata (f 1623), zdo- 
bilo jakési andělské veselí. Když bratry 
své obsluhoval, tu nechodil, ale jako 
vletu se nosil. Při vší bázni Boží ovládala 
srdce jeho, bázně lidské prostého, pravá 
svoboda a spokojenost. 

(Genad Chmelní cki.) 

Dr. Jan Nep. Stárek, kněz, professor 
v Hradci Králové (f 1883 v 89. roce 
věku svého), zůstával vždy mysli veselé 
a přispíval svou bodrostí k rozveselení 
jiných, zpívaje rád národní písně, jichž 
znal množství veliké. Upřímnost a srdeč- 
nost zírala vždy z jeho tváře. 

{Ferd. Čenský. Osvěta 1884.) 

Svatý Theodosius opat Kyjevský 
(f 1074) ztratil co čtrnáctiletý pacho- 
lík otce, vzal na sebe chatrné šaty, 
vyhýbal se radostem světským, opásal 
se řetězem železným a tuze žil, až mu to 
matka vytýkala. (Ben. Kulda. Cirk. rok.) 

Roku 1284 na počátku měsíce června 
slavena jest svatba (veřejně) pana Zá- 
vise z Falkenšteina s Kunhutou, matkou 
královou, při dvoře českém s velkou 
nádherou ; všickní byli celí okouzleni 
dvorností, spanilomyslností, hojností a 
skvostností královnina manžela a sám 
mladý král Vácslav. v dětinské mysli 
své těšil se ze štěstí své matky a svého 
otčima. (Zap. Čes. mor. Kr.) 

3. Předčasná a náhlá škodí, i)ři- 
vádí smrt. 

Při oblehání města Plzně od stavu 
Českých r. 1617, Mansfeld vrátiv se 
k Plzni, dal se s vojskem svým na po- 



Radost 



751 



chod k Budějovicům, což když Plzeňšti I 
zpozorovali, radostí dali hráti píštcům j 
svým na hradbách a vyrazivše z města 
na poslední houf lidu Mansfeldského se 
obořili a něco žoldnéřů mu pobili. Ale 
radost jejich netrvala dlouho. Sotva 
Mansfeld urazil několik mil cesty, doSel j 
ho nový rozkaz, aby se k Plzni vrátil I 
a města vším úsilím dobýval, zároveň 
přišla nová hotovost zemská počtem ' 
1 600 mužů a Plzeň konečně i od Mans- : 
ťelda dobyta jest. (Ant Gindely.\ 

Alexandr Jagojlovec, král Polský, 
musel před smrtí s krymskými Tatary i 
boj vésti a uslyšev zprávu o vítězství ! 
svého vůdce Michala Glinského, pozdvihl i 
ruce k dikučinění a skonal r. 1560. 

( Dej. polsk ) 

Sekretář vídeňské polytechniky, vládní 
rada Ant. Gapp ztratil v srpnu 1882 
na cestě z polytechnického ústavu do i 
bankovního závodu 21.500 zl. Značný 
to obnos, který záležel z polovice ze 
státních papírů, nalézal se ve veliké 
obálce 8 nápisem : „Administrace budov 
vysokých škol póly technických ve Vídni." 
Gapp zpozoroval ztrátu teprve, když 
došel do banky; i pospíšil neprodleně 
nazpět, neboť neměl jistoty, zdali obálka 
z cenným obsahem skutečně ztratil nebo 
v kanceláři své zapomněl. Právě když 
vstupoval do průjezdu polytechniky, ode- 
vzdával jakýsi mladík portýrovi ztra- 
cenou obálku. Byl to K. Bauer, volontér 
ve strojírně společnosti státní dráhy, 
který našel obálku na ulici a bez pro- 
dlení nesl jí na místo na obálce nazna- 
čené. Sekretář potěšen, že ztracené pe 
nize tak šťastně a rychle obdržel, vy- 
platil poctivému nálezci, který ani tu- 
šení neměl, co v obálce se nacházelo, 
zákonitou odměnu 2150 zl. Bauera 
zmocnilo se radosti nad obdrženou od- 
měnou takové rozčilení, že raněn mrtvici 
nervů, k zemi sklesl a ducha vypustil. 

{Čech ) 

V jednom hlavním městě přediitav- 
ském zemřely r. 1873 náhle dvě osoby 
ve 24 hodinách — radostí v rozličných 
okolnostech. Jeden soused, jenž vyhrál 
40.000 zl. umřel radostí nad touto vý- 
hrou. Vyplnilo se na něm přísloví : Pe- 
níze jsou smrt. 

L' mřela i jistá milosrdná sestra, která 
řeholní sliby, tak zvanou malou professí 
složila, radostí, že již svého cíle do- 



sáhla. Po professí tiskla krucifix k srdci 
svému, řkouc: „Nyní, můj Spasiteli, jsi 
celý můj, ale od této chvíle chci i já 
celá Tobě sloužiti na věky!" Sotva to 
vyřkla, zdvihla se jí krev a vypustila 
duši. {Škola B. Srdce Páně 1873 ) 

4. Svétská je hanebná, zaslepuje. 

Bedřich Falcký, roku 1619 za krále 
Českého korunovaný, byl člověk mravů 
jemných a uhlazených, ale bez vynika- 
jících schopností duchovních, zvyklý více 
rozkošem než řízení velikých věcí. 
(Wácsl. Wl Tomek. Nejn. děj. rak.) 

Kunhuta, vdova po f králi Českém 
Přemyslu Otakarovi 11. (f 1278), do- 
stávši se lstí roku 1279 z Bezděze, 
kdež syna svého Vácslava opustila, do 
Moravy a dostávši přičiněním morav- 
ských pánů i zemi opavskou, aby zde 
jako na výměnku Žila ! zařídila si tam 
ihned četný a nádherný dvůr a trávila 
v radovánkách čas svůj ve společnosti 
pánův jí se kořících, a nezpomněla ani 
na syna svého, jemuž se v Braniborsku 
velmi zle vedlo. (Déj. česk.) 

5. Světské a i dovolené se zříkej ! 

Sv. Kazimír, kralevic polský (f 1483), 
na radovánkách tohoto světa od malič- 
kosti podílu nebral, neposlouchaje svůd- 
ných slov dvořanův. 

(Jan Bílý. Legenda.) 

Svatá Paraskevtty abatyše Polocká 
(f 1239), byla dcera knížete Polockého 
a od let dítěcich ctnostmi prospívajíc 
nevšímala sobě radostí a zábav při dvoře 
knížecím, ale vstoupila do kláštera. 
{Ben. Kulda. Církevní rok.) 

Jan z Jenšleina, arcibiskup Pražský 
(1380—1396), již co mládeneček na 
vyražení svých spolužáků podílu ne- 
bral, nemaje v nich zalíbení. Když 
v Paříži studoval, měl zajisté příleži- 
tosti hojnost, zábavám se poddati, avšak 
všech zábav si nevšímal. 

{Hlídka literární 1891.) 

Sv. Vojtěch, drahý biskup Pražský 
(982 — 997), ačkoliv byl bohat a krá- 
sen, ačkoli velicí i malí, s kterýmiž 
obcoval, milovali jej a ctili, přece ne- 
bažil po lahodách a radostech pozem- 
ských. {Ben. Kulda. Církevní rok.) 



752 



Redemptoristé, 

viz i: „Ěehole I. 1 !" 

Rod, 

viz i: „Povolání!" „Stav!" 



1. Ve vznešeném 

a) slušné bud naň hrd! 

Jindřich, král Český (1307—1310), 
chtěl roku 1310 švakrovou svou Alž- 
bětu Přemyslovnu přinutiti k sňatku 
s mladým pánem z Bergova čili z Lob 



něčeho k mému šlechtictví, jež já přece 
pokládám zároveň i titul i stavu kniže- 
címu." {Jarý vek. 1884.) 

b) Nepyšni se jim! 

Matyáš, král Český, ucházel se o ruku 
Hedviky, dcery Polského krále Kazi- 
deburka, jehož předkové nepříliš dávno j ^líra IV., avšak AUbéta, matka Hedvi- 
z Němec do Čech přišli. Tu se posta- gina, nesvolila, pravíc, že šlechtický rod 
vila Alžběta, královská dcera, s velikou j krále Českého nevyrovná se jejímu, 
odhodlaností, pravíc k němu hlasem i i pojal tu dne 5. února 1475 Matyáš 
uražené důstojnosti: „Chceš-li mne, 1 za manželku Beatrici, přirozenou dceru 
králi, slušně provdati, nechtěj rod můj j Neapolitánského krále Ferdinanda I. a 
zlehčovati, nýbrž po ženichu se ohlédni, dostal s ní za věno 300.000 zl. 
který jest roven rodu mému; nechceš -li i {Ant. Honsátko. Das Vaterland.) 

tak učiniti dopusť, ať hned do kláštera I r, i469 dal Jiří, král Český (1458 



vstoupím." Avšak Jindřich ještě v tomto 
roce z Čech zapuzen jest a Alžběta 
stala se manželkou nového krále Če- 
ského Jana Lucemburského. 

{D^. české.) 
Eoku 1319 chtěl Jan Lucemburský, 
král Český, Čechy s Porýnskou Falci 
vyměniti. Dozvěděvši se o tom královna 
Alžběta Přemyslovna, vztýčila hlavu 
svou popuzena citem uražené cti rodu 
svého Přemyslovského a manželu svému 
tak domlouvala, že tento brzo všechny 
takové myšlénky z hlavy své musel 
vypuditi. {Věj. česk.) 

Stanislav Jablonovski, vojvoda ruský 
a velký korunní hetman polský, posta- 
ven pod nejvyšší správu krále Jana So- 
běského nad vojskem polským pod Vídní 
r, 1683. Po tom slavném, jedině Po- 
láky dobytém vítězství, poslal císař 
Leopold k němu s tím předložením, že 
ho chce učiniti knížetem Německé říŠe. 
Jablonovski dal císařskému poslovi tuto 
přepamátnou odpověď: „Eekni jeho cí- 
sařské Milosti, ráčí-li mi z vděčnosti 
za mou službu darovati pár pistolí, že 
z té pocty mu velmi děkovati budu; 
ale kdybych knížecí titul měl od něho 



1471), na sněmu pražském za svého 
nástupce zvoliti Vladislava, syna Kazi- 
míra, krále Polského. Mezi podmínkami 
byla i žádost, aby Vladislav zasnoubil 
se s Ludmilou, nejmladší dcerou krále 
Jiřího, teprv jedenáctiletou. Ale Alžběta 
Habsburská, manželka krále Kazimíra, 
nechtěla k tomu svoliti, aby se VJadi- 
slav s Ludmilou Poděbradskou zasnou- 
bil, protože byla kacířka. 

{Fr. Palacký. Děj. nár. Cesk.) 

Sigmund August, kralevic polský a 
vladař velkoknížectví Litevského, pojal 
po smrti první manželky své Alžběty 
Habsburské Barboru Eadziwillovnu za 
manželku a sice roku 1547. Nejprv 
choval se svazek manželský v tajnosti, 
když však r. 1548 starý Sigmund ze- 
mřel, oznámil Sigmund manželství své 
s Barborou veřejně ve Vilně. Stará 
královna Bona a pánové polští byli 
tímto krokem na nejvýše uraženi a 
chtěli Sigmunda donutiti, aby se dal 
rozvésti a zrušil tak svazek nerovný. 
Avšak Sigmund tak neučinil a stavové 
složili r. 1550 jednosvorně královně 
Barboře při druhém sněmu hold svůj. 
{Světozor 1887.) 



přijati, zdálo by se, že se nedostává Cola di Bienco^ tribun římský, přišel 



Rod. 



753 



roku 1350 do Prahy ku císaři a králi 
našemu Karlovi IV., aby jej k tomu 
přiměl, by obnovil bývalou říši Řím- 
skou. A tu, byv od Karla v hradě 
roudnickém uvězněn, psal císaři, aby ho 
z vězeni toho propustil, oznamuje mu, 
že jest potomek císaře Jindřicha VII 
z pobočného lože pošlý. Na to mu od- 
pověděl Karel, že by byl potomkem 
jeho děda, císaře Jindřicha VII , to mu 
Karel připouštěl, avŠak zas jej napo- 
menul, aby si v takovém pochození, 
jestliže jest pravdivé, nifteho nezakládal, 
nýbrž, aby sobě připomínal, že všichni 
lidé od Adama pocházejí, a v prach a 
popel obráceni budou. 

(Zap. Čes. mor Kron.) 

Jati Karel Chodkiewicz, slavný voje- 
vůdce polský, vojvoda vilenský (f 1621). 
vynikal mnohými ctnostmi, jmenovitě 
udatností, nábožností, štědrostí k chu- 
dým, věrnosti ku králi, ale krásné 
vlastnosti ty zatemňovala nesmírná! 
pýcha rodinná ; nenávidělť Zamojského 
a Žolkiewského, protože neměli tolik 
předkův jako on a považoval se za 
něco vyššího, než za šlechtice, říkaje 
obyčejně, že je šlechtic starožitný a 
patricius. (Gohboowski.) 

Josef Jungmann, slavný spisovatel 
náš (f 1847), byl jako jnrista v po- 
sledním roce privátním učitelem logiky 
v domě barona E. Neměl tu v ničem 
nedostatku, ale v jednom jej panstvo 
rozeznávalo jako Člověka nižší třídy. 
Všichni údové rodiny i hosté, byli-li 
jací, měli stříbrné lžíce, nože a vi- 
dličky, jemu však n téhož stolu sedí- 
címu cínovou lžíci a nože s kostěnými 
střenkami dáváno. To ho arci mrzelo 
a proto požádal o místo professorské 
v Litoměřicích, kteréž i obdržel. 

{Jungm. „Zápisky^.) 

Usnesením sněmovním z roku 1419 
ČI. 68 v Folsku stanoveno, že nedů- 
stojno jest šlechtice i takového na zá- 
honě, který mimo šlechtictví ničím ne- 
lišil se od sedláka, aby pil, hrál neb 
bavil se s kmety (sedláky) v hostincích, 
neb na též lavici s ním sedal ; kdyby 
při takové příležitosti byl uražen neb 
raněn, nedostane se mu právního za- 
dostučinění Tak rozevřela se i spole- 
čenská propast mezi sedlákem a Slech 
ticem. (/. L. Fič. Děj. nár. Rus.) 

Když na generálním sněmu v Praze 

Sbírka lilst. piíkl. 



dne 27. března J620 za předsednictví 
zimního krále Českého Bedřicha nová 
smlouva s Uhrami měla se klásti do 
desk zemských, domáhala se toho města 
velmi usilovně, aby zastoupena byla 
při tom také svými komisaři. Oba 
vpšši stavové však požadavek tento 
rozhodně zamítli a nejvyšší purkrabí 
rozkřikl se při tom na vyslance měst- 
ské: „Jižť bychom takovým způsobem 
před vámi žádné přednosti neměli; a 
nevědělo by se, kdo jest vyšším a kdo 
nižším." Byla to nemístná vypínavost 
stavů vyšších, kdyby skutečně co nej- 
více potřebovali vydatnou pomoc stavu 
městského k potírání tolikerých ne- 
přátel! {Ant. Gindely.) 

2. Y nízkém. 

a) Z něho se povznesli. 

Anastasijevič Miša, milionář srbský 
(f 1885), narodil se z chudých rodi- 
čův a záhy osiřel. Přičinlivostí v ob- 
chodu dodělal se ohromného jmění. 

Roku 1186 pohnul Asěn^ pastucha 
na Hému, se svým bratrem Petrem Bul- 
hary, by svrhli jho Keckého císaře 
Izáka Angela, začež ho Bulhaři vyvo- 
lili za svého care. ijan Vaclík.) 

Basilius Macedonský, od r. 867 císař 
Cařihradský, Slovan, měl za rodiče jen 
prosté lidi. otce Beklu či Veklu. Udat- 
nosti a smělostí povznesl se až na cí- 
saře Cařihradského a panoval velmi 
moudře. {Jan Vaclik.) 

Mezi nejvyššími hodnostáři katolické 
církve nalézá se veliký počet mužů 
(r. 1893), kteří za velmi nepříznivých 
poměru studovali, stipendiemi neb vlastni 
pílí se živili Tak kardinál arcibiskup 
nynější Kolínský Kremeniiz jest synem 
řezníka z Koblenca. Arcibiskup Vinder 
v Poznani jest synem obuvníka, jeho 
bratr byl krejčím. Kardinál Kopp ve 
Vratislavi jest synem tkadlce. Arci- 
; biskup Kohn jest synem domkáře. Bi- 
skup Brněnský Bauer jest synem mly • 
I náře (Náš Domov, roč. II. 1893.) 

František Bouchá, kněz a plodný 
spisovatel český ve všech oborech pí- 
semnictví, zvláště pro mládež (narozen 
roku 1810 v Praze), pocházel z chudé 
i obuvnické rodiny. (Jak. Malý.) 

48 



754 



Rod. 



Jan Filipec, nar. 1431 v městě Pro- 
stějově na Hané, z rodičů nezámožných, 
získal si QŠIechtilostí, pilnosti a spa- 
nilými mravy takové přizně a lásky 
Uherského krále Matyáše, že se stal 
roku 1476 až biskupem Velko Várad- 
ským v Uhřích, arci jen světským, ale 
ne nehodným, od roku 1484 stal se 
také administrátorem biskupství Olo- 
mouckého. A nyní se rozmnožily dů- 
chody v takové míře, že skromný ně- 
kdejší žáček prostějovské Školy panskou 
nádherou knížete převyšoval a o jeho 
přátelství a přízeň netoliko všickni do- 
mácí velmožové, ale i králové a cizí 
knížata se ucházeli. 

{Fr. Palacký. Déj. národa Če«k.) 

Roku 1368 stal se biskupem v Li- 
tomyšli Petr Geli/to. Pocházel z chu- 
dobných rodičův ze vsi Třesňovsi a 
prodělal studie s největším namáháním 
nejprv v Cechách, zápase začas to s bí- 
dou. Avšak pilností a mravností při- 
vedl to až na biskupa. 

<Ant. Frind Kircheng. Bóhm.) 

Jakub Haško, probošt v Novém Městě 
nad Váhem a biskup Nitranský (f 1695), 
pocházel ze slovenské krve a nízkého 
rodu, avšak pilností a přičinlivostí do- 
sáhl tak velkých důstojností. 

(Mich. Chrástek.) 

Martin Helm z Vorlova narodil se 
okolo roku 1530 v městě Táboře z ro- 
dičů prostých a nevalně zámožných. 
Avšak vytrvalostí, mravností a šlechet- 
ností nabyl velkého jmění, stal se pri- 
masem města Tábora a obdařen od 
krále Ferdinanda I. erbem a titulem 
z Vorlova. {Ant. Rybička.) 

Jan Hlavsa z Liboslavé, narodil se 
v druhé polovici XV. století ve Stříbře 
z nízkého rodu, avšak vzdělav se vstou 
pil do veřejné služby, nabyl pak s man- 
želkou svou velikého jmění a stal se 
i primátorem v Praze. {Ant. Rybička.) 

Otec Josefa Františka Hurddlka, bi- 
skupa Litoměřického (f 1833), byl 
tkadlcem, obývajícím v Náchodu na 
Horském předměstí. 

(Vine. Zahradník. Čas. kat. duch. 1834.) 

Albert nebo Wojciech, erby Jastrze- 
biec, arcibiskup Hnězdenský a království 
Polského primas, dosáhl mnoho důstoj- 
ností a hodnosti a i přízně královské, j 
Pocházelť z chudých rodičův a pilností \ 
a vytrvalostí povznesl se tak velmi. | 



JanKubiček, jenž roku 1889 šedesáti- 
leté jubileum kněžské slavil (f 1892), 
pocházel z Postřekova z chudé rodiny, 
pře9e vlastni svou silou a pílí přivedl 
to až na infnlo váného kapitolního dě- 
kana a probošta v Českých Budějovicích. 

(Čech.) 

Josef Ondřej Lindauer, třetí biskup 
Budějovický (1845 — 1850) , narozen 
v Plzni, byl synem prostého posluhy 
v tamějším františkánském klášteře a 
z nízkého rodu svého pouze svými 
schopnostmi a vlastním přičiněním na 
hodnost tak vysokou se povznesl. 

(J. Hulakovský.) 

Alexandr Danilovic Menšikov (f 1 729), 
byl syn moskevského měšťana Danila 
Menšíkova a prodával po ulicích pirohy. 
Byl čilý chlapec a zalíbil se admirálu 
Lefortovi, který si ho za služebníka 
vzal a potom Petru Velikému postoupil. 
A nyní časem povznesl se Menšikov až 
na ruského g-enerála a státníka. 

[Jas. Kolář.) 

Eoku 1652 zvolen za patriarchu církve 
Nikon, který pocházel z nízkého sel- 
ského rodu {J. L. Píč. Děj. nár. rusk. 

Petr Petrovič Njeguš II., vladyka 
Černohorský (1830—1851), dětství své 
prožil na hoře Lovčenu. Tu jako král 
David pásal stádo otce svého Puška 
byla mu prvou zábavou a gusle prvým 
učitelem. A ačkoliv pocházel z rodu 
nízkého, vyhlédnut jest od vladyky 
Petra I. za nástupce a dán na vycho- 
vání na Cetyni, až se i vladykou stal. 
{Jan Hudec. Osvěta 1884) 

Otec velikého našeho dějepisce Fr. Pa- 
lackého, byl vesnickým učitelem a při 
tom krejčím, otec Hálkův byl hostin- 
ským, Čelakovského byl tesařem, po- 
dobně i Franty Šumavského; otec Ko- 
menského byl mlynářem, Polákův šev- 
cem, Jungmannův rolníkem. Klicperův 
krejčím a kostelníkem. Otec Pěšiny 
z Čechorodu byl řezníkem. Dra Pečírky 
zahradníkem, Hanky a Šolce rolníky, 
Krameriusa dozorcem silničním, Rauten- 
krance krupařem, J. F. Smetany za- 
hradníkem a Dobrovského strážmistrem 
u dragounů. {Studentské list. 1890.) 

Jan Pasek, napotom takořka neob- 
mezený páu obce pražské (f 1533), 
pocházel z rodičů jen nízkých a chudých 
a co studující v Praze i jinde po ško- 



Rod. 



755 



lách kromě Prahy žebrotou chodě, chléb ' 
svůj sháněti masil. | 

(Wácsl. Wl. Tomek. Čas. česk. Mus. 1844.) 

Bětřich z Portic, probošt Vyšehrad- 
ský a později arcibiskup Magdeburský, 
přední rádce císaře a krále Karla IV. 
(7 1367), vlastním nadáním a neúnav- 
nou pílí ve službách císařových povznesl 
se z podřízeného postaveni až k hod- 
nosti metropoly a po celou řadu let byl 
jedním z předních rádců Karla IV Bylť 
nízkého ro»lu, synem sukenkrajeSe ze 
Stendalu. 
{V. J. Nováček, čas. Mus. král. Čes. 1890.) 

Dne 22. února 1471 zemřel v Praze 
Jan Rokycana, volený ale nepotvrzený 
arcibiskup Pražský, v 74, roce věku 
svého, a pochován byl ve chrámě Panny 
Marie před Týnem Na hrob mu dán 
kámen z červeného mramoru, na némžto 
vytesánu byla jeho podoba v biskupském 
ornáte 8 berlou v ruce a vedle ní na 
památku, že byl syn chudého kováře 
z předměstí rokycanského, Štítek s pod- 
kovou a hvězdou uprostřed. Okolo ka- 
mene čily se verše latinské. 

{Zap. Čes. mor. Kron.) 

Josef Sosnotvski, vojevoda Smolensky, 
polní hetman litevský (f 1783), po- 
cházel z chudé rodiny šlechtické a do- 
dělal se obratnosti a štěstím nejvyšších 
důstojností v Polsku. {Děj. polsk.) 

Josef Skoda, doktor lékařství pro 
fessor medicínské kliniky ve Vídni, 
ínar. r. 1806), pocházel s chudé rodiny. 
Otec jeho byl zámečníkem v Plzni. 
Pilnosti a vytrvalostí však dosáhl znač- 
ného postaveni a proslulého jména. 

[EU. Albert) 

Viktor Šlosar, výtečný opat kláštera 
rajhradského na Moravě (f 1854), na- 
rodil se r 1793 v Kločové na Moravě 
a pocházel z chudičkých rodičů stavu 
rolnického. Pilností pak a obezřelostí 
se povznesl až na vysokou důstojnost. 
(Ant Rybička ) 

Jan Schosser z Emblému, císařský 
notář a později primátor v Ousti nad 
Labem, básník, (7 1618), pocházel 
z rodu velmi chudého a musel si v Praze, 
aby studovati mohl, chodě dům od domu 
zpíváním chleba vyžebrávati. 

{Ant. Rybička.) 

Antonín Stanislav Szczuka, podkan- 
cléř litevský (f 1710), muž svého času 
na slovo vzatý, povznesl se z nepatr- 



ných počátků za panování krále Jana HE., 
až to přivedl na podkancléře litevského. 

(Děj. polské.) 

b) Zaň 86 nestyd! 

Leško II, kníže Polský (891—921), 
pocházel z nízkého rodu. Za rod svůj 
však se nestyděl, nýbrž podržel si plášť 
a střevíce, jimiž se dříve, než se kní- 
žetem stal, odíval. 

{Kadlubek. Kron. polská.) 

Jan Lohelf stav se r. 1612 arcibi- 
skupem Pražským, na znamení nízkého 
rodu do příznaku svého zvolil sobě zdvi- 
hadlo (hever) s tím nápisem: „Snsci- 
tans de terra inopem et de stercore 
erigens pauperem" t. j. Kterýž vyzdvi- 
huje z prahu nuzného a z bláta povy- 
šuje chudého (Ž. 112, 7.). Prostý rod, 
z něhož pocházel, nebyl překážkou 
v jeho budoucím a vznešeném povolání ; 
na něm vyplnilo se, co pronesl Seueka: 
„že i z chatrče veliký muž vyjíti může." 
(GoU. Holubář.) 

Přemysl, uslyšev poselství od Libuše 
v VII. století, že ho zvolila za man- 
žela, pojedl 8 hosty na radlici, an 
právě oral, chleba s tvarohem, napil 
se vody ze džbánu, sedl na koně, kázal 
sobě podati střevíce lýčené, v kte- 
rýchž chodíval a kteréž sám uŠil lýčím 
z kor lipových a ty za ňadra strčil. 
Na otázku, proč by to činil, odpověď 
dal: „Aby zachovány byly a budoucím 
se ukazovaly, by viděli, v čem jest 
první kníže země obyčej měl choditi.'' 
Vzal i mošnu a to proto, aby věděli 
náměstkové, že jsou z chudoby pošli a 
na knížecí stolici posazeni a tak aby 
nezpyšněli Střevice a mošna ta na Vy- 
šehradě pilně chovány byly a ten den 
před korunováním krále Českého ká- 
no vnici v processí krále přijali, stře- 
více « před ním nesli a mošnu na plece 
dali, aby měl paměť a se nepyšněl. Což 
až do časů Sigmundových v obyčeji 
bývalo. {V. Ruffer. Hist. Vyšhr.) 

Roku 1270 byl Přemysl Otakar IL, 
král Český, v Korutanech podle staro- 
slovanského způsobu na kamenném kní- 
žecím stolci opodál Celovce stojícím na 
vojvodství Korutanské slavně nastolen. 
(Zap. Čes. mor. Kron) 

Za krále Českého Vácslava I. (1230 
— 1253) styděli se šlechticové čeští za 

48* 



756 



Rod. 



pojmenování své staré a v Čechách 
i na Moravě, pojmenovavše namnoze 
nově a staré hrady jmény německými, 
jakousi chloubu v tom vyhledávali, 
cizí jména těchto hradův k svým jmé- 
nům přidávati a těchto jmen svým po- 
tomkům co rodinné dědictví k zacho- 
vání odkázati. A tak zavržením jmen 
českých sebe i celý národ i království 
České pošetile, ba nešlechetně zlehčili. 
{Zap. Čes. mor. Kron.) 

Vácslav L, král Český (1230 — 1253), 
styděl se prý jako král korunovaný za 
sedláky stadické, kteří se za jeho pří- 
buzné považovali a kázal je ze vsi vy- 
hnati a ves tu Němcům dáti. 

(Zap Čes. mor. Kron.) 

Eoku 1228 korunován jest Vácslav, 
syn Přenlysla Otakara I , krále Če- 
ského, za krále Českého společně 
s manželkou Kunhutou v chrámu Páně 
sv. "Víta na hradě pražském. Při této 
korunovaci ponejprv opomenut jest sta- 
rodávný obyčej, posazení panovníka na 
kamennou stolici na hradě pražském a 
ukazování jemu střevícův a mošny 
Přemyslovy, věděl a cítil to lid, že se 
to stalo z hrdosti a z nešetření národe 
ního práva a obyčeje. 

{Hájek. Kron. česká.) 

c) Jim nepohrdej! 

Svobodný pán Bek, jenž jsa zrozen 
z rodičů prostých, vyšinul se až na 
stupeň hodnosti maršálské, odpověděl 
jednomu, jenž mu v hádce prostý jeho 
stav předhazoval, řka: „Nezapírám 
toho, že jsem byl poštovským, ale na- 
cházím mezi námi ten rozdíl, že já 
jsem nyní maršálkem, kdežto byste vy, 
kdybyste na mém místě býval dosaváde 
poštovským zůstal." 

(Jindy a nyní. 1830.) 

Roku 1551 dal se arcikníže Ferdi- 
nand, syn císaře a králo Českého Fer- 
dinanda I. (1526 — 1564), s Filipinou 
Welserovnou, dcerou bohatého kupce 
angšpurkského, tajně oddati na zámku 
březnickém v Čechách, ovšem bez vědomí 
přísného otce svého, jenž by k sňatku 
tomu nikdy nebyl svolil. Dlouho sňatek 
ten byl zatajován a dlouho to trvalo, 
než otec Ferdinand I. se udobřil na 
syna pro ctnosti krásné Filipíny. 

{Čes. mor. Kron.) 



Ferdinand II., císař a král Český 
(1620 — 1637), na rodu svém mnoho si 
nezakládal a s každým bez rozdíln dů- 
stojnosti rád obcoval Tak na př., když 
vjížděl do některého města a nad ním 
nesen byl baldachýn, rozmlouval vesele 
a dobrosrdečně s nosiči jeho a tak svou 
přívětivost bez obalu osvědčoval. 

{Ant Gindély.) 

Janem Huniadem, když byl k Hul- 
drikii, rytíři z Cilicie, poslal, aby 
k němu do ležení přišel, pohrdal tento, 
řka: „Já rytíř a šlechtic, pocházející 
ze slavné rodiny, měl bych k tobě, 
muži ze prostého rodu přijíti?" I odpo- 
věděl mu Jan : „Neporovnávám se 
s tvými předky, alebrž s tebou a my- 
slím, že tě ve skutcích zastiňuji, anto 
ty v Cilicii bídně živoříš." 

Josef IL, císař a král Český (1780 
— 1790). vzal na Moravě sedláku rádlo 
z ruky a kus pole mu zoral, poctiv 
takto selský stav posud tak opovrho- 
vaný; událost ta zvěčněna jest pomní- 
kem na poli tom postaveným. 

(čřr. Hofinger.) 

Oldřich, kníže Český (1012—1037), 
pojal Boženu, prostou dívku, spatřiv ji 
práti, za manželku. A přece to mnohé 
pány mrzelo, že pojal dívku z rodu 
nízkého, zakládaliť si na vzácnosti rodů 
svých. Když proto i knížeti domlouvali, 
měl kníže k nim takovou řeč: „Páni, 
chtějtež poslouchati • Z parobův zemane 
bývají a zemane zas parohy se stávají; 
stříbro a zboží šlechtu činí a chudoba 
ji v porobství mění ; tak šlechta jest 
s porobstvím smíšena a hle, Božena 
tuto jest má žena!" (Kosmas.) 

3. Získej si šlechtictví ctností! 

Blahoslavený Ondřej Bohola, mučen- 
ník, jesuita, Polák (f 1657), pocházel 
ze vznešené rodiny polské. Byv výborně 
vychcván obzvláště od matky obdařen 
výtečnými vlohami odeslán byl do škol 
v Sandomíře. Rozum a srdce rozvíjely 
se při Ondřeji co dvé kvítek spanilých 
a vědou i chováním od učitelů za vzor 
jiným byl představován. Tak ozdoben 
dvojí šlechtou rodu a ctnosti dorůstal, 
až se stal jesuitou. (/. Bílý. Legenda.) 

Hlavním pravidlem svaté Hedviky, 
manželky Jindřicha I, od roku 1201 



Rod. Rodiče. 



757 



vojvody Polského i Slezského (7 1253), 
bylo: „Čím vyšSí rod, tím vyŠSí bndiž 
ctnost, a čím vySší stav, tím vzneše- 
nější budiž příklad." 

{Jan Bílý. Legenda.) 

Jitka, manželka Českého knížete Bře- 
tislava (1037 — 1055), pocházela z vzne- 
šeného rodu, avšak rod ten ušlechtila 
i ctnostmi, {Kosmas. Kron. čes.) 

Pan Bohuslav Lobkovic z Hasišteina 
(ý dne 11, listopadu 1510 za krále 
Vladislava II,) byl pravý šlechtic nejen 
rodem, než i srdcem a duchem. 

{Fr. Palacký. Dej. nár. Česk.) 



Svatý Eomedius, věrovést tyrolský, 
poustevník (7 ku konci IV, století), 
pocházel z hraběciho rodu Thaur Andek 
v Tyrolsko, avšak rod svůj vzácný od 
mladosti ctnostmi šlechtil. 

{Ben Kulda. Církevní rok.) 

Vácslav Švihovský z Riesenbttrka, je- 
suita (7 1608), horlivý missionář 
v Plzeňsku a Prachensku, nikdy sám 
o svém rodu nemluvil, ani se jakým- 
koli panským titulem nazývati dal ; 
ztráviv 20 roků v řádě, kde býval 
znám pod jménem pater mitissimos. 
(Jos. Svoboda. Vlast.) 



Rodiče, 

viz i: „Rodina 1, 2!" „Výchova!" 



I. Hodní. 

1. Dětmi byli požehnáni, hodní 

mají dítky hodné; dasem 

i špatné. 

Martin z Duninu, arcibiskup Hněz 
denský a Poznaňský (f 1842), muž 
neohrožený, byl prvorozený z 23 vlast- 
ních bratři a sester. 

(Čas kat. duch. 1854.) 

Kateřina Frankopanová, dcera Fer- 
nanda Frankopana Ozaljského (narozen 
kolem roku 1525), vdala se r. 1544 
za rekovného junáka Nikoln knížete 
Zrinského. Jakožto pečlivá matka tři- 
nácte dětí bedlivě je Kateřina vycho- 
vala a učila, (Slovanský Sbor. J88J.^ 

Albert Chanovský z Dlouhé Vsi, jp- 
suita, výtečný missionář po bitvě na 
Bílé Hoře v Čechách (f 1643), pochá- 
zel z četné rodiny. Urodilat matka 
Chanovského otci Janovi patnácte děti, 
z nichž Albert narodil se r. 1581 ve 
Svíraticích u Horaždéjovic. 

[Fr. Ekert. Církev vítéz) 

Marie, manželka arciknížete Rakou- 
ského Karla, nejmladšího syna císaře 
Ferdinanda I., milována a vážena byla 
ode všech dětí svých, jichž porodila 15, 
z nichž tři záhy zemřely. A nemohlo 
také jinače býti, jelikož s obětovou od- 
daností pečovala o dobro a zdar dítek 
svých. Dopisování s nejstarším synem 



(napotomním císařem Ferdinandem II.) 
(1620—1635), pakli časem prodli vála 
mimo Hradec, podává o tom četných a 
čestných důkazů. Znovu a znovu po- 
ptávala se po studiích mladšího svého 
Maximiliana a sdělovala pokynutí pro 
něj a učitele jeho, k neúmorné činnosti 
je napomínajíc a rovněž tak starala se 
o své dcery a jejich pověst a byla 
proto neúnavnou napominatelkou, aby 
čistoty a slušnosti neporušily 

{Ant. Gxndely Déj. ces. povst. 1. 1618.) 
Mikuláš z Prachítan (f 1550), pán 
na Kbele a jiných statcích zemských. 
Šlechtic a horník statečný, bohatý a 
vzdělaný, hospodář výborný, byl v man- 
želství svém požehnaný. měU šestnácte 
dítek, 

(Ferd Mikovec. Čas. česk. Mus. 1854.) 

Hedvika^ manželka vojvody Jin- 
dřicha I. jenž od roku 1201 částkou 
země slezské a polské vládl (f 1243), 
vychovávala dítky své zbožně. A dítky 
zdařily se po matce ; syn Jindřich za- 
sloužil sobě příjmení knížete „Pobož- 
ného", dcera pak Kedruta obětovala 
život svůj službě Boží v klášteře třebe- 
nickém, kdež později obrána jest za 
abatyši. {Drahé kameny.) 

František Bautenkranc, otec Josefa 
Miloslava Rautenkrance, kněze a spiso- 
vatele vlasteneckého (naroz. roku 1776 
v Hradci Králové), byl muž řádný a 
děti své dobře vychoval. Z prvního 
manželství měl čtyři syny a dceru 



758 



Kodiče. 



Annu. NejmladSí ze synů těchto Fran- 
tiSek, oddal se stavu vojenskému, 
vSickni ostatní oblíbili sobě však stav 
duchovní, všickni pak vynikali zděděnou 
po otci dobrosrdefiností. {Ant. Bybička.) 
P. Augustin Strobach, jesuita a mis- 
sionář, jenž zemřel dne 27. éervence 
1682, měl rodiče, narodiv se v Jihlavě 
dne 12. března 1646, velmi zbožné, 
kteří tři syny své obětovali zaslouže- 
nému řádu TovarySstva Ježíšova. 

{Mat. Procházka, Missie jesuit.) 

Vácslav IV., král Český (1378 — 
1419), byl marnotratnosti, opilství od- 
dán kdežto otec jeho císař a král 
Karel IV. byl zbožný a střídmý. 

{Déj. česk.) 

2. Dítky své milují. 

Sv. Cijrill a Method, vydávajíce se 
na missii mezi Slovany r. 863, rozlou- 
čiti se museli se svou matkou. A lou- 
čení to bylo bolestné a dojemné, ježto 
byla již vdovou. Žehnajíc jim jménem 
Božím, na srdce jim kladla, aby, 'jest- 
liže vůlí Božskou některý z nich v ci- 
zině by zemřel, druhý pozůstalý na 
živě bratr, zemřelého tělo do vlasti 
převezl a na sv. hoře macedonské, za- 
jisté hoře Athosů, čestně pochoval jej. 
{Meth. Halabala. Kal. Moravan 1885) 

Ivan III., car Ruský, miloval něžně 
dceru svou Feodoru roku 1475 naro- 
zenou a nechtěl ji ani vně vdáti a proto 
provdal ji roku 1500 za bojara Vasila 
Cholmského 

Král Německý Jindřich, dav v Lu- 
cemburku syna svého Jana roku 1310 
oddati s Eliškou Českou, nepropustil 
hned novomanžele do Čech, ale podržel 
je u sebe ještě tři neděle. Království 
České — pravil — že mu již nikterak 
neujde, on ale že chce ještě potěšiti se 
v kruhu dítek jemu jako v nově zroze- 
ných, nežli vydá se na cestu do Eíma. 
(Fr. Palacký. Děj. nár. Česk.) 

Když roku 1304 vzpoura proti mla- 
dému králi Vácslavu povstala, tu otec 
jeho král Český Vácslav II. chtěje raději 
koruny své nežli jediného syna ztratiti, 
k rozhodnému činu se rychle odvážil a 
osobně s vojskem do Uher spěchal, 
syna vyprostil, vrhl se mu v náruč a 
políbiv ho pravil: „Synu můj, všecko, 
co mám, tvoje jest, ty's jediné potěšení 



mého života, dosti na tom mám, že 
jsem tě uhlídal, již se o nic nestarej, 
budu já tvým potěšením a ty mým." 
I nemohli se oba od pláče zdržeti a 
dlouho se v objetí drželi. Na to oba 
králové se z Budína s královskou ko- 
runou šťastně do Čech dostali. 

{Déj. české.) 

Roku 1515 oddán jest Ludvík, král 
Český, s arcikněžnou Rakouskou Marií 
a Anna, dcera Českého i Uherského 
krále Vladislava II., s Ferdinandem 
Rakouským. Po slavnostech těžké lou- 
čení měl král Vladislav II. s dcerou 
svou, která zůstala na dvoře rakou- 
ském, aby prý naučila se řeči německé. 
Jakož byl král měkkého srdce, roz- 
plýval se v slzách a od milovaného 
dítěte téměř násilím rozloučen býti musil. 
{Fr. Palacký. Déj. nár. Česk.) 

3. Nad nimi bdí. 

Otec Arnošta Harracha, kardinála a 
od roku 1623 arcibiskupa Pražského, 
péči maje o to, aby ušel milovaný prvo- 
rozenec nebezpečenstvím, která v hlav- 
ních městech ohrožují mravy mládeže 
a spolu vyplňuje přání syna svého vy- 
pravil chlapce nejprv do Krumlova a 
později do Jindřichova Hradce, aby 
v tamějších kollejích jesuitských nále- 
žitě vychován a vzdělán byl. 

{Fr. Krásí Živ. Arn. z Ear. 1886) 

4. Vedou je k zbožnosti, ctnosti. 

Císař Karel IV., otec vlasti naší če- 
ské (1346—1378), sám syna svého 
nejstaršího Vácslava IV. vyučoval v tom, 
aby se vládnouti naučil. Když k soudu 
zasedal, anebo v jiných důležitějších 
věcech vyjednával, míval mladistvého 
krále vedle sebe a jemu říkával : „Milý 
synu, pozoruj vše pilně, uč se ode mne 
moudrosti a vědomosti, aby's jednou 
tak jednati mohl, jako já nyní jednám." 
Říkával mu také: „Miluj své přátele, 
nebudiž milovníkem bohatství, neboť 
bohatství tě neučinilo nejvyšším králem 
celého křesťanství. Válku veď jen z po- 
třeby. Cti vždycky nejen boháče, ale 
i chudého." — Ano ještě před smrtí 
svou opakoval králi Vácslavu IV. u pří- 
tomnosti arcibiskupa Pražského a ji- 



Rodiče. 



759 



ných pánův otcovská nančeoí, kteráž j 

mu dříve již častokráte byl dával ; 

(Císař Karel IV. J. Kř. V.) \ 

Oba rodičové sv. Josefa KunceviČe, ! 
mučennika a apoštola Rnsinů (f 1623), | 
otec i matka Marina byli křesťané i 
zbožní. Byliť oba spravedliví před Bo- 1 
hem, chodíce ve všech přikázáních a 
spravedlnostech Páně bez úhony 

(P. Genad Chmelní cký) 

Méliť zajisté jakousi předtuchu, že 
jejich milený syn, jemuž dali na křtu 
sv. jméno Jan bude též andělem Bo- 
žím a poslem Páně, jako jím býval sv. 
Jan Křtitel. {Ant. Rejzek. Sv. Josafat.) 

Jiři Popel z Lobkovic, byl pán naSí i 
vlasti české milovný a v našem sv. ka- { 
tolickém náboženství horlivý, péči věr- 
nou vedl o blaho země české, opřel se 
křivdám, které se tropily, za to musel 
za císaře Rudolfa II. (1576-1642) do 
žaláře. Měl dceru Evu, hodné, nevinné 
děvče, které svého otce nevinného ne 
opustilo. Mohla jej snad vykoupiti za 
cenu své panenské čistoty, ale k tomu 
nesvolila o otec pochválil ji za to, řka : 
„Dcero moje, zachovej nevinnost! mne 
nechť odsoudí na smrt, ale ty buď ne- 
vinná a bude li vůle Páně, umři se 
mnou!" (Bláhovést. 1876) 

Nehoř Tryzna, pán městečka By- 
tena na Litvě, a manželka jeho Jiegina 
Sapieha byli manželé zbožní a pože- 
hnání Boží zprovázelo je. Jejich obě 
dítky si Hospodin vyvolil ku svým 
službám; neboť jediný syn věuovav se 
stavu duchovnímu stal se napotom bi- 
skupem latinské církve ve Vilně veda 
život apoštolský a svatý, jediná dcera 
obětovala se potom Ježíši Kristu, Jeho 
sobě vyvolila za ženicha svého, sloužíc 
mu v klášteře panenském, což se stalo 
na počátku XVII. století. 

{Ant. Rejzek Svatý Josafat.) 

Wittigo Il.y hrabě z Koídic, stal se 
r. 1312 biskupem Míšeňským. Pochá- 
zelť z rodiny velmi nábožné a požíval 
vychování velmi pečlivého. Oba rodi- 
čové v pokročilém již věku vstoupili 
do kláštera (Ant Frind. Kircheng. Bóhm ) 

5. Dávají jim dobrý přiklad. 

Ku Karlovi Jablonskému vlastně Tu- 
pému, slavnému našemu básníku če- 
skému (nar. v Kardašové Řečici 1813), 



jakožto prvorozenému synu obrátila se 
největší pozornost a péče rodičů již 
v nejútlejším jeho mládí. Povahy ro- 
dičů silně působily na vychování Kar- 
lovo. Jisto jest, že vlastnosti jejich dě- 
dil a že rozdílné stránky povahy 
otcovy i matčiny v sobě spojoval. Otec 
vynikal přísností, opatrností a rozva- 
hou, kdežto matka překypovala citem, 
dobrotou, láskou a něžností srdce ma- 
teřského. Tak železná a spolu měkká 
ruka vedla hocha na onu cestu střední, 
po níž potom on dospěl šťastně k cíli, 
kterým na věky zapsáno jméno jeho 
do srdce národa Českého. 

{Alois MaUuška. Vlast 1885.) 

Otec Boženy Němcové, spisovatelky 
naši prostonárodní (f 1862), byl všem 
ditkám svým obrazem pravé pobožnosti 
křesťanské, on je i učil a povzbuzoval 
k dobrému. {Jan Sojka.) 

Příklad bohabojných rodičův sv. Pro- 
kopa, opata Sázavského (f 1053), je- 
jich víra i láska, jejich počestnost a 
dobrota, jich přísnost na sebe a přívě- 
tivost k jiným, jich útrpnost a zbož- 
nost, jich dobré skutky a ušlechtilé 
ctnosti podněcovaly útlého pacholíka 
k následování. {Blahověst 1852.) 

6. Při své smrti je napomínají, 

jim žehnají; po smrti pamatují 

na né mší sv. 

Léta 999. Kníže Český Boleslav I. 
milostivý znamenav, že se přibližují 
dnové, v kterýchž měl časný za věčný 
život proměniti, poslal Boleslava, syna 
svého, při přítomnosti manželky své 
Hemmy, biskupa a svých vnukův Ja- 
romíra a Oldřicha, lopotův, vladyk a 
starších země, ještě naposledy jemu na- 
pomínáni dával a jemu požehnal. 

(Hájek. Kron. če-t.) 

Císař Karel IV., otec vlasti; ubíral 
se k smrti Kolem úmrtního lože jeho 
(r. 1378) stáli truchlící synové jeho a 
dvořané, ba veškerá Praha byla toho 
dne ve smutek pohřížena. Arcibiskup 
Pražský modlil se s ním a posloužil 
mu posledními svátostmi. Obličej císařův 
zářil již mírem nebeským, arcibiskup 
dokončil modlitbu a poodstonpil od lože, 
neboť se Karel k synům svým obrátil, 
aby se s nimi naposledy rozloučil. V tom 



760 



Rodiče. 



okamžení však zazněly jako způsobeny 
kouzelnou mocí tři rány zvonů se všech 
věží pražských, na věži Svatovítské pak 
zároveň umíráček. „Hle, dítky mé," 
zvolal císař, „již volá mne Pán! Bůh 
bndiž 8 vámi na věky ! " 

{Jof. SváteJí. Pražské povésti.) 

Vácslav IL, král Český, cítiv r. 1305 
již smrt na sobě, povolal syna svého 
nástupce a dal mu napomenutí a po- 
žehnání, řka : „Synu můj a dědici řádný, 
ty budeš seděti na stolici mé a kralo- 
vati po raně. Hospodin dejž tobě dar 
moudrosti, abys uměl spravovati národ; 
Boha se boj, ctnost miluj ; spravedli- 
vosti pilně hleď ! Budeš li dbáti a ostří- 
hati zákona Božího, jistě požehná tobě 
Hospodin, že průchod a zdar míti bude, 
což dobrého koliv podnikneš." Pak mu 
uložil, aby svědomitě vůli jeho poslední 
vyplnil. (Blahovést 1872.) 

Vratislav, kníže Český (912 — 926), 
syn Bořivojův, křesťan velmi nábožný, 
byv na úmrtní posteli, svolal starší, 
vladyky a zemany a žádal je, jestli 
že by ho Pán Bnh z tohoto světa po- 
volal k sobě, aby jeho syna Vácslava 
a Boleslava k dobrému vedli a je na- 
pomínali, aby se Pána Boha báli své 
poddané milovali, řádu křesťanského se 
přidrželi a jej rozmnožili, poněvadž jsou 
oba ve jménu sv. Trojice pokřtěni. Oni, 
uslyševše slova knížete svého tak uči- 
niti slíbili. (Jan Beckovský. Poselkyné.) 

První manželka velikého knížete Ru- 
ského Všnludu, Jurjeviče, byla matkou 
osmi synů, z nichž však dva v mládí 
zemřeli. Ona byla matkou velmi pečli- 
vou a tklivá byla poslední její slova, 
jimiž se s nimi loučila. Napomínala je, 
aby byli svorní, zbožni, bližního milo- 
vali a Boha se báli a stáří v uctivosti 
měli. {Fil Strahl Děj. říše Ruské.) 

Heřman, pán z Hradce Jindřichova., 
(t 1393 , za spásu dcery své Kláry, 
jež byla do kláštera krumlovského vstou- 
pila a tu zemřela, témuž klášteru roku 
1389 dne 28. září daroval plat ve vsi 
Kanicích. (Archiv hibl. praž ) 

7. Nad smrti dítek příliš netru- 
chlete ! 

Když sv. Vácslav, kníže Český a 
mučenník (928—935) zavražděn jest ve 
Staré Boleslavi ve vratech chrámových 



dne 28. září 935 a mrtvola jeho tam 
ležela: přiběhla matka Drahomíra, hle- 
dajíc tělo prvence svého a uzřevši, padla 
k srdci jeho. Sebravši pak s pláčem 
ůdy syna svého, vnesla je v jizbu kněž- 
skou. Obmyté a oblečené tělo položeno 
jest v prostřed chrámu. 

Drahé kameny.) 

Svatá Hedvika, vévodkyně Slezská 
(f 1243), když její prvorozený syn 
Jindřich v bitvě s Tatary zahynul, je- 
hož velmi milovala, přijala zprávu tu 
trpělivě, řkouc: „Jestiť to vůle Boží. 
Co Bůh chce a co se Mu líbí, s tím se 
spokojiti musíme, Bůh mi dal syna, 
Bůh si ho zase vzal : jméno Boží budiž 
zvelebeno." (H J. Karlík. Živ. Sv.) 

Hedvika, manželka krále Polského 
Vladislava II. (1384 - 1434). porodila 
r. 1399 manželi svému dceru, jíž dáno 
bylo na křtu sv. jméno Alžběta Boni- 
facia. Avšak miláček srdce královnina 
záhy zemřel, což si matka tak k srdci 
vzala, že sama za tři dni dne 17. čer- 
vence zemřela. 

{Jakub Caro. Gesch. Pol.) 

Hroznatá, pán český, zakladatel klá- 
šterů teplského a chotěšovského (f 1217), 
ztratil jedinkého syna svého. Ztrátu tu 
snášel odevzdaně do vůle Boží a konal 
skutky zbožné měrou tím větší. 

{Wácsl Wl. Tomek.) 

Roku 1351 strávil císař a král náš 
Český Karel IV. s rodinou svou na 
hradě Žebráce vánoce a tu kralevic 
ledva dvouletý zle onemocněl a prese 
všecky léky již 30. prosince k největší 
žalosti otcově zemřel. Karel kázal 
mrtvolu do Prahy vézti a v kostele 
sv. Víta pochovati. Žebrák vzbuzoval 
v něm upomínky tak smutné, že sem 
jen jednou přišel roku 1360. 

(Fr. Palacký. Děj. nár. Česk.) 

Čtvrtého dne června měsíce píše 
hraběnka Františka Slaraíova (f 1676), 
zvěstováno mi o přemilé nejstarší dceři, 
že na smrt stůně. Nad tím se moje od 
Pána Boha otužené srdce pranic ne- 
rmoutilo; ba já Ho i poprosila, pakli 
by tím oslaven byl, aby Sobě dcerku, 
kterouž mně z pouhé milosti dal. o Bo- 
žím Těle za andělíčka vzíti ráčil. S vůlí 
Jeho se dokoná srovnávám ; ať se mnou 
po libosti na oslavu Svou naloží, 

(Fr. Slavatuvá. Zápisky.) 



Rodiče. 



761 



8. Otec. 
a) O děti se stará, jim odpouští. 

Jan z Lobkovic z Hasišteina na Ka- 
dani (f 1715), vydal naučení synu 
svému, panu Jaroslavovi a zprávu o tom, 
co činiti a co nechati a kterak a pokud 
v Čem zachovati se má a žádá ho 
snažně, aby často v spis ten nablédal 
jako v zrcadlo a dle něho se zachovával. 

(Ant. Vlasák.) 

Vladislav /, král Český (1140- 
1173), zřekl se roku 1173 panování 
svého ve prospěch syna svého Bedřicha, 
a bezprostředně jej na trůn Český po- 

« sadil, o císařovo svoleni ani se nestarav. 

t Svolán jest k tomu veškerý národ Český 
a Moravský na hrad pražský a sta- 
vové pozdravující Bedřicha na trůnu 
sedícího za pána a krále svého poslu- 
šenství mu slibovali. (Déj. česk.) 

Léta 1250 Král Vácslav /., když 
jemu pověděli, kterak se j«mu syn Pře- 
mysl, který protiví v se otci ve vězeni 
držán byl, koří a praví i slibuje, po 
může li mu Pán Bůh z toho vězení, že 
chce otci svému na věky poddanost za- 
chovati, jako otec hnut jsa milosrden- 
stvím, kázal jej pustiti a do Prahy při- 
vésti a před sebou postaviti A tu sám 
v jizbě vyšehradské s ním se zavřev, 
rokoval, tak že oba litujíce toho, co se 
mezi nimi zběhlo, žalostivě plakali a 
o všecko mezi sebů narovnali přátelsky 
a syn otci svou víru přísahu utvrdil a 
jemu poddanost jako otci zachovati slí- 
bil Otec přijav pokoru synovu dal jemu 
markrabství Moravské, přikázav, aby 
je dobře spravoval a bez vůle jeho nic 
nečinil. A potom byli jsu spolu otec a 
syn v dobré svornosti až do smrti. 
(Hájek. Kr. česk.) 

b) Je vysvobozuje, ba i život za nd 
dává. 

Hrabě Viprecht Gmjshý, který skrze 
čtyřicet let byl jeden z předních mu- 
žův země české, švakr Českých knížat, 
vůdce českého sboru při dobývání Říma 
r. 1083, zakusil mezi tím té největší 
vrtkavosti Štěstí. Když mu císař Jin- 
dřich V. jeho syna Vácslava roku 1110 
s knížetem Bořivojem Českým na hrad 
Hammerstein do vězení vsaditi dal, po- 



\ stoupil Viprecht císaři svá česká léna 
I Nišansko a Budišinsko, aby tím syna 
\ svého z vězení vykoupil. (B^. čes.) 

V městečku Zlému v Dolních Rakou- 
sích vypukl v červnu 1884 požár, který 
zachvátil čtyři statky se všemi obydel- 
nými staveními. V jednom statku, který 
stál v plném ohni, zapomenuto na krás- 
i nou, čtrnáctiletou dcerušku hospodáře 
Františka Hubra. Otec vrhl se, chtěje 
ji zachrániti, do plamenů. Ale sotva že 
I do hořící budovy vstoupil, sřítil se krov 
a oba nešíastníci, otec i dcera, vj'ta- 
ženi ze spáleniště už jen jako zuhelna- 
tělé mrtvoly. (Čech.) 

Martin Kalinovský z Kalinova, Polák, 
vojevoda braclavský a polní hetman 
korunní, bojuje roku 1652 proti Kozá- 
kům a Tatarům, ztratil bitvu blíže 
Bachmatova a zachránil se s 500 mužů, 
uslyšev pak, že syn jeho Samael byl 
zajat od Tatarů, vrátil se, aby jej 
osvobodil, při tom vŠak sám zahynul. 

{Déj. polské.) 

9 Matka. 
á) Dité Bohu obětuje při úvodu. 

Matka blahoslaveného Morice, domi- 
nikána v Rábu (f 1336), obětovala ho 
hned po porodu Bohu a Marii Panně. 
(Ben. Kulda. Cirkeoní ro'c.) 

Dne 14. října 1883 v neděli byla 
korunní princezna rakouská Štěpánka 
poprvé po porodu dítěte Alžběty zase 
přítomná službám Božím, jež konány 
v domácí kapli v modrém dvoře zá- 
meckém. Dvorní farář Dr. Mayer vy- 
konal tu za přítomnosti kralevice Ru- 
dolfa a nejvyšší dvorní družiny církevní 
obřad „úvodu" princeznina. (Čech.) 

b) O dlté se stará, je zbožně 

vychovává, háji, děti miřl i nezdámó 

miluje. 

Paní Zuzavna Černínova z Harasova 
ztratila r. 1642 svého 451etého man- 
žela Jana a nyní připadlo na ni, na 
slabou ženu vedení rozsáhlého majetku 
a vychování dítek. Zvláště jí na mysli 
leželo, aby byly zdrávy, a když jediná 
dcera již provdaná jí zemřela, tu ve- 
škerou lásku věnovala synům svým a 
mezi jinými jim píŠe : „Nemůže v světě 



762 



Rodiče. 



tak mnoho dobrého býti, co bych já 
vám nevÍDŠovala a kdyby mi možná 
bylo, ten kas chleba, který snísti mám, 
8 vámi rozděliti, pokaždé bych to sobě 
vinSovala. Bůh jest zpytatel srdce mého 
a zná je, jak s vámi minim. Což já se 
z vás hrubě raduji a věřím silně Pánu 
Bohu, že budete svíce vašeho rodu; po 
mně také bohdá budete míti památku, 
že nelituji žádného nákladu." Pro syny 
nebylo jí nic těžkého na světě. I sta- 
rala se o ně tak, jak jedna v světě 
máti starati se může o své syny. 
A s pravdou, láska její mateřská jestiť 
ze všech nejkrásnější a nejvonnější květ, 
kterýž vplétáme mezi listí a kvítí, ji 
miž zdobíme věnec jména naší staré 
Češky. (Fr. Dvorský. Obrana víry 1886.) 

Otmar Konrád, prelát Rajhradský na 
Moravě (1764 — 1812), nevšední ozdoba 
a zasloužilý otec svého řádu, dostal 
hlavní základ mravní zvedenosti ušlech- 
tilou křesťanskou matkou Kateřincu. 
Tato věrná duše sviti a milému synu 
vlastní nábožnosti a vštípila do srdce 
símě a zárodek těch ctností, kterýmiž 
později proslul synáček její. Onať v letě 
každý den pod večer putovávala do ka- 
pličky Starohorské, as půl hodiny od 
města Ivančic vzdálené začež se jí do- 
stalo od Pána Boha té odměny, že tři 
synové se stali kněžími a čtvrtý léka- 
řem. Mimo to měla i čtyři dcery. Byla 
i velmi pracovitá a starostlivá U Matky 
Boží hledala té útěchy a radosti. Za 
to dochoval ji opat Otmar u sebe až 
k smrti (Blahovést 1848.) 

Kristina, arcikněžna Rakouská, krá- 
lovna vladařka Španělská, jest vzor 
křesťanské matky. Když r. 1890 její 
jediný synáček, mladičký král Alfonso, 
těžce stonal a již zápasil se smrtí, pro- 
bděla zbožná královna celé noce u lůžka 
nemocného svého dítěte na modlitbách, 
více spoléhajíc na pomoc Boží, nežli na 
všeliké umění lidské. A Bůh ji vyslyšel. 

(u4.d. Eodler.) 

Léta 844. Knize Křesomysl maje hoj- 
nost stříbra i zlata, rozkázal hrad 
krásný svým synům postaviti a jemu 
dal jméno Radostí a a poslal tam své 
dva syny Neklaná staršího a Nebyhosta 
mladšího a poučil je i s tím hradem 
jednomu svému služebníku věrnému, 
Světlu. Ale kněžna Libuška velikými 
prosbami žádala Křesomysla, aby sy- 



nové 'její při ní na Vyšehradě chováni 
byli. Křesomysl toho neučinil. 

Jednoho dne přistoupivši kněžna ku 
knížeti svému, řekla jemu: „Prosím 
tebe pro tvou důstojnou povýšenost, 
vezmi z hradu Radostína svú krev a 
mé syny, neb divná vidění těchto nocí 
předešlých jsem měla. Protož jistě to 
vím, budou-li tam až do druhého roku 
zanecháni, že tvůj kmen toho času ha- 
nebně musí zahynouti. Kterýž hnut jsa 
jejími prosbami, také i takovými po- 
hrůžkami, kázal své oba syny přivézti 
na Vyšehrad kteréž Libuška vděčně 
přijala. Neb toho času Neklaň byl 
v patnáctém a Nebyhost v čtvrtém roce. 
(Hájek. Kron. česká.) 

Kateřina, manželka Jana Libštejn- 
ského (t r. 1616), pána na Rychnově, 
byla paní ducha vskutku milostného, 
pečlivá a starostlivá matka svých dětí, 
jiným na příklad. 

{Aug. Sedláček. Hrady a zámky.) 

Marie Feodorovna. císařovna Ruská, 
zasnoubená r. 1776 s carem Pavlem, 
byla pečlivou matkou a působila nejvíce 
zvláště ve vychování císaře Alexandra I. 

(Jos. Kolář.) 

Mladý František Bákocy přistoupil 
k spiknutí v Uhrách za císaře Leo- 
polda L (1657 — 1705), avšak spiknutí 
prozradil Petr Zrinský, ban chorvatský. 
Tu matka Rákocy-ho Zofie, požívající 
velké přízně u dvora, prosila za svého 
syna a dobromyslný Leopold dal se 
obměkčiti, že bez nejmenší pokuty mu 
odpustil roku 1668. 

(Wacs'Z. Wl. Tomek. Nejn. dej. rak.) 

Roku 1233 bojoval mladší bratr Vác- 
slava I., krále Českého, Přemysl, s Be- 
dřichem Rakouským proti bratru Vác- 
slavu, kdež Vácslav bez boje dobyl 
vítězství a Moravu strašně poplenil. 
Však v toto dílo neblahé vkročila Kon- 
stancie, matka královna a svými pří- 
mluvami to způsobila, že Přemysl skrou- 
šeně krále Vácslava za prominutí viny 
prosil a s ním se smířil. 

Roku 1237 Přemysl, markrabě Mo- 
ravský, podruhé proti bratru svému 
králi povstal, takže Vácslav na Moravu 
8 vojskem přitáhl, aby přísně bratra 
potrestal. Přemysl utekl do Uber. A tu 
opět přičiněním Konstancie a krále 
Uherského Bely IV, Vácslav Přemy- 
slovi odpustil, avšak již jen vládu 



Rodiče. 



763 



v Olomoucku a v starém Holasickn mu 
podstoupil (Déj. česk.) 

Svatava, matka Českého knížete Vla- 
dislava I. (1109—1117 a 1120-1125), 
přišla r. 1111 navštívit svého syna na 
Vjšebradé, aby jej s bratrem Soběsla- 
vem smířila. Jsouc od Vladislava milo- I 
stivě přijata a velkou poctivostí ctěna, 
lahodila synu a jednou k němu pra- j 
vila: „Synu můj milý, věz, že proto' 
jsem k tobě přišla, že blízka jsem 
smrti. Dříve ještě než umru, chtěla i 
jsem spatřiti tvář synů svých, abych j 
manželi Vratislavu tam na věčnosti 
oznámiti mohla, že jsem vás, Vladi 
sláva a Soběslava, synů svých milých, ; 
zde na tomto světě v dobrém pokoji a \ 
bratrské svornosti zanechajíc odešla, j 
Protož, milý synu, pro mateřskou lá- j 
sku to učiň. rozpomena se na mne, že 
jsem tě pod svým srdcem nosila, od- 
pusť vinu synu mému Soběslavu, prosím •. 
neoslyš mne, staré ženy, tvé matky!"! 
Vladislav pohleděv na matku svou. 
královnu Svatavu, řekl: „Matko milá,' 
aniž by mně to slušné bylo učiniti, 
abych lé měl oslyšeti ; proto začkoliv i 
žádáš, chci to všecko, snad i ještě více 
učiniti " Ona to vděčně přijavši pří- ' 
stoupila a políbila syna svého, řkouc: 
„Pro tento dnešní účinek a tuto povol- ; 
nost budu já tvou pří mluvky ní před Pá- j 
nem Bohem." I posláno jest hned do 
Polska pro Soběslava a slíbena mu 
bezpečnost od bratra a každého jiného. 
Soběslav přišel a tu S^ikiava oba dva 
bratry spolu smluvila a smířila 

[Zap. Česk. mor. Kron.) 
Za času panování pana Viléma z Ro- 
senberka byla v Třeboni jedna bohatá 
vdova, jejížto jediný syn nic dobrého 
nedělal ; když pak tento panu Vilémovi 
zlaté rouno ukradl, byl usmrcen, ale 
matce, že předešle na zámku sloužila, 
jen řečeno, že syn její jest ve vězení. 
A tu matka po celý rok do šatlavy 
jídlo posílala, domnívajíc se, že jest žiy. 
(Kar. MůUer. Čas. Mus. Ar. Čea. 1858.) 



c) DAvá za dlté i život svůj. 

Alžběta, matka krále Českého Ladí- I 
sláva Pohrobka (1453—1457), neoby- ! 
čejnou láskou planula ku svému synu, 
kterýž se teprv čtvrtý měsíc po smrti 
manžela Albrechta naiodil. Co ji to 



I stálo namáhání a starosti než konečně 
i v Uhrách za krále uznán jest a to 
tím více, ježto část šlechty maďarské 
zvolila si Vladislava III., krále Pol- 
ského, i za krále Uherského. Co se na- 
starala, než se s Vladislavem vyrov- 
nala. A proto není divu, že ubohá 
matka z lásky k synu, brzy po smí- 
ření zemřela, puklo jí srdce. 

(Břj. české.) 
Roku 1315 porodila Alžběta, man- 
želka krále Lucemburského Jana, druhé 
dítě, opět dceru, jíž dáno jméno Guta, 
z čehož mezi lidem českým nespokoje- 
nost povstala, protože každý sobě přál 
dědice mužského. Královna se tím ne- 
málo rmoutila, řkouc: „Není-li koho, 
kdo by to ditě rád viděl, budu je mu- 
set tím více milovati." (Z)^'. česk.) 

V době, kdy Turci pod Mohame- 
dem II. poprvé přišli do Hercegoviny 
a oblehali Blagaj, nalézal se tam 
i Boško Někarič z nedalekého KruŠevce 
se ženou a maličkým synkem. Tu padl 
Boško a jeho žena v době největšího 
nebezpečenství, vloživši synka do du- 
tiny obrovského dubu, spěla rozmnožit 
prořídlé řady obránců. I vytištěn jest 
hlouček obhájců z nádvoří a přeplavil 
na druhou stranu, kde Turci je ne- 
mohli pronásledovati. Ohlušena a vírem 
boje nesena matka nevzpomněla si 
v prvé chvili na synka, až když spo- 
činula na druhém břehu. Tu však ne- 
meškala a vyprosivši si průvod dvou 
mužů ze příbuzenstva, za nastalého ve- 
černího šera přeplavila se přes proud a 
vplížila se 8 vytaseným handžarem do 
tábora Turků. Zabivši stráž v cestě jí 
zbraňující, prošla až k dubu, kde v du- 
tině našla synáčka ještě spícího. V ná- 
ručí dítě a v pravici břitkou zbraň tří- 
majíc, dostala se šťastně opět ku svým. 

(Jan Treštík. Vlast 1891.) 

V červenci 1884 srazily se nedaleko 
Gravesendu parníky „Dione" a „Cam- 
den", při čemž zahynulo 17 osob. Ka- 
pitán „Diony" zpozoroval ihned, že 
není možno zachrániti loď vyčerpáním 
vody do ní se hrnoucí neb přistáním 
ku břehu a svolal všecko mužstvo na 
palubu. Loď však se překotila a ka- 
pitán dostal do čela ránu tak silnou, 
že byl omráčen dříve, než mohl dáti 
rozkazy k zachraňování cestujících. Ce- 
stující jeden pomohl své manželce a 



764 



Rodiče. 



tříměsíčnímu děcku do koSe, když však 
matka viděla, že ko§ pro oba nestačí, 
nechala tam pouze děcko a potopila se. 
Děcko dostalo se u Gravesendu na břeh 
a bylo zachráněno. (Čech.) 

Ve válce proti Jiřímu z Poděbrad, 
králi Českému (1458—1471), v jedné 
vsi okolo Hořepnika držela matka dě- 
ťátko na rukou před chalupou. A jeden 
Němec chtěl jí to děťátko vy dříti, aby 
je zabil; ale matka bránila svého dí- 
těte jednou rukou ; a Němec ji tu ruku 
uťal. I hájila ho druhou, želejíc více 
svého dítěte nežli litujíc svého zdraví; 
ale ten nešlechetný Němec uťal jí 
i druhou ruku. To vida jeden panoše, 
Cech, ač jest byl Konopíštského, proto 
lítost maje svého přirozeného jazyku a 
vida takovou ukrutnost, i řekl Němci 
tomu: „Aha! tak-li chcete nám dělati?" 
I obořiv se naň. dá mu kokvou, až Ně- 
mec duši vypustí. 

(AV. Palaclý D^j. nár. Česh^ 

Alžbětu, matka Josefa Vlastimila Ka- 
marýta, kněze a básníka (-J- roku 1833 
v 36. r. věku svého ', zemřela r. 1832 
hořem nad ztrátou své nejstarší dcery 
Kateřiny v 56. roce věku svého. 

(Ant. Rybička.) 



II. Špatní. 

1. S dětmi se mazlí, dávají jim 
špatný přiklad. 

Karel IV, král a císař Český (1346 
— 1378), dal syna Vácslava co dítě již 
za krále Českého korunovati a to do- 
cela z ješitnosti, ježto Vácslava ne- 
mohla již nikterak minouti koruna v bu- 
doucnosti, r. 1363. A tím již napřed 
nemožným se stalo rozumné a blaho- 
dárné vychování královského dědice. 
Korunované dítě, ježto královské úcty 
a poklony přijímati, privilegie a milosti 
udíleti zvyklo, nedá se již nižádným 
nucením voditi a v srdci jeho sotva již 
lze vzbuditi hlubší cit svatých povin- 
ností panovnických. Nadarmo hleděl 
Karel nejlepších vychovatelů mu zjed- 
nati, bujného a svévolného chovance 
nemohl již nikdo podrobiti potřebné 
kázni dětské. A vskutku Vácslav stal 
86 panovníkem špatným. 

{Fr. Palacký. Dej. nár. Česk.) 



Po korunovaci Ludvíka za krále Če- 
ského přijímali později dne 10. pro- 
since 1509 falckrabě Ludvík a vojvoda 
Jiří Sasky svá léna v Praze od krále 
Vladislava II. Po odbytí obřadu pa- 
soval král Vladislav některé mladé 
šlechtice na rytířstvo v přítomnosti 
svého syna Ludvíka, kterýž seděl 
s pravé strany na stolici na podušce 
zlatohlavové, maje pod nohama též ta- 
kovou podušku jako otec, ačkoliv mu 
bylo teprv něco přes dvě léta. Králov- 
ská dcera Anna pak seděla po levé 
straně otce svého, ač jí bylo teprv 
přes 6 roků. {Děj. česk.) 

2. Dětem ubližují, ba je i vraždí. 

Jakub I., král Anglický, měl za lu- 
hem sňatek syna svého s infantkou špa- 
nělskou a upřímný spolek se Španěl- 
skem. A této myšlénce jako chladný 
diplomat, jako bezcitný politik obětoval 
lásku otcovskou, obětoval štěstí a blaho 
jediného svého dítěte. Jakub zapřel srdce 
své a nechal jednati chladný rozum. 
Nepodporoval totiž Bedřicha Falckého, 
jenž za manželku měl dceru jeho Elišku, 
když dne 24. srpna 1619 od stavů Če- 
ských za krále Českého zvolen byl, ale 
spojil se se Španělskem proti Bedřichovi. 
{Ant. Gindely.) 

Jakub, král Anglický, tchán zimního 
krále Českého Bedřicha, byl osobně tak 
bídným sobcem, že ani k vůli své ro- 
dině nechtěl býti sobeckým, poněvadž 
by byl musel s prostředky svými spo- 
řiti a k účelu tomu je obraceti a 
proto ani dceři vlastní nepřišel ku po- 
moci, když nepřátelé vtrhli do Falcká 
roku 1620. 

{Ant Gindely. Děj. čes.^pov. 1. 1618.) 

Léta 1319. Jan, král Český, poručil, 
aby manželka jeho Alžběta pojavši 
své dítky jela sž na Mělník z Lokte. 
Ale Vácslav, syn její prvorozený, tu 
na Lokti zůstati musil. Neb král, otec 
jeho v jednom sklepě, do kteréhož malé 
okénko jako by mohl prst prostrčiti 
toliko bylo, jej zavříti rozkázal a tu 
jeho pilně ostříhati. I byl jest v tom 
vězení za dva měsíce, potom byl pu- 
štěn, tak, že po všem zámku mohl volně 
a svobodně choditi. Avšak jsú jeho ně- 
kteří králi věrní pilně ostříhali. 

(Hájek Kron. čes.) 



Rodiče. 



765 



Roku 1337 vypověděl Jan Lucem- 
burský^ král Český, syna svého mar- 
kraběte Karla z Cech do Tyrol a za- 
pověděl, aby se čeho Karla do Tyrol 
zasílalo. Učinil tak ze zášti, že man- 
želka jeho Beatrix přízně lidu českého 
si nezískala, kdežto Blanči, choť Kar- 
lova, u lidu oblíbená byla. (Béj. česk) 

Kazimír, král Polský, tak se na 
Vladislava 11. (1471 — 1516), syna 
svého, krále Českého, rozhněval, že 
království Uherského proti bratru svému 
Janu Albrechtovi se zmocnil r. 1490, 
že ho vydědil, jakžkoli prvorozený 
syn jeho byl. (Cureus.) 

lean IV. Vasilijevič, car Ruský 
(1534—1584), byl muž a vladař ukrut- 
ného srdce a podezřivý Když mu oše- 
metní lidé namluvili, že syn jeho Ivan, 
jehož dal sám již korunovati, s trůnu 
svrhnouti ho zamýšlí, i pro jiné domácí 
sváry, rozzuřil se otec na syna, že ca- 
rovice přepadl. Boris Godunov chtěl 
cara ukrotiti a zadržoval ho, ale Ivan 
nejprv Borise několika ranami poranil 
a pak syna železnou Špicí své hole tak 
dlouho bodal, až bez sebe sklesl k zemi 
a za pět dní zemřel r. 1581. Ivan na- 
potom chodil jako zmámen ve svých 
komnatách a ustavičné slyšel, an ho 
syn volá. I mnoho peněz dal klášte- 
rům, aby za syna mniši se modlili, ale 
ukrutník neobrátil se, nýbrž páchal 
až do své smrti ukrutnosti a hanebnosti. 
(Arn. Herrmann. Déj. rise Ruské) 

3. Matka špatná. 

Některému nadržuje, o dítě se 
nestará, je opouátl. 

Když Vladislav II., král Český (1458 
— 1516), r. 1490 i za krále Uherského 
zvolen jest, měla vlastní jeho matka 
stará, ale vždy pyšná Alžběta Rakouská, 
královna Polská, nejmladšího bratra 
Vladislavova Jana Albrechta k tomu, 
aby v Uhřích staršímu bratru Vladisla- 
vovi na trůn dosednouti nedal, ale sám 
se naň posadil. 

{Fr. Palacký. D^. nár. Česk.) 



I Bogislav XII., kníže Slovanský v bal- 
tických krajinách (nar. 1454 v Sloupu), 
měl rodiče, kteří spolu svorně nežili. 
Matka s dětmi přebývala v Rugvaldě 
a tak málo svých dětí si všímala, že 
se jich ujal bohatý sedlák Lange, dal 

I je šatit a učit. (./ují Jahn.) 

i Bona Sforza, manželka krále Pol- 
ského Sigmunda I (1506—1548), cho- 
pila se sama vychování kralevice Sig- 
munda Augusta, nechala jej broditi se 
kratochvílemi a marnotratnictvím, při 
čemž jej sama velmi obratně od každé 

j užitečné práce odvracovala. 

j (Josef Kořán.) 

Bona, Italianka. od roku 1518 man- 
želka krále Polského Sigmunda I., Ja- 
gajlovce, ovdověvši, všecky klenoty své 
i a peníze na 24 vozích do Itálie, kamž 
{ se odstěhovala, poslala a s veselou 
, myslí ani slzy nenmořivši s třemi dce- 
' rami plačícími každé jen po prstýnku 
; na památku darovavši, se rozloučila a 
I bez meškáni na cesta se vypravila. 

[IJéj. polské.) 

■ Roku 1251 postoupila ovdovělá voj- 
vodkyně Gertruda. vdova po vojvodovi 
Rakouském Bedřichovi , kterýž měl 
i Štýrsko, nehledíc na prospěch ma- 

; lého eyna svého. Bélovi Uherskému 

j všecko své domnělé právo k zemím 

i svých předkův Babenberků 

{Zap. Čes. m. Kr.) 

Roku 1279 stal se poručníkem kra- 
levice českého Vácslava Ota Branibor- 
ský. Avšak on nejprv se zmocnil měst 
pražských i královny vdovy Kunhuty 
a mladého Vácslava. A brzy na to 
v noci v mrazu a větru je na sprostém 
vozu dopraviti dal na královský hrad 
Bezděz a tam je jako ve vězení zam- 
knouti. Avšak královně taková změna 
se nelíbila a proto lstí unikla z Bez- 
děze do Prahy a odtud do Znojma, 
kdež Ota nad ní neměl moci. A Kun- 
huta, matka, zanechala tak synáčka 
svého na Bezdězu, odkudž odvezen jest 
do Braniborska, kdež syn nejbohatšího 
a nejvznešenějšího krále svého času žil 
jakožto dítě chuďasa a mnoho neřestí 
od Němců, Braniborů, zakusiti musel. 

(Děj. české.) 



766 



Rodina, 

viz i: „Manželství!" „Rodiče!" „Výchova!" 



1. Hodná žije zbožně a laskavě. 

Rodina Boleslava Pobožného, krále 
Polského (t 1278), a manželky jeho bl. 
Jolenty byla zajisté velmi zbožná. Pán 
obdařil knížecí manžele třemi dcerami ; 
první obdržela jméno své babičky sv. 
Hedviky, druhá své tety sv. Alžběty, 
která již v roce 1228 papežem Řeho- 
řem IX. do počtu Svatých vřaděna 
byla, a třetí slula Anna. Dítky ty do- 
staly vychování velmi pečlivého a zbož- 
ného. A proto když děvy ty dospěly 
v kvetoucí panny, byly ozdobou neto- 
liko knížecí rodiny, nýbrž i vzorem 
v krajích, kam se byly vyvdaly. 

(Škola Bož. Srd. P. 1875.) 

Rodiče Josefa Kohlrussa. zpovědníka 
u sv. Víta v Praze (f 1893 v 78. r. 
věku svého), byli poctiví, rozšafná celá 
rodina vedla život bezúhonný a vše 
čistě, pořádně, staromodně bylo zaří- 
zeno. Ačkoliv měli hospodu v Maloni- 
cích, křesťanský mrav panoval v domě, 
a i cizí musili se křesťanskému mravu 
podrobiti (Vojt Hlinka. Vlast. 1893.) 

Vdcslav Matěj Kramerius, přední 
křísitel národa Českého (f 1808), vedl 
ve své domácnosti život příkladný, 
jsa milované své choti laskavým man- 
želem, dobrým rádcem a věrným po- 
mocníkem ve všech potřebách domácích ; 
dětem svým pečlivým otcem, příbuzným 
vždy ku pomoci ochotným přítelem a 
dobrodincem. (Ant. Bybička.) 

Matka Jakuba Raf. Macana, děkana 
v Slabcích (f 1849), jmenovala se 
Anna, roz. Kruhovská, z kteréhož rodu 
Kruhovského ve 34 letech čtyři synové 
k hodnosti duchovní povoláni byli. 

{Čas. kat. duch. 1850.) 

Jan Marcus Marci z Kronlandu, 
spisovatel český a člen z řádu Ježí- 
šova (f 1667), pocházel z Lanškrouna, 
kde otec jeho byl správcem statkům 
Rodina ta byla nábožná a zvláště otec 
8 úctou pohlížel ke jménu Ježíšovu ; 
proto dal sobě obraz Kristův na domě 
svém namalovati, což mu přineslo po- 



zději tu výhodu, že uchráněn byl od 
vydírání vojska. Měli nábožné děti. 
(Ferd. Menčík. Čas. Mus. kr. Čes. 1883.) 
Josefu Mil. Rautenkrancovi, horlivému 
vlastenci a spisovateli (narozen 1776, 
f 1817), v domě otce jeho, v Hradci 
Králové, který jsa muž srdce dobrého 
a šlechetného a vůbec pravý Staročech, 
prohlížel k tomu, aby i děti jeho záhy 
vedeny byly k pravé nábožnosti a 
lásce k Bohu a bližnímu. Ze 4 synů 
oddal se nejmladší František stavu vo- 
jenskému všickni ostatní oblíbili si 
však stav duchovní, z nichž nejstarší 
Josef byl sice nejmenší a nejslabší avšak 
nejbystřejší, všickni pak vynikali zdě- 
děnou po otci dobrosrdečností. 
(Ant. Bybička. Čas. Mus. kr. Čes. 1867.) 
Zbožná byla rodina Slavnikova, otec 
sv. Vojtěcha, biskupa a patrona našeho 
(f 997). Otec byl spravedlivý, zákonů 
Božích a církevních pilný, k chudým 
štědrý, ke všem vlídný a proto ode 
všech ctěn a milován. I matka byla 
výborná, kteráž pohrdajíc vší zemskou 
slávou v modlitbách a postech Bohu 
sloužila a vůli Jeho věrně zachovávala. 
Lid nazýval ji matkou sirotků a opu- 
štěných a sestrou vdov a cizinců. 
Zbožně vychovávali i dítky své. 

(H. J. Karlík. Živ. Svat.) 

Že slovanská žena v domě nebyla 
otrokyní, které muž všecky hrubé práce 
ukládal, jak to u sveřepých a divokých 
vůbec bývalo a bývá, toho důkazem 
jest právní postavení, jaké ženská 
v rodině své podle staročeského práva 
od nejstarších časův mívala. Dcery dě- 
dily po rodičích stejným dílem jako 
bratří, ano nejstarší dcera mohla býti, 
doŠedši let svých, také i poručnicí 
svých mladších sester a bratří. 

(Zup. Česk. mor. Kr ) 

Oldřich Šindelář, otec P. Arnolda 
Oldřicha Šindeláře, kapitulára řádu 
praemonstrátského v Teplé a professora 
v Plzni, muže znamenitého (f 1859), 
hleděl k dobrému vychování domácímu, 
klada při tom váhu na náboženství. 
Svědomité plnění povinností křesťan- 



Rodina. 



767 



ských bedlivé konáni pobožnosti jak 
domácí tak obecné, toť bylo to, k čemu 
všecky dítky své zvlášť malého Ol- 
dřicha míval. Tenť s rodiči svými ne- 
jen v neděli a ve svátek na kázaní a 
velké služby Boží do farního chrámu 
Páně chodíval, nýbrž s nimi též zvláštní 
slavnosti v okolních místech navště- 
voval, nikdy bez nábožných dojmů 
ducha se nevraceje. Tehdy již v útlé 
srdce své pojal útlou a vroocí úctu 
k P. Marii, kteráž jej po celý život 
provázela, udělujíc mu posily v nesná- 
zích útěchy v trudných dobách I uká- 
zalo se v tomto útlém mládí Šindelá- 
řovi, že počátek moudrosti jest bázeň 
Boží a základem nábožného života jest 
dobré, křesťanské vychování domácí. 
(Jan Desolda ) 
Rodičové Stanislava Vydry, profes- 
sora velmi učeného a vlastence našeho 
vřelého (f 1804). byli vůbec lidé roz- 
šafní, nábožní, rázní a počestní ; i vedli 
děti své ke všemu dobrému a užiteč- 
nému, k nábožnosti. Šlechetnosti a pra- 
covitosti. Takovýmto vychováním po- 
ložen jest i v Stanislavu základ k vzác- 
ným vlastnostem, — k šlechetnému 
smýšlení, rozšafnému jednání, neoby- 
čejné dobročinnosti a k nelíčené nábož- 
nosti, kteréž napotom v celém živobytí 
svém tak zřejmě najevo dával a jimiž 
tak chvalitebného jména sobě zjednal. 
[Ant. Rybička. Muse^jnik. 1870) 

2. Špatná hříšně žije. 

Barbora Celská. manželka krále Če- 
ského a císaře Sigmunda (1436 - 1437), 
matka Alžběty, vojvodkyně Rakouské, 
z celé duše nenáviděla zetě svého Al- 
brechta, i umínila si, ho o panování 
v Cechách připraviti a chtěla synovce 
svého ^ knížete Oldřicha Celského na 
trůn Český uvésti. Avšak prozradila 
se. a Sjgmund dal ve Znojmě dne 
21. listopadu 1437 manželku svou Bar- 
boru Celskou zatknouti. iD^*. éesk) 

3. Bratří. 

a) Hodní se milují a podporují. 

Bl. Anežka Česká (f 1282), jsouc 
vždy straně papežové oddána, tak 
dlouho přemlouvala bratra svého krále ; 



Českého Vácslava I., až ji slíbil, že se 
s papežem proti císaři Bedřichovi II. 
I spojí, což se i roku 1237 stalo. 

{Bej. české.) 

Tu r. 972 Boleslav II , kníže Český 
i (967—999), dávno sestru svou Miladu 
' neviděv, jak o jejím příchodu z Říma, 
kdež se stala klášternicí sv. Benedikta, 
uslyšel, velmi se zaradoval a proti ni 
vyšel. Velmi srdečné se uvítavše po- 
dali si ruce. a kníže Boleslav uvedl 
svou sestru do svého knížecího paláce, 
kdež dlouho vedle sebe sedíce, mezi se- 
bou živé rozmlouvali. 

(Zap. Čes. morav. Kron.) 
'< Svatý Boris, kníže Rostovský, syn 
I Vladimíra Svatoslaviče, knížete Kyjev- 
ského (t 1015), měl se státi nástupcem 
otcovým v Kyjevě. Že však byl na vý- 
pravě proti Pečeněgům, dosedl na sto- 
lec v Kyjevě Svjatopolk. Když se na- 
vrátil, nabízelo ma vojsko dobýti Ky- 
jeva a stolce knížecího ; ale Boris je 
rozpustil, řka: „Nevolím bojovati s bra- 
trem!" (Ben. Kulda. Církevní rok.) 

Bořivoj, bratr panujícího knížete 
Českého Vladislava I. (1109-1717, 
1120-1125), bez příčiny z knížectví 
svého byl vyhnán a těžké vězení za 
šest let pokorně a trpělivé snášel. Na 
to Vladislav r 1117 se rozpomenuv, 
povolal Bořivoje s manželkou a dětmi 
jeho do Prahy a dal mu převzácný dů- 
kaz své šlechetnosti a bratrské lásky; 
neboť zajisté pohleděv na Bořivoje a 
milosrdenstvím hnut jsa, sestoupil s trůnu 
svého knížecího a posadiv naň Bořivoje 
sám sebe jemu podřídil a se poddal, 
tak aby on Bořivoj II. (1117 — 1120), 
jenž všecky Přemyslovce věkem předčil, 
celým knížectvím dle práva vládl. Do- 
břiČký Bořivoj octnuv se po dlouholeté 
bídě nenadále zase na vrchu moci a 
slávy snažil se o závod, jak by se 
bratru svému vděčným býti ukázal a 
v panování ničeho bez vědomí bratrova 
neučinil a radou jeho ve všem se řídil. 
A tak Čechové v Čechách dve knížata 
měli, totiž Bořivoje a Vladislava, i di- 
vili se všichni té lásce a svornosti bra- 
trské. ' (Kosmas.) 

Sv. Cyrill a Method, apoštolově slo- 
vanští, žijící v IX. století, milovali se 
vespolek po celý život svůj, byli právě 
jako jedna duše. 

Paní Zuzana Černínova z Karasova, 



768 



Rodina. 



která r. 1642 svého 451etého manžela 
záhy ztratila, starala se jsouc vdovou 
o zbožné vychování dítek svých a 
k lásce vespolné je vybízela. Takť píše 
v jednom listu : „Vám oběma (synům) 
Buh své hojné požehnání duchovní i tě- 
lesné dáti ráóí, když vy spolu v lásce 
upřímné, bratrské zůstávati budete, což 
ze tří věcí, nad čímž duch Boží zalí- 
bení má, jedna jest, když bratří v lásce 
a upřímnosti spolu jsou. Neopouštěj ho 
a nebuď mu za bratra než za otce, 
nebo je jistě také dobré dítě a upřímný, 
a bv on viděl, že já ti poslední peníz 
posílám, on nic nejmenšího slova ne- 
řekne, všecko dobře, nic nezávidí. Pro 
milosrdenství Boží tě prosím, té mé 
starosti a péče, kterou o tebe mám, 
odměň zase svému bratru Heřmanovi, 
nebo jemu nebudu moci tak mnoho či- 
niti, ještě mladému a čím dál, tím 
těžší časy." 

(Fr. Dvorský. Obrana víry. 1886.) 

Dimiir Miladinov ze Strugy v Bul- 
harsku horlivým byl buditelem národa 
Bulharského. L. 1861 když Dimitr dlel 
v Struze v rodinném kruhu, byl návo- 
dem rozkáceného biskupa v Ochrydu Me- 
letia zatčen a v okovech do Cařihradu 
odveden co buřič a velezrádce. Mladší 
bratr jeho Konstantin, dokončiv univer- 
sitní studia svá v Moskvě, právě byl 
v Záhřebe. Chtěje bratra vysvoboditi, 
spěchal do Cařihradu. Tam, ačkoliv byí 
varován, šel do vězení bratra navštívit, 
ale nevyšel více; oba byli otráveni. 
(Komt. Jireček. D^ nár. Bulhar.) 

Uslyšev Gleb (f 1015), že bratr 
jeho bohaprázdný Svatopluk bratra 
zbožného Borise zavraždil, aby i nad 
jeho podílem vládnul, počal slzeje velmi 
naříkati, oplakávaje otce a zvláště bratra 
svého, jehož velmi miloval. 

[Nestor. Let. rus.) 

Jan Gabriel Giintner, praemonstrát 
teplský, professor na universitě praž- 
ské (nar. roku 1804), zvláštní zásluhy 
si vydobyl o mladší své bratry, kteří 
jedině jím podporováni studovati a vyš- 
šího postavení dojíti mohli. 

Pan Bohuslav Hasišteinský z Lob- 
kovic nar. r. 1462 dokonav akademický 
běh v cizích universitách a dosáhnuv 
hodnosti doktorské v římském a církev- 
ním právu, vrátil r. 1485 na Hasištein, 
kde zvláště hospodářství si hleděl. 



Ostatně statky po otci zděděné se svými 
bratřími v nedílnosti držel. 

(Fr. Palacký. Dtj. nár. Česk.) 

Jaromír, kníže Český (1003—1004, 
1012), uslyšev na Lysé, že bratr 
jeho Oldřich zemřel, ihned se do Prahy 
odebral a ačkoliv od Oldřicha mnoho 
nátisků trpěl, ba i trůnu zbaven jest, 
nad ním hořce plakal a jemu odpustil. 
(K. VI Zap. Kron. čes. mor.) 

Eoku 1349 postaral se císař a král 
náš Karel IV. o bratra svého Jana 
Jindřicha a u papeže Klementa VI. do- 
sáhl, že předešlé manželství jeho s Mar 
kétou Hubatou Tyrolskou zrušil. I ože- 
nil se Jan Jindřich podruhé pojav za 
manželku jinou Markétu, dceru Miku- 
láše mladšího knížete Opavského, 
z které potom tři syny a dvě dcery 
měl. Aby pak opatření měl, udělil mu 
Karel markrabství Moravské v léno dě- 
dičné. Markrabě Jan Jindřich vždy 
věrně a s bratrskou láskou ku Kar- 
lovi stál, a tato jejich obapolná láska 
nemálo přispívala k zvelebení moci 
domu Luxemburského. {B^j. česk.) 

Kníže Alexandr dosáhnuv r. 1335 
odpuštění chána Tatarského a dostav 
knížectví Tverské, odebral se do Tveru. 
Zde však panoval již deset let nej- 
mladší Alexandrův bratr Konstantin. 
A hle, sotva že Alexandr do Tveru 
přibyl, odevzdal mu hodný bratr ihned 
vládu. [Fil Strahl DéJ. říše Ruské.) 

Marie Srbská, manželka Tureckého 
sultána Murata, byla paní neobyčejně 
sličná a i šlechetná. Avšak nepřátelé 
pracovali tak dlouho, až sultána na- 
vedli k^ tomu, že dva rodné bratry Ma- 
riiny, Eehoře a Štěpána, nejprv do vě- 
zení vsadil a později vydal rozkaz 
právě na velikonoční svátky 1. P. 1441, 
aby jim žhavým železem oči byly vy- 
páleny. Uslyševši Marie o hrozném roz- 
kazu sultánově, hned se k němu ode- 
brala a rázem toho dosáhla, že Murat 
bez meškání poslal za prvým druhého 
Tatara, aby Řehoř a Štěpán očí zba- 
veni nebyli ; ale Tatar ten přišel pozdě 
s oznámením milosti. (Ludmila 1886.) 

Jan Nep. Nejedlý, právník a spiso- 
vatel český (f 1834), bratra svého 
staršího Vojtěcha ctil jako otce, bratru 
Josefovi pak, sousedu a řeznickému 
mistru žebráckému, šel ye všelikých 
případnostech i dobrou radou na ruku, 



Rodina. 



769 



i zakládal ho nemalými sumami peně- 
žitými, tak že obchod svůj znamenitě 
zvelebiti a své hospodářství ze 40 korců 
polnosti až na 400 korců rozhojniti a 
v nejlepším způsobu synu svému zůsta- 
viti mohl. {Ant. Eybička.) 

Léta 1174. Soběslav utíkav před 
Bedřichem dověděl se, že bratr jeho 
Oldřich včera na knížectví České po- 
tvrzen, a Bedřich že jest odsouzen 
proto, že otec jeho Vladislav jej bez 
vůle císařovy a bez vědomí pánův a 
vladyk českých po sobě správcem učinil. 
Po některém pak dni Soběslav a Ol- 
dřich předstoupili jsou před císaře a 
Oldřich císaři oznámil, že Soběslavovi 
jakožto staršímu bratru knížectví a té 
správy země české postupuje, poněvadž 
jest mnohá léta byl v těžkém vězení 
držán a měl tam mnohá zarmucení. 
Císař to slyše byl toho vděčen a k tomu 
ke všemu dal své povolení. 

(Hájek. Kron. česká.) 

Adam Junoša z Boéčišewa RoéHšew- 
ski, spisovatel polský a zvláštní přítel 
národa Českého (f 1841). byl k pří- 
buzným svým nad míru spanilomyslný, 
neboť byv na nějaký čas ustanoven za 
poručnika mladších pokrevných, nejen 
že jim všecko jejich jmění jak naježí 
chránil, on jim i znamenité dědictví, 
kteréž v ten čas jemu samému při- 
padlo, velkomyslně odstoupil. 

(Čas. čes. Mus. 1845.) 

Bratří Josef a Maximilian Sequard- 
tové lnuli k sobě neobyčejnou láskou 
bratrskou, Josef, byv raněn mrtvicí, 
nebyl žádné práce schopen, podporoval 
jej tedy bratr Max, * který byl vyšším 
lesním iiředníkem v Uhrách, co nejla- 
skavěji. Když maďarští magnáti vypo- 
vídali veškeré Nemaďary ze svých slu- 
žeb, • byl Max Sequardt též propuštěn, 
vrátil se do Čech, koupil si u Sojovic 
kus lesa a pěstoval zde zvláštní druhy 
ptactva a králíků Když mu ale hospo- 
dářství toto málo VAuášelo, přesídlil do 
Prahy a dostal zde zaměstnání u finanč- 
ního řiditelství, bratra Josefa pak po- 
slal do Sojovic, aby mu tam na hospo- 
dářství dohlížel. Žili pak po několik 
let v největší lásce, — Asi před dvěma 
měsíci (v červnu 1883) roznemohl se 
Josef a poněvadž nechtěl bratru Ma- 
xovi způsobiti bolest, psal mu, aby do 
Sojovic nejezdil, že odjede na nějaký 

Sbírka hist, přikl. 



Čas k příbuzným do Hlinská a že by 
jej ted}' v Sojovicích nenalezl, ale za- 
tím dal se dopraviti do pražské vše- 
obecné nemocnice. Když pak nemoc 
jeho se zhoršila a on cítil, že blíží se 
konec jeho života, dal požádati poslem 
bratra svého Maximiliana, který na 
Zižkově bydlil, aby jej navštívil, že by 
jej rád před smrtí objal a s ním se 
rozloučil. Posel vŠak nemohl poselství 
své Maximilíanu vyříditi, poněvadž 
tento nalézal se též v posledním ta- 
žení a z lásky k bratrovi zapověděl, 
abj' Josefovi o tom se psalo. Nezvěděl 
tedy jeden o nemoci druhého ničeho a 
zemřeli oba dne 5. června v jednu ho- 
dinu odpoledne. Pochováni jsou na 
II. hřbitově olšanském, oba v jednom 
hrobě. (Čech.) 

František Josef Sláma., kněz církevní 
a spisovatel (f r 1844 v Lázních Ma- 
riánských), velkou lásku a dobročinnost 
měl i upřímnou oddanost a neobyčejnou 
šetrnost k bratřím svým a přinášel 
k jich dobrému nemalých obětí peněži- 
tých a poskytoval jim i sice pomoci 
hmotné, jakož se také staral dle své 
možnosti o vychováni a vzdělání a opa- 
tření dětí jejich; ve všem co se mile 
neb nemile týkalo příbuzných jeho, 
míval živé účastenství ; každá nehoda, 
nemoc anebo úmrtí, ježto se při nich 
udala dojímala ho — jakož z listů 
jeho vychází — ■ co nejvíce a naplňo- 
vala citelné srdce jeho bolem hlubokým. 
(Ant. Byhička.) 

Vilém Slavata z Chlumu (nar. 1572), 
místodržitel pražský, jenž r. 1618 při 
povstání stavů protestantských v Če- 
chách na hradě Pražském s okna byl 
svržen, něžnou lásku choval ku bratru 
staršímu Michalovi. Ten náležel po otci 
svém ještě stále k sektě bratrské a 
sůčastnil se vzpoury r. 1620, začež 
zbaven byl všeho jmění. Na přímluvu 
bratra Viléma udělena mu milost, že 
jmění na čas života podržel. Potom pro 
náboženství své se vystěhoval r. 1628 
z Čech, ale vrátil se pro bídu bez pro- 
dlení do Čech. A tu mu počal bratr 
jeho Vilém přimlouvati, aby přistoupil 
k víře katolické, což se i stalo. 

(D^iny konf. 2.) 

Tomáš Štítný ze Štítného, slovutný 
spisovatel náš český, nar. okolo roku 
1325 za krále Jana Lucemburského 

49 



770 



Rodina. 



měl také dvě sestry své u sebe i když 
se oženil, Peltratu a Annu, s kterými 
svorné podle staročeského práva v dě- 
dictví Rvém v nedílnosti žil, dávaje jim 
ochotně do života ročni úroky po otci. 
[Zap Česk. mor. Kr.) 

Roku 1401 vysvobodil Vácslav IV., 
král Český (1378—1419). bratra svého 
Sigmunda, krále Uherského, z vězení. 
A Vácslav měl s osvobození bratra svého 
nelíčenou radost, i psal mu list velmi 
upřímný, že se nemůže dočkati, aby ho 
obejmouti mohl i aby co nejrychleji 
k němu přijel. (Dej. česk.) 

Vladislav zmocnil se po smrti knížete 
Českého a biskupa Pražského Jindřicha 
Břetislava r. 1197 vlády. Mezitím při- 
šel i Přemysl Otakar z ciziny do Čech, 
k němuž se jeho přívrženci připojili. 
Avšak nepřišlo k boji, Vladislav, chtěje 
uvarovati se krveprolití, povolal v noci 
před bitvou podtají bratra Přemysla 
k soukromé rozmluvě, smířil se s ním 
bratrsky a odřekl se dobrovolně vrchní 
moci v Čechách; naproti tomu Otakar 
postoupil jemu celé Moravy pod titulem 
markrabství, jakožto léna koruny České 
a nikoliv říše Římské. 

{Continuatio Admuntensis ap. Pertz.) 

Vladislav II, král Polský (1386— 
1434), něžně miloval bratry své, tak 
že Poláci proti tomu začasto reptali, 
ježto k vůli nim podnikl i válku, která 
říši na prospěch nebyla. 

{Jak. Caro. Gesch. Pol.) 

Stanislav Vydra, spisovatel a pro- 
fessor, přední křisitel národa Českého 
(nar 1741, f 1804), byl se starším 
bratrem Janem, nejsa jeho o mnoho 
mladším, společně vychován a vzdělá 
ván a přilnul k němu s neobyčejnou 
láskou a oddaností, v níž setrval až 
do své smrti. {Ant. Bybička.) 

V klášteře benediktinek u sv. Jiří na 
hradě pražském nalézala se mezi je- 
ptiškami také prý vlastní teta Zižkova. 
Když pak se r. 1420 táboří se Zižkou 
i na ten klášter obořiti chtěli, tu prý 
teta svými slzami Žiéku pohnula, že 
prý řekl: „Pro tebe, teto, odpouštím 
vám i klášteru vašemu,' a vzav ten 
klášter ve svou ochranu, lid svůj odtud 
odvedl. 

{Zap. Čes. mor. Kron.) 



b) Špatnt si ubližuji, ba se i vraždi. 

Boleslav Bysavý, nastoupiv vládu 
v Čechách r. 999, ač Boleslav Polský, 
příjmím Chrabrý s vojskem svým do 
zemí českých vpadl, byl zaměstnán 
v Čechách samých péčemi a starostmi 
bližšími. Bažilf po statku obou bratří 
svých, o nichž se obával, že by národ, 
jenž je miloval, mohl je někdy povolati 
na trůn na místo jeho, kteréhož nená- 
viděl. Protož dal jednoho z nich, Jaro- 
míra, vyklestiti. druhého pak Oldřicha, 
kázal v lázni uškrtiti. Oba však utekli 
a s nimi také máti jejich Emma, do 
Bavor k vévodovi Jindřichovi, napotom- 
nímu císaři. (Thietmar Merseburg.) 

Boleslav III., Křivoůstý, král Polský 
(1102—1139), a Zbigněv, synové Vla- 
dislava Hermana, rozhněvali se spolu 
dříve, nežli otec pohřben jest, nemo- 
houce se dohodnouti při dělení říše. 
A nepřátelství trvalo tak dlouho, až 
konečně dal Boleslav nepokojného Zbi- 
gněva zavražditi. 

{Mart. Gallus. Bej. polsk.) 

Eoku 1431 Boleslav Svidrigailo, velký 
kníže Litevský, počal se s německým 
řádem v Průších a s Římským králem 
Sigmundem přízniti proti králi Polskému 
a bratru svému Vladislavu Jagailovci. 

{Dej. česk.) 

Hanebně si počínali bratří, synové 
krále Vratislava Českého (1061—1092), 
Bořivoj 11. a Vladislav /., válčili spolu 
o trůn Český, ponížili vlast českou a 
prolili mnoho nevinné krve. {Děj. če^fc.) 

Eoku 1579 poslal Prokop Čahelický 
z Soutic na Tejně nad Vltavou pro 
bratra svého Albrechta a vymluvil ho 
do domu svého na Novém Městě praž- 
ském. Když pak Albrecht k němu s do- 
brým úmyslem pokojně přišel, tu se 
Prokop horlivou řečí na něho utrhl, jej 
pěstí ve tvář bil a tloukl a potom 
kordu dobyv naň sekal. 

{Aug. Sedláček. Hr. a z. d. VIL) 

Tři synové Vratislavského knížete 
Jindřicha V.: Boleslav III. Lehnický 
a Březský, Jindřich VI. Vratislavský a 
Vladislav, živi byli v ustavičném roz- 
broji a záští. Zvláště Boleslav, nádhery 
milovný a marnotratný obtěžoval bratry 
své a dopouštěl se proti nejmladšímu 
Vladislavovi tolikerých násilí, že tento 



Rodina. 



771 



v Šílenost npadna často tonlal se po 
zemi jako psanec a pobuda nějaký. Aby 
ušel podobnému osudu, Jindřich VÍ. 
utekl se roku 1327 pod ochranu krále 
Českého Jana. 

(jPV. Palacký. Déj. nár. Česk.) 

Koloman, král Uherský a Chorvatský 
(1095 — 1114), boje se, aby bratr jeho 
Almoš po něm nepanoval, jej i syna 
jeho kázal vy klestiti a horkým železem 
oslepiti {Kosmas.) 

Král Matyáš donutil r. 1611 bratra 
svého Eudolfa, císaře a krále Českého, 
aby mu království České přenechal a 
byl i za krále Českého korunován. 

{Jan Beckovský. Poselkyně.) 

Mečislav 11., král Polský, (1025- 
1034), nastoupiv vládu po otci svém 
vyhnal starfiiho bratra svého Ottona 6i 
Bezprima 7. Polska. Tento utekl se do 
Uher k strýci svému králi Štěpánovi. 
{Rich. Roepell. Gesch. Pol) 

O bílé sobotě roku 1012 zmocnil se 
Oldřich vrchní vlády nad národem Če- 
ským (1012—1037) a vypudil Jaro- 
míra ze země. Jindřich II.. císař Ně- 
mecký, k němuž se Jaromír utekl, po- 
slal vyhnance nejprv do Utrechta do 
vazby, ale potom r. 1013 bratrovi vy- 
dal, po čemž nešťastník na hradě Lysé 
žaláiován byl, kdež mu obě oči vylou- 
pány byly. , 

(Ihietmar. Annal. Quedlinburg.) 

Přemysl, markrabě Moravský, bratr 
mladší krále Českého Vácslava I., ože- 
niv se roku 1233 s dcerou Oty Meran- 
ského a takto se stal svakem Bedřicha 
Rakouského. Od tohoto pak dal se pře- 
mluviti ke spolku proti vlastnímu bratru 
a bral podílu v ukrutném vpádu na 
Moravu na počátku měsíce července 1233. 

(D^ česk.) 

Přetnyslav, kníže Velkopolský, nej- 
prve na Hnězdně a Poznani (1247), 
potom (1249) na Kališi a Poznani, 
starší syn Vladislava Odoniče, žádostiv 
jsa i zemí bratra svého Boleslava, kní- 
žete Velkopolského na Hnězdně, uvrhl 
ho -do vězení roku 1251, z něhož jej 
však k prosbám duchovních i světských 
pánův r. 1253 propustil, postoupiv mu 
Kališe a Hnězdna. {Baczko.) 

Císař Rudolf 11. (1576—1612), byl 
i na bratrovce Ferdinanda příliš za- 
nevřel, nežli aby některému z obou 



přál obdržeti někdy po sobě samém 
království Českého. Umyslil si tedy 
dopomoci k němu arciknížeti Leopoldovi, 
an vládl biskupstvím Pasovským a 
Strasburským. Tomu byl nejvíce láskou 
naplněn, poněvadž on samojediný ne- 
podepsal rodinnou smlouvu vídeňskou, 
proti němu od Matyáše sosnovanou a 
uzavřenou. (J. Desolda Blahověst 1867.) 
R. 1393 povstal proti Vácslavu IV., 
králi Českému, vlastní bratr Sigmund, 
přistoupiv k Jednotě panské a povždy 
nebratrsky k němu se choval. 

{Fr. Palacký. Déj. nár. Česk.) 

Roku 1400 za dob nepokojných Sig- 
mund., bratr krále Českého Vácslava IV. 
a Jošt nedbali leda o své osobní pro- 
spěchy. Nebezpečí ani potupa rodu je- 
jich nebyly jim překážkou, aby neobo- 
řili se opět válkou proti Prokopovi. 
(Fr. Palacký. Déj. nár. Česk.) 

Sigmund dal r. 1402 vlastního bratra 
Vácslava IV. krále Českého zatknouti 
ve Králové Dvoře u sv. Benedikta na 
Starém Městě pražském i vésti odtud 
na hrad pražský a tam ostříhati pilně 
a konečně pro větší jistotu do věže 
tamtéž vsaditi. 

{Fr. Palacký. Déj. nár. Česk.) 

Roku 1177 svadili se z neznámých 
příčin bratří Soběslav II., kníže Český 
(1173-1178), a Oldřich tak silně, že 
Soběslav Oldřicha jal a do těžkého vě- 
zení uvrhl, ačkoliv právě ten Oldřich 
byl toho před čtyřmi lety největší pří- 
činou, že Soběslav z Přimdy na svo- 
bodu byl propuštěn. A Oldřich snad ve 
svém vězení zahynul, neboť dále ni- 
žádné zmínky o něm více se neděje. 
{Zap. Čes. mor. Kronika.) 

Když léta 1124 Volodar, kníže Ha- 
ličský, zemřel, rozdělili se synové jeho 
Vladimirsko a Rostislav o zemi oteckou. 
Avšak již roku 1126 znepřátelili se a 
bojovali proti sobě, až je velký kníže 
Polský smířil. (Karamsin. D^. Ruské.) 

Vladislav II., král Český a Uherský, 
vy táhna po novém roce 1491 v nej- 
krutší zimě z Budína přes Jager ku 
Košicům, nabízel bitvu svému bratrovi 
Janu Albrechtovi, Polákovi, jenž vpadl 
s vojskem do Uher, aby sám se stal 
králem Uherským. Všaktě k ní nepřišlo, 
nýbrž k pokojnému smluvení v poli 
u Košic dne 20. února, načež se Jan 

49* 



772 



RodÍDa. 



Albrecht vrátil do Polska. AvSak Vla- 
dislavův neupřímný bratr Jan Albrecht, 
dověděv se o nebezpečné nemoci svého 
bratra, hned v měsíci srpnu 1491 zas 
vojensky do Uher vpadl, aby po oče- 
kávané jeho smrti hned Uherského trůnu 
zmocniti se mohl. Teprv když v bitvě 
blíže Košic 1. ledna 1492 na hlavu 
poražen a zajat byl, vzdal se nárokův 
na trůn Uherský a propuštěn jest na 
svobodu do Polska. 

{Fr. Palacký. Béj. nár. Česk.) 

R 1475 vdávala se Hedvika, sestra 
Yladislava IL, krále Českého, za voj- 
vodu Jiřího Bavorského seděním na 
Landshutě. I psal Vladislavovi otec jeho 
Kazimír, král Polský, aby na tu svatbu 
jel, že sám celý náklad na tu cestu 
jemu zaplatí; psal i císař Bedřich III., 
který sám také do Landshutu přijel, 
slibuje Vladislavovi, že mu tam podá 
žádané regalie království Českého; do- 
mlouvali mu všickni přátelé, aby neob- 
meškal oslaviti sestřin sňatek přítom- 
ností svou — a Vladislav nedbal a ni- 
kam nejel. 

(Fr. Palacký. D^. nár. Česk.) 

Eoku 1433 byl velký kníže Litevský 
Svidrigailo od svého bratra krále Pol- 
ského Vladislava z Litvy vyhnán. 
(Zap. Česk. mor. Kr.) 

Vratislav II.., kníže Český (1061 — 
1092), špatné se choval k bratřím 
Spytihněvovi a Jaromírovi. Vdovu onoho, 
Idu Witinskou, vyhnal ze země i s dětmi 
a zmocnil se statku jim od otce pozů- 
staveného; děti ony, v cizině vychovány 
byvše, potom od Čechův téměř zapo- 
menuty jsou a byloť jim potřebí mocné 
přímluvy papeže Řehoře VII., aby jen 
jakous takous náhradu obdržely. Ja- 
romíra pak nechtěl ustanoviti za bi- 
skupa Pražského, nýbrž dvorského ka 
plana Lanece. 

(Fr. Palacký. Děj nár. česk.) 

Boleslav Ukrutný, jinoch pánovitý a 
smělý (936—967), měl poslušen býti 
staršího bratra sv. Vácslava i knížete 
svého, avšak jakoby pánem byl a ni- 
komu nepodlehlým, jal se všeliké zá- 
davy a nátisky činiti lidu svému, až 
konečně dne 28. září 935 sám u chrámu 
ve Staré Boleslavi seknul Vácslava do 
hlavy, aby ho zabil, načež ho služeb- 
níci jeho Cesta, Týrá i Hněvsa dobili. 
(Fr. Palacký. Dej. nár. Česk.) 



R. 1619 Bedřich Ignác Častaldra^ 
pán na Vysoké, roku 1619 v Tochovi- 
cích svého vlastního bratra Viléma bo- 
denim v pravý bok zavraždil. 

(Aug. Sedláček. Hr. a zám.) 

Byli dva bratří : Hlasivec seděl na 
tvrzi nemojovské a bratr jeho na Bo- 
žejově. Nemilovali se jako bratří, nýbrž 
potýkali se spolu jako ti nejhorší ne- 
přátelé. Hlasivec na oko se smířil a na 
důkaz toho bratra k sobě pozval, aby 
prý nepřátelství dosavadní dokonce mezi 
nimi uklizeno bylo a potom jen bratr- 
ská svornost panovala. Nežli však bratr 
přišel, dal nedaleko od tvrze vysokou 
hranici z ostrví, roští a souŠí naházeti 
a v ten čas, když vesele spolu kvasili, 
zapáliti. Když záře hořící hranice stěny 
ve světnici osvěcovala potrhl sebou Hla- 
sivec na své stoličce a vykřikl. Tu 
slyše Božejovský a ulekán jsa najednou 
září, skočil k oknu, aby uzřel, co se 
děje. Ale na to jen Hlasivec čekal. 
Přiskočiv za bratrem k oknu spěšně 
jej uchopil a z okna do příkopu svrhl. 
{Aug. Sedláček. Hr. a zám. d. IV.) 

Jan ZaJiansTcý přepadl a zajal 
roku 1472 bratra svého Baltazara a 
u vězení jej umořil. 

{W. Wl. Tomek. Dej. m. Pr.) 

Léta 977 táhl Jaropluk na Olega, 
bratra svého, na zemi dřevskou, i vy- 
táhl Oleg proti němu, a zřídili pluky 
své; a když oboje pluky vedli spolu 
bitvu, porazil Jaropluk Olega a tu na 
útěku shodili také Olega s mostu do 
rokle, kdež zahynul. I všed Jaropluk 
do města Olegova, přejal vládu jeho. 
A podobně posadil Jaropluk v Novo- 
hradě, odkudž druhý bratr Vladimír 
z bázně utekl za moře, náměstky své a 
byl sám jediný v Rusi panovníkem. 
(Nestorův Letopis ruský.) 

Krakus, starý král Polský, měl dva 
syny. Mladší ze synův, tolikéž Krakus 
zvaný, zavraždiv staršího, zmocnil se 
panství, byl však vyhnanstvím trestán. 
Ke cti a památce starého Kraka za- 
ložen Krakov. {Kadlubék. Kron. pal) 

Svatopluk sedl roku 1015 v Kyjevě 
po otci svém a pojal úmysl Kainův a 
dal bratra svého Borise, muže velmi 
zbožného, zavražditi. Podobně usmrtil 
i druhého bratra Gleba 

(Nestor. Letop. ruský.) 



Rodina. Rouháni. 



773 



4. Sestry. 

a) Hodná bratra podporuje. 

Dne 22. září r. 1253 zemřel král Český 
Vácslav I. Nejvíce smrti královy litovala a 
oplakávala sestra jeho bl. Anežka, abatyše 
klarisek u sv. Františka ; jakkoliv i Vác- 
slav svým nepořádným životem v po- 
sledních letech asi mnohý zármutek pů- 
sobil, nepřestávala k němu Inoati upří- 
mnou láskou sesterskou. (Dej. česk.) 

Albrecht Rakouský velmi urazil krále 
Českého Vácslava II. A tu roku 1293 
žádali nespokojeni Rakušané s Albre- 
chtem, aby král Vácslav ve vládu Ra- 
kouska se uvázal. A tak by se asi 
bylo i stalo, kdyby Cruta Habsburská, 
choť Vácslavova a sestra Albrechtova, 
bratrovi ku pomoci nepřišla. I prosila 
manžela a dopsala Albrechtovi, aby se 
Vácslavu pokořil a za odpuštění žádal. 
Albrecht se vskutku velmi před Vác- 
slavem pokořil, kterýž ho s Rakušany 
smířil. (D<t;. česk.) 



b) Zlá ubližuje, vraždi. 

Anna, manželka Jindřicha Korutan- 
ského, krále Českého (1307—1310), 
sama ze závisti a nenávisti tak daleko 
se zapomenula, že sestru před tím 
vroucně milovanou Elišku netoliko 
doma i vně nestoudně pomlouvati, ale 
také o život ji ukládati dovolila. Jed- 
nou Elišce podáno i jedu. Obávalať se 
Anna sestry Elišky, aby snad zasnou- 
bena vládu v Čechách nenastoupila, což 
se i roku 1310 stalo, kdež manžel 
Eliščin Jan Lucemburský uveden na 
stolec Český. 

(Fr. Palacký. D^. národa Česk.) 

Dne 18. listopadu 1618 za povstání 
stavů Českých zemřel Albrecht Jan Smi- 
řický ve stAvn mládeneckém, horlivý 
účastník odboje stavovského, jsa prý 
dle jistých zpráv otráven od své vlastní 
sestry Markéty, ježto byl pánem ne- 
smírného jmění. 

(Ant. Gindely.) 



Rouhání. 



1. Proti Pánu Bohu. 

a) Jest hanebné. 

Vácslav Hodovský, farář v Tachlo- 
vicích, přijel v květnu 1585 do vsi 
Zbuzan, aby si tam dal vozík okovati. 
U kováře Jana Školy ssedl s koně a 
8 ním o vozíku rozmlouval. Sotva že 
farář potom na kůň vsedl, ihned kovář 
v rozličné hanění proti Bohu, vrchnosti 
a právu se vydal, pozdvihnuv oči k nebi 
přísahou se zavazoval, „poněvadž prae- 
láti kostela pražského (t. j. kapitola 
u sv. Vita) ne od císaře, papeže, bi- 
skupa, praelátův lidi smrtelných, ale 
od samého Boha poslaného muže sv., 
pravdu Boží vyznávajícího (t. j. ka- 
zatele protestantského), který na Krtni 
a Reporyji posluhuje, za faráře do Vo- 
řechu přijíti nechtějí, že on kovář ta- 
kový kostel na Vořechu, na kterýž ani 
císař, ani papež, biskup, praeláti, ti pi- 
vovarníci, nic nepřidali, sám svou mocí 
zbořiti dáti chce." Načež mu farář Ho- 



dovský odpověděl, „že kdo kostely bo- 
řiti a vrchnosti protiviti se chce, bývá 
proto ztrestán." Těmi slovy popuzený 
kovář kůň faráři zastupoval, hanlivě 
láti počal a pěstí pozadu faráře udeřil, 
načež i na náves vyběhl a pokřik činil, 
že se lidé sběhli, při tom farářovi še- 
lem, zrádců, jednušek (že pod jednou 
způsobou přijímání podával) nadával. 
Když pak jej farář napomínal tu ko- 
vář, maje konev piva v rukou, jí fará- 
řovi mezi oči vlil, jej s koně strhnul, 
konvicí i pěstí bil. Škrtil, kolena na 
prsa tlačil a těmito slovy, pokaždé fa- 
ráře udeřiv, mluvil: „Tu máš, šelmo, 
zrádce, jednnško, moc císařskou, tu máš 
moc papežskou, moc biskupskou moc 
praelátskou." I ačkoliv jej farář pro 
Pána Boha a spravedlnost Boží prosil, 
aby nad ním moci neprovozoval, kovář, 
nepřestal jej bíti. Vidouc to Marta 
Ottová, paní zbuzanská, poslala služeb- 
níka svého, poroučejíc aby kovář od 
svého předsevzetí upustil. Ale on na to 
nic nedbal, až konečně ouřednik paní 



774 



Rouhání. 



zbnzanské přišedší téhož Jana Školu od 
faráře odtrhl, farář pak své stlučeni a 
okrvěni pani Ottové ukázal a doma 
delši čas léčiti se musel, velikou bolest 
v hlavě a na prsou maje a od toho dne 
chřadnouti počal. 

(Klem. Borový. Martin Medek.) 

b) Trestalo se zákony světskými 
i smrti. 

Mezi články, které sněm český nově 
zvolenému králi Českému Ferdinan- 
dovi I. T. 1526 ku stvrzení předložil, 
byl i tento: „Žádné rouhání proti ve- 
lebným svátostem, proti Matce Boží a 
proti Svatým, aby se od žádného ne- 
trpělo." {Jan Beckovský. Poselkyně.) 

V měsíci červnu roku 1624 vydán 
jest za císaře Rakouského Ferdi- 
nanda II. i tento zákon : 

„Kdoby pronesl rouhavá slova o Bohu, 
blahoslavené Panně Marii, o světicích 
Božích, obřadech církve katolické, o cí 
saři a jeho rodině, ztratí statek ano 
i hrdlo." 

(Jan Beckovský. Poselkyně, dil 11.) 

V instrukci panu rychtáři kangkov- 
skému v XVIII století vydané nachází 
se také: Nejprve bude povinen všeli- 
kteraká přísahání, hromování, zlolání 
a proti Pánu Bohu všemohoucímu i Jeho 
hrozným zápověděm jména Božího na- 
darmo užívání, budto v domích anebo 
v ně z domu přetrhovati a kteříž by 
v tom postiženi byli od něho, anebo od 
jiných žalováno bylo, ty skutečně bez 
rozdílu a osob přijímání, tak aby se 
jiní báli, trestati. 

{Čas. česk. Musea. 1847.) 

V méstě Eoudnici roku 1567 měšťan 
Eliáš Lieh dopustil se přečinu tako- 
vého, že znamení sv. Kříže veřejně po- 
tupil Arcibiskup Antonín Brus byv od 
císařských místodržících tázán, jaká 
pokuta by se pro ten přestupek uložiti 
měla, tuto odpověď dal: Aby týž Eliáš 
několik dní byl ve vazbě ponechán, 
pak aby koupil dva neb tři kusy sukna 
a to na ošacení lidí chudých; posléze, 
aby o čtveru suchých dnech v kostele 
klečeti a jistý počet žalmů se modliti 
byl povinen. 

(Kl. Borový. Ant. Brus z Moheln.) 
Když r. 1421 proti ohavnému řádění 
chátry lepší měSCané v Praze se sta- 



věli, usnesli se konečně staroměstští 
konšelé, opříti se rázněji dalším výtrž- 
nostem. Když za tou příčinou osobně 
ku Kartouzům se ubírali, potkali se na 
mostě s jedním prostopášníkem, jakýmsi 
koželuhem Maříkem z Nového Města, 
kterýž přicházel odtamtud, oblečen jsa 
v mešní roucho, uloupené v klášteře, 
ve kterém na potupu některé kejkle 
provozoval Konšelé dali jej zatknouti 
a pro toto rouhání hned mečem stíti. 
(Fr. Ekert. Posv. m. kr. hl. m. Pr. 1884.) 
Kdoby Bohu se rouhal, měl mu dle 
práva Soběslavova (II. 1173 — 1178) 
jazyk býti uřezán. 

(W. Wl. Tomek. Dej. m. Pr.) 

c) Dochází Božího trestu. 

Ve vsi Bystřici v Srbsku řádilo v čer- 
venci r. 1891 velké krupobití, jež na 
polích a vinohradech velikých nadělalo 
škod. V téže době shromážděno bylo 
mnoho sedláků v obecní hospodě, roz- 
mlouvajíce o tom neštěstí. Mnozí z nich 
klnuli svatým a čarodějnicím ; svatým 
proto, že nechránili polností, čaroděj- 
nicím, že to zlé povětří způsobily. Nej- 
více zuřil hospodský, kinul Bohu a 
zvolal: „Nyní budu stříleti na Pána 
Boha pak bouře přestane." Na to vzal 
pušku a postavil se přede dvéře, aby 
do nebe střelil Přítomný zvědavý cikán 
následoval hospodského, zdali hrozbu 
skutečně splní. S hrozným zaklením 
nadzvihl hospodský pušku. V tom sjel 
blesk podél hlavně namířené pušky, 
hrgtzný rachot hromu zaduněl, omáraiv 
všechny přítomné; hospodský a onen 
zvědavý cikán, který vedle něho stál, 
leželi mrtvi na zemi, z ostatních nebyl 
nikdo raněn. (Hann. Cour.) 

Když roku 1883 z jara bylo velké 
sucho, pořídily některé nábožné matky 
v jedné české obci pěknou lucernu, daly 
ji upevniti na svatý kříž v obci se na- 
lézající, rozsvěcovaly v ní každého ve- 
čera lampičku a shromáždivše se kaž- 
dého večera u kříže, konaly vroucně 
svou pobožnost za udělení deště od Pána 
Boha. To nelíbilo se některým taměj- 
ším helyetům a proto se jak o lucerně, 
tak i o večerní modlitbě s pohrdáním 
vyjádřili. Jedné noci lucerna se ztratila, 
někdo ji s kříže odšrouboval a jeden 
helveta se na to jaksi se smíchem vy- 



Rouháni. 



775 



jádřil: „Vida ten Kristns má dvé ruce 
a přece si nechal lucernu tu ukrásti " 
— Na to ve žních nalezena jest lu- 
cerna ona rozšlapaná a pohozená ve 
pšenici. Když se na to mlátilo obilí 
strojem, přišla ruka onoho rouhače hel- 
vety do mlátícího stroje a byla mu utr- 
žena a on na to odvezen byl do blíz- 
kého mésta do nemocnice milosrdných 
sester, kterým dříve zdráv jsa nemohl 
ani na jméno přijíti Když se za né- 
jaký 6a8 vrátil z nemocnice, tázal se 
ho jeden tamější soused, před nimž 
ona rouhavá slova proti Kristu Pánu 
byl vyřknul: „Poslouchejte Vy, vy jste 
měl také dvě ruce, jako ten náš Kri- 
stus Pán na kříži, proč pak jste si tu 
jednu nechal utrhnouti?" Na to arciť 
rouhač onen zůstal odpověď dlužen. 
Bylo sice pátráno už dříve po zloději 
lucerny, ale nic se nemohlo jistého vy- 
pátrati ; jenom z toho nápadného trestu 
se soudí všeobecně, že Incernn onu asi 
nikdo jiný nevzal, nežli onen tak ná- 
padné potrestaný rouhač. {Čech.) 

V městečku Kvasících stojí velký cu- 
krovar. Roku 1883 pracovalo tam tři- 
nácte dělnic zaměstnaných praním řepy. 
Y noci před svátkem sv. panny Bar- 
bory zuřila velká vichřice. Dělnice byly 
netrpělivý, ano mnohé proklínaly i chu- 
dobu, že se kdy v ni narodily. Barbora 
J. z vesnice Karolinova dívka asi 
21 let čítající zvolala : „Když ta práce 
má býti taková, to by mne mohl čert 
vzít." To bylo hrozné rouhání. A co 
se stalo? Než nastojte, brzy na to 
klesla dívka tato náhle pod okapem 
střechy na zem, raněna jsouc slabou 
jen mrtvicí. A tu bylo křiku, pláče, 
když se do vnitř továrny odnášela. Le- 
žela tu na dlažbě ta, která před chvílí 
rouhavá slova jazykem svým pronesla; 
ten jazyk již jest zamknut pevně zdra- 
vými zuby. Tot bylo divadlo hrozné. 
I zavolán lékař, přítelkyně ji opatro- 
valy až do rána. Zatím se poslalo pro 
její rodiče, kteří přišedše strašně naří- 
kali. Konečně nebohá otevřela oči a 
napotom odvezena jest domů, kdež za- 
opatřena jest na svátek patronky své 
sv. Barbory. A hle. Bůh sám to řídil; 
za několik dní přišla opět do práce, 
ale jiný převrat se s ní stal. První 
slovo její bylo, kteréž pronesla k pří- 
telkyni: „Prosím vás, povězte mi, jak 



I se mám zpovídati, půjdu brzo ku sv. 
zpovědi. Vskutku Šla hned ráno a od 
té doby přistupuje často ku stolu Páné, 
chodí do práce a zdráva je, jako před 
tím; ale málo ji kdo vidi veselou, ona 
je vždy smutná. 

(Marie Skopalova. Anežka 1888.) 

V D. na Dunaji v Rakousích hráli 
mladíci v kuželky. Když velká bouřka 
přicházela, prosil je hostinský, aby ode 
hry ustáli, šli do světnice a se pomo- 

' dlili. Než jeden z nich začal se rou- 
hati, řka: „E, co; ti tam nahoře hraji 
také kuželky." Ale sotva že to pově- 
děl, veliký blesk poděsil všecky a rou- 

! hač ležel na zemi, bleskem zabitý. Což 

I se stalo na začátkn měsíce června 1874. 

I (Škola Bož. Srd P.) 

Léta 1578. Za Jičínem blíž města 
Lomnice nad Novou Vsí v čas žně Jan 
Horký žal s jinými žito na poli a když 
chtěl snop s povřislem zavázati kleče 

I na něm, táze zahřmělo, i vzkřikl on : 
„Udeř, udeř a nechyb se!" Sotva to 
dořekl, od hromu, na tom snope kleče, 
zabit byl. (j. Beckovský. Poselk.) 

V Tlamačově byl znám nádenník 
' Josef Hosaja jako opilec. Dne 22. února 
; 1876 pustil se v hospodě mezi sobě 

rovnými do rouhání se Bohu, chlubě 
se, že o Boha nestojí, že Ho nikdy po- 
třebovati nebude Sotva čtvrt hodiny 
na to vyšel z hospody, šel po mostě 
dobře ohraděném a ne nebezpečném, 
když náhle jako nějakou mocí stržen 
padl do rozvodněné Moravy a ve vlnách 
utonul. Boha se zříkal. Bůh ho opustil. 
Celá ves viděla v tom náhlý soud Boží. 
I (Škola Bož. Srd. P.) 

I Léta 1194. Kazimír, kníže Polský, 
vedle starodávného obyčeje, na den sv. 
Floriana chudým lidem slavný učinil 
oběd. Nazejtří pak sezval mnohé pány 
polské a s nimi vesel jsa slavně hodo- 
val. V tom přihodilo se, že jest on 
Kazimír, divné a posměšné i nekře- 
sťanské pohádky biskupům o nesmrtel- 
nosti duší lidských vydával, že by duše 
z těl lidských vyšlé živy býti měly, 
radovati se aneb pekelnou muku trpěti, 
z toho velký "posměch činil. Pří tom 
hodování první trunk přijav maličko se 
napil a hned se převrátil a umřel. 

[Hájek. Kron. česká.) 

Ve vsi Krchlehích blíž Jeseníka 
u jedné vdovy mlátili dva mlatci, a 



776 



Roubáni. 



když nejvíce hřmělo, jeden z nich hro- 
moval a zlořečil, že se ma dlonho sva- 
čina nedává. Druhý mlatec trestal ho 
a napomínal, aby taková slova nemluvil, 
ale on tím více lál a řekl: „Přál bych 
si, aby mne hrom zabil, budu -li více 
dnes, nebo zítra mlátiti." Sotva to do- 
řekl, když v tom hrom udeřil a dosti 
daleko ven ze stodoly ho vyhodil; sto- 
dola na to shořela a s ní tři dvory. 
Což se stalo roku 1570. 

{Jan Beckovský. Poselkyně, díl II.) 

Ve vesnici R. byl pohřeb. Doprová- 
zeli k hrobu jedinké dítě jednoho stat- 
káře. Ani rodiče naříkali a hořce pla- 
kali, pravil jeden otec šesti dítek: 
„Proč pak raději nám některé z dítek 
nezemřelo? Na někoho si Pán Bůh ne- 
vzpomene." Žena jeho ho zato kárala, 
poukazujíc, že mají statek, a že s po- 
mocí Boží také všecky dítky zaopatří. 
Zatím po nějakém čase roznemohl se 
nejstarší syn onoho rouhače a zemřel 
a pak dcera až mu všecky dítky ze- 
mřely a nezůstalo ani jedno. Tu poznal 
otec trestající ruku Páně a prosil Boha 
za olpuštění, že se Mu rouhal Jak 
rád by byl nyní zemřelé dítky k životu 
vzbudil z hrobu, jak rád by byl pra- 
coval a otcovsky o ně se staral! Ale 
bylo již pozdě. (/. z. Hraše.) 

Mladý sedlák z S . . . na osadě S . . . 
byl pijan a při tom trochu nadutý a 
nafoukaný pro jakés takés jměníčko. 
Jednou popíjel statečně v hospodě. Jsa 
již hezky podnapilý prochází se po ho- 
spodě sem tam, mrská nohama ku předu 
a samolibě pohlíží na své zánovní boty, 
pěkně vyleštěné, a usmívaje se ironicky 
praví a chlubí se, řka: „Pán Ježiš 
chodil bos, a já — já mám boty jako 
kavalír." Hrdopýšek nenadal se, že bude 
brzo konec jeho kavalírství. Hodně na- 
pařen opustil hospodu a pozdě večer 
vracel se domů Šťastně se dostal a do- 
vrávoral až k svému statku ve vsi, zde 
však u samých vrat statku, jež nalezl 
dobře zavřené zůstal a ráno nalezli ho 
tam domácí co mrtvolu. Kavalírské 
boty ho donesly až k samým vratům, 
ale smrti ho neuchránily. 

{Obrana víry. 1885) 

Jak daleko pýcha lidská za dnů na- 
šich dospěla, že by nejraději Pána 
Boha 8 trůnu shodila a sebe naň posa- 



dila, jak známo, avšak bývá i zahan- 
bena 

Byl jeden statkář, hospodář. Týž 
pokračoval, jakž říkával se světem, 
dělal novověkého osvícence. Proto všímal 
si i nových vynálezů v hospodářství, 
jako strojů, hnojův a t. p. a rolníkům 
je při schůzích vykládal a proto od 
nich pokládán jest za osvíceného rol- 
níka. 

Stalo se, že jednou ve schůzi vy- 
kládal zase rozum svůj. A tu mluvilo 
se i o řepě. Ale bylo zle, nepršelo a 
řípa podesýchala, s pole se tratila a 
rolníci ne bez starosti pohlíželi do bu- 
doucnosti Mnohý potichu vzdychal, aby 
Pán Bůh žádoucího deště udělil; ale 
nahlas toho neřekl, aby se mu osvícenec 
a jeho stoupenci nevysmáli co člověku 
zatemnělému. 

Rolník pokrokář tu pravil: ,Aj což, 
Pána Boha za dnů našich již nepotře- 
bujeme; což nám Pán Bůh pomůže? 
rozum a příroda ! To je všecko ; ne- 
máte vody v řece, struhách, náhonech, 
ve studních? nemáte strojův lehkých a 
přiměřených ? toť třeba jen trochu 
práce, naplňte stříkačky vodou a stří- 
kejte; toť můžete dělati denně; což bu- 
deme čekati a snad jako báby plakati 
a naříkati? což nezalíváte také zele- 
ninu a jiné byliny a neroste-liž všecko?" 

Takto mudřec osvícenec vykládal 
moc i moudrost svou ; ale sedláci vrtěli 
nevěřivě hlavou a neměli jaksi důvěry 
k té jeho novověké, hospodářské pra- 
ktice. Lišilať se velice od moudrosti a 
zkušenosti otcův. Věděliť, že deštíček, 
jejž Bůh sesílá, je nejlepší; Pán Bůh, 
že umí nejlépe zalévati a tudíž s ná- 
boženskými povzdechy hleděli k nebesům 
a mnohý z nich vroucněji než dříve, 
doma se modlil. 

Ale náš osvícenec nečekal na Pána 
Boha, aby ukázal, že je ve všem na- 
před a ve všelikém pokroku prvním, 
vzal stroje, naplnil lejty vodou, zapřáhl 
a hajdy se stříkačkou na pole a kropil 
a kropil a zaléval dost a dost a Pánu 
Bohu a hloupým lidem se smál. Ale co 
se stalo? Horkem slunečním rozehřátá 
a nyní studenou vodou skrápěná řepa 
podpařila se a byla-li dříve špatná, 
tratila se ještě více, hynula, až téměř 
nic na poli nezbylo ; kdežto rolníci, 
kteří deštíčku vyčkali, hojné a krásné 



Koubáni. 



777 



řepy měli. I vzpomněl mnohý z nich 
moudrosti a rady hospodáře osvícence ; 
viděl, že ne všecko, co novověkou moud- 
rosti se hlásá, dobré jest a ve víře 
otcův jen více se utvrdil. Onen pak ne- 
minul se se škodoa a a mnohých s po- 
směchem. — — ' 

^Nechtějte se mýliti, Bůh nebývá 
posmíván." (Gal. 6. 7.) 

{Boh Hakl. Blahovést. 1883.) 

V obci Štichovicich n Manětína byla 
pouť na den sv Petra a Pavla. K ve- 
čeru se strhla hrozná bouře, blesky se 
křižovaly takřka neustále, tak že bylo 
hrozno, obzvláště letos (1885) z těch 
častých případů nebezpečných. V ho- 
stinci S. hrála hudba a basista vyšel 
před dům právě v největší bouři a zá- 
roveň tam stálo několik občanů, jelikož 
odstrojovaii koně od vozu. Tu počne 
zmíněný hudebník: „No, no, bratříčku, 
jen tak nerachoč, dnes nás nech na po- 
koji a jdi na horu do Němec, my 
chceme býti dnes veselí." Jeden z pří- 
tomných jej napomenul, aby nežertoval 
s Pánem Bohem, a on zas posměšně 
na to: „My jsme švagři a on mne po- 
slechne a přestane bručet, já se nebo- 
jím'' atd , podobné řeči vedl, tak že 
všichni odešli a nechali jej o samotě. 
Ráno šel od muziky do svého domova 
do Tatína okr. Plzeňského. Večer 
spokojeně lehl do postele, kde spalo 
v prostřed děcko a na druhé straně 
manželka. Y noci se strhla bouře, blesk 
uhodil do postele a zmíněný hudebník 
byl mrtev, děcko i manželka zůstaly 
na živu Ti, kdo slyšeli rouhání toho 
nebožtíka, říkali, že Pán Bůh nebývá 
posmíván. {.Obrana viry 1885.) 

Mlynář T. z L. v Rakousích šel 
roku 1835 za dlouho trvajícího sucha 
v neděli dne 18. července místo do ko- 
stela do hospody a tu odvětil na otázka, 
jak se mu vede: „Špatně! nemoha 
mlýti, Pánu Bohu voda došla " Asi za 
hodinu přitáhlo černé mračno a tu na- 
padlo mlynáři, že musí domů, aby 
mlýn proti vodě opatřil. Na polovici 
cestě spustila se průtrž mračen a voda 
unášela jeho chlév, ano i jeho děcko 
v kolébce, kteréž bylo zachráněno. 
Šťastně se ještě zachytil mlynář haluze 
vrbové a teprv kdy vody opadlo, na- 
vrátil se domů. Koupelí bezděčnou při- 
táhl si nemoc těžkou a když se zase 



' pozdravil, neopomenuli čtveráci se ho 
tázati: „Mlynáři! má Pán Bůh ještě 
dosti vody?" {Škola Bož. Srdce P.) 

V Tyrolsku pravil kdos k muži, jenž 
právě k jídlu zasedal, dle způsobu té 
země: „Požehnej ti Bůh!* načež tento 
odvětil : „Není zapotřebí, aby mi ho 
žehnal, až budu míti hlad. uvařím si 
ho zase." Ale zatím se muž ten rou- 
havý rozstonal na žaludek a tu nemohl 
téměř ničeho požívati. Takto žil ně- 
kolik měsíců, až konečně celý vyschlý 
zemřel. {Ze života.) 

Vilém Zajíc z Valdeka^ mocný pán 
český, vjel r. 1308 do ohrady kláštera 
zbraslavského. Z vojska vida jistý dů- 
stojník klečeti u hrobu krále Vác- 
slava II. lid v smutku a pláči, počal 
se mu nahlas rouhati: „Za živobytí 
tvého, králi, nesměli jsme loupežiti a 
křivditi ; teď hle, v prachu spíš a hni- 
ješ, my pak dosavad žijeme a tropíme 
což nám libo !" a zdvihnuv pravici 
udeřil kamenný obraz králův v tvář 
aniž přestal hanobiti panovníka, když 
mu byl ten políček vyťal Toť náhle 
spravedlivá Boži pomsta ronhače ranila, 
ie na obě oči oslepl a zůstal slepcem 
až do smrti {Blahovést 1872.) 

Srbové, nechť cokoliv podnikají, vždy 
dodají: ,Ako Bog dá!" (Dá-li Pán 
Bůh ! ) Ptal se jednou jeden Turek 
svého kmotra Srba; půjde-li zítra na 
trh a Srb odpověděl jemu: „Půjdu, ak 
Bog dá!" I di na to Turek: „Hej, i já 
půjdu, ať si Bůh dá, nebo nedá." Ráno 
přijde Srb k Turkovi a volá na něj: 
.Nuže, kmotře, jděmež na trh!" Ale 
Turek na to : „Věru, nemoha, v noci 
mi vlci sežrali koně." 
I (Kal. Moravan. 1864) 

I 2. Proti Panně Marii, 

a) Jest hanebné, trestalo se. 

! Při oblehání města Plzně od vojska 
stavovského r. 1618 nejvíce pozlobeno 
bylo vojsko stavovské, že Plzeňští 
ozbrojili nejen biřice, nýbrž dokonce 
i kata a jeho holomky. Mansfeldšti na- 
proti tomu oblekli dřevěného hastroše 

I a postavili jej na stráž a jindy zase 
oděli sochu P. Marie zástěrou a vysta- 
vili ji na terč A Plzeňští nežli pro 



778 



Eouhání. 



vzdálenost rozeznali, co by to bylo, 
i hastroše i sochu rozstříleli. 

(Ant. Gindely.) 

Manželka pána z Reedernu ve Fried- 
landu, roz. Schlicková, byla lutherán- 
kou tak rouhavou, že brala voskové 
svíce od katolických poutníků na oltář 
Panny Marie obětované a svítila si 
jimi při svých večerních zábavách ku 
konci XVI. století. 

(P. Josef Svoboda. S. J.) 

Léta 1672. Byl v Praze židovský 
lékař velmi rozhlášený; ten o Panně 
Marii když rouhavě mluvil, do žaláře 
usazen, v něm půl druhého roku trval, 
potom za jazyk byl k pranýři přibit; 
na to dobře přes záda mrskán a na 
věčnost z dědičných zemí císařských 
vypověděn. {Jan Beckovský. Poselkyně) 

b) Dochází trestu. 

Léta 1639. Dne 24. měsíce listopadu 
jistý voják náboženství luteránského, 
Sas rozený, když do kostela sv. Vác- 
sláva v Staré Boleslavi vsel a obraz 
Marie Panny na oltáři státi viděl, 
hned svůj kord z pochvy vytáhl, hně- 
vivě na oltář vyskočil a ten sv. obraz 
na kusy rozsekati mínil ; ale dopuštěním 
Božím nenadále s oltáře spadl, oba 
hnáty zlámal a osmého dne nešťastně 
život dokonal. 

(Jan Beckovský. Poselkyně.) 

Ve vinárně města H. rozpředl se 
kdys mezi hostmi hovor o náboženství. 
„To jsou samé hlouposti!" vykládá 
o Svatých a bohoslužbě katolické jistý 
na výslužbu daný důstojník. „To ne- 
jsou žádné hlouposti," opírá se tupiteli 
jeden z měštěnínů, vqrný katolík. A tak 
jde slovo za slovem, až podrážděný ne- 
věrec se na souseda rozjítří a dí: 
„Když jste tak pobožný katolík, jděte 
k soše a půjčte tam Panence Marii ko- 
žich, aby nezmrzla; je teď zima." „Ta- 
kový člověk neznabožský, který ničemu 
nevěří, jen se rouhá, jistě jednou vezme 
Špatný konec," odpovídá s opovržením 
týž měšťan katolík a zdvihá se, by 
vyšel ze společnosti nevěrce. A bylo na 
čase Rozpálený důstojník již chystal 
závaží od hodin, aby mrštil jím po od- 
porujícím měštěnínu. Jenom ruka sou- 
sedova zadržela mu ruku. — Uplynuly 
od té doby rychlým letem dva roky. 



Zas se zima vrátila a opět pod nohama 
chrupěl sníh. Tu z večera se před ne- 
dávném vrací domů podnapilý důstojník. 
Zbloudí cestu, přijde k řece, vejde na 
led, proboří se, — ráno nalezli jej mezi 
ledem mrtvého. — Mlýny Boží melou 
zvolna, ale bezpečně 

(K. Brodský. Blahověst 1876.) 

Když Tobiáš Jan Bekr působil v Ho- 
stinném, odkudž se roku 1680 dostal za 
kanovníka na hrad pražský, tropil si 
hostinský jeden smích z uctivosti, kte- 
rouž katolíci k obrazu Panny Marie 
Sněžné chovali a objevovali Kdysi 
řekl úšklebně: „Zajdu do kostela, ať 
zvím, jestli obrázek zázračný!" Šel 
hned a zevloval na posvátný obraz 
obyčejem nedověrných, zhýralých svě- 
táků. Ale Eodička Boží v obrazu za- 
střela sobě milostný obličej mrakem 
smutku a pustila hrůzu na rouhače. 
Ten se třese jako osyka; uhýbaje po- 
mstě Boží jde zrovna k děkana Be- 
krovi, zvěstuje mu divný úkaz a želí 
vin svých srdcem zkroušeným 

{Drahé kameny.) 

Léta Páně 1430 husité poplenivše 
Čechy, Moravu a Slezsko, přitrhli 
k ČenstochovQ v Polsku, všechny ozdoby 
a vzácnosti chrámu a kláštera pobrali, 
několik mnichů bezbranných usmrtili a 
posvátný obraz Eodičky Boží spolu 
8 listinou pověřující původ obrazu, od- 
váželi. Leč daleko obraz odvésti ne- 
mohli ; na místě asi čtvrt hodiny vzdá- 
leném, kde nyní chrámek sv. Barbory 
postaven, tam nemohli žádnou mocí jeti 
v před; jeden z vojáků počal zlořečiti, 
svrhl sv. obraz na zemi, že se na tři 
části rozbil; to spatřiv jiný voják, při- 
skočil a počal do obrazu mečem svým 
sekati; potřetí vztáhl ruce, však upadl 
hned k zemi a zemřel; ten druhý 
oslepl a byl .na další cestě k Slezsku 
taktéž smrtí stížen. Husité přestrašeni 
nechali obraz ležeti a jeli s ostatním 
plenem do otčiny své. 

(Jar. Sedláček. Poutník. 1892.) 

Léta Páně 1615 přišel jeden práv- 
ník, úředník z Perná v Saších oby- 
čejně doktor Martin zvaný, hostem do 
teplických lázní. Jsa protestant, vyjel 
si v úterý svatodušní se svou paní a 
a dcerou do Marie Záře, aby se zbož- 
ným poutníkům a katolickým službám 
Božím posmíval ; neboť pln byl před- 



Roabani. 



779 



sudkův a nepravých ponětí a katolí- 
cích. Pohoršení, jež v chrámu Páně 
činil, svědčilo o špatném jejich vzdě- 
lání ; ale zároveň nejvýš ku hněvu pod- 
něcovalo zbožné poutníky. Když odchá- 
zeli, opovážila se lehkomyslná dceruška 
vzíti se stěny voskovou figurku, jež ze 
slibu některé nábožné duše tam pově- 
šena byla a odnesla ji s sebou pryč, 
patrně pro pošklebek. Na zpáteční ce- 
stě všecko ovšem posuzováno a ač 
tomu nerozuměli, předmětem pošklebků 
učiněno jest. Nezvedená dceruška chtěla 
právě z voskové soŠky, již byla ukradla, 
žerty sobě tropiti, když v okamžiku, 
co rouhavá slova proti Matce Boží byla 
pronesla, vůz se zvrátil, všickni tři se 
poracili, dceruška pak ruku, ve které 
sošku tu byla držela, a kterou ji byla 
ukradla, zlámala. Bědujíce vrátili se 
do Teplic I to vše v Marie Září vy- 
obrazeno jest (P. Ondřd Princ.) 

Zemřel vážený měšťan v jistém mí- 
stě zanechav značné jmění pozůstáva- 
jící v rozsáhlém hospodářství. Syn stal 
se pánem. Hospodařil a prohospodařil 
za málo let, a jmění přejaté po otci 
obrátilo se v žebráckou hůl. Syn sotva 
že odrostl metle, a proběbl několik 
škol stal se samostatným O Bohu málo 
co věděl a co věděl, tomu se jen po- 
smíval: nevěřil v Boha, nevěřil v nic, 
co svatého jest. Jednou pravil ku zná- 
mému v hostinci: „Držím vás za vzdě- 
laného, ale vida vás onehdy z kostela 
jíti, užasl jsem, jak jste mohl před so- 
chou P. Marie smekati, musel jsem se 
vám dáti v duchu do smichu. — Co 
chcete od tohoto kusu kamene? My- , 
slíte, že vám za ten kompliment na 
sype pytel dukátů ? Já nevěřím, jako i 
moji soudruhové na takové pletky. 
Mějte rozum a nedělejte se směšným " 
Ještě jinak žvastal tento neznaboh, až 
se onomu vlasy ježily a odpověděl mu: 
„Matka má učila mne znáti Krista a 
Jeho Božskou Matku. Dotrvám v zása- 
dách svých a přál bych vám, byst« vzý- 
val Pannu Marii co naŠí ochranitelkyni 
a přidržel se vroucně víry katolické, ne- 
boť jste byl co křesťan pokřtěn." 

Avšak smích a rouhání zmocnilo se 
tohoto nešťastníka v nekonečné míře. 
Hospodařil, vyhledával světské krato- 
chvíle a libůstky s druhým pohlavím 
byly na denním pořádku. Stal se chlíp- 



! ným otcem. Hospodářství klesalo hloub 
a hloub až tak konečně, že ani šindel 
z otcovského krovu jemu nepatřil. 
Musel vše prodati pak prodával kas 
nábytku za druhým, až konečně slou- 
žila otep slámy jemu a rodině za lože. 
Zavrhnut byl i od svých přátel ; v bídě 
a největší nuzotě hlady zemřel. Dítky 
chodí žebrotou. 

Tak skončil tento mudrc a rouhač 
vší nadpozemské velebnosti. 

{Čech. 1884.) 

V Hr. Kr. žil před několika lety 
důstojník E. poručík, který Boha po- 
važoval za menšího pána než vojáka. 
Zač měl P. Marii, to nevím, ale jak ji 
měl v uctivosti, o tom syědčí jeho jed- 
nání. Bylo to času zimního as před 
10 lety, když důstojník R. Šel ještě 
8 jinými procházkou kolem kapličky, 
v níž jest umístěna socha blahoslavené 
Rodičky Boží Marie Panny blíže ves- 
nice T. Zastavil se u kapličky té a 
aby společníky své pobavil, otázal se 
jich: „Co soudíte, páni, nezmrzne zde 
Panenka Maria v těch letních šatech? 
Měla by si koupiti nějaký kožich •* Na 
to odešel jsem z Hr. Kr., a po něko- 
lika letech navrátil jsem se tam opět. 
Jednou vzpomněl jsem si na onoho dů- 
stojníka, který se tak Panně Marii 
rouhal Ptal jsem se, kde je, že není 
nikde k spatření a dostal jsem za od- 
pověď, že se utopil. „A jak?" táži se, 
„zoufal si?" Ne, zněla další odpověď, 
ale šel večer z T. do Hr. Kr., a aby 
nemusel na most, namířil si přes řeku 
po ledě. Byly veliké mrazy toho roku, 
tak že mohl přejíti přes řeku, kdo 
chtěl. Bylať celá zmrzlá. Na neštěstí 
ale byl od rybářů ve dne vysekán na 
řece větší otvor, o němž důstojník ne- 
věděl a když naň vstoupil, slabý led 
prasknul a on se dostal pod led. Po- 
máhal si ubožák, jak mohl, ale nebylo 
nic naplat. Utopil se a když ho vy- 
táhli a na márách odnášeli, tak pro- 
mrzl, že byl tuhý jako kost, ač měl 
pod vojenským pláštěm teplý kožíšek. 
Proč právě v zimě se utopil a proč 
v kožíšku tak ztuhnul? 

(Obrana víry. 1885.) 

Mossoczská obec oslavovala koruno- 
vační jubileum r. 1892 střelbou z hmo- 
ždířův, jež prachem plnil jakýsi vůbec 
bohopustý výrostek Skala. Při šestém 



780 



Rouhání. 



hmoždíři pravil, že zátka z tohoto 
zvláště „dobře" nabitého hmoždíře jistě 
rovnou trefí — Pána Boha v nebi a 
srazí Jej dolů na zem. Sotva že tato 
slova výrostek dořekl, aniž doutnák na 
pánvičku přiložil, tu roztrhl se hmoždíř 
a výrostek místo Pána Boha — sám 
již leží na zemi těžce raněný. Výro 
stek totiž mluvě, z úst hořící doutník 
upustil na pánvičku „dobře" nabitého 
hmoždíře, jehož trosky výrostka pak 
tak zranily, že za krátko zemřel. 

(Budap. Hirlap.) 

R 1610 zaslíbil se jistý slepý muž 
z Tachovic obrazu Rodičky Boží v Marie 
Září. Dal se sem dovésti a když byl 
k Bolestné Matce Boží velmi vroucně 
se modlil, a za navrácení zraku byl 
prosil: stalo se, že prozřel tak, že ce- 
stu zpět bez vůdce již konati mohl. 
Když se byl domů navrátil, tázal se 
ho soused, protestant, zdali již vidí? 
Odpověděl: „Díky buďtež Bohu a Marii, 
Blahoslavené Panně, vidím docela 
dobře." — „To jsem rád," pravil rou- 
hač protestant, „to tam povedu také 
svého slepého koně, aby prohlédl." 
A skutečně; vzal svého slepého koně, 
přišel s ním do Marie Záře a vodil jej, 
katolíkům na velké pohoršení, kolem 
chrámu Páně. A hle, kůň prozřel, ale 
rouhač na místě oslepl a tak podán 
důkaz, že všemohoucí Syn Boží ze sebe 
a přesvaté Mateře své posměch si tro- 
piti nedá. (P. Ondřej Princ.'* 

Když roku 1632 nepřátelé chrám 
v Marie Záři drancovali: strhl jeden 
z nich soše Matky Boží hedvábný zá- 
voj s hlavy, rouhavá pronášeje slova 
a jako by byl, kdo ví, jaký hrdinský 
kus vyvedl, opásav se jím, kráčel k le- 
žení zpět. Ale nedošel daleko ; tresta- 
jící ruka Boží brzy stihla jej ; zešílel a 
tak zuřil, že okovy spoután .býti musil. 
Ale ani to nepomohlo; a soudruhové 
jeho nemohli si jinak pomoci, než že 
jej nedaleko Teplic zastřelili. 

(P. Ondřej Princ.) 

3. Proti Svatým. 



Dochází trestu. 

Když roku 1741 za císařovny Marie 
Terezie vojsko ze Sas, Bavor a Fran- 
couzska vtrhlo do Čech a do Prahy, 



kdež Karel, vévoda^ Bavorský, dal se 
prohlásiti za krále Českého : ležela část 
vojska saského v Dlažkovicích u Lito- 
měřic a s vojskem též polní kazatel 
lutheránský. Katolíci dlažkovičtí byli 
horliví ctitelé sv. Jana Nep., každý 
večer u jeho sochy se scházeli, jemu 
ke cti lampy rozsvěcovali a zpěvem 
i hudbou sv. mučenníka oslavovali. 
Tomu se onen pastor čili kazatel pro- 
testantský posmíval, řka: „Vy pape- 
ženci jste přec blázni, klaníte se dřevu 
a kamenu; já jsem víc. než to, čemu 
se tady klaníte; to je kámen, já však 
jsem živý člověk ; rozsvěťte mně také 
lampy." U večer téhož dne vyšel pa- 
stor na dvůr u onoho sedláka, kdež 
byl ubytován; hospodář mu chtěl po- 
svítiti, avšak pastor si svítiti nedal. 
Uplynulo již skoro celé půl hodiny, pa- 
stor se nevrací ; tu hospodář s jedním 
vojákem saským vzali světlo a vyšli na 
dvůr; volají, hledají, ničeho neslyšíce 
po celém dvoře pátrají ; a ejhle 1 co tu 
spatřili ? Pastor ležel na hnojišti mrtvý ; 
bylť obličejem padl do hnojivky a se 
utopil. Katolíci považovali smrt jeho 
za spravedlivý trest, jejž naň seslal 
Bůh za to, že se rouhal svatým jeho 
mučenníkům. 

{Klem. Borový. Sv. Jan Nep.) 

Léta 1584. Pana Alše neb Alexia 
Chanovského ve vesnici Hradišti na den 
sv. Martina, v den zasvěcený, své po- 
stoly sedlák prtoval (boty neb škorně 
opravoval) a napomenut byv, aby to 
v svátek sv. Martina nedělal, odpo- 
věděl: _ Svatý Martin jistě moje boty 
sám opravovati nebude. " Sotva ta slova 
rouhavá vyřekl, hned nenadále oko 
jedno svým sídlem propíchl. 

{Jan Beckovský. Poselkyně.) 

U vigilii před svátkem přenesení sv. 
Vácslava 3 března 1338 rozprávělo 
spolu několik mužů řemesla střeleckého 
i pravili. „Zítra budeme slaviti svátek 
sv. Vácslava, patrona našeho." Mezi 
nimi byl však jeden Němec kterýž 
hned rouhavě ozval se řka: „Toho sel- 
ského svátku nebudu slaviti." Však 
hned, jak tato slova pronesl, oněměl 
jest a na všech smyslích oslábnul; 
z čehož všichni, kteří jej byli slyšeli, 
zděsili se. Druhého dne ve svátek pře- 
nesení sv. patrona, vzali tohoto němého 
soudruhové jeho, přivedli jej ke hrobu 



Rouhání. 



781 



8v. Vácslava v kostele pražském, polo- ; darovala. Kéž prý by raději závoj 
žili jej na zem rozpjatého v podobě prodala, anebo nějaké žebračce jej da- 
křiže a modlili se za něj o milost. Tu ! rovala. {Klem. Borový. Martin Medek.) 
když konečně přinesena jest hlava sv. ' o hrozném požáru cirkusu v Berdy- 
Vácslava a postavena jemu na hlavu, ^q^,^ i, Busku, v němž na sta lidí za- 
vzkřikl jest najednou velikým hlasem, ! hynulo, den před tím oznamovaly velké 
jako by jej něco udeřilo a hned mluvil plakáty: „1. ledna 1883 bude se pro- 
a zdráv byl jako před tím, vyznal vozovati představení posledního soudu 
svůj hřích a litoval jeho velice. Od té pj-ígně podle Písma sv." To lákalo; 
doby Němci pražští měli svatého dědice cirkus byl nabitý. Představení počalo, 
českého ve větší vážnosti než prvé, ale obecenstvo neuspokojilo, očekávalo 
opovrhovavše jím, jakožto z druhého ^ něco velkolepějšího. Viděti bylo slunce 
národu pošlým. ! a některá nebeská tělesa. Pravě se 

(Beneš z Weitmile. Tomek d^. m. Pf.) ^gj^ slunce zatmíti, a nastati soud. 

Léta 1463 Zdeněk Kostka, kterýž rj.^^ vskutku nastal. Vyšlehl plamen a 
byl mincmajstrem, svolav mincíře a , ^^ ^^^^^ j^^^-^y ^^j ^.j^j^^g j ge g^y di- 
přejiře na Vlaský dvůr na Horách ! ^^^^ dle Písma sv. „stráven ohněm*. 
Kutných na den sv. Vavřince^ rozkázal {Čech.) 

jim hned peníze dělati. A oni pravili, Jednou kázal sv. Josafat Kuncevič, 
že na ten den nebudu dělati, protože arcibiskup Polocký, mučenník, apoštol 
jest sv. Vavřinec veliký mučedlník Boží Rusínů (f 1623), proti roztržce cír- 
a že chtí jeho den ctíti a světiti. A on kevní jednoty a ráznými slovy a dů- 
rozhněvav se, lál jim hanebně a při kazy odsuzoval rozkol ; začež jej ja- 
tom zlořečil Pánu Bohu a sv. Vavřín- týgi Kosov zastřeliti hleděl. Ale Ho- 
covi slovy hanebně důtklivými. V tom gpodin jej ranil za to slepotou ! 



udeřil hrom a jej Zdeňka tu mezi všemi 
hrozně opálil, kterýž od toho úrazu a 



{Ant. Rejzek. Sv. Josafat.) 
Jistá společnost mladých lidiček 



opálení šestý den umřel a v sedleckém y Rakousku nevěděla z prostopášnosti 



kostele při zdi pochován. 

{Hájek. Kron. česk.) 



4. Proti víre. 

Jest hanebné, dochází trestu. 



nic lepšího dělati, než si žerty ze sv. 
náboženství tropiti. Konečně se usnesla 
příběh o Lazarovi divadelně provésti. 
Jeden ze společnosti lehl si do hrobu, 
drubý mu přivolával: „Lazare, vstaň!" 
Ale nastojte, ten. který slova ta volal, 
okamžitě ohluchl a oněměl a ten, který 
Za času arcibiskupa Pražského Mar- v hrobě ležel, více již nevstal, bylť 
tina Medka (1581 — 1590) vešla prote- mrtev. {Škola Bož. Srd. P. 1872.) 

stantka paní z Maštova kdysi do ka- Léta 1247. Vladislav, syn krále Vác- 
tolického chrámu michelsdorfského, vzala sláva, již jsa Polským i Rakouským 
na sebe rochetku a štolu, knihu obřadní ; knížetem počal velmi pajchati, netoliko 
pak do ruky pojavši postavila se před proti lidem, ale i proti Bohu, často- 
oltář a posměšně počala zpívati : „hé, krátě mluvě rouhavá slova. Jednoho 
hé, hé, hé;" načež spolu s Evou, dce- dne sedě při svém obědě s svými dvo- 
rou šlechtice Volfa Hazlauera, obešla \ řany, mluvil mnoho proti víře křesťan- 
oltář poskakujíc a tančíc, při čemž obě gké, až jej někteří z přísedících starší 
zpívaly: „čum, čum, čum, čum, prie , trestali, ale on nad to ještě více mlu- 
čum." Spatřivši ciborium otázala se j vil. V tom přilétala nějaká moucha a 
paní, co je to a když jí odpověděli, že když on ústa otevřel, do něho vletěla 
se tam nalézá nejsv. Svátost zvolala: a ta skrze jeho všecka prošla střeva a 
„Aj jak malomocného Boha mají ti pa- po malé chvíli zase z něho zadkem vy- 
peženci, že se jim uzavírati nechá." létala, A hned po ní vyšla krev z něho 
Po té spatřivši na oltáři obraz sv. Ja- zpodkem, kteréž jemu nemohl žádný 
kuba, zvolala: „Aj, ty milý Jakube, lékař zastaviti. Po velikém pak trá- 
jáť se domnívala, že jsi v nebi a ty pění desátého dne umřel, 
zatím jsi tuto." Zlobila se, že jedna (Hájek. Kron. česk.) 

žena P. Marii, na malém oltáři závoj Roku 1459 nalézal se sv. Jan Kápi- 



782 



Rouhání. 



stráň, františkán, ve Vratislavi a tu 
hnsité, aby svatost a divotvornost Ka- 
pistránovu v podezření uvedli, nastro- 
jili mládence Petra, aby se umrlcem 
tvářil a donesli ho v rakvi vůči lidu 
ke Kapistránovi, žebroníce, aby nebož- 
tíka vzkřísiti ráčil. Osvícen Duchem 
sv. odpověděl missíonář : „Váš umrlec 
ať má svůj díl s mrtvými na věky ! " 
Když dořekl odcházel a husité se mu 
posmívali, že nemůže mrtvého vzkřísiti. 
Pak přistoupiv husita k rakvi pravil: 
„Petře, tobě pravím, vstaň!" Petr ostal 
ležeti. Podvodník mumlal mu z ticha, 
aby vstal, teJ že chvíle příhodná. Když 
sebou nehnul, zavrtěl a třásl jím, ja- 
kož i ostatní husité. Petr byl opravdu 
mrtev. Tu tovaryši jeho zmoudřeli a 
vyznali se Kapistránovi před lidem 
z rouhačné podvodnosti a navrátili se 
k církvi katolické. {Drahé kameny.) 

5. Proti mši sv. 

Trestalo se; dochází trestu. 

L. 1548. Danpardus u pranéře Ja- 
novi, koželuhovi, kterýž měl příjmí 
Kněz, že na den pam. sv. Ducha Sesl. 
sloužil mši, kázaní činil a rozdával ve- 
čeři Páně lidem v městečku Nasevrcícb, 
nejsa pravým knězem. Měl hrdlo ztra- 
titi, učiněna mu milost pro ženu a děti. 
{Pam. Mik. Dač. z Hesl.) 

Když jistý pohanský pán v Bezně 
v Boleslavsku se svou paní Beznem na 
čtyřspřežném kočáře jel, bylo v kostele 
zvoněno k pozdvihování. Nábožný kočí 
zůstal státi, slezl a kleknuv bil se 
v prsa. Pán jeho pohan mu za to lál 
a všem křesťanům zlořečil ; v tom se 
ale s kočárem propadl a na místě tom 
zůstala propasť jejížto dn?, se nikdy 
dosáhnouti nemůže 

(Jos. Svátek. Pražské pověsti.) 

Kněžna Drahomíra, matka sv Vác- 
slava, byla jakožto pohanka velikou 
záští proti křesťanství pojata a proná- 
sledovala křesťany do krve. Ba ponou- 
kala i mladšího syna svého Boleslava 
proti staršímu Vácslavu, který pak 
skutečně od bratra svého v Staré Bo- 
leslavi zavražděn byl. Ale zanedlouho 
počal i Boleslav křesťanům přáti, če- 
hož Drahomíra déle snášeti nemohouc 



umínila si, že z Čech odjede a do po- 
hanské své vlasti se vrátí. Když z hradu 
pražského jela, bylo slyšeti na Hrad- 
čanech před kostelíčkem sv. Matouše, 
že se v témže k pozdvihování zvoní. 
Vozka kněžnin, jsa potají křesťanem, 
skočil s vozu a u dveří chrámových na 
kolena padna vroucně se v prsa bil. 
Drohomíra to spatříc zlořečila jemu 
i všem křesťanům, ale v tom se země 
pod ní otevřela a pozřela ji s vozem 
i s koňmi. 

Vozka vykonav svou pobožnost spa- 
třil místo vozu ze země vycházející 
oheň, jenž vydával smrdutý dým. Di- 
vadlo toto po dlouhý čas trvalo, leč 
kdokoliv na to místo vstoupil, neštěstí 
toho dne neušel. Aby pak k němu pří- 
stupu nebylo, ohrazeno jest dřevěným 
plotem a když plot shnil, byl na to 
místo postaven kamenný sloup, jenž tu 
až do minulého století stál. Na místě 
kostela sv. Matouše, v husitských vál- 
kách rozbořeného, postaven byl později 
dům u „zlaté kouje" zvaný, před nímž 
onen sloup stál; dům ten ale musel 
později paláci hrabat Černínů ustoupiti, 
načež později i kamenný sloup Draho- 
mířin za své vzal. 

(Jos. Svátek Pražské povésti.) 

Na popeleční středu r. 186 . sedli si 
tři rolníci v slezské vesnici farní ráno 
do vozu, aby na potupu postu ten den 
se projížděli pro zábavu. Na večer při- 
jeli s hlomozem domů a pili a řádili 
v hospodě. V divoké bujnosti učinil jeden 
návrh, aby sloužili mši sv. a přijímali 
a položil jaternici na talíř. I vykonali 
věc tu hanebnou, smějíce se. Než když 
strůjce rouhavého toho jednání domů 
přišel, ranila ho mrtvice, tak že jazyk 
ustavičně visel z úst. Byl živ ještě 
celý rok, maje dost času na to mysliti, 
že Pán Bůh rouhati se nenechá. 

(Schl. Krchbl.) 

6. Proti sv. svátostem. 

a) Proti křtu sv., dochází trestu. 

Za vlády knížete Bulharského Borise 
(882 — 888), jeden Ěek nepop mnohé 
křtil, načež co podvodník od Bulharův 
krutě potrestán a vyhnán jest. 

(Konst. Jireček. Děj. nár. Bulh.) 



Roahání. 



783 



b) Proti nejsv. Svátosti oltářnl. Jest 
hanebné, dochási trestu. 

Krist of Lasiger, pastor protestantský 
v Zelině, přišel r. 1584 naschvál do 
Kadaně v den vigilie Božiho Těla ve 
středa, když podle starobylého zvyku 
86 v Kadani konalo první processi 
s nejsv. Svátostí. Pastor postavil se na 
rynku před domem, kudy průvod měl 
kráčeti. Dozorce městský napomínal jej, 
aby vzdal poctu Vel. Svátosti, ale 
praedikant zůstal seděti. Když pak se 
přiblížil farář, nesa Tělo Páně, tu ne- 
jen on farář, ale též primas a jeden 
radní pastora napomínali, aby se sluSuě 
choval, avšak Lasiger začal tupiti fa- 
ráře, lidem Vel Svátost provázejícím 
nadávati a Tělu Páně bezbožně se rou- 
hati, čímž neslýchané pohoršení v mě- 
stě způsobil 

(Klem. Borový. Martin Medek.) 

Léta Páně 1619 luteráni y Litomyšli 
v kostele děkanském nejsvětějŠi Svátost 
uloupili a ji potupu a nesčíslné zneucti- 
vání učinivše, konečně svými zlořeče- 
nými nohami po ní šlapali a ještě jiné 
hanebnosti páchali 

{Alexandr a s. Bernarda.) 

Starý DouSa, nevěrec a tupitel kře- 
sťanské víry, vyslovil se kdys jistému 
kaplanu, že ani na úmrtním lůžku těla 
Páně nepřijme. Když pak se později I 
rozstonal a týž kaplan na zpěv ná- 
božný dcerky Doušovy a domlouvání 
k tomu ho přiměl, že se skroušené ze 
svých hříchů vyznal, žádal DouSa o sv. 
přijímání. Kněz i co nejdříve přichvátal 
k umirajícímu s tělem Páně a chce mu 
ho i podati. Tento otvírá ústa, již již 
chce přijmouti tělo Páně, leč v tom 
zachraptí — hluboký vzdech — oko 
se zavírá, ústa se zamykají — doko- 
nal. Dokonal neokusiv manny nebeské, 
již byl před rokem rouhavé pohrdl. 
Bůh nebývá posmíván. 

[Jan Ježek. Blahovést. 1877.) 

Za panování Karla IV. (1346 - 1378) 
stalo se, že jistý měšťan z farního 
okresu u sv. Ducha těžce se rozstonal 
a požádal zpovědníka u sv. Mikuláše, 
aby ho zaopatřil co katolíka. I Šel 
k němu náhod Boží velkonoční r. 1389 
a sice slavným způsobem se světlem a 
průvodem. Průvod se bral židovským 
městem. A tu chátra židovská knězi se 



posmívala, ba i kamením po duchovním 
házela Kněz je nadarmo napomínal a 
! pronásledován upustiv nejsv. Svátost na 
■ zem rychlým útěkem život svůj spasil. 
Tu lid křesťanský, uslyšev to vrhl se 
na rouhače a veden jsa velkým mu- 
žem, jménem Ježko, vraždil na potkání 
každého žida a zapálili konečně město 
židovské na mnoha místech a násilně 
židy křtili. Král Vácslav vrátiv se 
právě do Prahy, ostře pokáral před- 
; stavené obce židovské, dokládaje, že 
I dobře trest zasloužený za spáchanou 
I nepravost vzali. Pobitých židů čítalo se 
na tři tisíce. 

(Maxm. Krupský. Blahovést. 1871) 

Matěj Metanaeus, farář Kasejovický, 

I dopsal kollatorovi svému Adamovi 

I z Trautendorfu za kardinála a arcibi- 

1 skupa Pražského Arnošta hraběte Har- 

I rachá v XVII. století, že jakýsi Jan 

příjmím Klenika, sklenář z dědiny 

Předmíře, přistoupiv spolu s jinými 

zbožnými a řádu církevního milovnými 

věřícími ke stolu Páně, podržel v ústech 

sv. hostii a při mši sv si ji uschoval. 

Odebral se sice domů, avšak byl jat a 

na pokutu zločinu svého vězněn na 

zámku Inářském. (Arcib. Archiv.) 

V městě P. na Moravě žil r. 1869 
jistý zámečník. Byl na nádraží asi dva 
měsíce a vyznamenal se nevěrou. Ba 
jednou v hospodě strašně se dal do 
rouháni Pánu Bohu. zvláště pak nejsv. 
Svátosti oltářní. Marné ho napomínal 
jeden z přítomných hostů důtklivě a 
poukazoval na trest Boží. Ale zámeč- 
ník se mu vysmál. Než krátce onemoc- 
něl a bídné v zoufalství zemřel. 

(Škola Bož. Srdce P. 1870.) 

Roku 1421 konšelé Starého Města 
pražského povzbuzeni byvše deputací 
žen a panen, vystoupili skutkem proCi 
novotám* od táborů v samé Praze pod- 
něcovaným : kázali upáliti ševče, jenž 
I upíral přítomnost Kristovu ve Svátosti 
! oltářní. {Fr. Palacký.) 

Na pilíři pod střechou bývalého ko- 
stela sv. Martina vedle Platejsu v Praze 
; vyčnívá postava ležícího chlapce, která 
i svým položením podnět k této pověsti 
zavdala 

Martinskou ulicí ubíral se kněz k umí- 
rajícímu s posledními svátostmi. V prů- 
; vodu jeho kráčel kostelnik, kterýž dle 



784 



Rouhání. 



obyčeje zvonkem znamení dával, že 
kněz Tělo Boží tudy nese, aby každý 
před Ním poklekl a v prsa se bil. Ko- 
lem jdoucí obnažovali hlav svých a po- 
klekajíce v prsa se bili. Několik sta- 
řenek pak šlo za knězem, hlasitě se 
modlíce. Když se kněz uličkou kolem 
kostela sv. Martina bral, nahnul se 
s kostelní střechy pokrývačský učenník, 
aby seznal, co to zvonění znamená. Ač 
dobře spatřil kněze se Svátostí oltářní, 
přece před ním čepice s hlavy nesňal, 
ano i stařenám za knězem se posmíval. 
Pohoršení toto dotklo se jedné z nich 
tak velice, že zvolala nahoru: „Bodejž 
jsi tam zkamenělo, plemeno dračí!" 
A kletba ta se na nezdárníkovi hned 
vyplnila; zkamenělí v nakloněné po- 
stavě své a také jej možno dosud tam 
spatřiti s osudnou čepicí na hlavě. 

{Jos. Svátek. Pražské pověsti.) 

Léta 1688. V straJconicJcém zámku 
vidouc paní pod způsobou chleba neb 
hostie svého Boha přítomného, hned 
k potupě jeho, jsouc kacířka, dala sobě 
z nejbělejší mouky upéci pantofle neb 
poloviční obuví, s nimiž ona do kostela 
přišedši, když rouhavě na to místo 
vstoupila a rouhavou poklonu učinila, 
hned před vším lidem zem ji pozřela. 
Nad tou jámou stojí sice oltář, na kte- 
rém všechny věci vlhnou od velké 
vlhkosti, která z té jámy pochází. 

(Jan Beckovský. Poselkyně.) 

V březnu 1883 šel jistý selský synek 
k večeru ochmelený z jarmarku. Na 
cestě ve vsi potkal kněze, který šel 
k nemocnému „s Pánem Bohem". Lidé 
klekali, toliko rozjařený mladík, nejen 
že nesmekl, ale zbožným ctitelům Páně 
se i posmíval, rouhal. K ránu byl na- 
lezen na silnici zmrzlý. Bůh nebývá 
posmíván. (Čech.) 

Děvče jakési z vesnice Trojovic po- 
tupilo zlomyslně nejsvětější Svátost ol- 
tářní za času kardinála a arcibiskupa 
Pražského Arnošta hraběte Harracha 
v XVn století. Děkan Chrudimský 
Řehoř František podal o tom zprávu 
kardinálovi, který uložil zpupné hříš- 
nici toto pokání: Nechať se vyzná ze 
hříchu svého a k lítosti pohne. O dnech 
svátečních nechť propustí se z vězení a 
bosá stojí při kázaní v kostele a mši 
sv., držíc v rukou hořící svíci a prosíc 



vcházející i odcházející, aby žádali jí 
na Bohu prominutí tak hrozného zločinu. 
{Arcib. archiv.) 

Při velkonoční sv, zpovědi mužstva 
r. 1893 odvážil se jeden vojín v Zadru 
přistoupiti k stolu Páně bez sv. zpo- 
vědi a mimo to přijal Tělo Páně, vložil 
je svatokrádežně do peněžní tobolky. 
Když se vrátil domů, svedl ho dábel, 
že vyňav při stolu sv. hostii, s úsměš- 
kem vece soudruhům: „Vy si jezte to 
a já sním toto " Ale Bůh netrpěl po- 
smívání ; prst Boží strašně ztrestal zlo- 
čince, jedva vyslovil ta slova, nenadá- 
lým bolem sklíčen jako hromem omrá- 
čen sklesl k zemi mrtev. Tento příběh 
hrozně otřásl všemi křesťanskými du- 
dušemi města Zadru. 

(Katolička Dalmacija.) 

c) Proti sv. zpovědi. Docházi trestu. 

V K. na Moravě konaly se r. 1884 
missie. Na mlátě jistého žida mlátili 
na ručním stroji mlatci helvetŠtí a dva 
katoličtí, muž se ženou Dle pořádku 
od dpp. missionářů stanoveného, měly 
ženy ve čtvrtek a v pátek vykonati 
sv. zpověď a v sobotu zase přistoupiti 
společně k sv. přijímání ; pro muže 
byla tato pobožnost v sobotu a v ne- 
děli. Na mlátě jmenovaném právě ve 
čtvrtek fukarovalo se obilí vymlácené ; 
i prosili oni dva katoličtí manželé své 
helvetské soudruhy, aby v pátek a 
v sobotu se již nemlátilo, aby mohli 
vykonati s ostatními svou pobožnost. 
Ačkoliv prosba byla srdečné opětována, 
nechtěli helvetští mlatci nikterak svo- 
liti, a obzvláště jeden z nich jistý Š. 
urputně tomu se opíral slovy: „Mašina 
nesmí státi. Nám je . . . po vaší pobož- 
nosti; zjednejte si nádenníky za sebe, 
nechcete-li mlátit" — a velmi ňectně 
se ještě proti sv. zpovědi vyjádřil. Po 
tomto rozhodném odmítnutí slušné a 
snažné žádosti domlouvali se katoličtí 
manželé doma: „Nadřeli jsme se oba 
po celý čas dosti, dopřejme si toho od- 
počinku dvou dnů. Je milostivá doba, 
třeba se jí více nedočkáme. Zjednejme 
si tedy na ty 2 dni za sebe nádenníky, 
když mašina stát nemůže." Zatím tedy, 
co v pátek odpoledne se vyprazdňoval 
mlat, při čemž katolickou mlatečku za- 
stupovala stará matka muže jejího, 



Rouhání. 



785 



spěchala ona do kostela. I podařilo se 
jí bez dlouhého čekáni vykonati sv. 
zpověd. Vracejíc se domů a vidouc, že 
se ještě nemlátí, šla pak sama na mlat 
s umj'slem, že odpoledne v pátek ještě 
sama bade mlátiti, s nádenníkem že 
zastupovati se dá teprv v sobotu. Mělo 
se tudíž s mlácením opět počíti. Svrchu 
jmenovaný S. vyleze na patro, aby 
shazoval snopy, stoupne na snop, noha 
mu sklouzne a již letí s patra a na 
mlate mrtev zůstává; zlomilť si vaz. 
Dojem na přítomné byl úžasný. Vý- 
znam pak smutné té událostí vhodně, 
tuším, naznačila mu katolická mlatečka, 
která ve svém úleku v prvním dojmu 
ruce sepnouc zvolala: „Jak mocný jsi, 
ó Bože, mašina prý nesmí státi a juž 
stojí!'' (Čech.) 

V Sieinbergti v Tyrolsku přivedl je- 
den bohaprázdný mladík velkého psa 
k faráři, aby ho vyzpovídal. Bolestně 
a vážně pravil k němu kněz: „Neza- 
pomínej, že Bůh má jemné uši a ta- 
kové rouhání nepřeslechne. Možno, že 
by's jednou rád měl kněze, aby tě vy- 
zpovídal, ale nedostane se ti ho." Slova 
ta se roku 1872 vyplnila. Dvě neděle 
po svatbě byl rouhač, káceje dříví ne- 
bezpečné poraněn a než kněz přišel, 
byl již mrtev. (Scherer Exempl. Lex.) 

7. Proti sv. obřadům, 
a) Jest hanebné, netrp ho! 

Bnrjan Netonický když byl jednou 
v Táboře nezpůsobně v kostele se za- 
choval, žákům ve zpíváni se porouhaje 
t. j. zpěv jich směšně nápodobuje asi 
roku 1553, začež od rady městské po- 
kárán jest. 

{Aug. Sedláček. Hr. a zám. dil IV.) 

Viktorin Kornelius ze VŠehrd. práv- 
ník a humanista (f 1521); přítel Bo- 
huslava z Lobkovic, rozpadl se r. 1493 
s tímto, vzdělav jakýsi urážlivý spis 
o papežích Éimských a promluviv něko- 
likráte uštěpačně o obřadech římsko- 
katolické církve. Tím se cítil pan Bo- 
huslav v té míře dotčena a uražena, 
že se stal z nejlepšího přítele a vele- 
bitele Viktorinova jeho největším ne 
přítelem a tupitelem 

(Antoniu Rybička.) 

Sbírka hlst. př{kl. 



I b) Proti slavnosti Božího Těla. Jest 
I hanebné; dochází trestu. 

I Před bitvou bělohorskou (dne 8. li- 
stopadu 1620) působením měšťana Jana 
Kolba Chomuťané na potupu slavnosti 
Božího Těla vystrojili „veřejný prů- 
vod", kde pod nebesy z prostěradel udě- 
lanými nesen byl korbel piva. 

[Hlídka liter. Konfiskace. Tom. Bílek.) 

V severovýchodních Cechách v městě 
J. žil usedlý, zámožný muž, jemuž Bůh 
na statcích tohoto světa bohatě žehnal. 
Mimo dům a pekařský závod čítal i na 
blízku města rolnickou živnost a mlýn 
do svého majetku. — Stalo se, že 
o slavnosti Božího Těla ráno hojné 
pršelo a veřejný průvod se nemohl ko- 
nati. Ale náš měšťan H., u jehož domu 
také jeden z oltářů stál, sotva že vy- 
čkal ukončení pobožnosti v chrámu, 
chopí se sekery a ač dle starodávného 
obyčeje také v následující neděli průvod 
s Nejsv. Svátostí k oltářům se slavívá, 
nedbá ničeho a již bouří, tluče, oltář 
chvatem rozdělává, laje všemu slovy 
utrhačnými a rouhavými pravě: „Ra- 
ději si z toho dříví udělám prasečí 
chlívek." Tak podrážděný bohatý páno- 
vitě horlil, avšak uslyšíme, kolik mu na 
I chlívek zbylo ! Vyřkl a sám sebe od- 
I soudil. Bůh slyšel onu rozdurděnou 
pýchu, ana si snad v tom zakládala, 
že vzdělán byl oltář u domu p. pekař- 
I ského staršího a od té chvíle ztrácelo 
; se očividně požehnání Boží ze statku 
pekařova. Aby mlýn udržel, musel pro • 
dáti statek ; mlýn vyhořel (a není více 
vystaven, rozpadávající zdi můžeš 
n Velké Jizery viděti podnes), dělaly 
se dluhy na dům a ten, který nechtěl 
rozuměti prstu navštěvujícího Boha, 
j v omrzelosti mysli marnivé prodal 
; všecek zbývající majetek a s několika 
tisíci zlatých odešel do Prahy, zaříkaje 
j se, že do rodiště svého nezavítá a 
I kdyby dcery v Praze měly mésti ulice. 
, A v Praze započatý obchod nedopadal, 
zakoupený domek pro nemožnost do- 
držení dalších platebních lhůt propadl 
a prostořekému hrdopýŠkovi nezbylo 
ani na vlastní chlívek. — Nejednou 
maje oči uslzené ještě rád přišel mezi 
známé svého rodiště pro almužnu, a 
každý vida v něm zbědovaný, výstražný 
I příklad, podal mu rád, mluvě jistě 

50 



786 



Rouhání. 



V srdci svém: „Bože, chraň mne a mé 
podobného!" - a upozornil na shoví- 
vajícího spravedlnost doloživ: „Bůh 
nebývá posmíván!" (Blahověst 1880.) 

Na Svatovítském chrámě trčí za pi- 
lířem u postranního vchodu pitvorná 
postava lidská ke předu nahnutá a 
v napřažené pravici kámen držící, ja- 
koby jej dolů hoditi chtěla. O postavě 
té vypravuje se. Jednou o Božím Těle 
ubíral se průvod kolem chrámu sv. 
Vita, maje v čele kněze s nejsvětějŠí 
Svátostí. Tehdáž se nesměli židé při 
podobných slavnostech ani na ulici uká- 
zati. Jistý židák si ale umínil, že se 
přece na průvod podívá, aby zvěděl, co 
prý vlastně křesťané o Božím Těle dě- 
lají, neboť byl o té slavnosti mnohé 
báchorky slyšel. Ukryl se tedy na 
střeše chrámu Svatovítského za pilíř, 
kdež jej však přece někteří z průvodu 
spatřili a podle žlutého kolečka na 
prsou žida v něm poznali a hned po- 
vyk učinili. Vše křičelo, aby žid byl 
ukamenován, ale ten sám vytrhl ká 
men z pilíře a chtěl jím dolů hoditi. 
Kněz však chtěje neštěstí předejíti, po- 
zdvihl monstranci prose Boha o zázrak, 
aby smrt překažena byla. V tom oka- 
mžení žid náhle zkameněl. Lid spatřil 
trestající ruku Boží, ve sv. úžasu se 
utišil. Žid pak na tom místě podnes 
hrozí kamenem okolojdoucím. 

(Jos. Svátek. Pražské pověsti.) 

c) Proti křížové cestě. Dochází 
trestu. 

Je velký pátek. Na hoře ..Kalvárii"' 
konají nábožní osadníci právě ve 3 ho- 
diny pobožnost křížové cesty. Zpěv je- 
jich nábožný rozléhá se po vůkolí, za- 
znívá až dolů do vsi, ležící u paty 
„Kalvárie". Tam dole v hospodě, sto- 
jící hned těsně vedle silnice a nedaleko 
potoka po{ojí starý kmotr bumbal a 
bratr z mokré čtvrti, jenž ani v tento 
památní den neumí se zapříti. Severní 
vítr zanáší nábožný zpěv až sem do 
hospody otevřeným oknem k uším pijana, 
který pitvořil se po svých nábožných 
bratřích a zpívá vlastně blaboní ne- 
srozumitelné po nich písně postní Na- 
jednou se však utišil a ukládá těžkou 
hlavu svou na stůl v šenkovně jakoby 
se chtěl prospati. Žádný si toho ne- 



všímá, každý myslí, že vyspává opici. 
Spí dlouho a dlouho až jim to přece 
je nápadné. Domácí se k spícímu na- 
hnou a ustrnuti pozorují, že dozpíval 
a dospal — na věky. Ranila ho mrtvice 
a jazyk rouhavý oněměl. 

{Obrana víry. 1885.) 

d) Proti missiim Dochází trestu. 

V obci M. v Čechách konala se sv. 
missie. Jeden muž zpěčoval se v čas 
missie jíti do kostela a ku správě 
Boží přistoupiti. Posmíval se otcům 
z řádu sv. Vykupitele, tupil půst, ja- 
kému se měli osadníci v jistou dobu 
podrobiti, sám přikázal manželce své 
v ty dny masité pokrmy jemu připra- 
vili. — A hle, když v postní dea ten 
pokrmů těch požíval, uvázla mu kůstka 
v hrdle. Muž ten, ač pomoc lékařská 
na blízku a po ruce byla, zemřel v hroz- 
ných bolestech a v týž den, kdy 
ostatní muži k stolu Páně přistupovali, 
měl on pohřeb. Událost tato nad míru 
zachvěla myslí všech přítomných. Každý 
viděl v této události zřejmý prst Boží. 
[Čas. Čech. 1891.) 

e) Proti popelci a svěcené vodé. 

Dochází trestu. 

Bylo to roku 188 . když v úterý ma- 
sopustní v obci 7v. v Čechách sešli se 
přátelé z mokré čtvrti v jednom ho- 
stinci, aby ještě masopustního veselí užili. 
Podnapivše se v bujnoáti usnesli se na 
tom, že budou si dávat popelec. Učinili 
tak. Avšak nastojte, druhého dne na 
popeleční středu nalezen jest hostinský 
v posteli mrtev a druhý účastník ži- 
vořil ještě několik roků, ale pak v mla- 
dém věku bídně zahynul. 

(Jan Nep. Černohouz.) 

V Teplicích r, 1873 byl živ apo- 
stata, Bohužel dříve kněz katolický M., 
zřízenec u dráhy teplické. Na pope- 
leční středu téhož roku píišed do ho- 
stince večer nabízel se hostem, též zří- 
zencům od dráhy, že jim dá popelec. 
Vzal si košili, okolo krku zavěsil Šál 
co štolu, svou čepici co kvadrát a 
s mísou, v níž byl popel, kráčel po 
světnici, se smíchem pomazav toho, 
onoho na čele, na ruce, na nose. Roz- 
umí se, že i chechtot pekelný strhl se 



Rouháni. 



787 



u vSech ostatních. Než vizme za rok, 
co 86 stalo. Okolo škaredé středy ná- 
sledujícího roku dostal apostata tyfus 
a někdo z vůkolí jeho šel sice pro ka 
tolického kněze, ač bylo pozdě ; někdo 
běžel i pro pastora evang. augsbur- 
ského vyznání. M skonal a byl po- 
chován na evangelickém hřbitově tepli- 
ckém. (Čas. „Čech''.) 

f) Proti processl Jest hanebné, 
dochází trestu. 

Roku 1587 konal v Brandýse nad 
Labem kněz Bartoloměj Brodský pro- 
cessí křížových dní a též na bílou so- 
botu průvod s nejsv. Svátostí Když 
pak farář v křížové dni se žákovstvem 
a lidem pobožným šel přes rynk ku 
kostelu hřbitovnímu, jeden konšel vy- 
koukaje z okna z domu šenkovního po- 
smíval se průvodu a volal: „Pobledle, 
kterak mnoho prasat jde se sviněmi.'^ 
Brzy potom šla manželka téhož konšela 
po šesti nedělích k úvodu do chrámu 
Páně; když pak se domů navrátila, 
manžel její hněvivě volal, „aby ji 
i s farářem sto tisíc zlejch rozrazilo," 
že farář jest modlář a jiné řeči po- 
tupné. (Kl. Borový. Mart. Medek.) 

A. 1612. V Rakousích v městě 
Vídni, vymrskán metlami a na káře 

vezen a vypovědin jest jeden měšťan, 
řečený N. Lev. že se processi katoli- 
ckému posmíval ; starý Člo\ ěk 

(Pam. Mik. Dač. z Hesl.) 

8. Proti náčiním a rouchu. 

Jest hanebné, docházt trestu. 

Dne 20. dubna r. 1521 byl v Praze 
v sudu Mikuláš Eochta upálen, protože 
v kostele sv. Havla na Starém Městě 
pražském monstranci vzal, na zem ho- 
dil a po ní šlapal. 

{Ant. Honsátko. Das Vaterland.) 

R. 1419 při vzbouření v Praze po 
ztečení Kartous na Smichově padouch 
jeden rouhaje se oblekl se v roucho po- 
svátné a šel v něm do Prah}'. 

{Fr. Palacký. Děj. nár. Česk.) 

Roku 1311 zpustošil Viten, velko- 
kníže Litevský, země řádu německého, 
který mu často ubližoval a učinil i ve- 
likou kořist. Když pak se doma o ko- 



řist dělili, nalezli i stříbrnou mon- 
stranci. Viten hodil monstranci na 
zemi, plival na ni a šlapal po ní, řka 
přítomným křesťanům, co že to mají 
za Boha, Který je tak málo chrání. Tak 
učinil Viten na večer, ale již druhého 
dne ráno pomsta Boží ho zachvátila. 
Viten byl od křesťanského vojska ob- 
klíčen, ztratil vojsko i ležení a těžce 
poraněn na hlavě sotva záhubě sám ušel. 
(Aug. ScMózer. Děj. Litvy. f 

9. Proti sv. ostatkům. 

Dochází trestu. 

Když kníže Radzivill r. 1588 v čele 
vyslanectva krále Polského do Prahy 
ku dvoru císaře Rudolfa II. přibyl : na- 
vštívil jistý dvořenín, jménem Krištof 
Sluska z průvodu jeho také hrob sv. 
Jana Nep. a uslyšev, že kdokoliv na 
ten kámen rouhavě šlápne, hanbě svět- 
ské neujde, zasmál se tomu co pověře a 
šlápnul na hrob sv. mučenníka. Ale hned 
pocítil v hlavě jakousi mocnou závrať, 
i spěchal z kostela, aby se domů do- 
stal; vstoupil na koně, ten však se 
z místa nechtěl hnouti; Sluska vstoupil 
do připraveného vozu, ale koně vozem 
ani nehnuli, i musel dvořenín za po- 
směchu okolo stojícího množství pěšky 
cestu až do svého příbytku vykonati. 
(Kl. Borový. So. Jan Nep.) 

Albert Chanovský z Tovaryšstva Je- 
žíšova (t 1645) co 141etý chlapec na- 
vštívil 8 otcem svým Prahu a hroby 
sv. patronů českých a přistoupili také 
k hrobu sv. Jana Nep. Mladistvý Al- 
bert šlápl proti výslovnému zákazu 
svého otce svévolně na hrob sv. Jana. 
Když pak se na Staré Město s otcem 
navraceli, spadl Albert na Malé Straně 
až po kolena do jámy, v kteréž v zimě 
nalézalo se mnoho sněhu s blátem smí- 
šeného a hnedle by mu byl jeden stře- 
víc v blátě uváznul ; okolo stojící se 
jinochovi notně vysmáli. Když pak šli 
po mostě, tu sklouzl Albert nedaleko 
sv. Kříže a padl na zem, tak že celý 
plášť jeho byl blátem zamazaný a opět 
lidé se mu posmívali. {Jan Tanner.) 

R. 1619 přišel i hofmistr pážat Be- 
dřicha, nepořádného krále Českého. An- 
gličan rozený a všech katolíkův ne- 
přítel onhlavní, s jedním svým tova- 

50* 



788 



Rouhání. 



rySem BerbiStorfem do kostela sv. Jana děv, z kostela vySel a domů pospíchal. 
Nep. v Praze a k hrobu sv. Jana Druhý pak záinefinik, bludník luteran- 
Nep. a tu nenadále tázal se tovaryše ský, Sas rozený, k té mřiži přistoupiv, 



svého, kdo v tom hrobě leží? „Zde 
leží," odpověděl Berbištorf, „papeženec 
a toho kostela kanovník, kterého pa- 
peženci za muže svatého i také toto 



ochotně se zatáčel a v malé chvíli, 
maje od jednoho nádennika dobrou po- 
moc, který tu mříži pomáhal mu so- 
chorem vyvracovati, jednu stranu od ní 



místo co posvátné držejí a vůbec to odtrhl. Hofmistr jsa již s tím jedním 
mluvějí. že kdokoliv opovážlivě na ! kusem mříže odhozeným dobře spokojen, 
tento hrob . . . světské hanby toho ještě nečekal, až by se také ostatní tři 
anebo jiného dne neujde." I uslyšeje to | strany odhodily, ale překročiv druhou 
týž hofmistr, hned velmi hanlivě i ha- nižší mříži, která se také okolo toho 
nebně proti sv. Janu Nep. mluviti po- hrobu stojící dosavad spatřuje, na hrob 
čal a katolickému náboženství jako ně- j potupně vskočil, ale sotva na něj do- 
jaké bludné pověře a babské básni co šlapil, ven z něho hned s takovým po- 



nejvíce 8 velkým chechtáním se vy- 
smíval, dokládaje posledně tato slova: 



hnutím vyhozen byl, jako by ho dva 
silní muži s největším násilím byli vy- 



„I což pak ten papeženec tak nákladný | hodili ; hubou do země on padna, na ní 
hrob jako nějaké kníže míti musí ? í bez obrany jako polomrtvý ležeti zu- 
Divím se velmi tomu, že ti, kterým '• stal a strašlivě křičel, neb raději jako 
poručeno bylo to papežeuské místo, ! hovado řval. Když se přistojicí tázali, 
tento kostel od modloslužebnictví oči- ' co by ho bolelo, nic jiného neodpovídal, 
stiti, tak dlouho tento hrob zde leží- toliko to: „Ach, moje nohy! ach, moje 



čího papežence v celosti zanechali; co 
tedy oni učiniti zanedbali, já to sám 
vykonám." A stalo se; neboť byv on 



nohy!" — Po chvíli chtěje on s země 
povstati, hned zase bez obrany padl a 
strašlivěji vykřikl: „Již celý hořím, 



té chvíle, když následujícího dne do | ach, již celý hořím!" — Ten pak zá- 
kostela opět vešel, více opilý než stři- \ meéník, který jednu stranu odtrhl, také 
zlivý, s BerbiStorfem a s jinými upři- s tím hofmistrem na zem nenadále bez 
ranějšími tovaryši svými i nádenníky obrany padl, na ní leže, celým tělem 
k hrobu sv. Jana Nepomuckého, nic | se třásl a žádným oudem vládnouti ne- 
tom nevěda, co se se Skultetovým j mohl. Ostatní přítomní od velkého 
švagrem (umřelť za trest) v tom ko- j strachu všickni zmámeni, nevědouce, co 
stele stalo, klopotně pospíchal a mříži činiti, ven z kostela vyběhli, obávajíce 



u hrobu sv. Jana nohou kopná, k pří- 
stojícím hněvivě a rouhavě promluvil. 



se, aby podobnou pokutou trestáni ne- 
byli. O těch strašlivých příhodách když 



řka: „Musíme tento plot rozházeti, I obyvatelé pražští zvěděli, houfně na 
chceme li zde tancovati." Mezi náden- i hrad pražský běželi, však do kostela 
niky, které sebou ten rouhač kalvínský sv. Víta vjíti žádný se neosmělil, až 



k vykonání svého úmyslu zlého do toho 
kostela sv. Víta uvedl, byli dva zá- 
mečnici od něho. aby s kladivy přišli 
proti slušné záplatě zjednáni, však co 



konečně vojáci Bedřicha Falckraběte 
smělejší do něho vešli a toho nešťast- 
ného hofmistra ven vynesli, který ne- 
ustále řval a jak proti Bohu, tak také 



v tom kostele dělati budou, nevěděli, ! proti vyvoleným Jeho rouhavě křičel, 
kteří když do kostela veŠli a kostelní ' někdy také že od pekelných oblud, 
dvéře po sobě zavřeli i zamkli, s po ■ j které jej rozsápati usilují, obklíčen jest, 
divením rozkaz téhož hofmistra pošlou- strašlivě vykřikoval, posledně při zá- 
chali, když uslyšeli, aby vyšší železnou I pádu slunce ústy stočenými i očima 
mříži od hrobu sv. Jana odtrhli a od- 1 řezničenýma nejinače, než jako by 
hodili. Na to jeden z těch zámečníkův ! z nich oheň vycházel, svou duŠi ne- 
náboženství husitského směle tomu hof- | šťastně vypustil. Zámečník pak po ma- 



mistru odpověděl: „Pane, to já neuči- 
ním, neboť vím, že to místo předivné 
jest a raději k mé práci domů se na- 
vrátím, nežli bych pro takový oučinek 
měl od Boha trestán býti." To pove- 



lem čase k sobě zase přijda a svého 
skutku želeje i Boha na se rozhněva- 
ného skroušeně odprošuje, předešlého 
zdraví nabyl. (J. Beekovský. Poselkyně.) 
Roku 1124 dal se za knížete Vladi- 



Rouhání. 



789 



sláva I. žid křtěný, jménem Jakub, jenž 
u dvora tak velký vliv měl, že provo- 
zoval po knížeti zrovna moc jako jeho 
náměstek, konečně zaslepiti mocí svou 
tak, že sám jsa křesťan, dal v syna- 
goze židovské nočního času rozbořiti 
křesťanský oltář a sv. ostatky v něm 
položené, hodil do svého záchodu. Tím 
způsobil sobě zkázu. Bylť z rozkazu 
knížete Vladislava zajat a uvržen do 
vězení; jmění jeho veliké vzato v plen, 
dostalo se komoře knížecí. Krom toho 
složili ostatní židé knížeti 3000 liber 
stříbra a 100 liber zlata, aby jej vy- 
platili od smrti. 

(Wácsl. Wl. Tomek. Dej. m. Pr.) 

R. 1619 žena Skultetova, kazatele 
zimního krále Českého Bedřicha, za- 
tvrzelá kalvínka, některé kusy pobož- 
ných obrazů i některé ostatky svatých 
kostí, které od roty kalvínské z ko- 
stela sv. Víta vyhozené a z rozkazu 
Abrahama Skulteta do svého obydlí na 
děkanství odneseny byly, poručila své 
děvečce do kuchyně vnositi a z nich 
jednu polovici v dolejší, druhou pak 
v hořejší kuchyni na ohniště uvržené 
zapálila. Sotva ty kusy v dolejší ku- 
chyni hořeti počaly, velký a právě 
strašlivý nenadále strhl se vichr, který 
komínem na ohniště té dolejší kuchyně 
tak prudce vál, až z něho oheň všechen 
na zem shodil a jej po celé té kuchyni 
rozházel. Služebník Skultetň byv tehdáž 
přítomen a obávaje se, aby od toho 
ohně prudce po kuchyni sem i tam se 
zmítajícího zastižen a opálen nebyl, na 
zem padl a ležeti zůstal; paní pak jeho, 
nevědouc pro velký strach a leknutí ji- 
nou sobě radu dáti, z té dolejší ku- 
chyně vyběhla a po schodech nahoru 
do světnice běžeti chtěla, ale nenadále 
dveřmi domovními tehdáž otevřenými 
tak mocně na ni tento velký vítr vál, 
až také ji na zem povalil. Všecken 
pak důra neb děkanství od toho silného 
větru tak mocně byl pohybován, jako i 
by zemětřesení bylo, což všechněm 
v něm tehdáž bydlícím veliký strach a 
hrůzu způsobilo. Do hořejší kuchyně 
když také ten vítr komínem prudce 
vál, v ní jako v kuchyni dolejší z ohni- 
ště všechen oheň vzal a jej do komína 
i ven z něho až přes celou střechu vy- 
nesl ; jej, když ti, kteří v tom zámku \ 
na prostranství stojíce, nenadále spa- 



! třili, velkým křikem, že na děkanství 
[ hoří, lid svolávali, kterýmž křikem 
obyvatelé téhož hradu pražského pře- 
strašeni byvše, ihned se sběhli a ten 
oheň uhasiti mínili ; oheň však, když 
se lid s vodou i s jinými k ohni při- 
náležejícími nástroji sběhl, čím déle, 
tím více sám umdléval tak bezškodně, 
že ani jednoho šindele na té střeše ani 
jinde neporušil, ani nejmenší škodu 
v tom děkanství neučinil. — Kteří 
ženu Skultetovu odnášeli, očitě viděli, 
že ona všeho rozumu pozbyla a více 
k mrtvému než živému člověku podobná, 
byla, která také v osmi dnech svou 
duši s velikým a strašlivým křikem ne- 
šťastně . vypustila. 

(Jan Beckovský. Poselkyné.) 

Když rota kalvínská roku 1619 dne 
1 23. prosince zlost svou v kostele sv. 
Víta jíž třetího dne provozovala, vešli 
dva silní od SkuUeta, kalvínského ka- 
zatele, najatí muži s Skultetovým šva- 
grem do téhož kostela a přistoupivše 
k hrobu sv. Víta, od téhož vůdce a 
svůdce k práci napomínáni byli : 
„Ochotně k tomu místu se zatáčejte, a 
' svou práci pilně konejte, neboť také 
tato hromada kamení (okázal on na 
hrob 8 v. Víta) a papežencův modlář- 
ství ven z kostela musí." Sotva ta 
slova bezbožný rouhač dopověděl, na 
zem ihned bez obrany padl, zubama 
skřipěti a strašlivě řváti počal ; těm 
pak dvěma k té práci najatým, kteří 
ten hrob rozkopávati počali, obě ruce 
také ihned zdřevěněly. To tak stra- 
šlivé řvaní jiní dva kalvíni uslyševše a 
co se dalo spatřivše, poslali k Abraha- 
movi Skultetovi Skultet ihned od stolu 
vstal, do kostela s hostmi svými po- 
spíchal a přistoupiv k švagru svému, 
kterého na zemi ležícího, sem i tam se 
zmítajícího a strašlivě křičícího spa- 
třil, velice se lekl ; po chvíli, když ten 
nešťastný padouch ze země byl zdvižen, 
viděl i všickni přítomní že oba jeho 
hnátové pod koleny jsou zlámáni ano 
také že on všeho zraku jest zbaven. 
I poručil ho Skultet do nejbližšího 
domu odnésti, kde on také v malé 
chvíli svou duši nešťastně vypustil. 
Druzí pak dva nádenníci, jakožto v tom 
bezbožném skutku méně nežli tento 
Skulteta švagr vinní, p) několika dnech 
předešlého zdraví, nepochybně skrze 



790 



Kouhání. 



přímluvu sv. Víta, dosáhli a to všecko, 
co se 8 nimi dalo, oznamovali i pří- 
sahou ztvrzovali. 

{Jan Beckovský- Poselkyně.) 
Léta 1444. Druhý pátek po slavno- 
sti velikonoční Svátosti některé, pozů- 
stalé při kostele Těla Božího v Novém 
Městě pražském, vedle pořádku staro- 
bylého ukazovány byly Lidé ovšem 
někteří nábožnější to viduce, byli toho 
vděční. Ale táboň, kteří na ten čas 
v Praze při tom byli, tomu se posmí- 
vali a zjevně mluvili hanebná slova 
Pánu Bohu a těm Svátostem se rouha- 
jíce. Tu hned, jakž knězi Svátosti scho- 
vali, strhlo se neobyčejné povětří, tak 
že i domy zvláště v Novém Městě 1 
pražském převracelo a lidí mnoho kro- 
vové padajíce zbili. Někteří pravili, že i 
v samé Praze ten vítr za třicet tisíc | 
škody učinil a mnozí domnívali se, že 
to Pán Bůh pro rouhání táborův do- 
pustiti ráčil. {Hájek. Kron. čes.) 

10. Proti obrazům. 

a) Jest hanebné, trestalo se. 

Manželka zimního krále Českého Be- 
dřicha Alžběta, Angličanka a zatvrzelá 
kal vínka, tak dlouho na manžela svého 
naléhala, až ho pohnula, že on zapo- 
menuv se na dobré rady svých mou- 
drých rádcův, pánův českých, zvláště 
pak Viléma staršího z Lobkovic, na- 
řídil, aby dne 21. měsíce prosince 
(1619) kazatel Abraham Skultet všechny 
oltáře v kostele sv. Víta rozbořiti, 
všechny také obrazy a jiné kostelní 
okrasy ven z kostela vyházeti, je spá- 
liti a kostel tak vyčistiti (raději zo- 
hyzditi) dal. — Rádii pak Skultet ne 
jako křesťan, ale jako pohan. Nejprv- 
nějši zlost svou ti Skultetovi pomoc- 
níci, dokázali na obrazu Božího Umu- 
čení, který před velkým oltářem na 
trámu přes kostel položeném stál ; sho- 
dili ho na zem. Na zemi pak když 
ležel, jeden z těch bezbožníkův no- 
hama po něm šlapaje, rouhavými slovy 
dle nešlechetnosti židovské takto k němu 
mluvil: „Hle, zde nebožátko ležíš, po- 
moz sobě!" — Podobně z toho trámu 
obraz P. Marie i obraz sv. Jana Evan- 
gelisty shodili a žalostně s nimi a ji- 
nými obrazy zacházeli V krátkosti 



všecky obrazy potrhali, popálili, aneb 
jinak nešlechetně porušili, jak očitě 
každý v tom kostele dosavad může 
spatřiti na hrobech i po stěnách, kdež 
oni ani obrazu kamennému do zdi vsa- 
zenému neodpustili, ale svýma nešle- 
chetnýma rukama hlavu Krista Pána 
urazili. Také koberce drahé z hrobův 
českých patronův odnesli, také stolice 
kanovnické s okrasami roztloukli, z ko- 
stela vynesli a spálili ; roucha mešní 
zlatem stříbrem i perlami ozdobené 
ukradli. Tu bezbožnost provozovali 
i druhého dne, dva oltáře rozbořili, 
ostatky Svatých z nich na zem po- 
tupně házejíce, je nohama šlapali a 
konečně je dvě dcery Skultetovy do 
ohně vhodily a při tom potupně o sv. 
ostatcích mluvily. 

{Jan Beckovský. Poselkyně.) 

Léta 1677. Při konci dubna měsíce 
i jednomu vojáku, že on v Králové Hradci 
na crucifix střelil, týlem jazyk vytažen 
a potom také on sťat byl. 

{Jan Beckovský Poselkyně.) 

b) Dochází trestu. 

Roku 1576 přišel velký počet pout- 
níků na Vranov, do kostela Marián- 
ského. A tu kazatel luteránský, jmé- 
nem Absalon, poutníky z kostela vy- 
háněl a je bil a zázračný obraz Panny 
Marie na tajném místě ukryl, aby před 
ním pobožnost konati nemohli. Potom 
i tesaný kámen, v němž u dveří svě- 
cená voda stála z kostela vyvalil a 
s hory shodil. Avšak trest Boží rou- 
hače neminul Třetího dne po rouhavém 
skutku na obě oči oslepl a slepým do 
smrti zůstal 

(Frant. Talhert. Vranovium.) 

Na utěšeném návrší u jistého mě- 
styse v Čechách stojí úhledná kaple ; 
okolo kaple vede silnice do přifařené 
vesnice Hronovek. Ve Hronovhu žil 
před lety kořalce oddaný člověk. Byl 
sice dobře vychován, ale kořalka udě- 
lala z něho darebu. čtyři, pět dní 
v témdni pracoval pilně, byl svého ře- 
mesla švec, ale jen proto, aby se do- 
mohl peněz, za něžto se kořalkou tak 
opil, že nebyl schopen práce. V neděli 
chodíval se sousedy do městyse, ale ne 
na služby Boží jako jiní, nýbrž do 
blízké kořalny. Měl tam již své známé 



Rouhání. 



r9i 



spolupijáky, s těmi se místo služeb Bo- 
žích bavíval sprostým chvástáním nebo 
karUanem a tak celý sváteční čas pro- 
mrhával. Na kostel ani nevzpomoél, 
neboť kořalka vypuznje všecku zbož- 
nost ze srdce a avádi do jiěho ne- 
řest. — — ' 

Za nějaký čas přidružil se k němu 
jiný piják z Hronovka. Spolu pak cho- 
dívali do méstyse i domů. Jednou vra 
celí se také pozdě večer z městečka a 
sice právě na poslední den v roce; 
zima byla toho dne velmi krutá Ti 
lidé tak se opili, že sotva cestu našli, 
zvláště švec tolik lihoviny požil, že se 
div uekácel a druh jeho měl co dělati, 
aby jej domů dostal „Nu zde jsme u ka- 
pličky, to již budeme brzy doma," praví 
drnh k obuvníkovi, znamená se křížem, 
smeká a uctivě se kloní. „Před kým 
smekáš a komu se klaníš?" — osopi 
se naň s úsměškem švec. „Což neviŠ, 
že jest v kapličce Krisfus Pán?" — 
„A já ti pravím, že se dřevu klaníš, ty 
lebko ovčí. Počkej, ukáži ti, jak já se 
umím klaněti.-' 

Sotva to pověděl, utrhl se od dru- 
hého a hnal se jako divé zvíře ku 
kapli Hrázku před kapličkou rozlámal, 
popadl vyřezaný obraz Spasitele a jal 
se jim tlouci. — „Co Činíš, zuřivče?"* 
volal naň druh. „Zpamatuj se, kde jsi 
a co děláš, sice tě Bůh potrestá za tvou 
ohavnost." — Bylť onen druhý člověk 
celkem hodnější nežli švec a počal li- 
tovati, že se chytil takového bezbož- 
níka. — „Vidíš! Tak já se klaním," 
odpověděl mu švec a hrnbě se zache 
chtal. Hned na to třískal opět posvát- 
ným obrazem, až mu ruce i nohy zu- 
rážel Bál se zůstati na blízku jeho 
společník, který na dobro vystřízlivěl 
a utekl, aby snad zároveň s nim nebjl 
zachvácen trestající rukou Boží. Co mu 
nohy stačil}' pospíchal, tiše vklouzl 
pak do své komůrky a nábožně se mo- 
dlil, aby mu Bůh odpustil, měl li také 
nějakou vinu při neslýchaném tomto 
skutku. Rouhač zatím měl se k od- 
chodu, avšak znamenal, že ztratil 
dýmku. Hledá ji. ale marně. — ^Najdi 
mi mou dýmku," křičí ohava ku sv. 
obrazu a znovu do něho tluče. V tom 
troubí ponocný dvanáct. I lekne se 
švec. — „Hodina duchů a já tu samo- 
ten," mumlá k sobě. „Tšecko je bez 



toho lež vymyšlená na postrach dětí. 
Babské povídačky." 

I chtěl bez dýmky odejíti. Ale na- 
stojte! Co to? Nemůže vstáti. Opírá 
se rukama o zemi, namáhá se, natahuje 
nohy, ale nadarmo ; po každé klesá bez 
obrany a utrží si notnou ránu do hlavy 
neb jinam do těla. Od severu duje mra- 
zivý vítr a nutí opilce, aby pospíšil. 
Jemu navracují se zdraví smyslové ; 
uvažuje, nev8tane-li že zde musí zmrz- 
nouti Strach o život pohání jej k po- 
spěchu. Sbírá všecku silu, chce udělati 
krok. avšak již leží opět na zádech, 
z týla pak řine se mu teplá krev. Opi- 
lec vidí, že je zle. Krev se mu valem 
žene do hlavy, zmocňuje se ho úzkost, 
dává se do volání: „Pomozte! Po- 
mozte!" Avšak hlas jeho zaniká v Ši- 
rém poli. Konečně zoufale jme se po 
čtyřech lézti. Ale běda, ani s toho není, 
ruce jsou tuhé jako z kovu, nechtějí 
se pohybovati Ted teprv vidí zpitý 
rouhač, že j«»st s ním nadobro konec. 
I obrátil. Toho, Jemuž ještě před chvílí 
se rouhal. Jehož obraz potupil a ho- 
vadsky třískal — Spasitele světa jme 
se prositi za smilování a za pomoc. 
„Odpusť mi, ukřižovaný Kriste, rou- 
hání moje," volá s hořkým pláčem 
a nedej zahynouti v hříších, ^idím 
otvírati se bránu pekelnou, nedej mi 
zavrženu býti Přijmi na milost kající 
duši moji, ať nepadne v moc ďábla še- 
redného — ach!" — V tom jej opu- 
stili smyslové, bez vědomí leží na 
zmrzlé zemi 

I druh jeho procitl záhy ze tvrdého 
sna, do něhož byl upadl. Zdálo se mu, 
že za hrozného lomozu otevřela se před 
kapličkou země, plameny že šlehal}' 
z ní a zachvátily rouhavého ševče. On 
sám jen stěží jich unikl. Když se zpa- 
matoval, děkoval Bohu, že jest živ a 
zdráv. Ale probudil se v něm hlas svě- 
domí a ten vybízel jej, aby se šel na 
rouhače podívat. Jakkoliv se mu do 
mrazu nechtělo přece se ustrojil a po- 
spíchal ku kapličce. Bylo ještě tma, 
když tam přišel. Nikoho nevidí, všude 
úplné ticho. I jde blíže ku kapličce až 
za ohradu; v tom klopýtá přes jakýsi 
předmět, v němž k ustrnutí 8vému po- 
znal svého druha. Volá jej, otřásá jím, 
avšak nešťastník neslyší jest tuhý. 
Uchopil jej a s velikým namáháním od- 



792 



Rouhání. 



nesl do jeho příbytku. Pak zbonřil sou- 
sedy. Prohlíželi zmrzlého a shledali, že 
jest v něm ještě život. Křísili jej tedy, 
až přišel k sobě; poslali pro lékaře, 
jenž óinil, se6 byl. Život byl mu sice 
zachován, ale pozbyl jedné nohy, kte- 
rou mu lékař musel odníti, a schroml 
na obě ruce. 

„To mám pokutu za své rouhání " 
říkával, když ho přišli navštívit. „Ale 
Bohu díky, že jsem nezmrzl na místě ; 
že mohu činiti pokání " A vskutku šel 
člověk ten do sebe a polepšil se. Ko- 
řalky odřekl se docela a živil se na- 
potom jakkoliv namáhavě, přece jak 
tak přištipkováním Druh jeho zůstal 
také věren slibu svému, jejž v osudné 
noci učinil, že zanechá kořalky. 

{Ad. Fréhlich. Vácslav 1886.) 

V Chrudimi opravoval jistý domácí 
pán svůj domek. Na síni jeho domku 
visel Kristus na kříži, pod nímž ná- 
jemníci rozsvěcovali lampičku. Síň se 
měla bíliti a proto sundali též krucifix 
a domácí pán pravil: „Je celý zaprá- 
šený, více ho tam nedám, ale prodám 
její" Nájemníci pro Boha jej žádali, 
aby toho nečinil, že se na kříž složí 
sami a koupí jej ; než domácí pán ne- 
svolil. a krucifix prodal jiným za 
60 krejcarů. To se stalo ráno. Odpo- 
ledne byl raněn mrtvicí, která ho ce- 
lého zkřivila, ruce jsou bez vlády, tělo 
vysýchá a umříti nemůže, ač by si přál. 

(Čech. 1884.) 

Roku 1561 odpadl od víry katolické 
také farář Přibyslavický, jménem Jiři 
a zůstal nějaký čas v Přibyslavicích. 
A tento bohaprázdník dal mimo jiné 
nešlechetnosti i dva obrazy Panny 
Marie, které venku na zdi kostela 
stejně byly malovány zabíliti. Avšak 
obraz na straně epištolní k jihozápadu 
pronikl z pod vápna. Zpozdilý odpad - 
lik opakoval své ničící úsilí, ale bez 
výsledku. A zuřivý odpadlik ten byl 
brzy z fary zahnán a umřel náhle, 
obraz pak zachován. 

(Krátké popsání pam. chr. P. v Přibysl.) 

Nikon, patriarcha Moskevský (1652 
— 1667), navštěvuje kdys po svém způ- 
sobu zajaté, mezi nimiž byli též sjed- 
noceni Rusini, přišel k jednomu zaja- 
tému, který ve svých modlitbách měl 
obraz sv. Josafata. Pohled na tento 
obraz dopálil tak Nikona, že jej zaja- 



tému z ruky vytrhl, na zemi hodil a 
s proklínáním nohama pošlapal. Ale 
hned klesl náhle na zemi bez sebe a 
když ve svém paláci k sobě přišel, po- 
znal svůj hřích, dal si onen obraz sv. 
Josafata přinésti a uzdraviv se na jeho 
přímluvu nechoval se více nepřátelsky 
k církvi katolické. 

(Fr. Kryštůfek. Čas. kat. duch. 1888.) 

Léta 1713 Dne 3. října divný pří- 
běh se se stal s jistou ženou při pro- 
cessi rychumberském ve vsi Oiiřenic. 
Drželi toho dne páni processí do Chru- 
dimě k zázračnému obrazu, při též se 
také nadjmenovaná žena najíti dala, kte- 
rážto lehkovážným jazykem tato slova 
vykřiknouti směla: „Kde pak je Ten, 
jak z Něho krev teče?" Na to smí- 
chem do kostela vkročíc, nenadále 
lekne se, poněvadž pomstu Boží ihned 
zkusila, když tvář svou i Šat pokrva- 
vené shledala, tak že hanbou z kostela 
vyjíti musela a chybu svou veřejně vy- 
znala, za ni pokání skrze častou zpo- 
věď a svaté přijímání činila a tento sv. 
obraz častěji s největší pobožností a 
vyznáním svého přečinění navštěvovala. 
{Jan Beekovský. Poselkyně.) 

11. Proti sochám. 

a) Jest hanebné, trestalo se. 

V Kadani v r, 1584 vyndali prote- 
stante z hory olivetská sochu Spasite- 
lovu, mříže vylámavše, odnesli a při 
svatbách protestantských ji na posměch 
a potupu ukazovali, v noci pak před 
slavností Božího Těla touž sochu upro- 
střed náměstí v Kadani postavili. 

(Klem. Borový. Martin Medek.) 

Roku 1742 přišlo pruské vojsko i na 
Rajhrad na Moravě. A tu blahoslavené 
Panny socha, která od starodávna 
stála na hlavním oltáři, po vystavění 
nového kostela však prozatím na ora- 
torium se nalézala, od kacířů těch po- 
tupné na zemi byla shozena a jak bl. 
Panně tak Ježíšku ruce uřízli. 

{Život nejbl. P. Marie. Pl. Mathon.) 

Roku 1696 šel po kamenném mostě 
v Praze jakýsi žid jenž se opovážil 
před křížem rouhavá a potupná slova 
mluviti, začež jej král a apelační soud 
odsoudil, aby dal kolem kříže zhotoviti 
kovový, silné pozlacený nápis v hebrej- 



Rouhání. 



793 



ském jazyku, jenž podnes se tu nalézá 
a zní : „Svatý, svatý, svatý Hospodin 
zástupů." 
{Fr. Ekert. Posv. m. kr. hl. m. Prahy ) 

Léta Božího 1504 na velkou noc 
u sv. Havla v Praze po obecním ká 
zaní jeden krejř.i řečený Vodička sho- 
dil obraz Božího umučení s oltáře, až 
mu ruku zlomil, a druhý kolář mrskal 
ho bičem, říkaje: do lesa Potom oba 
dva seděli tejden v Šatlavě. 

{Staří Utop. čeští.) 

b) Doch&zl trestu. 

V chrámu v Bohosudové dal Krištoť 
Popel z Lobkovic prapor zhotoviti a 
tam postaviti. Jistý voják se opovážil 
třepeni z něho na jedná straně urvati 
a sobě jako chochol na klobouk přivá- 
zati Ale ještě téhož dne ležel jako 
mrtvola na louce pod kostelem, byv ve 
pranici zabit. To tam zobrazeno jest. 
(P. Ondřej Princ.) 

Ladislav Bánffy, odpadnuv od viry 
katolické , katolíky pronásledoval a 
mnohých dopustil se ohavností. Sochu 
Panny Marie, která nyní v Koryčanech 
na Moravě se nalézá, vyhodil z kaple 
beckovské. Však trest Boží toho rou- 
hače neminul ; zemřel po krátkém čase 
— bez syna — dědice 

(Kr. zpráva o zázracích a obrazu 
P. Marie v Kor.) 

Koku 1874 na podzim dala jistá 
zbožná žena z B. u Brna postaviti 
kříž v poli na místo sešlého. I byl 
slavně posvěcen. Za několik dní shle- 
dali lidé jednoho rána kříž z kamene 
vytržený, sochu Spasitele přeraženou a 
kusy sem tam pohozeny. I nástroj, 
jehož zlovolník při pekelné práci po- 
žíval, ležel na místě spousty. Veřejné 
mínění mělo blízkého příbuzného za pa- 
chatele. Ale žádný nedal věc tu vyše- 
třiti a ponechali rozsudek věčnému 
Soudci. A Ten ho též učinil; za ně 
kolik dní po zločinu jel onen muž do 
Brna na trh úplně zdráv ale přijeda 
domů postižen byl hroznými bolestmi 
v životě, tak že kněz přivolaný s ním 
nic nepořídil a téhož dne za hrozného 
řváni zemřel. 

(Škola Bož Srd Páné. 1675) 
V letech třicátých (1830-40) žil 
v jedné vesnici D. u Vídně sedlák. Byl 
to člověk, kterému nebylo nic svatým. 



Jednou dal střechu na domě spravo- 
vati, objednal dva tesaře, a aby náden- 
níka ušetřil, sám při tom pomáhal. 
Půda pod střechou byla starým haram- 
pádím všelikého druhu naplněna a mu- 
sela z většího dílu býti vykliděna, aby 
měli pracovníci volné místo. „Vykliďte 
to a udělejte zde místo!" křičel na lidi. 
Tu spatřil mezi jinými věcmi také ve- 
liký, dřevěný, docela sešlý obraz Kri- 
stův — kříž — jak se říká. Tento 
kříž zočiv, šel k němu, chopil se ho a 
vyhodil jej, řka: „Nepotřebné napřed!" 
velkým oknem vykýřem na půdě dolů 
na dvůr. Za několik minut volal jeden 
tesař na střeše se nacházející oknem 
ve střeše do okna : „Dejte nám sem Šin- 
del!" Rouhač vzal hned náruč šindele, 
vystoupil s ním na vikýř, aby jej po- 
dal ; a hle, sklouzl a pa<ll na obraz 
Ukřižovaného, O vstání nebylo už řeči, 
nebo( si zlomil ruku a vrazil do vnitř 
prsní kost. (Škola B. Srdce Páné 1876 ) 

Kříž na mostě pražském nalézá se 
na místě tom, kdež byla poprava od- 
bývána a odsouzenec u kříže poslední 
svou modlitbu konal. Dvakráte chtěla 
ho zloba lidská uvrhnouti do Vltavy 

Poprvé to bylo za zimního krále 
Bedřicita Falckého^ jehož choť často- 
kráte projevila svuji nemilost nad tím, 
že se nemůže z oken hradu králov- 
ského dolů na město dívati, aby prý 
jí onen kříž na mostě nepřekážel. Jed- 
nou pak v zimě, když na saních po 
mostě jela, dokonce řekla, že „nahého 
bradýře" na kříži tom ani viděti ne- 
může. Protož na manžela svého, sla- 
bého krále Bedřicha, tak dlouho nalé- 
hala, až kříž 8 mostu do Vltavy sho- 
diti dál. Ale bohaprázdoý tento čin 
měl brzo trest v zápětí, neboť za 
krátký čas na to v den ztracené bitvy 
bělohorské prchala královna přes týž 
mofet, aby sama nahý život zachránila. 

Po bitvě oné byl kříž zase na své 
místo vztýčen a stál tu až do obležení 
Prahy od Švédů, kteří na mostě před 
Starým Městem v náběhu svém zadrželi 
musili a proto na Ukřižovaném hněv 
svůj chladili, poněvadž prý Pražanům 
při statečném jich hájení Starého Města 
pomáhal. Aspoň dí pověst, že se švéd- 
ské vojsko při častých útocích svých 
na mostě nikdy dále nedostalo, než 
k onomu kříži. Proto ve zlosti své usi- 



794 



Rouhání. 



lovali jej z děl svých na břehu malo- 
stranském sestřeliti. Ale žádný Švéd 
jej zasáhnouti nedovedl, až jeden český 
vojin, jenž bjl jakožto nekatolík ke 
Švédům přešel, dělo svoje tak zařídil, 
že se kříž hned po první ráně do vody 
skácel. Za tento čin byl za důstojníka 
povýšen, ale nedlouho se šťastnou ra- 
nou vychloubal ; bylť od jednoho ze sta- 
tečných obhájců Starého Města ještě 
téhož dne zastřelen. 

Na místě onoho kříže byl později ny- 
nější kovový postaven a starý, jejž 
z řeky vylovili, v kolleji sv. Klementa 
na památku uložen. Eoku 1696 stalo 
se, že se žid Spasiteli na kříži tomto 
rouhal. Byl za to potrestán peněžitou 
pokutou, z které byl kříž pozlacen a 
zlatý nápis v řeči hebrejské nad hla- 
vou Ukřižovaného zhotoven, jak to po 
dnes spatřiti lze. 

(Jos. Svátek. Pražské povésti.) 

V domě Lad. V. v Eakousích právě 
večeřel stavitelský mistr /. N Najed- 
nou povstala veliká bouře. Blesky se 
jen křižovaly a hrom burácel hrozně. 
Domácí hospodyně požehnala se sv. 
křížem pokaždé, jak se zablýsklo a to 
se J-, N. nelíbilo ; počal si dělati 
úsměšky z toho a pravil, že by rád 
zemřel od blesku. Sotva to dořekl, sjel 
blesk s hrozným třeskotem dolů, dům 
se zatřásl, světlo v pokoji shaslo, a 
domácí všickni k zemi poraženi Když 
přineseno světlo, ležel stavitelský mistr 
mrtev na zemi, hospodář byl omráčen, 
jiní bleskem poškození, jen hospodyni 
nábožné nic se nestalo. Není radno dě- 
lati si posměch z nábožných obyčejů. 
{Škola Bož. Srd. P 1892) 

Na pravém pobřeží Dunaje v Dolních 
Eakousích nedaleko Petronelu blíž uher- 
ských hranic jeli koňmo r. 1822 dva 
husaři veselí a rozpustilí. Bylo jim jeti 
okolo kamenného sloupu, na němž ka 
menná socha Panny Marie stála. Spa- 
třiv ji jeden z těch husarů zvolal : „Ty 
už zde nahoře dlouho stojíš, nebude ti 
škoditi, když se jednou na trávník po- 
ložíš ! * I vytáhl šavli a mlátil vší silou 
do sochy. Ta spadla a vyrazila mu 
pravé oko a poranila jej hodně ve tváři. 
Mimo to měl velkou mrzutost s vojen- 
ským úřadem a musel škodu zaplatiti. 
(Škola Bož. Srdce P. 1876.) 



Jistý kaplan u Trutnova navštívil 
nemocnici vojenskou a tu nalezl mezi 
poraněnými i Prušáka, jemuž obě paže 
byla ustřelena. Pohnut bídným stavem 
ubožáka těšil ho kaplan a povzbuzoval 
k trpělivosti a odevzdanosti do vůle 
Boží, Nemocný mu však řekl: „Ve- 
lebný pane ! na mně vidíte soud Boží 
spravedlivý za hrubý zločin. Usekalť 
jsem na pochodu krucifixu obě ruce, a 
toto hrozné zmrzačení své považuji za 
spravedlivý trest Boží a snáším trpě- 
livě bolesti své co pokutu za svou ne- 
pravost." (SaUb. KirchenU.) 
! 

12. Proti chrámu. 

Dopustili se, dochází trestu. 

Hrabě Bernard Jiří Vratislav z Mi- 
trovic dal na Hrádku blíž Litomyšle 
kapli sv. Jiří vystavěti a roku 1698 
vysvětiti Když pak zpustla roku 1787 
zavřena a zrušena jest. V dražbě 
r. 1787 odbývané byla i s příslušen- 
stvím prodána občanům litomyšlským 
za 20 zl., kteří dříví z ní dali na 
stavbu Školy. (Pam. arch. XI) 

Eoku 1621 dne 22 Července stekl 
Jan Jiří Braniborský s vojskem slez- 
ským tvrz Hradec u Opavy, Několik 
dní před dob)'tím té tvrze vnikla ži- 
votní setnina markraběte Braniborského 
Jana Jiřího do nedalekého hradu Ea- 
duně, vyloupila zámecký katolický ko- 
stel, otevřela rakve ve hrobce rodinné, 
mrtvoly zneuctila a vyházela na silnici 
a chrám učinila jevištěm žoldnéřských 
prostopášných hodů. 

(Dr. Beck. Gesch. von Neu-Titschein.) 

Bernard Hodějovshý ml. po smrti 
otcově r, 1610 byl v držení Milevska. 
Ont byl horlivým stoupencem prote- 
stantismu v Cechách a proměnil prý 
kostel sv Jiljí v Milevsku od otce ob- 
novený v ovčinec a hle, tu bleskem 
jedním rázem pět set ovcí mu zabito 
bylo. Jindy zase do ovčince se vedral 
vlk a všecky ovce zadávil až na jed- 
noho beránka, kterýž na velký oltář 
vyskočil a tak se zachránil 

(P. Ivan Wagner. Čech. 1883.) 

Eoku 1631 vtrhli Sašové do Čech a 
navštívili mimo jiná místa i Starou 
Boleslav. Do tamějších kostelů vjeli 



Roahání. 



795 



na koních. A odplata? Za rok byli Sa- 
šové z Cech pryč 

(Vác. Beneš Třeb. Pravdou k živ.) 

Vrchnost v MaStově , Marie ze 
Schenku, rozená Lobkovická, přišla 
rokn 1585 do katolického kostela ve 
Veliké Vsi s veselým průvodem a ob- 
lekši se v komži a §tolu šla k oltáři a 
ta z gradnálu zpívala: „he, he, he." 
Po té dala se s dceron protestanta 
maštovského Hazlauera kolem oltáře 
do tance, zpívajíc: „čum, čum, čnmprle, 
čum." Před tabernakulum zvolala : „Hle, 
jak chatrného Boha mají papeženci, 
kterého možná zavříti!" K obrazu sv. 
Jakuba mluvila : „Ty můj milý Jakube, 
já myslila, že jsi v nebi a ty tady! 
Staví chrámy ve jméno Svatých, ve 
jméno ubohého Krista nestaví nic!" 
A tím způsobem vedla si také při ji- 
ných obrazech, zovoucí je modlami. 
(Borový. Martin Medek.) 

Ku konci XVI. století na panství 
Planickém a Zelenohorském vykopány 
skrze Ondřeje ze Šternberka v několika 
kostelích scény kazisvětského rouhání. 
Pán přijel do kostela v Ničově a po- 
slal sluhy, kteří vytrhali či pobrali 
archy či oltáře nejen tu leč i ve třech 
jiných chrámech. Pobrané oltáře a 
sochy spálil pán v pivovaře na Planici 
Př jel i s dvěma valnými vozy žebři- 
novými před kostel v Nepomuce, když 
byla neděle Rychtáři městskému poru- 
čili přivésti dva tesaře ; než přišli, dal 
se pán v kostele do práce sám, při 
čemž musili mu nápomocni býti sedláci, 
jichž byly vozy žebřinové. Vlastní ru- 
kou kácel Šternberk oltáře. Příběhši 
konšelé obecní prosili, jsou-li pánovi 
oltáře nemilé, že je pěkně rozeberou a 
složí, ale fanatický člověk nedopustil. 
Sousedé bolestně naplnili chrám a ule- 
vovaly si pouhými slovy 

(Archiv zemský. Zikm. Winter.) 

Prnšáci, oblehajíce roku 1757 Prahu, 
vypustili pouze na kostel sv. Vita na 
hradě pražském 22.000 ohnivých koulí 
a kartáčů. Velká část střechy byla již 
zničena, překrásné ozdoby chrámové, 
jehlance, vížky, pavláčky neustálou 
střelbou rozdrcené dopadaly k zemi i 
s ohlušujícím rachotem. — A hle. — de- 
set dní na to strhla se hrozná bitva 
u Kolína, a pruské vojsko — dosud 
zdálo se nepřemožitelné — bylo pora- 



ženo na hlavu a král sám stěží unikl 
zajetí. 

{Vác. Beneš Třeb. Pravdou k životu.) 

13. Proti kněžini. 

Dopustili se; doch&zi trestu. 

Boleslav, kníže Lehnický ve Slezsku, 
přepadl r 1256 biskupa Buslavského, 
když v Gurkavě přenocoval, chtěje ko- 
stel vysvětiti, i probošta a jednoho 
kněze právě ani spali, posadil ho na 
polo přioděného na koně a uvrhl ve 
vězení, aby od něho peníze vynutil. 
(Vine. Roepell. Ďy. pol.) 

Jan Hylebrant, pán koldinský, spa- 
tře roku 1584 v Kostelci kněze Jana 
Častolovského, faráře v Boruhrádku, an 
cestou po potřebě své pokojné jede, 
vzal kyj, vyjel za město a dohoniv se 
Jana, jej týmž kyjem „jakožto člověka 
pocestného" nenáležité zbil, stloukl, okr- 
vácel a jemu hlavu zprorážel. Měl 
z toho ovšem soudy nemilé. 

(Aug Sedláček. Hr. a zám.) 

V Lukoré v krajině litomyšlské se- 
dláci protestantští ze sousedních vesnic 
beze vší spravedlivé příčiny obořili se 
na katolického faráře Vavřince Ekarda, 
četnými ranami jej zkrvavěli, až i le- 
vou ruku v lokte zlomili a snad by jej 
na místě byli zabili, kdyby se ještě 
v čas útěkem byl nespasil (1588). 

(Klem. Borový. Martin Medek.) 

Jan Městečky z Opočna slezl r. 1415 
na den VŠech Svatých klášter opatov- 
ský a opata umučil do smrti, zároveň 
opanoval také hrad Hradiště, jejž bez 
vědomí pravého jeho pána prodal. 

(Aug. Sedláček. Hr. a zám.) 

R. 1606 utrhal na cti jeden šlechtic 
v Bakousku několika řeholníkům a uka- 
zuje prstem na místo, kde klášter stál, 
pravil: „Brzo-li svrženi budou z místa 
toho tmaři!" Ale za několik hodin, 
kráčeje sám oným místem spadl s něho 
do prohlubně a na polo mrtev domů 
donesen jest. Tu uznal chybu svou a 
prosil ty, jimž na cti utrhal, za odpu- 
štění. (Drexelius.) 

V městě Mostu tamější rychtář Jan 
Weidlich, maje sám o udržení pořádku 
a pokoje se dle povinnosti starati, 
roku 1589 nemalé vzbouření mezi li- 
dem způsobil, an faráři katolickému 



796 



Rouhání. Různice. 



Martinu Vácslavovi, když o posledním 
souda kázal, veřejně v kostele odmlou- 
val; na hřbitově jistého krejčího kato- 
líka do krve zranil a tím skutkem 
hřbitov poskvrnil; kaplanům mostským 
stateček jejich zabavil a je do vězení 
vsaditi zamýSlel, pravomocnost nad ško- 
lou a učiteli sobě zcela bezprávně oso- 
boval. {Kl. Borový. Martin Medek.) 

V B. ve Vorarlberku žil hodinář, 
jenž nepřátelským smýšlením k církvi 
špatně se vyznamenával. Když vojsko 
piemontské Řím obsadilo, vyslovil v jed- 
nom dobrém domě svou radost nad tím, 
že sv. Otci špatně se vede, řka: „Už 
je konečně hotov!" Za čtvrt roku po- 
tom byl on sám hotov, zahynul jako 
samovrah v jezeru. 

{Škola Bož. Srdce P. 1884 ) 

V městě Kladště ostával v Konigs- 
hainské ulici pruský vojenský podkop- 
ník. Když mu manželka uvařenou te- 
lecí hlavičku na stůl položila, řekl 
uštěpačně: „Není to telecí hlavička; 
jest to kotrba popa (Ondřeje Faulhabra, 
jenž roku 1757 nevinně od Prušáků 
utracen jest, nechtě zpověď zběha pro- 
zraditi), jenž tamhle visí na šibenici!" 
Rouhač hned oněměl, smyslem se po- 
minul a po některé hodině umřel. 

(Drahé kameny.) 
Přihodilo se mi jednou, že přišel 
k nám jistý muž, který za svého mládí 
byl bohatý, avšak svým rozmařilým 



životem o vše přišel. Vyprávěl mému 
otci, jaké má zlé živobytí a tu začal 
nejprve na kněze Pravila jsem mu: 
„Pane, duchovní vám vzali vaŠe jmění? 
Vzpomeňte na poslední hodinu, kdo bude 
vaším nejlepším přítelem." Tu on začal: 
n^y jste mladá, vy tomu nerozumíte, 
kněz mi nesmí nikdy na oči." Zacho- 
vala jsem sobě vše v paměti. Během 
3 roků onemocněl a tu prosil, aby 
k němu povolán byl kněz. Spatřila jsem, 
j jak služebník Páně kráčí, nesa Tělo 
I Páně, a dověděla jsem se ke komu. 
I pravila jsem v srdci: „Odpusť mu. 
Pane!" Avšak než duchovní přišel do 
jeho bytu, ztratil nemocný řeč. Sestry 
milé, poznávejme v onom příkladu prst 
Páně Neb Spasitel náš sám pravil: 
„Kdo vámi pohrdá, mnou pohrdá.'* 

(Anežka. 1883.) 

Eoku 1622 na mostě, kudy se sv. 
Josafat Kuncevič, arcibiskup Polocký, 
apoštol Rusínů, mučenník, se svou bi- 
skupskou stráží bral, vyšel proti němu 
se svými vojáky Vasilevský, náruživý 
rozkolník, velitel posádky vojenské. 
Zadrží si průvod a dá se do zlořečení 
arcibiskupovi ; ano sápe se po něm, vy- 
hrožuje shoditi jej do řeky. Na vítěz- 
ství tomto si Vasilevský zakládal 
mnoho , ale Bůh brzo na to bídníka 
potrestal ; skonalť ohyzdnou smrtí He- 
rodesovou, že se za živa červy rozlezl. 
(Ant. Rejzek. Svatý Josafat.) 



Rozjímání, 

viz : „Modlitba 1 b !" 

Různice. 



1. Příčina bývá nepatrná; chyba 

to Slovanů; jí vyhledávali 

a došli trestu. 

Různice a nesvornost byly staro- 
dávné vady národův Slovanských. Ne- 
návist, za příčinou nepamětných udá- 
lostí mezi Bodrici a Lutici hluboce 
vkořeněná, pudívávala tyto větve oba- 
polně ku krvavým půtkám Tentýž zlý 
duch různil Srby jak od Luticův tak 
i od Čechův; a pochybovati nelze, že 



nápodobně mezi těmito Slovany a sou- 
sedy jejich na východu, Prlany č Lechy 
a Chorvaty, mnohonásobné svády a 
půtky se vyskytovaly, ačkoliv v dě- 
jinách již dávno žádné o nich paměti 
nezbývá. (Pav. Šafařík. Slov. Starož.) 

Viprecht Grojský^ jenž dostal za 
manželku Jitku II., dceru krále Če- 
ského Vratislava a s ní Budyšínsko a 
NiŠansko jakožto české manství r. 1086, 
byl nestálý a svárlivý a žil se sousedy 
svými v neustálých rozbrojích. (Děj, čes.) 



Různice. 



797 



Petr Smrčka radenínský roku 1572 
v městě Táboře v domě Lichvicovském 
na Bohuchvala Dvoreckého z Olbramo- 
vie konvci vyhodil a jej v hlavu uhodil. 
V Táboře dopustil se též výtržnosti 
Oldřich mladší Smrčka a Adam, bratr 
jeho. ani v noci Váeslava Vrcha, sou- 
seda, v hlavu zbili a okrváceli. Když 
přijel týž Oldřich roku 1598 do Chý- 
nova a spatřil Matěje Maska před do- 
mem, ihned k němu na koni se hnal, 
chtěje mu škoditi, avšak MaŠek hledal ^ 
spásy za dveřmi, | 

{Aug. Sedláček. Ur. a zám. d. IV.) 

Bedřichy vojvoda Rakouský, ducha 
velmi nepokojného byl a i s Čechy za- 
často válčil i 8 králem Přemyslem Ota- 
karem I. a Vácslavem I. Koku 1246 
táhl zase proti Uherskému králi Bé- 
lovi IV. Nedaleko Nového Města za 
Vídni strhla se bitva a tu chtěl Be 
dřich krále Uherského vlastní rukou 
zajiti anebo zabíti. Avšak Uhři krále 
svého velmi udatně bránili, a v tom 
Bedřich s koně na zem poražen a ko- 
pím proklán jest. A tak ten bojovný 
vojvoda, který se všemi svými sousedy 
ustavičné války vedl, svého nepokojného 
života dne 15. června 1246 konec vzal 

(Déj. české) 

Roku 1593 Jan Bačichý z Heslová 
ve vsi Křeseticích u Kutné Hory 
u Karla Haška ve společností někte- 
rých šlechticů v rozepři připraven jest 
o hrdlo. (čas čes. Mus. 1854 ) 

Když 86 roku 1643 na neděli svato- 
dušní Vácslav Dvorecký z OlbratnoviCj 
majitel Sebířova, s Bohuslavem řisni- 
ckým hádal, tento bambitku chytiv 
Váeslava do smrti postřelil, tak že 
v sídmý týden duši vypustiL 

(Vlasáka místopis.) ' 

2. Škodi: 

a) celému národu a zemi. 

R. 1185 za knížete Bedřicha přišlo 
k domácí válce nad míru krvavé a dne 
10 prosince svedli Čechové a Mora- 
vané u Loděnic ve Znojemsku mezi se- 
bou tu největší a nejkrutější bitvu. Bo- 
jováno z obou stran rovnou sílou a 
stejnou rozhořčeností ; rachot bitvy, 
zvuk rohův a hlahol bubnů promí- j 



chány křikem bojujících, dusot koňův a 
břinkání mečů bylo doslýchati až 
i v klášteře kúnickém, vzdáleném více 
než míli od bojiště Vítězství konečně 
dostalo se Přemyslovci a Čechům, ale 
bylo tak krvavé a tak draze koupené, 
že pronásledováni přemožených stalo se 
nemožným. Velký počet udatných mu- 
žův, až prý ke 4.000 padli tu v oběť 
politice cizí, potýkajíce se s vlastními 
krajany a rodáky svými. Při pohřbí- 
váni házeno do jedné jámy 10 až i 20. 
(Chron. Gerlaci.) 

Po smrti Boleslava Chrabrého, krále 
Polského (f 1025) svémocného, přiho- 
dilo se nyní také Polákům, co Čechům 
před šestmecitma lety: nesvorností a 
ničemností synův zmrháno krásné 
otcovo dědictví, zničena moc a zrušen 
blahobyt říše. 

(Fr. Palacký. D^. národa Česk.) 

Roku 1463 padla Bosna bez hrdin- 
ného boje; padla zradou Turci, když 
se zjevili, nalezli spojence v zemi; ná- 
boženské hádky v takové zvrhly se 
vášně, že u Paterenův udusily všecku 
lásku k vlasti. I poroba lidu přispěla 
k vítězství Turkův. 

{Konst. Jireček Děj. nár. Bulh.) 

Řada události v Čechách od r. 1173 
vede k neutěšené době dějin, když de- 
saterým změněním panovníka za čtyr- 
mecitma let a vkládáním se cizincův 
do vnitřních záležitostí českých, trhá- 
ním starých onvazkův právních, sobe- 
ctvím, lstí a zradou na vše strany, 
konečně odbojem, válkami a bezvládím 
vlast naše octla se ve propasti bídy 
bezedné a sníženo na takový stupeň 
politické nevážnosti, že stála ještě 
hůře než pod Boleslava 11. syny ne- 
blahé paměti. 

(Frant. Palacký. Dq. nár. Česk.) 

Roku 1279 — 1280 po osudné bitvě 
na moravském poli, v níž i král Če- 
ský sám Přemysl Otakar zahynul, na- 
stalo poručnictví Oty Braniborského. 
A tu strhlo se hrozné vzbouření v celé 
zemi českéy jakého před tím nikdy ne- 
bývalo a více než rok s neslýchanými 
záhubami trvalo. Byli ještě pánové 
mnozí, kteří s Braniboráky drželi, tak 
jako Němci ve městech, i tak začali 
jedni druhé pronásledovati , nastala 
válka Němců proti Čechům, šlecht}' 
proti městům, světských proti duchov- 



798 



Různice. 



nim, slovem všech proti vŠem. A bida 
z toho vzešla v Čechách ohromná, 

{Zap. Čes. m. Kr.) 
Chorvaté posávŠtí a dalmatšti roz- 
dvojili se, tak že Berná, kníže dalmat- 
ských Chorvatů, s Franky proti posáv- 
ským se spojil a roku 919 na posávské 
Chorváty se obořil a jim až do své 
smrti (821) škodil 

(Pav. Šafařík. Slov. Starožit.) 

Za 6asu knížete Českého Jindřicha 
Břetislava (1193—1197) a ten čas 
před ním tak daleko to přišlo v Ce- 
chách dlouhým nešetřením základního 
práva státního a nedostatkem věrného 
vlastenectví u Čechův, že země jejich 
nebyvší ani přemožena, ani dobyta, 
stala se provincií říše cizí (Německé), 
její pak knížata počítali se mezi slu- 
žebníky onoho pána (císaře), kteréhož 
až dosud považovali za svého nejnebe- 
zpečnějšího nepřítele. Již pán onen 
(císař) jal se byl usazovati a ssazovati 
knížata dle své libosti, na vůli národa 
Českého ani se neptaje ; tento pak ne- 
měl ani toho srdce, aby protestoval 
ostřím meče proti tak hanebnému s se- 
bou nakládání, proti zpupnému převra- 
cování starosvatého práva. 

[Fr. Palacký. Děj. nár. Cesk.) 

Po smrti Kazimíra II. Spravedlivého, 
krále Polského r. 1194, zanikl vnitřní 
pokoj v zemi na více než sto roků. 
Knížata Polská hádala se mezi sebou 
o staršenství a jednotlivé části země, 
ani zatím sužovali vpády zemi Pru- 
sové, Litvané a Rusové, tak že Polská 
říše strašně byla oslabena. 

{Rich. Roepell. Gesch. Pol.) 

Jan Kazimír, král Polský (1648 - 
1668), vida, že nelze dále stranami roz- 
vaděnými vládnouti, složil na sněmu 
varšavském dne 16. září 1666 s hlavy 
své korunu královskou, odřekl se žezla 
vladařského, vrátil stavům Polským 
smlouvu a hlasem věšteckým a v očích 
se slzami zvolal, že pro nesvornost 
přijdou na zemi polskou časy, kdy sou- 
sedé jako draví ptáci přiletí a nešťastné 
království drápy svými rozederou. Ku 
konci dojemné a tklivé řeči své pravil : 
.,0 kéž bych nebyl dobrým prorokem 
pro lid té milé země, toho milého krá- 
lovství, ale žel Bohu, že se nepoznává!" 
A polská šlechta poslouchá mlčky, 
sklání hlavy své, starým mužům plní 



se oči slzami a král — král odchází 
do ciziny, aby nemusel viděti zkázu 
vlastní země své. A rozdělení Polska, 
které se udalo o sto let později, jest 
jedním z nejsmutnějších listů, kterýchž 
jméno jest: navštívení národů. 

{Vác. Beneš Treh. Pravdou k životu.) 
Bitva u Lipan dne 30. května 1434 
vedena mezi Čechy, Pražany a Tábory 
se Sirotky byla strašná ; přes celý den 
a noc až do rána dne následujícího 
bylo prý více zabíjení než bojování. 
Zahynula v bitvě té hlavní síla tá- 
borův a sirotkův navždy, padli přední 
jejich vůdcové Prokopové oba, mimo 
jiné hejtmany a kněze mnohé, i až ke 
13 tisícův oněch bojovníkův, kteří od 
několika let stali se byli hrůzou 
Evropy ; neb ačkoli mnozí dávali se na 
milost, však vítězové nepřijímali jich, 
a]e vraždili napořád, tak že jen asi 
700 branných octlo se v zajetí. Čapek 
pak vůdce, jenž s lidmi svými utekl 
na Kolín viněn jest od mnohých ze 
zrady, tak že potom dobří lidé neradi 
s ním kvasili. 

{Fr. Palacký. Dej. nár. Česk.) 

Památná byla v dějinách ruských 
bitva UpecJcá r. 1216, v níž bojovali 
blízcí příbuzní proti sobě, bratr proti 
bratru, zeť proti tchánu, Novohradští 
proti Novohradským, Rusové proti 
Rusům. {Fil. Strahl. Děj. říše Buské.) 

R. 1209 válčili polští Jcnižata mezi 
sebou o jednotlivé země a řevnivostí a 
spory těmi a válkami takořka zpusto- 
šeno jest celé Polsko. 

{Bich. Boepell. Gesch. Pot.) 

Dne 9. března 1422 stal se převrat 
v Praze v panování, při němž kněz 
Jan Želivský, jenž dosud nejvyšší moc 
v Praze provozoval, s mnohými jinými 
měšťany sťat jest. A nyní nastalo 
strašné vraždění a pronásledování mě- 
šťanův mezi sebou, tak že, jakž napsal 
jeden starý kronikář, ten den stala 
se v Praze větší škoda, než když jest 
král Sigmund ležel okolo Prahy, maje 
lidu více než sto tisíc. 

(Zap. Česk. mor. Kr.) 

Když r. 1191 kníže Český Kunrad 
Ota u Neapole zahynul, povýšila vět- 
šina národu Vácslava II., nejmladšího 
někdy syna Soběslavova a nejstaršího 
Přemyslovce, na stolec knížecí. Ale 
v Přemyslu Otakarovi, synu Vladisla- 



Různice. 



799 



vovu, nastal mu soupeř velmi nebez- 
pečný, pro něhož se i biskup Jindřich 
Břetislav prohlásil. Tu Cechové utekli 
se do ciziny k císaři Jindřichu r. 1192 
do Řezná a biskup koupil panování 
pro Přemysla za 6000 hřiven stříbra. 
Císař propůjčil za tu cenu korouhev 
Českou Přemyslovi Otakarovi. Morav- 
skou pak jeho bratrovi Vladislavu Jin- 
dřichovi. (Gerlacus.) 

Po gmrti Svatopluka, knížete Morav- 
ského, roku 894 nastoupili vládu v roz- 
děleném panství dva lehkomyslní a 
svárliví synové jeho Mojmír a Svato- 
pluk. Nesvorní bratří válčivSe mezi se- 
bou byli od Ma Járův konečné léta 907 
u Prešpurku poraženi, tak že samo- 
statná slovanská Morava zmizela z pole 
dějin a na zemi potem a krví Slovanů 
vzdélaué, duchem sv. Konstantina a 
Methoda osvícené, zarazila uralská su- 
rovost mocný svůj trůn. Z rozlitin ve- 
liké Moravy kořisťovali mimo Madary 
i Němci, Čechové a Poláci. 

{Par. Šafařík. Slov. Starož.) 

Po smrti knížete Českého Svatopluka 
r. 1109 nastaly smutné hádky a války 
mezí Přemyslovci o trůu Český a sice 
mezi Bořivojem, Otou a Vladislavem, 
kterýž konečně i zvítězil Co potom na 
polích mezi městy pražskými a VySe- 
hi adem se dalo, bylo až příliš šeredné : 
otcové cedili krev děti a děti otcův 
svých, bratří a strýcové vraždili se 
vespolek, ohavnosti páchány nad ohav- 
nosti. Když slunce někdy nad hody 
Thyestovými se zahnulo, jak že mohlo 
svítiti ještě déle nad Čechami? — Bo- 
hužel že Přemyslovci opojili vlast svou 
krví domácí ; pak ku pokutě a hanbě 
jejich přišel mocnář cizí, rozhodnout 
otázku, kdo napotom pánem v Čechách 
býti měl! (Kosmas.) 

Po smrti care Srbského Štěpána Du- 
šana r. 1355 nastoupil mladý syn jeho 
191etý Uros. Ctižádostivá cařice matka 
Helena chtěla za uezletilosti syna svého 
panovati. I bratr Dušanův Symeon hor- 
livě dychtil po vládě. A boljaři srbští 
i ve vlastním Srbsku i v krajinách 
bulharských a albánských jednak jed- 
notlivé nápadníky trůnu podporovali, 
jednak pro sebe brannou rukou koři- 
stili. Prostřed občanských válek kleslo 
Srbsko a nezmohlo se více. Nastalo 



mnoho panství a není nesnadno dolíčiti, 
že toto množství nesvorných a neod- 
vislých panství bylo příčinou rychlého 
pádu Jihoslovanstva. 

{Konst. Jireček. Děj. nár. Bulh.) 

Po skonání Štěpána II., krále Chor- 
vatského 1. 1090,' nastoupila v Chorva- 
tech dokonalá bezvláda Pánové a vel- 
možové dobývajíce se jeden po druhém 
v divokých bojích na stolici královskou, 
přivedli kvetoucí to království ku ko- 
nečné záhubě a zkáze. V tomto vše- 
obecném změtení povolal jeden ze žu- 
panův Chorvatských mohutného a ctoost- 
ného krále Uherského Ladislava na 
trůn Chorvatský, který přijav to povo- 
lání 1. 1091 s vojskem do okolí mo- 
drušského přitáhl a ujav zemi, za krále 
jí ustanovil synovce svého Almu. 

(Pav Šafařík. Slov. Starož.) 

Roku 1425 splynulí bratří orebStí 
8 táboří/ a sirotky a počali s nimi do- 
bývati sídel a měst strany šlechtické 
ku Pražanům odpadlé. Hlavní boj se 
vedl v kraji Hradeckém a mnoho krve 
tu prolito mezi Čechy od Čechův. 

{Dej. české.) 

Jak vysoce povzbuzeny byly po smrti 
krále Českého Vladislava 11. r. 1516 
v Čechách proti sobě vášnivě a jak 
prudké brojení jedněch proti druhým 
mezi stavy, toho zjevným důkazem jest, 
že sněm o sv. Martině roku 1516, ač- 
koliv uložen byl se souhlasem císaře 
i krále Polského za nezletilosti krále 
Ludvíka, nedošel přece k místu. Ně- 
kteří páni popírali králi až i právo 
k ukládání sněmňv, jiní nechtěli sně- 
movati v Praze, a mnozí rádi byli, 
když jen nedosaženo evidence o dluzích 
královských, aby jich tím déle pokoutně 
požívati mohli Nejvjšší úředníci zemští 
a strana páně Lvova rozpisovali sněm 
do Roudnice a nikoli do Prahy, čímž 
nemalý zmatek vzešel mezi stavy. 
I stalo se, když stavové, kteří se byli 
sešli v Praze, chtěli na hrad jeti k sně- 
mování, že nejsou tam puštěni od hejt- 
mana páně Lvova, nýbrž odkazováni 
do Roudnice. 

{Fr. Palacký. Děj. nár. Česk.) 

Dne 12. února 1475 usnesli se obě 
strany v Čechách na sněmu v Praze 
na tom. aby Vladislav, král Český, 
držel celé Čechy s obojí Lužicí a dvěma 
knížectvími ve Slezsku Svidnickým a 



800 



Různice. 



Javorským, Matyáš pak Uherský aby 
držel celou Moravu s ostatkem Slezska. 
{Fr. Palacký. D^. nár. Česk ) 

Za Vladislava IL, krále Českého 
(1471 — 1516), panovaly strašné rozepře 
v Čechách mezi šlechtou a městy, což 
velmi škodilo celé zemi, tak že nebe 
zpečí majetku i života a násilí strašně 
vzrostly. (I)^^'. česk.) 

Roku 1423 strhl se boj u nějakého 
Strachova dvoru nedaleko Hradce mezi 
Žiskou a pánem Divišem Bořkem zMi- 
letinka, spojencem Pražanův. Žalostný 
to byl boj, že šla archa proti arše, 
čili že již pod oboji sami mezi sebou 
vražditi se počali, majíce obyčej, že do 
bitvy vždy archa s večeří Páně před 
vojskem byla nesena. Zižka tu opět 
Pražany a pány strašně pobil; kromě 
drahně lidu padlého do dvou set ne- 
přátel zajal a kněze pražského, kterýž 
v čele vojska archu nesl, vlastním pal- 
cátem zabil. Konečně strana pražská a 
šlechtická s Žižkou v Čáslavi se smlu- 
vila a příměří s ním uzavřela. 

(Zap, Ces. morav. Kron.) 

Eoku 1424 bojoval ŽUJca proti Pra- 
žanům v první polovici roku toho. Tu 
u Malešova množství velké měšťan 
z Prahy a drahně lidu rytířského zbito. 
Toto hrozné vítězství Zižkovo^ bylo 
spolu i nejžalostnější porážkou Čechů, 
neboť čímž může takový bratrovražedný 
boj jiného býti, nežli hlubokou ranou 
vlasti zadanou? Padlo v něm zajisté 
1400 lidu rytířského a obecného. Zižka 
hned pospíchal, aby užil svého vítěz- 
ství ; obořil se totiž na Kutnou Horu, 
kteráž dosud stála v poslušenství Pra- 
žanův a opanoval ji bez veliké ne- 
snáze, aby odňal Pražanům hlavní pra- 
men jejich důchodův. Při tom lehla po- 
pelem i ta částka města, která dosavad 
byla se nejlépe zachovala, mnozí pak 
z obyvatelův, kteří se byli zamkli v jed 
nom kostele zadusili se ohněm. 

{Zap. Česk. mor. Kron.) 

b) Vede k vraždě, 

viz i: „Násilí!" 

Dne 3. října 1506 stalo se v čas 
jarmarku Svatovácslavského na Starém 



mezi mladým 241etým rytířem Janem 
Kopidlnnským a rytířem Janem Cukrem 
z Tannfeldu, v níž první druhého ostrou 
zbraní zabil. {Fr. Palacký. Dej. nár. Čes.) 

Roku 1623 dne 29. června ráno 
stalo se, že Malovec LapáČek z Bza- 
vého před Markvarcem, příbytkem Ol- 
dřicha z Hodějova, Sigmunda Mikuláše, 
syna Jáchyma, nejstaršího Špaňovského 
z Lisova, pobíd ke svádě, kordem nad 
srdcem probodl, tak že z toho patnáctý 
den zemřel. 

(Aug. Sedláček. Hrady a zam. d. IV.) 

Léta Božího 1489 v pondělí před sv. 
Maří Magdalenou sladovníci a nožíři 
v Praze svadili se i zabili jednoho sla- 
dovnika nožíři ; i nemohli jinač páni 
skrotiti sladovníkův, až sťat jest Ko- 
kaysl nožíř. (Staří letop. čeští.) 

Léta Božího 1513 v první středu 
v postě, den sv. Juliany vyvedli v Praze 
jednoho žida z jich města na břeh a 
tam jemu kat jazyk uřezal a oči vy- 
loupil, protože jiného žida nožem ubodl 
v svádě, a on od toho umřel. 

(Staří letopis, čeští.) 

Léta Božího 1523 zabil jeden žák 
v Praze pacholka ve škole u sv. Mar- 
tina, dal mu kamenem, až tu zůstal a 
tak tu Škodu ovraždil, a on jím lál a 
vytrhl naň tesák, ježto láli, když je 
trestal, že svině sousedův zajímali do 
školy a je poráželi a zabili. 

{Staří letopisové čeští.) 

Roku 1600 seděla v pražské hospodě 
u Sedlčanského v Praze veselá společ- 
nost. I stala se později mezi společ- 
ností sváda, při níž Zachariáš Třebe- 
nický raněn byl málo, bratr jeho pak 
kantor školy Matky Boží před Týnem 
Jan Florian smrtelně, takže zemřel. 
(Zikm. Winter. Český lid, r. I.) 

Valaši v HalicJcu po každém jar- 
marku u Duleščův musí někoho olou- 
piti aneb zabíti, tak i o nynějším jar- 
marku zabili dva kupce. 

(Čas. čes. Mus. 1841.) 

3. Zamezuj ji! 

Dne 16. srpna 1249 učinil král Vác- 
slav I. svým věrným velikou slavnost. 



Městě pražském, že se strhla půtka ! Oděn v roucho královské, odebral se 



Různice. 



•^01 



ve slavném průvodu do kostela sv. 
Františka v Praze, vedle něhož pře- 
býval a dav sobe postaviti korunu na 
hlavu od biskupů Pražského a Olomou- 
ckého, též odíti se pláštěm královským, 
v ruce pak drže jablko a žezlo, slyšel 
velikou msi sv., kterou zpíval biskup 
Olomoucký Potom slaveny v klášteře 
velké hody, při nichž byli biskupové a 
jini praeláti ; pánové pak čeští každý 
dle úřadu svého posluhovali králi dle 
obyčeje. Mezi hostinou vstoupil do klá- 
štera odbojný syn Přemysl Otakar a 
padl otci k nohám, prose za odpuštění 
a milost. Král slíbil jemu i jeho pří- 
vržencům odpuštění a na důkaz dal 
všem políbení, což pohnulo všecky až 
k slzám. Není pochybnosti, že vlastni 
osaovatelkou byla bl. Anežka. 
{Fr. Ekert. Posv. m. kr. hl. m. Pr. 1884.) 

R. 1237 povstal Přemysl, markrabě 
Moravský, podruhé proti králi a bratru 
svému Vácslavu I., králi Českému. Vác- 
slav přitáhl 8 velikým vojskem do Mo- 
ravy, chtěje důkladně potrestati zpoury 
bratrovy. Avšak Přemysl utekl před 
tím do Uher. Tu se vložil král Bela IV. 
Uherský za prostředek a smířil bratry 
opět. K jeho přímluvě obdržel Pře- 
mysl opět Olomucko i Opavsko k vý- 
živě své, čímž pak se napotom spo 
kojil, až do své smrti (r. 1239). 

{Fr. Palacký. Déj. nár. Česk.) 

Sv Beno, biskup Míšenky. chován 
u dvora krále Vratislava I. (1061 — 
1092), tak mocně dorážel jak na krále 
tak na bratra jeho biskupa Pražského 
Jaromíra, že srdce těchto dvou bratří 
dlouho sobě odporná šťastně spojil. 

{Čas. kat. duch. 1831.) 

Daniel I., biskup Pražský (1197— 
1211) od r. 1148, statečný rádce krále 
Vladislava, odstranil velemondře všecky 
rfiznice mezi králem a knížaty če- 
skými, jakož i císařem Bedřichem, že 
napotom ve svornosti žili. 

(Ant. Frind. Kircheng. Bóhm.) 

. JDimitr Ivanovic a Dimitr Konstan- 

^ tinovič, kníže Snzdalský, přeli se o velké 
knížectví Kyjevské ; spor pak mezi 
oběma nápadníky rozřešen tím konečně, 
že Dimitr Ivanovic pojal za manželku 
dceru soka svého knížete Snzdálského, 
Eudokii roku 1365. 

(J. L. Píč. Děj. nár. Rus.) 

Ignác, biskup Rostovský (f 1288), 

Sbirka hUt. pHkL 



smířil r. 1277 knížata rostovské bratry 
Konstantina a Dimitrije Borisoviče. 
{Dějiny ruské.) 

Sv. Jan Nep., patron náš český 
(f 1383), všemožně se přičiňoval, aby 
různice a rozepře jak u dvora, tak 
i v městech pražských odstranil. Mnohé 
žaloby ukonejšil, mnohé soudy zamezil. 
Až posud stává důkazů, jak ostrovtipně, 
moudře a poctivě při rozsuzování si po- 
čínal. {Richter.) 

Jan III. z Kotlic stal se r. 1394 
biskupem Míšeňským. Onť miloval velmi 
svatý pokoj a odstranil rozličné ve- 
řejné různice mezi opatem v Dobriluku 
a vévodou Saským a Limburským a 
i mezi hrabětem z Leisnigu a Bedři- 
chem ze Schonburgu. 
j {Ant. Frind. Die Kircheng. Bóhm.) 

' Sv Sáva, patron země srbské, syn 
velikého župana veškerých zemí srb- 
ských, krále Štěpána Nemanjy, vstoupil 
do kláštera. Svornost bratři jeho Ště- 
pána a Vukana po smrti otcově ihned 
zmizela, tak že až krvavá válka mezi 
bratrskými národy vypuknouti hrozila. 
Nejmladší bratr Sáva přerušil tu ře- 
holní tichost a domlouval ve jménu 
Páně oběma bratřím, a Bůh požehnal 
slovům jeho v takové míře, že bratří 
se smířili roku 1203 a nikdy více po- 
koje nezrušili. 

(Škola Bož. Srdce Pani. 1877) 

V rozbroji Ludvíka, krále Českého 
(1516—1522), se stavy Českými snažil 
86 Sigmund, král Polský a strýc Lud- 
víkův, obě strany přivésti ke smíření 

I a svornosti ; proto poslal oběma stra- 

I nám listy a spolu sekretáře svého 
Procka Malého z Četné, jehož působe- 

I nim se i smířeni stalo r. 1323. 

*' {Dfj. české.) 

Léta 671 Dva bratři z rodu Če- 
; chová Supán a lutesk, pojavše ženy 
j své a jinu čeleď i dobytky, dům dře- 
! věny sobě a ohradu velmi Širokou svým 
dobytkům učinili a od Turska, bratra 
mladšího Tursko nazvali. Toho roku 
stala se sváda mezi čeledí bratrův 
předřečených o pastvy, tak že su jedni 
druhé kamením a kyji velmi zbili. Su- 
pán jako starší bratr nestyděl se mlad- 
j Símu toho dvora postupiti a obrátiv se 
k straně východní blízko vody dvůr 
I krásný sobě dal postaviti a pro tu mi- 

51 



802 



Různice. Růženec. 



lost, kterouž měl k Chajnovi, synu 
svému, dal tomu dvoru jméno Chajnov. 
{Hájek. Kron. česk.) 

Vácslav Švihovshý z EiesenburJca, je- 
suita (f 1608), když oba bratří jeho, 
náramné se hněvali na pohoršení ce- 
lému okolí a na velkou bolest nemoc- 
ného Vácslava, ač nemocen zajel k bra- 
třím svým do Bernardic a smířil je oba 
docela, ano bratru Děpoltovi, husitu, 
tak domlouval, že tento vida bratra a 
v takových bolestech a v takové lásce, 
se podrobil a katolíkem stal. 

(Jos. Svoboda. Vlast.) 

Vácslav IV., král Český a císař Ně- 



mecký, v prvních letech panování svého 
1379 dokazoval skutkem největší hor- 
livost pro uklízení rozkolu {v Církvi), 
jakož i pro obnovení v Němcích po- 
koje všeobecného 

(Fr. Palacký. Déj. nár. Česk.) 

František Josef Sláma, kněz církevní 
a spisovatel (f r. 1844 v lázních Ma- 
riánských), jsa muž rozšafný a pra- 
ktický, vyrozumíval také, jak vysoce 
jest nám především zapotřebí svornosti 
a proto povzbuzoval při každé příleži- 
tosti našince co nejdůtklivěji k tomu, 
aby byli svorní a vzájemně sobě radni 
a pomocní. (Ant. Rybička.) 



Růženec, 



viz i: „Maria 2 f!" 



1. Prospívá tělu i duši i dušičkám 
v očistci. 

Byv v městečku B. kaplanem, nabyl 
jsem vlastní zkušeností úplného přesvěd- 
čení, jak prospěšnou modlitbou sv. rů- 
ženec pro každého — zvláště pak pro 
kněze. — Bl. Hofbauer, jehož životopis 
jsem milerád čítal, hyl mi pohnutkou, 
že zvláště na cestě k nemocným aspoň 
některý desátek rád se modlívám. I stalo 
se mi, že jsem byl odpoledne volán k ne- 
mocnému do blízké vesnice H — Při- 
jeda tam a vstoupiv do malé světnice, 
spatřím ubohého nemocného, muže to 
v plné síle, který nešťastným pádem 
s patra ve stodole tak nebezpečně se 
poranil, že ku smrti pracoval. 

Vykonal jsem přípravní modlitby a 
přistupuji k nemocnému, bych jej k sv. 
zpovědi připravil a sv. pokání mu udě- 
lil. Než jaké jest mé udivení; týž se 
odvrací ke zdi — a ke všem mým do- 
mluvám a otázkám nedává odpovědi. 
Zavolám jeho manželku, aby mi řekla, 
neztratil-li řeč aneb aby sama se ho 
zeptala, proč mi nechce odpovídati 
k otázkám mým. A divná věc — 
s manželkou mluví, — ale ke mně ni- 
koliv. 

Ta ho prosí a zapřísahá, aby se jen 
nebál a se vyzpovídal, — ale on ke 
každé mé otázce němým. Přijdou i pří- 
buzní, kteří zatím venku stál , do svět- 



nice a tito všickni mu přimlouvají — 
ano žena s pláčem ho obměkčiti hledí 

— věčnost mu připomíná, — ale on 
nechce. 

Ó jak mi v této chvíli úzko bylo, 
nemohu ani vypovědíti, — než tu 
kmitne mi hlavou myšlénka : „Pomodli 
se sv. růženec!" A již klekám před 
nejsv. Svátostí, — ostatní přítomní se 
mnou — a modlíme se růženec, — a 
to s takovou vroucností, jakou jen 
úzkost a strach o spásu duše vynutiti 
může, — a hle! — modlíme se třetí 
desátek, — tu zvolá nemocný prosebně : 
„Velebný pane, již se budu zpovídati !" 

— O jaká to radost — a blažená 
chvíle pro mne ! Toho nezapomenu nikdy. 

A v pravdě nemocný vyzpovídal se 
nejen zkroušeně a úplně — ale přijal 
s velikou vroucností ostatní sv. svá- 
tosti — a skonal nedlouho na to šťastně 
v Pánu. 

Nuže co může vroucná modlitba sv. 
růžence. Ó nezoufejž tedy nikdo — 
pokud se jen můžeš sv. růženec modliti 

— můžeš i spasen býti! 

(/. Hejtmánek. Květy Mariánské. 1884.) 

Růženec za minulých století u kře- 
sťanů vůbec a jmenovitě v národě na- 
šem ČeskoslovansJcém býval pobožností 
nejoblíbenější, ale také modlitbou pře- 
užitečnou. Pokud nábožní otcové naši 
zhusta rozjímali o nejsvětějŠích prav- 
dách a tajemstvích náboženských mo- 



Růženec. 



803 



dlitbou růžencovou; potnd bjli horli- 
vými vyznavači víry Kristovy'; potnd 
byli spravedlivými a ctnostnými lidmi; 
potud také požehnání Boží hojnou mí- 
rou splývalo na ně ; a doposud lidé 
nejhodnější a nejmoudřejší i ve mě- 
stech i v dědinách našich váží sobě 
svatého růžence. 

{Ben. Kulda. Církevní rok.) 

Léta 1648. Ferdinand III., císař, 
jedno psaní po druhém z Prahy do 
Vídně dostávaje, kterak Švédové mocně 
Prahy dobývají, a k hlavnímu Šturma 
silně se hotovují, řekl k manželce své: 
„Máme zlé noviny ! Švédové nepřestá- 
vají našeho města pražského mocně do- 
bývati a dnes hlavni šturm chtějí na 
město učiniti, obávám se, abj-chom co 
nejspěšnější psaní nedostali, že Nové 
i Staré Město pražské do rukou nepřá- 
telských se dostalo." 

I odpověděla císařovna : , Neboj me 
se toho, ale s důvěrností k P. Marii 
Staroboleslavské pospěšme a před Ni 
se jeden růženec pomodleme ; onať jisté 
obojí to město před nepřátely 0]jatro- ; 
váti bude a nám je zachová." 

I přinesl posel nenadále noviny, že 
sice Švédové hlavní útok na Nové Mě- 
sto pražské učinili, vŠak ztrativše 
mnoho lidu s velkou ztrátou i hanbou 
od zdí městských odstoupiti museli ; 
neboť Pražané chtějí raději všickni 
umříti, uežlí ta dvě města, Nové a 
Staré, nepříteli hanebně vzdáti ; kte- , 
r.éžto noviny císaře i císařovnu i celý 
dvůr velmi potěšily. 

(Jan Beckovský. Poselkyné.) , 

Josef Hapdn, proslulý skladatel hu- 
dební (t 1809), veřejně vyznal, že 
v umdlení sv. růženec se pomodlí a 
rychle nabývá útěchy a spokojenosti. , 

[Fr. Taufer.) j 

Albrecht Chanovský z Dlouhé Vsi, i 
znamenitý jesuita v Čechách na po- 
čátku XVII. století (t 1645), uzřel 
kdysi pod širým nebem klatovských ře- 
meslníků, chvátajících na trh do Plzně. 
Tož vzkřikl na ně: „Pomodletež se rů- 
ženec se mnou, .budete míti dobrý trh!" 
Jedni nedbajíce šli po svých; druzí po- 
sečkavše modlili se s Chanovským rů- 
ženec. Tito vrátili se z trhu s hojným 
výdělkem, onino prodělali. ' 

(Drahé kameny.) 

Jan Lucemburský, král Český (1310 , 



— 1346), ujišťoval o sv. růženci, že na 
tuto pobožnost naději svého spasení 
věčného skládá A Jan byl král slavný, 
bez bázně, který z boje neutíkal. 

(Blahovést 1885.) 

Adam Kravarský, horlivý rozšiřo- 
vatel víry katol. za Ferdinanda 11. 
(1620—1635) v Čechách, modlil se 
vždy růženec. Tu kdys zamířil naň 
v lese loupežník ručnicí, což vida Kra- 
varský postavil se, vytáhl z kapsy rů- 
ženec a hle, kulka před ním fičela, na 
kterou by byl jistě naběhl, kdyby ne- 
byl růženec vytahoval Loupežník pak 
zašel do křoví (Blahovést 1874.) 

Velký růženec na němž se Adam 
Markovský, šlechtic polský jehož oby- 
vatelé husitští města Kladska až 
k smrti utrýznili, před milostnou soš- 
kou Rodičky B<>ží v osadním kostele 
kladském modlil, ostal po něm jesuitům 
kolleje kladské, kteří jej co vzácný 
klenot chovali a nemocným lidem, 
zvlášť psotníkem a padoucnicí mořeným 
podávali; z těch byli jsou — dle zá- 
pisků týchž jesuitů — mnozí od Pána 
Boha uzdraveni, což záslahám a pří- 
mluvě domněním svatého Adama Mar- 
kovského přičítáno. (Drahé kameny.) 

Bl. Petr Kanýzius (nar. v Belgii 
1521), jesuita, jenž i v Praze blaho- 
dějně působil, modlil se na každý den 
růženec za dušičky v očistci. 

{Drahé kameny.) 

2. Méj ho v uctivosti, vstup 
v bratrstvo! 

Sv. Klára, zakladatelka řádu klari- 
sek, jakýž klášter i bl. Anežka Česká 
(f 1282) v Praze u sv. Anny založila, 
milovala Anežku velmi a nazývala ji 
všech plesajících prostřednicí, andělů 
potěchoa a sestrám svým vzorem. A na 
důkaz své lásky poslala sv, Klára bl. 
Anežce : růženec, závoj a svůj koflík 
i misku, kteréž věci byly v klášteře 
pražském n veliké úctě chovány. 
{Fr. Ekert. Posv. m. kr. hl. m. Pr. 1884.) 

Za krále Českého Jana (1310- 1346) 
bylo málo kde viděti laika, aby neměl 
za pasem ozdobného růženečku. 

(W. Wl. Tomek. D^. m. Pr.) 

YácslQv Petreus, doktor práv, rada 
vévodův a vychovatel mladších knížat 
bavorských, byl r. 1582 v Praze, kdež 

51* 



804 



Růženec. 



v knihovně arcibiskupské některá studia 
konal; arcibiskup Martin Medek dal 
mu na památku růženec. Tentýž Pe- 
treus zaslal roku 1584 arcibiskupovi 
z Mnichova list do Prahy a růženec, 
jejž Minutius de Minutiis, vyslanec kur- 
íirsta arcibiskupa Kolínského ArnoSta 
na dvole španělském, ze zvláštní osobní 
lícty arcibiskupovi Pražskému darem 
věnoval. [Kl. Borový. Mart. Medek.) 

Když za císaře Ferdinanda II. do- 
minikáni obdrželi chrám sv. Jiljí s osa- 
dou a vším příslušenstvím, založili již 
třetí rok 1628 bratrstvo sv. růžence, 
které v krátkém čase veliké množství 
údů mělo Bratrstvo to za císaře Jo- 
sefa II. zrušeno a teprv zase r. 1879 
znovu zařízeno jest. 

(řr. Ekert. Posv. m. kr. lil. m. Pr.) 

3. Modli se ho! 

a) v živote. 



Před bitvou na Bílé Hoře dne 8. li- 
stopadu 1620, zpovídali se vojínové cí- 
sařského vojska od rána; kdo se pak 
nemohl dotlačiti ke knězi, chopil se 
růžence a modlil se jej hlasitě s jinými 
soudruhy. 

{Ant. Gindely. Děj. čes. pov. 1. 1618.) 

Eugen, princ savojský a vojevůdce 
rakouský (f 1736), vedle meěe povždy 
nosíval růženec, aby ihned se ho mohl 
modliti. {Šmíd. Bepert.) 

Vácslav Hais (f r. 1888 v lednu), 
otec biskupa v Králové Hradci Josefa 
Jana Haise, třikráte modlil se ve stáří 
každodenně růženec, první za svou ne- 
božku manželku a zesnulé přátely, 
druhý za nejdůstojnější episkopat ěeský 
a třetí za všecky kněze, které znal a 
kteří znali jeho a za všecky, s kte- 
rými se sešel na cestě života, za ne- 
mocné a umírající K tomu přidal kaž- 
dého dne litanii loretánskou za své 
děti, vnuky a pravnuky a v postě kří- 
žovou cestu. {Čech.) 

Arnošt hrahé Harrach, kardinál a 
arcibiskup Pražský v XVII. století 
(f 1667), nejen že každodenně oddával 
se domácí pobožnosti, pilně se modle 
církevní hodinky, navštěvoval zhusta 
kostely pražské, bud denně sloužil mši 
sv., anebo nemohl-li ji sloužiti, byl jí 



přítomen, modlil se růženec, putoval 
k Rodičce Boží do Lorety hájecké ale 
i jiné naváděl k pobožnosti 

{Pěšina Phosphorus.) 

Klement Marie Hofbauer (napotom 
hlavní šiřitel řádu redemptoristů f 1 820) 
modlil se rád a horlivě. Růženec, který 
mu později tak milým byl a jímž jsa 
mužem tolikerých vítězství svých měl do- 
býti ; nebyl také v dětských rukou jeho 
pouhou hračkou — on modlíval se ho 
s vroucností a láskou. Rád jmenoval 
jej svou knihovnou, poněvadž při něm 
život a utrpení Páně a Matky Boží 
mohl rozjímati a lásku z něho pro svá 
kázaní čerpati. Skoro vždy na cestách 
i ve zpovědnici míval v rukou malý 
růženeček, jejž od papeže Pia VII. da- 
rem obdržel. {Mich. Haringer.) 

Roku 1605 na Žichovice první mis- 
sionář P. Jiří Kaminský přišel. A tu 
zavedli missionáři slavné modlení rů- 
žence t. j. tajemství růžencová zpívali. 
Lid rád přicházel, i bludaři prý potě- 
šením plakávali, vyznávajíce že kato- 
lická církev má překrásné služby Boží. 
{Jos Svoboda. Vlast. 1891.) 

Roku 1729 zemřel v Berouně Jan 
Kaufman, výběrči, hospodář od černého 
vola, dobrý a nábožný; doma sedě na 
cle, obíral se s růžencem. 

(Jos. Vávra. Čas. Mus. kr. Čes. 1890.) 

Kazimír IL, král Polský (f 1194), 
žádal generála řádu dominikánského 
v Římě, aby mu vhodné kazatele pro 
pobožnost růžencovou zaslal. 

{Scherer. Káz. bibl.) 

Maria Anna, manželka císaře Ferdi- 
nanda IIL, byvši těžkým životem po- 
těšena, s velikou horlivostí před obra- 
zem Rodičky Boží Staroboleslavské. 
když ve Vídni se nalézal, za šťastný 
porod žádala i také vyžádala, když 
r. 1640 dne 9. měsíce června v čtvrtou 
hodinu ráno synáčka šťastně porodila, 
který na jméno Leopold pokřtěn jest, 
jemuž Ferdinand velmi se radoval. 
Maria pak císařovna, aby za tu a za 
jiné milosti Panně Marii a Synáčku 
Jejímu vděčnou se ukázala, velmi bo- 
hatě drahými perlami ten sv. obraz 
okrášlila, jemu všecku tu okrasu daro- 
vala a před ním s svým komonstvem 
v šest hodin s poledne každodenně rů- 
ženec vroucně se modlívala. Byla ona 
císaře Ferdinanda III. manželka první, 



Růženec. 



805 



krále Španělského Filipa III. a Markéty 
Rakouské dceruška II., nar. r. 1606. 
{Jan Beckovský. Poselkyné.) 

Maria Maximilianka, roz. hraběnka 
ze Žďára (f 1690), modlíc se sama rů- 
ženec i pontníknm růženec rozdávala. 
[Drahé kameny.) 
Roku 1716 odkázala Anna Terezie 
JUat/ernová 2000 zl., aby špitálnici ve 
špitále blah. Anežky denně růženec se 
modlili. 
(Fr. Ekert. Posv. m kr. hl. m. Pr. 1884) 

Na Moravě za soumraku před ve- 
čeři, dříve než se rozžalo, modlili se 
všickni domácí s hospodářem růženec 
po němž zapěli: „Poděkujmež Pánu 
Bohu!" {Obzor. 1892.) 

V instrukci města Poličky k podda- 
ným z roku 1719 nalézá se také: Ve 
dny nedělní a sváteění, když služby 
Boží v chrámu Páně jejich se nevyko- 
návají, mají doma také růženec říkati. 
{Čas. ées. Mus. 1846.) 

Josef Badecký, znamenitý vojevůdce 
náS rakouský (f 1858), rád se mo- 
dlíval růženec a za modlitbu tu se ne- 
styděl. (Ben. Kulda. Cirkevni rok.\ 

Jan RektorySj dovedný akad. malíř 
a měSťan v Roždalovicich (j 1890), 
osvědčoval se vždy velikým ctitelem 
Rodičky Boži, ku které se ve vSech 
svých důležitostech utíkal nejraději mo- 
dlitbou sv. růžence, říkávaje u všeli- 
kých starostech a mnohých protiven 
stvích : ,S pomocí doktorky a pomoc- 
nice nebeské všecko šfastné vyřídím, 
všecko 8 utěšenou myslí vytrpím a 
všecko protivenství přečkám. (Čech) 

Hynek Vácslav Eichter, jesuita, mis- 

sionář mezi Indiány, kdež i 1. P. 1696 

zavražděn jest, již co studující v Olo- 

múci na každý den modlíval se růženec 

{Drahé kameny.) i 



V prvních letech po zřízení cechu 
sklářsivi Českého modlili se zřízenci 
zpravidla každodenně před večeři rů- 
ženec Na počátku našeho století teprv 
uvykli si růženec jen v advente a 
v postě společně se modliti. 

(Jas. Schindler. Čas. kat. duch. 1883.) 

Františka hraběnka Slavatová, choť 
Joachima Slavaty (f 22. září 1676), 
pozdravivši ráno Velebnou Svátost 
klečmo, modlila se s komornou růže- 
nec. I podvečer o šesté hodině odbý- 
vala 8 komornou růženec. 

{Drahé kameny.) 

Na Slovensku konají v neděli odpo- 
lední pobožnost a besedy. Ku pobož- 
nosti odpolední patří též ještě, kde 
není kostela, kromě růženec říkání ho- 
dinek a všeobecné zpívání nábožných 
písní. Když pak se růžence začne, po- 
klekají si všickni kolem kříže a mo- 
dlí se {Fr. Horenský.) 

b) I ▼ smrti 

Josef Balar^ děkan v Javornici, velmi 
dobrý správce duchovni if 1891), sko- 
nal raněn byv mrtvicí, právě když se 
modlil růženec. Nedokončil modlitbu 
svou. Kazatel na slovo vzatý jej do- 
končil. (Čech. 1891.) 

Dne 14. května 1889 pohřben jest 
v Prádle u Nepomuku slavně obecné 
oblíbený učitel na odpočinku Fran- 
tišek Pohr. Zesnulý, 821etý dědeček pů- 
sobil jako učitel 54 léta a na odpo- 
činku byl 15 let. Zemřel klidně, sedě 
na pohovce, modle se růženec. {Čech.) 

P. Martin Stredonius, slavný jesuita, 
Moravan, hotoviv se k smrti která 
dne 25. srpna 1649 nastala, vzal do 
jedné ruky voskovici a do druhé rů- 
ženec a prosil bratři, aby se zaň mo- 
dlili. (Ferd. Menčík. Vlast. 1889.) 



806 



Reč. 



I. Vůbec. 

1. Užívej jí dobře, mluv pravdu, 
výmluvností prosluli, 

viz i: „Kazatel!" 



a zákonův klestily luu rychle dráhu 
k úřadům vyšším, tak že býval v pře- 
mnohých záležitostech zástupcem obce 
a stavu městského nejen na sněmich 
ale i před králem. 

Jos. Ríss. Čas. Mus. kr. Česk. 1861.) 



Arnošt z Pardubic, první arcibiskup 
Pražský (f 1364), byl obezřetný 
v mlčení a užitečný v mluvení. Ríká- 
valť, že nezřízená rozprávka v blud 
uvodí, ale mlóelivost nevčasná v bludu 
ponechává ty, kdož poučení potřebují 
Z úst jeho nezaslechli ani ti, kdož 
ustavičné při něm byli, nekalého anebo 
lstivého slova, kterýmž by jiným mohlo 
ublíženo býti. (Jos. Fabian.) 

Josef Miloslav RatitenJcranc, kněz, 
spisovatel vlastenecký (f 1817), ve 
společnostech moudrými rozprávkami a 
zdravými úsudky vzdělával a poučoval 
i kratochvilnými řečmi a trefnými 
vtipy příjemně vyrážel. {Ant. Rybička.) 

Roku 1454 bylo slavnější zasedání 
sněmu českého na staroměstské rad- 
nici; král Ladislav seděl na trůnu, 
jemu po boku pan Jiří z Poděbrad. 
A tu ujal se slova Beneš Mokrovouský 
z Hustiřan a na Malešově a žádal 
slovy ohnivými, aby i věci náboženské 
v zemi se upravily. {Děj. česk.) 

Bohuslav ze Švamberka, pán na Ze- 
lené Hoře atd., věrný katolík (f 1490 
na Boru), co mluvíval, byla pouhá 
pravda. (Fr. Bouchá.) 

Lemonosov^ geniální básník ruský 
(f 1765), byl velmi nadaný a výmluvný 
řečník Akademické jeho řeči platí po- j 
sud v Rusku za vzor klassického, řeč- 
nického slohu. 

(J. B. Kořínek. Čas. česk. Mus. 1853.) 

Jindřich Lichtenšteinskv^ svobodný 
pán z Kolovrat, jenž v XVII století 
žil, nadán byl tou měrou okouzlující 
výmluvností, že si i v pochybných pá- 
dech všech přítomných srdce získal. 
{J. Dundr. Čas. česk. Mus. 1838.) 

Sixt Z Ottersdorfu., nejprv městský 
písař a pak správce důchodův obecních 
v Praze (nar na počátku XVI století, 
f 1583), vyznamenal se nevšední vý- 
mluvností a tato, jakož i známost práv 



2. Varuj se nevčasné, nerozvážné, 
pyšné! dochází trestu 

Roku 1420 přijel do Vratislavi za 
svými záležitostmi Cech Jan Krása od 
Věnečkův, znamenitý měšťan a kupec 
Nového Města pražského; kterýž v hu- 
sitské horlivosti své jednání sboru kost 
nického veřejně pohaněl, odsouzení Jana 
Husi a Jeronýma pražského za nespra- 
vedlivé vyhlásil a přijímání pod obojí 
zastával. Bjl jat a před soud kněžský 
postaven a že odvolati nechtěl, byl za 
kacíře vyhlášen a dne 15. března 1420 
k rozkazu krále Sigmunda koňmi po 
ulicích vláčen a konečně na hranici 
upálen. {Děj. česk.) 

Když papež Pius II. dne 31. března 
1462 kompaktáta od sboru basilejského 
Čechům propůjčená zrušil, vyřizoval 
Fantin. legát nyní papežský, dříve však 
legát krále Českého Jiřího z Poděbrad, 
a tu pravil ku králi: „Chcete- li tedy 
se protiviti rozkazům apoštolským ? Pa- 
matujte se, co činíte, odboj to jest, ne 
poslušenství, nenechá toho papež bez 
trestu, daleko sahá jeho moc. Hledte, 
aby vám tu nešlo o korunu. Kde jest 
studnice všech důstojenství na zemi? 
odkud hercu králové své koruny, prae- 
láti moc a ozdobu, vysoké školy výsady 
své? Však kdo je propůjčiti, tentýž 
i odejmouti mocen jest!" To dopověděv 
opustil Fantin palác královský. 

Děj. česk.) 

Roku 1419 přijel rychle posel z Prahy 
na Nový Hrad u Kunratic ku králi 
Vácslavu IV., aby mu oznámil, kterak 
novoměstští konšelé v Praze z oken 
radnice vyhozeni byli Král podle své 
povahy zuřil a pomstou strašnou hrozil. 
A tu jeden dvořenín neopatrně prohodil 
slovo, že prý to předvídal. A tu hned 
král, vzav ho v podezření, že jest 



Řeč. 



807 



spolu vinní kern, obořil se naň, na zemi 
jej povalil a již ho dýkou prokláti 
chtěl, kdjbj druzí dvořané nebyli hned 
přiskofiili a napřaženou ruku jeho za- 
drželi. Však v tom okamžení sklesl 
král sám k zemi, raněn jsa lehkon 
mrtvicí v levý bok těla. (J)ěj. česk.) 

Léta 1639 vytáhli Švédové s králem 
Gustavem Adolfem s 5000 jízdného a 
8 8000 pěšího vojska do Prus proti 
Polákům, protož Poláci o pomoc k cí- 
saři se utekli. I byl jim poslán nejvyšší 
Arnim s 5000 pěchoty, a s 2000 jízd- 
ných, kteří se s polským vojskem spo- 
jili. Král Švédský, když o té Polákův 
síle mu povědíno bylo, zasmál se a žer 
tovné řekl: „Jestli našich nepřátel tak 
mnoho jest, tím více jich porazíme a 
tím méně se jich chybíme." Brzo na 
to svedena byla bitva s vojskem pol- 
ským, v které Švédové poraženi byli a 
jich král dvakráte od Polákův zajat 
byl, však nebyv od nich poznán, zas 
jim z rukou vyšel a bez klobouku do 
města Marienburku ontotiště vzal a 
8 Poláky příměří na šest roků učinil. 
(Jan Beckovský. Poselkyné.) 

3. Nestydatá. 

Jest hanebná, neslyš ji ! 

Za ěasu Jiřího z Poděbrad., krále 
Českého (1458 — 1471), byla nemrav- 
nost řefti v obecném životě větší, nežli 
nemravnost skutkův: oplzlé mluvení 
platilo více za osobní ráznost, aě to 
bývalo vždy známkou nevzdělanosti a 
surovosti. (Fr. Palacký. Déj. nár. česk.) 

A jaký je oděv, takový je mrav, 
naříká Antonín Lukavský ze Solnice 
v XVII. století. Tu eljšeti tlachavých 
řečí, necudných šprýmů a nestoudných 
písniček, že člověka mráz obchází a uši 
zaléhají. A to mluvěji mládenci a panny 
je bez zardění, chlipně se smějíce, po- 
slouchají. Bůh pomoz ! 

{Čas. česk. Musea 1848.) 

Císař a král náš Karel IV. (1346- 
1378) nemohl a nechtěl ani slyšeti 
o špatnostech, jež páchali lidé. 

{Jan I. Očko z Vlašimě.) 

Žádné nepravé, čistotu urážející slovo 
nesmělo sv. Kazimíru, kralevici pol- 
skému (f 1483). na blízku promluveno 
býti. Když při hostině, při níž on co 



kralevic přítomen býti musel, dostalo 
se mu k uŠím slovo urážlivé, necudné: 
padl do mdlob. (J. Bílý. Legenda.) 

Josef Velamin Rutski, metropolita Ru- 
sínův (1617 — 1637), již jsa študujícím 
ve Vilně, bezúhonností svou nabyl 
u všech spolužáků tolik vážnosti, že se 
v brzce před ním neodvážili cosi ne- 
slušného pronésti. Jakmile jej shlédli, 
vidouce že se blíží k nim, říkali: „Po- 
zor, Rutskí jde," a začali ihned jinak 
mluviti. {Ant. Rejzek. Sv. Josafat.) 

Nečistá myšlénka nevzešla nikdy 
v mysli Stanislava Vydry, professora 
a vlastence našeho (7 1804), také ne- 
měla žádná nezřízená žádost a podlá 
náruživost místa v jeho srdci. Také 
nevyšlo žádné nemravné, oplzlé, aniž 
jenom obojetné slovo z ůst jeho, anobrž 
rozhorlil se vysoce nad tím, jestli někdo 
řečí podobných u jeho přítomnosti pro- 
nésti nebo něčím takovým pochloubati 
se směl. 
{Ant Rybička. Čas Mus. král. česk. 1810 . 



II. Beč mateřská. 

I 1. Byla pronásledována česká 
i bulharská. 

Od počátku dějin našich až na naše 
časy povždy musela bojovati národnost 
česká proti cizincům a odrodilcům. 

Již za dob pohanských naříká se 
v Královédvorském rukopisu: 
I Pride cuzí úsilno v dědinu, 

! A cuzými slovy zapovieda. 

V tu dobu vidíme Čechy podrobené 
národu cizímu, jenž jim i zvyky a oby- 
čeje své vnucoval. Ale Čechové nepřítele 
ze země vyhnali. 

Po uvedení křesťanství do Čech, 
i němčina do Čech se hrnula. Vácslav I., 
kníže, pokořiv se králi Německému Jin- 
dřichu I , německému vlivu do Cech 
; bránu otevřel. Po Boleslavu I. němčinu 
' si oblíbili vyšší stavové a do Němec 
syny své posílali na učení. Tak sv. Voj- 
těch vzdělán byl v Magdeburce. Úřední 
řečí v Čechách byla latina a národní 
jazyk se zanedbával. Za Oldřicha usa- 
zovali se Němci v Čechách tím více, 
čemuž se udatný Břetislav opřel Za- 
Soběslava I. Němci v Praze výsadám 



808 



Ěeč. 



nadáni jsou, tak že roku 1135 sněm na 
tom se ustanovil, aby žádný cizozemec 
úřadu nezastával pod^ uřezáním nosu. 

Za prvních králů Českých byla uěm- 
čina při dvoře i mezi vyššími stavy 
vůbec oblibena. Vácslav I. sám německé 
verše skládal, a za Přemysla Otakara II. 
němčina v městech brzy češtinu převy- 
šovala. Při korunovaci krále Jana 
r. 1311 větší počet lidu byl, který ně- 
mecky zpíval než česky, z i něho něm- 
čina v Praze se rozmnožila. I za 
Karla IV. a dlouho po něm latina ma- 
jetkem učenců byla a český jazyk na- 
zván sprostým Tím ona řeč se poka- 
zila. Až do krále Vácslava IV. řada 
měst pražských na většim díle z Němců 
pozůstávala. Za něho a válek husitských 
dobyla národnost česká úplného vítěz- 
ství. .Taz}k český stal se místo latin- 
ského panujícím ve spisování. Tak psal 
na př. Viktorin Kornel ze Všehrd, To- 
máš ze Štítného a jiní. Arci i tu měl 
jazyk český mnoho nenávistníků. — 
Zavedením luteranství v Cechách roz- 
množovala se i germanisace a kam při- 
šel pan cizinec luterán, tam i obyva- 
telstvo poněmčeno jest — V samém 
pak jazyku zlatého věku němčina ne- 
sčíslných stop svého působení zanechala 
v germanismech jak ve slovích tak 
frásích. Po bitvě osudné na Bílé Hoře 
jazyk český až na naše časy mnoho 
snášeti musel Již roku 1627 do úřadu 
vedle českého uveden i jazyk německý. 
Císař Josef II. zavedl němčinu i do 
škol a bez němčiny nikdo úřadu dosáh- 
nouti nemohl, což Bohu žel, trvá téměř 
až na naše časy. Již zvonili řeČi naŠí 
české umíráčkem ku konci minulého 
století, avšak milostí Boží, zvláště při- 
činěním katolického duchovenstva vzkří- 
šena opět naše mluva česká a vzmáhala 
se víc a více, až dostala se i do ve- 
řejnosti, ač o rovnoprávnost až dosud 
bojovati musíme. 

(Dle Jak. Malého. Čas. česh. Mus. 1846.) 

Až do r. 1785 bylo aspoň dovoleno, 
aby nastávajícím správcům duchovním 
se přednášelo pastýřské bohosloví jazy- 
kem českým, v němžto lidu kázati měli ; 
avšak v roce 1785 za císaře Josefa II. 
i tato česká stolice na universitě praž- 
ské byla zrušena. 

{Kl. Borový. By. arcid. Praž.) 

Biskupové řečtí v Bulharsku ničili 



bulharské knihy a dávali za ně řecké. 
Tak 1. 1823 sofijský metropolita JoaJcim 
přišed do vsi Cerověne u Berkovice, 
vzkázal sedlákům, ať knihy bulharské 
vyvezou za ves a tam ať je spálí a 
zakopají A sedláci tak učinili. Za ná 
hradu daroval jim knihy řecké — Ve 
vsi Tiči v letech čtyřicátých dal via- 
dýka semenský, světiv nový kostel, ru- 
kopisy bulharské spáliti a zakopati. — 
Nejznamenitější fanariotské „auto dafé" 
je pověstné spálení patriarší bibliotéky 
a archivu v Trnově. Metropolita Ilarion 
naleznul okolo 1825 v kostele pokojík, 
zcela naplněný knihami — starobulhar- 
skou to knihovnu I kázal všecky mimo 
řecké spáliti. 

{Konst. Jireček. Děj. nár. Bulh) 

2. Řeé svou mateřskou: 

a) miluj ! 

Josef Černý, kněz katolický, admini- 
strátor u Karmelitánek v Praze (f 1834), 
s obzvláštní a téměř podivení hodnou 
milostí k české literatuře se nesl a mi- 
lováním vlasti a nápadně i milováním 
českého jazyka " duše jeho všecka byla 
jako opojena Vše, co se tklo české 
vlasti, české řeči, české literatury, na 
výsost mu bylo draho a důležito a nade 
všecko jímalo srdce jeho Tou příčinou 
byl i výborným znatelem češtiny, staré 
knihy bedlivě pročítával a proto i vý- 
bornou češtinou psal. 

{Vine. Zahradník. Čas. kat. duch 1835) 

Josef Dobrovský, slovutný učenec 
český, kněz (f 1829), měl před císa- 
řem Leopoldem II po jeho korunování 
r. 1791 řeč o příchylnosti a oddanosti 
slovanských národů k arcidomu rakou- 
skému, v níž ku konci vyjevil prosbu 
jménem stotisíců, aby Jeho královská 
Milost chrániti ráčila proti násilí národ 
Český při mateřském jeho jazyce, dra- 
hocenném to dědictví po praotcích 

(Jarý věk. 1884.) 

Martin z Duninu, arcibiskup Gně- 
zenský a Poznaňský (f 1842), miloval 
svůj národ a svou řeč se zvláštní pří- 
chylností, (čas. kat. duch 1845.) 

Osvald Gutsman, člen tovaryšstva Je- 
žíšova (t 1790) b>l rozeným Slovin- 
cem a vyznamenával se tím, že zacho- 
val lásku k mateřskému jazyku a co 



Řeč. 



809 



katecheta a kazatel v Celovci pracoval 
ku prospěchu a rozvoji slovinštiny. 

(J-r. Štingl. Vlast ročn. VIL) 

Antonín Hanikýř, kněz katolický a 
zakladatel dědictví Svatojanského (nar. 
v Praze r. 1753), horlivý byl vlastenec. 
A bývalftť to podívání nevšední, zírati 
věhlasného kmeta výmluvností horoucí 
důstojně zastávati národnost i jazyk 
mateřský a v mladících neodrodilých 
rozněcovati oheň a lásku k vlasti po- 
svátné 

{Vácsl. Pohan. Čas. kat. duch. 1839) 

Coelesiin Josef Hostlovský , farář 
u sv Jana pod Skalou (1775 — 1812), 
miloval vroucně mateřskou řeč svou a 
vzdělával se v ní, ač za mladého věku 
jeho jedině řeč německá panovala, tou 
měrou neúnavně, že i knihu latinskou 
P. Františka Amata Pougeta kněze 
montepessulanského, Oratorii Gallicani 
etc. do Českého přeložil ku poučení kra- 
janu svých. 
{Ant. Podlaha. Čas. Mus. kr. Česk. 1892.) 

Josef František Hurdálek, biskup Li- 
toměřický (f 1833), češtinu si velmi 
zamiloval a vážil si mateřské řeči, ač- 
koliv se nikdy českou literaturou ne- 
obíral. 

{Vine. Zahradník. Čas. kat. duch. 1834.) 

Jan Hýbl, spisovatel český řf 1834), 
upřímnou lásku k jazyku Českému cho- 
val. Jmenovitě pak i v hostinci při 
pivě povzbuzoval společníky své i kaž 
dého příchozího k odebíráni Českých 
knih a k vlastenectví. 

(Fr. Černý. Obrázk. z dob naš. prob.) 

Urban Jarník, kněz katolický (f 1844). 
měl o probuzení slovinských s-'ych ro- 
dákii takové zásluhy jako Vodník o Slo- 
vince vůbec. [Fr. Štingl. Vlast r. VII.) 

Za času Jiřího z Poděbrad, krále 
Českého (1458 — 1471). I 'yl veškerý ve- 
řejný život naskrze český; sloh jednací 
v záležitostech zemských a obecných 
byl již dostatečně vytřelý, jasný a 
zvláště jadrnější, nežli v pozdějších sto- 
letích; skvělý toho důkaz dávají české 
veřejné státní listiny a v hojnosti za- . 
chovaná psaní znamenitých a předních | 
osob národa Českého, které ještě podnes ' 
sloužiti mohou za vzor mužné výmluv- ' 
nosti a nelíčené lepoty. j 

(Fr. Palacký. Dej. nár. Česk.) 

Císař a král náš Karel IV. (1346 — 
1378), byl po dlouhém čase první pa- 
novník Český, který Český národ a jeho 



jazyk upřímně miloval, o jeho prospěch 
se staral a křivdy, které jemu uvede- 
ním cizího národa do země po celých 
sto let byly činěn}', moudrými zákony 
hleděl staviti. (Béj. česk.) 

V třicátém a posledním článku zlaté 
buly císaře a krále našeho Karla IV., 
r. 1356 na říšském sněmu v Metách 
nařídil Karel, že se synové a nástup- 
I cové světských kuríirstův, u nichž se 
I známost německého jazyka předpokládá, 
od svého sedmého až do čtrnáctého roku 
učiti mají jazyku latinskému, italskému 
a slovanskému, aby kuríirstové budoucně 
jakožto sloupové a podpory říše, se 
všemi národy, na které se moc a vrch- 
nictví svaté Římské říše vztahuje, se 
smluviti,' je vyslyšeti a poznávati mohli. 

{Dej. česk.) 
Stanislav Pavlovský z Pavlovic, bi- 
skup Olomoucký za císaře a krále Če- 
ského Rudolfa II. (t dne 2 ledna 1598), 
byl jeden z uejvýtečnějŠich biskupův 
Olomouckých a zároveň poslední z nich, 
jenž znal a miloval jazyk své diécese. 
a přihlížel k tomu, aby ohročí duchovní 
svěřována byla jen zasloužilým a jazyka 
národního znalým duchovním. 

I Česk. mor. Kr.) 

František Faustin Procházka, český 
historik literární, kněz řádu paulán- 
ského (f 1809), byl především \faste- 
nec, řeči a národnosti České tak upřímně 
a účinlivě milovný, že máme jen málo 
mužův u věci té rovných. Bylť on, co 
se týče vzkřišení národ